Hlavní práce70738_perd03.pdf, 1.4 MB Stáhnout

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

Fakulta mezinárodních vztahů

Katedra cestovního ruchu

Analýza faktorů působících na výjezdový cestovní ruch Čínské lidové republiky

bakalářská práce

Autor bakalářské práce: David Perný

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Martin Vaško, Ph.D.

Rok: 2020

Čestné prohlášení

Já, David Perný, prohlašuji. že jsem bakalářskou práci na téma: „Analýza faktorů působících na výjezdový cestovní ruch Čínské lidový republiky“ zpracoval sám. Veškeré zdroje a prameny informací, které jsem k sepsání práce použil, byly citovány v poznámkách pod čarou a uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Praze dne ...………

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval panu Ing. Martinovi Vaško, Ph.D. za odborné vedení a poskytnutí cenných rad, poznatků a postřehů při zpracování bakalářské práce.

Dále bych rád poděkoval své rodině a blízkým, kteří mě podporovali nejen při psaní této práce, ale po celou dobu studijního života.

Obsah

Úvod ... 1

1. Literární rešerše... 2

1.1 Cestovní ruch ... 2

1.1.1 Definice cestovního ruchu ... 2

1.1.2 Mezinárodní cestovní ruch ... 3

1.2 Čínská lidová republika ... 4

1.2.1 Čínská lidová republika po roce 1949 ... 5

1.2.2 Politický systém ... 6

2. Postavení Čínské lidové republiky v cestovním ruchu ... 8

2.1 Historie cestovního ruchu na čínském území ... 8

2.1.1 Cestování v období Starověké Číny ... 8

2.1.2 Cestování v období císařské Číny ... 8

2.1.3 Cestovní ruch za Čínské republiky ... 9

2.1.4 Cestovní ruch v období Moderní Číny ... 9

2.2 Příjezdový cestovní ruch ... 11

2.2.1 Historie příjezdového cestovního ruchu ... 11

2.2.2 Charakteristiky a statistiky příjezdového cestovního ruchu ... 12

2.3 Domácí cestovní ruch ... 15

2.3.1 Historie domácího cestovního ruchu ... 15

2.4 Výjezdový cestovní ruch ... 17

2.4.1 Přístupy k novodobému výjezdovému cestovnímu ruchu ... 18

2.4.2 Charakteristiky a statistiky výjezdového cestovního ruchu... 20

2.5 Čínský cestovní ruch – shrnutí ... 24

3. Faktory ovlivňující výjezdový cestovní ruch Čínské lidové republiky... 27

3.1 Ekonomické faktory ... 27

3.1.1 Hrubý domácí produkt ... 27

3.1.2 Hrubý domácí produkt na obyvatele ... 28

3.1.3 Inflace ... 30

3.1.4 Měnová a devizová politika ... 32

3.2 Politické faktory ... 34

3.2.1 Vnitropolitická situace a politika cestovního ruchu ... 35

3.2.2 Vízová politika ... 39

3.3 Sociální a společenské faktory ... 45

3.3.1 Diaspora ... 45

3.3.2 Demografie ... 47

3.4 Technické a technologické faktory ... 52

3.4.1 Letecká doprava ... 52

3.4.2 Moderní technologie ... 54

3.4.3 Sociální kreditový systém ... 56

3.5 Zdravotní faktory ... 57

Závěr ... 60

4. Seznam zdrojů ... 63

1

Úvod

Cestování bylo odjakživa přirozenou aktivitou, jež v lidské krvi zůstala dodnes.

Vzorec pravěkého přesouvání z jednoho místa na druhé a poznávání okolního světa se v lidském genu přenesl až do dnešní doby.

V mezinárodním pojetí zažil cestovní ruch raketový nárůst v posledních 70 letech.

Dnes je pro mnohé země důležitým zdrojem příjmů a základním ekonomickým pilířem.

Celosvětově se podílí na 10 % světového ekonomického výkonu. Zároveň je nezbytným společenským fenoménem, ve kterém dochází k poznávání nových míst, lidí, historií, zvyků a tradic. Cestovní ruch dokáže přirozenou formou spojovat osoby odlišného věku, vyznání, etnika či vyznání a představuje tak jedinečný způsob poznání světa.

Podobně signifikantního nárůstu dosáhla v posledních dekádách Čínská lidová republika.

Obdobně jako mezinárodní turismus se země dokázala rychle etablovat v globálního lídra a jednu z nejdůležitějších zemí světa.

Během posledních let se Čínská lidová republika dostává do čela největších světových ekonomik a roste její geopolitický i společenský význam.

Podobné expanze začíná země dosahovat i na poli mezinárodního cestovního ruchu, kde se v posledních letech profiluje v jednu z největších zdrojových i příjmových destinací turismu.

Ve výjezdovém turismu země disponuje absolutně největší potenciální klientelou. Od počátku je objem čínských výjezdových cest determinován souhrou celé řady faktorů, jenž se v čase mění.

Cílem práce je tyto faktory vymezit a nadále analyzovat z jejich důležitosti pro oblast výjezdového cestovního ruchu země.

V práci bude užito rešeršní metody k popsání teoretického základu. Jednotlivé faktory budou analyzovány komparační metodou, kde bude porovnáván vliv jednotlivého faktoru na poptávku po výjezdovém cestovním ruchu ve sledovaných obdobích. Po následném vyhodnocení vlivu bude faktorům přiřknut význam a jeho intenzita z hlediska působení na poptávku po výjezdovém cestovním ruchu.

2

1. Literární rešerše

Následující kapitola bude zaměřena na základní vymezení důležitých oblastí pro tuto práci.

Po obecném vymezení a popisu cestovního ruchu budou detailněji rozebrány základní aspekty Čínské lidové republiky a její charakteristika v jednotlivých formách cestovního ruchu.

1.1 Cestovní ruch

V této podkapitole budou popsány obecné charakteristiky cestovního ruchu a jeho mezinárodní podoby.

1.1.1 Definice cestovního ruchu

První definice cestovního ruchu vznikaly již na počátku 20. století, například Guyer-Feuler z roku 1905. V tomto století se cestovní ruch dynamicky měnil, vyvíjel a společně s tímto vývojem se měnily i obecné definice. Dalšími univerzálními definicemi byly například Hunziker-Krapf z roku 1942 a jiné. Problémem každé definice bylo a je reflektování situace v soudobých podmínkách. Vzhledem k neustále se dynamicky vyvíjející oblasti cestovní ruchu, nelze, sto a více let staré definice, považovat za dnes objektivní a platné.

Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) na svých oficiálních internetových stránkách definuje soudobý cestovní ruch následovně: „Cestovní ruch je společenský, kulturní a ekonomický jev, který zahrnuje pohyb lidí do zemí nebo na místa mimo jejich obvyklé prostředí, a to z osobních, obchodních nebo profesních důvodů“.¹

Podle Palatkové (2014) cestovní ruch představuje „činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší, než je stanoveno, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečně činnosti v navštíveném místě“. Doba pobytu, kterou dotyčná osoba tráví mimo běžné prostředí, se v domácím cestovním ruchu udává na šest měsíců a v mezinárodním cestovním ruchu po dobu kratší jednoho roku. Mezinárodním turismem se souhrnně označuje účast na turismu, při které dochází k překročení hranic národního státu. Oproti oficiální definici UNWTO je tato charakteristika oproštěna od výdělečných činností, tj. do cestovního ruchu nezapočítá obchodní motiv cesty.²

Z hlediska místa realizace se cestovní ruch liší na vnitřní, domácí a mezinárodní.

1 UNWTO. GLOSSARY OF TOURISM TERMS. World Tourism Organization (UNWTO) [online]. [cit. 2020- 03-10]. Dostupné z: https://www.unwto.org/glossary-tourism-terms

2 PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní turismus: analýza pozice turismu ve světové ekonomice, změny mezinárodního turismu v důsledku globálních změn, evropská integrace a mezinárodní turismus. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4862-7.

3 1.1.2 Mezinárodní cestovní ruch

Následující podkapitola se podrobněji věnuje problematice mezinárodního cestovního ruchu.

Hlavní znaky a statistiky tohoto typu je nezbytné zmínit vzhledem k hlavnímu těžišti práce.

K rozvoji mezinárodního cestovního ruchu, jehož součástí je výjezdový cestovní ruch, došlo ve druhé polovině 20. století. Palatková uvádí konec 2. světové války za hlavní milník vedoucí k rozvoji mezinárodního turismu. Soudí, že za jeho masivní rozvoj mohl rozmach poválečné výroby a mezinárodního obchodu. Zároveň došlo k naplnění základních předpokladů pro rozvoj turismu – rozvoji ekonomik, mírovým podmínkám, osobní svobodě a narůstajícímu fondu volného času. V roce 1950 byly poprvé evidovány statistiky mezinárodního cestovního ruchu, jež zaznamenaly celkem 25 milionů mezinárodních příjezdů.³

Za rok 2019 UNWTO eviduje celkový počet 1,461 miliardy mezinárodních příjezdů. Jedná se o nárůst na padesáti osminásobnou hodnotu ve srovnání s rokem 1950. Mezinárodní turismus současně tvoří přibližně 10 % světového HDP.⁴

Pro rok 2020 UNWTO předpokládala tří až čtyřprocentní nárůst mezinárodního cestovního ruchu. Tento odhad by představoval nárůst na 1,504 miliardy až 1,519 miliardy mezinárodních cest pro rok 2020.⁵

V roce 2020 byly pozitivní scénáře konfrontovány s celosvětovým rozšířením onemocnění SARS-CoV-2. V březnu roku 2020 korigovala UNWTO odhad růstu mezinárodního turismu.

Ve srovnání s rokem 2019 organizace vydala očekávání propadu v odvětví o 20-30 %, s celkovou ztrátou mezi 300-450 miliardami USD. ⁶

Koncem měsíce října roku 2020 již byla UNWTO schopna přesněji vyčíslit škody na mezinárodním turismu způsobené celosvětovou pandemií. Za prvních 8 měsíců zaznamenalo odvětví pokles o 70 % v porovnání s předchozím rokem. Celkové ztráty byly vyčísleny na minimálně 730 miliard USD. Nejvíce se současná situace promítla v měsících červenci a srpnu, kdy bývá turistická aktivita nejvyšší. Ve sledovaných měsících došlo k propadu

3 PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní turismus: analýza pozice turismu ve světové ekonomice, změny mezinárodního turismu v důsledku globálních změn, evropská integrace a mezinárodní turismus. 2., aktualiz.

a rozš. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4862-7.

4 UNWTO. World Tourism Barometer [online]. World Tourism Organization (UNWTO), 2019, s. 17 [cit. 2020- 03-12]. ISSN 1728-9246. Dostupné z: https://www.e-unwto.org/doi/pdf/10.18111/wtobarometereng.2019.17.1.2.

5 UNWTO. WORLD TOURISM BAROMETER Nº18 JANUARY 2020. World Tourism Organization (UNWTO) [online]. 2020 [cit. 2020-03-12]. Dostupné z: https://www.unwto.org/world-tourism-barometer-n18- january-2020

6 UNWTO. INTERNATIONAL TOURIST ARRIVALS COULD FALL BY 20-30% IN 2020. World Tourism Organization (UNWTO) [online]. 2020 [cit. 2020-03-04]. Dostupné z:

https://www.unwto.org/news/international-tourism-arrivals-could-fall-in-2020.

4

mezinárodního turismu o 81 respektive 79 procent. UNWTO předpokládá, že k restartování mezinárodního cestovního ruchu dojde nejdříve ve třetím kvartálu roku 2021.⁷

Na základě dat UNWTO, patřila v roce 2018 mezi nevyhledávanější regiony mezinárodního cestovního ruchu Evropa se 713 miliony příjezdy. Další příčku obsadila Asie a Oceánie s 343 miliony příjezdy. Tento region byl současně nejdynamičtěji rostoucí příjezdovou destinací.⁸

Dle dalších statistik UNWTO, byly pro rok 2018 největšími zdrojovými zeměmi cestovního ruchu Čínská lidová republika, Spolková republika Německo a Spojené státy americké (podrobněji viz tabulka 1). Celkový počet výjezdů provedených prvními deseti zdrojovými zeměmi uvedenými v tabulce po sečtení činí 662,12 milionů. Prvních deset států se na celkovém množství mezinárodního cestovního ruchu podílelo přibližně polovičně.

Tabulka 1 – Země s největším počtem mezinárodních příjezdů a výjezdů (2018) Počet mezinárodních příjezdů Počet mezinárodních výjezdů

Země Celkem (milionů) Země Celkem (milionů)

Francie 89,4 Čína 149,72

Španělsko 82,8 Německo 108,54

Spojené státy americké 79,6 Spojené státy americké 92,56

Čínská lidová republika 62,9 Hongkong 92,21

Itálie 62,1 Spojené království 70,38

Turecko 45,8 Rusko 41,96

Mexiko 41,4 Itálie 33,34

Německo 38.9 Jižní Korea 28,69

Thajsko 38,3 Ukrajina 27,81

Spojené království 36,3 Francie 26,91

zdroj: United Nations World Tourism Organization (UNWTO); vlastní zpracování

1.2 Čínská lidová republika

Čínská lidová republika (ČLR) je po Ruské federaci a Kanadě třetí největší zemí světa.

Svojí rozlohou je srovnatelná s územím Spojených států amerických či geografického celku Evropy. Nejvíce informačních zdrojů uvádí za oficiální rozlohu 9 596 960 km². Zároveň je Čínská lidová republika největším čistě asijským státem. K založení země došlo 1. října 1949, kdy se moci ujala komunistická strana.⁹

7 UNWTO. INTERNATIONAL TOURISM DOWN 70% AS TRAVEL RESTRICTIONS IMPACT ALL REGIONS. World Tourism Organization (UNWTO) [online]. 2020 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z:

https://www.unwto.org/news/international-tourism-down-70-as-travel-restrictions-impact-all-regions

8 UNWTO. International Tourism Highlights: 2019 Edition [online]. World Tourism Organization (UNWTO), 2019 [cit. 2020-03-13]. DOI: 10.18111/9789284421152. Dostupné z: https://www.e-

unwto.org/doi/pdf/10.18111/9789284421152.

9HORÁLEK, Adam. Geografie Číny: učební materiál pr o studenty sinologie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013 [cit. 2020-02-22]. ISBN 978-80-244-3839-9.

5

1.2.1 Čínská lidová republika po roce 1949

Po porážce vládnoucí strany Kuomintang (Guómíndǎng) v čínské občanské válce, se 1. října 1949 ujala moci Komunistická strana Číny (Zhōngguó Gòngchǎndǎng; Čung-kuo Kung-čchan-tang) v čele s Mao Ce-Tungem (Máo Zédōng). Období vlády KSČ lze ve druhé polovině 20. století rozdělit do tří částí, a to na období socialistické transformace, nepovedených reforem a následných náprav.

Transformace země probíhala mezi lety 1949–1957, též označována jako doba konsolidace moci a přechodu k socialismu. Okamžitým krokem byla kolektivizace zemědělství a implementace ekonomických reforem, jež zemi k transformaci stabilizovaly.

Ačkoliv byla první sledovaná pětiletka (1953-1957) považována za velký socialistický úspěch, ke druhé nedošlo na úkor reformy Velký skok vpřed (Dàyuèjìn; Tá-jue-ťin). Nepovedená průmyslová transformace vedla k ekonomickému propadu, hladomoru a ohraničila začátek období nepovedených reforem, které trvalo až do smrti Mao Ce-Tunga v roce 1976. Druhou nepovedenou reformou byla Kulturní revoluce (1966-1976) s cílem upevnit Mao Ce-Tungovu moc, a to prostřednictvím zničení inteligence, přebytků kapitalismu a všeho starého. Kampaň byla cílená na městské studenstvo, jež se identifikovalo do tzv. Rudých gard, které útočily na inteligentní a movité spoluobčany, pálily knihy, rukopisy a jiné pamětihodnosti.

Po smrti Mao Ce-Tunga (1976) vzniklo mocenské prázdno, které v roce 1978 zaplnil nový předseda vlády Teng Siao-pching (Dèng Xiǎopíng; viz příloha I). Pod jeho vedením se KSČ snažila napravit vzniklé škody předchozí vlády. V tomto desetiletí proběhy čtyři hlavní modernizace, a to v odvětvích průmyslu, zemědělství, obraně a vědě a technice.

Teng Siao-pching dále prosazoval liberálnější politiku směrem k mezinárodnímu obchodu a soukromému podnikání, které bylo částečně povoleno. Tyto reformy položily základ pro následný ekonomický rozvoj a zlepšení životní úrovně v zemi. ¹⁰¹¹

Naopak mezi nejkontroverznější reformy Teng Siao-pchinga patřilo zavedení politiky jednoho dítěte z roku 1979. Pozitivní přínosy pro Čínskou lidovou republiku, její ekonomiku i obyvatele ovšem leží ve stínu událostí z náměstí Nebeského klidu (Tiān'ānmén; Tchien-an-men) z roku 1989. V roce 1987 byl, k velké nespokojenosti obyvatelstva, odvolán Chu Jao-pang (Hú Yàobāng) z funkce generálního tajemníka. Ten v očích veřejnosti platil za aktivního reformátora a odsuzovatele Kulturní revoluce. Po smrti Chu Joa-panga v dubnu 1989 byl v ČLR

10 FAIRBANK, John King. Dějiny Číny [online]. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998 [cit. 2020-03-03].

Dějiny států. ISBN 80-710-6249-9.

11 CHALUPA, Kristián. Před padesáti lety odstartoval Mao Ce-tung Velkou kulturní revoluci. Hlídací pes [online]. 2016 [cit. 2020-03-03]. Dostupné z: https://hlidacipes.org/cina-skoky-vpred-hladomor-kulturni- revoluce-i-reformy/.

6

vyhlášen státní smutek a konaly se připomínkové manifestace, během kterých se postupně začala objevovat kritika nejužšího vedení KSČ, jež bylo považováno za přestárlé.

Ovlivněni soudobou situací ve východním bloku, považovali studenti na náměstí Nebeského klidu další demokratizaci a liberalizaci režimu. 3. června 1989 vydala vláda povel armádě obsadit veškeré sdělovací prostředky a rozmístit těžkou techniku v okolí náměstí Nebeského klidu. V noci na 4. června armáda na nařízení vlády protesty násilně potlačila. Během incidentu zemřelo několik set čínských protestantů. Dodnes je událost na náměstí Nebeského klidu nejvíce cenzurovaným tématem na čínském internetu i na sociálních sítích.¹²¹³

Tabulka 2 - Seznam generální tajemníků Komunistické strany Číny od roku 1949

Mao Ce-tung (Máo Zédōng) 1949–1976

Chua Kou-feng (Huá Guófēng) 1976–1981

Chu Jao-pang (Hú Yàobāng) 1981-1987

Čao C´-jang (Zhào Zǐyáng) 1987-1989

Ťiang Ce-min (Jiāng Zémín) 1989-2002

Chu Ťin-tchao (Hú Jǐntāo) 2002-2012

Si Ťin-pching (Xí Jìnpíng) 2012-

zdroj: https://www.britannica.com/place/China/Leaders-of-the-Peoples-Republic-of-China-since-1949; vlastní zpracování

1.2.2 Politický systém

Od 1. října 1949 je jedinou oficiální vládnoucí stranou Komunistická strana Číny (KSČ).

Podle Sartoriho dělení stranických systémů, je politický systém Čínské lidové republiky nesoutěživým systémem s hegemonní stranou. Tento systém je charakteristický formální existencí jiných politických stran, které mohou mít své zástupce v parlamentu, ale faktickým vládnutím jedné. Kromě KSČ se v čínském politickém systému nachází dalších osm stran¹⁴. Formálně nejvyšším a nejmocnějším orgánem (parlamentem) je tzv. Všečínské shromáždění lidových zástupců čítající takřka 3000 členů a zasedající jednou ročně. V praxi je veškerá moc koncentrována do stranických orgánů KSČ, především ústředního výboru strany. Nejvyšším exekutivním orgánem je Státní rada ČLR v jejímž čele stojí premiér Li Kche-čchiang (Lǐ Kèqíang). Reálnou funkcí parlamentu je schvalování legislativních úkonů, na kterých se stranické orgány usnesly (tzv. rubber-stamp parliament), dále volí prezidenta a na jeho návrh schvaluje premiéra.

12 VOJTA, Vít. 30 let od masakru v Pekingu: Ohlédnutí za krvavými událostmi na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Reflex [online]. 2019 [cit. 2020-03-03]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/historie/95602/30- let-od-masakru-v-pekingu-ohlednuti-za-krvavymi-udalostmi-na-namesti-nebeskeho-klidu-v-roce-1989.html.

13 ENCYCLOPÆDIA BRITANNICA. Deng Xiaoping: CHINESE LEADER. ENCYCLOPÆDIA

BRITANNICA [online]. [cit. 2020-03-03]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Deng-Xiaoping.

14 Kuomintang, Čínská demokratická liga, Liga pro demokratickou samosprávu Tchaj-wanu, Demokratická strana čínských rolníků a dělníků, Čínská strana snahy o spravedlnost, Čínské sdružení pro demokratickou národní výstavbu, Společnost 3. září, Čínské sdružení pro rozvoj demokracie.

7

Od roku 2012 je generálním tajemníkem ústředního výboru KSČ Si Ťin-pching (Xí Jìnpíng).

Od 14. března 2013 je zároveň v pořadí sedmým Čínské lidové republiky. V roce 2018 byla čínským parlamentem schválena změna Ústavy, ze které byla odstraněna klauzule omezující výkon funkce prezidenta na maximálně dvě pětiletá funkční období za sebou. Nově může Si Ťin-pching vládnout bez omezení i po roce 2023.

Pro vládu Si Ťin-pchinga je charakteristická snaha distancování se od liberální politiky zavedené Teng Siao-pchingem, totální ovládnutí médií a vytvoření velkého ideologického kultu osobnosti. Dále klade důraz na ohromný technologický pokrok, který se mimo jiné odráží i v kontrole veřejného života – automaticky cenzurovaná konverzační témata, informace či systém sociálního kreditu. Si Ťin-pching rovněž prosazuje ambiciózní vojenské či obchodní projekty, například obnovení Hedvábné stezky mezi čínským a evropským územím. ¹⁵

15 SINOPSIS. Politická korektnost za Si Ťin-pchinga. Sinopsis: Čína v kontextu a souvislostech [online]. 2018 [cit. 2020-03-10]. Dostupné z: https://sinopsis.cz/politicka-korektnost-za-si-tin-pchinga/.

8

2. Postavení Čínské lidové republiky v cestovním ruchu

Při pohledu do statistik lze snadno odvodit, že nejlidnatější a třetí největší země světa bude významným celkem i z pohledu cestovního ruchu. Čínská lidová republika se v posledních dekádách vyvinula jak ve významnou příjezdovou destinaci, tak i ve zdrojovou. Je tedy logické, že se cestovní ruch etabloval do role nedílné a důležité součásti čínské ekonomiky.

2.1 Historie cestovního ruchu na čínském území

V této podkapitole jsou zakotveny základní znaky vývoje cestování a cestovního ruchu na čínském území od Starověké Číny až po dnešní epochu Moderní Číny.

2.1.1 Cestování v období Starověké Číny

Za předchůdce cestovního ruchu se dají považovat pradávné kartografické počátky.

Znázorňování okolního světa a prostředí bylo důležité již v období Starověké Číny. První čínské mapy znázorňovaly například sítě zavlažovacích kanálů či schémata hřbitovů. Nezbytnou součástí se mapy staly za vlády dynastie Chan (206 př.n.l. – 220 n.l.). Na konci její vlády došlo k založení vědecké kartografie a zmapování čínského území. K mapování okolního území mimo čínské hranice došlo v období raného středověku, a sice bylo evidováno území sahající od pohoří Pamír (Pàmǐěr gāoyuán; Pcha-mi-er kao-jüan) až po Koreu (Cháoxiǎn; Čao-sien).

Výhodou čínské kartografie, například oproti evropské, bylo daleko rychlejší osvojení práce s námořním magnetickým kompasem a tisknutí map pomocí dřevěných destiček.¹⁶

Zárodky cestování či pohybu osob na čínském území se datují do období Starověké Číny.

Prvními druhy byly kulturní a přírodní turismus. Za doby Starověké Číny jednoznačně převládalo tzv. cestování za kulturou, jež bylo nejčastěji reprezentováno náboženskými či obřadními poutěmi. Volnočasové cestování za poznáním rozmanité přírody, flóry a fauny se začalo dostávat do popředí v období ranného čínského středověku, tedy v počátku císařské Číny.¹⁷

2.1.2 Cestování v období císařské Číny

V celé délce období císařské Číny bylo nejrozšířenějším druhem pohybu nezbytné cestování v rámci obchodu a výměny zboží. Pro tento druh cestování se používaly jak suchozemské, tak i vodní cesty. K velkému rozmachu v tomto odvětví došlo za vlády dynastií Tchang (Táng) a Sung (Sòng). Během vlády druhé jmenované byla objevena velká naleziště nerostných surovin a taktéž byla zdokonalena čínská lodní flotila, jež tou dobou byla považována

16 DRÁPELA, STACHOŇ a TAJOVSKÁ. Čína: Dějiny kartografie (multimediální učebnice) [online]. [cit.

2020-11-09]. Dostupné z: https://ucebnice.geogr.muni.cz/dejiny/obsah.php?show=43.

17 YAN, Libo. Origins of nature tourism in imperial China [online]. 2018 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z:

https://www.medievalists.net/2018/08/origins-of-nature-tourism-in-imperial-china/

9

za nejvyspělejší na světě. Kombinace těchto dvou faktorů vedla k velkému rozmachu zahraničního obchodu, především s Evropou a Indočínou. Dalším podpůrným faktorem bylo zavedení a užívání papírových bankovek, a to již za dynastie Tchang, které vedlo ke snadnější směně zboží za peníze.¹⁸

Nejpoužívanějšími obchodními cestami byly suchozemská a námořní Hedvábná stezka (Sīchóu zhī Lù; S'-čchou č' Lu). Díky těmto dvěma obchodním cestám došlo ke spojení čínského území s evropským a africkým kontinentem, Japonskem či Indonéskými ostrovy, viz příloha II.

V pozdní fázi císařské Číny se více počal objevovat volnočasový turismus spojený se zábavou, a nikoliv s obchodem. Tento byl ovšem výsadou pouze členů královské rodiny a občanů vysokých společenských vrstev. K přelomu v cestovním ruchu došlo až po pádu poslední císařské dynastie Čching na počátku 20. století.

2.1.3 Cestovní ruch za Čínské republiky

Organizování cestovního ruchu započalo v době Čínské republiky v roce 1923. V tomto roce oznámil čínský bankéř Čen Kuang-fu (Chén Guāngfǔ) založení cestovního oddělení v rámci mezinárodní divize Šanghajské obchodní banky a spořitelny (Shànghǎi Shāngyè Chúxù Yínháng). Tato divize se zaměřovala na poskytování prodeje vlakových a lodních lístků. Vznik první samostatné cestovní společnosti se datuje o čtyři roky později do roku 1927. Postupný rozvoj dalších malých cestovních agentur byl ve 30. letech značně ovlivněn a znemožněn nastupující dekádou válečných konfliktů – Druhá čínsko-japonská válka (Zhōngguó Kàngrì Zhànzhēng; Čung-kuo Kchang-rž Čang-čeng; 1937-1945) či Čínská občanská válka (Guógòng nèizhàn; Kuo-kung nei-čan; 1946-1950).¹⁹

2.1.4 Cestovní ruch v období Moderní Číny

Posledním vývojovým stádiem cestovního ruchu je období Moderní Číny, resp. za existence Čínské lidové republiky. Odvětví cestovního ruchu, obdobně jako celé politické spektrum, bylo v tomto období definováno dvěma rozdílnými vládami Mao Ce-tunga a Teng Siao-pchinga a jeho následovníků.

Ve druhé polovině 20. století za vlády prvně jmenovaného prakticky neexistovala možnost volného mezinárodního cestovního ruchu, podobně jako tomu bylo v mnohých evropských

18 FAIRBANK, John King. Dějiny Číny [online]. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998 [cit. 2020-09-20].

Dějiny států. ISBN 80-710-6249-9.

19 CHINA TOURISM GROUP. Group History: 1923-1949. China Tourism Group [online]. [cit. 2020-05-26].

Dostupné z: http://www.ctg.cn/en/history/1923.htm.

10

socialistických státech. V letech, kdy mezinárodní cestovní ruch zažíval svůj zrod a velký rozmach, byl pro komunistickou vládu vnímán jako nežádoucí.

Od roku 1949 až do smrti Mao Ce-Tunga v roce 1976 se jakákoliv podpora cestovního ruchu ze strany státu orientovala na zabezpečení příjezdových či výjezdových diplomatických cest pro řešení zahraničních věcí. 19. října 1949 byla zřízena vládní agentura China Travel Service (Zhōngguó lǚxíngshè zǒng shè; Čung-kou lý-sing-še dzung še), jež zajišťovala a spravovala oficiální diplomatické návštěvy. Jiné složky turismu byly v zemi buď zakázané nebo pevně pod kontrolou vládnoucí komunistické strany.²⁰

K uvolnění cestovního ruchu došlo až za reforem Teng Siao-pchinga, jež počaly rokem 1978.

Na rozdíl od Mao Ce-Tunga, Teng Siao-pching viděl v turismu ohromný ekonomický potenciál, a sice v přílivu velkého množství zahraničních valut. Především v průběhu 80. let došlo k velké státní podpoře a propagaci turistického odvětví. Počínající ekonomická expanze umožnila komunistické vládě vyčleňovat finanční prostředky, které vedly k výstavbě či modernizaci ubytovacích zařízení a nezbytné dopravní infrastruktury v turisticky nejpříhodnějších destinacích. V roce 1982 dále došlo k založení vládní agentury Čínského národního turismu (China National Tourism Agency; CNTA; Guójiā Lǚyóu Jú;

Kuo-ťia lu-jou ťü). O rok později se Čínská lidová republika stala členskou zemí Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO). ²¹²²

Hlavními úkoly agentury CNTA byly:

• Kontrolovat a plánovat vývoj domácího, příjezdového a později výjezdového ruchu

• Podpora podnikání a rozvoje sektoru cestovního ruchu

• Správa zahraničních poboček

• Navrhování plánů, legislativy cestovního ruchu a jejich následné implementování

• Kontrola kvality turistických služeb.²³

20 TRAVEL CHINA GUIDE. History of China Tourism and Travel Agencies: 1949 – 1978: Exclusive to Foreign Affairs. Travel China Guide [online]. 2019 [cit. 2020-10-09]. Dostupné z:

https://www.travelchinaguide.com/essential/identify-agency-history.htm

21 ABSOLUTE CHINA TOURS. China Tourism History: History. Absolute China Tours [online]. [cit. 2020-10- 10]. Dostupné z: http://www.absolutechinatours.com/about/china-tourism-industry.html

22 UNWTO. MEMBER STATES: China. World Tourism Organization (UNWTO) [online]. 2020 [cit. 2020-11- 09]. Dostupné z: https://www.unwto.org/member-states

23 CNTO. About China National Tourist Administration (CNTA). China National Tourism Office [online]. 2013 [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: http://cnto.org.uk/about-china-national-tourist-administration-cnta-2.html.

11

CNTA byla v roce 2018 rozpuštěna. Její kompetence a činnosti přešly pod nově vzniklé Ministerstvo Kultury a Turismu Čínské lidové republiky (Zhōnghuá Rénmín Gònghéguó Wénhuà hé lǚyóubù; Čung-chua Žen-min Kung-che-kou Wen-hua ché lu-jou-pu).

Během počátku 90. let se podpora vlády orientovala na podporu poptávky po domácím cestovním ruchu, která vedla ke stimulaci spotřeby na domácím území. Díky této podpoře bylo v 1999 zaznamenáno přes 700 milionů domácích cest. Dále došlo k uvolnění restrikcí a podmínek pro výjezdový cestovní ruch.²⁴

Pro dnešní podobu čínského turismu byl přelomovým rok 1997, kdy se, díky rychlému rozvoji v technologickém odvětví, dostal cestovní ruch na čínský internet. Největší cestovní agentury ihned vytvořily webové stránky, které umožňovaly okamžitý kontakt mezi cestujícími a agenturami. Online prostředí vedlo k nárůstu objemu mezinárodního turismu, který byl v reakci na to vládou označen za jeden z hlavních ekonomických pilířů země.²⁵

2.2 Příjezdový cestovní ruch

V následujících podkapitolách budou popsány hlavní historické aspekty pro příjezdový cestovní ruch ČLR. Na historický základ budou navazovat konkrétní statistiky a charakteristicky z uplynulých let.

2.2.1 Historie příjezdového cestovního ruchu

Historie rozvoje příjezdového cestovního ruchu do Čínské lidové republiky se úzce pojí se životem a vládou prvního komunistického vůdce Mao Ce-tunga. Země byla od převratu v roce 1949 až do jeho smrti uzavřena volnému vstupu zahraničních turistů a případný vstup na území podléhal schválení komunistické strany. Nejčastější formou příjezdového cestovního ruchu byly diplomatické cesty.

Ke všeobecné restrukturalizaci země, i v rámci příjezdového cestovního ruchu, došlo za vlády Teng Siao-pchinga. V prvním „svobodném“ roce (1978) zaznamenala země přibližně 1,8 milionu zahraničních příjezdů, především z okolních územních celků – britského Hong Kongu, portugalského Macaa a Tchaj-wanu. S rostoucím světovým kreditem, jenž byl spojen především s velkou ekonomickou expanzí, rostl konstantě zájem na straně příjezdového cestovního ruchu. Na začátku 21. století vedlo rostoucí čínské renomé nejdříve k přijetí země do Světové obchodní organizace (WTO; 2001), a později především k pořádání

24 ZHOU, Ping. Tourism Development in China: History of Tourism Development in

China. ThoughtCo. [online]. 2019 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/tourism- development-in-china-1434412

25 TRAVEL CHINA GUIDE. History of China Tourism and Travel Agencies: 1997 – 2010: Start of Online Tour Operators. Travel China Guide [online]. 2019 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z:

https://www.travelchinaguide.com/essential/identify-agency-history.htm

12

XXIX. Letních olympijských her v Pekingu (2008). Právě tato expozice země, její architektury, kultury a historie vedla podle mnohých expertů k ještě urychlení zájmu ČLR jako příjezdové destinace cestovního ruchu. V návaznosti na konaných Olympijských hrách země přijala několikaletý investiční plán, jenž měl zvýšit objem příjezdových cest o 7 %. Dále se čínská vláda zavázala k pokračující propagaci příjezdového turismu, k výstavbě či rozšíření turistické infrastruktury nebo k redukci nežádoucího znečištění ovzduší.²⁶

Na grafu 1 si je možné povšimnout, že po uskutečnění Olympijských her skutečně došlo ke krátkodobému nárůstu poptávky po příjezdovém cestovním ruchu okolo 10 %.

2.2.2 Charakteristiky a statistiky příjezdového cestovního ruchu

V oblasti příjezdového cestovního ruchu disponuje ČLR unikátním exotickým kulturním charakterem, jenž je výsledkem zcela individuálního historického vývoje.

Dle statistik UNWTO (2018), viz tabulka 1., zaznamenalo čínské území celkem 62,9 milionů mezinárodních příjezdů za rok 2018. Do této hodnoty UNWTO započítává příjezdy včetně přespání, nikoliv jednodenní překročení hranic. Tato hodnota řadí zemi na čtvrté místo zemí s nejvyšším počtem ročních mezinárodních příjezdů.²⁷

Graf 1 - Vývoj mezinárodních příjezdů do Čínské lidové republiky (1995-2018); zdroj:

https://data.worldbank.org/; vlastní zpracování

26 ZHOU, Ping. Tourism Development in China: Tourism Development in Modern China. ThoughtCo. [online].

2019 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/tourism-development-in-china-1434412

27 UNWTO. International tourism, number of arrivals - China. The World Bank [online]. 2018 [cit. 2020-05-26].

Dostupné z: https://data.worldbank.org/indicator/ST.INT.ARVL?locations=CN.

13

Objem příjezdového cestovního ruchu má již od konce 70. let rostoucí tendenci. V uplynulých více než 40 letech byly propady v mezinárodních příjezdech zaznamenány zřídkakdy.

Prvním výrazným útlumem byl rok 1989, ke kterému došlo v reakci na násilné události z Náměstí nebeského klidu.

Ve 21. století došlo k signifikantnímu a největšímu propadu v roce 2003 z důvodu rozšíření epidemického onemocnění SARS. Efektivní a rychlé zastavení šíření epidemie znamenalo pouze jednoletý výkyv v hodnotě -10,41 %.

Za propady z let 2008 a 2009 mohla celosvětová ekonomická recese, kdežto v roce 2013 poklesl zájem v kombinaci doznívání ekonomické krize a současně výrazné revalvace čínské měny.

Ve sledovaném období byl největší procentuální nárůst příjezdů zaznamenán v roce 2004, a sice o 26,6 % oproti celkové hodnotě předchozího roku. Důvodem takto masivního nárůstu bylo překonání epidemie SARS z předchozího roku, a především historicky nejextenzivnější rozšíření takzvaných ADS států (Approved destination status), tedy zemí, které vláda považuje za turisticky bezpečné pro mezinárodní cestovní ruch (viz tabulka 3), a se kterými navázala bilaterální smlouvu mezinárodního turismu.

Status ADS vedl k růstu příjezdového cestovního ruchu i na přelomu tisíciletí, a sice v reakci na přidělení tohoto označení sousedním asijským státům (Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Vietnam).

Vývoj celkových příjezdů a jejich procentní vývoj viz graf 1.

Graf 2 - Podíl tří zvláštních administrativních celků na příjezdovém cestovním ruchu Čínské lidové republiky (2008-2018); zdroj: https://www.travelchinaguide.com/tourism/; vlastní zpracování

14

V dnešní době je příjezdová klientela ze dvou třetin tvořena turisty ze zvláštních administrativních celků Čínské lidové republiky – Hong Kongu, Macaa a Tchaj-wanu, též SARs (Special Administrative Regions). Na grafu 2 je zřetelně vidět rozložení těchto administrativních celků jako zdrojových oblastí. V interním srovnání je Hong Kong jednoznačně dominantní a podílí se přibližně na 75 % příjezdů.

Takto vysoký podíl je dán celou řadou faktorů, do nichž například patří: takřka nulová vzdálenost od čínských hranic, žádná jazyková bariéra, VFR (Visiting friends and relatives), pracovní a obchodní cesty atd.

Zbývajících 35 % příjezdové klientely tvoří státy odlišné od zvláštních administrativních celků.

Graf 3 - Dlouhodobě největší zdrojové země příjezdového cestovního ruchu pro ČLR (2008-2018); zdroj:

https://www.travelchinaguide.com/tourism/; vlastní zpracování

Největšími zdrojovými zeměmi jsou dlouhodobě okolní asijské země. Absolutně nejvyšší počet turistů přijíždí z Jižní Koreji, Japonska či Malajsie. Mezi další významné asijské zdrojové země patří Vietnam, Mongolsko, Singapur a v posledních letech se přidává Indie. Mezi důvody, které se podepsaly za vysokou turistickou aktivitu z těchto zemí, lze uvést příhodnou geografickou vzdálenost, brzké navázání vztahů na poli cestovního ruchu prostřednictvím ADS statusů (viz tabulka 3), prezenci čínských menšin ve zdrojových zemích či jazykovou a kulturní podobnost.

Mimo asijský region představují důležité zdrojové země Spojené státy americké a Rusko.

15

Nejvytíženějšími destinacemi příjezdového cestovního ruchu jsou města Šen-čen (Shēnzhèn), Kanton (Guǎngzhōu, Kuang-čou), Šanghaj (Shànghǎi), Peking (Běijīng), Si-an (Xi´an) a Čchung-čching (Chóngqìng).

Nejčastějším důvodem návštěvy země je kulturně-poznávací cestovní ruch. Čínská lidová republika disponuje bezpočtem kulturních, historických či náboženských památek, které jsou pro turisty lákadlem. V posledních letech se země navíc orientuje na růst kvality stávajících služeb, předně prostřednictvím rozšiřování jazykové gramotnosti, aby dokázala uspokojit stále se rozšiřující a rozrůzňující poptávající klientelu.

Z pohledu příjezdového (ale i domácího) cestovního ruchu disponuje země pětistupňovým hodnocením kvality jednotlivých památek či jinak turisticky významných míst, jež spadá pod Ministerstvo kultury a turismu. Škála hodnocení se pohybuje mezi 1-5 A. Turistické atrakce, které jsou pro turismus nejdůležitější a nejlépe udržované spadají do kategorie 5 A (AAAAA). Klasifikace obsahuje 12 různých kritérií hodnocení jako je dopravní dostupnost, bezpečnost či kapacita. K roku 2020 čítá seznam 5 A 279 destinací.²⁸

Ze statistik z posledních let vyplývá přibližně třetinový podíl kulturně-poznávacího motivu cesty na celkových příjezdech. Dalšími významným segmentem je pracovní a obchodní klientela. Čínská lidová republika je z poloviny navštěvovaná střední třídou obyvatel ve věkovém rozpětí od 25 od 44 let.²⁹

2.3 Domácí cestovní ruch

Vzhledem k velikosti populace, velmi extenzivnímu a kulturně bohatému území, je pro zemi významný i domácí cestovní ruch. Ten se vyznačuje pohybem obyvatel uvnitř hranic za účelem turistického ruchu.

2.3.1 Historie domácího cestovního ruchu

Podobně jako u příjezdového cestovního ruchu, byl domácí turismus Mao Ce-Tungem považován za zbytečnou a marnotratnou buržoazní aktivitu. Provozování takové aktivity bylo pro komunistickou vládu striktně nežádoucí.

Jedinou formou cestování, jež nebyla vládou regulována, byly poutě po posvátných místech.

Tento druh turismu dosáhl svého vrcholu v 50. letech a v první polovině let šedesátých.

I kdyby bylo domácí cestování vládou ve větší míře povoleno, narazilo by na vnější faktory, jež by velkému rozmachu bránily. Předně se jednalo o žalostnou ekonomickou situaci země,

28 TOP CHINA TRAVEL. AAAAA Scenic Areas in China. Top China Travel [online]. [cit. 2020-11-09].

Dostupné z: https://www.topchinatravel.com/china-guide/china-aaaaa-scenic-areas.htm

29 TRAVEL CHINA GUIDE. China Tourism: Inbound tourism - statistics by year. Travel China Guide [online].

2019 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z: https://www.travelchinaguide.com/tourism/

16

a to především na přelomu 50. a 60. let. Dále byl v zemi nedostatek ubytovacích zařízení a velice limitované možnosti transportu.³⁰

Totožně jako u mezinárodních forem turismu došlo ke zlepšení situace na začátku 80. let v důsledku nástupu reformního vůdce Teng Siao-pchinga.

Ačkoliv domácí cestovní ruch nebyl již dále zakazován či ostrakizován, nedostávalo se mu ze strany vlády absolutně žádné podpory. Ta se spíše orientovala na enormní podporu příjezdového cestovního ruchu za cílem přílivu zahraničních platebních prostředků do ekonomiky. I přes tuto skutečnost byl domácí turismus schopen velkého rozvoje v 80. letech.

Klíčem k růstu byla zlepšující se domácí ekonomická situace. Většinu poptávky tvořila bohatší klientela z velkých přístavních měst. Na konci 80. let bylo průměrné HDP na obyvatele v Pekingu 3x větší než celonárodní průměr a v Šanghaji dokonce čtyřnásobné. Pod tlakem narůstajícího zájmu se na přelomu 80. a 90. let změnil vládní přístup k domácímu turismu, jenž byl od této doby považován za základ čínského turismu. V 90. letech zažil domácí cestovní ruch velkou expanzi, která byla výsledkem neustále se zlepšující ekonomické situace, vládní podpory a omezené možnosti výjezdového turismu. V tomto období taktéž výrazně rostly příjmy z turismu, který se tak etabloval do významného celku domácí ekonomiky.³¹

Růst zájmu o domácí cestovní ruch pokračoval nepřetržitě až dodnes, přičemž rostoucí ekonomika je považována za hlavní motor pozitivního vývoje. Čínská lidová republika tak naplno využívá rostoucí životní úroveň v nejpočetnější populaci na světě. Dnes je domácí cestovní ruch vnímán za významné odvětví jež generuje zaměstnanost, spotřebu a neustále podporuje ekonomický růst. Podobně jako u přijezdového cestovního ruchu jsou nejčastějšími destinacemi Peking, Šanghaj, Kanton či Si-an. Dalšimi vyhledávanými místy jsou přímořské letovisko San-ja (Sanya) na ostrově Chaj-nan (Hǎinán) či hlavní město Tibetu Lhasa (Lāsà).

Za zlaté hřeby domácího turismu se považují období spojená s oslavami Čínského Nového roku (Nónglì xīnnián; Nung-li Sin-nien) a Dne založení Čínské lidové republiky (Guóqìng jié;

Kuo-čching ťie).³²

30 WEN, Zhang. China's domestic tourism: impetus, development and trends: Tourism Management [online]. In:

1997, s. 565-571 [cit. 2020-11-13]. ISSN 0261-5177. Dostupné z:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0261517797000824

31 tamtéž

32 TRAVEL GUIDE CHINA. China Tourism: Domestic Tourism. Travel Guide China [online]. 2019 [cit. 2020- 11-13]. Dostupné z: https://www.travelchinaguide.com/tourism/

17

Graf 4 - Vývoj objemu domácího cestovní ruchu a porovnání jeho procentuálního vývoje s růstem HDP na obyvatele (1985-2019); zdroje: http://en.chinaculture.org/; https://knoema.com; vlastní zpracování

Na grafu 4 je možno pozorovat podobnost ročních přírůstků domácího cestovního ruchu na vývoji HDP na obyvatele. Po většinu sledovaného období spolu hodnoty blízce korelují.

Situace, ve kterých dochází k extrémním odchylkám byly způsobeny neekonomickými faktory (1989 masakr na náměstí Nebeského klidu, či 2003 SARS). Korelaci mezi dvěma proměnnými dokládá porovnání jejich růstu. Průměrný růst domácího cestovního ruchu byl ve sledovaném období 10,21 % a průměrný růst HDP na obyvatele 10,71 %.

2.4 Výjezdový cestovní ruch

Možnost výjezdového cestovního ruchu a jeho celkový objem, byl v minulosti vždy úzce vázán na aktuální vládnoucí režim. Vlivem uzavření a izolace císařské Číny za dynastií Sung a Čching, došlo k většímu poznávání okolního světa až v období Čínské republiky. Tento nově vznikající a narůstající trend byl ovšem od 30. let 20. století potlačen, a to v následku Druhé čínsko-japonské války, Čínské občanské války a nastoupivší komunistické vlády.

Podobně jako u příjezdového či domácího cestovního ruchu neexistovala za vlády Mao Ce-Tunga svoboda v rámci mezinárodního výjezdového turismu. Snaha vycestovat ze země byla komunistickým režimem považována za akt velezrady a byla trestána.

K rehabilitaci výjezdového turismu došlo až po smrti Mao Ce-Tunga, avšak průběh uvolnění a státní pomoci byl zpočátku v mnohem menší míře, než např. u příjezdového cestovního ruchu.

18

2.4.1 Přístupy k novodobému výjezdovému cestovnímu ruchu

Po nástupu Teng Siao-pchinga k moci a zavedení více liberální zahraničně orientované politiky, se dá vývoj výjezdového cestovního ruchu rozdělit do 4 období. Ta se od sebe liší rozdílnými vládními přístupy.

První fáze vývoje se datuje mezi roky 1983 a 1997. Hlavní náplň výjezdového cestovního ruchu představoval VFR turismus. Cílem čínských turistů byly zpočátku zvláštní správní celky Hongkong a Macao. Kromě VFR turismu dále narůstal počet zahraničních obchodních cest, a to v důsledku integrace země do mezinárodního obchodu. Podmínky všech cest v rámci VFR turismu do Hongkongu a Macaa musely být určeny vládou pověřenými cestovními agenturami.

Veškeré cestovní výdaje musely být hrazeny druhou (zahraniční) stranou, jež čínské turisty přijímala. Vláda navíc na tento druh cestování uvalovala denní kvóty maximálně přípustného počtu účastníků. Maximální hodnoty kvóty dosáhly v roce 1996 hodnoty 900 účastníků denně.

Postupně byl VFR turismus rozšířen do přilehlých asijských zemí s početnými menšinami čínského obyvatelstva – Thajska, Singapuru či Malajsie. Dalším druhem turismu, jenž se v tomto období rozvíjel byl příhraniční výjezdový cestovní ruch. První zemí, se kterou došlo k umožnění přeshraničního turismu byla Severní Korea v roce 1984. Postupem let se mezi vybrané země dále začlenilo Mongolsko, Rusko, Vietnam, Laos či Myanmar. Účastníky přeshraničního turismu mohli být trvalí rezidenti příhraničních oblastí a rozsah pohybu v sousední zemi jim byl povolen pouze v rámci příhraničního regionu. Tyto dvě nové formy turismu vedly k uspokojení rostoucí poptávky a obdržení zkušeností na poli mezinárodního turismu. ³³

Vládní politika prvního období se dá charakterizovat jako snaha o rozvoj výjezdového cestovního ruchu ve velmi minimalistickém a plánovaném rozsahu. Komunistická strana v tomto období stanovovala řadu restriktivních opatření s cílem minimalizace nebezpečí nekontrolovaného nárůstu výjezdových cest, jež by například přinesly nežádoucí odliv platebních prostředků z domácí ekonomiky.

Druhá fáze vývoje se překrývala s přelomem tisíciletí a vyznačovala se zrodem volnočasového turismu. Tyto cesty si již čínští turisté hradili ze svých finančních zdrojů. Na konci 90. let došlo k rozšíření seznamu ADS o další asijské země (viz tabulka 3).

33 LI, Xiang. Chinese Outbound Tourism 2.0 [online]. Oakville: CRC Press, 2016, s. 8-9; 30 [cit. 2020-06-04].

ISBN 978-1-77188-181-4.

19

Základním dokumentem, jenž stanovil počátek volnočasového výjezdového cestovního ruchu bylo „Prozatímní opatření pro správu cestování čínských občanů do zahraničí na jejich náklady“

vydané vládní agenturou Čínského národního turismu a Ministerstvem národní bezpečnosti.³⁴ Prvními volnočasovými destinacemi, kterým čínská vláda přiřknula status ADS, byly Austrálie, Nový Zéland, Japonsko či Jižní Korea. Prvními evropskými zeměmi na seznam byly v roce 2003 Německo, Maďarsko a Chorvatsko. Státní rada ČLR doposud schválila celkem 155 zemí a regionů jako vhodných destinací výjezdového cestovního ruchu. Detailnější seznam ADS destinací viz tabulka 3.

Tabulka 3 - Seznam zemí s uděleným statusem ADS destinace (chronologicky)

1983 Hong Kong, Macao 2002 Egypt, Nepál, Turecko

1988 Thajsko 2003 Německo, Chorvatsko

1990 Malajsie, Singapur 2004 EU + Norsko, Švýcarsko

1992 Filipíny 2005 Brazílie, Mexiko, Rusko

1998 Jižní Korea 2008 Spojené státy Americké

1999 Austrálie, Nový Zéland 2010 Kanada

2000 Japonsko, Vietnam

zdroj: http://www.gov.cn/; vlastní zpracování

V průběhu druhé fáze dále došlo k uvolnění kvót a podmínek pro vycestování do obou zvláštních správních celků, Hongkongu a Macaa. Od roku 2003 navíc mohli čínští turisté cestovat do těchto destinací individuálně. Hlavním impulzem změny byl dramatický pokles příjmů z příjezdového cestovního ruchu, který Hongkong a Macao zažily v následku událostí z 11. září a následně kvůli rozšíření viru SARS (SARS-CoV) v roce 2003. Ve stejném roce vláda zavedla nový systém schvalování žádostí k vycestování, který nahradil původní systém velmi rigorózních restrikcí z roku 1949. Ve druhém období tedy došlo ke zcela zásadnímu výskytu volnočasového turismu do mnohých destinací, odlišných Hongkongu, Macaa či okolních asijských států. Ačkoliv i nadále zůstal výjezdový cestovní ruch pod kontrolou vlády, lze tuto periodu považovat za počátek masového turismu čínských rezidentů.³⁵

Poslední dvě období se datují od roku 2005 do současnosti, s dělícím milníkem v roce 2010.

V tomto období si Čínská lidová republika začala plně uvědomovat ekonomické benefity pramenící z mezinárodních forem turismu. V roce 2007 byla strategie rozvoje turismu poprvé implementovaná do národního rozvojového plánu. V roce 2009 prohlásila Státní rada turismus za klíčový pilíř čínské ekonomiky. Ačkoliv výjezdový cestovní ruch zůstal a nadále zůstává

34 XUE, Xue. Feng Litao: Director, International Relations Division, Tourism Promotion and International Cooperation Department, National Tourism Administration. Central government portal (

中国政府网

中央人民 政府门户网站

06/14/content_2879221.htm

35 LI, Xiang. Chinese Outbound Tourism 2.0 [online]. Oakville: CRC Press, 2016, s. 9-10; 31-32 [cit. 2020-06- 04]. ISBN 978-1-77188-181-4.

20

regulovaný, Čínská lidová republika jej považuje za velmi důležitý „soft power“, prostřednictvím kterého demonstruje světu svoji moc a sílu.³⁶³⁷

2.4.2 Charakteristiky a statistiky výjezdového cestovního ruchu

V rámci výjezdového cestovního ruchu figuruje Čínská lidová republika na prvním místě v počtu uskutečněných mezinárodních cest. Podle dat UNWTO za rok 2018 vykonali obyvatelé nepočetnější země světa necelých 150 milionů výjezdů (viz tabulka 1).³⁸

Ještě před rozšířením pandemie SARS-CoV-2 měl čínský výjezdový cestovní ruch překonat hranici čtvrt miliardy cest do roku 2025, a sice za předpokladu obdobného tempa růstu.

Graf 5 - Vývoj počtu cest výjezdového cestovního ruchu ČLR (1995-2018); zdroj: https://www.unwto.org/;

vlastní zpracování

Mohutná expanze výjezdového cestovního ruchu v posledních dekádách byla zapříčiněna souhrou pozitivně fungujících celospolečenských faktorů. Ještě v polovině 90. let, kdy byl výjezdový turismus povolen pouze do několika vybraných, byl jeho objem pod hodnotou pěti milionů zahraničních cest. Během necelého čtvrtstoletí se tento objem dostal na více než 33násobek tehdejší hodnoty s průměrným ročním růstem okolo 17 %.

V průběhu posledního čtvrtstoletí došlo k několika vlnám nárustů i poklesů v rámci procentuálních ročních změn výjezdů ze země. K největším expanzím zájmu o výjezdovou

36 AIREY, David a King CHONG. Tourism in China: Policy and Development Since 1949 [online]. Routledge, 2011, s. 212 [cit. 2020-06-05]. ISBN 978-0-203-82034-6.

37 LI, Xiang. Chinese Outbound Tourism 2.0 [online]. Oakville: CRC Press, 2016, s. 10; 32-33 [cit. 2020-06-05].

ISBN 978-1-77188-181-4.

38 UNWTO. International tourism, number of departures - China. The World Bank [online]. 2018 [cit. 2020-05- 26]. Dostupné z: https://data.worldbank.org/indicator/ST.INT.DPRT?locations=CN.

21

turistiku došlo v letech 1998, 2002 či 2004. Naopak k největší propady byly zaznamenány v letech 1999, 2003, 2005 či 2009.

Na rozdíl od příjezdového cestovního ruchu zde ve sledovaném nedošlo období k propadu do negativních procentuálních hodnot. Konkrétní případy růstu či poklesu budou detailněji popsány v praktické části práce v jednotlivém působení faktorů na výjezdový cestovní ruch.

Graf 6 - Výjezdový cestovní ruch do tří zvláštních administrativních celků a jeho podíl (2008-2018), zdroj:

https://www.censtatd.gov.hk/; https://www.dsec.gov.mo/zh-MO/; https://admin.taiwan.net.tw/; vlastní zpracování

Obdobně jako u příjezdového cestovního ruchu, tak i u výjezdového turismu jsou v dominantním postavení všechny tři zvláštní administrativní celky země. Přibližně do roku 2012 se podíl Hong Kongu, Macaa a Tchaj-wanu držel okolo 65 %. Od té doby jejich poměrový význam klesá, a to kvůli narůstající popularitě vzdálenějších destinací.

Mimo sledované období došlo například k významnému poklesu v roce 2019 ve výjezdech do Hong Kongu. Vlivem nestabilního politického napětí a demonstrací proti extradičnímu zákonu klesl počet výjezdů do země přibližně o 8 milionů (tj. o 14,25 %).³⁹

Daleko větší poklesy se pro všechny správní celky dají předpokládat v roce 2020, a sice kvůli celosvětové pandemické situaci.

39 CENSUS AND STATISTICS DEPARTMENT HONG KONG SPECIAL ADMINISTRATIVE

REGION. Hong Kong Annual Digest of Statistics: 2020 Edition [online]. In: Hong Kong, 2020, s. 333 [cit.

2020-11-10]. Dostupné z: https://www.statistics.gov.hk/pub/B10100032020AN20B0100.pdf

22

Graf 7 - Šest hlavních čínských výjezdových destinací mimo tři zvláštní administrativní celky (2008-2018); zdroj:

https://www.mots.go.th/; https://www.jnto.go.jp/; http://kto.visitkorea.or.kr/; http://www.vietnamtourism.gov.vn/;

http://mytourismdata.tourism.gov.my/; vlastní zpracování

Mimo SARs jsou dlouhodobě hlavními destinacemi výjezdového ruchu Thajsko, Japonsko, Vietnam, Jižní Korea, Singapur a Malajsie. Z údajů, jenž jsou zobrazeny na grafu 7 vyplývá jednoznačná preference blízkých asijských zemí jako destinací čínských turistů. Kromě nízké geografické vzdálenosti jsou dalšími působícími faktory jazyk, kultura či sociální diaspora, jež bude dále popsána a analyzována v teoretické a praktické části práce.

Nejpopulárnějšími destinacemi, které se nenachází či se nepovažují za součást asijského kontinentu, jsou Spojené státy americké, Francie, Rusko či Austrálie.

V roce 2018 navštívili Spojené státy americké 3 miliony čínských turistů⁴⁰, Francii 2,2 milionu turistů.⁴¹

Pokračující tendenci volby „vzdálenějších“ asijských destinací (mimo SARs) je možné pozorovat na následujícím grafu 8.

40 NATIONAL TRAVEL AND TOURISM OFFICE. UNITED STATES TRAVEL AND TOURISM INDUSTRY 2018: International Visitors to the U.S (2018) [online]. 2019, s. 1 [cit. 2020-11-12]. Dostupné z:

https://travel.trade.gov/outreachpages/download_data_table/Fast_Facts_2018.pdf

41 COURBE, Thomas, ed. More than 89 million foreign tourists in France in 2018: Arrivals of foreign tourists in France by region of residence [online]. MINISTÈRE DE L'ÉCONOMIE ET DES FINANCES, 2019, (88), 2 [cit. 2020-11-12]. ISSN 2269-3092. Dostupné z:

https://www.entreprises.gouv.fr/files/files/directions_services/etudes-et-statistiques/4p-DGE/2019-4Pn88-EVE- ENGLISH-Version.pdf

23

Graf 8 - Podíly výjezdu do TOP 6 asijských destinací a do SARs na celkovém objemu výjezdů (2018-2018);

zdroj: viz graf 6 a graf 7; vlastní zpracování

Přibližně od roku 2011 klesá rozdíl podílů mezi volbou těchto výjezdových destinací. Graf odráží postupnou tendenci volby asijských destinací na úkor zvláštních administrativních celků.

Je tudíž zřejmé, že čínská klientela začíná preferovat a tíhnout ke vzdálenějším destinacím.

Dle studie UNWTO a China Tourism Agency (2019) je v současnosti hlavním motivem vycestování kulturní a historické poznání země (kulturně-historický cestovní ruch) či pobyt spojený s odpočinkem (rekreační cestovní ruch). Méně provozovanými formami je konferenční cestovní ruch nebo v 90. letech velmi populární VFR turismus. Konkrétní rozložení viz graf 9. ⁴²

Při volbě destinace jsou pro turisty rozhodující destinační atraktivity (38 %), cenová úroveň destinace (16 %) a atmosféra v destinaci (15 %). Číňané nejčastěji cestují s rodinnými příslušníky (51 %), s přáteli (27 %) či individuálně (13 %).⁴³

42 UNWTO a CHINA TOURISM AGENCY. Guidelines for Success in the Chinese Outbound Tourism Market [online]. Madrid: World Tourism Organization (UNWTO), 2019, s. 17 [cit. 2020-06-09]. ISBN 978-92- 844-2113-8. Dostupné z: https://www.e-unwto.org/doi/pdf/10.18111/9789284421138.

43 tamtéž

24

Graf 9 - Podíl účelů cesty do zahraničí; zdroj https://www.e-unwto.org/; vlastní zpracování

Délka pobytu v zahraničí se většinou liší na základě volby destinace a motivu cesty.

Přibližně polovina čínských turistů jezdí za hranice na dobu čtyř až sedmi dnů. Druhým determinantem je například nastavení vízové politiky, jež omezuje počet možných dní v zahraniční destinaci. Hlavními cíli takto dlouhých cest jsou přilehlé asijské destinace s kulturně-poznávacím motivem. Vzhledem k dnes již existující možnosti podnikání dále dochází k rozvoji zahraničních cest s obchodním motivem. Cílem těchto obchodních cest je nejčastěji Hongkong, Macao či Singapur.⁴⁴

2.5 Čínský cestovní ruch – shrnutí

V současné době jsou veškeré formy cestovního ruchu naprosto stěžejním ekonomickým odvětvím pro Čínskou lidovou republiku. Vývoj turismu v zemi nebyl historicky jednoduchý, tím spíše v druhé polovině 20. století. V období, kdy se mezinárodní cestovní ruch počal rozvíjet a přinášel ekonomické profity, byla země tvrdě uzavřena pod komunistickým vedením.

Díky reformám Teng Siao-pchinga, se nejprve masivně rozvinul příjezdový turismus a následně i domácí. Pole výjezdového cestovního ruchu bylo dlouhá leta pod striktním dohled Státní rady, která jeho objem maximálně limitovala.

Světlejší okamžiky pro výjezdový turismus přišly okolo přelomu století, kdy vláda povolila volnočasové formy CR a dále navázala dohody s mnohými zeměmi. Je však jisté,

44 UNWTO a CHINA TOURISM AGENCY. Guidelines for Success in the Chinese Outbound Tourism Market [online]. Madrid: World Tourism Organization (UNWTO), 2019, s. 18 [cit. 2020-11-12]. ISBN 978-92- 844-2113-8. Dostupné z: https://www.e-unwto.org/doi/pdf/10.18111/9789284421138.

25

že hlavním stavebním kamenem pro cestovní ruch byl nevídaný ekonomický růst, jehož země díky reformám Teng Siao-pchinga dosáhla.

Graf 10 -Porovnání procentuálních přírůstků forem cestovního ruchu (1996-2018); zdroj:

https://www.unwto.org/; https://data.worldbank.org/; https://knoema.com; http://en.chinaculture.org; vlastní zpracování

Na grafu 10 je vidět každoroční procentuální vývoj všech tří popsaných forem turismu.

Na přelomu letopočtů je zřetelný boom ve výjezdovém cestovním ruchu daný výše definovaným uvolňováním podmínek pro vycestování. Na grafu je dále patrná závislost na externích faktorech, které shodně křivky ovlivňují. V tomto ohledu je dobře čitelná nejmenší fluktuace či změna na poli domácího cestovního ruchu, jehož působící externí faktory ovlivňují nejméně (viz SARS 2003 či ekonomická krize 2008, 2009).

Ve sledovaném období byly průměrné růsty jednotlivých forem cestovního ruchu následující:

• příjezdový cestovní ruch = 5,37 %

• domácí cestovní ruch = 10,13 %

• výjezdový cestovní ruch = 17,08

Vysoký podíl výjezdového cestovního ruchu je do jisté míry způsoben ohromnou reakcí na fázi uvolňování z přelomu letopočtů. Při očištění od tohoto chaotického období a porovnání vývoje v posledních 10 letech sledovaného období (2009-2018) dostaneme jiná čísla:

26

• příjezdový cestovní ruch = 1,79 %

• domácí cestovní ruch = 12,54 %

• výjezdový cestovní ruch = 12,79 %

V tomto období se daleko více vyrovnal procentuální růst domácího a výjezdového cestovního ruchu, naopak příjezdový oslabil, a to v důsledku světové ekonomické krize či posilnění čínské měny.

Z grafu a následných poměrů čísel je však zřetelná konstantně rostoucí významnost domácího turismu, jenž přináší cennou domácí spotřebu a také významnost výjezdového cestovního ruchu.

Pro rok 2020, potažmo 2021 se ovšem dá očekávat dramatický pokles do mínusových hodnot u všech tří forem. Nejmenšího propadu bude podle očekávání zaznamenáno v domácím cestovním ruchu.