Hlavní práce5519_xrabs01.pdf, 344.1 kB Stáhnout

(1)

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH Ů

BAKALÁ Ř SKÁ PRÁCE

2007 Št ě pán Rabi ň ák

(2)

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztah ů

Mezinárodní obchod

Zm ě ny v odv ě tvové struktu ř e č ínského hospodá ř ství v období ekonomických

reforem

Bakalá ř ská práce

Vypracoval: Št ě pán Rabi ň ák

Vedoucí bakalá ř ské práce: Ing. Tereza N ě me č ková

(3)

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Změny v odvětvové struktuře čínského hospodářství v období ekonomických reforem“ vypracoval samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne …14. května 2007… …………...………..

Podpis

(4)

Poděkování

Tímto bych chtěl zvláště poděkovat vedoucí bakalářské práce Ing. Tereze Němečkové za její odborné vedení, četné připomínky a vřelý přístup. Poděkování patří také Kristýně Jarovské za inspiraci a podstatné přispění k dokončení bakalářské práce.

(5)

OBSAH:

Seznam tabulek a grafů: ... 6

Úvod ... 7

1 Historický kontext ekonomických reforem... 8

1.1 Vývoj od založení ČLR do roku 1978 ... 8

1.1.1 Období 50. let ... 8

1.1.2 Období 60. let ... 9

1.1.3 Období první poloviny 70. let ... 10

1.1.4 Shrnutí předreformního vývoje ... 11

1.2 Vývoj v období reforem ... 12

1.2.1 Období od roku 1978 a 80. léta ... 12

1.2.2 Období 90. let ... 15

1.2.3 Období od roku 2000... 16

1.2.4 Shrnutí vývoje období reforem ... 17

1.3 Vývoj HDP v období 1978 - 2004 ... 18

2 Změny v odvětvové struktuře čínské ekonomiky ... 20

2.1 Odvětvová analýza dopadů reforem... 20

2.1.1 Zemědělství ... 22

2.1.2 Průmysl a stavebnictví ... 24

2.1.3 Služby... 27

3 Změny automobilového průmyslu v důsledku ekonomických reforem ... 28

3.1 Objem produkce motorových vozidel v Číně... 28

3.2 Objem produkce osobních automobilů... 30

3.3 Teritoriální rozložení výroby ... 32

3.4 Největší producenti motorových vozidel v Číně... 32

3.5 Podíly značek osobních vozů na čínském trhu podle prodeje... 36

3.6 Potenciální obory pro rozvoj automobilového průmyslu v Číně... 38

3.7 Vliv rozvoje automobilového průmyslu v Číně na světovou ekonomiku ... 39

3.8 Budoucí vývoj ... 43

Závěr... 45

Seznam zkratek ... 47

Prameny... 48

Příloha ... 50

(6)

SEZNAM TABULEK A GRAF Ů :

Tab. č. 1 Vývoj maloobchodních a spotřebitelských cen v letech 1985-1999 (běžné ceny)..16

Tab. č. 2 Vývoj podílu zaměstnanosti na odvětvích ... 21

Tab. č. 3 Produkce plodin venkovských hospodářství na obyvatele (v kg) ... 23

Tab. č. 4 Prodej masných výrobků venkovských hospodářství na obyvatele (v kg) ... 24

Tab. č. 5 Přehled produkce základních surovin v průmyslu ... 25

Tab. č. 6 Výroba vybraného spotřebního zboží (v 10 tis. kusů) ... 26

Tab. č. 7 Hrubá hodnota produkce ve stavebnictví (mld. CNY)... 26

Tab. č. 8 Růst počtu civilních vozidel v Číně a regionu Východní Číny (v mil.)... 30

Tab. č. 9 Hlavní výrobci na čínském trhu a jejich prodej (v tis. prodaných vozů za rok) .... 35

Tab. č. 10 Přední dodavatelé automobilových dílů v Číně... 39

Tab. č. 11 Pět největších spotřebitelů ropy a ropných produktů na světě v r. 2005... 42

Tab. č. 12 Průměrná denní spotřeba paliv v ČLR (v tunách za den)... 42

Graf č. 1 Vývoj HDP mezi lety 1978-2004 (v mld. CNY)... 18

Graf č. 2 Podíly sektorů na HDP (v %)... 21

Graf č. 3 Vývoj produkce motorových vozidel v Číně mezi roky 1978 a 2004 ... 29

Graf č. 4 Vývoj světové produkce osobních automobilů na světě (v tis. vozů)... 41

(7)

7

ÚVOD

Ekonomický vývoj Čínské lidové republiky je v posledních letech častým předmětem zájmu.

Vzhledem k velikosti, zdrojům a komparativním výhodám, kterými tato země disponuje, představuje Čína jednoho z nejsilnějších ekonomických hráčů 21. století. Je důležité zmínit, že této pozice by ČLR nedosáhla, kdyby nebylo rozhodnuto o zavádění ekonomických reforem a tzv. politice „otevřených dveří“.

Tématem bakalářské práce jsou „změny v odvětvové struktuře čínského hospodářství v období ekonomických reforem“. Podnětem pro vypracování této práce byla v první řadě stejnojmenná seminární práce v rámci předmětu Transformující se země Asie, v druhé řadě osobní zájem proniknout do daného tématu a dozvědět se o problematice více informací.

Bakalářská práce si klade za cíl podrobnější rozbor ekonomického vývoje v období čínských ekonomických reforem, analýzu změn odvětvové struktury a analýzu změn automobilového průmyslu v Číně v důsledku ekonomických reforem. V první kapitole jsou nastíněny základní historické, politické a ekonomické souvislosti reforem, které v Číně probíhají od druhé poloviny 70. let, a vývoj HDP. Druhá kapitola se zabývá změnami v odvětvové struktuře čínské ekonomiky. Třetí kapitola je věnována vývoji čínského automobilového průmyslu, který úspěšně prošel ekonomickými reformami a svou velikostí se stává globálně významným.

Pro lepší orientaci je třeba upozornit na odlišnou kategorizaci jednotlivých sektorů ekonomiky Národního Statistického Úřadu Číny, která je používána v celé bakalářské práci. Primární sektor je definován jako souhrn zemědělství, lesnictví, chovu dobytka a rybářství. Sekundární sektor je definován jako úhrn průmyslu (hornictví, manufakturní výroby, výroby a distribuce elektrické energie, vody a plynu) a stavebnictví. Terciární sektor představuje zbylou produkci, která nebyla doposud zahrnuta. Jedná se především o sektor služeb. Kvartální sektor vzhledem k nedostatku informací nebyl zahrnut.

Ohledně důvěryhodnosti informací je třeba upozornit na skutečnost, že většina dat byla vzata z databáze Národního statistického úřadu Číny, z tohoto důvodu je možná jejich vzájemná odchylka.

(8)

8

1 HISTORICKÝ KONTEXT EKONOMICKÝCH REFOREM 1.1 Vývoj od založení Č LR do roku 1978

1.1.1 Období 50. let

1. září 1949 byla oficiálně vyhlášena Čínská lidová republika.¹ Pro Čínu to znamenalo především politickou stabilizaci po 2. světové a následné občanské válce mezi komunisty a nacionalisty. Zároveň se otevíral prostor pro znovuobnovení hospodářsky zdecimované země. Výsledkem vítězství komunistů však bylo nastolení mechanizmu centrálního plánování a dalších způsobů řízení hospodářství po vzoru Sovětského svazu. Ještě v témže roce byla vyhlášena agrární reforma, ve které šlo o vyvlastnění statkářské půdy a její předání kolektivizovaným rolníkům, stejně tak probíhalo znárodňování zbytku soukromého sektoru, který se postupně dostal pod úplnou státní kontrolu. Zestátnění společností se uskutečňovalo buďto transformací na státní podniky, nebo na družstva, vždy však se státním zastoupením ve vedení.² Mohutně byla podporována industrializace.

Hospodářské progrese mělo být dosahováno, taktéž po vzoru SSSR, v rámci pětiletých a dlouhodobých plánů. První pětiletý plán v letech 1953-57 se zaměřil na prosazování centrálního řízení a industrializaci především středního a těžkého průmyslu. Výsledky tohoto období byly různé, zatímco průmysl plánovaných cílů dosáhl, v zemědělství tomu nebylo tak jednoznačně. Jak se ve své publikaci zmiňuje Znamenáček: „…urychlené tempo ekonomického rozvoje bylo dosahováno při nadměrném zapojení všech zdrojů.“³

Obecně by se za hlavní témata vývoje 50. let dala označit pozemková reforma, ochrana před povodněmi, zavlažování půd, efektivizace výkonu zemědělství a průmyslu, rozvoj infrastruktury a aplikace technologické a kapitálové pomoci ze Sovětského svazu. V závěru této dekády se projevily dopady tzv. Velkého skoku.

Ve snaze dosáhnout ještě většího hospodářského pokroku vznikly organizované skupiny řízené Mao Zedongem, které vytvářely tlak na stále silnější přesun zdrojů ze zemědělství do

1 V rámci bakalářské práce je pro označení Čínské lidové republiky používána zkratka ČLR, popř. název Čína.

2 Ho, K. Alfred: Developing the economy of the People’s Republic of China. Praeger Publisher. 1982, s. 19.

3 Znamenáček, M.: Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva. VŠE v Praze. 1996, s. 7.

(9)

9

průmyslu.⁴ Jako příklad lze uvést stěhování více než deseti milionů obyvatel z venkova do měst během jednoho roku. Prudký nárůst doposud nevyvinutého průmyslu ve městech a na venkově měl za následek zanedbávání zemědělství. V průmyslové výrobě docházelo k nadměrnému plýtvání uhlím a palivy, což však nebylo nijak kompenzováno kvalitou výstupů. V roce 1959 došlo vlivem stoleté neúrody k poklesu zemědělské produkce o 17,5 procenta, o rok později k poklesu o 9,1 procenta.⁵ Toto selhání poskytnout základní obživu zejména městskému obyvatelstvu si vyžádalo celou řadu pohrom. Přímým důsledkem neúrody byl hladomor. Pokles se ale projevil také v průmyslové výrobě v roce 1961 o celých 42 %, u vývozu potom šlo o 14 % v roce 1960 a o 21 % v roce 1961. Dovoz se snížil v roce 1960 o 4,8 %, v roce 1961 o 25 % a konečně v roce 1962 o 20 %.⁶ Deprese trvala až do roku 1963, kdy byla vláda nucena změnit svoji strategii a v rámci tzv. „politiky úprav“ vrátit finanční prostředky a pracovní sílu do zmítajícího se zemědělství. Mao Zedong byl následně nucen odejít z politické scény a uchýlit se do ústraní.

1.1.2 Období 60. let

První polovina 60. let byla ovlivněna zejména nutností řešit nedostatek potravin pro obyvatele a nerovnováhu v odvětvové struktuře ekonomiky. Navzdory ukončení pomoci ze Sovětského svazu a vesměs úplné izolaci vůči ostatnímu světu po roztržce se SSSR v roce 1960, se čínskému vedení podařilo oživit zemědělství, a zamezit tak stále akutnější hrozbě hladomoru, na který podle odhadů zemřelo přes 30 mil. obyvatel.⁷ V letech 1958-1962 neměla Čína již pětiletý plán, ale pět tzv. ročních plánů, v zemědělství zaměřených na mechanizaci, elektrifikaci, zavodňování a použití chemických hnojiv. Od roku 1963 se zemědělství začalo ozdravovat.

Naprosto zásadní byla pro druhou polovinu 60. let tzv. „kulturní revoluce“ (1965-1969). Pod vedením tzv. „gangu čtyř“ se vůdce Mao zprostředkovaně pokusil o znovu nabytí moci po krachu Velkého skoku. Jeho cílem a cílem tzv. „rudých gard“, které se rekrutovaly z řad aktivizovaných studentů, bylo nastolení nového sociálního řádu, který se odvrací od tradic dynastické Číny a který zavádí řád postavený na socialistických a rovnostářských principech.

4 Pro přesnost byly v této bakalářské práci ponechány veškeré čínské názvy v pinyinu.

6 tamtéž.

7Čínská lidová republika [online]. Wikipedia – otevřená encyklopedie. Poslední revize 2006 [cit. 2006-12-09].

Dostupné z <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADnsk%C3%A1_lidov%C3%A1_republika>.

(10)

10

Útoky, ke kterým následně docházelo, byly namířeny především na intelektuální vrstvy obyvatel, coby zdroje potenciálního protirevolučního nebezpečí,. Ve všech médiích byla zavedena tvrdá cenzura, probíhalo masové zatýkání a deportace do sběrných táborů. Protože se však ukázalo, že zásahy proti elitě společnosti nevedly ke slibovaným výsledkům, ale spíše naopak, stávalo se běžnou skutečností, že namísto majetných a vzdělaných se v převýchovných táborech ocitali sami kulturně-revoluční aktéři, kteří se vymykali kontrole.

Bezesporným výsledkem kulturní revoluce byl opětovný hospodářský propad, snížení efektivity výroby a nedostatek zejména vysokoškolsky vzdělaných pracovníků a vědeckých kapacit. Bezprostřední pokles zaznamenal průmysl, což současně omezilo export, který se v 60. letech začal mírně zotavovat. V oblasti zemědělství byly dopady daleko rozsáhlejšího charakteru. Vlivem politických a institucionálních nařízení došlo k podstatné ztrátě motivace zemědělských komun. Tento stav trval až do roku 1969, který je obecně považován za konec kulturní revoluce.⁸

1.1.3 Období první poloviny 70. let

Na počátku 70. let bylo stejně jako o desetiletí dříve nutné bezprostředně řešit klíčové problémy, jež zabraňovaly dalšímu vývoji a jež byly výsledkem předešlých let. Naproti tomu nešlo již o zajištění životně důležitých potravin, ale o znovuvytvoření vzdělané společnosti, která byla nepostradatelná pro technologický chod celé ekonomiky. Vlivem kulturní revoluce se totiž celkově snížila vzdělanost na všech svých stupních.⁹

Pro první polovinu 70. let bylo také příznačné soupeření o politickou moc. Dva přední představitelé komunistické strany – předseda Mao a premiér Zhou byli oslabeni svými zdravotními potížemi a na přední post se postupně dostávali zastánci umírněného i radikálního směru. Naprosto zásadní změnu a v zásadě i řešení několikaletých politických sporů přinesl až rok 1976. V té době umírá vůdce Mao a na jeho místo nastupuje Hua Guofeng, premiérské křeslo Zhoua přebírá Deng Xiaoping, kterému se po dvou letech podaří Huaa nahradit. Gang Čtyř, hlavní promotér kulturní revoluce, byl následně uvězněn a odsouzen k mnohaletým trestům odnětí svobody.

(11)

11

Z ekonomického hlediska bylo na počátku 70. let nutné opětovně zaměřit pozornost na udržení hospodářského tempa. Zlepšení bylo dosaženo v průmyslu. Nedostatečné výstupy zaznamenávalo naopak zemědělství, což při stále strmějším nárůstu populace vytvářelo nebezpečné napětí. O jeho řešení se snažil premiér Zhou Enlai, jež se zaměřil na problematiku růstu obyvatelstva a stimulaci ekonomického růstu. Následkem politického soupeření však nedošlo k větším změnám a nadále přetrvávala neefektivnost ve výrobě.

1.1.4 Shrnutí p ř edreformního vývoje

Období od založení ČLR do smrti vůdce Mao Zedonga bylo silně ovlivněno zejména ekonomickými a politickými vlivy. Ekonomické výsledky bylo možné zaznamenat zejména v průmyslu, soustavný růst byl většinou bržděn politickými rozepřemi. V letech 1952-1978 můžeme hovořit o průměrně 11 % ročním tempu růstu hrubé průmyslové výroby a 3 % míře růstu zemědělství.¹⁰ V rámci průmyslu se počínaje Velkým skokem rozvíjel zejména těžký průmysl – strojírenství, hutnictví, ropný a chemický průmysl. Podíl průmyslové výroby na celkovém HNP stoupl více než dvakrát - z 25 % na cca 60 %.¹¹ Úzké zaměření zejména na těžký průmysl vedlo k odlivu finančních prostředků a investic z jiných odvětví, což způsobilo jejich stagnaci a zaostávání. Tím se narušovala celková rovnováha hospodářství a možnost jeho budoucího růstu. Navíc bylo často dosahováno pokroku jen za cenu zvyšování nákladů, a tedy snižování efektivity. Ve spojení se stagnujícími mzdami a dalšími negativními vlivy (jako např. omezením soukromého zemědělství či místních trhů) docházelo k vytváření společenského napětí a ztráty motivace k práci. Přímým důsledkem byla stagnace celého hospodářství, v návaznosti pak také nemožnost zvyšování blahobytu a průměrné životní úrovně, tedy jedněch z hlavních faktorů pro komparaci s jinými ekonomikami.¹²

Podle Znamenáčka však hlavním důvodem zavedení reforem v druhé polovině 70. let a v následujících dekádách nebyly ekonomické motivy, jak by tomu nasvědčovaly zkušenosti Číny z minulých let či jak mohly inspirovat ekonomické reformy a exportní politika jiných asijských zemí, jako Japonska či ANIZ. Důvodem měl být politický tlak. Avšak tentokrát se jednalo o tendence tlumící, spíše než aktivizující. Výsledkem 50. a hlavně 60. let, ve kterých se velmi často střídaly rozličné politické, reformní či naopak konzervativní kampaně a směry,

10 White, G.D.: Riding the Tiger. 1993, s. 31, in Znamenáček, M.: Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva. VŠE v Praze. 1996, s. 9.

12 tamtéž.

(12)

12

byla silná nechuť obyvatelstva vůči dalším politickým konfliktům a politice vůbec. Nálada ve společnosti nasvědčovala uvolnění, kterého mělo být dosaženo díky růstu ekonomiky, životní úrovně a blahobytu. Znamenáček doslova píše: „Veřejné postoje k politice se změnily v určitý cynismus, apatii či aktivní opozici (jako pozůstatek politiky mas a ‚demokracie‘ kulturní revoluce). Můžeme tak vysledovat rostoucí antagonismus mezi státem a společností a z tohoto pohledu byly reformy jistou reakcí na rostoucí napětí mezi státem a společností a ve skutečnosti byly určitou vzpourou vůči státu. Ekonomické reformy tak mohly být klíčem k nápravě některých politických škod.“¹³

1.2 Vývoj v období reforem 1.2.1 Období od roku 1978 a 80. léta

V návaznosti na politický vývoj v první dekádě 70. let se postupně začaly vyskytovat první náznaky budoucích změn. Jistou předzvěstí bylo VSLZ v lednu 1975, na kterém zazněl požadavek vytvořit do r. 2000 z ČLR politicky a ekonomicky silný stát. Tento požadavek se však objevoval již v tzv. „čtyř modernizacích“, které se poprvé objevily již v r. 1964. Ty si kladly za cíl restrukturalizaci zemědělství, následně průmyslu, vědy a technologie a nakonec armády. V následujících dvou letech po smrti Mao Zedonga se však stala ústřední otázkou, jakým způsobem bude tohoto cíle dosaženo. Rozhodujícím proto bylo rozhodnutí 3. plenárního zasedání 11. funkčního období ÚV KS Číny v roce 1978 o zemědělství a tzv.

politice „otevřených dveří“, která měla umožnit příliv zahraničních investic a obchodu.

Městské oblasti byly reformovány na základě rozhodnutí 3. plenárního zasedání 12. funkčního období ÚV KS Číny v roce 1984. V roce 1979 došlo k rozhodnutí o transformaci zemědělských komun zpět na individuální zemědělské hospodářství, zároveň byl vyjádřen souhlas s podporou tzv. „městských a vesnických podniků“. Důležitým momentem byl opětovný nástup k moci Deng Xiaopinga v roce 1981, který byl velkým zastáncem reforem a politiky Otevřených dveří. Následovalo zavedení soukromého vlastnictví (getihu) v roce 1984 a zavedení „systému smluvní odpovědnosti“ ve státních podnicích. V reakci na narůstající problémy spojených s dynamickými reformami bylo krátkodobě znovu nařízeno centrální řízení na konci 80 let, jež se vyznačovalo například omezením MVP.

(13)

13

Obecně lze však konstatovat, že výsledkem procesu modernizace se Čína měla stát více otevřenou, moderní a industrializovanou. Ideologicky došlo k odklonu od socialismu sovětského typu a v ekonomickém smyslu k příklonu k tržním principům. Ty byly oficiálně přijaty a začleněny do socialistického pojetí jako pouhý nástroj k dosažení vytyčených cílů. Vzniká tak typicky čínský model tzv. „socialisticky tržní ekonomiky“, který byl přijat na sjezdu KS Číny v roce 1992.¹⁴

Jak poznamenává Sylvie Démurger, hlavním cílem reforem 80. let bylo nastartování růstu domácí ekonomiky na mikroekonomické úrovni, a to podnícením klasických stimulů, jako byla motivace ziskem umožněných díky systému odpovědnosti na základě kontraktů v zemědělství a průmyslu. Příznačným pro vývoj ČLR je potom pravidelné střídání zavádění ekonomických reforem, jejich působení, ekonomického boomu a recentralizace za účelem zastavení narůstající hospodářské nestability.¹⁵

Hnací silou reforem Deng Xiaopinga byl lehký průmysl a příjmy z vývozu.¹⁶ Lehký průmysl byl významný pro svou poměrně nízkou kapitálovou náročnost. Na rozdíl od jiných odvětví byl schopný docílit poměrně vysokého kapitálu určeného pro další investice, a tedy i technologický rozvoj. Proto bylo také některým provinciím a lokální správě povoleno investovat do oblastí podle jejich uvážení. Výsledkem byla diferenciace sektorů a znatelný nárůst produkce. Rokem 1980 počínaje byly postupně vytvářeny tzv. „zvláštní ekonomické zóny“, ve kterých mohli na čínské poměry volně podnikat zahraniční investoři. Dalšími kroky reforem byla realokace finančních zdrojů a zvýšení cen v zemědělství, čímž bylo dosaženo motivace produktivity práce a následného výstupu. V průmyslu bylo stěžejní zavedení zadržování zisků z nadkvótních prodejů. Mezi další kroky patřila vládní podpora vývozu zboží a surovin a podpora dovozu technologií a know-how. Díky nadbytku zemědělské produkce byla pozitivně ovlivněna domácí spotřeba, což mělo za následek opětovné urychlení industrializace a prosazování dalších a odvážnějších reforem. Postupně byl zaváděn duální cenový systém (řízených a tržních cen), bylo reformováno zdanění podniků a zrušen monobankovní systém.

15 Démurger, S.: Economic Opening and Growth in China. OECD Development Centre Studies. OECD Publications. 2000, s. 55.

16 Deng Xiaoping, Socialiasm with Chinese Characteristics [online]. Wikipedia – The Free Encyclopedia.

Poslední revize 2006 [cit. 2006-12-09]. Dostupné z <http://en.wikipedia.org/wiki/Deng_Xiaoping>.

(14)

14

Důležitým faktorem bylo také vytyčení tří základních desetiletých strategií rozvoje. Podle oficiálních informací Čínského internetového informačního centra chtěla vláda v prvním kroku, naplánovaném na období 1981-1990, dosáhnout zdvojnásobení HDP na obyvatele z roku 1980, tedy zvýšení z 250 USD na 500 USD/obyv. Ve druhé desetileté fázi se měl HDP na obyvatele znovu zdvojnásobit, a překročit tak hranici 1000 USD/obyv. Nakonec se Číně mělo podařit ve třetím období zdolat hranici HDP 4000 USD (hranice 3000 měla být překonána do konce 20. století), což by jí zajistilo při srovnání podle PKS pozici středně rozvinutých států. V podstatě by tento krok mohl být chápán jako završení čínské ekonomické modernizace.¹⁷

Naproti tomu Znamenáček píše, že v rámci dlouhodobého programu modernizace země byl stanoven konkrétní cíl: do r. 2000 zčtyřnásobit HNP/obyvatele 250 USD dosažený v r. 1980 na 1000 USD/obyv., což by mělo zajistit uspokojivou životní úroveň obyvatelstva. V dalekém horizontu se předpokládá dosažení veličiny ekonomické úrovně ve výši 4000 USD/obyv. (v cenách r. 1990) do roku 2030-2050.¹⁸

Z obou výše uvedených plánů jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí vlády dosáhnout lepších hospodářských výsledků a příznivějšího postavení ve světové ekonomice bylo odhodlané a velmi ambiciózní.

Situace v zahraniční politice se vyvíjela obdobně jako na vnitropolitické scéně. Zatímco Deng Xiaoping navštívil Spojené státy, značnou měrou urovnal čínsko-japonské vztahy a docílil smlouvy s Velkou Británií a Portugalskem o Hong-Kongu a Macau, sovětsko-čínské vztahy zůstaly naprosto chladné. Srovnání se Sovětským svazem je na tomto místě dobrým příměrem. Ve chvíli, kdy se SSSR snažil o udržení původního směru v rámci obrodné perestrojky a jeho ekonomický vývoj se stále více přikláněl k záporným hodnotám, čínská politika se nebála od nefungujících principů oprostit a za předpokladu udržené politické kontroly v ekonomické rovině těžit z výhod tržního mechanizmu.

17 In the 1980s, China put forward the three-step development strategy of the country's modernization drive.

What is the aim of each step? After the strategy is realized, how will China have changed? [online]. China Internet Information Center. Poslední revize neuvedena [cit. 2006-12-09]. Dostupné z

<http://www.china.org.cn/english/features/Q&A/ 161643.htm>.

(15)

15

1.2.2 Období 90. let

Z politického hlediska byla situace po červnu 1989, kdy se uskutečnily protesty na náměstí Tiananmen, komplikovaná. Do předsednického křesla byl téhož roku zvolen Jiang Zemin (ve funkci 1989-2002), který byl oponentem Dengových dynamických reforem. Jistým břemenem se ukázalo období, ve kterém Jiang vládl. Projevily se v něm totiž negativní důsledky reforem 80. let. Předně šlo o silně akcelerovanou inflaci let 1988 a 1989, široce rozšířenou korupci a zvětšující se rozdíly mezi regiony, mezi městy a venkovem, popřípadě příliš prudký rozvoj některých z nich. Zejména v některých přímořských městských oblastech došlo k nárůstu nezaměstnanosti (až 40 %), destabilizaci finančních trhů, prudkému zhoršení životního prostředí, bujení organizovaného zločinu, apod.¹⁹

V reakci na prudké zvýšení růstu cen (viz tab. č. 1) došlo k dočasnému pozastavení reforem, zavedení centrálního řízení cen a politiky úprav. V důsledku toho se snížil růst HDP, což zapříčinilo nárůst zadluženosti podniků. To pak dál vedlo k zvýšení počtu bankrotujících státních především průmyslových podniků. V roce 1990 proběhla stimulativní monetární a fiskální expanze. Po opadnutí nebezpečí byla na konci roku 1992 ukončena „politika úprav“, opětovně nastartovány reformy a podpora politiky „otevřených dveří“. V letech 1993-1995 se však inflace objevuje znovu v dvojciferných číslech, což přimělo vládu k zavedení restriktivních opatření. Jejich výsledkem bylo dosaženo prudkého poklesu růstu cen, který v posledních dvou letech této dekády přechází dokonce v deflaci.

Mezi další významné události 90. let zcela jistě patří otevření burzy cenných papírů v Shenzhenu v roce 1990. V roce 1992 bylo rozhodnuto o zavedení Socialistického tržního mechanizmu. V roce 1993 byl přijat nový systém účetnictví společností. V roce 1994 byl přijat obchodní zákon, který umožňoval transformaci státních podniků na společnost s ručením omezeným, a čínský Yuan se stává volně směnitelným na běžných účtech. O rok později začal být využíván Systém smluvní odpovědnosti i v zaměstnaneckých vztazích všech průmyslových podniků. Zároveň byly legalizovány komerční banky. V roce 1996 bylo dosaženo plné konvertibility při transakcích na běžných účtech a v roce 1997 byl zahájen plán restrukturalizace většiny státních podniků. Naprosto podstatnou se pak stala novela ústavního zákona, prosazená v roce 1999, která výslovně uznává osobní vlastnictví.

19 Jiang Zemin [online]. Wikipedia – The Free Encyclopedia. Poslední revize 2007 [citace 2007-03-27].

Dostupné z < http://en.wikipedia.org/wiki/Jiang_Zemin >.

(16)

16

Základním cílem Jiang Zemina se oproti jeho předchůdci stala stabilita, vyvažující nerovnováhu rozvoje, o což usiloval i ve zbytku svého působení na prezidentském postu do roku 2002. Ekonomické reformy nebyly již zdaleka tak radikální, jako v předchozí dekádě, přesto jich byla celá řada a měly zásadní význam. V oblasti mezinárodní politiky Čína tíhla především ke Spojeným státům, co by představiteli nejsilnější světové ekonomiky.

Tab. č. 1 Vývoj maloobchodních a spotřebitelských cen v letech 1985-1999 (běžné ceny)

Index spotřebních cen Rok Index malo-

obchodních cen v městských

oblastech Na venkově

1985 8,8% 9,3% 11,9% 7,6%

1986 6,0% 6,5% 7,0% 6,1%

1987 7,3% 7,3% 8,8% 6,2%

1988 18,5% 18,8% 20,7% 17,5%

1989 17,8% 18,0% 16,3% 19,3%

1990 2,1% 3,1% 1,3% 4,5%

1991 2,9% 3,4% 5,1% 2,3%

1992 5,4% 6,4% 8,6% 4,7%

1993 13,2% 14,7% 16,1% 13,7%

1994 21,7% 24,1% 25,0% 23,4%

1995 14,8% 17,1% 16,8% 17,5%

1996 6,1% 8,3% 8,8% 7,9%

1997 0,8% 2,8% 3,1% 2,5%

1998 -2,6% -0,8% -0,6% -1,0%

1999 -3,0% -1,4% -1,3% -1,5%

Zdroj: GENERAL PRICE INDICES, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics China, poslední revize 2005 [cit. 2007-03-25], Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/

statisticaldata/yearlydata/ index.htm#>.

1.2.3 Období od roku 2000

V listopadu 1999 ČLR uzavřela se Spojenými státy bilaterální dohodu o vstupu Číny do WTO, k němuž došlo o dva roky později (10.11.2001). V roce 2002 KS Číny oficiálně schvaluje přínos soukromého sektoru. V roce 2003 došlo za prvé k rozhodnutí o zdokonalení socialistického tržního mechanizmu, za druhé byl v březnu téhož roku zvolen generálním tajemníkem KS Číny Hu Jintao. Ten vystoupil se svou politikou „harmonické společnosti“.

Motivem mu k tomu byla celá řada problémů vzniklých prudkým vývojem, zvětšování nerovností mezi regiony a reformování odvětví, které byly v 80. a 90. letech zanedbány. Ve snaze snížit odlišnosti mezi regiony byly umožněny investice do nejvíce zaostalých vnitrozemských oblastí. Objevují se i tendence k řešení environmentálních problémů, apod.

(17)

17

Obecně by se dalo toto jednání označit za odklon od politiky ekonomického růstu za každou cenu a uvážení i jiných rizik s ním spojených.

V roce 2003 Čína zaznamenala přechodnou fázi „přehřátí“ ekonomiky.²⁰ O rok později byla přijata novela Ústavy, která zaručuje právo na soukromé vlastnictví.

1.2.4 Shrnutí vývoje období reforem

Od roku 1978 a prvního zavádění reforem prošla Čína zásadními změnami. Mezi nejdůležitější milníky patřilo rozhodnutí o prosazování politiky „otevřených dveří“, následované postupnými reformami vedoucími k aplikaci tržně ekonomického mechanizmu.

Ohrožení tohoto procesu představovalo z politického hlediska vojenský zásah na náměstí Tiananmen, na které navázalo období politické nejistoty a zmražení zahraničních vztahů. V ekonomické rovině se jako největší riziko ukázala především prudká, až dvouciferná inflace v letech 1988-89 a 1993-95, která byla způsobena převisem agregátní poptávky nad nabídkou.

První inflační tlak byl zaznamenán již v roce 1980. Vlivem dopadů ekonomických reforem došlo k nárůstu a prohloubení inflačních vlivů a od roku 1985 míra růstu maloobchodních cen neklesla pod 6 % hranici. V letech 1988-89 potom inflace eskalovala na 18,5 a 17,8 %.

Pozastavením cenové reformy, snížením státních investic, uvolněním kontroly importu a dalšími přísnými opatřeními došlo v roce 1990 k prudkému poklesu (na 2,1 %). O tři roky později, po opětném uvolnění průběhu reforem, dochází k dalšímu nárůstu, tentokrát na 21,7 % u maloobchodních cen a 24,1 % u spotřebitelských cen. Posléze zavedené restrikce vedly sice ke snížení růstu maloobchodních cen (0,8 % v r. 1997), zapříčinily však také šestileté období deflace (1998-2003).²¹

Mezi další ekonomická rizika patřila především narůstající rozdílnost mezi regiony, stále naléhavější se ukázaly rozdíly mezi městskými oblastmi a venkovem. Přes veškeré problematické stránky vývoje je však možné konstatovat, že se Číně podařilo pod vedením

20 Since 2003, the Chinese economy has experienced another period of overheating [online]. China Internet Information Center. Poslední revize neuvedena [cit. 2006-12-09]. Dostupné z <http://www.china.org.cn/english/

features/Q&A/161626.htm>.

21 PRICE INDICES, China Statistical Yearbook 2005 [online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2006-12-10]. Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/

statisticaldata/yearlydata/index.htm#>.

(18)

18

Deng Xiaopinga a Jiang Zemina během necelých tří dekád transformovat z CPE sovětského typu na STE s ryze čínskými rysy.

1.3 Vývoj HDP v období 1978 - 2004

Ekonomický vývoj v Číně za poslední tři dekády představuje progresi světového významu.

Svědčí o tom i fakt, že se po sérii zemí otřásajících událostí v prvních třech dekádách ČLR podařilo vyvinout v letech 1978 až 2004 průměrné tempo růstu 9,51 %.²² Průběh a vývoj HDP blíže popisuje tab. č. 1.

Graf č. 1 Vývoj objemu HDP mezi lety 1978-2004 (v mld. CNY)

Zdroj: GROSS DOMESTIC PRODUCT, China Statistical Yearbook 2005 [online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2006-12-09]. Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/

22 GROSS DOMESTIC PRODUCT, China Statistical Yearbook 2005 [online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2006-12-09]. Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/

0,00 2 000,00 4 000,00 6 000,00 8 000,00 10 000,00 12 000,00 14 000,00 16 000,00

1978 1979

1980 1981

1982 1983

1984 1985

1986 1987

1988 1989

1990 1991

1992 1993

1994 1995

1996 1997

1998 1999

2000 2001

2002 2003

2004

(19)

19

Na základě údajů z ročních makroekonomických zpráv Národního statistického úřadu Číny můžeme říci, že od konce 70. let minulého století čínské hospodářství vykazovalo kontinuální pozvolný růst. První náznaky k akceleraci byly zaznamenány v roce 1982, kdy ekonomika dosáhla 9,3 % progrese. Následně však po celý zbytek 80. let (vyjma 1986 a 1989) roční průměrné tempo růstu HDP přesahovalo 10 % hranici s vrcholem v roce 1984 (15,3 %).

V roce 1989 a 90 nastává pokles tempa vlivem restriktivní politiky, následuje však opětná konjunktura a období let 1992-94, kdy míra růstu HDP každoročně přesahovala 10 %.

Vrcholem se stal rok 1992 s 14 % růstem. Stejně jako v 80. letech však následovaly expanzi ekonomicky destabilizační procesy, se kterými se čínská ekonomika potýká i ve druhé polovině 90. let. Průměrné tempo růstu HDP představuje 8,8 %, v letech 2000-04 potom 8,6 %. Od roku 2003 se však projevuje opětovné zrychlení. V absolutním vyjádření se jedná o nárůst HDP z 362 410 mil. CNY v roce 1978 na 1 492 830 mil. CNY v roce 1988, na 7 834 520 mil. CNY v roce 1998 a na 13 687 587 mil. CNY v roce 2004, což v daném období představuje nárůst o 13 325 mld. CNY. V rámci regionální analýzy HDP byly během nejdynamičtějších let 1992-94 nejvýrazněji se měnícími oblastmi provincie Jiangsu, Zhejiang, Fujian a Guangdong s průměrným ročním růstem převyšujícím 20% a Hainan, který v roce 1992 dosáhl tempa růstu dokonce 40,2 %. Naopak nejpomaleji se rozvíjela provincie Heilongjiang, a to 7,7 % v letech 1992-94.²³

23 GROSS DOMESTIC PRODUCT AND ITS INDICES BY REGIONS, China Statistical Yearbook 1996

[online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2006-12-09]. Dostupné z

<http://www.stats.gov.cn/english/ statisticaldata/yearlydata/index.htm#>.

(20)

20

2 ZM Ě NY V ODV Ě TVOVÉ STRUKTU Ř E Č ÍNSKÉ EKONOMIKY

2.1 Odv ě tvová analýza dopad ů reforem

Podle Národního statistického úřadu Číny, který představuje hlavní podklad statistických údajů této práce, můžeme definovat hrubý domácí produkt jako celkovou hodnotu zboží a služeb, které byly vyrobeny domácími rezidenty za jednotku času.²⁴ Hospodářský růst, definovaný jako růst potenciálního produktu, se potom projevuje zejména nárůstem produkčních kapacit, jež běžně rozdělujeme na zemědělství (A), průmysl (I) a služby (S).

Podobným modelem je zjednodušený tří sektorový model, tak, jak jej uvádí statistika NBS (viz Úvod). Cílem této podkapitoly je bližší analýza změn těchto odvětví v průběhu ekonomických reforem.

Jistým specifikem čínských ekonomických reforem v poslední čtvrtině minulého století, je podle Sylvie Démurger jejich charakter výběrovosti, částečnosti a pragmatičnosti. Výběrové jsou, protože se zprvu jednalo pouze o přímořské oblasti a nikoli o celé území ČLR; částečné jsou, protože šlo o reformy, které byly včleňovány do smíšené socialistické tržní ekonomiky (nebyly úplné jako například u postkomunistických zemí v Evropě); pragmatické jsou, protože byly iniciovány pouze za účelem dosažení hospodářského růstu.²⁵

Závislost jednotlivých sektorů na HDP je zobrazen v grafu č. 2. Na základě informací NBS je však v zásadě možné konstatovat, že v období od nastartování ekonomických reforem v r.

1978 podíl primárního sektoru klesal, a to průměrně o 0, 62 % v 80. letech, o 0,74 % v 90.

letech a o 0,49 % v období 2000-04. Podíl sekundárního sektoru, který měl již od 50. let masivní podporu a dlouhodobě vytvářel nejsilnější část ekonomiky, v 80. letech v průměru klesal ročně o 0,44 %, a to až do roku 1990, kdy představoval 41,6 % celkového HDP. Od tohoto roku naopak silně akceleruje a představuje nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví. V 90.

letech průměrně o 0,64 %, což představuje 7,82 % nárůst podílu za dekádu. Mezi roky 2000 a 2004 rostl podíl na HDP v průměru o 0,7 % za rok. Terciární sektor se rozvíjel především v 80. letech, kdy dosahoval průměrného ročního přírůstku podílu na domácím produktu 1,06

24 Explanatory Notes on Main Statistical Indicators, China Statistical Yearbook 2005 [online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2007-04-08]. Dostupné z

<http://www.stats.gov.cn/english/statisticaldata/ yearlydata/index.htm#>.

25 Démurger, S. - Economic Opening and Growth in China. OECD Development Centre Studies, OECD Publications, 2000, s. 10.

(21)

21

%, a tedy celkového nárůstu podílu o 10,6%. Vrcholem se stal rok 1992, ve kterém terciární sektor představoval 34,3 % HDP. Od té doby podíl tohoto sektoru klesal. Od roku 1996 opět narůstal, a to až do r. 2002, kdy se vyrovnal maximu roku 1992. V posledních dvou letech (podle dostupných informací 2003 a 2004) však znovu klesl. Průměrný roční růst podílu terciárního sektoru na HDP představoval v 90. letech 0,1 %, v období 2000-04 potom pokles o 0,22 %.

Graf. č. 2 Podíly sektorů na HDP (v %)

Zdroj: GROSS DOMESTIC PRODUCT, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics of China, poslední revize 2005 [cit. 2006-12-10], Dostupné z

Názorné zobrazení strukturálních změn, kterými čínská ekonomika v minulých letech prošla, ukazuje vztah podílu zaměstnanosti na odvětvích (viz tab. č. 2).

Tab. č. 2 Vývoj podílu zaměstnanosti na odvětvích

Sektor

Rok Primární Sekundární Terciární

1952 83,5% 7,4% 9,1%

1962 82,1% 8,0% 9,9%

1970 80,8% 10,2% 9,0%

1980 68,7% 18,2% 13,1%

1990 60,1% 21,4% 18,5%

2000 50,0% 22,5% 27,5%

2004 46,9% 22,5% 30,6%

Zdroj: Number of Employed Persons at the Year-end by Three Industries, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics of China, poslední revize 2005 [cit. 2007-03-29], Dostupné z

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004

Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor

(22)

22

Ať již hodnotíme strukturální změny podílem odvětví na HDP, či poměrem zaměstnanosti na odvětvích, můžeme od 70. let sledovat radikální posun od zemědělství k sektoru průmyslu a služeb. Zatímco však podle HDP dochází ke změně struktury z IAS na ISA již v roce 1985, v porovnání zaměstnanosti dle sektorů došlo ke změně z AIS na ASI v roce 1994.

2.1.1 Zem ě d ě lství

Zemědělství prošlo po zavedení ekonomických reforem prudkým vývojem. K hospodářskému oživení přispěla dekolonizace a transformování právních vztahů mezi státem a zemědělci převážně na smlouvy o odpovědnosti. Důležitým bylo také postupné zavádění tržních cen, které umožnilo nárůst dříve regulovaných cen, a tedy i zvyšování příjmů. Roční tempo zemědělství mělo do poloviny 80. let (až na nepříznivý rok 1980, ve kterém byl zaznamenán 1,5 % pokles) v průměru gradující tendenci. Zatímco v roce 1978 se zvýšila zemědělská výroba o 4,10 %, o tři roky později to bylo již 7,0 % a vrcholem se stal rok 1984, ve kterém zemědělství dosáhlo 12,9 % růstu. Akceleraci potvrzuje i poměr odvětví ve vztahu k ostatním sektorům. Podíl zemědělství na HDP v letech 1979, 81 a 82 rostl průměrně o 2,1 % za rok.²⁶ Od poloviny 80. let však narůstalo vzájemné napětí mezi zemědělci a státem. Šlo především o nejistotu, jakým způsobem se ekonomické reformy budou vyvíjet a zda vůbec přetrvají (tyto obavy následně dosvědčila recentralizace z konce této dekády). Navíc se projevuje útlum pěstování obilí a s ním spojená potravinová krize, jakožto důsledek uvolnění systému subvencí a odstranění státního monopolu zásobování, což vedlo ke specializaci na více ziskovou, a tedy již ne nabídkově, ale poptávkově orientovanou strukturu výroby.²⁷

Podle údajů NBS se mimořádně úspěšným stal rok 1990, ve kterém bylo dosaženo 7,3 % růstu. Rychlejšího rozvoje však zemědělská produkce již nedosáhla. V první polovině 90. let a až do roku 1996 vykazovala průměrné tempo ročního růstu 4,74 %. Poslední tři roky tohoto desetiletí zpomalila na 3,27 % a v novém tisíciletí pak ještě na 2,65 %. Jistou změnu k lepšímu nasvědčuje rok 2004, ve kterém bylo dosaženo 6,3 % růstu.

26 GROSS DOMESTIC PRODUCT AND ITS INDICES BY REGIONS, China Statistical Yearbook 2005

[online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2007-03-31]. Dostupné z

<http://www.stats.gov.cn/english/ statisticaldata/yearlydata/index.htm#>.

27 Znamenáček, M., Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva, VŠE v Praze, 1996, s. 34, ISBN 80-7079- 847-5.

(23)

23

Stejný vývoj můžeme sledovat i ve struktuře HDP. Od roku 1982, kdy dosáhl podíl zemědělství na celkové produkci svého maxima, tento podíl klesá. Souhrnem jde o pokles na konci 80. let o 8,3 %, na konci 90. let o 15,7 % a v roce 2004 o 18,1%.

Přes veškeré problémy, které se objevují během 80. let, je však třeba zdůraznit, že docházelo k masivním změnám. Například v absolutním vyjádření můžeme sledovat nárůst zemědělské produkce z necelých 102 mld. CNY v roce 1978 na 254 mld. CNY v roce 1985, 1 199 mld.

CNY v roce 1995 a na konečných 2 077 mld. CNY v roce 2004. Tedy celkem více než dvacetinásobek.

Velikost strukturálních změn dokresluje vzájemný vztah jednotlivých činností, přičemž můžeme obecně říci, že dochází k odklonu od pěstování obilí ve směru k živočišné výrobě. Zatímco v roce 1980 představovalo pěstování obilí 75,6%, chov zvířat 18,4 % a sladkovodní a mořské rybářství 1,7 %, o patnáct let později se plodiny podílely pouze 58,4 %, chov 29,7 % a rybářství 8,4 % (procentuální zbytek představuje lesnictví).²⁸ Blíže popisují zemědělskou produkci tabulky č. 3 a č. 4.

Tab. č. 3 Produkce plodin venkovských hospodářství na obyvatele (v kg)

Rok Obilí Bavlna Olejnaté

rostliny Vlákniny Tabák Zelenina Ovoce

1985 123,49 4,13 14,37 2,80 2,25 53,76 6,78

1990 180,24 4,31 12,87 1,56 2,67 65,07 13,17

1995 179,20 4,31 12,02 0,73 2,21 79,96 24,28

2000 264,74 5,59 18,43 0,47 2,73 132,07 46,43

2004 287,25 19,19 18,88 0,53 2,47 151,57 57,48

Zdroj: PER CAPITA MAIN FARM PRODUCE SOLD BY RURAL HOUSEHOLDS BY REGION, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics of China, poslední revize 2005 [cit. 2007-03- 31], Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/statisticaldata/yearlydata/ index.htm#>.

Při přepočtu na obyvatele můžeme konstatovat, že nejvíce obilí bylo prodáno v Jilinu a Heilongjiangu, bavlny v Xinjiangu, olejnaté rostliny se nejvíce pěstují v Hubeii a Vnitřním Mongolsku, vlákniny a tabák pěstuje nejvíce Yunnan, na zeleninu je nejbohatší Tianjin a největší množství ovoce se sklízí v Beijingu.

28 STRUCTURAL INDICATORS OF NATIONAL ECONOMY AND SOCIAL DEVELOPMENT, China Statistical Yearbook 2004 [online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2006-12- 09]. Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/statisticaldata/yearlydata/ index.htm#>.

(24)

24

Tab. č. 4 Prodej masných výrobků venkovských hospodářství na obyvatele (v kg)

Rok Vepřové Skopové Hovězí Drůbež Vejce Mléko Bourec Ryby

1985 16,27 0,57 0,52 1,00 2,21 1,02 0,36 1,74

1990 17,84 0,71 0,55 1,45 1,89 1,68 0,58 2,05

1995 24,17 1,15 0,96 2,42 3,54 1,90 0,79 2,94

2000 30,19 2,06 2,40 4,60 6,32 2,67 0,64 5,82

2004 26,62 2,94 2,49 6,87 6,39 7,67 0,79 7,28

Zdroj: SALES OF LIVESTOCK, POULTRY, SMALL ANIMALS AND FISHERY PER CAPITA RURAL HOUSEHOLD, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics of China, poslední revize 2005 [cit. 2007-03-31], Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/statisticaldata/yearlydata/

index.htm#>.

V oblasti živočišné výroby na obyvatele se prodalo nejvíce vepřového masa a vajec v Tianjinu, skopového a hovězího masa bylo nejvíce vyprodukováno ve Vnitřním Mongolsku, přičemž přibližně stejné množství hovězího se prodalo v Jilinu, největší drůbeží chovy jsou v Shandongu, nejvíce mléka bylo vyprodukováno v Ningxia, největší produkce kokonů bource morušového je Zhejiangu a největších výsledků v mořském a sladkovodním rybářství docílili v Hainanu.

2.1.2 Pr ů mysl a stavebnictví

Dle definice NBS tvoří sekundární sektor průmysl a stavebnictví. Tyto dvě odvětví potom tvoří dlouhodobě nejsilnější části čínské ekonomiky. Zejména z počátku historie ČLR a hlavně v období Velkého skoku akceleroval sekundární sektor výraznými tempy. Bohužel však šlo o nárůst neefektivní, doprovázený nárůstem nákladů.

Ve snaze řešit ekonomické problémy rozhodlo čínské vedení v r. 1978 o nutnosti zjednodušení ekonomického řízení, o převodu pravomocí na místní úřady a rozšíření pravomocí vedení podniků. Řada experimentů byla uskutečněna zejména v provincii Sichuan, nicméně velké státní podniky zůstaly nadále neefektivní a nepružné vůči poptávce.²⁹ Dalším podstatným problémem byla přezaměstnanost ve státních podnicích. Na konci 80. let se tato přezaměstnanost týkala zhruba 80 % státních podniků a dosahovala 15-80 %.³⁰ Přestože se tento problém podařilo částečně vyřešit, přezaměstnanost přetrvává až dodnes.

30 Industrial Development Review Series: China. 1991, s. 2, in Znamenáček, M.: Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva. VŠE v Praze. 1996, s. 39.

(25)

25

Jak již bylo řečeno, sekundární sektor se stal vedoucím odvětvím v rámci celého hospodářství, a to i přes veškeré nástrahy a jeho systémové chyby. Demonstrovat platnost tohoto tvrzení je možné na faktu, že mezi lety 1978 a 2004 vykázal podle údajů NBS v průměru 46,9 % podíl na HDP. V první části daného období do roku 1990 sice jeho podíl v průměru klesl, a to z 46,9 % na 41,6 %, od té doby však jeho podíl naopak roste, a to nejdynamičtěji ze všech tří odvětví. Od roku 1990 stoupl podíl sekundárního sektoru na celkové produkci celkem o 11,3 % (tedy na 52,9 % v r. 2004).

Dynamika růstu průmyslu a stavebnictví byla 11, 5 % za celé sledované období (1978-2004).

V 80. letech průměrné roční přírůstky činily 10,7 %, přičemž od roku 1983 do 1988 růst převyšoval 10 % hranici s maximem v r. 1985, kdy sekundární sektor dosáhl 18,6 % ročního růstu. V 90. letech průmysl a stavebnictví ještě zrychlilo své tempo, a to v průměru na 13,0 % za rok. Úspěšné byly především roky 1992, 93 a 94, ve kterých tempo růstu přesahovalo 15 %, v r. 1992 dosáhlo dokonce 21,2 %. Od roku 2000 sice průměrné roční tempo růstu mírně polevilo na 10,3 %, přesto však roky 2003 a 2004 naznačují opětovný nárůst (12,7 % a 11,1 %).

V absolutním vyjádření vyprodukovaly průmysl a stavebnictví 174,5 mld. CNY v roce 1978, 386,7 mld. CNY v roce 1985, 771,7 mld. CNY v roce 1990, 2 853,8 mld. CNY v roce 1995, 4 493,5 mld. CNY v roce 2000 a konečně 7 238,7 mld. CNY v roce 2004. To znamená nárůst za posledních 26 let o 7 064,2 mld. CNY, tzn. více než čtyřicetinásobek. Jednotlivé změny v průmyslové výrobě přibližují tabulky č. 5 a č. 6.

Tab. č. 5 Přehled produkce základních surovin v průmyslu

Uhlí Ropa Zemní plyn

Surové železo

Surová ocel

Válcovaná ocel

Chemická hnojiva

Umělé hmoty Rok

100 mln.

tun

10 000 tun

100 mln.

m²

10 000 tun

10 000

tun 10 000 tun 10 000 tun 10 000 tun 1978 6,2 10 405,0 137,3 3 479,0 3 178,0 2 208,0 869,3 67,9 1980 6,2 10 595,0 142,7 3 802,0 3 712,0 2 716,0 1 232,1 89,8 1985 8,7 12 490,0 129,3 4 384,0 4 679,0 3 693,0 1 322,2 123,4 1990 10,8 13 831,0 153,0 6 238,0 6 635,0 5 153,0 1 879,7 227,0 1995 13,6 15 005,0 179,5 10 529,3 9 536,0 8 979,8 2 548,1 516,9 2000 10,0 16 300,0 272,0 13 101,5 12 850,0 13 146,0 3 186,0 1 087,5 2004 19,6 17 500,0 414,9 25 185,1 27 279,8 29 723,1 4 469,5 1 791,0 Zdroj: OUTPUT OF MAJOR INDUSTRIAL PRODUCTS, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics of China, poslední revize 2005 [cit. 2007-04-07], Dostupné z

<http://www.stats.gov.cn/english/statisticaldata/yearlydata/ index.htm#>.

(26)

26

Tab. č. 6 Výroba vybraného spotřebního zboží (v 10 tis. kusů)

Rok Lednice Air-

conditionery Pračky Barevné televizory

1978 2,8 0,0 0,0 0,4

1980 4,9 1,3 24,5 3,2

1985 144,8 12,4 887,2 435,3

1990 463,1 24,1 662,7 1 033,0

1995 918,5 682,6 948,4 2 057,7

2000 1 279,0 1 826,7 1 443,0 3 936,0 2004 3 033,4 6 646,2 2 348,9 7 328,8

Zdroj: OUTPUT OF MAJOR INDUSTRIAL PRODUCTS, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics of China, poslední revize 2005 [cit. 2007-04-07], Dostupné z

Podle počtu společností v průmyslu byly nejaktivnějšími provinciemi Zhejiang (31 887), Jiangsu (27 123) a Guangdong (25 956). Podle zisku to však byly Shandong (138,4 mld.

CNY), Guangdong (127,4 mld.) a Jiangsu (111,1 mld. CNY).³¹

Stavebnictví akcelerovalo dynamicky podobně jako průmysl. Bližší popis struktury hrubé produkce podle typu společností znázorňuje tabulka č. 7. V roce 2004 však mezi šest provincií s největší HHP patřil podle pořadí (v mld. CNY): Zhejiang (396,7), Jiangsu (337,1), Shandong (190,2), Guangdong (175,0), Shanghai (173,8) a Beijing (146,5).32

Tab. č. 7 Hrubá hodnota produkce ve stavebnictví (mld. CNY)

Rok Celkem Státní podniky

Kolektivně vlastněné

Přidruž.

spol. 1)

Zahr.

spol.

2)

Ostatní

1980 28,7 22,1 6,6

1985 67,5 47,5 20,1

1990 134,5 93,5 41,0

1995 5 793,8 367,0 189,9 3,4 3,3 523,0 2000 12 497,6 505,4 403,6 9,9 6,7 1 157,2

2004 27 745,4

Zdroj: MAIN INDICATORS OF CONSTRUCTION ENTERPRISES, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics of China, poslední revize 2005 [cit. 2007-04-07], Dostupné z

Pozn: 1) Přidruž. spol. = Společnosti s účastí z Hong Kongu, Macaa a Taiwanu; 2) Zahr. spol. = Společnosti se zahraniční účastí.

31 MAIN INDICATORS OF ALL STATE-OWNED AND NON-STATE-OWNED ABOVE DESIGNATED SIZE INDUSTRIAL ENTERPRISES, China Statistical Yearbook 2005 [online]. National Bureau of Statistics of

China. Poslední revize 2005 [cit. 2007-04-07]. Dostupné z

32 MAIN ECONOMIC INDICATORS ON CONSTRUCTION ENTERPRISES BY REGION (2004), China Statistical Yearbook 2005 [online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2007-04- 07]. Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/statisticaldata/yearlydata/ index.htm#>.