Čínské filozofické směry
V. Šafránek
&
J. Vaňásek
Konfucianismus
Zakladatel: Konfucius - Kchung Fu-c‘ (552-479 př.n.l.)
Největší čínský mudrc, filozof, učitel, cestovatel
Učení:
Uctívání nebe, země a předků.
Hledání harmonie a míru v mezilidských vztazích.
Důraz na přesné vykonávání obřadů, péči o zemřelé a jejich dobrý úděl
na věčnosti, rodinné a občanské ctnosti,
význam náboženství pro stát.
Konfuciánské texty
ŠEST ČÍNSKÝCH KLASICKÝCH KNIH.
Kniha dějin (Šu-ťing) Kniha poezie (Š-ťing) Kniha proměn (J-ťing) Kniha obřadů (Yüe-ťing)
Jarní a podzimní anály (Čchun-čchiou)
ČTYŘI KNIHY:
Hovory (Lun-jü)
Velké učení (Ta-Süe)
Učení o střední cestě (Čung-jung) Menciova kniha (Meng-c‘šu)
孔夫子
→
Konfuciánské pojmy
LI. Doslova přeloženo „obřady“, v Konfuciově podání však znamená „správné způsoby“, šlechetnost, kodex zdvořilého chování.
ŽEN. Dobrota nebo ctnost ve smyslu nesobeckosti, úcty k druhým, zdvořilosti a věrnosti rodině a vládci.
SIAO. Úcta k rodičům (synovská oddanost), z níž se vyvinulo Pět vztahů:
1. mezi otcem a synem
2. mezi starším a mladším bratrem 3. mezi manželem a manželkou 4. mezi starším a mladším
5. mezi vládcem (nadřízeným) a podřízeným
ČCHAN-C‘. Nadřízená osoba, ctnostný šlechetný člověk.
TCHIEN. Nebesa, která ovlivnila Konfucia. Pravděpodobně zahrnovala i nejvyšší prozřetelnou bytost.
TAO. Cesta, hledání ctnosti a harmonie ve společenském životě.
ŠU. Princip vzájemnosti. Je obsažen v Konfuciově negativním podání Zlatého pravidla:
„Co sám nerad, nečin jinému.“
Legismus
Zakladatelé: Chan Fej (280 – 233 př.n.l.)
filozof, člen vládnoucí aristokracie
Učení:
Vládce pevně ovládá stát
Každý jedná principem: vyhýbání se trestu za současné snahy dosáhnout zisku
tvrdě trestat jakékoli nežádoucí jednání a současně odměňovat
ty, kteří zákony dodržují
Taoismus
Zakladatel: Mistr Lao – Lao-c‘ (6.stol. př.n.l.)
filozof, historik státního archivu v Čou
Učení:
Propojení přírodního řádu a lidského života.
Přístup nezasahování (lidská činnost má vždy respektovat
přírodu a přirozenost, ne uměle vytvořené hodnoty společnosti).
Příroda je primární síla a je v dokonalé rovnováze.
5 zákazů:
zabít, pít víno, lhát, krást a cizoložit
10 dobrých myšlenek:
milovat rodiče, uctívat svá knížata a učitele, dobře se chovat ke všem živým tvorům, být tolerantní a šlechetný, pomáhat druhým, být ochoten k oběti
Taoistické texty
ČUANG-C‘. Formální pojednání o filosofickém taoismu.
TAO-TE-TING (Cesta a její moc). Klasické dílo mysticismu, nejdůležitější spis náboženského taoismu.
Taoistické pojmy
TAO. Cesta. Má trojí význam: nejvyšší realita, zákon, který ovládá vesmír a způsob harmonického soužití s vesmírem.
TE. Moc, síla, psychický magnetismus lidské osobnosti.
WU WEI. Nečinnosti, pasivita. Základem taoistické etiky je splynutí s přirozeným během přírody.
VLÁDA „LAISSEZ – FAIR“. Vládnutí nezasahováním. Pasivita v politické oblasti, ponechání vlády vládci.
JIN A JANG. Pradávné formy činnosti a pasivity. Jang označuje aktivní, mužskou energii a jin pasivní, ženskou. Nebesa jsou aktivní, zem pasivní, povahu jin má i taoismus. S jin a jang bývá také někdy spojováno dobro a zlo.
Čínský znak Tao nebo Dao (cesta).
Tchaj-ťi tchu (taijitu), tradiční symbol reprezentující síly Jin a Jang.
