Univerzita Karlova v Praze
Fakulta humanitních studií
Pracovišt ě Orální historie – soudobých d ě jin
Bc. Petr Kozojed
Majetkové újmy č eských rodin – znárodn ě ní a restituce nemovitostí, kvalitativní výzkum
Diplomová práce
vedoucí práce: Mgr. Hana Zimmerhaklová, Ph.D.
Praha 2012
Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené pramen y a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, ab y tato práce b yla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze v ysokoškolsk ých kvalifikačních prací v repozitáři Univerzit y Karlov y a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. Zároveň prohlašuji, že práce neb yla v yužita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 1. května 2012 Petr Kozojed
„Děkuji tímto Mgr. Haně Zimmerhaklové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce a trpělivost a preciznost, s jakou přistupovala k naším pravideln ým konzultacím.“
Abstrakt:
Tématem diplomové práce je poválečné znárodnění majetku z rukou českého ob yvatelstva do vlastnictví státu s reflexí k opětovnému navrácení znárodněného majetku zpět do rukou původních vlastníků, respektive do vlastnictví jejich dědiců prostřednictvím restitučního procesu, jenž probíhá od počátku 90. let 20. století v podstatě dodnes.
Cílem práce je zjistit, jak ým způsobem obě transakce probíhaly, jak ým způsobem b yla tehdy poznamenána rodina, jíž byl majetek odebrán a v poslední řadě také, jak se projevila restituce předmětného majetku na ex istenci rodin y v posledních dvaceti porevolučních letech, jakož i jakým způsobem dotčená rodina vnímala dobovou situaci a nakonec i jakým způsobem b ylo narušeno vnímání spravedlnosti s ohledem na nedotknutelnost vlastnického práva. V empirické části je diplomová práce postavena na rozhovorech s vybran ými 5 narátory, jež jsou vedeny metodou orální historie. Základní otázkou práce je „vztah rodiny k majetku“
v průběhu zkoumaných let 1948 – 2012.
Základní idea v ýzkumu v ychází z podnětů dan ých vztahem společnosti k nezměnitelné vlastní historii v návaznosti na změnu právních vztahů, jež s sebou každá nová doba přináší.
Klíčová slova:
znárodnění, restituce, orální historie, kvalitativní výzkum, činžovní dům, nemovitost, majetek, rozhovor
Abstract:
The topic of the thesis is post-war nationalization of the Czech inhabitants´
properties into the state´s ownership with reflection for the property return to the hands of the original owners, or rather to the hands of their heirs b y means of the restitution proceedings. The restitution started in early 1990´s and it is still in progress.
The main target is to find out in what way have both transactions taken place, in what way the propertyless families have been affected, and last but not least, how the restitution has influenced being of the family in the last twenty after-revolution years, as well as how the related family perceived
recent situation and finall y in what way have been violated perception of justice regarding private ownership sanctity.
The empirical part of the thesis is built on interviews with 5 chosen narators, who have been recorded by oral history technique.
The basic question of the thesis is “family relation to the property“ in progress of the researched years of 1948 – 2012.
The main idea of the research is based on impulses given by t he relation of the society to the unchangable history in connection to the change of legal relations, which is being brought b y every new period.
Key words:
nationalization, restitution, oral history, qualitative research, apartment building, real estate, propert y, interview
Obsah:
Abstrakt: ... 4
Obsah: ... 6
1. Úvod ... 8
Teoretická část ... 12
2. Cíl výzkumu a příprava ... 13
2.1 Stanovení cíle výzkumu ... 13
2.1.1 Otázky výzkumu ... 14
3. Konceptuální rámec: příprava, stanovení hypotéz, plán výzkumu, výzkumná metoda, sběr a zpracování dat ... 16
3.1 Příprava ... 16
3.2 Hypotéza ... 16
3.2.1 Účel výzkumu ... 17
3.3 Plán ... 18
3.4 Metoda ... 18
3.4.1 Přístup kvalitativního výzkumu – historický výzkum ... 19
3.4.2 Sběr dat - triangulace ... 20
3.4.2.1 Využití orální historie a jejích metod ... 22
3.4.2.2 Orálněhistorický výzkum pro účely kvalitativního výzkumu ... 24
3.4.2 Zpracování dat ... 27
4. Vymezení výzkumného vzorku ... 28
5. Průběh výzkumu ... 30
5.1 Otázky ... 30
6. Zdroje dat (prameny kvalitativního výzkumu) ... 33
6.1. Prameny ... 33
6.1.1 Zákony a další právní předpisy ... 33
6.1.2 Dokumentace a archivní zdroje ... 35
6.2 Literatura ... 36
6.3 Rozhovory s narátory metodou orální historie ... 37
6.3.1 Etika orálně-historické metody ... 38
Historický a sociálně právní kontext ... 39
6.4 Rozbor historického a sociálně právního kontextu... 39
Znárodnění ... 40
6.4.1 Pojem znárodnění ... 40
6.4.1.1 Znárodnění ... 41
6.4.1.2 Znárodnění klíčových součástí ekonomiky ... 42
6.4.1.3 Zvláštnosti československého znárodnění a role prezidenta Beneše... 44
6.4.1.4 „Znárodnění“ činžovních domů... 46
Restituce ... 47
6.4.2 Restituce a ekonomické reformy 90. let ... 47
6.4.2.1 Restutice x privatizace ... 48
6.4.2.2 Právní proces ... 49
6.4.3.3 První restituční předpis ... 51
6.4.3.4 Druhý restituční předpis ... 52
6.4.3.5 Restituce v zemědělství a další normy ... 53
6.4.3.6 Restituční (a privatizační) politika ... 54
6.4.3.7 Metody restitučního a privatizačního procesu ... 55
6.5 Kolektivní paměť ... 59
6.5.1 Halbwachsova kolektivní paměť a prostor, a právo ... 59
6.5.2 Paměť a prostor ... 61
6.5.3 Vlastnické právo z pohledu paměti a prostoru ... 62
6.5.4 Propaganda jako metoda „výmazu“ (kolektivní) paměti ... 63
Empirická část ... 65
7. Rozhovory a jejich interpretace ... 66
7.1 Interpertace. Část I.: Rodina, znárodnění majetku a vybrané významné historické aspekty 50. let 20. století ... 66
7.1.1 Nájemníci a domovní důvěrníci ... 69
7.1.2 Ekonomická situace a měnová reforma ... 71
7.1.3 Důležitější než majetek ... 73
7.1.4 Omezení původních vlastníků - studia ... 74
7.1.5 Proces znárodňování a jeho vliv na rodiny ... 76
7.1.6 Vztahy narátorů k majetku v „mezidobí“ ... 77
7.2 Interpretace. Část II: Navrácení domů do vlastnictví rodiny ... 79
7.2.1 Restituce ... 79
7.2.1.1 Formální stránka restitucí ... 82
7.2.2 Máme činžovní dům – a co dál? ... 83
7.3 Shrnující protokoly rozhovorů ... 85
7.3.1 Rozhovor 1 ... 86
7.3.2 Rozhovor 2 ... 86
7.3.3 Rozhovor 3 ... 86
7.3.4 Rozhovor 4 ... 87
7.3.5 Rozhovor 5 ... 88
8. Závěr ... 90
8.1 Výsledek kvalitativního výzkumu ... 90
8.2 Obecné závěry ... 93
Vedené a zaznamenané rozhovory: ... 95
Annotation: ... Chyba! Záložka není definována. Použitá literatura (tištěná a elektronická): ... 98
Přílohy: ... 102
1. Úvod
Dlouhodobě se zab ývám oblastmi, jež jsou úzce spojen y s vlastnickým právem, nemovitostmi a historií, která oba pojmy vzájemně propojuje. Po celou dobu navazujícího magisterského studia jsem zpracovával témata, která s uveden ými fenomény souvisela, a proto se chci v této diplomové práci soustředit na otázk y majetkové újm y česk ých rodin v době znárodňování 40. a 50. let 20. století a restituce nemovitostí (činžovních domů), tzn. napravování škod vznikl ých na majetcích dotčených rodin narátorů formou kvalitativního v ýzkumu.
Rád b ych se pokusil řešit vztah narátorských rodin k původně zabaven ým a poté vrácen ým domům v tématu, které pokrývá z historického hlediska v podstatě celé poválečné období až dodnes.
Jádrem práce jsou rozhovory metodou orální historie (kryjící se s metodou narativního interview v rámci teorie kvalitativního v ýzkumu1), ve své empirické části, vedené s narátory jako zástupců rodin, jichž se zásadně dotkl y znárodnění, a poté restituce majetku.
Práce a její výzkum jsou toliko orientováni na majetek fyzick ých osob (předků narátorů) a nijak se netýká zemědělské půd y a půdy obecně, ani právnických osob a majetku církví. Měla b y b ýt náhledem na znárodnění, restituce apod. s ohledem na historické souvislosti, vlastnické právo, kolektivní paměť, propagandu a další témata, jež jsou úzce spojena se zásahy do historických majetků česk ých rodin ve své teoretické části.
Budu vycházet a popisovat znárodnění jako proces přeměny se všemi jeho důsledky, ač se znárodnění jako takové vlastně dotčených činžovních domů z vlastnictví fyzických osob vlastně nijak nedotklo, neboť komunisté omezovali vlastnická práva svých protivníků postupně a domnívám-li se správně, samotné pasivní dispozice s domem, respektive její omezení znárodněním, zestátněním čili prost ým přechodem ze soukromých rukou do rukou státních (komunistických/KSČ/lidu) pro totalitní systém neb ylo prioritní hrozbou. J e správné, že na opačném konci procesu, jenž se snažím popisovat, bylo navracení domů prioritou tehdejší vládnoucí demokraticky
1 viz kapitola 6.3 a 7.
zvolené politické garnitury a původním vlastníkům b yl majetek vracen bezprostředně poté, co to umožnily zákony.
Ve v ýsledku diplomové práce by se v podstatě mělo jednat o souznění jednotliv ých pramenů v yužitých pro diplomovou práci, které společně triangulují2 a umožňují mi na základě stanovené hypotéz y v yt vořit vlastní závěr a odpovědět na hlavní položenou otázku výzkumu.
Nikoliv ke znárodnění, n ýbrž k tématu restitucí, respektive vracení činžovních domů, se mi nepodařilo nashromáždit takové množství podkladů, o nichž b y b ylo možné tvrdit, že jsou dostatečné. O to více jsem si v rámci v ýzkumu chtěl ově řovat domněnk y, které dosud neb yl y odborně v yř čen y, ale i h ypotézu.
Jako hlavní podklad pro vedení kvalitativního v ýzkumu a jeho metodiku budu v diplomové práci v yužívat dílo J ana Hendla: Kvalitavní v ýzkum3 a praktickou příručku D. Silvermanna: Ako robiť kvalitatívn y v ýskum4, z nichž jsme v ycházeli v kurzu Kvalitativního výzkumu studia Orální historie. Obě publikace lze považovat za „Bible“ kvalitativních v ýzkumníků v České republice a i pro mne byl y při tvorbě výzkumu nepostradatelné.
Rovněž nemohu opomenout studijní materiál y v ydané pod vedením prof. M.
Vaňka pro obor orální historie5.
Vycházeje z teze, že „člověk interpretuje svůj svět a reaguje také na interpretace ostatních.“6 se pokouším ve vlastní interpretaci proveden ých rozhovorů (kapitola 7.) klasifikovat postoje a zkušenosti narátorů.
Nemohu potvrdit m yšlenku, že „v ýzkum se dnes nepovažuje za činnost, při níž se v ýzkumníci zabývají otázkami, které nemají moc společného s všedním životem.“7 Můj výzkum se věnuje všednímu životu narátorů a historick ým souvislostem, které se dotýkají každého z nás. V práci procházím od poválečn ých let, tj. od r. 1945, přes v ýznamné historické období Československa let 1948, 1953, 1959, 1968, do období po 17.
2 V triangulaci jde o paralelní užívání různých druhů dat či různých metod při studiu jednoho a téhož problému. In: Triangulace(metodologie). Poslední editace: 10.6.2011. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Triangulace_(metodologie)
3 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005.
4 SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava:
Ikar, 2005.
5mimo jiné např.:VANĚK, M. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: ÚSD AV ČR, 2004.
6 VYSKOČIL, I. Slovo úvodem. In: HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 22.
7 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 27.
listopad 1989 do období návratu demokracie a respektování základních lidsk ých práv, mezi něž jednoznačně patří právo vlastnické, na jehož podstatě stojí jádro diplomové práce a výzkumu.
„Člověk dokáže cíleně získávat potřebné informace, analyzovat každodenní situace, popisovat svůj svět, zodpovídat si otázky o příčinách a následcích sledovan ých událostí.“8, což je základní premisa pro úspěšné zvládnutí vedení interview s narátory v ybran ými pro můj v ýzkum. Bez zodpovězení otázek o příčinách a následcích by nebylo možné vyvodit závěry ze získan ých poznatků, které jsou jak pro mne, tak pro narátory zejména, v ýznačným přínosem do jejich osobního života, ale i do života jejich rodin.
Jak praví J an Hendl, „pozorování výzkumníka se děje systematick y, na základě pravidel, a v ýsledné poznatk y je možné podrobit kritice.“9 Formou mého pozorování b yl y rozhovory s narátory, pozorováním bylo i studium právních předpisů jako pravidel ovlivňujících sled událostí, ale i podkladů, jež mi předložili sami narátoři a sekundárních zdrojů ve formě historické a další literatury. Vzhledem k tomu, že historické období, jemuž se v práci věnuji, je poměrně široké, soustředím se v práci skutečně jen na významné události spojené s tématem. Proto již zde mohu konstatovat, že práce se v podstatě ve svém výčtu dělí na dvě části spojené s obdobím znárodňování a restitucí, tzn. s roky 1945 – 1960 a s rok y 1990 – 1995. Neboť zejména v oněch obdobích doznaly majetkové poměry česk ých rodiny n ejzásadnějších změn.
Rozdělení kvalitativního výzkumu, jeho jednotlivé fáze a postupy jsou uvedeny v první polovině diplomové práce (část teoretická). Teoretická část rovněž obsahuje definici a popis zdrojů v ýzkumu a zejména v ýznamnou součást práce označenou jako Historický a sociálně-právní kontext, která se věnuje kolektivní pamětí, prostoru a vlastnickému právu.
Samotná interpretace rozhovorů je nejobsáhlejší částí druhé poloviny práce (část empirická). V rámci zajištění kvality celého výzkumu vycházím z U.
Flicka, který prostřednictvím Hendla doporučuje dbát na zajištění kvalit y stejně jako u prům yslové výrob y. Obecně jde především o jasné určení cílů a fází projektu, určení, jak se tyto cíle plní a transparentnost v yhodnocení
8 tamtéž
9 tamtéž
celého v ýzkumného procesu.10 Přesně touto m yšlenkou bych se rád v diplomové práci řídil, abych dosáhl požadovaného výsledku.
Interpretace je rozdělena na dvě přirozené části v ypl ývající z historického kontextu výzkumu, přičemž první se orientuje na znárodnění, druhá na restituci majetku.
10 Flick, U. Qualitative Forschung. Reinbek: Rowohlt, 1995. In: HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha:
Portál, 2005. S. 140.
Teoretická č ást
2. Cíl výzkumu a p ř íprava
2.1 Stanovení cíle výzkumu
Pro jakoukoliv výzkumnou činnost je nezbytné, aby bylo stanoveno, čeho chceme daným kvalitativním výzkumem dosáhnout, co chceme zjistit nebo prokázat, tedy je nutné stanovit si cíl výzkumu.
Tématem mé práce je zpracování otázky majetkových transakcí zapříčiněných poválečným vývojem po „Vítězném únoru“, v době posilující totality průběhu 50.
let, přes období Pražského jara a normalizace11 v 70. letech až po zásadní zlom daný Listopadem 1989 implikující zásadní obrat k demokratickým ideálům a navrácení majetků dotčených rodin zpět do jejich vlastnictví.
Jinak řečeno, mapuji poválečné znárodnění majetku z rukou českého obyvatelstva do vlastnictví státu s reflexí k opětovnému navrácení znárodněného majetku zpět do rukou původních vlastníků, respektive do vlastnictví jejich dědiců na příkladu činžovních domů.
Definované období je ohraničeno mezníky „Poúnorového a Polistopadového“
období, které jsou významově natolik dominantní, že tvoří dva zásadní protipóly mého výzkumu. Pokud problematiku zjednoduším, v podstatě se v období vlastně mnoho nestalo. Vzhledem k tomu, že v Československu nedocházelo k liberalizaci (demokratizaci) totalitního systému postupně tak, jak tomu bylo například v Maďarsku12 v průběhu a zejména konci 80. let 20 století,
11 Normalizace následovala po Pražském jaru, které představovalo pokus o reformu sovětského modelu socialismu shora, tj. pod vedením komunistické strany, a zdola,, tj. pod tlakem společenského hnutí. Tehdy se rodily zárodky společnosti a lidové vrstvy se stávaly důležitým politickým činitelem. Pražské jaro
představovalo jeden z nejvážnějších pokusů o reformu socialismu a bylo potlačeno vojenskou intervencí, protože vážně ohrozilo celý sovětský systém. In: OTÁHAL, M. Opozice, moc, společnost. 1969/1989. Praha:
Maxdorf, ÚSD AV ČR, 1994. S. 121.
12Formování demokratických aktivit bylo možno pozorovat cca. od roku 1985 zejména s ohledem na nástup Gorbačova a ekonomickou krizi. Jestliže ještě na přelomu 70. a 80. let byla srovnatelně životní úroveň na solidní výši, v polovině 80. let se ekonomický vývoj zastavil a životní úroveň se začala propadat. Kádárova politika vedla k chaosu a počínajícímu tlaku zespoda, ale i shora od vlastních politických špiček.
Požadavkem začínala být demokratická reforma a forma vlády, jakož i jasnější definování pozice a funkce jednotlivce ve společnosti.
Z dnešního pohledu můžeme konstatovat, že 80. léta ve východním bloku byla završena demokratickými změnami v r. 1989, avšak tuto skutečnost s ohledem na zatuhlost komunistických režimů nemohl nikdo jednoznačně očekávat.
V Maďarsku však došlo přirozeně k individuálnímu vývoji pomalou liberalizací, jejíž zásadní součástí bylo, že již od r. 1983 mohli ve volbách poprvé kandidovat nestraníci.
Maďarsko prošlo politickou transformací, jejímž výsledkem bylo, že sama vládnoucí strana a přímo její členové sami v r. 1989 uznali nutnost demokratických reforem, ke kterým došlo přímo pod dohledem
nemohlo tedy ani v mezidobí, respektive před definitivním zlomem po listopadu 1989 docházet k vývoji, jenž by mohl být předmětem tohoto výzkumu a mohl být komentován vybranými narátory. Pokud tuto myšlenku explicitně vyjádřím, od znárodnění jejich objektů až cca. do 1.12.1989 nikoho z narátorů ani nenapadlo, že by mohl být restituován majetek jejich předků.
Pojem majetek je v případě mé diplomové práce provedené kvalitativním výzkumem reprezentován činžovními domy, které měly a doposud mají narátorské rodiny ve vlastnictví. V průběhu práce bude zjištěno, že činžovní dům jako element výzkumu byl zvolen správně, neboť vhodně reprezentuje nemovitý, ale i movitý majetek vybraných rodin, a zároveň spojuje narátory velmi silnou citovou vazbou s tímto majetkem. Všichni narátoři totiž v činžovních domech bydleli a měli v nich tedy domov.
2.1.1 Otázky výzkumu
Cílem práce je komplex otázek, který se vztahuje k procesu odebrání majetku i následné restituci, tj. jakým způsobem obě transakce13 probíhaly, jakým způsobem byla tehdy poznamenána české rodina14, jíž byl majetek odebrán a v neposlední řadě také, jak se projevila restituce předmětného majetku na existenci rodiny v posledních dvaceti porevolučních letech.
Dále bych rád našel odpověď na otázky, jakým způsobem dotčené rodiny vnímaly dobovou situaci a nakonec i jakým způsobem bylo narušeno vnímání spravedlnosti s ohledem na nedotknutelnost vlastnického práva15. Jádrem výzkumu je primárně akt znárodnění, sekundárně následná restituce majetku. Přechodné období mezi oběma hlavními fázemi je přirozeně významnou součástí života dotčených narátorských rodin, ale i běžného občana. Avšak vzhledem k tomu, že v tomto období vlastně nedošlo k žádným16 významným majetkovým transferům, jedná se ve výzkumu skutečně jen o období přechodné.
původní obměněné vládnoucí garnitury. Původní jedna politická strana sama připustila konkurenci v podobě opozice a pod vlivem okolností se na konci 80. let 20. století v Evropě transformovala.
„Systém jedné strany zůstal v Maďarsku i za reformy nedotčen, ale změnil se styl její vlády. Schopní nestraníci dostali větší možnost uplatnit se, bylo usnadněno cestování na Západ, velmi se uvolnil stranický dozor nad kulturou.“ In: MENCL, V.; HÁJEK, M.; OTÁHAL, M.; Kadlecová, E. Křižovatky 20. století.
Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha: Naše vojsko, 1990, s. 264.
13 Znárodnění a restituce
14 Obecně, ale i vybraných narátorů.
15 Viz kapitola 6.5.3, kterou považuji za zásadní součást této diplomové práce, neboť zohledňuje nezbytné otázky primárního objektivního i subjektivního práva.
16 Bohužel skutečně k žádné výrazné změně v přístupu ke znárodněnému majetku. Dokonce ani v roce 1968 nebylo uvažováno o žádné formě návratu či transformaci vlastnického práva do rukou původních vlastníků.
Základní idea výzkumu vychází z podnětů daných vztahem společnosti k nezměnitelné vlastní historii v návaznosti na změnu právních vztahů, jež s sebou každá nová doba přináší. Rodina jako základ státu je determinována svým okolím a právními vztahy.
Po druhé světové válce a v padesátých letech vybraná skupina jednotlivců a skupin uzurpovala moc a absolutně ovlivnila právní, historické i rodinné vztahy, k jejichž narovnání v mnohých případech nedošlo dodnes.
Účelem výzkumu bylo také porozumět postojům, ale také dopomoci narátorům k pochopení a akceptaci daných reálií a skutečností, jež se hluboce dotkly jejich osudů.
3. Konceptuální rámec: p ř íprava, stanovení hypotéz, plán výzkumu, výzkumná metoda, sb ě r a zpracování dat
3.1 P ř íprava
V rámci přípravy kvalitativního výzkumu bylo přirozeně nejzásadnější zvolit téma. Téma jsem zvolil s ohledem na svoje zkušenosti, znalosti a dostupnost podpůrných podkladů a dokladů, jež mi umožnily solidní orientaci v dotčené problematice17. Zásadní byl také výběr vzorku, tedy zkoumané cílové skupiny (narátorů), což je popsáno níže v následujících kapitolách.
V přípravě výzkumu vycházíme ze znalostí konceptů a pojmů. „Koncept je abstrakcí reprezentující nějaký objekt. …Koncepty jsou základním prostředkem výzkumníka. Mají několik důležitých funkcí:
• slouží jako základ smysluplné komunikace;
• uvádějí do určité perspektivy – do způsobu, jak se díváme na empirický svět, co považujeme za důležité;
• jsou prostředkem klasifikace a zobecnění;
• představují základ teorií.“18
3.2 Hypotéza
Pro dosažení cíle je pro mne zásadní stanovit si základní hypotézu a určit primární výzkumnou metodu, s níž budu moci dosáhnout svého výzkumného cíle.
Hypotézu stanovuji již na počátku výzkumu, ač „v mnohých kvalitativních výzkumech nestojí na začátku žádná konkrétní hypotéza. Hypotézy se namísto toho vytváří (nebo vyvozují) v průběhu raných fází výzkumu. ... hypotézy se mohou a měly by se testovat. Hypotézu proto posuzujeme z hlediska její validity nebo pravdivosti.“19
Vzhledem k tématu předpokládám, že hypotézy lze rozdělit do dvou částí:
17 Což odpovídá i teorii S. Silvermanna, jenž říká: „Studenti jsou často vedení k tomu, aby lépe překonávali překážky a prošli na zkouškách, a ne k tomu, aby využívali své vědomosti ve výzkumu anebo v praxi.“ In:
SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava:
Ikar, 2005. S. 73.
18 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 33.
19 SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava:
Ikar, 2005. S. 91
Hypotéza
1) První část bude vázána na znárodnění a odebrání vlastnických práv zkoumanému vzorku osob. Očekávaným závěrem pro tuto první hypotézu je nesouhlas s historickým a právním vývojem.
Hypotéza
2) Druhá část je přirozeně spojena s vývojem po roce 1989 a restitučními zákony, které umožnily narovnání vlastnických vztahů a navrácení majetku do rukou původních vlastníků. Jednoznačnou odpovědí20 pro tuto druhou hypotézu je souhlas s porevolučním postupem a zájem pokračovat v rodinné tradici dobrého hospodaření s majetkem svých předků.
Primární (hlavní) otázkou tohoto výzkumu je tedy: Jaký má rodina restituentů vztah k navrácenému majetku?
Sekundární otázky potom v ycházejí z otázek, jež řešíme v rámci hlavních cílů21 kvalitativního výzkumu, viz kapitola 3.4.1, tj. odhalení neznámých souvislostí spojen ých se znárodněním a restitucí činžovních domů; nalézání vztahů mezi minulostí a přítomností, tedy mezi znárodněním a restitucemi;
zaznamenání a v yhodnocení činů jedinců samotn ých a jejich rodin;
navrhování, uplatňování a hodnocení teorií při interpretaci událostí a v neposlední řadě přispění k porozumění se zkouman ými skutečnostmi.
3.2.1 Účel výzkumu
Účel mého výzkumu spadá do kategorie explanace (řeším otázky typu „proč“).
Setkávám se s jevem, jenž je již zdánlivě22 relativně dobře popsán a prostřednictvím výzkumu se chci dozvědět, proč se věci a události odehrály daným způsobem. Zároveň se pokouším na základě rozhovorů s narátory společně s nimi dospět do bodu, aby si sami pokládáním otázky „proč“ pokusili odpovědět na otázky, které si možná ještě během svého života vůbec nepoložili. S ohledem na emocionální stránku vzpomínek na znárodnění a tedy dětství vybraných narátorů, bylo u některých narátorů nalezení odpovědi zásadně důležité.
20 Při stanovování hypotézy vycházíme z určitých předpokladů, které se však v tomto případě nepotvrdily.
21 Krása kvalitativního výzkumu spočívá v tom, že jeho bohatá data poskytují příležitost změnit zaměření podle průběžných výsledků analýzy. In: SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava: Ikar, 2005. S. 75.
22 K tématu zabírání samotných činžovních domů jsem v podstatě nenašel žádnou konkrétní práci.
Ke svému výzkumu využiji i znaky exploratorního23, ale i popisného (kdo, jak, kolik) výzkumu.24
3.3 Plán
Plán výzkumu byl stanoven s ohledem na požadovaný rozsah práce a časové možnosti výzkumu. Pro tento vzorový výzkum byly osloveny rodiny se zásadními zkušenostmi s danou znárodňovací a restituční problematikou.
Rodinám respektive narátorům byly detailně popsány plány výzkumu i s jejich důvody a posléze byly přirozeně informováni o výsledcích výzkumu, o potvrzení či nepotvrzení hypotéz a zodpovězení hlavní otázky výzkumu.
Plán výzkumu pro tuto diplomovou práci navázal na předběžný semestrální výzkum, jenž byl realizován na příkladu jedné rodiny při kurzu Kvalitativního výzkumu.
Tento výzkum již od počátku počítal s tím, že v rámci studia a diplomové práce dojde k rozšíření zkoumaných vzorových skupin. Semestrální výzkum slouží jako základní stavební kámen daného širšího výzkumu.
3.4 Metoda
Pro stanovení metody vycházím z D. Silvermana, jenž tvrdí, že“metody, které používají kvalitativní výzkumníci, dokazují rozšířené přesvědčení, že mohou zprostředkovat „hlubší“ porozumění společenským fenoménům, než by se získalo z čistě kvantitativních dat“25.
Původní výzkum byl proveden dle metody případové studie26, jejíž aplikaci jsme se po rozsáhlé úvaze27 rozhodli opětovně neprovést. Důvodem byl zejména fakt, že jsem se již věnoval více skupinám narátorů a nebylo možno postupovat dle
23 Explorační výzkumy … jakmile je menší vzorová skupina lidí,… bude menší potřeba standardizovaných výzkumných nástrojů. In: SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad:
Štulrajetr, M. Bratislava: Ikar, 2005. S. 100.
24 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 38 a násl.
25 SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava:
Ikar, 2005. S. 20.
26 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 226.
27 s vedoucí práce H. Zimmerhaklovou
předpokladů výzkumu metodou případové studie28. Původní myšlenka:
prozkoumáním jednoho případu se pokusit porozumět i dalším případům, o něž se diplomová práce rozšíří, nebyla v žádném případě opuštěna.
Pouze byly využity jiné metody získávání dat, neboť jsem vzhledem k jedinečnosti narátorů kombinoval diferentní verze rozhovorů29. Jednalo se především o strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami30, neformální rozhovor31, narativní rozhovor32 a skupinové interview33.
Individualita a spontaneita jednotlivých narátorů zapříčinila a umožnila kombinaci jednotlivých metod získávání dat. Nedovolím si jednoznačně stanovit, že jsem získával data od narátorů jednou specifickou metodou.
Během rozhovorů narátoři přecházeli do životopisných vyprávění34 a přirozeně nabalovali další témata k výzkumu a vztahům, jež jsem chtěl rozkrýt.
Jelikož dobový rozsah klíčových bodů studie – znárodnění a restituce, jsou vlastně jakýmsi zrcadlem života celé jedné generace rodiny, mohu konstatovat, že můj výzkum lze částečně klasifikovat35 i jako biografický výzkum života jedince, respektive jedinců.
3.4.1 Přístup kvalitativního výzkumu – historický výzkum
Vycházejíc z Hendla36 dovolím si potvrdit, že nejblíže má můj kvalitativní výzkum k přístupu historického výzkumu.
Historický výzkum je proces systematického popisu a přezkoumávání minulých událostí nebo kombinací událostí s cílem podat zprávu o tom, co se v minulosti
28 Zakotvená teorie (grounded theory) mohla být, avšak také nebyla vhodným přístupem pro vedení
samotného výzkumu. Strategie postupu dle Strausse a Glasera z r. 1967 nebyla aplikovatelná pro téma mého kvalitativního výzkumu, viz HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 125 a násl.
29 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 161-206
30 Lze hovořit i o polostrukturovaném rozhovoru – aplikováno pro každého narátora.
31 Provedeno s narátorem panem S a částečně s narátorem panem K.
32 Rovněž částečně využito s v rozhovorech s většinou narátorů.
33 Využito při rozhovorech s narátorkou paní S.
34 Přesto se nejednalo o biografický výzkum, který se zaměřuje na:
• vnitřní perspektivy jedince (emic perspektiva);
• interakce jedince v sociálním kontextu;
• zkušenost jedince v různých rolích v průběhu různých okamžiků života. In: HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 130.
35 „Metody používané kvalitativními výzkumníky jsou příkladem společného přesvědčení, že mohou zprostředkovat „hlubší“ pochopení společenských jevů než čistě kvantitativní data.“ In: SILVERMANN, D.
Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava: Ikar, 2005. S. 101.
36 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005.
stalo (Fraenkel, Wallen 1993). Nejde pouze o jejich shromažďování, ale o jejich interpretaci37. Historický výzkum se provádí s cílem:
• odpovědět na určité otázky38;
• odhalit neznámé souvislosti39;
• nalézt vztahy mezi minulostí a přítomností40;
• zaznamenat a vyhodnotit činy jedinců, skupin a institucí41;
• navrhovat, uplatňovat nebo hodnotit teorie při interpretaci událostí;
• přispět k porozumění kultury, v níž žijeme nebo která je nám cizí.
Pokouším se studovat historickým výzkumem událost – historický proces týkající se delšího časového období. Je zajímavé, že na rozdíl od jiných typů výzkumu se může stát, že pro zodpovězení položené otázky nelze získat dostatek relevantních dat.42
3.4.2 Sběr dat - triangulace
Sběr dat bude vycházet ze čtyř zdrojů (datová triangulace43):
1) Zákony – prvním zdrojem při sběru dat pro mne byly zákonné normy, na základě kterých došlo ke znárodnění a restituci majetku. Zákony byly základním stavebním kamenem a podporou pro tvorbu hypotéz a vlastní argumentaci dotčené rodiny. Právní normy jsou přirozeně hlavním pravidlem pro fungování demokratické společnosti a byly přirozeně i hlavním pravidlem pro chod totalitní společnosti, která se sice za demokratickou označovala, avšak právní normy zneužívala jen v neprospěch společnosti.
37 viz kapitola 7.1 a násl.
38 V případě mé diplomové práce na otázky vztahu narátorů a jejich rodin ke znárodněnému a poté restituovanému majetku.
39 V případě mé diplomové práce např. souvislosti spojené s váháním nad tím, zda se ucházet o restituci majetku.
40 Což je samo o sobě podstatou tohoto výzkumu a práce.
41 V případě mé diplomové práce vyhodnocuji především činy jednotlivců.
42 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 134 – 138.
43 Jako datovou triangulaci Denzin označuje použití různých datových zdrojů a odlišuje ji od použití různých metod sběru dat. Doporučuje zkoumat jev v různých časových momentech, na různých místech a u různých osob. In: HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 149.; stejné rovněž potvrzuje Silverman, In:
SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava:
Ikar, 2005. S. 190.
2) Dokumentace a rodinné archivy mi poskytly dostatek informací pro vytvoření si samotného obrazu o postupech a krocích dobového establishmentu s ohledem právě na výše zmíněné zákonné normy.
3) Historické zdroje (primární zdroje)44 – znalost problematiky vyžadovala a vyžaduje znalost historických podkladů a dokumentace.
ad 3) Literatura (sekundární zdroj) - jako zdroj pro tento výzkum a práci byla využita literatura pro období znárodnění přelomu 40. a 50. let 20. století.
Přirozeně s větším odstupem již mohlo vzniknout nespočet reflexí na poúnorové události, což se nedá sdělit o zdrojích dat vztažených k polistopadovému tématu restitucí, privatizace či narovnání majetkových křivd. Na jedné straně nemáme možná ještě dostatečný odstup od období 90. let 20. století, na druhé straně je stále velice aktivní většina tehdejších aktérů.
Jako sekundární zdroj pro zpracování druhé části výzkumu velice dobře posloužily psané prameny45, které se zabývaly polistopadovým obdobím. Z nich bylo možné čerpat a vytvořit si částečný úsudek o diferenciaci postupů a úvah, které jsou popsány dále v kapitole 6.3.2.
4) Samotné rozhovory46 s narátory dotčených rodin - byly vedeny metodou orální historie jako (polo)strukturované rozhovory47 provedené formou interview a částečně metodou ohniskové skupiny (focus groups48). Sběr dat proběhl nahráváním interview na diktafon = audiosběr dat.
Při vedení rozhovorů budu vycházet z analytick ých postupů a strategií orálněhistorického výzkumu, neboť „orální historie je kvalitativní metoda založená na narativních a biografických rozhovorech a jako taková patří do
44 „Za dokumenty se považují taková data, která vznikla v minulosti, byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než jaký má aktuální výzkum.“ In: HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha:
Portál, 2005. S. 204.
45 Knihy, internet (interview, diskuze, blogy).
46 Alternativní přístup považuje data z inerview za prostředek, jak se dostat k rozličným příběhům či naracím, pomocí kterých lidé opisují svůj svět. In: SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava: Ikar, 2005. S. 135.
47 „Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami sestává z řady pečlivě formulovaných otázek, na něž mají jednotliví respondenti odpovědět. Pružnost sondování v kontextu situace je omezenější než v jiných typech rozhovorů. Tento typ rozhovoru se používá, když je nutné minimalizovat variaci otázek kladených dotazovanému.“ In: HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 173.
48 Focus groups jsou kromě hloubkového rozhovoru jedny z hlavních metod kvalitativního výzkumu.
Používají se nejčastěji v sociologii. Spočívají v diskuzi, řízené zpravidla školeným profesionálem, která má za cíl prozkoumat postoje, názory, mínění veřejnosti, často v souvislosti s marketingovým výzkumem, průzkumem spotřebitelských návyků, k určení účinnosti reklamy a podobně…. Užití focus groups rozhodně není omezeno jen na průzkum trhu, nicméně toto využití je v současné době nejčastější. Focus groups se jinak dají využít vždy, když se nám jedná o výše uvedené cíle: zjistit názory lidí na nějakou problematiku. In:
Focus Groups. Posl. editace: 21.7.2011. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Focus_groups
širšího okruhu tzv. narativního bádání (narrative inquiry), které se rozvíjí ve společenských vědách.“49 Rozhovory mi pomohou nalézt narátorovu osobní participaci na historick ých událostech a dopad událostí na něj a jeho okolí.
Jak uvádí Hendl50, pro jednoznačné vymezení orálněhisorické problematiky používáme historick ý (kvalitativní) výzkum s cílem:
• odpovědět na určité otázky
• odhalit neznámé souvislosti
• nalézt vztahy mezi minulostí a přítomností
• zaznamenat a vyhodnotit činy jedinců, skupin a institucí
• navrhovat, uplatňovat nebo hodnotit teorie při interpretaci událostí
• přispět k porozumění reality, v níž žijeme nebo která je nám cizí.
V rámci triangulace, dle D. Silvermana51, budu interview kombinovat (zabudovávat) s jinými nástroji, viz v ýše, které zabezpečí přesnost interpretace, uvedené v kapitole 7.
3.4.2.1 Využití orální historie a jejích metod
Orální historie pro své výzkumné postupy vychází z metod kvalitativního výzkumu. „Metodě orální historie je v současné době přisuzováno několik atributů. Je charakterizována jako metoda kvalitativního výzkumu, označována jako postup, který vede k demokratizaci historie – proti klasickým historickým přístupům (tj. práci především s písemnými prameny) zohledňuje tzv. malé dějiny a rozměr „každodennosti“ v historickém procesu.“52 „Pod pojmem orální historie chápeme výzkumnou, badatelskou metodu, využitelnou a využívanou v řadě společenskovědních oborů.“53
Přesněji řečeno orální historie a kvalitativní výzkum jsou dnes velice úzce propojeny, což mi umožňuje vyjít z výzkumu, který jsem prováděl v rámci kurzu Terénní praxe v 5. semestru studia. Prováděli jsme rozhovory s jedinci narozenými cca. v letech 1940 – 1950 a řešili hlavní témata, jako jsou rodina, volný čas, práce
49 VANĚK, M., MÜCKE, P., PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasům paměti - teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. S. 129.
50 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 135.
51 SILVERMANN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická příručka. Překlad: Štulrajetr, M. Bratislava:
Ikar, 2005. S. 134.
52VANĚK, M. Orální historie – skriptum. Dostupné z:
http://www.fhs.cuni.cz/ohsd/stranka/Studijni%20materialy.html
53 VANĚK, M. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: ÚSD AV ČR, 2004. S. 15.
a škola. Cílová skupina tohoto výzkumu se v podstatě plně kryje s vybranými narátory této diplomové práce a rovněž daná výše uvedená témata jsou rovněž tématy, která byla rozebírána s vybranými narátory, neboť otázka vlastnictví majetku se plně váže k rodině apod.
Orální historie jako prostředek54 a partner kvalitativního výzkumu je v České republice pojmem poměrně novým, neboť sám pojem orální (vyprávěné) historie není pojmem obecně známým.
„Historie předpokládá, že badatel překročí rovinu empirických dat nashromážděných pramenným výzkumem a vytvoří souvislé líčení, které – stejně jako každý vědecký diskurz – přináší vysvětlení.“55
Výše uvedený citát z knihy Iggerse, který ve svém smyslu vystihl to, co také konám v orálně-historickém bádání pro vlastní kvalitativní výzkum, jsem uvedl proto, že mi připadal ve své jednoduchosti všeobsahující pro danou tématiku výzkumu. V orální historii potažmo kvalitativním výzkumu nemůžeme jen zůstat v rovině již známého soudobědějinného. Orální historie chce zjistit ještě maximálně zjistitelné od narátorů, kteří jsou schopni podat osobní jedinečnou zkušenost s danou událostí a vnést více světla do roviny obecně známých nashromážděných dat, ale i do roviny vlastního života nebo celé své rodiny.
Orální historie pojednává o vyprávění mezi lidmi, kteří jsou schopni jej zaznamenat a zpracovat, a mezi lidmi, kteří mají co říci.
Hendl56 se ve své knize vyjadřuje k metodě orální historie následovně: „Ve výzkumu nedávné minulosti se opíráme někdy o záznamy rozhovorů s lidmi, kteří byli přímo nebo nepřímo účastníky historické události. … Orální historie je cenným zdrojem informací o mnoha historických tématech. Pomáhají porozumět příčinám a motivům událostí. Orální historie závisí na paměti57, zkušenostech a interpretacích jedinců58.
54 Domnívám se, že pokud by orální historie jako obor nebyla označena orální historií, ale jako
„vyprávěné dějiny (Milan Otáhal a Miroslav Vaněk) nebo mluvená historie (Zdeněk Beneš)“(In:
VANĚK, M., MÜCKE, P., PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasům paměti - teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. S. 15.), možná by na první pohled nebyla vědecko-výzkumným oborem, ale mohla by v očích ostatních neorálních historiků být zařazována někam do beletristicko-žurnalistické přihrádky. Nicméně je to pouze úvaha v rámci této diplomové práce, jež je prací historickou, prací s narátory, a proto využívá orální historii a její metody.
55 IGGERS, G. I. Dějepisectví ve 20. století. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002.
56 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 137.
57 viz kapitola 6.5
58 viz kapitola 7.1 a násl.
3.4.2.2 Oráln ě historický výzkum pro ú č ely kvalitativního výzkumu
Podstatou metody orální historie je výzkum zaměřený na život jednotlivce, na jeho motivy, postoje a vztahy k okolí, nikoliv jen definování jejích silných a slabých stránek pro účely výzkumu, především historických.
Silná stránka orální historie je postavena především na bezprostřednosti výpovědí narátorů, kteří jako přímí účastníci zkoumaných historických událostí, v případě mého výzkumu pro otázky znárodnění majetku jako přímí potomci a dědici přímých účastníků59, jsou s to podat přiměřeně vyčerpávající informace k požadovanému tématu. Je toliko v moci výzkumníka, nakolik je schopen stimulovat narátora, aby bylo dosaženo vyčerpání všech zdrojů informací od narátora. Pod vlivem mnoha objektivních a subjektivních okolností (věk narátora, zdravotní stav, paměť, ale i nálada nebo čas a prostředí pro vedení rozhovorů) je nutno stanovit taková kriteria pro sběr a vyhodnocení dat, abychom příslušný výzkum mohli považovat za úplný.
Posouzení slabých a silných stránek metody orální historie spočívá v přístupu k objektivitě a subjektivitě shromážděným informacím, datům.
Podstata orální historie, rozhovory, „vycházejí z minulých prožitků jednotlivce, jsou ovlivňovány časovým odstupem, ale i prostředím, ve kterém vznikají, závisejí na osobních motivech dotazovaného, a proto jsou údaje v nich obsažené v porovnání s jinými prameny bytostně subjektivní“60. Vycházeje však z předpokladu, že každý rozhovor je jedinečný, ač subjektivní, lze v dané subjektivitě vidět největší přednost orálněhistorické metody, což je přístup k novým informacím. Informace jsou získávány přímo od zdroje, narátorů a do příslušných výzkumů vnášejí různorodost a odlišnost, díky které jsme schopni posuzovat odpovědi.
„´Objektivní fakta´, se kterými dotazovaný v rozhovorech samozřejmě operuje, by neměla být hlavní prioritou vznášených otázek, ani by na ně neměl být kladen důraz – např. posuzování jejich správnosti či absence v případné analýze a intepretaci61“.62 Objektivní fakta jsou na pozadí rozhovorů tolerována jako nezměnitelná realita, z kterých výzkumník může v rámci triangulace (jak je tomu v mém výzkumu) dotvořit, zodpovědět či potvrdit hypotézu a výzkumem kladené otázky. „V centru zájmu orální historie stojí sledování člověka jako lidské bytosti
59 Což nijak nesnižuje hodnotu informací, jež jsou poskytovány.
60 VANĚK, M., MÜCKE, P., PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasům paměti - teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. S. 20 – 21.
61 viz kapitola 7.
62 VANĚK, M., MÜCKE, P., PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasům paměti - teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. S. 21.
prostřednictvím zachycení, analýzy a interpretace jeho verbálních a neverbálních sdělení. … Pod tímto úhlem pohledu se nám také stírá striktní a mnohdy polarizovaný rozdíl mezi historickými prameny tzv. objektivními a subjektivními.“63 „Získané údaje (metodou orální historie – poznámka autora) jsou tak nezadatelně a svrchovaně subjektivní, což však badatel v orální historii nepociťuje jako jejich nedostatek či jakýsi balast, zastírající „objektivní fakta“, ale právě jako novou kvalitu v pojímání dějin, zpřístupňovanou díky použití orální historie.“64
Výzkumník může do jisté míry ovlivňovat a modifikovat narátory a pokusit se z nich dostat maximum k příslušné problematice nebo být i prostředkem v rozvoji mikroregionu, rodiny nebo firmy.
Jak píší orálněhistoričtí odborníci, orální historie se soustředí především na jednotlivce bez ohledu na jeho další charakteristické začlenění. Vycházím-li z definice orální historie65, která se sama o sobě definuje jako neustále se vyvíjející, jedná se o postupy směřující k novým již výše uvedeným poznatkům z osobní historie jednotlivce (narátora), pro určité časové rozmezí, které jak již bylo výše zmíněno, obecně obohacují okolí o nové informace.
Orální historie sama sebe dále definuje jako entitu ve výše uvedeném vývinu, neboť např. ve srovnání s exaktní staletími precizovanou právní vědou je novou disciplínou, kterou lze aplikovat v mnoha humanitních oborech (sociologie, politologie atd.).
Objektem orálněhistorického výzkumu je nejdůležitější obchodovatelné zboží na skutečném i fiktivním trhu. Není jím ani zlato, ani sůl, nýbrž jsou jimi informace, které jsou metodami orálněhistorického výzkumu získávány a zpracovávány pro další upotřebení, např. v mém kvalitativním výzkumu. S rozvojem komunikačních a záznamových médií a nejen díky nim může být orální historie velice silným proti- i spoluhráčem dalších populárních vědních a výzkumných oborů.
Orální historie je postavena na rozhovorech (interview) odlišných od běžných či žurnalistických variant. „Je důležité pozorovat jednotlivé kroky. Jak jsou formulovány otázky. To je jeden z rozdílů vůči žurnalistickému interview66. Orální
63 VANĚK, M., MÜCKE, P., PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasům paměti - teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. S. 21.
64 VANĚK, M. Orální historie – skriptum. S. 8. Dostupné z:
http://www.fhs.cuni.cz/ohsd/stranka/Studijni%20materialy.html
65 VANĚK, M., MÜCKE, P., PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasům paměti - teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: ÚSD AV ČR, 2007.
66 K orální historii se z jiné strany přibližují (ale nejsou s ní totožná) interview vedená žurnalisty (a publikovaná např. časopisecky). I za předpokladu, že jde o interview seriózní, citlivě redigované a autorizované, pracuje žurnalista odlišnými způsoby než historik, který řeší v rámci projektu orální historie
historikové používají jinou techniku interview. Například je k zamyšlení, jak lze reagovat na možné odpovědi, v čemž se projevuje silně interaktivní charakter orálněhistorického interview.“67 Orální historici provádí svá interview nejen na základě svého profesního zájmu, ale s vahou celé své osobnosti, aby byli schopni z dotazovaného (narátora) dostat maximum potřebných a validních informací.
Interview samo o sobě je jednou z variant kvalitativního výzkumu, který se na rozdíl od výzkumu kvantitativního neptá „kolik?“, nýbrž „proč?“ a „jak“ a není zaměřen na kvantitu sesbíraných dat, ale na skutečnou vypovídající hodnotu a upotřebitelnost informací pro svůj vytyčený cíl. Orálněhistorické získávání dat je specifickou formou konfrontace paměti s realitou.
„Hayden White se na historickém výkonu myslitelů 19. století snažil ukázat…, že obraz dějin … byl výrazně závislý na zvolené poetice vyprávění o události. U Whitea tedy dějiny už tím, že vypráví, tak se také vysvětlují; vyprávěním se události modelují do určité obecné formy vyprávění.“68 Což je přesně ta skutečnost, o kterou se pokouším v této diplomové práci. Prostřednictvím narátorů a triangulací dat se snažím „převyprávět“ skutečnosti, které se staly, avšak doposud nebyly jednoznačně charakterizovány, zejména ve vztahu k narátorům a jejich rodinám.69
Práce orálního historika v kvalitativním výzkumu však nekončí poté, co zaznamená vyprávěné dějiny. V tento moment začíná další zásadní kolo. Jedná se o zpracování a podání získaných dat, aby celé vynaložené úsilí mělo smysl a bylo možno s daty a informacemi pracovat nebo je ponechat alespoň kvalitně zpracované pro další využití.
Proto i závěrem této práce bude vyhodnocení nasbíraných triangulovaných dat na základě jejich analýzy a interpretace.
určitou otázku nebo problém. In: VANĚK, M. Orální historie – skriptum. S. 16. Dostupné z:
http://www.fhs.cuni.cz/ohsd/stranka/Studijni%20materialy.html
67BÖHM, M. Oral History revisited – Mündlich erftragte geschichte im Journalismus. Překlad 8. a násl.
kapitoly Kozojed, P. Diplomová práce, vedoucí práce Duchkowitsch, W. Vídeň: Universität Wien, 2009. S.
62.
68 HAVELKA, M. Co může znamenat „filozofie“ v tzv. filozofii dějin. Studie a eseje. Vydavatel a rok neznámé. s. 208
69 Ať už se výše uvedený text věnuje tématu orální historie nebo ne, jen potvrzuje, nakolik je samotné vyprávění zásadní pro výzkum dějin.
3.4.2 Zpracování dat
Zpracování dat rozhovorů jako jádra tohoto výzkumu proběhlo ve formě interpretace dat a shrnujícího protokolu, který se pomocí základních otázek pokusil definovat a zodpovědět hlavní výzkumné otázky kvalitativního výzkumu a potvrdit hypotézy pro zvolený předmět výzkumu.
Zákony, právní dokumenty a historické zdroje byly využity jako podklad pro vedení rozhovorů s cílovou skupinou a také jako podklady pro výslednou výše zmíněnou analýzu rozhovorů.
Jelikož sběr dat neprobíhal pomocí počítačového ani jiného automatizovaného programu70, mohlo dojít ke zpracování dat pomocí mého vlastního zhodnocení, které je obsaženo zejména v Závěru diplomové práce – kapitola 9.
70 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. S. 375 a násl.
