Bankovní institut vysoká škola Praha
Typy obchodních společností a jejich funkce
Bakalářská práce
Olena Ladrová Leden, 2006
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Typy obchodních společností a jejich funkce
Vhodnost obchodních společností pro různé typy podnikáni Bakalářská práce
Autor:
Olena Ladrová
Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal
Praha Leden, 2006
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne Olena Ladrová
Anotace:
Tato práce podává ve své první části základní charakteristiku obchodních společností podle českého právního řádu. Umožňuje tak zájemci o výběr nejvhodnější společnosti pro jeho podnikatelský záměr primární orientaci v dané problematice.
Ve své následující hlavní části se potom zabývá především detailním popisem jednotlivých společností, včetně citací nejdůležitějších ustanovení Obchodního zákoníku a to proto, aby nebylo třeba nahlížet současně do platné právní úpravy, která je pro mnohé obtížně dosažitelná. Citace přitom vycházejí z právní úpravy platné k datu dokončení práce. Tento postup jsem zvolila proto, že ne všichni zájemci disponují možností nahlížet do různých systémů právních informací obsahujících aktuální znění zákona.
Třetí a závěrečnou částí práce je komparativní srovnání jednotlivých typů společnosti do přehledné tabulky. Podle mého názoru takový způsob prezentace plně odpovídá cíli práce, to je umožnění správné volby i osobám bez vzdělání v oblasti obchodu či práva.
Obsah :
1. Úvod -definování cíle práce……… 4
2. Základní právní charakteristika podnikání tuzemských subjektů v ČR………… 4
2.1 Podnikání jako základní majetkové právo podle Ústavy ČR………... 4
2.2. Právní úprava podnikání firem v Českém právním řádu………. 6
3. Vývojové trendy typologie firem v České republice……….. 9
3.1 Úvod - fenomén podnikání……… 9
3.2 Analýza typologie firem v ČR podle dat ČSÚ……….10
4 Obchodní společnosti – základní rysy……….13
4.1 Definice obchodní společnosti. Typy obchodních společností………13
4.2 Základní kapitál, jeho vytváření a správa vkladů……….14
4.3 Společník a podíl………...15
4.4 Statutární orgán………16
4.5 Vznik obchodní společnosti……….16
5. Charakteristika jednotlivých typů obchodních společností………...17
5.1 Veřejná obchodní společnost………...17
5.2 Komanditní společnost………...26
5.3 Společnost s ručením omezeným………...30
5.4 Akciová společnost………....34
6.Výsledky-srovnání společností………... 38
6.1.Vhodnost typu společnosti pro různé typy podnikání………...38
6.2. Srovnání společností podle základních právních kriterii ………...42
6.3. Porovnáni výhod a nevýhod obchodních společností ………...43
7. Závěry a doporučení……….. 44
7.1. Společnost s ručením omezeným – nejčastější forma podnikání v ČR……. 44
7.2 Založení a vznik společnosti s ručením omezeným ……….. 45
7.3 Porovnáni výhod a nevýhod společností s ručením omezeným………. 46
7.4 Závěr - volba správné právní formy společností – klíč k úspěchu…………. 47
8. Seznam použité literatury……….. 51
8.1. Seznam použitých tabulek a grafů, příloh………. 52
9. Přílohy………. 53 1. Zákonné úpravy podnikání v ČR(seznam zákonů)
2. Přehled příloh k formuláři na zápis do OR.
3. Vzor výpisu z OR.
4. Informace pro podnikatele na internetu
1.Úvod
Tato práce se zabývá tématem, které je v odborných kruzích i laické veřejnosti známé.
Četní autoři, ať samostatně nebo jako součást publikací s jiným příbuzným tématem, se problematikou obchodních společností a jejich vhodností pro ten či onen podnikatelský záměr zabývají. Jsem si proto vědoma, že přinést nějaké nové poznatky nebo i jen originální úhel pohledu je v rámci bakalářské práce, tedy práce začínajícího adepta byznysu, velmi nesnadné, ne-li přímo nemožné.
Přes to jsem si zvolila toto téma, které mne zajímá a myslím si, že kdyby nic jiného, jeho zpracování v rozsahu bakalářské práce mne motivovalo k prostudování značného objemu odborné literatury, což nepochybně obohatilo mé znalosti. Jako konkrétní cíl této práce je srovnání typů obchodních společností a jejich vhodnosti pro různé typy podnikání. Samozřejmě s přihlédnutím ke kapitálovým možnostem zájemce.
Výběr vhodného typu společnosti může významně ovlivnit její konkurenční schopnost, zajistit bezpečnost před nepřátelským převzetím a podpořit její vnímání jako
důvěryhodného subjektu obchodními partnery. Práce je vypracována v obecné rovině z pohledu zájemce o základní orientaci v dané problematice.
2. Základní právní charakteristika podnikání tuzemských subjektů v ČR
2.1 Podnikání jako základní majetkové právo podle Ústavy ČR
Ve své nejzákladnější podobě se právní úprava podnikání nachází v ústavním právu.
Obecně byl historický vývoj právních učení ovlivněn myšlenkami velkého římského právníka Ulpiána (170 – 228 n.l), který jako první detailně vyjádřil rozdíl práva veřejného a soukromého. Podle jeho definice zkoumání práva, právo obsahuje dva aspekty.
Veřejný a soukromý. Právo veřejné se týká postavení státu jako celku, právo soukromé se týká postavení individuí.
Vymezení práva veřejného a soukromého přitom není fixní ani definitivní, ale záleží na dobou daných souvislostech ekonomických a společenských. Ve velmi liberálním politickém režimu zřetelně dominuje soukromé právo, naproti tomu ve státech autoritativních a v diktaturách je sféra veřejného práva velmi široká, mnohdy absorbující i část soukromoprávních vztahů.
V pojetí právního řádu České republiky, soukromé právo upravuje statut soukromých osob a jejich vztahy. Těmi se rozumí osoby fyzické i právnické (osoba samostatně výdělečně činná, obchodní společnosti, sdružení, apod.). Právo soukromé upravuje jak právní základ vzniku soukromé osoby, tak například v obecné rovině smluvní vztahy mezi těmito osobami.
Veřejné právo upravuje především postavení veřejných osob (institucí), vztahy mezi nimi a jejich vztahy k osobám soukromým. Upravuje rovněž podmínky jejich organizace a fungování.
Při úpravě vztahů mezi institucemi veřejného práva a osobami soukromými uplatňuje veřejné právo autoritativní charakter (např. soudy, finanční úřady apod.).
Právě tak, jak se odlišují zájmy představované veřejným a soukromým právem, odlišují se i principy, na nichž jsou tato právní odvětví založena. Veřejné právo je hierarchizováno a založeno na nadřazenosti státu nad jinými veřejnými institucemi a nadřazeností veřejných institucí nad osobami soukromými. Právo soukromé je založeno na rovnosti a nezávislosti soukromých osob. Rozdíly jsou proto i v charakteru sankcí vyplývajících z těchto fenoménů. Veřejné právo v některých případech sankcionuje z moci úřední excesy soukromých osob administrativně právně, resp. trestněprávně.
Soukromé právo ponechává sjednání případné sankce (v rámci smluvní volnosti) na subjektech právního vztahu. Zákonnou úpravou pak moderuje obsah těchto smluvních ujednání tím, že převážně subsidiárně a jen v některých případech autoritativně stanovuje pravidla vedoucí k určení odpovědnosti a definování, resp. případnou kvantifikaci reparace (škody, poplatky z prodlení apod.).
Ústavní základy práv a svobod, tedy i práv majetkových jsou založeny ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústavou České republiky, ve znění pozdějších předpisů, která v čl. 3 a v čl. 112, odst. 1 stanovuje, že součástí ústavního pořádku je mj. Listina základních práv a svobod.
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1999 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Listina), pak definuje základní společenské atributy, jejichž působením je determinován společenský prostor umožňující podnikání soukromých osob. V této souvislosti je zapotřebí zmínit především čl. 2, odst. 2 Listiny „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví.“ , čl. 2, odst. 3 Listiny „Každý může činit co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“, a čl. 11, odst. 1 Listiny „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků
má stejný zákonný obsah a ochranu. ... “ Články č. 4, 5, 6 Listiny pak v taxativním výčtu definují možná omezení výkonu vlastnických práv, podmínky vyvlastnění a možnost ukládání daní a poplatků. Zásadní význam má čl. 4, odst. 4 Listiny o tom, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, což není jen pokyn pro zákonodárce, ale nejobecněji platná právní zásada zavazující všechny účastníky právních vztahů bez rozdílu.
Listina dále stanovuje, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a to včetně těch, kteří tvrdí, že byli na svých právech zkráceni rozhodnutím orgánu veřejné správy. Každý komu je způsobena škoda nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu, orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem má právo na její náhradu. Jen zákon pak může stanovit, které jednání je trestným činem a případnou sankci za něj.
Je tedy zřejmé, že ústavní pořádek České republiky poskytuje prostor soukromé iniciativě ve velmi širokém rozmezí, který je ohraničen pouze tím, co zákon výslovně zakazuje. Jednotlivé zákony pak mohou v rámci nastolení efektivních společenských vztahů a vazeb, a navození obecné právní jistoty závazně stanovovat nerůznější normy chování, které nutně nemusí mít ve všech případech takovou podobu, že se od ní nelze odchýlit. Naproti tomu orgány veřejné moci mohou ve vztahu k podnikatelským subjektům činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje. Toto právní vymezení podnikatelského prostředí je v obecných rysech společné všem demokratickým zemím.
2.2 Právní úprava podnikání firem v Českém právním řádu
Nejprve je zapotřebí vymezit, co se ve smyslu právního řádu rozumí podnikáním. Na tuto otázku dává odpověď ustanovení § 2, odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, tedy „Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“ Zákon dále v odstavci 2 stanovuje, kdo je podnikatelem, tj. osoba zapsaná v obchodním rejstříku; osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění;
osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů; osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.
Je tedy zřejmé, že právní řád České republiky dává možnost podnikat celé řadě velmi různorodých subjektů.
Jedny mohou vzniknout na základě výlučně soukromé iniciativy motivované snahou uspokojit své potřeby. Uspokojení těchto potřeb nemusí mít výlučně podobu toliko majetkovou, ale může jím být i možnost seberealizace. Konec konců, každé podnikání, má-li být dlouhodobě úspěšné, je zpravidla motivováno především dosažením dlouhodobé seberealizace, před orientací na krátkodobý, výlučně ekonomický profit.
Jiné vznikají především k uspokojení společenských potřeb na různé úrovni. Od skupinové, přes regionální až po celospolečenskou. Právě pro tuto diferencovanost potřeb a proto, že se často zapomínáme na tu skutečnost, že podnikání nemusí být vždy jen výlučně privátní záležitostí, považuji za potřebné za všechny zmínit alespoň níže uvedené případy. Důležité je to i proto, že tyto do jisté míry specifické podnikatelské subjekty vstupují do normálního hospodářského prostoru a uzavírají zcela standardní obchodní vztahy. Nejedná se tedy o otázku čistě teoretickou, ale v řadě podnikatelských odvětví jsou zcela běžnými a legitimními obchodními partnery výlučně privátních podnikatelských subjektů. V jejich případě je největší odlišností to, že projev soukromé vůle vedoucí k jejich vzniku je nahrazen projevem vůle orgánu veřejné správy nebo zákonodárce.
Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů v § 2 definuje státní podnik jako právnickou osobu provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, která však nemá vlastní majetek. Přírůstky i ztráty na majetku jsou tedy přírůstky nebo ztrátami na majetku státu.
I když zákon výslovně nestanoví, že by státní podnik byl primárně založen za účelem vytváření zisku, § 19, odst. 2 a 4 hovoří o způsobu nakládání ziskem. Je tedy zřejmé, že zákonodárce vytváření zisku předpokládá, i když to není hlavním cílem, za kterým byl podnik zakladatelem (stát jehož funkci vykonává ministerstvo do jehož působnosti spadá předmět podnikání podniku) založen. Hlavním cílem založení státního podniku je podle ust. § 3, odst. 2 uspokojování významných celospolečenských, strategických nebo veřejně prospěšných zájmů. Státní podnik je přitom nejčastějším neprivátním podnikatelským subjektem a také je mu svými funkcemi nejbližší.
Zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, jednak upravuje založení akciové společnosti České dráhy, a.s. s velmi specifickými a zákonem přesně stanovenými podnikatelskými cíli, stejně jako s velmi omezenou možností obchodování na kapitálovém trhu a také dalšího specifického podnikatelského subjektu státní organizace Správa železniční dopravní cesty.
Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích stanovuje, že veřejná výzkumná instituce je povinna majetek využívat k realizaci hlavní činnosti. Ovšem ustanovení § 21, odst. 2, písm. a) veřejné výzkumné instituci dovoluje kromě hlavní činnosti provádět i činnosti, které nejsou výzkumem nebo jeho infrastrukturou a jsou jinou hospodářskou činností prováděnou za účelem dosažení zisku.
Ještě specifičtějšími podnikatelskými subjekty jsou Český rozhlas, zřízený zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, který může na základě ustanovení § 10, odst. 1, písm. a citovaného zákona provozovat vlastní podnikatelskou činnost a Česká televize, zřízená zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, která rovněž může provozovat vlastní podnikatelskou činnost a to na základě ustanovení § 10, písm. b) citovaného zákona.
S ohledem na právě naznačenou značnou šíři problematiky podnikání a s přihlédnutím k vytčenému cíli mé bakalářské práce, bych se ráda věnovala jen určitému sektoru podnikatelských subjektů a to právnickým osobám založeným fyzickými osobami za účelem jejich prvního podnikatelského projektu.
Jedná se tedy obchodní společnosti definované v Dílu III, části druhé, Hlavě I (§§
56 – 220zb) zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o nichž bude pojednáno v dalších kapitolách. Je ovšem zřejmé, že samotné naplnění všech zákonných znaků společností uvedených v tomto zákoně pro legální podnikání nepostačuje. Je nutné, aby podnikatelský subjekt držel živnostenské oprávnění ve smyslu ustanovení § 10, odst. 1, písm. a, nebo případně b zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, případně jiné než živnostenské oprávnění podle zvláštních předpisů, které jej opravňuje k podnikání (např. činnost bank, pojišťoven, penzijních fondů, spořitelních a úvěrních družstev, zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje, zprostředkování zaměstnání, provozování stanic technické kontroly, výchova a vzdělávání ve školách, předškolních a školských zařízeních zařazených do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení, vzdělávání v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech a programech celoživotního vzdělávání). Institut Obchodního rejstříku a další podmínky upravují zápis, změny nebo výmaz podnikatelského subjektu, jakož i využívání Obchodního rejstříku stanovují §§ 27 – 34 Obchodního zákoníku. O tom se bude hovořit ve 4.kapitole.
3. Vývojové trendy typologie firem v České republice
3.1 Úvod - fenomén podnikání.
Podnikání je fenomén, který od restaurace tržní ekonomiky po roce 1989 přitahuje v ČR rostoucí pozornost. Přitom se nejedná o specifikum České republiky, neboť i v zemích, které označujeme jako tržně vyspělé, zájem o podnikání roste. Tisíce lidi
zkoušejí založit vlastní firmu, vedeni především vidinou osobní svobody, nezávislosti a budoucího blahobytu. Ne všem se však jejich sen splní.
Když se vydáváte na dráhu podnikání, potřebujete k tomu nejen správné osobní
předpoklady, ale rovněž podnikatelské dovedností a znalosti. Mnozí lidé se domnívají, že jim postačí technické nebo obchodní dovednosti a zkušenosti.
Ale mnohem důležitější jsou všeobecný rozhled a vidění souvislostí, schopnost najít v již dost saturovaném výrobním i prodejním prostředí správnou příležitost a v neposlední řadě správný výběr právní formy společnosti pro zvolený druh podnikání.
Mezi prvními kroky, které musíte s potřebným předstihem učinit, je rozhodování o právní formě vašeho podnikání. Volba právní formy podnikáni se projeví v celé řadě věci, např.
v tom, jaký typ účetnictví povedete, jaké daně budete platit, jak budete platit pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na zdravotní pojištění, i v rozsahu, v jakém budete ručit za své závazky.
V tržních ekonomikách jednotlivých zemí dnes a denně vznikají desítky, stovky a snad i tisíce firem, ale současně jich desítky, stovky i tisíce zanikají. Uvádí se, že z deseti nových firem dlouhodobě přežije pouze jedna. Příčiny zániku nebo krachu firem jsou různé, k základním však často patří nesledující:
▪ nevhodný výběr právní formy společností pro určitý druh podnikání,
▪ nerealizovatelné podnikatelské záměry,
▪ nedostatek kapitálu, finančních prostředků,
▪ velká konkurence v určitých odvětvích,
▪ nedostatečná příprava budoucích podnikatelů.
Svou prací bych chtěla přispět k odstranění základních příčin či ke zmenšení negativních dopadů majících původ v nesprávných podnikatelských rozhodnutích.
3.2 Analýza typologie firem v ČR podle dat ČSÚ.
Podnikat lze samostatně, jako fyzická osoba, nebo ve spojení s druhým, a to buď bez zřízení další právnické osoby (spolupráce, neformální svazy, sdružení fyzických osob) anebo se zřízením právnické osoby (obchodní společnost, družstvo). Při individuálním podnikání podnikatel - fyzická osoba odpovídá za závazky veškerým svým majetkem a jeho příjmy podléhají dani z příjmů fyzických osob. Při podnikání ve formě právnické osoby, obchodní společnosti, za závazky zpravidla odpovídá společnost a společník zpravidla ručí jen do výše nesplacených vkladů a příjmy obchodní společnosti podléhají dani z příjmů právnických osob.
Jedním ze způsobů jak omezit podnikatelská rizika je podnikání nikoliv jako fyzická osoba (odpovídající prakticky neomezeně), nýbrž pomocí obchodních společností, které jsou právnickými osobami.
Podívejme se jak se vyvíjel počet podnikajících fyzických a právnických osob V ČR za posledních 6 let.
Tab. 3.1- Počet ekonomicky aktivních malých a středních firem v r. 1999 v ČR
POČET FIREM
Malé a střední práv. Podnikající Celkem
osoby s počtem fyzické MSP
0-249 zaměstnanců osoby
Průmysl 24 067 126 142 150 209 Stavebnictví 7 400 7 500 82 400
Obchod 32 545 177 081 209 626 Pohostinství 2 468 29 676 32 144
Doprava 4 823 25 196 30 019 Peněžnictví 1 277 9 410 10 687
Služby 29 440 146 679 176 119 Zemědělství 3 330 41 500 44 830
Celkem 105 350 630 684 736 034 Poznámka : MSP = malý a střední podnik
malý - do 49 zaměstnanců střední - do 249 zaměstnanců
Jak vidíme z tabulky, ze už v roce 1999 počet malých a středních podniků (právnických osob) činil 105 350 a skoro o polovinu převyšoval počet podnikajících fyzických osob - 630 684.
Tab. 3.2 -Právnické osoby podle vybraných právních forem (stav k 31. 12.2004)
Právní forma
2000 2002 2003 2004
absolutně
% absolutně % absolutně
% absolutně
%
Registrované právnické
osoby celkem 370 601 100,0 406 295 100,0 443 176 100,0 466 317 100,0
v tom:
obchodní společnosti celkem 204 075 55,1 220 461 54,3 232 204 52,4 244 537 52,4
z toho:
veřejné obchodní společnosti 7 489 2,0 7 729 1,9 7 846 1,8 7 794 1,7 společnosti s ručením
omezeným 181 819 49,1 196 772 48,4 207 755 46,9 219 648 47,1 akciové společnosti 14 092 3,8 15 260 3,8 15 903 3,6 16 403 3,5
družstva 11 007 3,0 12 085 3,0 13 078 3,0 13 334 2,9
Jak vidíme z tabulky počet registrovaných právnických osob v letech 2000 – 2004 roste, a nejčastěji používanými typy obchodních společností jsou společnost s ručením omezeným a akciová společnost.
Tab. 3.3-Vybrané právnické osoby podle institucionálních sektorů k 31. 12. 2004
Právní forma Celkem
z toho veřejné podniky
a korporace
soukromé podniky a korporace
z toho pod zahraniční kontrolou absolut
% absolut.
% absolut
%
Právnické osoby celkem 466 317 2 055 100,0 321 022 100,0 113 199 100,0 z toho: obchodní
společnosti celkem 244 537 527 25,6 244 005 76,0 50 751 44,8
v tom:
veřejné obchodní
společnosti 7 794 - - 7 794 2,4 858 0,8
společnosti
s ručením omezeným 219 648 211 10,3 219 434 68,4 48 200 42,6 akciové společnosti 16 403 316 15,4 16 085 5,0 1 450 1,3
komanditní společnosti 692 - - 692 0,2 243 0,2
Jak vidíme i z této tabulky nejčastěji používanými typy obchodních společností jsou bezesporu společnost s ručením omezeným (219 648) a akciové společnosti
(16 403). Pro lepší znázornění použijeme graf.
Právnické osoby podle vybraných právních forem (stav k 31. 12.2004) Graf 3.1-Absolutní počet jednotlivých právních forem společnosti.
Absolutní počet jednotlivých právních forem firem
0 50 100 150 200 250 300 350 400 450 500
2000 2002 2003 2004
Tisíce
Rok
Absolutní počet firem Registrované právnické osoby celkem
obchodní společnosti celkem veřejné obchodní společnosti společnosti s ručením omezeným akciové společnosti
družstva
Graf 3.2-Procentuální zastoupení jednotlivých právních forem společnosti.
Procentuální zastoupení jednotlivých právních forem firem
0 20 40 60 80 100
2000 2002 2003 2004
Rok
Procentuální zastoupení jednotlivých firem
Registrované právnické osoby celkem
obchodní společnosti celkem veřejné obchodní společnosti společnosti s ručením omezeným akciové společnosti
družstva
Jak vidíme z obou grafu nejčastějším používaným typem obchodní společností je společnost s ručením omezeným. Dále ve své práci pokusím se vysvětlit proč to tak je.
4. Obchodní společností – základní rysy
4.1. Definice obchodní společnosti. Typy obchodních společností
V České republice můžete podnikat jako fyzická osoba nebo jako člen obchodní společností či družstva. Základní normou upravující podnikání v ČR je
Obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.).
Obchodní zákoník definuje obchodní společnost jako právnickou osobu založenou za účelem podnikání, avšak společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem. Vedle obchodních společností existují i jiné právnické osoby způsobilé k podnikání, např. družstva.. Důležité je si v této souvislosti také
uvědomit, co Obchodní zákoník rozumí pod pojmem podnikání, tedy soustavnou činnost provozovanou vlastním jménem, na vlastní náklady za účelem vytvoření zisku.
Obchodními společnostmi jsou:
• veřejná obchodní společnost
• komanditní společnost
• společnost s ručením omezeným
• akciová společnost
• evropská společnost
• evropské hospodářské zájmové sdružení
Podíváme se na první čtyři druhy obchodních společnosti (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, a akciová společnost), které jsou používané v českém podnikatelském prostředí.
Typy obchodních společností a jejich stručná charakteristika.
Podle formy účasti společníků na podnikání společnosti rozlišujeme :
● osobní obchodní společnosti ( veřejná obchodní společnost )
● kapitálové obchodní společnosti (akciová společnost, společnost s ručením omezeným )
● smíšené (komanditní společnost , společnost s ručením omezeným).
Pro osobní obchodní společnost je charakteristická osobní forma účasti společníků na podnikání společnosti. Vklady do osobních společností jsou možné, ale nejsou povinné.
Z osobní účasti na podnikáni vyplývá i možnost každého ze společníků podílet se na obchodním vedení společnosti a jednat jménem společnosti. Společnici ručí za závazky společně a nerozdílně (solidárně) celým svým majetkem. Osobní obchodní společnosti nezřizuji jiné než statutární orgány.
Typickou osobní společností je veřejná obchodní společnost.
Pro kapitálové společnosti je typická majetková účast společníků na podnikání
společnosti . Společnici nejsou povinni k osobní účasti na společnosti, jsou však povinni vložit do společnosti majetkový vklad. Souhrn majetkových vkladů pak vytváří základní kapitál. Základní kapitál je pak dalším znakem kapitálové společnosti. Společníci neručí za závazky společnosti vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu. Kapitálové společnosti vytvářejí zpravidla kromě statutárních orgánů společnosti i další orgány (např. valnou hromadu, dozorčí radu.
Typickou kapitálovou společností je akciová společnost. Ke kapitálovým společnostem bývá zpravidla řazena i společnost s ručením omezeným, i když tato společnost má i některé rysy osobních společností, pro které bývá přiřazována ke smíšeným
společnostem.
Pro smíšené společnosti je charakteristické, že vykazuji znaky společností osobních, tak i znaky společností kapitálových. Je pro ně typické, že někteří ze společníků se osobně účastní podnikáni a ručí za závazky společnosti solidárně celým svým majetkem (např. komplementáři) a jiní společnici vkládají do společnosti vklad, neúčastní se na podnikání společností osobně a za závazky společnosti ručí jen v omezené míre (např. komanditisté).
Typickou smíšenou společností je komanditní společnost.
4. 2 Základní kapitál, jeho vytváření a správa vkladů.
Základní kapitál obchodní společnosti je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků, tj. společník se účastní na základním kapitálu vkladem. Vkladem společníka mohou být finanční prostředky, tzv. peněžitý vklad, nebo jiný majetek mající zjistitelnou hodnotu a vztah k předmětu podnikání obchodní
společnosti, tzv. nepeněžitý vklad (know how).
Hodnotu nepeněžitého vkladu stanoví znalec nezávislý na společnosti a jmenovaný za tím účelem soudem a hodnota musí být uvedena v zakladatelském dokumentu. Nepeněžitým vkladem může být movitost, nemovitost, podnik i pohledávka či jiná majetková hodnota, naopak nemůže jím být ani závazek provést práce či poskytnout služby ani pohledávka vůči společnosti. Nepeněžitý vklad musí být splacen před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku.
Před vznikem obchodní společnosti spravuje splacené vklady zakladatel nebo pověřená banka, tzv. správce vkladu. Vlastnické právo ke vkladům splaceným před vznikem obchodní společnosti přecházejí na obchodní společnost dnem jejího vzniku. Vlastnické právo k nemovitosti nabývá obchodní společnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem.
Správce vkladu je povinen vydat písemné prohlášení o splácení vkladu jednotlivými společníky, které se přikládá k návrhu na zápis do o.r. Po vzniku obchodní společnosti je správce vkladu povinen splacené vklady předat i s jejich přírůstky bez odkladu obchodní společnosti. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost vytvářejí povinně vedle základního kapitálu rezervní fond, a to ze zisku běžného účetního období po zdanění.
4.3 Společník a podíl
Na základě vkladu získává společník podíl v obchodní společnosti. Podíl představuje jeho účast v obchodní společnosti a od toho odvozená práva a povinnosti. Každý společník může mít pouze jeden podíl v obchodní společnosti (vyjma akciové společnosti). Při zániku účasti společníka v obchodní společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu, vzniká společníkovi právo na vypořádací podíl. Je-li se zrušením obchodní
společnosti spojena likvidace, má společník právo na podíl na majetkovém zůstatku, tj.
podíl na likvidačním zůstatku. Většinový společník má většinu hlasů plynoucích z účasti v obchodní společnosti, a obchodní společnost, ve které tuto většinou má, je obchodní společností s většinovým společníkem - ovládající osobou.
Ovládající osoba přímo či nepřímo vykonává rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby. Předpokládá se, že osoba disponující alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě je ovládající osobou. Nebyla-li uzavřena ovládací smlouva, nesmí
ovládající osoba využít svého vlivu k tomu, aby prosadila úkony, z nichž může ovládané osobě vzniknout majetková újma. Není-li uzavřena ovládací smlouva, je statutární orgán
ovládané osoby povinen ve lhůtě 3 měsíců od skončení účetního období zpracovat písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající a ovládanou osobu.
4.4 Statutární orgán
Statutárním orgánem, resp. členem statutárního orgánu, může být jen fyzická osoba, která:
• dosáhla 18ti let
• je plně způsobilá k právním úkonům
• je bezúhonná
• nevykonávala srovnatelnou funkci v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, po dobu alespoň jednoho roku před úpadkem. Tento zákaz trvá po dobu tří let ode dne právní moci usnesení o zrušení konkursu nebo usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.
Vztah mezi obchodní společností a osobou, která je statutárním orgánem, se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě.
Osoba, která je statutárním orgánem nebo jeho členem, může ze své funkce odstoupit, je však povinna oznámit to orgánu, jehož je členem, nebo orgánu, který ji zvolil nebo jmenoval.
4. 5 Vznik obchodní společnosti
Obchodní společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do o.r.
Návrh na zápis do o.r. musí být podán do 90 dnů od založení společnosti nebo od doručení živnostenského listu či jiného podnikatelského oprávnění.
Návrh na zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku podepisují a podávají:
• v případě veřejné obchodní společnosti všichni společníci a přikládají k němu společenskou smlouvu, atd.
• v případě komanditní společnosti všichni společníci a přikládají k němu společenskou smlouvu, atd.
• v případě společnosti s ručením omezeným - všichni jednatelé a přikládají k němu zakladatelský dokument (společenskou smlouvu nebo zakladatelskou listinu), úředně ověřené kopie živnostenských listů/koncesních listin, doklad o splácení vkladů (prohlášení správce vkladu s úředně ověřeným podpisem a v případě peněžitých vkladů rovněž potvrzení z banky), posudek znalců o ocenění nepeněžitých vkladů, doklady vztahující se k sídlu společnosti (výpis z katastru nemovitostí, nájemní smlouva apod.), výpisy z rejstříku trestů jednatelů,
prohlášení jednatelů o splnění obecných náležitostí stanovených živnostenskými předpisy, podpisové vzory jednatelů určené do sbírky listin
• v případě akciové společnosti - představenstvo a podepisují ho všichni členové představenstva a přikládají k němu zakladatelskou listinu či smlouvu, notářský zápis o ustavující valné hromadě, prospekt cenného papíru, posudek znalce atd.
Obchodní společnost, resp. její zástupci, žádající o zápis do o.r. jsou povinni prokázat, že nejpozději dnem zápisu vznikne obchodní společnosti živnostenské či jiné oprávnění k zapisovanému předmětu činnosti či podnikání.
Dále musejí prokázat před zápisem do o.r. právní důvod k užívání místností, do nichž společnost umístila své sídlo.
Podpisy na návrhu na zápis do o.r. a plné moci musí být úředně ověřeny.
5. Charakteristika jednotlivých typů obchodních společností.
5.1 Veřejná obchodní společnost ("v.o.s.")
Právní charakteristika v.o.s.
Třídění forem obchodních společností zařazuje veřejnou obchodní společnost do kategorie osobních společností, v nichž společník dává společnosti určitý kapitálový vklad, svou pracovní sílu, má právo jednat jménem společnosti ve všech věcech a právo společnost řídit. Záležitosti společnosti spravují všichni společníci společně, každý má jeden hlas. Ručení společníka za závazky společnosti je neomezené.
Podstatnými znaky veřejné obchodní společnosti podle Obchodního zákoníka jsou:
a) podnikání alespoň dvou osob (společníků), b) pod společným obchodním jménem,
c) solidární ručení společníků za závazky společnosti veškerým svým majetkem.
Obchodní jméno společnosti může být fantazijní, nebo je může tvořit jméno jednoho ze společníků, nebo jména společníků, iniciály jejich jmen apod. Vždy však musí obsahovat dodatek, že jde o veřejnou obchodní společnost, což je možné i použitím zkratek „veř.
obch. spol.“ nebo v.o.s. Možné jsou i kombinace označení fantazijního se jmény
společníků. Pokud je v obchodním jménu společnosti použito jméno alespoň jednoho ze společníků, postačí (místo zkratky „veř. obch. spol“) dodatek ke jménu „a spol“.
Vznik v.o.s.
Společnost je založena uzavřením společenské smlouvy, avšak dosud nevznikla jako subjekt práv a povinností (právnická osoba). Společenská smlouva musí být uzavřena v písemné formě.
Podstatné náležitosti společenské smlouvy jsou:
a) obchodní jméno a sídlo společnosti,
b) určení společníků (u fyzických osob jejich jména a bydliště, u právnických osob jejich název a sídlo),
c) předmět podnikání společnosti.
Tyto náležitosti společenská smlouva obsahovat musí, aby společnost mohla být zapsána do obchodního rejstříku. Dále je třeba, aby se společníci shodli na jejích dalších
ustanoveních nebo na tom, že žádná další ustanovení smlouva obsahovat nebude.
Jestliže je dosaženo shody o všech ustanoveních společenské smlouvy, společníci tuto smlouvu podepíší. Protože pravost podpisů společníků na společenské smlouvě musí být úředně ověřena, podepisují ji společníci až před orgánem oprávněným k ověřování podpisů (notář nebo příslušný orgán obecního úřadu). Za právnickou osobu podepisuje ta osoba (fyzická), která je k tomu podle statutu právnické osoby oprávněna (tj. její
statutární orgán).
Společenskou smlouvu lze však uzavřít i prostřednictvím zmocněnců, vybavených
k tomu náležitou plnou mocí. Taková plná moc musí být opatřena úředně ověřeným podpisem zmocnitele, a připojí se ke společenské smlouvě. Smlouvu pak podepisuje zmocněnec.
Podpisy všech společníků (popřípadě jejich zmocněnců) sice nemusí být učiněny ve stejný den, avšak teprve datem posledního podpisu je smlouva uzavřena a společnost je založena.
Ust. § 78 odst. 2 potom vymezuje, jaký speciální postup je nutno volit k zápisu veřejné obchodní společnosti do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podepisují všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva. Tento zápis má konstitutivní charakter, neboť jím se teprve konstituuje společnost jako právnická osoba.
Majetková charakteristika společnosti
Veřejná obchodní společnost je právnickou osobou, má vlastní majetek tvořený jednak vklady společníků, jednak tím, co společnost nabyla svou podnikatelskou činností.
Společník je povinen splatit svůj vklad ve lhůtě stanovené ve společenské smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti. Při opoždění s placením peněžitého vkladu je společník podle ust. § 80 odst. 2 povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 20 % dlužné částky. Společenská smlouva ovšem může tuto povinnost vyloučit, popř. stanovit částku úroku z prodlení v jiné výši.
Vklad určený společenskou smlouvou není společník povinen dále zvyšovat nad hodnotu ve smlouvě uvedenou ani doplňovat tuto hodnotu v případě ztrát společnosti.
Společenská smlouva však může obsahovat i jiné řešení.
Právní úprava nerozlišuje mezi základním jměním a podíly jednotlivých společníků ve smyslu obdobném kapitálovým společnostem. Majetek společnosti tvořený vklady společníků i přírůstky plynoucími z činnosti společnosti tvoří jednotu, nelze hovořit o podílu společníka jako o poměru jeho vkladu k základnímu jmění. Podíl společníka se zde chápe jako číselná hodnota, která udává, kolik by společník obdržel v penězích ze společného jmění, popřípadě, jak vysokou ztrátu by musel uhradit, kdyby v době výpočtu nastalo majetkové vypořádání mezi společníky.
O ručení společníka říká § 86 obch. zák., že veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně, bez ohledu na důvod vzniku těchto závazků.
Stejně jako společníci ručí i ten, kdo do společnosti přistoupil později, a to i za závazky
vzniklé před jeho přistoupením. Může však požadovat na ostatních společnících, aby mu poskytli náhradu tohoto plnění a uhradili náklady s tím spojené. Jestliže zanikne účast společníka ve společnosti za trvání společnosti, ručí tento společník jen za závazky vzniklé před zánikem jeho účasti.
Práva a povinnosti společníků
Zákon nenařizuje, aby společníci převzali určitou vkladovou povinnost, neboť neukládá veřejné obchodní společnosti povinnost mít základní jmění a rezervní fond.
Rozhodnou-li se však společníci ke vložení určitých vkladů do společnosti ujednáním ve společenské smlouvě, vzniká tím společníkům vkladová povinnost. Vklady (peněžité i nepeněžité) se pak splacením (odevzdáním) stávají majetkem společnosti. Těmito vklady se pak vytváří základní jmění veřejné obchodní společnosti. Protože zákon nevyžaduje od této společnosti, aby měla základní jmění, nezapisuje se ani do obchodního rejstříku. Nezapisují se tam ani vklady společníků. Neupravuje se ani zvýšení nebo snížení základního jmění, takže základní jmění se neprojeví tak, jako základní jmění ostatních společností, nýbrž jen jako obchodní majetek společnosti, resp.
její obchodní jmění.
Nicméně existuje-li vkladová povinnost společníků, musí je společníci také splnit, a to ve lhůtě, kterou stanovila společenská smlouva. Pokud ji nestanovila, tedy bez
zbytečného odkladu po vzniku společnosti. Společenská smlouva ovšem nemusí zavazovat ke vkladu všechny společníky, ale třeba jen některé. Mohou tedy ve
společnosti být společníci s vkladem, jiní bez vkladu. Důsledek se pak projeví při dělení zisku společnosti, určené dohodou společníků k rozdělení. Ke vkladům se lze zavázat i později změnou společenské smlouvy.
Prodlení ve splacení vkladu má za následek sankci - úroky z prodlení. Nestanoví-li o tom společenská smlouva nic, je společník povinen při peněžitém vkladu zaplatit úrok ve výši 20% z dlužné částky. Společenská smlouva však může stanovit úrok vyšší nebo nižší, nebo také to, že úrok z prodlení se neplatí. Pokud však úrok nebyl výslovně vyloučen, platí úrok ve výši 20%.
Předmětem vkladu mohou být a) peníze (peněžitý vklad),
b) jiné, penězi ocenitelné hodnoty (nepeněžitý vklad).
Jinak lze vklady rozdělit na vklady a) ve věcech hmotných,
b) v právech (ve věcech nehmotných).
Hodnota nepeněžitého vkladu musí být vždy vyjádřena v penězích, takže vklad je třeba ocenit. Způsob ocenění musí obsahovat společenská smlouva.
Osobní výkony, k nimž se společníci případně zaváží společenskou smlouvou, nemohou být vkladem, neboť nejsou ani věcí, ani právem. Společníci se však mohou zavázat k osobnímu výkonu práce pro společnost, aniž by se společností museli uzavřít smlouvu pracovní. V takovém případě však nejsou podnikateli samostatnými, neboť podnikají nikoli vlastním jménem, ale jménem společnosti, a nikoli na vlastní účet, ale na účet společnosti. Odměna, kterou si za tuto práci určí a vybírají, se nazývá odměnou podnikatelskou, a její výplata se zahrnuje do nákladů společnosti jen do určité výše (podle daňových zákonů). Právní úprava ovšem společníkům nebrání, aby se současně stali zaměstnanci společnosti a pobírali mzdu za práci.
Základním právem společníka je právo na podíl ze zisku. Způsob, jakým bude tento podíl stanoven, závisí výlučně na dohodě společníků ve společenské smlouvě. V případě, že nezvolí jiné řešení, poskytuje obchodní zákoník podpůrnou konstrukci v ust. § 82. Zisk určený k rozdělení se dělí mezi společníky rovným dílem. Podíl na zisku je splatný do tří měsíců od schválení roční účetní uzávěrky. Pokud se přihlíží k výši vkladů, které
do společnosti jednotliví společníci vnesli, mají nárok na úroky z hodnoty svého splaceného vkladu ve výši, kterou si smluví, jinak na úroky, jejichž výše bude určena podle úpravy úroků ve smlouvě o úvěru.
K majetkovým právům společníků patří také právo na vypořádací podíl a právo na podíl na likvidačním zůstatku. U veřejné obchodní společnosti však díky jejímu osobnímu charakteru nepřicházejí v úvahu dispoziční práva vážící se k podílu na společnosti.
Dalším právem společníků je právo řídit společnost, a kontrolovat její činnost.
K obchodnímu vedení je oprávněn každý společník, předpokládá se ovšem, že si společníci pro dělbu a výkon těchto činností dohodnou určitá pravidla.
Možné je pověřit obchodním vedením společnosti zčásti nebo zcela jednoho nebo několik společníků. Zbylí společníci pak tohoto práva v tomto rozsahu pozbývají, pověření
společníci se ale musí řídit rozhodnutím společníků, které bylo učiněno většinou hlasů (pokud společenská smlouva nestanoví něco jiného, má každý společník jeden hlas).
Společník pověřený obchodním vedením je povinen na požádání informovat ostatní společníky o všech záležitostech společnosti, každý ze společníků je ale oprávněn nahlížet do všech dokladů společnosti.
Rozhodnou-li se tedy společníci pověřit obchodním vedením společnosti jen některé společníky a sami se tohoto práva vzdají, musí současně rozhodnout
1. ve kterých věcech jsou pověření společníci oprávněni rozhodovat,
2. zda mají rozhodovat společně, nebo je každý z nich oprávněn rozhodovat samostatně, 3. ve kterých věcech mohou pověření společníci rozhodovat jen se souhlasem všech, popřípadě jaké většiny společníků.
Pověření společníka může být odvoláno, pokud se na tom dohodnou ostatní společníci.
Společenská smlouva však jednak může upravit jiným způsobem rozhodování o odvolání, jednak může prohlásit pověření za neodvolatelné. V takovém případě odejme pověření soud na návrh kteréhokoli společníka, pokud pověřený společník porušuje svoje povinnosti podstatným způsobem.
Právo jednat navenek vůči třetím osobám má rovněž každý ze společníků (statutárním orgánem je každý společník). Společenská smlouva upraví pak způsob jejich jednání (každý samostatně či všichni společně), popř. pověří jednáním jménem společnosti navenek opět jen určité společníky. V tom případě jsou statutárním orgánem pouze pověření společníci, ostatní toto postavení ztrácejí.
Zákon zakazuje společníkům jednání, které se vůči společnosti projeví jako konkurence (střet zájmů), leda by k tomu ostatní společníci svolili.
Zákaz konkurence se vztahuje na všechny společníky, nikoli tedy jen např. na společníky pověřené zastupováním společnosti nebo jejím obchodním vedením.
Společníci však mohou dát svolení k provozování konkurenčních obchodů. Toto svolení by však museli dát všichni společníci, nikoli jen ti, kteří vykonávají funkce obchodního vedení či statutárního orgánu.
Společenská smlouva by tedy mohla upravit zákaz konkurence i jinak, ať už mírněji nebo naopak přísněji.
Zrušení a zánik společnosti
Z osobního charakteru veřejné obchodní společnosti vyplývá celá řada speciálních důvodů pro její zrušení. Jsou taxativně vypočteny v ust. § 88 odst. 1 obch. zák.:
1) výpověď společníka, byla-li společenská smlouva uzavřena na dobu neurčitou, 2) rozhodnutí soudu, porušil-li některý ze společníků podstatným způsobem společenskou smlouvu, návrh podává jiný společník,
3) smrt jednoho ze společníků, ledaže by společenská smlouva připouštěla, aby
se společníkem stal dědic, ten se o svou účast přihlásil a ve společnosti zůstali alespoň dva společníci,
4) zánik právnické osoby, která je společníkem,
5) prohlášením konkursu na majetek některého ze společníků nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku,
6) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům některého ze společníků, 7) další důvody, které stanoví společenská smlouva.
Důvody uvedené ve výčtu pod čísly 1, 3, 4, 5, 6 nejsou stanoveny kogentně, zbývající společníci se mohou dohodnout změnou společenské smlouvy, že společnost trvá i nadále bez společníka, jehož se důvod zániku týká.
Blíže upravuje z uvedených důvodů obchodní zákoník jen smrt společníka, kde stanoví následující pravidla:
1) Za podmínky, že smrtí společníka společnost nezaniká, může se dědic přihlásit o účast ve společnosti do jednoho měsíce od skončení řízení o dědictví, přihlášením vstupuje do práv a povinností zemřelého společníka ke dni jeho smrti. Přihlášení musí být písemné a podpis dědice musí být úředně ověřen.
2) Dědic, který se nepřihlásil, má nárok na vyplacení vypořádacího podílu.
3) Je-li dědiců více, má výše uvedená práva každý z nich a podíl zemřelého společníka se rozdělí mezi dědice v poměru, v jakém se podílejí na dědictví.
Právní událostí, která vede zásadně ke zrušení společnosti, je smrt společníka, protože takto odpadla možnost jeho osobní účasti na podnikání.Společnost se z toho důvodu ruší vždy, pokud měla jen dva společníky a jeden z nich zemřel.Pokud měla společníku více, může společnost trvat i nadále, jestliže společenská smlouva připouští dědění podílu a
jsou splněny předpoklady dědického právního nástupnictví, které vyplývají z občanského zákoníku(dědic není dědický nezpůsobilý, nebyl vyděděn a neodmítl dědictví).
Společnost potom pokračuje s dědici zůstavitele.
Pro lepší pochopení právních důsledků smrti společníka veřejné obchodní společnosti podíváme se na schéma, které zohledňuje tuto událost.
Schéma 5. 1- Právní důsledky smrti společníka veřejné obchodní společnosti.
Společnost se ruší
spol. smlouva nepřipouští dělení podílu a
ve v.o.s. nezůstali dva společníci ve v.o.s. zůstali dva společníci, ale nedohodli se na pokračování v.o.s.
spol. smlouva připouští dělení podílu, ale
ve v.o.s. nezůstali dva společníci ve v.o.s. zůstali dva společníci, ale nedošlo k právnímu nástupnictví a společníci se nedohodli na pokračování v.o.s.
smrt společníka
Společnost pokračuje
spol. smlouva nepřipouští dělení podílu, ale společníci se dohodli na pokračování společnosti
spol. smlouva připouští dělení podílu
nedošlo k práv. nástupnictví,¨
ale zbylí společníci se dohodli na pokračování v.o.s.
společnost pokračuje s dědici
Společníkovi, který odstoupil ze společnosti za jejího trvání, dědici společníka nebo právnímu nástupci společníka vzniká v případě, že společnost dále trvá, právo na vypořádací podíl. Tento podíl se vypočte stejným způsobem jako podíl
na likvidačním zůstatku: likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky nejprve do výše hodnoty jejich splacených vkladů, zbytek se rozdělí rovným dílem. Nestačí-li likvidační zůstatek na vrácení splacených vkladů, podílejí se na něm společníci v poměru k jejich výši. Společenská smlouva ale může opět obsahovat odchylné řešení.
Závěr – výhody a nevýhody společnosti.
Výhody společnosti:
a) není nutný základní kapitál společnosti , b) osobní typ právnické osoby.
Nevýhody společnosti:
a) jednotliví společníci ručí celým svým majetkem solidárně za závazky společnosti,, b) zákaz konkurence,
c) v případě úmrtí/zániku předposledního společníka automaticky zaniká celá veřejná obchodní společnost
Příklad:
Dobrým příkladem může být například známá advokátní společnost Choděra & spol.
( Kontakt: Praha 1,Národní třída 25, Telefon: 224 227 845, http://www.chodera.cz ) Nejen proto, že je pro advokacii tato forma podnikání typická, ale především proto, že se jedná o historicky dlouho fungující rodinnou advokátní firmu (byť s vynuceně přerušenou kontinuitou) s kořeny sahajícími až ke vzniku Československa v r. 1918.
5.2 Komanditní společnost ("k. s.")
Základní informace
Komanditní společnost je kombinací osobní společnosti a kapitálové společnosti. Někteří její společníci (komplementáři) ručí za závazky celým svým (i osobním) majetkem, někteří společníci (komanditisté) ručí za závazky společnosti pouze do výše nesplaceného vkladu.
Právní charakteristika.
Právní úprava komanditní společnosti vychází z obchodního zákoníku. Obchodní zákoník definuje společný základ pro všechny obchodní společnosti v § 56 a následujících.
Konkrétní úprava komanditní společnosti je vymezena v § 93 a následujících paragrafech.
Obchodní firma
Obchodní firma komanditní společnosti musí obsahovat označení "komanditní společnost", postačí i zkratka "kom. spol." nebo "k.s.". Obsahuje-li obchodní jméno společnosti jméno komanditisty, ručí tento komanditista za závazky společnosti jako komplementář (§ 95 Obch. Z).
Základní kapitál
Společníci komanditní společnosti nejsou při jejím založení povinni skládat žádné základní jmění. Případné vklady společníků mohou být zakotveny ve společenské smlouvě.
Komanditista je povinen vložit do základního kapitálu společnosti vklad ve výši určené společenskou smlouvou, minimálně však 5 000 Kč. Vklad je povinen splatit ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou, jinak bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti, popřípadě po vzniku své účasti na společnosti.
Společenská smlouva musí obsahovat:
a) firmu a sídlo společnosti,
b) určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby,
c) předmět podnikání,
d) určení, kteří ze společníků jsou komplementáři a kteří komanditisté, e) výši vkladu každého komanditisty.
Statutární orgán, práva a povinnosti společníků
K obchodnímu vedení (zastupování) společnosti jsou oprávněni pouze komplementáři.
V ostatních záležitostech rozhodují komplementáři společně s komanditisty většinou hlasů, pokud společenská smlouva nestanoví jinak.
Při hlasování má každý společník jeden hlas, nestanoví-li společenská smlouva jiný počet hlasů.
Ke změně společenské smlouvy je zapotřebí souhlasu všech společníků, nestanoví-li tento zákon jinak. Společenská smlouva může stanovit, že k její změně postačuje souhlas většiny komplementářů spolu se souhlasem většiny komanditistů. Může rovněž stanovit, že k převodu podílu komanditisty na jinou osobu se nevyžaduje souhlas ostatních
společníků.
Komanditista je oprávněn nahlížet do účetních knih a účetních dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora. Má právo na vydání stejnopisu účetní závěrky a právo požadovat od komplementářů informace o všech záležitostech společnosti.
Zákaz konkurence
Není-li ve společenské smlouvě uvedeno jinak, zákaz konkurence platí pouze pro komplementáře, nikoliv pro komanditisty.
Rozdělení zisku na část připadající společnosti a část připadající komplementářům se určí poměrem stanoveným ve společenské smlouvě, jinak se zisk mezi ně dělí na
polovinu. Část zisku, která připadla společnosti, se po zdanění rozdělí mezi komanditisty v poměru stanoveném ve společenské smlouvě, jinak v poměru splacených vkladů.
Nevyplývá-li ze společenské smlouvy něco jiného, rozdělí si komplementáři část zisku na ně připadající rovným dílem a komanditisté podle výše splacených vkladů.
Ztrátu zjištěnou účetní závěrkou nesou komplementáři rovným dílem, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Komanditisté jsou povinni podílet se na úhradě ztráty, stanoví-li tak společenská smlouva. Na úhradu ztráty nejsou komanditisté povinni vracet podíly na zisku, které již byly společností vyplaceny.
Právní vztahy k třetím osobám
Statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři. Pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného, je každý komplementář oprávněn jednat jménem společnosti samostatně.
Komanditista ručí za závazky ze smluv, které jménem společnosti uzavřel bez zmocnění, ve stejném rozsahu jako komplementář
Zrušení a likvidace společnosti
Komanditista není oprávněn ze společnosti vystoupit. Prohlášení konkursu na jeho
majetek ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce není důvodem zrušení společnosti. Společnost se nezrušuje ani zánikem právnické osoby, která je
komanditistou. Ztráta či omezení způsobilosti komanditisty k právním úkonům není důvodem pro zánik jeho účasti ve společnosti ani pro zrušení společnosti.
Prohlášením konkursu na majetek komanditisty zaniká účast komanditisty ve společnosti. Nárok komanditisty na vypořádací podíl se stává součástí konkursní podstaty.
Jestliže byl zrušen konkurs na majetek komanditisty z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku, jeho účast ve společnosti se obnovuje; jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, je komanditista, jehož účast se ve společnosti obnovila, povinen jej do 2 měsíců od zrušení konkursu společnosti nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu komanditisty ve společnosti nebo byla pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu.
Smrtí komanditisty se společnost neruší a jeho podíl na společnosti se dědí.
Společenská smlouva může dědění podílu vyloučit; v tomto případě náleží dědicům vypořádací podíl.
Zanikne-li účast všech komanditistů, mohou se komplementáři dohodnout, že se komanditní společnost mění bez likvidace na veřejnou obchodní společnost.
Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Každý ze společníků má nárok na vrácení částky ve výši splaceného vkladu.
Pokud likvidační zůstatek nestačí k tomuto vrácení, mají přednostní právo na vrácení komanditisté. Zbytek likvidačního zůstatku, který zůstal po vrácení hodnoty vkladů, se rozdělí mezi společníky podle stejných zásad jako zisk.
Nestačí-li likvidační zůstatek na rozdělení, rozdělí se mezi společníky podle stejných zásad jako zisk.
Společenská smlouva může stanovit jiný způsob rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky.
Vypořádací podíl se vypočte obdobně jako podíl na likvidačním zůstatku.
Změna právní formy
Společníci ručí za závazky existující ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku ve stejném rozsahu jako před změnou právní formy, ledaže je ručení společníků po změně právní formy vyšší. Jestliže je ručení společníků po změně právní formy vyšší, ručí takto společníci po změně právní formy i za závazky, jež existovaly ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku.
Závěr – výhody a nevýhody společnosti.
Výhody společnosti :
a) není nutný základní kapitál společnosti, b) komanditisté nemají zákaz konkurence.
Nevýhody společnosti:
a) jednotliví společníci ručí celým svým majetkem nerozdílně za závazky společnosti, b) komanditisté nemohou rozhodovat o obchodním vedení společnosti
Příklad:
Příkladem může být např. OBI . Společnost OBI, která provozuje v současné době v celkem 11 zemích světa 487 marketů, je – jak se říká – a jak uvádějí statistiky a odborná hodnocení – „jedničkou“ v oboru DIY - potřeb pro dům, stavbu, zahradu a domácí kutilskou i profesionální dílnu, nejen v Německu, ale i v České republice. V evropské měřítku zaujímá společnost druhé místo a čtvrté v celosvětovém žebříčku řetězců
velkoprodejen DIY. K 31.12.2004 dosáhli markety OBI celkový obrat 6,2 miliardy Euro.
Je tomu zřejmě proto, že podobné hypermarkety berou část věcí do komisního prodeje, nebo mají smluvně dohodnuté prodloužené doby splatnosti faktur za dodávky zboží (často mnohonásobně). Touto formou podnikání vlastníci demonstrují ochotu dostát svým závazkům i na případný úkor ztráty na svém osobním majetku. To je pochopitelně činí důvěryhodnými v očích jejích dodavatelů, kteří jsou potom ochotni uzavřít i takové smlouvy, které by se jim za jiných okolností mohly jevit vzhledem k míře zisku (často nižší než obvyklé) a době splatnosti (delší než obvyklé) jako příliš rizikové.
5.3 Společnost s ručením omezeným ("s.r.o.")
Definice
Společnost s ručením omezeným je kapitálovou společností, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a která odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky s.r.o. jen do zápisu splacení jejich vkladů, tj.
jakmile své vklady na podíly splatí a zajistí příslušný zápis, věřitelé s.r.o. nemohou postihnout majetek jednotlivých společníků. Společnost s ručením omezeným vykazuje však některé znaky, které připomínají společnost osobní: změna společenské smlouvy se může realizovat dohodou všech společníků, společníci mohou být společenskou
smlouvou zavázáni k tomu, aby svou osobní činností uskutečňovali účel, pro který byla společnost vytvořena. Společnost s ručením omezeným tak stojí na pomezí kapitálových a osobních společností a představuje přechodnou formu.
Základními dokumenty je zakladatelský dokument (společenská smlouva či zakladatelská listina) a stanovy, k jejich následné změně je třeba souhlasu všech společníků nebo rozhodnutí valné hromady a pořízení notářského zápisu. Možnost omezení odpovědnosti za závazky s.r.o. a přece jen menší komplikovanost právního režimu oproti k.s. a a.s. činí s.r.o. nejčastěji volenou formu právnické osoby pro podnikání, zejména menšího a středního rozsahu.
Společník, základní kapitál, obchodní podíl
S.r.o. může být založena jednou osobou, avšak s.r.o. o jediném společníku nemůže být jediným zakladatelem či společníkem další s.r.o. Navíc jedna fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše tří s.r.o. Maximální počet společníků s.r.o. činí 50.
Výše základního kapitálu s.r.o. musí činit alespoň 200.000 Kč a výše vkladu společníka musí být přinejmenším 20.000 Kč. Před podáním návrhu na zápis do o.r. musí být splaceno nejméně 30 % každého vkladu peněžitého vkladu a celková výše splacených peněžitých vkladů a hodnota splacených nepeněžitých vkladů musí činit alespoň 100.000 Kč. Celý vklad musí být splacen nejpozději do 5ti let. Je-li s.r.o. založena jedním
zakladatelem, může být zapsána do o.r. až po úplném splacení jeho vkladu. S.r.o. vedle základního kapitálu musí postupně vytvořit rezervní fond ve výši nejméně 10 %
základního kapitálu.
Obchodní podíl představuje účast společníka na s.r.o. a z toho plynoucí práva a
povinnosti. Jeho výše se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu
