První pomoc při autonehodách

UNIVERZITA KARLOVA Fakulta tělesné výchovy a sportu

První pomoc při autonehodách Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracoval:

Ing. et Mgr. Miloš Fiala, Ph.D.

Václav Marada

Praha, 2021

Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval samostatně a ţe jsem uvedl všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předloţena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, dne

………...

Podpis studenta

Evidenční list

Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uţivatel svým podpisem stvrzuje, ţe tuto bakalářskou práci pouţil ke studii a prohlašuje, ţe ji uvede mezi pouţitými prameny.

Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:

Poděkování:

Mé poděkování patří vedoucímu bakalářské práce Ing. et Mgr. Milošovi Fialovi, Ph.D., za metodické vedení práce, odborný dohled a cenné rady, které mi pomohly tuto práci zkompletovat. Dále také oponentu Ing. et Mgr. Josefu Viláškovi, za mnoţnost konzultací, které mi v průběhu zpracování práce poskytl.

Abstrakt

Název: První pomoc při autonehodách.

Cíle: Cílem této práce je shrnutí informací a vytvoření jednoho dokumentu, který informuje laickou veřejnost o pouţití postupů při první pomoci během autonehody.

Metody: Pro vypracování této práce bylo pouţito analýza dostupných pramenů a literatury a následná rešerše těchto získaných studijních pramenů.

Výsledky: Výsledkem této práce je dokument, který podává přehled o častých zranění způsobených dopravními nehodami a popis postupu laické první pomoci.

Klíčová slova: postupy poskytování první pomoci, zranění, nehoda, záchrana.

Abstract

Title: First aid in car accidents.

Objectives: The aim of this work is to summarize the information and create one document that informs the general public about the use of first aid procedures during a car accident.

Methods: An analysis of available sources and literature and a subsequent search of these obtained study sources were used for the elaboration of this work.

Results: The result of this work is a document that provides an overview of frequent injuries caused by traffic accidents and a description of the procedure of lay first aid.

Keywords: first aid procedures, injuries, accident, rescue

7

Obsah

1 Úvod ... 11

2 Teoretická východiska ... 12

2.1 Integrovaný záchranný systém ... 12

2.1.1 Pojmy uţívané integrovaným záchranným systémem ... 13

2.1.2 Struktura integrovaného záchranného systému ... 14

2.1.3 Úrovně řízení integrovaného záchranného systému ... 16

2.1.4 Operační střediska ... 17

2.1.5 Hasičský záchranný sbor České republiky ... 17

2.1.6 Jednotky poţární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami poţární ochrany ... 18

2.1.7 Policie České republiky ... 18

2.1.8 Poskytovatelé zdravotnické záchranné sluţby ... 19

2.2 Dopravní nehoda ... 20

2.2.1 Prevence a dopravní nehoda ... 21

2.2.2 Postup zajištění místa nehody ... 22

3 Cíle, úkoly a metodika práce ... 23

3.1 Cíle ... 23

3.2 Úkoly ... 23

3.3 Metodika a postup řešení ... 23

4 První pomoc ... 24

4.1 Legislativa první pomoci ... 24

4.2 Dělení první pomoci ... 25

4.2.1 Technická první pomoc ... 25

4.2.2 Laická zdravotnická první pomoc ... 26

4.2.3 Odborná zdravotnická první pomoc ... 26

8

4.3 Obecné zásady při poskytování první pomoci ... 27

4.3.1 Základní chování ošetřujícího: ... 27

4.3.2 Bezpečnost při poskytování první pomoci: ... 27

4.3.3 Vyšetření základních ţivotních funkcí ... 27

4.3.4 Vyuţití laika ovládajícího první pomoc při autonehodě s velkým počtem raněných ... 28

4.3.5 Třídění raněných osob ... 28

4.3.6 Autolékárnička ... 30

4.3.7 Vyhledání lékařské pomoci ... 32

4.4 Stavy bezprostředně ohroţující ţivot ... 32

4.4.1 Bezvědomí ... 32

4.4.2 Odstranění překáţky z dýchacích cest ... 33

4.4.3 Kardiopulmonální Resuscitace ... 35

4.4.4 Masivní zevní krvácení ... 37

4.5 Šokové stavy ... 39

4.5.1 Protišoková poloha ... 40

4.6 Stavy ohroţující ţivot ... 40

4.6.1 Poranění hlavy ... 40

4.6.2 Poranění hrudníku ... 42

4.6.3 Poranění břicha ... 43

4.6.4 Poranění pánve ... 43

4.7 Další úrazové stavy ... 43

4.7.1 Poranění páteře a míchy ... 43

4.7.2 Poranění končetin ... 44

4.7.3 Ošetření popálenin ... 46

4.8 Transport poraněných ... 48

9

4.8.1 Vyproštění při autonehodě ... 48

4.8.2 Doprovod ... 49

4.8.3 Rautekův manévr ... 49

4.9 Zotavovací poloha ... 50

4.9.1 Ukládání do zotavovací polohy ... 50

5 Závěr ... 52

6 Zdroje ... 53

6.1 Tištěné zdroje ... 53

6.2 Elektronické zdroje: ... 54

6.3 Legislativa ... 54

7 Seznam obrázků a tabulek ... 56

10

Seznam použitých zkratek:

ČR Česká republika

HZS ČR Hasičský záchranný sbor České republiky IZS Integrovaný záchranný systém

JPO Jednotka poţární ochrany

KOPIS Krajské operační a informační středisko KPR Kardiopulmonální resuscitace

MU Mimořádná událost

ZZS Zdravotnická záchranná sluţba TUPO Technický ústav poţární ochrany IOO Institut ochrany obyvatelstva PČR Police České republiky

11

1 Úvod

Ne nadarmo se říká, ţe zdraví si člověk za peníze nekoupí. Mít dostatek peněz je vţdy příjemný bonus, ale pokud je v sázce lidské zdraví, potaţmo lidský ţivot, tak jsou peníze lidem k ničemu. To je jeden z důvodu proč si váţit ţivota víc neţ čehokoliv jiného a umět ho chránit před okolním světem za kaţdou cenu.

Schopnost poskytnout první pomoc druhému člověku, jak při ohroţení ţivota, či při náhlém postiţení jeho zdraví, je nenahraditelná známka lidskosti v kaţdém jedinci. Protoţe díky časnému zakročení a pouţití ověřených postupů první pomoci, lze efektivně zahájit záchranný řetězec s hlavním cílem zachovat jedinečný lidský ţivot bez větších následků či újmy na zdraví. Kaţdý člověk by měl proto být schopen pomoci i druhému bez ohledu na orientaci pohlaví, rasu nebo náboţenském vyznaní. Nejenţe je to morální povinnost kaţdého z nás, ale zároveň to tak ukládá právní systém České republiky.

V tomto nevyzpytatelném a uspěchaném světě nikdo nemá jistotu, ţe se nestane právě on účastníkem dopravní nehody nebo účastníkem nečekaných ţivot ohroţujících stavů. Při váţných nehodách jsou nejdůleţitějšími osobami právě kolemjdoucí laici nebo lidé, kteří se nachází poblíţ místa úrazu či nehody. Právě tyto osoby rozhodují o budoucím výsledku přeţití poraněných. To je jeden z důvodů, proč je první pomoc zařazena do povinného školení základních škol, školení v zaměstnání i v kaţdé autoškole. Otázka však zní, jestli jsou účastnici těchto školení vzdělávání v dostatečné míře a jestli nově získané vědomosti jsou schopni rychle a efektivně aplikovat v reálném ţivotě.

Současná přednemocniční i nemocniční pohotovost má bezpochyby hodně moţností, jak v záchranném řetězci pokračovat. První minuty mají rozhodující význam pro výsledek přeţití zachráněného, pro zvládnutí jeho aktuálního stavu a také  májí vliv na budoucí kvalitu jeho dalšího ţivota.

Jelikoţ kaţdý z nás byl jiţ v minulosti obeznámen, jak se poskytuje první pomoc, tak hlavním cílem teto práce je připomenout si ověřené postupy první pomoci.

12

2 Teoretická východiska

,,Záchrana člověka v různých situacích a různými prostředky má v naší zemi svoji historii.

Nelze říci, ţe by záchranná činnost nebyla organizována či ţe by zůstávala bez přispění státu.

Kaţdá záchranářská sloţka má svoji bohatou historii, kaţdá ze sloţek prošla řadou změn a kaţdá z nich prokázala svou ţivotaschopnost při plnění úkolů záchrany – především člověka.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 9)

,,Ohlédneme-li se však za posledními dvaceti lety od vzniku samostatné České republiky, lze konstatovat, ţe do konce minulého století se nepodařilo vytvořit a uvést do praxe takovou legislativu, která by jasně definovala úlohu státu, samosprávy, soukromého sektoru i občanů při hrozbě vzniku nebo vzniku mimořádných situací spojených s ohroţením ţivota, majetku, ţivotního prostředí, vnitřní bezpečnosti i ohroţení státní suverenity.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 9)

Změna nastala aţ s přijetím tzv. krizových zákonů, které stanovují pojmy týkající se tohoto tématu, určují postupy a úkoly státu, samosprávy a obyvatelstva a zabývají se financováním krizového řízení. Jedná se o tyto zákony:

 Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů,  zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů a

 zákon č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů.

2.1 Integrovaný záchranný systém

Pojem integrovaný záchranný systém začal být pouţíván s platností zákona č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, který nabyl své platnosti od roku 2001. „Do té doby nebyl tento pojem legislativně ukotven, a nebyl tudíţ ani pouţíván.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 11)

,,Integrovaný záchranný systém tvoří základní pilíř při koordinování činností a postupů jeho jednotlivých sloţek při přípravě na mimořádné události, při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před vyhlášením a po dobu vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohroţení státu a válečného stavu.“(Vilášek, Fus, 2012, str. 178)

13

,,Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů v platném znění vymezuje nové základní pojmy a zejména stanoví sloţky integrovaného záchranného systému a jejich působnost, stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů samosprávy, práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na mimořádné události, při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po dobu vyhlášení krizových stavů (stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohroţení státu a válečný stav).“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 11)

2.1.1 Pojmy užívané integrovaným záchranným systémem

,,Samotný pojem integrovaný záchranný systém je nutno chápat jako koordinovaný postup jeho sloţek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. V této souvislosti se setkáváme s pojmy jako např. Mimořádná událost, sloţky integrovaného systému (dále IZS), záchranné práce, likvidační práce.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 12):

Pojmy, které jsou v souvislosti s IZS spojovány, jsou napsány a definovány v § 2 zákona č.

239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému takto:

a) Integrovaný záchranný systém je koordinovaný postup jeho sloţek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací,

b) mimořádná událost je škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy a také haváriemi, které ohroţují ţivot, zdraví, majetek a také ţivotní prostředí a které vyţadují provedení záchranných a likvidačních prací,

c) záchranné práce jsou činnosti vedoucí k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve 12 vztahu k ohroţení ţivota, zdraví, majetku nebo ţivotního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin, d) likvidační práce jsou činnosti vedoucí k odstranění následků způsobených

mimořádnou událostí,

e) ochrana obyvatelstva je plnění úkolů civilní obrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přeţití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany ţivota, zdraví a majetku,

f) zařízení civilní ochrany bez právní subjektivity je součástí právnické osoby nebo obce, určené k ochraně obyvatelstva; tvoří je zaměstnanci nebo jiné osoby na základě dohody a věcné prostředky,

14

g) věcnou pomocí je poskytnutí věcných prostředků při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; osobní pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo vědomím velitele zásahu, starosty obce nebo hejtmana kraje,

h) osobní pomocí je činnost nebo sluţba při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; osobní pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo vědomím velitele zásahu, starosty obce nebo hejtmana kraje.

Integrovaný záchranný systém je moţno definovat jako efektivní systém vazeb, pravidel spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních sloţek, společně s fyzickými a právnickými osobami, samosprávy a orgány státní správy při kolektivním provádění záchranných a likvidačních prací a příprav na mimořádné události.(URL1)

2.1.2 Struktura integrovaného záchranného systému

,,Integrovaný záchranný systém se pouţije v přípravě na mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační prácě dvěma a více sloţkami integrovaného záchranného systému.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 12)

Dle § 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů v platném znění, jsou sloţkami IZS:

Základní složky IZS dle zákona č. 230/2000 Sb. jsou:

 Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR),

 jednotky poţární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami poţární ochrany,

 poskytovatelé zdravotnické záchranné sluţby a

 Policie České republiky.

,,Tyto sloţky jsou schopny na základě zvláštních předpisů (zákonů) rychle a nepřetrţitě zasahovat na celém území státu.“ (Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 13)

Ostatní složky IZS dle zákona č. 239/2000 Sb. jsou:

 Vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil,

 ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory,

15

 ostatní záchranné sbory,

 orgány ochrany veřejného zdraví,

 havarijní, pohotovostní, odborné a jiné sluţby,

 zařízení civilní ochrany,

 neziskové organizace a sdruţení občanů, která lze vyuţít k záchranným a likvidačním pracím. (Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 13)

,,Tyto ostatní sloţky poskytují při záchranných a likvidačních pracích pomoc na vyţádání.

Poskytování plánované pomoci na vyţádání se zahrnuje do poplachového plánu IZS.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 13)

Plánovanou pomoc na vyžádání jsou povinny poskytovat:

 ministerstva, územní správní úřady, orgány krajů a obcí v mezích své působnosti,

 právnické a fyzické osoby, které jsou vlastníkem nebo uţivatelem stavby civilní ochrany,

 nebo stavby dotčené poţadavky civilní ochrany,

 poskytovatelé akutní lékařské péče, kteří mají zřízen urgentní příjem,

 ostatní sloţky integrovaného záchranného systému a

 ostatní osoby, které se k tomu smluvně zavázaly. (Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str.

13)

,,Ostatní sloţky IZS jsou povolávány k záchranným a likvidačním pracím podle druhu mimořádné události, a to na základě jejich oprávnění k takovéto činnosti, které je dáno právními předpisy. Zařazování ostatních sloţek do IZS se provádí na stupni kraj, kde do poplachového plánu IZS daného kraje zařazuje tyto sloţky hasičský záchranný sbor na základě předem uzavřené dohody o poskytnutí pomoci na vyţádání podle zákona o IZS.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 13)

V rámci integrovaného záchranného systému organizační sloţky Hasičského záchranného sboru České republiky sjednávají dohody o:

 O plánované pomoci na vyţádání podle § 21 zákona o integrovaném záchranném systému,

 o poskytnutí osobní nebo věcné pomoci podle § 15 vyhlášky č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému,

16

 o součinnosti sloţek integrovaného záchranného systému,

 o spolupráci. (URL2)

,,V době krizových stavů se stávají ostatními sloţkami IZS také poskytovatelé akutní lůţkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem. Pokud tito poskytovatelé zdravotních sluţeb uzavřou s místně příslušným poskytovatelem zdravotnické záchranné sluţby nebo s krajským úřadem dohodu o plánované pomoci na vyţádání, začlení je HZS do poplachového plánu IZS a stanou se ostatními sloţkami IZS i pro období mimo krizový stav.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 13)

2.1.3 Úrovně řízení integrovaného záchranného systému

,,Kdyţ zasahuje integrovaný záchranný systém, znamená to, ţe na místě mimořádné události zasahují dvě a více sloţek IZS a je třeba společně řešit vzniklou situaci. Způsob řízení záchranných a likvidačních prací závisí především na druhu a rozsahu mimořádné události a také počtu a druhu sloţek, podílejících se na těchto pracích. Obecně lze rozdělit způsob řízení do tří úrovní:

 Taktické,

 operační a

 strategické.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 14)

,,Taktickou úrovní je řízení velitelem zásahu, který odpovídá za veškerou činnost související se záchrannými a likvidačními pracemi, kterým obvykle je, pokud zvláštní právní předpisy nestanovují jinak, velitel jednotky poţární ochrany, ten řídí záchranné a likvidační práce a koordinuje činnost sloţek IZS (pokud jsou přítomné) na místě samém. K této činnosti si můţe zřídit výkonný orgán – štáb velitele zásahu.“(Fiala, Vilášek, 2010, str. 110)

,,Řízení na operační úrovni probíhá v operačních střediscích základních sloţek integrovaného záchranného systému, přičemţ operační a informační střediska Hasičského záchranného sboru České republiky jsou současně operačními a informačními středisky IZS.

Operační střediska (v obecném smyslu) jsou zřízena v krajích a na ministerstvu vnitra a zajišťují obsluhu linek tísňového volání 150, 155 a 158.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str.

14) Koordinační roli vzhledem k operačním 17 střediskům má Operační a informační středisko IZS kraje (KOPIS), které zároveň zajišťuje i linku tísňového volání 112.

,,Strategickou úroveň řízení tvoří přímé angaţování starosty obce obecního úřadu obce s rozšířenou působností, hejtmana kraje, nebo Ministerstva vnitra do koordinační činnosti při

17

provádění záchranných a likvidačních prací v případě, ţe jsou o to poţádáni velitelem zásahu.

K této činnosti vyuţívají jako pracovní orgán předem ustanovený krizový štáb a vyuţívají zpracované krizové plány.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 14)

,,Zapojení hejtmana kraje a ministerstva vnitra nastává automaticky v případě, kdy je podle příslušného poplachového plánu integrovaného záchranného systému mimořádná událost klasifikována nejvyšším stupněm poplachu. Ke koordinaci činnosti na strategické úrovni slouţí havarijní plán kraje, který je zpravidla členěn podle správního území obcí s rozšířenou působností.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 15)

2.1.4 Operační střediska

Sloţky integrovaného záchranného systému disponují svými operačními středisky, která jsou mimo jiné kontaktními místy pro příjem ţádosti o poskytnutí pomoci v nouzi. Dle § 5 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů v platném znění, jsou operační a informační střediska integrovaného záchranného systému povinna:

1. Přijímat a vyhodnocovat informace o mimořádných událostech,

2. zprostředkovávat organizaci plnění úkolů ukládaných velitelem zásahu podle § 19 odst. 3,

3. plnit úkoly uloţené orgány oprávněnými koordinovat záchranné a likvidační práce, 4. zabezpečit v případě potřeby vyrozumění základních i ostatních sloţek integrovaného

záchranného systému a vyrozumění státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků podle dokumentace integrovaného záchranného systému.

2.1.5 Hasičský záchranný sbor České republiky

,,Hasičský záchranný sbor České republiky byl zřízen zákonem č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky – jeho základním posláním je chránit ţivoty a zdraví obyvatel a majetek před poţáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech.

HZS ČR plní úkoly v rozsahu a za podmínek stanovených souvisejícími právními předpisy, zejména zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákonem č.

240/2000 Sb., o krizovém řízení a zákonem č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně. Je oprávněn uzavírat jménem České republiky s určenými subjekty dohody, upravující bliţší podmínky a způsob vzájemné spolupráce.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014 str. 25)

18

Starý zákon (č. 238/2000 Sb.) byl nahrazen zákonem č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru a o změně některých zákonů, a v souvislosti s § 5 tohoto zákona, byl 1. 1.

2016 zřízen Hasičský útvar ochrany Praţského hradu. (Zákon č. 320/2015 Sb.) Hasičský záchranný sbor České republiky tvoří:

 Generální ředitelství HZS ČR, které je organizační součástí Ministerstva vnitra.

 14 hasičských záchranných sborů krajů,

 Střední odborná škola poţární ochrany a Vyšší odborná škola poţární ochrany nacházející se ve Frýdku Místku,

 Záchranný útvar HZS ČR v Hlučíně,

 vzdělávací, technická a jiná účelová zařízení HZS ČR (Školní a výcvikové zařízení HZS ČR, Institut ochrany obyvatelstva (IOO) Lázně Bohdaneč, Technický ústav poţární ochrany (TUPO) Praha, Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR a Hasičský útvar ochrany Praţského hradu) a další. (URL3)

2.1.6 Jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany

,,Systém jednotek poţární ochrany (JPO) je vybudován jako represivní i preventivní nástroj proti poţárům, ţivelním pohromám a jiným MU. JPO mají za úkol provést likvidaci poţáru, ovšem nemají za úkol učinit veškerá opatření vedoucí k likvidaci ţivelních pohrom a jiným MU, ale pouze opatření nutná k odstranění bezprostřední hrozby ohroţení ţivota, zdraví, majetku a ţivotního prostředí.“(Fiala, Vilášek, 2010, str. 119)

,,Základním legislativním dokumentem pro jednotky PO je zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně ze dne 17. prosince 1985. Tento zákon jednak v části čtvrté (§ 65 aţ 73) definuje jednotky poţární ochrany jako např. druhy jednotek PO, pojednává o vojenské hasičské jednotce, jednotkách sborů dobrovolných hasičů a stanoví základní úkoly jednotek poţární ochrany. Tento zákon byl mnohokráte novelizován a pro jeho nepřehlednost po novelizaci v roce 2000 bylo vydáno jeho úplné znění jako zákon č. 67/2001 Sb., o poţární ochraně.“ (Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 34)

2.1.7 Policie České republiky

Dne 21. června schválila Česká národní rada zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a na jeho základě vznikla dnem 15. července 1991 Policie České republiky.

(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 47)

19

Dnem 1. ledna 2009 nabyl účinnosti nový zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, který završil reformu policie a přinesl některé zásadní změny v postavení jejích součástí.

(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 48)

V rámci systému integrovaného záchranného systemu provádí Policie ČR při mimořádných událostech především tuto činnost (Fiala, Vilášek, 2010, str. 125):

 Uzavírání zájmových prostorů a regulaci vstupu a opuštění těchto prostot,

 regulaci dopravy v prostoru mimořádné události,

 šetření okolnosti vzniku mimořádně situace k objasnění příčin jejího vzniku,

 plnění úkolů, souvisejících s identifikací zemřelých,

 řešení ochrany a zabezpečení movitého a nemovitého majetku a eventuálně eliminaci kriminální činnosti při vzniku mimořádné situace,

 plnění další úkolů podle pokynu velitele zásahu nebo řídící sloţky IZS.

2.1.8 Poskytovatelé zdravotnické záchranné služby

,,Zásadním zlomem v budování a organizaci záchranných sluţeb, tehdy ještě v Československé federativní republice, se stala vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě ze dne 28. 7. 1992, která nabyla platnosti od 1. 1. 1993. Ve znění několika novel vznikají samostatné organizace záchranné sluţby. Nastal trend osamostatňování středisek záchranné sluţby a jejich vyčlenění z nemocnic.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 59–60)

Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě byl vyhlášen dne 6. listopadu 2011 a nabyl účinnost od 1. dubna 2012. Tento zákon upravuje podmínky pro poskytování zdravotnické záchranné sluţby, práva a povinnosti poskytovatele zdravotnické záchranné sluţby, povinnosti poskytovatelů akutní lůţkové péče k zajištění návaznosti jimi poskytovaných zdravotních sluţeb na zdravotnickou záchrannou sluţbu, podmínky pro zajištění připravenosti poskytovatele zdravotnické záchranné sluţby navřešení mimořádných událostí a krizových situací a výkon veřejné správy v oblasti zdravotnické záchranné sluţby.(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 61)

,,Posláním ZZS je poskytování odborné neodkladné přednemocniční péče od okamţiku vyrozumění aţ po předání postiţeného do nemocniční péče a základním principem činnosti je provedení maxima moţných dostupných lékařských výkonů na místě nehody a před hospitalizací. Pro tyto účely je vytvořena síť zařízení a pracovišť ZZS, jejichţ výkonnými

20

prvky jsou výjezdové skupiny dislokované na svých výjezdových stanovištích. Výjezdové skupiny se dělí na tyto typy:

 Rychlá lékařská pomoc (RLP) – zdravotnický tým je veden lékařem,

 rychlá zdravotnická pomoc (RZP) – neodkladná péče bez přítomnosti lékaře,

 rychlá lékařská pomoc v systému Rendez-Vous (RV) s nejméně dvoučlennou posádkou ve sloţení řidič-záchranář a lékař, která pracuje nejčastěji v součinnosti s výjezdovými skupinami rychlé zdravotnické pomoci ve víceúrovňovém setkávacím systému,

 letecká záchranná sluţba (LZS), v níţ je zdravotnická část osádky nejméně dvoučlenná ve sloţení zdravotnický záchranář a lékař,

 doprava raněných a nemocných v podmínkách neodkladné péče – zdravotnický tým ovládá zásady tzv. zajištěného transportu.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 74) ,,Systém ZZS je organizován tak, aby jeho kterýkoli prvek mohl poskytnout pomoc přímo na místě do 20 minut od přijetí oznámení. Tísňové číslo 155 je v kaţdém kraji směrováno do příslušného územního střediska, které má úplný přehled o pohybu všech výjezdových skupin v kraji, a to pak rozhodne, které výjezdové stanoviště zabezpečí výjezd do místa události.“(Vilášek, Fiala, Vondrášek, 2014, str. 74)

2.2 Dopravní nehoda

Dle citace ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů je dopravní nehoda událostí v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo sráţka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níţ dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Řidič, který měl účast na dopravní nehodě, je povinen neprodleně zastavit vozidlo, zdrţet se poţití alkoholického nápoje a uţití jiné návykové látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy poţil alkoholický nápoj nebo uţil jinou návykovou látku. Vţdy však do doby příjezdu policisty v případě, ţe jsou účastníci nehody povinni ohlásit nehodu policistovi podle odstavců 4 a 5, učinit opatření k zabránění vzniku škody osobám nebo věcem, pokud tato hrozí v důsledku dopravní nehody a spolupracovat při zjišťování skutkového stavu.

21

Dále § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů stanoví, ţe účastníci dopravní nehody jsou povinni:

 Učinit vhodná opatření k zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích v místě dopravní nehody; pokud je to nutné, jsou účastnící dopravní nehody oprávněni zastavovat i jiná vozidla,

 oznámit nehodu policii v jistých případech stanovených tímto zákonem; došlo-li k zranění, poskytnout podle svých schopností první pomoc a k zraněné osobě přivolat poskytovatele zdravotnické záchranné sluţby,

 označit místo dopravní nehody,

 umoţnit obnovení provozu na pozemních komunikacích, zejména provozu vozidel hromadné dopravy osob,

 neprodleně ohlásit policii poškození pozemní komunikace, obecně prospěšného zařízení nebo ţivotního prostředí, pokud k němu při dopravní nehodě došlo,

 prokázat si na poţádání navzájem svou totoţnost a sdělit údaje o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě,

 v případech, kdy není nutné oznámit nehodu policii, sepsat společný záznam o dopravní nehodě, který podepíší a neprodleně předají pojistiteli; tento záznam musí obsahovat identifikaci místa a času dopravní nehody, jejích účastníků a vozidel, její příčiny, průběhu a následků.

2.2.1 Prevence a dopravní nehoda

Kaţdý řidič motorového vozidla by měl dodrţovat stanovená pravidla silničního provozu a vţdy by měl umět svou jízdu přizpůsobit současným podmínkám (počasí, viditelnost na silnici, stav vozovky). Šanci na přeţití zvyšuje (aţ o 50%) zejména pouţívání bezpečnostních pásů. Zcela běţným zlozvykem je nevyuţití bezpečnostních pásu zvláště na krátké vzdálenosti. Kolem 80 % všech zemřelých tvoří dopravní nehody v okruhu 30 km od domu a při rychlosti do 40 km/hod. Mezi další zlozvyky dnešní doby patří poměrně časté podcenění únavy za volantem či pouţívání mobilního telefonu během jízdy. Motorové vozidlo je nezbytné neustále kontrolovat a udrţovat v dobrém technickém stavu (důleţitý je především stav pneumatik, brzd, všech podvozkových komponentů a řízení), protoţe díky nedbalostí řidičů denně zemře na světě aţ 3 500 osob a nejnáchylnější skupinou jsou právě děti, chodci a cyklisté.(URL4)

22

Jako prevence dopravní nehody můţe být také brána návštěva kurzů první pomoci, které mají za úkol předat souhrn nejdůleţitějších informací v základní podobě a zároveň mají lidem umoţnit si vyzkoušet na modelových situacích záchranu člověka nanečisto (např. první pomoc při autonehodě) a dále modelové situace umoţňující si zafixovat nově získané vědomosti a zautomatizovat si je na takové úrovni, aby v reálném ţivotě byli absolventi těchto kurzů kdykoliv připraveni zasáhnout při záchraně lidských ţivotů.

2.2.2 Postup zajištění místa nehody

Celé zajištění lze rozdělit do několika následujících kroků. Kroky jsou však pouze orientační, ideální postup se bude odvíjet od závaţnosti dopravní nehody, počtu zraněných, typu zranění a počtu zachránců (Weigel, 2015, str. 124):

 Zastavit vozidlo vzhledem k bezpečnosti provozu na viditelném místě ve vzdálenosti alespoň 50 metrů od místa nehody,

 zapnout výstraţná světla, po vystoupení z vozidla je řidič povinen mít na sobě oděvní doplňky s označením z reflexního materiálu (reflexní vestu), dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů. Z auta je dále nutné odnést lékárničku, výstraţný trojúhelník popřípadě hasicí přístroj,

 umístit výstraţný trojůhelník na dobře viditelné místo podle předepsané minimální vzdálenosti 50 metrů, na dálnici 100 a více metrů,

 zajistit havarované vozidlo ihned po umístění výstraţného trojůhelníku.Vypnout zapalování, případně i odpojit autobaterie,

 zavolat na linku 155 a snaţit se stručně vystihnout průběh dopravní nehody,

 zahájit případné vyproštění poraněných a započít první pomoc při velké krevní ztrátě nebo při ţivota ohroţujících stavech. Dále je nutné sledovat stav poraněného do příjezdu specializovaných zdravotníckých odborníků.

23

3 Cíle, úkoly a metodika práce 3.1 Cíle

Cílem této bakalářské práce je souhrn informací shrnutý v jednom dokumentu, který se zabývá postupy první pomoci při autonehodě pro laickou veřejnost.

3.2 Úkoly

 Nashromáţdění literárních i elektronických zdrojů, které se zabývají danou tématikou,

 nastudování nashromáţděných studijních materiálů a následné vytvoření jejich rešerše,

 vyuţití legislativy, především zákonů týkající se integrovaného záchranného sytému, provozu na pozemních komunikacích a trestního zákoníku.

3.3 Metodika a postup řešení

Pro vypracování této práce byla pouţitá metoda analýzy dostupných studijních pramenů. Dále byla vypracována rešerše těchto získaných studijních pramenů. Bakalářská práce je teoretická, proto je čerpáno z různých dostupných zdrojů zabývajících se danou problematikou. Zejména tedy integrovaného záchranného systému legislativy první pomoci a postupy při provádění laické první pomocí.

24

4 První pomoc

První pomoc lze definovat jako souhrn po sobě jdoucích jednoduchých a funkčních postupů, jejichţ hlavním záměrem je záchrana lidského ţivota potaţmo zdraví. Jedná se především o první léčebný kontakt s postiţeným po úrazu nebo nečekaným poškozením jeho zdraví, který je poţadován od kaţdého člověka (bez výjimek) před příjezdem odborné pomoci, obvykle s minimálním mnoţství vybavení na místě vzniku dané události. Cílem první pomoci je zajistit ţivotní funkce a celkové zdraví postiţeného, zabránit dalšímu zhoršení stavu a zajistit co největší šanci pro záchranu a následnou léčbu poraněného. S tím souvisí i snaha o zmírnění bolesti a také zajištění podmínek pro náleţitý transport postiţeného do zdravotnického zařízení. Z toho plyne, ţe je nezbytné první pomoc zahájit tak rychle, jak to dána situace dovolí. (Lejsek, 2013, str. 11)

Poskytnout první pomoc bez zbytečných časových odkladů, je morální povinnost kaţdého člověka bez rozdílu pohlaví, rasy, postavení ve společnosti či náboţenského vyznání. Kaţdý, bez ohledu na dosaţený stupeň vzdělání (pokud tím neohrozí svoje zdraví či ţivot) je povinen podle svých moţností a schopností poskytnout první pomoc a zajistit příjezd zdravotnické záchranné sluţby. Neposkytnutí první pomoci je navíc bráno jako závaţný trestný čin daný právním systémem České republiky.

4.1 Legislativa první pomoci

V současnosti je platná následující právní úprava podle § 150 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku:

1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta.

2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo vykazuje známky váţné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, i kdyţ je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti.

Podle § 151 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku je neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níţ měl účast, neposkytne osobě, která

25

při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na pět let nebo zákazem činnosti.

V běţném ţivotě není povinnost poskytnout první pomoc absolutní. Zákon stanoví poskytnout pomoc jen při přímém ohroţení ţivota postiţeného, při váţné nemoci či úrazu. Jako řidiči účastnící se dopravní nehody jste ovšem povinni poskytnout první pomoc vţdy. Nicméně v praxi je moţné se setkat se situací, kdy dochází k odmítnutí poskytnutí první pomoci. Pokud se nejedná o zcela jasné ohroţení na ţivotě (např. ztráta vědomí, zástava dýchací činnosti či velké tepenné krvácení), první pomoc nemůţe být poskytnuta proti jasně projevené vůli zraněného. V případě, ţe zraněný svoji vůli nebýt ošetřen jasně a srozumitelně deklaruje, nelze takové jednání brát jako trestný čin (podle ustanovení §28 odst. 1 zákona o zdravotních sluţbách). (URL5)

Při odmítnutí první pomoci je důleţité se zdrţovat v bezpečné vzdálenosti, dokud pacient nesouhlasí s pomocí. Dále je nutné pacienta nadále pozorovat a v případě, ţe se stav postiţeného zhorší, tak neodkladně zavolat ZZS.

4.2 Druhy první pomoci

První pomoc se dělí na několik typů poskytování první pomoci. Do tohoto dělení patří jak laici, tak i zdravotníci. Záleţí zejména na vyuţití různého vybavení a technických prostředků.

První pomoc se dělí na tři typy:

 Technická první pomoc,

 laická první pomoc a

 odborná první pomoc.

4.2.1 Technická první pomoc

Technická první pomoc spočívá v odstranění příčin úrazu či poruch zdraví, které stav poraněného nadále zhoršují. Současně vytváří základní podmínky pro další poskytování první pomoci. Dále technická první pomoc zahrnuje i správné vyhodnocení dané situace zachráncem tak, aby nebyl ohroţen ničí ţivot ani zdraví v okolí místa nehody či úrazu. Během dopravních nehod je vhodné vyuţit i přihlíţející osoby k pomoci zajištění celkové bezpečnosti místa nehody. Zachránce můţe zajistit bezpečnost místa nehody tím, ţe upozorní projíţdějící vozidla pomoci výstraţného trojúhelníku a pouţitím reflexní vesty, případně zastaví provoz na pozemní komunikaci. Cílem technické první pomoci je zejména zajistit vhodné podmínky

26

poskytování zdravotnické první pomoci – vyproštění raněného a jeho odsun na bezpečné místo, kde lze bez nebezpečí poskytnout první pomoc.(Lejsek, 2013, str. 12)

4.2.2 Laická zdravotnická první pomoc

Zdravotnická laická první pomoc se definuje jako laikem aktivně a efektivně poskytnutá pomoc osobě náhle postiţené na zdraví v době od vzniku poruchy zdraví do předání k odborné pomoci. Laická první pomoc je specifická tím, ţe vyuţívá minimální mnoţství vybavení (např. savý oděv, domácí lékárnička, autolékárnička v případě dopravní nehody) nebo vlastní holé ruce bez dalších pomůcek. Někdy je nutné improvizovat, z důvodu nedostatku potřebného vybavení. Je ověřenou zkušeností, ţe v závaţných případech je pro postiţeného doba od vzniku poranění nebo náhlého onemocnění do příjezdu odborné pomoci nejdůleţitější a nejcennější. Po poskytnutí včasné a správné první pomoci je šance na záchranu ţivota a na uzdravení mnohem vyšší neţ u pacientů, jimţ první pomoc poskytnuta nebyla. Existuje mnoho kritérií, ale všeobecně se dá říci, ţe kaţdá minuta, kdy není raněnému poskytnuta pomoc, sniţuje jeho šanci na přeţití cca o 10 %.(Petrţela, 2016, str. 12)

Kroky zdravotnické laické první pomoci (Petrţela, 2016, str. 12):

 Zabránit a zmenšit riziko vzniku potíţí ohroţující ţivot poraněného,

 provedení ţivot zachraňujících úkonů,

 zajištění příjezdu zdravotnické záchranné sluţby,

 zmírnění bolesti správně provedeným ošetřením poraněného,

 kontrola stavu  postiţeného do příjezdu zdravotnické záchranné sluţby,

 přemístění poraněné osoby při moţném ohroţení do bezpečné zóny.

4.2.3 Odborná zdravotnická první pomoc

Odbornou zdravotnickou první pomoc lze definovat jako mnoţství práce vykonané zdravotnickou záchrannou sluţbou, lékaři a zdravotními sestrami, kteří vyuţívají k poskytnutí přednemocniční neodkladné péče nejrůznější specializované léčebné a diagnostické přístrojové techniky, podání léků a terapeutické postupy splňující standardy pro poskytování odborné první pomoci. (URL6)

27

4.3 Obecné zásady při poskytování první pomoci

4.3.1 Základní chování ošetřujícího:

 Zastavit se a vyhodnotit danou situaci,

 zachovat vlastní bezpečí,

 přivolat odbornou lékařskou pomoc,

 poskytnout první pomoc. (URL7, str. 6)

Při zajištění první pomoci je velmi důleţité dbát zejména na své bezpečí.

4.3.2 Bezpečnost při poskytování první pomoci:

 Zastavit v bezpečné vzdálenosti aţ za místem nehody,

 zapnout výstraţná světla,

 zajistit bezpečnost spolucestujícího,

 označit sebe a místo nehody – výstraţná vesta a trojúhelník,

 zajistit u havarovaného auto vypnutý motor a zataţenou ruční brzdu,

 chránit se před kontaktem tělních tekutin – gumové rukavice. (URL7, str. 6) 4.3.3 Vyšetření základních životních funkcí

Základem vyšetření základních ţivotních funkcí je přesně určit aktuální stav postiţeného a zajistit ţivot ohroţující stavy. Lidský ţivot závisí zejména na přísunu kyslíku tkáním v těle.

Bez dostatku kyslíku není ţivot člověka moţný. Mozek a srdce trpí nedostatkem kyslíku nejvíce. To je důvod, proč je nutné zahájit co nejdříve včasnou laickou první pomoc a účinně tak obnovit dodávku kyslíku do těla dříve, neţ jeho nedostatek ohrozí samotný ţivot postiţeného. (Lejsek, 2013, str. 24-26)

Základní ţivotní funkce tvoří tři pilíře a to jsou:

 Dýchání,

 krevní oběh (zajišťuje tělu dodávání kyslíku) a

 vědomí, které je známkou okysličování mozku.

Upřednostňující úkony při zajištění základních ţivotních funkcí (Petrţela, 2016, str. 19):

 Zastavit velké krvácení - tlakový obvazem, prsty v ráně, výjimečně škrtidlem,

28

 udrţet nebo obnovit dýchání a srdeční činnost - šetrným záklonem hlavy a předsunutí dolní čelisti,

 udrţet nebo obnovit srdeční činnost – zahájením srdeční masáţi, pouţití defibrilátoru,

 provést protišoková opatření,

 komunikace s postiţeným.

4.3.4 Využití laika ovládajícího první pomoc při autonehodě s velkým počtem raněných Při úrazu nebo nehodě s velkým počtem raněných je přispění laika se základními znalostmi v poskytování první pomoci brána jako velká výhoda. Laik, který je odhodlaný přispívat svou přítomnosti k záchraně a ošetření poraněných by se měl co nejdříve nahlásit u zdravotnické záchranné sluţby, aby jeho ochota pomáhat mohla být vyuţita nejefektivněji.(Petrţela, 2016, str. 75)

Moţnosti vyuţití laika znalého první pomoci (podle Petrţeli, 2016, str. 75):

 Ošetření lehce raněných - např. protišokové opatření

 kooperace při rozdělování raněných do příslušných skupin před odjezdem

 ošetření váţně raněných podle pokynů profesionálních záchranářů – např. přikládání krycích a tlakových obvazu na masivní krvácení,

 odsun raněných z místa nehody na hromadné místo poraněných,

 pomoc s kontrolou jiţ ošetřených pacientů čekající na transport,

 popř. i spolupráce se zdravotníky na prvotním třídění raněných metodou „START“.

4.3.5 Třídění raněných osob

Třídění raněných osob je zapotřebí provádět ve všech fázích poskytování zdravotnické pomoci od místa hromadného neštěstí aţ do definitivního místa ošetření. Tato metoda třídění raněných osob se pouţívá jiţ při výskytu dvou a více poraněných, např. na místě autonehody.

Spolehlivé třídění raněných osob významně usnadňuje záchranu ohroţených ţivotů, neboť dává moţnost vyuţit co nejefektivněji dostupné prostředky ZZS a časný rozvoz raněných do zdravotnických zařízení.(Petrţela, 2016, str. 75- 76)

Prvotní třídění umoţňuje objektivní pohled na určování pořadí poskytování zdravotnické pomoci jiţ na místě nehody a následný odsun raněných. V průběhu převozu poraněných do nemocnic dochází podle předepsaných kritérii k dalšímu vyšetřeni i v sanitních vozidlech.

29

Dále operační středisko zdravotnické záchranné sluţby naváţe komunikaci s dostupnými zdravotnickými zařízeními pro neodkladný příjem většího mnoţství zraněných. Před dosaţením finálního ošetření v nemocnici se opět dělí jednotliví ranění podle závaţnosti jejich stavu a následuje přebrání raněných na odborná pracoviště nemocnice (operační sál, lůţková oddělení). Při prvotním dělení se vyuţívá jednoduchá metoda START (Snadné Třídění A Rychlá Terapie) (viz obrázek č. 1), která umoţňuje rychlé vyhodnocení zdravotního stavu poraněných podle závaţnosti narušení základních ţivotních funkcí – vědomí, dýchaní a krevní oběh. Podle výsledku vyhodnocení se poranění třídí do čtyř skupin a označí se přidělením visačky s uvedením pořadí odsunu.(Petrţela, 2016, str. 75- 76)

Označení raněných při hromadných neštěstích (Petrţela, 2016, str. 75- 76):

 pořadí č. 1 –  červená barva - vyţaduje ţivot zachraňující výkon první pomoci a urychlený transport do nemocnice. Zranění jsou v kritickém stavu, mohou přeţít jenom tehdy, dostanou-li neodkladnou první pomoc a provedení ţivot zachraňujících úkonů v nejkratším moţném čase.

 pořadí č. 2 –  ţlutá barva – vyţaduje poskytnutí první pomoci a časný transport do nemocnice. Zranění nejsou v kritickém stavu (dechově i oběhově stabilní) a nevyţadují okamţitý transport. Přeţití raněných je velmi reálné, bude-li poskytnuta odborná pomoc do jedné hodiny od vzniku poranění.

 pořadí č. 3 –  zelená barva – vyţaduje poskytnutí první pomoci a je určena pro všechny chodící a lehce zraněné osoby. Oběti se hlasitě osloví: „Všichni, kdo mě slyší a mohou chodit, přijďte ke mně!.“ Dále se označí zeleným štítkem a odvedou se členem transportní skupiny mimo nebezpečnou zónu k ošetření.

 pořadí č. 4 –  černá barva – určena pro zemřelé a umírající, kteří se označí a ponechají na místě nálezu.

30 4.3.6 Autolékárnička

Dle silničního zákona, resp. vyhlášky č. 206/2018 Sb., kterou se mění vyhláška č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 235/2017 Sb., musí být kaţdé motorové vozidlo vybaveno příslušným druhem lékárničky pro poskytnutí první pomoci vozidlo, kromě mopedu a motokola, jednonápravového traktoru s přívěsem a motorového vozíku. Vyhláška č.

206/2018 Sb., kterou se mění vyhláška č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 235/2017 Sb., rovněţ rozděluje autolékárničky dle jejich obsahu a počtu přepravovaných osob v motorovém vozidle do tří následujících velikostí:

 Velikost lékárničky III – je povinná výbava pro všechna vozidla, která jsou zařízena pro přepravu více jak 80 osob, lze jí nahradit dvěma lékárničkami velikosti II,

Obrázek č. 1: Třídění raněných

Zdroj: Petrţela, 2016, str. 77

31

 velikost lékárničky II – je určena pro vozidla k hromadné přepravě od 9 do 80 osob včetně,

 velikost lékárničky I – je stanovena pro jiné motorové vozidla s nejméně čtyřmi koly.

Obsah lékárničky se vkládá do chráněného pouzdra, které je umístěno ve vozidle v takovém prostoru, aby na něj nedopadalo přímé sluneční světlo (záření). Úloţný prostor pro lékárničku by měl být čistý, suchý a snadno dostupný k rychlému pouţití. (Schröter, 2016, str. 281)

Platnost lékárničky není omezena. Dříve bylo nutné lékárničku po její exspiraci vyměnit za nový kus. Samozřejmě zůstala zachována povinnost nahradit všechen zdravotnický materiál, který byl v minulosti jiţ pouţit.

Tabulka č. 1: Obsah autolékárničky

Zdroj: URL8

Tabulka č. 2 : Obsah motolékárničky

Zdroj: URL8

32 4.3.7 Vyhledání lékařské pomoci

Pro správné zahájení řetězu přeţití u všech naléhavých stavů je nezbytné telefonicky kontaktovat zdravotnickou záchrannou sluţbu přes tísňovou linku 155. Přivolání odborné pomoci nesmí být oddalováno u případů jakékoliv poruchy dýchaní, vědomí či bezvědomí, váţného krvácení, náhle vzniklé bolestí na hrudi, u úrazových dějů vzniklých vysokoenergetickým mechanizmem (pády z výšek, dopravní nehody).(URL9, str. 11)

V České republice jsou pro tísňová volání vyhrazena tato telefonní čísla:

 150 Hasičský záchranný sbor ČR (HZS),

 155 zdravotnická záchranná sluţba (ZZS),

 158 Policie České republiky (PČR),

 112 jednotné evropské číslo tísňového volání, které je určeno zejména pro cizince.

Při komunikaci na tísňové lince je zejména důleţité zachovat klid, komunikovat jasně, zřetelně, stručně a dodrţet následující zásady (URL9, str. 11):

1. Představit se a popsat událost, ke které došlo, 2. uvést co nejpřesnější adresu místa události,

3. popsat symptomy náhle vzniklého onemocnění s důrazem na základní ţivotní funkce, 4. u mnohočetného postiţení zdraví popsat rozsah a charakter události, uvést počet

poraněných osob,

5. nikdy neukončovat rozhovor jako první.

4.4 Stavy bezprostředně ohrožující život

4.4.1 Bezvědomí

Vědomí je společně s dýcháním a krevním oběhem jednou ze základních ţivotních funkcí.

Příčiny vyvolávající poruchy vědomí jsou různé, avšak naštěstí laická první pomoc se poskytuje bez ohledu na vyvolávající příčinu vţdy stejně. Poruchy vědomí se dělí na povrchní a hluboké. (Petrţela, 2016, str. 29)

Povrchní porucha vědomí

Jedná se o poruchu, která se projevuje spavostí, avšak po oslovení či poklepáním ramena se pacient probudí a nebývá nijak dezorientován. Po ukončení snahy navázat kontakt, se pacient znovu vrací do stavu polospánku. Důvodem bývá zejména vyčerpání a únava. Řešením tohoto

33

Zdroj: URL7 (str. 25)

stavu je doporučení odpočinku a vyspání. Častým případem povrchní poruchy vědomí můţe být i stav, kdy pacient leţí na zemi, dýchá, nereaguje na oslovení, ale jen na bolestivý podmět – takový stav se nazývá sopor. Pomocí štípnutí do zápěstí nebo zatřesení za ramena postiţeného, lze způsobit bolestivý podnět, při kterém pacient zareaguje obranným reflexem, např. odehnání ruky vyšetřujícího od místa, kde byl štípnut. Stav zhoršené bdělosti nastává při výskytu přechodné mdloby, opilostí nebo postupně se zvyšujícím nitrolebním krvácením po tupém úderu do hlavy. Postiţenému je nutné poskytnout tepelný komfort, zavolat ZZS a opakovaně kontrolovat dýchací činnost společně s krevním oběhem postiţeného. (Petrţela, 2016, str. 29)

Hluboká porucha vědomí

Porucha projevující se pomocí bezvědomí. Pacient leţí a nereaguje na slovní ani na bolestivý podnět. Příčin upadnutí do bezvědomí můţe být několik, např. následkem úrazu hlavy, otravou alkoholem, náhlé zástavy krevního oběhu, mozkové mrtvice (viz obrázek č. 2) či uţití tlumící nebo návykové látky. K pacientovi, který náhle upadl do bezvědomí a nedýchá, se přistupuje jako k osobě bezprostředně ohroţené na ţivotě náhlou zástavou krevního oběhu. V případě, ţe pacient nemá potíţe s dýcháním ani s krevním oběhem, není vhodné se zdrţovat zjišťováním příčiny bezvědomí, ale je nezbytné nejdříve zajistit plynulou průchodnost dýchacích cest. Následuje zavolání na tísňovou linku 155 a rychlý transport postiţeného do nemocnice. (Petrţela, 2016, str. 30)

4.4.2 Odstranění překážky z dýchacích cest

Jakákoliv překáţka v dýchacích cestách je vţdy nebezpečná, protoţe můţe dojít k ucpání dýchacích cest a tím pádem k udušení postiţeného, poněvadţ plicím se nedostává dostatek

Obrázek č. 2: Mozková mrtvice

34

potřebného kyslíku. Pokud není problém ihned vyřešen, mozek přestává být zásobován kyslíkem, dochází tak ke ztrátě vědomí a později i ke smrti. (Vigué, 2006, str. 167)

Dýchací cesty jsou často zablokovány různým způsobem, například (Stříbrný, 2015, str. 93):

 Vdechnutím nějakého předmětu, např. jídla,

 zablokováním dýchacích cest jazykem, krví nebo zvratky, kdyţ je postiţený v bezvědomí,

 vnitřním otokem hrtanu způsoben v důsledku popálenin, opařenin či bodnutím ţihadla,

 astmatickým záchvatem, který zúţí malé dýchací cesty v plicích.

Příznaky dušeni jsou různé. Postiţený můţe kašlat, sípat nebo chroptět (zejména při nádechu).

V těchto případech je dýchání jenom částečně poškozeno, ale i tehdy je potřeba první pomoc.

Dalším symptomem je neschopnost dýchat či mluvit. To je závaţná známka ukazující na kompletní uzávěr dýchacích cest. Dále se postiţený můţe drţet za hrdlo a ukazovat si na krk.

Následuje blednutí kůţe, které je uţ příznakem nedostatečného přísunu kyslíku do tkání. Při brzkém neodstranění cizího tělesa dochází k úpadku do bezvědomí. (Bernatová, 2014, str. 33) První pomoc při bezvědomí se provádí otevřením dýchacích cest a následným zajištěním jejich průchodnosti. Pokud se nejedná o poranění míchy či páteře, lze hlavu postiţeného otočit na stranu směrem od sebe a zkontrolovat, jestli v dutině ústní nic není. Případný cizí předmět je vhodné vytáhnout dvěma prsty chráněnými nejlépe latexovými rukavicemi, kapesníkem nebo igelitovým sáčkem. Poté pootočit hlavu směrem vzhůru a zaklonit ji (viz obrázek č. 3).

Záklon lze provést tlačením jedné ruky na čelo směrem dozadu a taháním brady pomocí prstů druhé ruky dopředu – dochází k předsunutí dolní čelisti. Nahnout se k ústům postiţeného a pomocí ucha zkontrolovat, jestli dotyčný pravidelně dýchá, či nikoliv. Proud vydechovaného vzduchu lze slyšet a cítit na tváři. Poloţení dlaně ruky na nadbřišek mezi pupek a konec hrudní kosti umoţní sledovat zrakem a vnímat poloţenou rukou zvedání hrudního koše při dýchací činnosti. Po zjištění, ţe pacient dýchá, lze ověřit i srdeční tep poslechem na hrudníku vlevo od hrudní kosti. Pokud postiţený v bezvědomí po uvolnění dýchacích cest nemá problémy s pravidelným dýcháním, lze ho uloţit do zotavovací polohy na boku, přivolat ZZS a stále kontrolovat jeho stav. Jestliţe postiţený po otevření dýchacích cest stále nedýchá, došlo k náhlé zástavě krevního oběhu. Je nezbytné volat nebo ţádat svědky o přivolání ZZS a následně zahájit resuscitaci (viz kapitola 4.4.3 Kardiopulmonální resuscitace). (Petrţela, 2016, str. 31)

35

Zdroj: URL7 (str. 12)

4.4.3 KardiopulmonálníResuscitace

Kardiopulmonální resuscitace (KPR) – neboli kříšení, oţivování – je soubor úkonů, jejichţ cílem je ve fázi klinické smrti zajistit postiţenému v ţivotně důleţitých orgánech náhradní oběh okysličené krve. V případě zástavy srdeční činnosti neobíhá krev v těle postiţeného, buňky těla nedostávají dostatek kyslíku a začínají odumírat. Jako první jsou takto postiţeny mozkové buňky, které odumírají po několika minutách bez přísunu kyslíku. Je tedy velmi důleţité zahájit resuscitaci co nejdříve.(Bernatová, 2014, str. 24)

Resuscitaci se zahajuje, pokud postiţený nereaguje na oslovení, nereaguje vůbec (je v bezvědomí) a nedýchá vůbec nebo má lapavé vdechy, které jsou pozůstatkem dýchacího reflexu, který se u bezvědomého projevuje velkým otvíráním úst, jeţ ale nevede k normálnímu vdechu, hrudník se nezvedá, není cítit proud vydechovaného vzduchu.

(Bernatová, 2014, str. 24)

Při poskytnutí Kardiopulmonální resuscitace je nezbytné dodrţovat tyto instrukce (Stelzer, Chytilová, 2007, str. 36):

 Zkontrolujte stav vědomí pacienta oslovením a následným poklepáním po rameni a dotazem: „Jste v pořádku?“ Pokud pacient nereaguje, otočte ho na záda,

 pověřte někoho poblíţ, aby zavolal 155. Pokud jste sami, volejte 155, okamţitě. Pokud je k dispozici automatický externí defibrilátor (AED), vyuţijte ho,

 otevřete dýchací cesty zakloněním hlavy a vysunutím brady. V případě nutnosti vyčistěte pacientovi ústa,

Obrázek č. 3: Masáţ srdce

36

Zdroj: URL7 (str. 13)

 zkontrolujte, zda pacient dýchá (kontrolujte po dobu 5–10 sekund). Pozorujte hrudník, zda se zvedá a klesá. Hrudník pacienta by se měl za tu dobu zvednout 2 – 3x,

 vdechněte 2 úvodní vdechy (viz obrázek č. 5) a sledujte, zda vdechy nadzvednou pacientův hrudník. Nezvedá-li se hrudník, znamená to ucpané dýchací cesty. Podívejte se pacientovi do úst, zda tam neuvidíte nějaký předmět. Pokud vidíte, vyndejte ho,

 proveďte masáţ srdce v kombinaci s umělým dýcháním (Masáţ srdce je nezbytná při záchranně bezvědomého, avšak umělé dýchání provádí zachránce, který je k tomu vyškolen a je ochoten jej provést.) tak, ţe poloţíte paty svých dlaní na střed hrudníku mezi bradavky. Poté stlačíte hrudník 5–6 centimetry hluboko (u dětí cca do 1/3 hloubky hrudníku) 30× v rychlosti 100 stlačení / 1 minuta. Následují 2 vdechy (kaţdý trvá 1 sekundu).

 pokračujte v srdeční masáţi 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy (u dětí pouţívejte poměr 15:2) dokud nezačne pacient dýchat, nepřijede ZZS nebo pokud nejste vyčerpaný.

Pokud je ve vašem okolí ještě někdo jiný, tak ho oslovte a střídejte se s ním kaţdé 2 minuty.

Ukončení započaté resuscitace a následná kontrola stavu dýchání je moţná jen tehdy, pokud jsou v pořádku základní ţivotní funkce postiţeného. Známkou správně prováděné resuscitace je: zvedající se hrudník při umělém 32 dýchání, postupná obnova růţové barvy a zúţení původně širokých zornic. Správná technika je velmi důleţitá, i dokonale provedená resuscitace zajistí jen asi 30% normálního prokrvení mozku. Není-li zachránce nebo neumí-li provádět umělé dýchání, vţdy je potřeba provádět alespoň masáţ hrudníku. V případě zcela osamoceného zachránce bez přístupu k telefonu je prioritou zavolat pomoc, pak aţ začít resuscitovat. (Bydţovský, 2011, str. 19)

Obrázek č. 4: Umělé dýchání

37 4.4.4 Masivní zevní krvácení

Masivní krvácení ohroţuje bezprostředně ţivot postiţeného vykrvácením, a je proto nutné neotálet a okamţitě zasáhnout. Krvácení se primárně rozděluje na vnější a vnitřní.(Malá, Peřan, 2016, str. 116 – 117)

Vnější krvácení

Provedení zástavy masivního krvácení je součástí základních ţivot zachraňujících úkonů, které by měli být všichni schopni bezpečně zvládat. Vnější krvácení se dělí v první pomoci na malé a masivní. Přestoţe se podle anatomie člověka krvácení dělí na tepenné, ţilní a vlásečnicové, pro potřeby první pomoci není toto dělení příliš vhodné.(Malá, Peřan, 2016, str.

116).

Mezi hlavními symptomy masivního krvácení patří viditelná krevní tekutina, která z rány vystřikuje pod tlakem nebo volně vytéká ve velkém mnoţství. Oděv je často nasáklý krví, v okolí zraněného je velká krevní kaluţ.(Bernatová, 2014, str. 37)

Při první pomoc masivního zevního krvácení je vţdy důleţité myslet na svou vlastní bezpečnost a pouţívat při ošetřování krvácejících poranění gumové rukavice, které lze nalézt v kaţdé lékárničce. Masivní krvácení ohroţuje postiţeného vykrvácením, a je proto nutné bezprostředně zasáhnout. První variantou postupu je tlak v ráně – místo, kde krev vytéká, je nezbytné stlačit prsty, tričkem nebo jiným savým předmětem z tkaniny. Rozhodně k ucpání rány není vhodné pouţít desetikoruny, kameny a jiné tvrdé nebo ostré předměty. Pokud je k dispozici lékárnička s obvazy, tak je vhodné vytvořit na ráně tlakový obvaz. Na ránu přiloţit první část obvazu – savý polštářek, který je pevně utáhnut další částí obvazu (viz obrázek č.

5). Cílem je vytvořit tlak na ránu, který krvácení zastaví. Jestliţe první obvaz nefunguje, lze přiloţit další a zvýšit tlak v ráně. Pokud se krvácení nedaří zastavit tlakovými obvazy, je moţné pouţit škrtidlo na paţi nebo stehno (nikdy nepouţívat na předloktí, bérec nebo jinou část těla!) a opravdu silně utáhnout končetinu, aby došlo k zástavě přítoku krve do poraněné končetiny. Pokud by se pouţilo škrtidlo na jiné části těla, kde jsou tepny skryté mezi dvěma kostmi, nedošlo by k zastavení, ale paradoxně by mohlo dojit k zhoršení stavu postiţeného.

K přechodnému zhoršení krvácení můţe také dojit během utahování poraněné končetiny, v tomto případě je potřeba vytrvat a pokračovat v utahování, krvácení se časem zastaví.

Končetina můţe bez větších následků zůstat zaškrcena i hodinu, kaţdopádně je doporučuje

38

Zdroj: URL7 (str. 9)

škrtidlo kaţdých 15–20 min na moment (30–60 s) povolit a zpět utáhnout. Jakmile je krvácení zastaveno, je vhodné sledovat celkový stav postiţeného, zajistit tepelný komfort a zabránit ztrátám tepla (např. vyuţití izotermické folie) do příjezdu záchranné sluţby.(Malá, Peřan, 2016, str. 116 - 119)

Vnitřní krvácení

Krvácení se primárně rozděluje na vnější a vnitřní, přičemţ vnitřní krvácení laický zachránce rozpozná obtíţně, protoţe se krvácení neprojevuje na povrchu těla, ale krev se hromadí uvnitř těla do vnitřních orgánů nebo tělních dutin. Vnitřní krvácení můţe být příčinou šokového stavu. Vzhledem k tomu, ţe vnitřní krvácení není vidět, bývají příznaky šoku uţitečné k určení diagnózy vnitřního krvácení (Bernatová, 2014, str. 39)

První pomoc vnitřního krvácení je zahájena prostřednictvím vyšetření základních ţivotních funkcí a nezbytnou zástavou moţného vnějšího krvácení. Dalším krokem je posoudit podle mechanismu úrazu, moţnost vzniku vnitřního krvácení a následně poraněného uloţit do komfortní polohy a provést protišoková opatření. Při zacházení se zraněným člověkem je nutné co nejméně manipulovat. Poté se zajistí průchodnost dýchacích cest, tepelný komfort poraněného (pomocí deky či izotermické folie) a neustálý dohled do příjezdu ZZS.

Poraněnému není vhodné podávat nic k jídlu ani píti i přes jeho opakované ţádosti. Dovoleno je pouze navlhčení rtů v případě pocitu velké ţízně. Do příjezdu odborné záchranné zdravotní sluţby je nutná nepřetrţitá kontrola vitálních funkcí, při zastavení dýchací činnosti se zahajuje kardiopulmonální resuscitace (viz. kapitola 4.4.3). (Lejsek, 2013, str. 102)

Obrázek č. 5: Ošetření krvácení