VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Perspektiva obchodních vztahů České republiky s Rumunskem (bakalářská práce)
Autor: Petr David
Vedoucí práce: Ing. Františka Müllerová
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů.
V Praze dne ………… ………
podpis studenta
Poděkování:
Touto cestou bych chtěl poděkoval vedoucí mé práce paní inženýrce Františce Müllerové za pomoc a spolupráci. Za poskytnutí důležitých a hlavně aktuálních informací bych chtěl poděkovat paní magistře Martě Stolařové a panu docentovi Václavu Petříčkovi z Ministerstva průmyslu a obchodu, panu Constantinu Nicovi z Rumunského velvyslanectví v Praze, panu inženýrovi Tomáši Macurovi ze společnosti Walmark a.s. Také bych chtěl poděkovat svým rodičům za podporu a věcné připomínky.
ÚVOD:...1
1 RUMUNSKO – CHARAKTERISTIKY ZEMĚ...2
1.1 Geografická charakteristika ... 2
1.2 Demografická charakteristika1... 2
1.3 Ekonomická charakteristika... 3
1.3.1 Nástin ekonomické situace v Rumunsku ... 4
1.3.2 Leu - rumunská měna... 4
1.4 Rumunsko jako nový člen Evropské unie... 6
1.4.1 Hodnotící zpráva Evropské komise ... 6
1.4.2 Doprovodná opatření ... 12
2 HISTORIE ČESKO–RUMUNSKÝCH VZTAHŮ...14
2.1 Dávná minulost ... 14
2.2 Období po první světové válce ... 14
2.3 Druhá světová válka... 16
2.4 Období budování komunizmu (do roku 1965)... 18
2.5 Nicolae Ceauşescu ... 19
2.6 Období ekonomické transformace (do 2006) ... 21
2.6.1 Demokratizace politické moci ... 21
2.6.2 Vzájemné vztahy po pádu komunizmu... 22
2.6.3 Vzájemné vztahy po rozdělení Československa ... 22
2.6.4 CEFTA... 23
3 SOUČASNÉ ČESKO–RUMUNSKÉ VZTAHY A JEJICH PERSPEKTIVY ...25
3.1 Rumunsko – prioritní země českého exportu... 25
3.2 Exportní strategie pro oblast Rumunska ... 25
3.2.1 Hlavní exportní komodity ČR do Rumunska... 27
3.2.2 Podpora českého exportu ... 28
3.2.3 Příklad společnosti Walmark ... 30
3.3 Kapitálové investice ČR v Rumunsku ... 31
3.3.1 Investiční klima v Rumunsku ... 32
3.3.2 Investice energetické společnosti ČEZ ... 33
3.3.3 Investice farmaceutické společnosti Zentiva ... 34
3.3.4 Investice potravinářské firmy Hamé... 34
3.4 Rumunský vývoz do ČR a jeho perspektivy... 35
3.4.1 Vývoz rumunských automobilů... 36
3.4.2 Podpora exportu v Rumunsku... 37
3.4.3 Česky mluvící Rumuni ... 37
3.4.4 Rumunsko – destinace českých turistů? ... 38
ZÁVĚR:...41
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ: ...43
PŘÍLOHY: ...44
Úvod:
Rumunsko je pro většinu Čechů neznámou zemí. Mají vůči ní předsudky a velmi často ji nesprávně dávají do spojitosti s Romským etnikem. Já vidím Rumunsko jako perspektivního obchodního partnera pro Českou republiku a proto jsem si také vybral toto téma pro mou bakalářskou práci, kterou jsem rozdělil na tři hlavní oddíly.
V první části bych rád charakterizoval Rumunsko po stránce geografické, demografické a ekonomické. Jelikož se Rumunsko stalo 1. ledna 2007 členem Evropské unie, chtěl bych rovněž na základě hodnotících zpráv Evropské komise komentovat oprávněnost jeho vstupu. V této části zmiňuji nedostatky, na které Evropská komise ve zprávách upozornila.
V druhé části se zaměřuji na historii česko–rumunských vztahů a to od období vlády Přemyslovců až po současnost. Soustředil jsem se zejména na období společného budování komunizmu a na období po pádu východního bloku. Blíže jsem se také zaměřil na průběh komunistické vlády v Rumunsku, který byl v mnohých ohledech odlišný od situace v Československu a který byl reprezentován osobností Nicolae Ceauşesca.
Jádrem mé bakalářské práce je v pořadí třetí část, která se zabývá současnými česko–
rumunskými vztahy a jejich perspektivami. Pro zajištění co největší aktuálnosti v této časti jsem se opíral o spolupráci s odborníky z praxe.
Při tvorbě své práce jsem čerpal jak z knih a časopisů, tak z internetu a osobních rozhovorů. Práci mi usnadňovala znalost rumunského prostředí i rumunského jazyka, který byl zejména při čerpání z internetových zdrojů klíčový, jelikož ani webové stránky významných institucí neměly jinou jazykovou alternativu.
1 Rumunsko – Charakteristiky země
1.1 Geografická charakteristika
1Rumunsko leží na Balkánském poloostrově v jihovýchodní Evropě. Je to největší země v tomto regionu. S rozlohou 238 391 km2 je asi třikrát větší než Česká republika. Na severozápadě hraničí Rumunsko s Maďarskem, na severu s Ukrajinou, na severovýchodě s Moldavskou republikou a opět s Ukrajinou, na jihu s Bulharskem a na západě se Srbskem.
Kromě hranice s Bulharskem a Maďarskem jsou od 1.1.2007 tvoří jeho hranice rovněž vnější hranici Evropské unie. Pobřeží na východě je dlouhé 234 km a omývá ho Černé moře (orientační mapa Rumunska viz příloha č.1).
Reliéf Rumunska je velice různorodý. Ve středu země se nachází Transylvánská plošina, kolem které se tyčí Karpatský oblouk. Nejvyšší horou je Moldoveanu s výškou 2544 metrů nad mořem. Pohraniční oblasti Rumunska tvoří většinou nížiny. Jedná se o Velkou uherskou nížinu na západě, Velkou valašskou nížinu na jihu a Moldavskou nížinu na východě. Největší a také nejdůležitější řekou v Rumunsku je Dunaj. Tvoří část státní hranice se Srbskem a většinu hranice s Bulharskem. Poté se stáčí mírně na sever a vlévá se do Černého moře, přičemž tvoří rozsáhlou deltu, která je domovem mnoha vzácných živočichů.
Další velmi významnou řekou v oblasti je Prut, který tvoří přirozenou hranici mezi Rumunskem a Moldavskou republikou.
1.2 Demografická charakteristika
1V roce 1990 mělo Rumunsko 23 206 720 obyvatel. Od tohoto roku však jejich počet klesá. Poslední kompletní údaje o počtu obyvatel jsou z roku 2004. Z těchto údajů vyplývá, že Rumunsko má už pouze 21 673 328. Tento pokles (viz graf na další straně) je způsoben jednak faktem, že od roku 1992 byl počet nově narozených vždy menší než počet zemřelých, ale také tím, že mnoho obyvatel po pádu železné opony z Rumunska emigrovalo, zejména do Itálie.
Rumunsko je na evropské poměry málo urbanizovanou zemí. V roce 2004 žilo ve městech 54,9 % obyvatel. Muži se v Rumunsku průměrně dožívají 67,74 let a ženy 75,06 let.
Hlavně u mužské části populace lze tento údaj v rámci Evropy považovat za nízký. Na jednom kilometru čtverečním žije v průměru 90,9 obyvatel.
89,5 % obyvatel Rumunska má i rumunskou národnost a 6,6 % obyvatel se hlásí k maďarské menšině. Zbytek obyvatel tvoří zejména menšina romská, německá a ukrajinská.
Zajímavostí je pak oblast Banát na západě země, kde žije početná česká komunita. Dodržují se zde staré české tradice a používá se čeština.
Rumuni jsou věřící národ; 87 % z nich se považuje za pravoslavné křesťany a 6,8 % za římské katolíky. Dodržují se církevní zvyky jako například náboženské svatební obřady, křty či pohřby.
Obr. 1: Vývoj počtu obyvatel Rumunska
20,5 21 21,5 22 22,5 23 23,5
1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008
milióny osob
Zdroj dat: Mezinárodní měnový fond - www.imf.org, (pro léta 2007 a 2008 se jedná o odhad)
1.3 Ekonomická charakteristika
Stejně jako ostatní země střední a východní Evropy bylo i Rumunsko čtyřicet let součástí socialistického bloku, kde hospodářství bylo založeno na plánovaní bez respektování tržních principů. V roce 1989 však došlo ke kolapsu socialistické soustavy a bylo nutné provést reformy ve všech ekonomických odvětvích, aby se země dokázala začlenit do světa řízeného tržními principy.
1.3.1 Nástin ekonomické situace v Rumunsku
Od začátku nového tisíciletí dosahovala rumunská ekonomika vysokých temp růstu hrubého domácího produktu (viz příloha č. 3). V roce 2005 v absolutním nominálním vyjádření dosáhl hodnoty 98,5 miliard amerických dolarů, a to jak podle měření Mezinárodního měnového fondu (MMF), tak podle Světové banky (WB). Podle MMF se Rumunsko nachází na 50. místě mezi 181 monitorovanými zeměmi. Světová banka hodnotí 183 zemí a Rumunsku přiřadila 49. příčku. Pro srovnání - Česká republika se podle MMF nachází na 41. a podle WB na 39. příčce. V obou případech je naměřený HDP České republiky asi o 25 miliard USD vyšší.
Při měření HDP v paritě kupní síly pak Rumunsko obsadilo v hodnocení MMF 44.
příčku při absolutním HDP ve výši 190 miliard USD a 43. příčku podle WB s naměřenou hodnotou produktu 200 miliard USD. Česká republika se podle MMF umístila na 46. místě, tedy až za Rumunskem, ale podle WB na 39. místě. Výsledky měření HDP těchto dvou institucí se výrazně liší, protože nepoužívají stejných postupů při zjišťování údajů.
Pro porovnání výkonností ekonomik je však vhodnější používat HDP na jednoho obyvatele než absolutní číslo. Podle údajů MMF z roku 2005 je Rumunský HDP na obyvatele vyjádřený v běžných cenách 4 539 USD (73. příčka ze 182) a v paritě kupní síly 8 785 USD (67. příčka ze 181). Česká republika měla v roce 2005 HDP na obyvatele v běžných cenách 12 152 USD a v paritě kupní síly 18 341 USD.
Pokud promítneme do podílu rumunský HDP/obyvatele v paritě kupní síly a HDP/obyvatele v běžných cenách, vyjde mám číslo 1,94. Tímto jsme získali hodnotu ukazatele ERDI (Exchange Rate Deviation Index), což je ekonomický ukazatel, který porovnává nominální kurz s kurzem odpovídajícím paritě kupní síly. Číselně je roven reálnému kurzu, který porovnává zahraniční a domácí cenovou hladinu. Rozdíl mezi těmito dvěma ukazateli je tedy pouze v interpretaci výsledku. Výsledek 1,94 poukazuje na skutečnost, že vnitřní kupní síla rumunského leu je větší než jeho vnější kupní síla. To znamená, že si Rumun za svůj plat může doma koupit větší množství zboží a služeb, než v zahraničí.
1.3.2 Leu - rumunská měna
Rumunskou národní měnou je leu, v množném čísle lei. Jeden leu se dělí na 100 bani (jednotné číslo ban). V období ekonomické transformace trpěl vysokou inflací, což dospělo
k situaci, která v roce 2005 vypadala tak, že ceny vyjádřené v leích měly příliš mnoho cifer.
Obyčejný chléb se dal pořídit za částku v řádech tisíců lei. U dražšího zboží se pak ceny uváděly většinou v eurech. Mnoho obchodníků pak dokonce vyžadovalo, aby za něj zákazníci v eurech či amerických dolarech i zaplatili. Při platbě v leích bylo potřeba nepřiměřené množství bankovek, což Rumunům činilo značné problémy s jejich přenášením.
Na tomto faktu mohli profitovat snad jen obchodníci, kteří prodávali objemné peněženky.
Další nevýhodou takto znehodnocené měny bylo omezení výskytu mincí. Bani zanikly úplně a mince o nominální hodnotě 500 a 5000 lei měly velmi nízkou hodnotu a tak se používaly velmi zřídka. Problém to představovalo mimo jiné na parkovištích u supermarketů a hypermarketů, kde se auta musela vyhýbat volně zanechaným nákupním vozíkům. Mince se nepoužívaly a tak Rumuny nic nenutilo odvézt košík na své místo. Ty „kvalitnější“ obchody, které dbaly na svou pověst, zaměstnávaly speciální pracovníky, kteří na parkovištích sbírali nákupní vozíky. Absence mincí také činila problém při nákupech v nápojových a jídelních automatech, u kterých se musely konstruovat nákladnější systémy na rozpoznávání bankovek.
Kvůli těmto a dalším problémům provedlo Rumunsko 1. července 2005 měnovou reformu. Byl zaveden tzv. nový rumunský leu. Kód měny se změnil z ROL na RON. Kurz byl stanoven na hodnotě 10 000 ROL = 1 RON. Znovu byly do oběhu zavedeny bani o nominální hodnotě 1, 5, 10 a 50 bani. Opět platí poměr 1 leu = 100 bani. Bankovky jsou emitovány v hodnotách 1, 5, 10, 50, 100, 200 a 500 nových lei. Nová pětistovka je ekvivalent neuvěřitelných pěti milionů starých lei.
Do 31. prosince 2006 byl v oběhu současně starý i nový leu. Přechod z jedné měny na druhou byl velice pomalý a až zbytečně uměle prodlužovaný. Například v průběhu společného oběhu vydávaly bankomaty staré bankovky, i když je to jedna z velmi snadných cest, jak uvést do oběhu bankovky nové. Rumuni si na existenci dvou velmi odlišných měn zvykli, ale pro turisty se stalo přepočítávání milionů a desítek noční můrou.
Když Rumunsko vstoupilo 1. ledna 2007 do Evropské unie, skončila také platnost starého rumunského leu. Začalo se rovněž hovořit o vstupu Rumunska do Eurozóny. Je jisté, že do ní Rumunsko vstoupí, otázkou je však kdy. Za předběžné datum byl označen rok 2014.
1.4 Rumunsko jako nový člen Evropské unie 1.4.1 Hodnotící zpráva Evropské komise
Součástí akčního programu přijatého Evropskou komisí 15. července 1997 (známého pod názvem Agenda 2000) je i sestavování hodnotících zpráv. Prostřednictvím těchto zpráv se Evropská komise snaží zjistit, zda jsou kandidátské země připraveny na vstup do Evropské unie. Poté, co byla v prosinci roku 2004 ukončena první fáze přístupových jednání s Rumunskem, se Evropská komise rozhodla, že nepřestane sledovat, jakým směrem se rumunské přípravy na vstup ubírají.
První monitorovací zprávu o pokroku Rumunska přednesla Evropská komise v říjnu roku 2005. Vyplynulo z ní, že Rumunsko velmi pokročilo v přípravách na vstup, ale že stále existují oblasti, kde je třeba velmi intenzivně zapracovat. Komise se rozhodla rozšířit a prohloubit sledované oblasti. 16. května 2006 pak vydala další a obsáhlejší monitorovací zprávu, kterou se budu v následující části převážně zabývat. 26. září 2006 pak Komise vydala poslední hodnotící zprávu, která měla ve stručnosti shrnout, zda Rumunsko uspělo v konečné fázi příprav a zda je tedy schopno vstoupit do Evropské unie k 1. lednu 2007.
Každá země, která chce vstoupit do Evropské unie, musí splňovat kodaňská kritéria.
Podle plnění těchto kritérií jsou tedy členěny i monitorovací zprávy. V první části je posuzována situace v rámci politických kritérií, ve druhé pak ekonomických kritérií a ve třetí části se zkoumá schopnost země plnit práva a povinnosti vyplývající z Acquis Communautaire2. Na základě v pořadí třetí zprávy pak bylo rozhodnuto, že se vstup Rumunska do EU nebude odložen.
1.4.1.1 Politická kritéria
Rumunsko plnilo od roku 1997 až do momentu vyhotovení zprávy veškerá politická kritéria, která byla zcela nezbytná pro členství v Evropské Unii. V monitorovací zprávě z října roku 2005 existovalo 9 kategorií, ve kterých komise uznala potřebu učinit rozsáhlé změny. Ve zprávě z května 2006 pak zhodnotila dosažený pokrok. Jednalo se o tyto oblasti:
2 Acquis communautaire je souhrn veškerého platného práva, které zavazuje členské státy v rámci Evropské
• Reforma veřejné správy
V této oblasti bylo dosaženo značného pokroku, ale stále se dá Rumunsku vytknout příliš časté používání mimořádných vládních nařízení. Od 30. září 2005 do 15. března 2006 jich bylo použito 90. Vydáváním tolika mimořádných vládních nařízení se snižuje význam parlamentu a naopak se posiluje moc vlády.
• Účinné provádění reformy soudnictví
Evropská komise pochválila Rumunsko za zavedení systému náhodného přidělování případů soudcům, čímž se výrazně snížila možnost jejich uplácení a také za převedení právních předpisů do elektronické podoby, čímž se zjednodušil a hlavně zrychlil přenos aktuálních informací k soudcům nižší instance. Nemohlo už ani docházet k nejednotnému výkladu práva. Platy soudců oproti roku 2005 vzrostly o 18 %, což rovněž přispělo ke snížení korupce.
I přes velký pokrok se dá Rumunsku i v této oblasti mnoho vytknout. Zejména fakt, že ze 14 členů Vrchní rady soudců jich osm pracuje na částečný úvazek a u šesti z nich hrozí střet zájmů. Je zapotřebí ještě více zjednodušit trestní řád, upravit pravidla pro mimosoudní řešení sporů. Zářijová zpráva pak potvrzuje neustálé zlepšování situace, ale stále poukazuje na drobné nedostatky. Většinu z nich však Rumunsko do ledna 2007 odstranilo. Za velký pokrok můžeme považovat zavedení jednotného on-line systému právních norem, který je dostupný pro všechna zastupitelství.
• Boj proti korupci
Velmi důležité bylo snížit korupci u soudů. K tomu přispělo například omezení trestní imunity pracovníků soudu na konci roku 2005. V březnu roku 2006 bylo Nejvyšší státní zastupitelství pro stíhání korupce přetvořeno na Národní ředitelství pro boj s korupcí, které má oproti svému předchůdci mnohem větší pravomoci, a to zejména při stíhání poslanců obviněných z korupce. Důležitou částí boje s korupcí je také povinné zveřejňování majetkové situace státních úředníků.
V říjnu 2005 začalo fungovat i Generální ředitelství pro boj s korupcí založené při Ministerstvu správy a vnitra3, které by mělo do jisté míry fungovat jako pojistka fungování Národního ředitelství pro boj s korupcí. Generální ředitelství má však užší působnost.
Zaměřuje se především na pracovníky ministerstev.
Nevyřešené však zůstávají některé oblasti spojené zejména se systémem prověrek prohlášení o majetku státních úředníků a s vyšetřováním poslanců podezřelých z korupce.
Parlamentu je vytýkán odmítavý postoj k provádění kontroly ve svých řadách. Národnímu ředitelství pro boj s korupcí nebylo dovoleno zjišťovat původ majetku poslanců. Tím byla narušena spolehlivost systému.
I podle zářijové zprávy zůstává korupce velmi problematickým tématem a Rumunsko bude muset neustále zvyšovat intenzitu boje s tímto nešvarem.
• Boj proti obchodování s lidmi
Druhá monitorovací zpráva k tomuto bodu říká: „Od října roku 2005 (pozn. autora:
do dubna 2006) bylo zničeno 10 sítí a zaznamenáno 567 trestných činů. Následkem bylo 94 zatčení. Celkem bylo zjištěno 310 obětí obchodování s lidmi.“
I když některé oběti pocházejí přímo z Rumunska, většinou se jedná o cizince, zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu. V Rumunsku však obchod nekončí, lidé bývají prodáváni dále na západ. Rumunsko je tedy zemí spíše tranzitní. Aby se této trestné činnosti zamezilo, byl zřízen Národní ústav pro předcházení obchodu s lidmi a sledování pomoci nabízené jejich obětem. Velmi naléhavým problémem je také ilegální obchodování se zárodečnými buňkami.
• Špatné zacházení s osobami ve vazbě, podmínky ve vězeňství
Od října 2005 do uzávěrky druhé hodnotící zprávy bylo zavřeno šest nevyhovujících věznic. Byla přijata opatření k oddělení vězňů odsouzených od vězňů předběžně zadržených.
Od počátku roku 2006 se začaly rušit malé věznice pro předběžně zadržené ve sklepních prostorách policejních stanic a hledaly se pro ně vhodnější prostory. Účinná opatření pak snížila riziko šíření nakažlivých nemocí mezi vězni, ke kterému docházelo v minulosti.
311.4.2007 přejmenováno na Ministerstvo vnitra a reformy správy - Ministerul Internelor şi Reformei
V některých věznicích však stále přetrvávají velice špatné životní a hygienické podmínky a na jejich zlepšení se vynakládá velice málo finančních prostředků.
• Ochrana dětí
V důsledku přijetí nového zákona o osvojení dítěte klesl za období sledované dvěma posledními zprávami počet dětí umístěných v ústavech a naopak vzrostl počet dětí umístěných do náhradní nebo pěstounské péče.
• Systém péče o tělesně a duševně postižené
V některých psychiatrických léčebnách nadále přetrvávají velmi špatné životní podmínky. Od počátku roku 2006 funguje v Rumunsku Národní strategie v oblasti sociální ochrany a zapojení zdravotně postižených osob. Je vypracována až do roku 2013 a umožňuje provedení potřebných reforem v systému péče o duševně postižené osoby. Zatím na její provedení ale chybí značná část finančních prostředků.
• Restituce majetku
Žádosti o restituci majetku bylo možné v Rumunsku podávat do konce roku 2005.
Celkem bylo podáno asi 600 000 žádostí, z nichž asi polovina byla vyhodnocena jako neoprávněná. Kolem restitucí však existuje příliš mnoho nejasností a je třeba většinu z nich podrobit přezkoumání.
• Ochrana a začlenění menšin
Stejně jako v případě České republiky má Rumunsko největší problémy s romskou menšinou. Na rozdíl od ČR zde ale spousta Romů žije tradičním kočovným způsobem života.
Nehodlají se přizpůsobit státním požadavkům a to zejména používání občanských a řidičských průkazů. Nechtějí se účastnit systému státního zdravotnictví a školství. Na druhou stranu existuje mnoho stížností z řad Romů na brutální policejní razie. Problematika menšin je spolu s bojem proti korupci nejvíce diskutovanou politickou otázkou.
1.4.1.2 Hospodářská kritéria
Už v první monitorovací zprávě Evropská komise prohlásila, že Rumunsko je ekonomikou s fungujícím trhem, což byl základní ekonomický předpoklad, aby se Rumunsko mohlo stát členem Evropské unie. Jsou zde ale oblasti, ve kterých musí dojít k rozsáhlým změnám. Jedná se o tyto oblasti:
• Makroekonomická stabilita
V této části navrhuje Evropská komise Rumunsku nastolení umírněnější fiskální politiky. Makroekonomická stabilita Rumunska se od roku 2000 neustále zlepšuje.
Rumunská centrální banka od roku 2000 slaví úspěch se svou protiinflační politikou. V roce 2005 klesl schodek veřejných financí dokonce na 0,8 % HDP. Ale ne ve všech makroekonomických oblastech je Rumunsko v novém tisíciletí úspěšné. Například v roce 2005 proběhla v zemi daňová reforma, která způsobila snížení příjmů z přímých daní o 1 %. I přesto, že se v roce 2005 mírně zpomalil růst produktivity práce, vzrostla minimální mzda o 12,1 %.
• Reforma veřejných výdajů
Ve sledovaném období se výrazně urychlila reforma zdravotnictví a přípravy na důchodovou reformu. Zlepšila se schopnost Rumunska efektivně začleňovat finance z evropských fondů do národních projektů. Snížil se podíl nesplacených daňových závazků rumunských subjektů. Rumunsku však stále chybí střednědobý rámec pro plánování výdajů.
• Privatizace a restrukturalizace průmyslu
V roce 2006 pokračovala privatizace velkých podniků. Velmi úspěšná a precizně provedená byla zejména privatizace největší rumunské banky BCR (Banca Comerciala Română) do rukou rakouské Erste Bank. Nevýdělečné státní podniky byly rozprodávány nebo kompletně restrukturalizovány. Privatizace v některých sektorech však stále vázne. Jde zejména o průmysl energetický, zbrojní a plynařský. Změnu struktury odvětví bude nutno provést zejména v těžebním průmyslu a v železniční dopravě.
• Podnikatelské prostředí
Vstřícnost úřadů vůči podnikatelům se neustále zlepšuje. Zlepšila se práce soudů, zkvalitnily se postupy v konkurzním a likvidačním řízení. Byl také zprůhledněn systém daní a zvýšena efektivnost jejich výběru.
1.4.1.3 Závazky vyplývající z acquis communautaire
Většinu kapitol acquis Rumunsko uzavřelo před dokončením druhé monitorovací zprávy. Jedná se o kapitoly týkající se dopravy, energetiky, statistiky, měnové a hospodářské unie, malých a středních podniků, vědy a výzkumu, vzdělávání a odborné přípravy, telekomunikací, ochrany spotřebitele, vnějších vztahů, společné zahraniční a bezpečnostní politiky a rozpočtu EU. Pokud stát danou kapitolu uzavře, tak to znamená, že Evropská unie nemá v této oblasti větších námitek. Kapitol acquis je mnoho, proto zde uvádím jen ty, jejichž plnění bylo nejproblematičtější a které za nevyřešené pokládala i poslední monitorovací zpráva ze září 2006.
• Akreditace platebních agentur
Zavádění platebních agentur, které by zajišťovaly redistribuci peněz z fondů Evropské unie (zejména z fondů určených pro zemědělství), bylo nesmírně komplikované zejména kvůli problémům s vytvořením spolehlivého počítačového systému.
• Vedlejší produkty živočišného původu
Evropská komise v první a druhé monitorovací zprávě Rumunsku vytýkala, že se nedostatečně věnuje problematice likvidování uhynulých chovaných zvířat. Největší obavy panovaly z nedostatečných kapacit tří rumunských kafilérií v případě epidemie BSE (nemoc šílených krav). V poslední zprávě Evropská komise konstatuje významný pokrok, ale trvá na urychlení plánované modernizace stávajících tří kafilérií.
1.4.2 Doprovodná opatření
Vstupem do Evropské unie 1. ledna 2007 se ovšem Rumunsko nestalo jejím rovnoprávným členem. I když podle Evropské komise jak Rumunsko tak Bulharsko dosáhly obrovského pokroku ve všech oblastech, stalé ještě nedosahují parametrů, které Evropská komise od řádných členů vyžaduje. Proto obě země vstoupily za současného zavedení doprovodných opatření.
Doprovodnými opatřeními se myslí ochranná opatření, přechodná opatření, úprava výše finančních prostředků ze zdrojů EU a spolupráce a kontrola v oblasti justice a boje proti korupci.
1.4.2.1 Ochranné doložky
Ochranné doložky jsou mechanizmy poslední instance, které mají zabránit vzniku problémů fungování Evropské unie vlivem událostí v Rumunsku či Bulharsku. V právu Evropské unie existuje spousta ochranných doložek, avšak smlouvy o přistoupení obsahují ještě další. Lze je použít do tří let od vstupu do EU. Jsou to:
• Obecná hospodářská ochranná doložka
Jedná se o doložku v oblasti obchodu. Evropská komise může dočasně povolit ochranná opatření a tím podpořit méně rozvinutá odvětví či regiony. Tato ochranná doložka již byla použita při vstupu deseti států v roce 2004.
• Zvláštní ochranná doložka týkající se vnitřního trhu
Komise může přijmout jakákoli vhodná opatření v případě, že by problémy daného státu narušovaly funkci vnitřního trhu. Jedná se zejména o situaci, kdy by některý ze států nezahrnul všechny potřebné normy do národního práva. Touto doložkou se budou řešit veškeré problémy, které se týkají základních čtyř svobod, hospodářské soutěže, energetiky, dopravy, telekomunikací, ochrany zdraví a ochrany spotřebitelů.
• Zvláštní ochranná doložka týkající se spravedlnosti a vnitřních věcí
Tato ochranná doložka může být použita v případě vážného problému v oblasti justice. Touto doložkou mohou být dočasně pozastavena práva Rumunů a Bulharů, která jim vyplývají z komunitárního práva.
1.4.2.2 Přechodná opatření
Přechodná opatření umožňují Komisi zakázat během tří let od vstupu do EU vývoz rumunského zboží na vnitřní trh Evropské unie, pokud nebude v souladu s právní úpravou EU v oblasti bezpečnosti potravin nebo v oblasti veterinární a rostlinolékařské. Některé rumunské firmy mají již od okamžiku vstupu Rumunska do EU od Evropské komise uložen zákaz exportu zboží na vnitřní trh Evropské unie a pokud do tří let nezačnou plnit požadované normy, bude jejich výroba zastavena. Jsou to zejména o podniky vyvážející vepřové maso a živá prasata.
V přístupových jednáních byla dohodnuta i jiná přechodná opatření, která umožňují dočasné odchýlení od právních předpisů a norem Evropské unie. Jedná se o tyto oblasti:
volný pohyb pracovníků, nabývání pozemků, silniční doprava a některé aspekty právních předpisů a norem EU v oblasti životního prostředí a zemědělství.
1.4.2.3 Úprava výše finančních prostředků ze zdrojů EU
Do 1. ledna 2007 čerpalo Rumunsko z Evropské unie finanční prostředky prostřednictvím fondů předvstupní pomoci (SAPARD, ISPA, PHARE). Jako člen Evropské unie ale využívá zejména zemědělských a strukturálních fondů. Evropská komise se obává zneužití peněz plynoucích z těchto fondů, a proto si vyhradila právo platby pozastavovat či snižovat jejich výši v případě jejich nesprávného využití.
1.4.2.4 Kontrola v oblasti justice a boje proti korupci
Jelikož v oblasti justice a boje s korupcí mělo Rumunsko i v době vstupu stále rezervy, bylo nutné tuto skutečnost zakotvit do doprovodných opatření. Pokrok v těchto oblastech bude neustále monitorován. Rumunsko i Bulharsko musí pravidelně podávat zprávy o učiněných opatřeních. Komise pak zhodnotí dosavadní pokrok a navrhne další postupy. Tento postup bude uplatňován do té doby, dokud nebudou splněny všechny požadavky.
2 Historie česko–rumunských vztahů
2.1 Dávná minulost
První prokázané intenzivní obchodní styky mezi českými zeměmi a Rumunskem spadají do období vlády Přemyslovců. V té době Rumunsko existovalo v podobě tří velkých knížectví: Moldavského (na východě) , Valašského (na jihu) a Sedmihradského (na severu).
Český groš se tehdy stal dokonce oběžnou mincí v některých oblastech Sedmihradska. Do Rumunska se vyváželo zejména české sukno, které sice nebylo příliš kvalitní, zato však velmi levné. Oblíbené byly rovněž české klobouky.
Do dějin Rumunska se velmi významně zapsalo husitství. Toto reformátorské hnutí se velmi rozšířilo mezi nižšími rumunskými vrstvami a propuklo s daleko větší intenzitou než u našich bližších sousedů Poláků či Němců. Několik rumunských studentů, kteří navštěvovali pražskou univerzitu, se stalo kněžími a později šířili Husovo učení zejména v Sedmihradsku, kde také došlo později k nejintenzivnějším lidovým povstáním. Spousta husitů z českých zemí šla s nimi a usadila se v Rumunsku natrvalo. Čeští husité neovlivnili rumunské dějiny pouze duchovními hodnotami, ale také bojovým uměním. V Brašově se podle českých návrhů vyráběly tzv. husitské vozy a děla. V roce 1443 byla husitská taktika uplatněna v boji proti Turkům.
Za další období intenzivních česko-rumunských vztahů lze považovat druhou polovinu devatenáctého století. Mezi lety 1854 a 1857 okupovala rakousko-uherská vojska část Valašska a Moldavska. Díky intenzivním kontaktům z minulosti se české okupační jednotky s rumunským obyvatelstvem spřátelily. V šedesátých letech se pak čeští národní obrozenci v prohlášeních zastávali Rumunů v Sedmihradsku, kteří čelili pomaďaršťování, a stejně tak se rumunští představitelé stavěli k poněmčování českých zemí. V roce 1878 se tři rumunská knížectví spojila a vzniklo tak jednotné Rumunské království v čele s Karlem I.
2.2 Období po první světové válce
První světová válka skončila kromě jiného vznikem samostatného Československa, což umožnilo vznik československo–rumunských styků na státní úrovni. 11. srpna 1919 vyslalo Československo do Rumunska zmocněnce, který měl zajistit založení trvalé diplomatické mise. Již předtím ale existovaly neoficiální vztahy doprovázené přátelskými
Podkarpatská Rus měla na jihu hranice s Rumunskem. A právě Podkarpatská Rus byla příčinou největších problémů, protože se státy přely o přesný průběh hranice.
30. ledna 1920 se velvyslancem Československa v Rumunsku stal Bohumil Čermák.
7.srpna 1920 byl do funkce jmenován první rumunský velvyslanec v Praze a dne 15.září téhož roku předal prezidentu Masarykovi pověřovací listiny. Tento den lze tak považovat za oficiální zahájení československo–rumunských diplomatických styků. 23.dubna 1921 byla v Bukurešti podepsána československo–rumunská dohoda o obranném spojenectví, která zavazovala oba státy k vzájemné pomoci v případě útoku ze strany Maďarska. Tato smlouva byla jednou ze tří dvoustranných smluv mezi Československem, Rumunskem a Jugoslávií.
Smlouvy dohromady tvořily obranný pakt zvaný Malá dohoda.
Vedle diplomatických styků se již od vzniku Československa rozvíjely i hospodářské vztahy. Od února 1919 působilo v Bukurešti československé obchodní zastoupení. Rumunské obchodní zastoupení v Praze vzniklo v prosinci téhož roku. Hned od počátku se v obchodu s Rumunskem angažovaly velké české firmy jako Baťa, Poldi či Škoda. Rumunsko k nám zase začalo dovážet ropu ze svých ložisek. První mezistátní obchodní dohoda byla podepsána 23. dubna 1921. Ale již dříve docházelo k mezistátním obchodním jednáním, která měla za následek uzavírání dvoustranných dohod jako například dohody o železniční dopravě z března roku 1919. Vzájemný obchod solidně rostl, ale v absolutním vyjádření stále netvořil nijak závratné sumy. Relativně nedosahoval ani pěti procent. V tomto období, a vlastně až dodnes, byl významnější náš vývoz do Rumunska než opačně. Československo bylo v meziválečném období průměrně pátým největším dovozcem do Rumunska.
Z Československa se dovážely hlavně stroje a textil. V opačném směru nejvíce putovaly potraviny, ropa a další suroviny.
V červnu 1930 byla stará obchodní dohoda nahrazena novou, která zůstala v platnosti až do začátku druhé světové války. Vzájemný československo–rumunský obchod nebyl v důsledku velmi dobrých politických vztahů výrazně poškozen světovou hospodářskou krizí. 22. ledna 1934 podepsali zástupci obou stran protokol, který obsahoval opatření k zastavení poklesu vzájemného obchodu. Díky snahám obou stran se do roku 1935 zvýšil objem obchodu o 20 %. Obchodní bilance v tomto roce skončila deficitem v neprospěch Rumunska. Naproti tomu hned v následujícím roce zaznamenalo Rumunsko výrazně aktivní obchodní bilanci s Československem. Počínaje rokem 1934 se významným vývozním artiklem Československa stávají zbraně. V tomto roce se jich do Rumunska vyvezlo za 34
československé zbrojovky Rumunům zbraně za 1,3 miliardy Kčs. Tyto obchody byly doprovázeny řadou korupčních afér. Československé banky financovaly mnoho státních projektů v Rumunsku, ale značná část těchto finančních prostředků beze stopy zmizela.
Postupně se však Rumunsko od Československa odklánělo. V březnu roku 1938 představitelé Rumunska prohlásili, že v případě konfliktu mezi Československem a Německem zůstanou neutrální a v září tohoto roku deklarovali, že nemají nic proti případnému připojení jižního a východního Slovenska k Maďarsku, ale rozhodně odmítli připojení celého Slovenska. Stejně tak Rumunsko podporovalo polské územní požadavky.
Postoj občanů Rumunska byl však od toho vládního zcela odlišný. I z tohoto důvodu tak Rumunsko zamítlo plán na rozdělení Podkarpatské Rusi mezi Polsko a Rumunsko, což navrhovali Poláci. Po zabrání sudet Němci mnoho Čechů a Slováků uprchlo do Rumunska, kde byli vřele přijati.
2.3 Druhá světová válka
Pověstným hřebíčkem do rakve československo–rumunských vztahů pak byl fakt, že se Rumunsko v létě roku 1941 připojilo k Německému útoku na Sovětský svaz, který v té době okupoval východní část Rumunska Besarábii (dnešní Moldavská republika). Hlavním velitelem rumunských vojsk byl generál Antonescu. Rumunsko vyslalo do Anglie a Francie vzkaz, že se jen snaží připojit zpět území násilně zabraná v roce 1940 (na východě Sovětským svazem a na severu Maďarskem). Antonescu byl jediným vojenským vůdcem Hitlerova spojeneckého státu, který si mu dovolil oponovat, a Hitler to toleroval. Nebylo to však zdaleka rovnocenné spojenectví. Hitler si s Rumuny hrál, jak se mu zachtělo. Slíbená území nedostali, rumunští vojáci byli posíláni do téměř sebevražedných a nesmyslných misí.
Po porážce u Stalingradu chtělo Rumunsko z války vystoupit a dojednat mír s oslabeným Sovětským svazem. Rumuni si za žádnou cenu nepřáli sovětskou okupaci a proto navrhli západním spojeneckým vojskům, že se jimi dobrovolně nechají obsadit. Tento návrh byl však odmítnut s odůvodněním, že spojenci postupují jednotně. Takovýchto pokusů bylo během války více. Rumuni se nechtěli vzdát své samostatnosti. Britský generál Wilson vyzval Rumunsko k okamžité kapitulaci a k nekladení odporu Rudé armádě. Generál Antonescu mu odpověděl (text dopisu převzat z knihy Dějiny Rumunska, Kurt W. Treptow): „Stejně jako vy bojujete za Anglii, já bojuji za svou zemi. Avšak vy nemůžete znát utrpení, boje a hrozby, v kterých žijeme. Byli jsme napadeni, ačkoliv jsme na nikoho neútočili. To, co bylo naše po
v evropské situaci roku 1940 opustit, a tak dovolili, abychom byli oloupeni zbabělými sousedy. Žádný z našich velikých spojenců nemohl garantovat naše zmenšené hranice, aby tak odpověděl na náš poplašný křik. Museli jsme vzdorovat Rusku, které nás denně uráželo a ohrožovalo. Jediná země, která v této obtížné situaci souhlasila s tím, že bude garantovat další existenci rumunského národa, bylo Německo. Když je náš lid připraven zemřít, nežádejte, aby přijal milost a zachoval se nečestně. Pomozte zachránit ho a nenuťte nás, abychom se vrhli do bezedné jámy, plné destrukce a hanby.“ Z tohoto prohlášení je jasně patrné, jak se Rumunsko obávalo sovětské nadvlády a jaké důvody ho vedly ke spojení s Německem. Sověti měli v této záležitosti jasno. Rumunsko je agresor a musí v této chvíli bezpodmínečně souhlasit s okupací.
4. srpna 1944 byl Antonescu pozván k Hitlerovi. Antonescu požadoval, aby mu vůdce slíbil, že se bude snažit udržet sovětskou frontu alespoň tam, kde je, a že nenechá Rumunsko Rusům na pospas. Žádal ho také, aby bylo Rumunsko účinněji bráněno proti spojeneckým náletům, které začaly v dubnu roku 1944. 19. srpna 1944 začal Sovětský svaz Rumunsko bombardovat a Antonescu nařídil ustoupit. O tři dny později rozvázal pakt s Německem a prohlásil, že je připraven na vyjednávání se Sovětským svazem. 23.srpna byl zatčen rumunským králem a Rumunsko vystoupilo z války. Němci dostali 15 dní na to aby se z Rumunska v poklidu stáhli. Bukurešť však byla následující den bombardována německými letadly a Rumunsko vyhlásilo říši válku. 16 rumunských divizí bojovalo po boku Rudé armády a postupně se probilo přes Maďarsko a Rakousko do Československa. Celkem při této výpravě Rumunsko přišlo o 170 tisíc vojáků. Rumunsko přineslo hned po Sovětech, Britech a Američanech nejvíce obětí na spojenecké straně a to podle čelních představitelů Spojeneckých vojsk pomohlo válku zkrátit o několik měsíců. Stále však nemělo jistotu, že jeho území zůstane svobodné. A stal se pravý opak. Rumunsko muselo uznat hranice z roku 1941, a tedy přenechat Besarábii Sovětskému svazu, muselo přiznat status agresora a nechat se okupovat Rudou armádou. Také se Rumunsko muselo zavázat splácet reparace. Churchill se po válce sešel se Stalinem a přislíbil mu, že může mít v Rumunsku 90% převahu na oplátku za 90% převahu západu v Řecku. Tím byl osud nezávislosti Rumunska zpečetěn.
7. dubna 1945 došlo k oficiálnímu obnovení diplomatických vztahů. Od roku 1946 opět fungovala obě velvyslanectví. Československo podporovalo požadavek Rumunska, aby bylo prezentováno jako spojenecký stát, ne jako válečný agresor. Většina majetku československých firem v Rumunsku z doby před válkou byla ve správě rumunských úřadů a
se zde usadilo natrvalo. Během roku 1947 se hospodářství Rumunska zcela sesypalo.
Rozsáhlé oblasti byly postiženy hladomorem, což bylo zčásti řešeno Československou potravinovou pomocí. Komunisté obvinili z krize starý režim a ujali se moci. 30. prosince byl rumunský král Mihai, který vládl Rumunsku od roku 1940, přinucen abdikovat a okamžitě opustil Rumunsko. Následující den pak byla vyhlášena Rumunská lidová republika. V únoru 1948 dovršili komunisté puč i v Československu a obě země tak mohly začít psát svou historii budování komunizmu.
2.4 Období budování komunizmu (do roku 1965)
Z předchozí části mé práce je patrné, že cesta Československa a Rumunska k zavedení socializmu byla velmi rozdílná. Československo bylo z větší části osvobozeno Rudou armádou (za přispění Rumunské armády) a proto si zde Sovětský svaz nárokoval svůj vliv. Navíc byla v té chvíli sovětská přítomnost vnímána veskrze pozitivně. Byli to vojáci – osvoboditelé. A i z toho důvodu zvítězila Komunistická strana v parlamentních volbách. Ale Rumunsko nebylo osvobozeno Sovětským svazem. Naopak se po celou dobu snažilo zabránit sovětské přítomnosti na svém území.
21. července 1948 byla v Bukurešti podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou.
Československo i Rumunsko se spolu s dalšími zeměmi střední a východní Evropy staly součástí sovětského vojensko-politického bloku, kde rozhodující slovo měla Moskva. Co se týče hospodářské spolupráce ve východním bloku, tak roku 1949 byla založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Politické a vojenské otázky se měly na nadnárodní úrovni řešit na základě Varšavské smlouvy z roku 1955. V tomto období byl vzájemný obchod velmi významný. Československo výrazně pomáhalo při industrializaci Rumunska.
Dodávalo rozsáhlé investiční celky a budovalo dokonce i celé nové podniky na území Rumunska. Postupně se Československo vypracovalo na pozici druhého největšího obchodního partnera Rumunska hned za Sovětským svazem. Z Rumunska se do Československa vyvážely průmyslové výrobky, suroviny a potraviny a od sedmdesátých let i osobní automobily. Rumunský podíl na celkovém importu do Československa však nedosahoval tak významné úrovně, jak tomu bylo z druhé strany.
Spolupráce v oblasti vzájemného poznávání kultur se také významně rozvíjela. Stalo se tradicí, že byly jednou ročně pořádány Dny rumunské kultury v Praze a Dny
University Karlovy rumunistika jako samostatný studijní obor. Mnoho knih rumunských autorů bylo překládáno do češtiny a naopak mnoho českých do rumunštiny. To se týkalo jak knih odborných, tak krásné literatury.
Rumunsko se stávalo čím dál tím víc oblíbenou destinací českých turistů. Na pobřeží Černého moře byla čeština jedním z nejčastěji znějících jazyků. Mnoho Čechoslováků také začalo objevovat krásy Rumunského vnitrozemí, zejména impozantních Karpat.
2.5 Nicolae Ceauşescu
V říjnu 1965 se do čela Rumunské komunistické strany dostal Nicolae Ceauşescu, velmi charismatický a cílevědomý politik, který chtěl obnovit hrdost rumunského národa a vyvrátit mýtus o osvobození Rumunska Rudou armádou. Rumunsko již před jeho nástupem k moci přitahovalo pozornost západoevropských demokracií. Rumunští politici nebyli tak pevně svázáni s Kremlem jako představitelé ostatních komunistických satelitů Sovětského svazu. Západ považoval Rumunsko za jakéhosi Trójského koně ve východním bloku.
Ceauşescu sliboval zmírnění politického režimu. V roce 1967 povolil zřizování soukromých obchodů, restaurací a penzionů, což v Československu nepřipadalo v úvahu.
Ceauşescu pořádal velká lidová shromáždění, kde lidem hlásal svou vizi rumunského národa.
Chodil mezi dělnickou třídu, cestoval po celé zemi a navštěvoval i obyvatele na venkově i komunity národnostních menšin. Naproti tomu, ke svým spolupracovníkům se takto přívětivě rozhodně nechoval. Prováděl čistky všude tam, kde ho mohl někdo ohrozit.
Jeho liberálnější smýšlení se odrazilo ve všech oblastech. Rumunští spisovatelé nebyli tolik svázáni cenzurou jako v jiných státech východního bloku. Ze škol vymizela povinná ruština a byla nahrazena především výukou francouzštiny, angličtiny a němčiny. Na některých vysokých školách se v těchto jazycích i vyučovalo. Rumunské univerzity byly v kontaktu s vysokými školami na západě, a to včetně univerzit ve Spojených státech amerických. Komunistická strana tak získala i sympatizanty z řad intelektuálů.
V ekonomické oblasti byl důraz kladen na rozvoj těžkého průmyslu. Ceauşescu chtěl z Rumunska udělat vývozce strojírenských výrobků, jakým bylo například Československo, ale Rumunské výrobky byly nekvalitní a proto našly odbytiště spíše na trzích Afriky a Asie.
Ceauşescu dbal také na rozvoj těžby a zpracování ropy, aby se ještě více snížila závislost jeho země na Sovětském svazu. Životní úroveň obyvatel rostla a Ceauşescu byl velmi
Nedlouho po svém uvedení do funkce učinil čtyři zásadní politická rozhodnutí, která posílila jeho mezinárodní postavení a respekt:
• nepřerušil diplomatické styky s Izraelem v roce 1967 poté, co Izrael zvítězil ve válce s Egyptem, Sýrií a Jordánskem – zbytek východního bloku styky přerušil
• navázal plnohodnotné diplomatické styky se Spolkovou republikou Německo
• povolil rumunským židům připojení k Světovému židovskému kongresu
• odmítl účast na vojenském útoku zemí Varšavské smlouvy proti Československu v roce 1968
Zejména poslední bod je zjevně z hlediska našich vzájemných vztahů s Rumunskem klíčový. O této vojenské akci Ceauşescu prohlásil, že je velkou hrozbou pro mír v Evropě a navíc velkou ostudou pro celý východní blok. Po tomto aktu již všem muselo být jasné, že rumunská nezávislost na politice Sovětského svazu není jen rumunským zbožným přáním.
Do Rumunska začali jezdit i představitelé západních mocností. Nejdříve přijel Ceauşesca navštívit britský ministerský předseda Wilson následován francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem. V létě 1969 Rumunsko navštívil americký prezident Richard Nixon. Do té doby americký prezident žádnou jinou komunistickou zemi nenavštívil. V roce 1971 se Rumunsko stalo členem GATT (General Agreement on Tariffs and Trade, Všeobecná dohoda o clech a obchodu). Styky s komunistickými zeměmi byly sice mírně utlumeny, ale rozhodně ne zanedbávány.
Od své návštěvy Severní Koreje v roce 1971 však začal Ceauşescu zastávat názor, že lidé by měli být více směrováni k plánovaným cílům a také více kontrolováni. 24 března se stal Ceauşescu rumunským prezidentem. Tato funkce byla vytvořena speciálně pro něj.
S růstem spotřeby ropy země přestávala být energeticky soběstačná. Rumunsku prudce rostla zahraniční zadluženost a zemědělství přestávalo stačit pokrývat domácí potřeby. Navíc v roce 1977 postihlo Rumunsko silné zemětřesení s centrem blízko hlavního města. 1500 lidí zemřelo a 35 tisíc budov bylo zničeno. Životní úroveň obyvatelstva začala klesat. Po celé zemi propukaly mohutné dělnické nepokoje. Příslušníci tajné komunistické informační služby začali opět masivně odstraňovat nepohodlné osoby. Nedostatek surovin nutil Rumunsko neustále se politicky přibližovat k Moskvě. Čím víc se přibližovalo k Moskvě, tím více se oddalovalo od západu. Obchodní vztahy s Československem to však příliš neovlivnilo. Největší problémy měli českoslovenští turisté, kteří se v Rumunsku potýkali s omezením směňovaného množství peněz.
Ceauşescu se v 80. letech rozhodl smazat zahraniční dluh, proto velmi omezil dovoz a naopak vše soustředil na vývoz se současným omezením rumunské spotřeby. Veřejné osvětlení na vesnicích bylo zrušeno a ve městech utlumeno. V dubnu 1989 byl opravdu celý rumunský zahraniční dluh splacen.
V roce 1987 napadl Ceauşescovu politiku Ion Iliescu. Později se k němu přidalo i šest vysoce postavených komunistů, stejně jako v exilu žijící rumunský král Mihai. Odpor k režimu byl také patrný v ulicích. Série demonstrací proti režimu Nicolae Ceauşesca začala 17. prosince 1989 v Timişoaře (Temešváru), kde rozlícený dav vyplenil budovu krajského výboru strany. Za pomoci rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky se pak zprávy o události rozšířily do celého Rumunska a protesty propukly i v dalších městech.
Bukurešť se přidala 21. prosince. Po celou dobu hlásaly zahraniční rozhlasové stanice, že v Rumunsku při demonstracích umírají lidé po tisícovkách. Tyto informace se však nikdy nepotvrdily. Ceauşescu se na poslední chvíli pokoušel občany ve svých projevech uklidnit, což se mu však nepodařilo. I se svou ženou pak uprchl z Bukurešti. Vzápětí byl dopaden a po krátkém vojenském soudu byli oba dva popraveni.
2.6 Období ekonomické transformace (do 2006) 2.6.1 Demokratizace politické moci
Poté, co padla komunistická vláda, byla vytvořena prozatímní rada v čele právě s Iliescem. První poválečné demokratické volby v Rumunsku se konaly 20. května 1990. Do té doby vzniklo mnoho malých politických stran a hnutí. Iliescova Fronta národní spásy získala 66 % hlasů a zvítězila. Sám Iliescu pak v prezidentských volbách získal 85 % hlasů a stal se prvním rumunským demokratickým prezidentem.
Mnoho pracovníků, kteří byli v minulosti členy komunistické strany, zůstávalo na svých pozicích, a to i v institucích, jakými byla například ministerstva. Prohlašovali totiž, že nebyli skutečnými komunisty, že pouze sloužili vlasti ve svých profesích a teď se názorově ztotožňují s programem sociální demokracie. Ponechání těchto pracovníků ve funkcích bylo velmi špatně vnímáno ze strany západních demokracií a taky opozičních stran. Konflikty mezi vládnoucí stranou a opozicí byly velmi tvrdé a politická situace Rumunska se navenek jevila jako velmi nestabilní.
Fronta národní spásy. 27. září 1992 se konaly další parlamentní volby, které vyhráli Sociální demokraté a vytvořili koalici spolu s nacionalisty a třemi dalšími socialistickými stranami včetně postkomunistů. Politická situace se na chvíli uklidnila, ale opravdu stabilní vládu mělo Rumunsko až v roce 2000.
2.6.2 Vzájemné vztahy po pádu komunizmu
Současný pád komunizmu v obou zemích předznamenal i další společnou cestu vytváření demokratických režimů založených na tržním principu. Ale obě země měly své domácí problémy, se kterými se nejprve musely vyrovnat. Navíc Československo se již od počátku snažilo ekonomicky spolupracovat v prvé řadě se západními zeměmi (hlavně s Německem). Na druhé straně Rumunsko zase trpělo určitým odloučením od ostatních států kvůli bývalému Ceauşescově režimu. Rumunům nevěřili ani představitelé východu (kvůli Ceauşescově politice, která nebyla dostatečně svázána se Sovětským svazem) ani představitelé západu (Ceauşescu byl nejprve trojským koněm západních zemí ve východním bloku, ale následně tvrdým komunistickým diktátorem). Z této izolace se Rumunsko dostalo až v roce 1993. Navíc po pádu bývalého režimu se Rumunská ekonomika prakticky sesypala.
Recese postihla všechny země střední a východní Evropy, ale ta rumunská byla obzvláště hluboká. O stavu ekonomiky na počátku transformace nejlépe svědčí grafy v příloze č.1 a 4, které dokumentují prudké snížení hrubého domácího produktu a hyperinflaci na začátku devadesátých let.
I přes obrovské problémy, zejména na rumunské straně, vzájemný zahraniční obchod nezanikl, pouze se silně utlumil. V září 1991 byla v Brně podepsána Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Rumunska o vzájemném obchodu a platbách.
Rumunsko nemělo při změně politického režimu prakticky žádný zahraniční dluh.
Samo o sobě by tato informace byla velmi pozitivní, ale do této situace se Rumunsko dostalo jen díky velmi přísné Ceauşescově zahraniční politice, která zemi zbídačila.
2.6.3 Vzájemné vztahy po rozdělení Československa
1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika a Slovenská republika. Bylo tedy nutné uzavřít nové obchodní dohody. Navíc Rumunsko již částečně překonalo počáteční ekonomický kolaps a mohlo nastartovat ekonomickou transformaci jako ostatní země. Od
roku 1993 se již uplatňovaly v Rumunsku tržní ceny, což usnadnilo existenci a rozvoj zahraničního obchodu.
V září 1993 navštívil Prahu rumunský ministr zahraničí, aby dojednal dohodu o vzájemných vztazích a připravil mnoho dílčích dohod, například o ochraně investic. Obě země si navzájem slíbily podporu při jednáních o vstupu do různých nadnárodních organizací. Poté na oplátku tehdejší předseda vlády Václav Klaus navštívil Bukurešť, aby se vzájemné vztahy dále prohlubovaly. I zde bylo uzavřeno několik důležitých smluv.
V říjnu 1994 navštívil Prahu rumunský premiér a spolu s Václavem Klausem podepsal Dohodu o zóně volného obchodu mezi Českem a Rumunskem. Od 1. ledna 1995 se tak většina průmyslového zboží obchodovala bezcelně. Po předchozím výrazném útlumu se tak česko-rumunské vztahy opět výrazně zintensivnily.
2.6.4 CEFTA
21. prosince 1992 byla v Krakově podepsána Středoevropská dohoda o volném obchodu (anglicky Central European Free Trade Agreement - CEFTA). S rozpadem socialistické soustavy se zpřetrhala i těsná ekonomická pouta mezi zeměmi ve střední a východní Evropě. Aby tato zaběhlá spolupráce mohla pokračovat, bylo nutné vytvoření právě takovéto smlouvy. Zakládajícími státy byly Československo, Maďarsko a Polsko. U Československa již bylo přihlíženo k brzkému rozdělení na dva státy. Od 1. dubna 1993 tato smlouva vstoupila v platnost. Zakládající země představovaly také seskupení zvané Visegrádská skupina, které však mělo více politický než ekonomický charakter.
Hlavním cílem CEFTy bylo vytvoření zóny volného obchodu. Tyto snahy byly podporovány Evropskou unii, protože se předpokládalo, že členské země CEFTy do ní časem vstoupí. Pokud by měly navzájem vytvořenou zónu volného obchodu, tak by byl jejich vstup mnohem jednodušší.
Realizace této dohody měla tři fáze. V té první (hned po podpisu) byla zrušena cla u bezproblémového zboží. Do pěti let pak měla být odstraněna cla u citlivějších druhů zboží a do osmi let pak i u velmi citlivých komodit. U zemědělské produkce bylo dohodnuto pouze postupné snižování celního zatížení při zachování systému kvót.
Původní smlouva nepočítala s tím, že by se CEFTA měla rozšiřovat. Avšak hned po jejím zrození začaly jevit zájem o vstup další země. Proti rozšiřování CEFTy se od začátku
V roce 1995 byla přijata Doplňková dohoda, kde byly stanoveny podmínky nutné pro vstup nových států:
• Kandidát musí mít uzavřenou asociační dohodu s EU.
• Kandidát musí být členem WTO.
• Kandidát musí mít uzavřeny bilaterální dohody o zóně volného obchodu se všemi dosavadními členy CEFTA.
V roce 1996 se k CEFTě připojilo Slovinsko a o rok později Rumunsko. Bulharsko se stalo členem v roce 1999. Rumunsko a Bulharsko měly pro vstup do CEFTy spíše politické důvody. Chtěly se připojit k zemím, se kterými se v dohledné době počítá jako s budoucími členy Evropské unie. V roce 2003 se k CEFTě přidalo Chorvatsko. V květnu 2004 bylo mezi deseti zeměmi, které vstoupily do Evropské unie, i pět členů CEFTy. Jednalo se o Českou republiku, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slovinko. Členství v Evropské unii není slučitelné s členstvím v CEFTě, a proto těchto pět států seskupení opustilo. Česká republika tedy byla v CEFTě zároveň s Rumunskem od roku 1997 až do května roku 2004. Během těchto osmi let vzájemný obchod neustále narůstal. Rostl i počet obchodovaných komodit.
V roce 2006 se členem stala Makedonie. 1. ledna 2007 vstoupilo Rumunsko a Bulharsko do Evropské unie a obě země tedy musely CEFTu opustit.
3 Současné česko–rumunské vztahy a jejich perspektivy
Poté, co Česká republika v květnu 2004 opustila CEFTu a stala členem Evropské unie, začaly česko-rumunské obchodní vztahy fungovat v rámci vztahu Evropská unie – kandidátská země. V oblasti obchodu však nedošlo k žádným podstatným změnám. Došlo pouze k mírnému zvýšení ochrany proti dovozu zemědělských produktů. CEFTA byla zónou volného obchodu a stejný obchodní režim následně existoval i mezi Evropskou unií a Rumunskem. Od ledna roku 2007 opět figuruje Česká republika i Rumunska na seznamu členů jedné ekonomické integrace, a to rovnou té nejhlubší na světě. Evropská unie představuje mnohem intenzivnější propojení ekonomik, než tomu bylo v případě CEFTy.
Tento fakt rozhodně přispívá ke zjednodušení česko–rumunských obchodních vztahů.
3.1 Rumunsko – prioritní země českého exportu
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky monitoruje naše obchodní styky s ostatními státy. Zároveň určuje, které z těchto států jsou pro český zahraniční obchod klíčové. Na americkém kontinentu byly za klíčové trhy označeny: Argentina, Brazílie, Chille, Kanada, Mexiko a Spojené státy americké. V Asii Čína, Indie, Saudská Arábie, Spojené Arabské Emiráty, Turecko a Vietnam a v Africe Egypt. Česká republika však samozřejmě nejvíce obchoduje s evropskými státy a proto se nejvíce zaměřuje právě na ně. Jako prioritní země českého exportu byly v Evropě označeny Bulharsko, Chorvatsko, Rusko, Srbsko, Ukrajina a právě Rumunsko. Pouze Rumunsko a Bulharsko jsou členy Evropské unie, a proto je export do těchto zemí snadnější, než do ostatních států s označením „prioritní“. Pro prioritní státy jsou sestaveny speciální exportní strategie pro období mezi léty 2006 a 2010.
Ministerstvo průmyslu a obchodu očekává významný růst exportu do těchto oblastí.
3.2 Exportní strategie pro oblast Rumunska
Dokument Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) definuje vizi, hlavní cíle, základní předpoklady úspěchu a aktivity státu pro vývozce a investory v oblasti rozvoje
země do Evropské unie. Tento názor lze vyčíst i z vize definované v dokumentu MPO (Strategie prosazování obchodně-ekonomických zájmů v Rumunsku): „Využijme nové příležitosti plynoucí z členství Rumunska v Evropské unii ke zvýšení hospodářské přítomnosti na rumunském trhu. Rozšiřme počet vyvážejících a investujících firem a zlepšeme pozici ČR jako jednoho z největších dodavatelů do Rumunska.“
Pro Českou republiku je Rumunsko největším obchodním partnerem v regionu.
Významným odbytištěm pro české výrobky je zejména kvůli velikosti svého trhu, který dosahuje asi dvojnásobku českého a také díky tradici přítomnosti českých výrobků na tomto trhu. Hodnota vyvezeného zboží se rok od roku zvyšuje, jak ukazuje následující tabulka a taktéž v grafickém vyjádření příloha č.5.
Tab. 1: Hodnota vyvezeného zboží z ČR do Rumunska v tisících USD, EUR
Rok USD EUR 1993 33 285 28 449 1994 45 078 38 089 1995 56 979 44 075 1996 72 722 58 052 1997 91 629 81 187 1998 167 967 149 872 1999 137 947 129 415 2000 165 937 179 823 2001 233 729 260 851 2002 283 756 301 474 2003 337 460 305 245 2004 539 817 443 153 2005 849 374 669 763 2006 1 123 719 919 049 2007-I 74 346 57 196
Z údajů ČSU vypracoval Ing. Jindřich Opava, Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Tabulku elektronickou poštou zaslala Mgr. Marta Stolařová rovněž z MPO
3.2.1 Hlavní exportní komodity ČR do Rumunska
3.2.1.1 Strojírenství – dopravní prostředky
Mezi exportní komodity České republiky tradičně patří stroje a různá zařízení, zejména pak produkty automobilového průmyslu. Do Rumunska se ve velkém množství vyvážejí nejen automobily, ale také automobilové součástky a doplňky. Společnost Škoda auto se s francouzským Renaultem pravidelně střídá v čele žebříčků měsíčních prodejů zahraničních osobních automobilů v Rumunsku. Velmi mnoho se také očekává od nové Fabie. Prozatím je u Rumunů více oblíben model Octavia. Malé a levné vozy jsou totiž doménou místního výrobce osobních automobilů společnost Dacia, kterou vlastní francouzský Renault. Fabia by však měla Daciím konkurovat zejména bohatší výbavou a kvalitnějším dílenským zpracováním. Export českých osobních automobilů do Rumunska má rozhodně skvělou budoucnost. K množství vyvezených automobilů rovněž přispívá i kolínská TPCA a do budoucna se muže počítat i s právě budovaným závodem Hyundai v Nošovicích.
Nejen osobní automobily, ale i větší dopravní prostředky české provenience, mohou nalézt výnosné odbytiště právě v Rumunsku. Jedná se zejména o prostředky městské hromadné dopravy. Již za minulého režimu se do Rumunska vyvážely československé tramvaje. Největší vývoz českých dopravních prostředků však začal až po roce 1989.
Nejednalo se však o nové modely, ale o staré trolejbusy, autobusy a tramvaje, které byly určeny k vyřazení. Opravené zde fungují na mnoha místech dodnes. Kuriozitou je, že v některých z nich stále nalezneme původní trasy z českých měst. Rumuni totiž neměli potřebu zastávky na tabulkách měnit, protože místní obyvatelé ví, kde spoj zastavuje a navíc zastávky ve městech mnohdy ani jména nemají. Tento vozový park však již dosluhuje.
Dopravní prostředky z plzeňské Škodovky zde mají tradici a také šanci na skvělou budoucnost. Na trhu nákladních automobilů by mohla ztracené pozice znovu získat firma Tatra, která se pomalu ale jistě vrací mezi významné výrobce nákladních automobilů.
V Rumunsku má navíc tato značka výborné jméno.
3.2.1.2 Energetika
V oblasti energetiky má také Česká republika Rumunsku co nabídnout. V Rumunsku
vybavení elektráren, zejména turbín. Českému vývozu těchto komodit do Rumunska rovněž přispívá kapitálová účast ČEZu v rumunské energetice.4
3.2.1.3 Stavebnictví
Každý kdo zavítal v období po pádu bývalého režimu do Rumunska, musel uznat, že kvalita místní dopravní infrastruktury je na velmi špatné úrovni. Po cestách se muselo jezdit velmi pomalu, protože byly plné děr a výtluků. Rekonstrukce probíhaly velmi pomalu a až od roku 2000 se situace začala viditelně zlepšovat. Každopádně stále existují velké nedostatky a to i na silnicích první a druhé třídy. Dálniční síť neexistuje vůbec. V Rumunsku jsou prozatím pouze dvě dálnice a to z Bukurešti do Konstance a z Ploieşti do Piteşti. Do roku 2020 chce Rumunsko postavit několik tisíc kilometrů dálnic. Mnoho z nich bude součástí tzv. evropských koridorů. V souvislosti s budováním dálnic se také bude realizovat mnoho technických staveb jako jsou mosty a tunely. Rumunsko na takto rozsáhlou výstavbu nemá kapacity a proto je zde příležitost pro zahraniční firmy. Dálniční koridory budou stavěny za vydatné finanční podpory ze strukturálního fondu Evropské unie.
3.2.1.4 Další odvětví
Tři již zmíněná odvětví jsou a i do budoucna nejspíše budou hlavními pilíři českého exportu do Rumunska. Existují však další obory, ve kterých má české exportované zboží velkou šanci uchytit se na Rumunském trhu. Jsou to tradiční české obory jako je výroba skla, optických přístrojů, chemických produktů a nebo produktů textilního a oděvního průmyslu.
Významnou roli může v budoucnu hrát export počítačových komponentů a rovněž produkce softwaru.
3.2.2 Podpora českého exportu
Export tvoří součást hrubého domácího produktu. Dobývání zahraničních trhů českými firmami přispívá k ekonomickému růstu České republiky. Export působí pozitivně na platební bilanci, zaměstnanost a malé ekonomice, jakou je Česká republika, pomáhá s kompenzací nevýhody malého vnitřního trhu.
3.2.2.1 Aktivity Ministerstva průmyslu a obchodu
Na státní úrovni se o podporu českého exportu stará Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pravidelně podporuje české firmy na mezinárodních výstavách a veletrzích. V říjnu roku 2006 se v Bukurešti konal 32. ročník Mezinárodního technického veletrhu5, na kterém se prezentují strojírenské a technologické firmy z celého světa. Česká republika zde má tradičně velmi silnou účast. Jedná se také o jednu z největších ucelených prezentací českého průmyslu v zahraničí. Česká výprava byla co do počtu třetí největší hned za Německem a Maďarskem a čtvrtá co do zabrané vystavovací plochy. Celkem zde vystavovalo 950 podniků z 26 zemí. 43 z nich pocházelo z České republiky. Veletrh navštívilo přibližně 23 tisíc návštěvníků, z čehož byla asi polovina odborníků z oboru. Veletrh dopadl pro českou výpravu výborně. Nejenže se většina vystavovaných strojů prodala za takovou cenu, která vysoce převýšila náklady firem na účast na výstavě, ale také zde bylo navázáno mnoho nových obchodních kontaktů.
Kromě oficiální účasti České republiky na výstavách a veletrzích dochází za pomoci státu k navazování zahraničních kontaktů i v rámci tzv. Českých center6 a ekonomických odděleních při českých velvyslanectvích. Je tomu tak i na velvyslanectví v Bukurešti.
Ministerstvo průmyslu a obchodu však nejvíce aktivit na podporu exportu vyvíjí prostřednictvím své agentury CzechTrade.
3.2.2.2 CzechTrade
CzechTrade, neboli Česká agentura na podporu obchodu, je organizace založená v roce 1997 Ministerstvem průmyslu a obchodu. Jejím úkolem je zvyšovat exportní výkonnost a konkurenceschopnost českých firem na zahraničních trzích. Agentura napomáhá firmám při hledání vhodných exportních trhů pro jejich výrobky a následně s hledáním spolehlivých obchodních partnerů v dané zemi.
V roce 2001 spustil CzechTrade internetový portál businessinfo.cz, kde pravidelně aktualizuje veškeré informace potřebné pro export. Kromě spousty informací o cizích zemích a obecně o exportu se zde nalézá aktualizovaný seznam zahraničních poptávek a veřejných
5 Ředitelkou české oficiální účasti na tomto veletrhu byla Mgr. Marta Stolařová z Ministerstva průmyslu a obchodu.
