Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2021 Markéta Bezoušková
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská
Studijní obor: Podniková ekonomika a management
Název bakalářské práce:
Nezaměstnanost v regionu Kladno
Autor bakalářské práce: Markéta Bezoušková
Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Tomáš Pavelka, Ph.D.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma
„Nezaměstnanost v regionu Kladno“
vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.
V Praze dne 9. května 2021 Podpis
Poděkování
Tímto velmi děkuji doc. Ing. Tomáši Pavelkovi, Ph.D. za vstřícnost, individuální přístup a odborné vedení mé bakalářské práce.
Dále bych ráda poděkovala své rodině a přátelům, kteří mi byli oporou a
podporovali mě jak při psaní této práce, tak v celém průběhu studia.
Název bakalářské práce:
Nezaměstnanost v regionu Kladno
Abstrakt:
Bakalářská práce se zabývá analýzou trhu práce v regionu Kladno se zaměřením na vývoj nezaměstnanosti. Cílem práce je identifikace hlavních příčin zjištěného vývoje, porovnání s průměrnými hodnotami dosaženými v České republice a vysvětlení případných rozdílů. Práce se dělí na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou podrobně rozebrány pojmy týkající se trhu práce, nezaměstnanosti a politiky zaměstnanosti v České republice. Praktická část se v první části zabývá charakteristikou zvoleného regionu a popisem jeho hospodářských aktivit se zaměřením na těžký průmysl. Druhá část se již věnuje analýze trhu práce okresu Kladno. K této analýze jsou využita sekundární data dostupná z Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí. Metodami práce s uvedenými daty jsou metody popisné statistiky a pro práci s časovými řadami klouzavé průměry. Z výzkumu vyplynulo, že výše nezaměstnanosti v regionu Kladno je ovlivněna zastoupením žen v obyvatelstvu, přítomností romského etnika a především úpadkem v oblasti těžkého průmyslu. Dále je ovlivněna tvorbou nových pracovních míst ve velkých firmách, jako je například LEGO Production s.r.o. Byl dokázán negativní vliv pandemie koronaviru na trh práce v České republice i v okrese Kladno.
Klíčová slova:
Nezaměstnanost, trh práce, okres Kladno, těžký průmysl
Title of the Bachelor´s Thesis:
Unemployment in the Kladno region
Abstract:
The Bachelor’s Thesis deals with the analysis of labour market in the Kladno region focused on development of unemployment. Goal is identification of main causes of discovered development, comparation with average for the whole Czech Republic and explanation of potential differences. This thesis is divided into two main parts – theoretical and practical. In theoretical part are elaborately explained terms connected with labour market, unemployment and employment policy in the Czech Republic. In the first part of the practical part the Kladno region is described with focus on heavy industry and its history. The second part deals with the analysis of Kladno labour market itself. Data used for this analysis are secondary and retrieved from Czech Statistical Office and Ministry of Labour and Social Affairs. Used methods are methods of descriptive statistics and moving average for work with time lines. The research showed that unemployment in the Kladno region is influenced by share of women on inhabitants, by existence of Roma ethnic group and mainly by decline of heavy industry and by job creation in big companies such as LEGO Production Ltd. The negative effects of coronavirus pandemic on labour market in the Czech Republic and in Kladno region were proven.
Key words:
Unemployment, labour market, Kladno region, heavy industry
Obsah
Úvod ... 1
1 Trh práce ... 2
1.1 Nabídka práce ... 2
1.2 Poptávka po práci ... 4
1.3 Rovnováha na trhu práce ... 5
2 Nezaměstnanost ... 7
2.1 Míra nezaměstnanosti ... 9
2.1.1 Ukazatel Českého statistického úřadu... 10
2.1.2 Ukazatel Ministerstva práce a sociálních věcí ... 10
2.2 Druhy nezaměstnanosti ... 11
2.2.1 Přirozená míra nezaměstnanosti ... 11
2.2.2 Frikční nezaměstnanost ... 11
2.2.3 Sezónní nezaměstnanost ... 12
2.2.4 Strukturální nezaměstnanost ... 12
2.2.5 Cyklická nezaměstnanost ... 13
2.2.6 Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost ... 13
2.2.7 Nezaměstnanost podle doby trvání ... 14
2.3 Ohrožené skupiny obyvatel ... 14
2.3.1 Mladí lidé do 25 let ... 15
2.3.2 Starší lidé ... 15
2.3.3 Ženy ... 16
2.3.4 Zdravotně postižení ... 16
2.3.5 Lidé bez kvalifikace ... 16
2.3.6 Romské etnikum ... 17
2.4 Dopady nezaměstnanosti ... 17
2.4.1 Ekonomické dopady ... 17
2.4.2 Sociální a psychologické dopady ... 18
3 Politika zaměstnanosti v České republice ... 18
3.1 Nástroje pasivní politiky zaměstnanosti ... 19
3.1.1 Zprostředkování zaměstnání ... 19
3.1.2 Podpora v nezaměstnanosti ... 19
3.2 Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti ... 20
3.2.1 Rekvalifikace ... 20
3.2.2 Investiční pobídky ... 21
3.2.3 Veřejně prospěšné práce ... 21
3.2.4 Společensky účelná pracovní místa ... 21
3.2.5 Překlenovací příspěvek ... 21
3.2.6 Příspěvek v době částečné nezaměstnanosti ... 22
3.2.7 Příspěvek na zapracování ... 22
3.2.8 Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program ... 22
4 Praktická část ... 23
4.1 Vymezení regionu Kladno ... 23
4.2 Obyvatelstvo regionu ... 26
4.2.1 Vývoj počtu obyvatel ... 27
4.2.2 Složení obyvatelstva podle pohlaví a věku ... 28
4.3 Analýza nezaměstnanosti a dalších ukazatelů ... 30
4.3.1 Vývoj nezaměstnanosti ... 30
4.3.2 Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání ... 33
4.3.3 Vývoj počtu volných pracovních míst a počtu uchazečů na jedno volné pracovní místo ... 34
4.4 Porovnání s Českou republikou ... 38
Závěr ... 42
Reference ... 45
Seznam použitých grafů ... 50
Seznam použitých tabulek ... 51
Seznam použitých obrázků ... 52
Úvod
Nezaměstnanost je spolu s hrubým domácím produktem, inflací a platební bilancí jedním z makroekonomických ukazatelů vypovídajících o výkonu ekonomiky. Jde o jev, který bude na trzích práce existovat vždy, přičemž dlouhodobá a vysoká míra nezaměstnanosti je pro ekonomiku jevem negativním. O nezaměstnanosti se na území České republiky začalo hovořit po roce 1989, kdy po pádu komunismu stát přešel z centrálně plánované na tržní ekonomiku.
Vývoj výše nezaměstnanosti a jeho příčiny mezi roky 1989–2012 zkoumají podrobněji ve své studii autoři Čejka a Vnoučková (2014). V současné době je její výše po celém světě ovlivňována pandemií koronaviru. Obecná míra nezaměstnanosti v České republice v důsledku toho stoupá, pro prosinec 2020 to bylo 3,2 % (Český statistický úřad a, 2021).
Motivací pro výběr tohoto tématu je fakt, že pocházím přímo z města Kladna a analýza nezaměstnanosti je pro mě zajímavým pohledem na fungování tohoto trhu práce, na kterém bych mohla v budoucnu sama působit. Dalším faktorem byl můj zájem o makroekonomická témata. V neposlední řadě je to také zájem o dopady koronavirové krize na trh práce nejen v České republice, ale také v rámci regionu, ve kterém žiji.
Teoretická část práce pojednává o základních pojmech spojených s problematikou nezaměstnanosti a je rozdělena do tří větších částí. V první části je čtenáři nastíněno samotné fungování trhu práce spolu s nabídkou práce a poptávkou po práci. Další část se již věnuje samotné nezaměstnanosti. V této podkapitole jsou vysvětleny pojmy jako nezaměstnanost a míra nezaměstnanosti, dále je nezaměstnanost rozdělena podle příčin vzniku a podle doby trvání. Popsány jsou také její dopady na člověka a jeho psychiku. Součástí je také uvedení a popsání skupin obyvatel, kteří jsou nezaměstnaností více ohroženi. Poslední část teoretické části práce se zabývá problematikou politiky zaměstnanosti v České republice.
Praktická část je rozdělena na dvě části a věnuje se analýze trhu práce a nezaměstnanosti v regionu Kladno. V úvodní části je vymezen region Kladno a jsou charakterizována tamější hospodářská odvětví. Důraz je kladen převážně na těžký průmysl a jeho historii, která značně ovlivnila vývoj nezaměstnanosti v tomto regionu. Další část se zabývá analýzou nezaměstnanosti a ostatních ukazatelů s ní spojených, jako jsou počty uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst a ukazatel počtu uchazečů na jedno volné pracovní místo. V závěru praktické části je uvedeno porovnání s hodnotami v České republice.
Data využitá v praktické části práce jsou sekundární a jsou získána zejména z Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí. Pro analýzu těchto dat jsou využity metody popisné statistiky, zejména charakteristiky polohy. Při práci s časovými řadami je pro jejich vyrovnání zvolena metoda klouzavých průměrů, ve všech případech délky 7, aby byl patrnější trend daného vývoje. Analýza výše zmíněných dat je provedena pomocí programu Microsoft Excel. Výstupy z jednotlivých analýz jsou prezentovány za pomoci tabulek a spojnicových a sloupcových grafů.
Cílem práce je identifikace hlavních příčin vývoje nezaměstnanosti v regionu Kladno mezi roky 2015 a 2020 za pomoci analýzy daného trhu práce. Dále je to porovnání s průměrem v České republice a vysvětlení případných rozdílů.
1 Trh práce
Výrobní faktor práce je spolu s kapitálem a půdou předmětem prodeje a koupě. Liší se ovšem svou povahou, nesou ho s sebou lidé jako svůj lidský kapitál. Samozřejmě, že si nelze lidi kupovat a prodávat je, proto si zaměstnavatelé pracovní sílu pouze najímají za určitou cenu, kterou v tomto případě představuje mzda. Neméně důležité, jako cena práce, jsou i podmínky, za kterých je práce najímána, neboť souvisí s lidskými bytostmi (Jírová, 1999, s. 7). Práce je pro člověka důležitou součástí života. Je nástrojem pro jeho seberealizaci a přináší mu materiální prospěch (finanční ohodnocení). Pomáhá uspokojovat lidské potřeby jako jsou sebeuplatnění, sebeúcta a potřeba kontaktu s ostatními lidmi. Při práci člověk získává a rozvíjí své znalosti, schopnosti a dovednosti. Ztráta možnosti pracovat může znamenat značný, někdy až traumatizující, zásah do života jedince (Buchtová, Šmajz, & Boleloucký 2013, s. 49).
Trhem se obecně rozumí místo, kde se střetává nabídka a poptávka. „Trh práce je možné definovat jako místo, kde se střetává nabídka práce (tzn. kde lidé nabízejí svou práci, ucházejí se o práci) a poptávka po práci (tzn. kde firmy, vláda, domácnosti nabízejí zaměstnání).
Nástrojem sladění nabídky práce a poptávky po práci je cena práce – mzda. […] Trh práce má určité znaky podobné trhu statků a služeb, avšak v určitém ohledu se od něho významně liší“
(Jírová, 1999, s. 7). Obchoduje se zde s jedním z výrobních faktorů, a to s prací, jejímiž nositeli jsou lidé. Tito lidé představují nabídku práce. Na druhé straně stojí zaměstnavatelé poptávající tento výrobní faktor. Šimek definuje trh práce jako „místo, kde se zaměstnavatel a zaměstnanec navzájem najdou a dohodnou se na smlouvě o mzdě, pracovní době apod“ (Šimek, 2005, s. 6).
Trh práce lze považovat za trh nedokonalý. Tuto nedokonalost způsobuje zejména fakt, že lidé nejsou plně informovaní. Není v jejich silách vědět o naprosto všech volných pracovních místech, a naopak zaměstnavatelé nemohou vědět o všech osobách, které zrovna hledají zaměstnání. Než se zaměstnanec a zaměstnavatel navzájem najdou, dochází k časové prodlevě, přičemž někteří lidé zůstanou bez práce a některá pracovní místa neobsazená (Holman, 2010, s. 157).
Další charakteristickou vlastností trhu práce je heterogenita. Nabídka pracovních míst je velmi různorodá a s každou pracovní pozicí se pojí odlišné požadavky na kvalifikaci, vzdělání, schopnosti a dovednosti uchazeče, ale také míra rizika a náročnost vykonávané práce (Holman, 2010, s. 157). „Výsledkem transakcí mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na pracovním trhu je rozmístění lidí do různých zaměstnání, firem, odvětví a regionů za různé mzdy. Toto rozmístění slouží nejen k uspokojování potřeb jednotlivců, ale i potřebám společnosti. Prostřednictvím trhu práce je rozmisťován nejvýznamnější z národních zdrojů – práce“ (Jírová, 1999, s. 7).
1.1 Nabídka práce
Nabídka práce jednotlivce vychází z jeho subjektivního rozhodování o volném čase a čase stráveném v práci. Za práci dostává důchod – mzdu, která slouží k nákupu statků a služeb, tedy k uspokojování potřeb jedince. Zde se jedná o volbu mezi spotřebou a volným časem. Pokud se rozhodne pro práci, obětovává svůj volný čas, který je vzácný, a proto ho můžeme nazývat ekonomickým statkem. Pokud se naopak rozhodne pro volný čas, obětovává spotřebu, lépe řečeno důchod, za který by si opět mohl koupit statky a služby. Náklady jeho obětované
příležitosti jsou v tomto případě ušlá čistá mzda. Nalezení optima závisí na osobních preferencích každého člověka (Brožová, 2006, s. 9).
Mimo čas strávený prací ve firmě můžeme za pracovní činnost považovat také domácí práci. „Domácí práce umožňuje vytvářet výrobky či služby pro přímou spotřebu nebo zvyšovat znalosti a dovednosti, které mohou vést ke zvýšení spotřeby v budoucnosti“ (Macáková, 2007, s. 162).
„Nabídkou práce se míní počet pracovníků, které má ekonomika k dispozici nebo počet hodin odpracovaných při výdělečné činnosti v továrnách, na farmách a v jiných podnicích, ve vládě nebo neziskových institucích. Nabídka práce podmiňuje jak bohatství společnosti, tak životní úroveň jednotlivců“ (Jírová, 1999, s. 8). Jak již bylo zmíněno výše, je ovlivněna rozhodováním lidí mezi volným časem a prací. Dále je závislá na výši mzdové sazby, jak ukazuje graf č. 1 (Šimek, 2005, s. 8).
Graf 1 - Individuální nabídka práce
Zdroj: Brádler (2007)
V grafu č. 1 zobrazujícím individuální nabídku práce (křivka S) jsou na ose x zaneseny hodiny strávené v práci a na ose y mzdová sazba. Můžeme pozorovat, že do určité výše mzdové sazby není spotřebitel ochoten nabízet práci vůbec. Nad touto mzdovou sazbou až do bodu B převládává takzvaný substituční efekt. Při růstu mzdové sazby je člověk ochoten nabízet více práce, tj. strávit v práci více času na úkor svého volného času. Dosáhne tak vyššího důchodu a bude moci nakoupit více statků a služeb, z nichž má užitek. Když se výše mzdové sazby dostane nad bod B, může docházet k poklesu nabízeného množství práce a tehdy hovoříme o takzvaném důchodovém efektu. Jeho předpokladem je, že nedochází k růstu cen výrobků a služeb.
Spotřebiteli roste reálný důchod a nemusí strávit tolik hodin v práci, aby dosáhl obdobného užitku ze spotřeby statků a služeb. Začíná tedy upřednostňovat volný čas (Jírová, 1999, s. 8).
„Tržní nabídka práce je součtem individuálních nabídek práce v určité profesi, příp.
odvětví“ (Šimek, 2005, s. 9).
V případě agregátní nabídky práce musíme rozlišovat, zda o ní hovoříme v krátkém, či dlouhém období. V obou případech ale představuje kombinaci určitého množství statků a služeb, kterou jsou firmy ochotny vyrobit při určité cenové hladině. Její křivka v dlouhém období je svislá, jinak řečeno je rovnoběžná s osou y, a nachází se na úrovni potenciálního produktu. Takový tvar má proto, že v dlouhém období jsou plně využívány všechny výrobní faktory a ekonomika nemůže vyprodukovat více statků a služeb. V krátkém období má křivka rostoucí tvar, protože se zvyšující se cenovou hladinou budou chtít firmy nabízet co nejvíce statků a služeb (Pavelka, 2007, s. 88-89). Právě s křivkou nabídky práce v krátkém období je dále pracováno v kapitole 1.3 Rovnováha na trhu práce.
1.2 Poptávka po práci
Poptávku po práci lze charakterizovat jako odvozenou poptávku. Závisí totiž na konkrétní poptávce spotřebitelů po statcích firmy, která si najímá práci k jejich výrobě. A tato poptávka závisí na různých faktorech ovlivňujících danou firmu. Jsou to například využívané technologie ve výrobě, její postavení na trhu a cíle, kterých chce dosáhnout (Jírová, 1999, s. 9).
Když chce firma nakupovat výrobní faktor práce, bude zkoumat a posuzovat dvě hlediska.
Zaprvé jsou to náklady, které bude nutné vynaložit, a zadruhé očekávané výnosy, které jí tento nákup přinese. Firma, která se nachází v rovnováze a zároveň maximalizuje zisk, najímá další zaměstnance až do chvíle, kdy se příjem z mezního produktu práce rovná mezním nákladům na práci. Je záhodno tyto pojmy definovat. Mezní produkt práce je veličina, která představuje dodatečný výstup, který firmě přinese zaměstnání další dodatečné jednotky pracovní síly za předpokladu, že ostatní vstupy jsou konstantní. Podle zákona o klesajících výnosech generuje každá dodatečná jednotka pracovní síly stále méně výstupu. Příjem z mezního produktu práce je dodatečný příjem, který je výsledkem zaměstnání další jednotky pracovní síly. Opět platí, že ostatní vstupy se nemění. Lze ho vyjádřit jako mezní produkt práce násobený mezním příjmem z prodaného dodatečného výstupu. Pro dokonale konkurenční trh práce platí, že mezní náklady na práci jsou představovány cenou práce, tedy mzdovou sazbou, v případě nedokonale konkurenčního trhu práce tuto mzdovou sazbu převyšují. Mezní náklady na práci jsou částka, o kterou se firmě zvýší celkové náklady, když zaměstná další jednotku práce. Z toho vyplývá, že firma snižuje, či naopak zvyšuje poptávku po práci do bodu, kdy se příjem z mezního produktu práce rovná mzdové sazbě.
Jírová tedy shrnuje jako hlavní determinanty poptávky po práci následující:
• cenu práce, tedy mzdovou sazbu
• poptávku po produkci vyráběné pomocí práce a cenu této produkce
• produktivitu práce, která závisí na o kvalitě vstupů práce
o množství a kvalitě kooperujících výrobních faktorů o úrovní a užitím technických a technologických znalostí
• cenu ostatních výrobních faktorů, tj. kapitálu a půdy
• očekávané budoucí tržby
• disponibilní přebytečnou pracovní sílu (Jírová, 1999, s. 9).
Křivka individuální poptávky po práci je znázorněna v grafu č. 2.
Graf 2 – Křivka individuální poptávky po práci
Zdroj: Macáková (2007)
Graf č. 2 zobrazuje dokonale konkurenční trh práce a můžeme na něm pozorovat předpoklady zmíněné v předchozím odstavci. Konkrétně, že mezní náklady na práci (křivka MFCL) se rovnají mzdové sazbě. Dále je to také klesající tendence příjmu z mezního produktu práce (křivka MRPL). Klesající část této křivky je totožná s křivkou poptávky po práci označenou písmenem D. K optimální výši zaměstnanců LA dochází v případě, že se mezní náklady na práci rovnají příjmu z mezního produktu práce, tedy MFCL = MRPL, což již také bylo zmíněno. Toto optimum v grafu představuje bod A. Jelikož je mzdová sazba wa konstantní a křivka MRPL je klesající, tak při zaměstnání nižšího počtu pracovníků než v bodě LA, bude příjem z mezního produktu práce vyšší než mzdová sazba, a tím pádem firmě poroste zisk.
V opačném případě, kdy bude mít firma více zaměstnanců, než je LA, mzdová sazba převýší příjem z mezního produktu práce a firma tak dosáhne nižšího zisku (Macáková, 2007, s. 161).
„Tržní poptávka po práci je součet individuálních křivek poptávky po práci všech firem na trhu práce. Je zahrnuta stejná práce ve všech odvětvích“ (Šimek, 2005, s. 7).
Agregátní poptávku lze definovat jako určité množství statků a služeb, které firmy, vláda, spotřebitelé a zahraniční subjekty nakupují při určité cenové hladině. Je představována součtem spotřebních výdajů domácností, investičních výdajů firem, vládních nákupů a čistého exportu.
Výše těchto uvedených sčítanců závisí na úrovni cenové hladiny. Stejně jako křivka individuální poptávky po práci je klesající. Tento klesající trend lze vysvětlit třemi efekty:
efektem úrokové míry, efektem bohatství a zahraničním efektem (Pavelka, 2007, s. 84-86).
1.3 Rovnováha na trhu práce
Brožová uvádí, že na trh jako první vstupují při nízkých mzdových sazbách lidé, kteří mají nízké výnosy ze svých alternativních příležitostí. Uvádí zde pojem transferový výdělek, který definuje takto: „minimální částka nutná k převedení – k transferu – práce z jedné
příležitosti do druhé“ (Brožová, 2006, s. 57). Tato částka se odvíjí od druhé nejlepší příležitosti.
Důchod, který získá v první příležitosti navíc oproti druhé nejlepší, poté nazývá ekonomickou rentou. Transferový výdělek pokládá z hlediska pracovníka za náklad obětované příležitosti.
Až vysoké mzdové sazby budou motivovat ke vstupu na trh pracovníky, kteří mají výnosnější alternativní příležitosti. Odlišnost alternativních příležitostí každého pracovníka způsobuje rozdíly ve výši transferových výdělků a dosahovaných rent (Brožová, 2006, s. 57).
Při popisování rovnováhy na pracovním trhu je nutné pracovat s křivkami agregátní nabídky práce a poptávky po práci, které byly krátce charakterizovány v předchozích kapitolách. Agregátní nabídka práce je rostoucí křivkou, protože se zvyšující se mzdovou sazbou roste i množství nabízené práce. Naopak křivka agregátní poptávky po práci má klesající trend, protože při růstu mzdové sazby budou firmy zaměstnávat méně pracovníků, aby nedocházelo ke zvyšování nákladů.
K rovnováze dochází ve chvíli, kdy se střetnou nabídka práce a poptávka po práci při určité výši mzdové sazby. Tato výše se nazývá rovnovážná mzda (Jírová, 1999, s. 10). Graficky je tržní rovnováha znázorněna v grafu č. 3.
Graf 3 - Rovnováha na trhu práce
Zdroj: Macáková (2007) – vlastní zpracování
Vodorovná osa grafu č. 3 reprezentuje množství práce a svislá mzdovou sazbu.
Rovnováhu představuje bod E, ve kterém se nabídka práce a poptávka po práci sobě rovnají při rovnovážné mzdě (wE). Jestliže bude mzdová sazba nižší než rovnovážná mzda, v grafu znázorněna jako w1, tak na trhu bude existovat nedostatek pracovní síly, tedy situace, kdy poptávané množství práce je větší než nabízené. Tento stav povede firmy ke zvyšování mezd.
Nedostatek pracovních sil bude přetrvávat, dokud se mzdová sazba opět nedostane na úroveň rovnovážné mzdy, nebo dokud nedojde ke změně samotné nabídky a poptávky po práci (Macáková, 2007, s. 165).
Opačná situace nastává ve chvíli, kdy mzdová sazba vystoupá nad hodnotu rovnovážné mzdy, například do výše w2. V tomto případě nabízené množství práce převyšuje poptávané a tím pádem vzniká na trhu přebytek pracovních sil. Firmy chtějí zaměstnávat méně pracovníků právě z důvodu rostoucích mezd. Ne všichni uchazeči o zaměstnání jsou schopni najít si pracovní místo v daném oboru či odvětví. Vzniká tak nezaměstnanost. Tato nerovnováha přestane existovat pouze v případě, že mzdová sazba poklesne na úroveň wE. Za jinak neměnných podmínek mají tlaky vyvolávané přebytkem pracovních sil tendenci snižovat mzdovou sazbu zpět na rovnovážnou úroveň. Rovnovážná mzda wE se na normálně fungujícím pracovním trhu vždy prosadí, neboť je to mzda, při které se trh takzvaně čistí (Šimek, 2005, s.
9).
2 Nezaměstnanost
Nezaměstnanost je kromě výše hrubého domácího produktu a inflace důležitým ukazatelem výkonnosti ekonomiky celé země a slouží jako východisko k formulování politik a programů Evropské unie (Novák a kol., 2016, s. 5). Jinými slovy je vážným příznakem signalizujícím nerovnováhu v ekonomice. Nezaměstnanost je makroekonomický problém, protože ji na globální úrovni může ovlivnit pouze vláda. Vzhledem k jejím i politickým dopadům se jí zabývá téměř každá vláda (Jírová, 1999, s. 17). Brožová označuje nezaměstnanost za běžný společenský jev, dokonce jako vlastnost fungujícího trhu práce.
Vyjma politických dopadů jmenuje jako další ekonomické, sociální, či psychologické. Dále o nezaměstnanosti uvádí: „je-li však vysoká a přetrvává-li dlouhou dobu, stává se složitým problémem s multidimenzionálními důsledky“ (Brožová, 2006, s. 105).
Vývojem nezaměstnanosti v České republice, potažmo i Slovenské republice, se zabývalo již mnoho studií. Jednou takovou je i studie, jejímiž autorkami jsou Petrušová, Kráľová a Sochuľáková (2018), které prováděly komparaci zaměstnanosti a nezaměstnanosti v ČR a SR mezi roky 2010 a 2016. Výsledky jejich šetření ukazují, že ve sledovaném období mělo Slovensko průměrnou výši míry nezaměstnanosti 12,94 %, což je více než dvojnásobek než v České republice (6,15 %). Dále pozorují rostoucí trend zaměstnanosti a od roku 2013 pokles míry nezaměstnanosti. Závěrem hodnotí situaci na českém trhu práce jako stabilnější oproti Slovensku. Také formulují doporučení, která spočívají převážně v kladení důrazu na politiku zaměstnanosti a vzdělávání. Upozorňují i na fakt, že by měla být věnována pozornost skupinám lidí, které jsou na trhu práce znevýhodněné.
Stejné problematice se věnovali ve své studii i autoři Píchová a Stuchlý (2018). Jediný rozdíl oproti předchozí studii spočíval ve sledovaném období, které bylo v tomto případě mezi roky 1993 a 2017. Při výzkumu bylo zjištěno, že v těchto letech byla průměrná výše nezaměstnanosti v České republice 6,21 %, kdežto na Slovensku to bylo 13,8 %. Dosažená výše na Slovensku byla více než dvakrát vyšší než v případě České republiky. Tímto se výsledky výzkumu shodují se studií Petrušové, Kráľové a Sochuľákové (2018). V závěru autoři upozorňují na fakt, že je nutné se zabývat nejen absolutní hodnotou ukazatele, ale i vlivy na něho působícími. Jmenovitě jsou v této studii uvedeny: počet ekonomicky aktivních obyvatel, celkový počet obyvatel a počet lidí zařazených do kategorie „nezaměstnaní“. Toto tvrzení dokládají dvěma modelovými situacemi.
Za hlavní příčiny vzniku nezaměstnanosti považují autoři Novák a kolektiv (2016, s. 9) následující faktory:
• dynamika ekonomiky
• střídání hospodářských cyklů
• strukturální změny
• státní zásahy
• demografické vlivy
• imobilita pracovních sil
• inflace
• mzdová politika
• nepružnost mezd
• aktivity odborů.
V některých případech zapříčiňuje nezaměstnanost také výše minimální mzdy. Ovšem pouze tehdy, je-li vyšší než tržní mzda. Z toho vyplývá, že slabší sociální vrstvy si nemohou najít práci, protože cena jejich práce je nižší než minimální mzda, která je dána zákonem.
Nevýznamný vliv má výše minimální mzdy tehdy, pokud je nižší než průměrná mzda. Dalším faktorem ovlivňujícím nezaměstnanost je potenciální vysoké zdanění, které vede k neuspokojivé výši výdělků (Novák a kol., 2016, s. 9).
Výzkum vlivu výše minimální mzdy na nezaměstnanost v České republice prováděli autoři Pícl a Richter (2014). Ti za pomoci ekonometrické analýzy na 10% hladině významnosti zjistili, že v letech 1994–2012 neměla minimální mzda statisticky významný vliv na nezaměstnanost. Naopak jako statisticky významné se ukázaly faktory jako jsou vzdělanost obyvatelstva, HDP země a progresivní zdanění. Jako limitaci této studie autoři uvádějí fakt, že výše minimální mzdy nebyla v ČR léta měněna, a proto nemohla plně reflektovat růst mezd.
Jako doporučení v závěru studie formulují úpravu její výše alespoň jednou ročně, a to v pravidelných intervalech.
Čejka a Vnoučková (2014) ve své studii, která již byla zmíněna v úvodu práce, doplňují výše zmíněné příčiny vzniku nezaměstnanosti o další faktory přímo pro Českou republiku.
Jedním z nich byl historický vývoj v 90. letech minulého století, kdy se na území ČR přecházelo z centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní. Výsledky jejich výzkumu ukazují na růst nezaměstnanosti v ČR od druhé poloviny 90. let 20. století až do roku 2005, kdy se česká ekonomika do roku 2008 nacházela ve fázi expanze. V roce 2008 došlo k ekonomické krizi a s ní k návratu míry nezaměstnanosti na úroveň před expanzí v roce 2005. Tento vývoj pokračoval až do roku 2012, kdy se míra nezaměstnanosti zastavila na 7 %. Autoři uvádějí jako faktory, které na českém trhu ovlivnily míru nezaměstnanosti, ekonomický vývoj a růst produktivity práce na straně poptávky a na straně nabídky demografický vývoj.
Se závěry studie uvedené v předchozím odstavci se shoduje i Černohorská (2006).
Autorka také připisuje růst nezaměstnanosti na konci 20. století politickým změnám na území našeho státu. Jako další důvody uvádí odliv zahraničních investorů, zadluženost a snižování konkurenceschopnosti. Zároveň podle ní vznikají markantní rozdíly v nezaměstnanosti mezi
regiony. Na rozdíl od výše zmíněné studie přidává charakteristiku politiky zaměstnanosti v ČR, které je věnována jedna celá kapitola teoretické části práce.
Toth a Kučírková (2017) se zaměřili na politiku zaměstnanosti a predikci zaměstnanosti do roku 2020. Potvrdili, že rozdíly v míře nezaměstnanosti mezi regiony, jak je popsala ve své studii i Černohorská (2006), přetrvávají i v roce 2015. Jako příležitost pro vytvoření nových pracovních míst (jak na plný, tak zkrácený úvazek) vidí podnikatele, kteří nikoho nezaměstnávají. Doporučují podporovat regiony s vysokou nezaměstnaností, vzdělávání a mobilitu zaměstnanců. Při statistickém zkoumání bylo dále zjištěno, že k dosažení 75%
zaměstnanosti do roku 2020 (kterou uvádí Strategie Evropa 2020) nedojde.
Autorem poslední uvedené studie na toto téma je Němec (2015), který se v ní zabýval neefektivitou na českém trhu práce. Nabídl v ní odpověď na otázku, co způsobuje rozdíly v míře nezaměstnanosti jednotlivých regionů jmenovaných ve studiích Černohorské (2006) a Totha a Kučírkové (2017). Neefektivita v regionech pramení z lokálních faktorů daného regionu a obecných ekonomických faktorů. Příčinou neefektivity může být poměr nezaměstnaných nad 50 let a dlouhodobě nezaměstnaných. Další uvedenou příčinou je vytváření pracovních míst, která nekorespondují s úrovní kvalifikace nezaměstnaných.
Nezaměstnaností v regionu Kladno se nezabývaly žádné odborné publikace, pouze novinové články uvádějící výši nezaměstnanosti v určitém měsíci podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí. Alespoň trochu odlišný pohled na problematiku přináší Český statistický úřad (a) (2020), který ve svém článku uvádí, že ke konci roku 2018 byla míra nezaměstnanosti na Kladensku v porovnání s ostatními okresy Středočeského kraje třetí nejvyšší. Jako příčinu této skutečnosti uvádí horší uplatnění pracovníků z upadajícího odvětví těžkého průmyslu, které dlouho definovalo trh práce v tomto regionu. Blíže o historii těžkého průmyslu na Kladensku pojednává praktická část práce. Další uvedenou příčinou je dojíždění obyvatel za prací do Prahy. O nezlepšující se situaci v regionu Kladno se v krátkosti zmiňuje článek na webu čtidoma.cz, jehož autorem je Horáček (2020). V tomto článku uvádí, že v říjnu 2020, v průběhu koronavirové krize, bylo Kladno dokonce nejhorším okresem kraje s mírou nezaměstnanosti 4,6 %.
2.1 Míra nezaměstnanosti
Při zkoumání a měření nezaměstnanosti ji můžeme vyjádřit jako absolutní číslo.
V případě mezinárodních a regionálních srovnání nemá ovšem téměř žádnou vypovídací hodnotu. Vhodnější je nezaměstnanost měřit pomocí ukazatele míra nezaměstnanosti, který je vyjádřením podílu počtu nezaměstnaných osob na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel (Brožová, 2006, s. 105). Tento ukazatel rozděluje obyvatelstvo daného státu na tři skupiny, a to zaměstnané, nezaměstnané a ekonomicky neaktivní.
Za zaměstnané považujeme takové lidi, kteří aktivně vykonávají jakékoliv placené zaměstnání, nebo ty, kteří momentálně nemohou pracovat z důvodu nemoci, dovolené apod., ale práci mají. Nezaměstnaní jsou lidé bez zaměstnání, kteří ale práci aktivně hledají, nebo čekají na návrat do práce po vysazení, nebo lidé čekající na následující měsíc, kdy se budou hlásit do práce. Nezaměstnaní společně se zaměstnanými tvoří ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Mezi ekonomicky neaktivní řadíme důchodce, lidi na rodičovské dovolené, či
osoby pečující o děti v domácnosti. Dále jsou to osoby v domácnosti, studenti, osoby dlouhodobě pracovně neschopné a také lidé, kteří pracovat nechtějí, proto práci nehledají (Jírová, 1999, s. 18).
Postup výpočtu míry nezaměstnanosti je znázorněn na obrázku č. 1.
Obrázek 1 – Výpočet míry nezaměstnanosti
𝑢 = 𝑈
𝑈 + 𝐿 ∗ 100 (𝑣 %)
Zdroj: Brožová (2006) – vlastní zpracování
Ve vzorečku u představuje míru nezaměstnanosti v procentech, U je počet nezaměstnaných osob a L je naopak počet zaměstnaných osob, dohromady dávají ve jmenovateli počet ekonomicky aktivních obyvatel.
V České republice jsou publikovány dvě odlišné míry nezaměstnanosti. První z nich je obecná míra nezaměstnanosti vydávaná Českým statistickým úřadem, druhá je reprezentována ukazatelem Podíl nezaměstnaných osob od Ministerstva práce a sociálních věcí (Novák a kol., 2016, s. 6). V následujících kapitolách budou blíže rozebrány.
2.1.1 Ukazatel Českého statistického úřadu
Obecná míra nezaměstnanosti je zveřejňována Českým statistickým úřadem každý měsíc.
Metodika výpočtu vychází z doporučení Eurostatu a Mezinárodní organizace práce (ILO).
Spočívá ve výzkumu náhodně vybraných domácností v rámci Výběrového šetření pracovních sil. K výsledku dochází obdobně jako v předchozím případě při výpočtu míry nezaměstnanosti, tudíž se zjišťuje podíl počtu nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu. V rámci Výběrového šetření pracovních sil se kromě nezaměstnanosti zjišťují také pracovní podmínky, počet odpracovaných hodin, či počty zaměstnaných osob a osob ekonomicky neaktivních.
Tento ukazatel lze použít k mezinárodnímu srovnání. V rámci České republiky je možné ho na regionální úrovni užít pouze na úroveň krajů, jinak hrozí zkreslení výsledků z důvodu statistických chyb.
Mezinárodní organizace práce definuje pro potřeby Výběrového šetření pracovních sil nezaměstnaného jako člověka, který splňuje tři následující kritéria:
• „nesmí pracovat ani hodinu týdně za jakoukoli odměnu nebo mít formální vztah k zaměstnavateli,
• musí si práci aktivně hledat,
• musí být schopný nastoupit do nabídnutého zaměstnání nejpozději do dvou týdnů“
V případě, že nejsou splněna dvě poslední uvedená kritéria, je daný člověk považovaný za ekonomicky neaktivního (Český statistický úřad, 2014).
2.1.2 Ukazatel Ministerstva práce a sociálních věcí
Ministerstvo práce a sociálních věcí do konce roku 2012 zveřejňovalo míru registrované nezaměstnanosti, jejíž výpočet porovnával uchazeče o zaměstnání s ekonomicky aktivními osobami. Od roku 2013 byl zvolen ukazatel nový, kterým je Podíl nezaměstnaných osob.
Ke změně metodiky došlo po dohodě s Českým statistickým úřadem hned z několika důvodů.
Prvním byl fakt, že údaje pro zjištění hodnot původního ukazatele byly shromažďovány z několika různých zdrojů, jako jsou úřady práce, Výběrové šetření pracovních sil, či data Českého statistického úřadu. Zadruhé bylo potřeba zkonstruovat ukazatel pro územní celky jako jsou okresy a obce, protože obecná míra nezaměstnanosti, jak již bylo zmíněno v předchozím textu, nemá pro tyto územní celky vypovídací hodnotu, protože dochází k chybovosti. Posledním důvodem byla nesprávná interpretace obou ukazatelů a jejich následné porovnávání, či dokonce záměna (Ministerstvo práce a sociálních věcí a, nedatováno).
V novém ukazateli, jehož úplný název zní Podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu ve věku 15–64 let, došlo ke změně ve jmenovateli, počet nezaměstnaných v čitateli zůstal nezměněn, došlo pouze k úpravě, kdy se nezaměstnaní nyní berou pouze z věkové skupiny 15 až 64 let. Do jmenovatele jsou místo ekonomicky aktivních osob zahrnuti všichni obyvatelé v dané věkové skupině. Dostupná data pokrývají až úroveň obcí. Mělo by tak dojít ke snadnější interpretaci výsledných hodnot (Holý & Plívová, 2012).
2.2 Druhy nezaměstnanosti
Na trhu práce se vyskytuje několik typů nezaměstnanosti. Nejčastějším rozdělením je typologie podle příčiny vzniku, dále to může být podle doby trvání. V souvislosti s nezaměstnaností se setkáváme také s pojmem přirozená míra nezaměstnanosti, který je provázán s rozdělením podle příčiny vzniku. V následujícím textu budou výše uvedené termíny blíže charakterizovány.
2.2.1 Přirozená míra nezaměstnanosti
Na výši přirozené míry nezaměstnanosti nemůžeme nahlížet jako na statické číslo, ba naopak se jeho hodnota v čase vyvíjí a pro každý stát je odlišná. Hovoříme o ní v případě, že ekonomika pracuje na výši svého potenciálního produktu. I v takové situaci bude na trhu práce existovat určitý počet nezaměstnaných osob, byť v ekonomice panuje takzvaná plná zaměstnanost. Tento počet nezaměstnaných nazýváme přirozenou mírou nezaměstnanosti.
Skutečná výše nezaměstnanosti kolísá kolem výše přirozené míry na základě hospodářských cyklů. Z tohoto důvodu není cyklická nezaměstnanost zahrnuta do ukazatele, naopak do přirozené míry nezaměstnanosti patří frikční a strukturální nezaměstnanost (Pavelka, 2007, s.
121 a dále). Tyto pojmy budou vysvětleny v dalších odstavcích.
Přirozená míra nezaměstnanosti je ovlivněna zejména osobními preferencemi lidí, stejně tak jako jejich motivací najít si zaměstnání, jejich ochotou a snahou přizpůsobit se neustále se měnícím podmínkám na pracovním trhu. Tato motivace následně záleží hned na několika faktorech. Jde zejména o rychlost přenosu informací, aktivity odborů, vládní zásahy, či výši podpory v nezaměstnanosti, možnost na ni dosáhnout a době, po kterou je vyplácena. Méně výraznou roli hrají také například tradice a sociální zvyklosti (Brožová, 2006, s. 107).
2.2.2 Frikční nezaměstnanost
Jedná se o typ nezaměstnanosti, který v ekonomice bude existovat vždy, proto je také součástí přirozené míry nezaměstnanosti. Dochází k ní, když například lidé odchází, ať už dobrovolně, či na základě výpovědi, ze zaměstnání a nějaký čas jim zabere, než naleznou nové, nebo rovněž když studenti po dokončení studií hledají své první pracovní uplatnění, také sem
mohou být zařazeny matky vracejí se z mateřské dovolené. Vzniká tedy hlavně kvůli pohybu pracovníků mezi pracovními místy v různých oborech a v různých etapách života. Lze ji charakterizovat jako „dobrovolnou“ a krátkodobou, která bude téměř jistě existovat v každém systému (Jírová, 1999, s. 19-20). Pavelka uvádí jako základní rys frikční nezaměstnanosti to,
„že v souhrnu proti takto nezaměstnaným existují v ekonomice volná pracovní místa. […] To znamená, že frikčně nezaměstnaným je člověk pouze dočasně“ (Pavelka, 2007, s. 119).
Délka jejího trvání závisí především na úrovni informovanosti a rychlosti šíření informací o volných pracovních místech. Snaha lidí hledat si nové zaměstnání závisí, obdobně jako přirozená míra nezaměstnanosti, na výši sociálních dávek a podpory v nezaměstnanosti a délce jejich vyplácení (Brožová, 2006, s. 108).
2.2.3 Sezónní nezaměstnanost
Tento odstavec velmi stručně charakterizuje sezónní nezaměstnanost, která někdy bývá označována pouze jako složka frikční nezaměstnanosti. Vzniká v důsledku výkyvů poptávky po určitých výrobcích, službách, či obecně úbytek pracovních příležitostí v závislosti na střídání ročních období neboli sezón. Typicky se vyskytuje v oborech jako je zemědělství, stavebnictví, nebo turismus (Jírová, 1999, s. 20).
2.2.4 Strukturální nezaměstnanost
Strukturální nezaměstnanost je další součástí přirozené míry nezaměstnanosti. Jedná se o dlouhodobější typ, než tomu bylo u frikční nezaměstnanosti. K jejímu vzniku dochází při nesouladu nabídky práce a poptávky po ní, přičemž tento nesoulad vzniká, když se poptávka po práci v jistém oboru zvyšuje a v dalším naopak snižuje a nabídka práce na to není schopna dostatečně rychle reagovat. Vzniká tak nerovnováha v jednotlivých sektorech ekonomiky, kdy některé upadají a jiné naopak rostou. Její hlavní příčinou jsou strukturální a technické změny v ekonomice, což vede ke změně požadavků na kvalifikaci pracovních sil (Jírová, 1999, s. 20).
Existují dvě roviny strukturální nezaměstnanosti, jimiž jsou kvalifikační a regionální.
Kvalifikační rovina vychází z předpokladu změny požadované kvalifikace, která bývá obvykle pro pracovníka zcela nová, či vyšší než původní. Pro přechod do expandujícího odvětví se musí rekvalifikovat, což může být hlavně pro pracovníky v pokročilejším věku náročné.
Rekvalifikace je časově náročná pro každou skupinu pracovníků. Druhou rovinou je regionální, která klade vysoké nároky na mobilitu pracovních sil. Předpokládá totiž, že volná pracovní místa v rozvíjejícím se oboru nebudou umístěna do oblastí, kde zrovna dochází k poklesu poptávky po práci z důvodu úpadku odvětví (Brožová, 2006, s. 108).
Šimek (2005, s. 56) říká: „Na odstranění strukturální nezaměstnanosti jsou obvykle koncipovány v oblasti nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti různé formy pomoci při začleňování osob na nová pracovní místa, opatření na podporu pracovní mobility apod. a důležitou roli zde hraje flexibilní mzdový systém“.
I podle Brožové (2006, s. 108) hraje v této oblasti klíčovou roli mzdová sazba a její pružnost. Pokud mzda v expandujících odvětvích roste a v odvětvích v útlumu naopak klesá, láká do nich vyšší mzdová sazba nové zaměstnance z upadajících odvětví, kteří poté budou ochotnější podstoupit proces rekvalifikace. Pokud ovšem bude mzdová sazba v sektorech, kde klesá poptávka po práci, udržována na stejné úrovni, například kvůli tlaku ze strany odborů,
budou zaměstnanci zůstávat v těchto odvětvích co nejdéle, což brzdí jejich mobilitu.
Nedostatečná flexibilita mezd vede k prodlužování trvání strukturální nezaměstnanosti. Dalším faktorem ovlivňujícím strukturální nezaměstnanost je legislativa a ochrana pracovníků.
2.2.5 Cyklická nezaměstnanost
Cyklická nezaměstnanost se neřadí jako součást přirozené míry nezaměstnanosti a je hlavní formou nedobrovolné nezaměstnanosti. Název napovídá, že má souvislost se střídáním hospodářských cyklů v ekonomice. Vzniká, když je celková (agregátní) poptávka po práci nízká. Narozdíl od strukturální nezaměstnanosti, která postihovala pouze určitá odvětví, cyklická nezaměstnanost zasahuje ekonomiku jako celek (Jírová, 1999, s. 20).
Když je ekonomika ve fázi recese (pokles v hospodářském cyklu), dochází k poklesu agregátní poptávky a celkový produkt v ekonomice se dostává pod úroveň potenciálního produktu a firmy jsou nuceny propouštět své zaměstnance. V tomto období se celkově snižuje počet pracovních míst, a proto si propuštění pracovníci obtížně hledají jinou práci. V průměru trvá cyklická nezaměstnanost jeden až dva roky. K řešení tohoto problému dochází až při růstu v hospodářském cyklu, v takzvané fázi expanze, kdy se opět vyrobený produkt dostane nad potenciální a vzniknou nová pracovní místa (Brožová, 2006, s. 110).
2.2.6 Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Mezi druhy dobrovolné nezaměstnanosti se řadí frikční a krátkodobá strukturální nezaměstnanost. Vzniká v důsledku nízké úrovně mezd na trhu práce, kdy uchazeči o zaměstnání nejsou ochotni pracovat za takto nízkou mzdovou sazbu. Snaží se proto nalézt lépe placené místo, což se ne vždy musí podařit, a proto jsou nezaměstnaní. Lidé v tomto případě mohou raději preferovat volný čas, nebo hledat práci na zahraničních trzích. Další možností bývá příjem sociálních dávek a podpory v nezaměstnanosti a čekání na nabídku práce od úřadu práce, kde bude vyšší mzdové ohodnocení. Mnohdy se stává, že nabídky, kde je mzda nižší, než si uchazeč představuje, jsou odmítány. Nebo uchazeč práci přijme, ale v krátkém časovém horizontu ji zase opustí a vrátí se zpět k životu ze státní podpory (Brožová, 2006, s.
109–110).
Na druhé straně stojí nedobrovolně nezaměstnaní, kteří jsou ochotni pracovat i při nízkých tržních mzdách, ale nemohou práci najít. Týká se převážně pracovníků, u nichž pouze obtížně dochází ke změně profese a kvalifikace (Brožová, 2006, s. 110). Dochází k ní v případě, že je agregátní poptávka po práci nižší než nabídka práce, a tedy v ekonomice je nedostatek volných pracovních míst v poměru k uchazečům o práci. Z toho vyplývá, že míra nezaměstnanosti je vyšší než přirozená míra nezaměstnanosti (Jírová, 1999, s. 20). Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, tak typickou formou nedobrovolné nezaměstnanosti je cyklická nezaměstnanost.
Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost jsou znázorněny v grafu č. 4.
Graf 4 - Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Zdroj: Brožová (2006) – vlastní zpracování
Graf č. 4 představuje model trhu práce, takže vodorovná osa je množství práce a svislá je mzdová sazba. Bod E vyznačuje rovnováhu na trhu. Z grafu je patrné, že dochází k poklesu poptávky po práci na úroveň D1, jinými slovy při stejné mzdové sazbě je poptáváno menší množství práce. Prostor mezi množstvím práce LE a LA, nebo také úsečka AE, je nedobrovolná nezaměstnanost. Naopak od bodu LE směrem doprava hovoříme o dobrovolné nezaměstnanosti.
2.2.7 Nezaměstnanost podle doby trvání
V závislosti na době trvání nezaměstnanosti rozlišujeme krátkodobou a dlouhodobou nezaměstnanost. Krátkodobá nezaměstnanost trvá obvykle méně než 1 rok a řadíme do ní frikční, sezónní a povětšinou strukturální nezaměstnanost. Naopak jako dlouhodobá je obvykle označována nezaměstnanost trvající více než 1 nebo 2 roky a její formou velmi často bývá cyklická nezaměstnanost. Právě dlouhodobá nezaměstnanost je problémem jak pro ekonomiku, tak pro osoby, kterých se týká. Blíže ji popisuje následující odstavec.
Dlouhodobá nezaměstnanost představuje jak hrozbu pro pracovníky jí zasaženými, tak zátěž státního rozpočtu, protože těmto lidem je dlouhodobě poskytována podpora v nezaměstnanosti. Navíc je jejich znovuzařazení do pracovního procesu daleko nákladnější než zaměstnání člověka, který je nezaměstnaný pouze krátkodobě. Její existence na trhu práce je doprovázena jevem, kterým je výskyt období opakované nezaměstnanosti během kariérní cesty jedince. Existují skupiny obyvatelstva, které jsou více ohrožené dlouhodobou, či opakovanou nezaměstnaností. Typologie nezaměstnanosti podle délky jejího trvání pomáhá k identifikaci těchto skupin, zároveň lze její pomocí identifikovat i ohrožené regiony (Mareš, 1998, s. 26).
2.3 Ohrožené skupiny obyvatel
V předchozím textu již bylo nastíněno, že na trhu práce existují skupiny, které jsou nezaměstnaností ohroženy více než jiné. K tomu může docházet z různých důvodů. Tato kapitola charakterizuje šest takových skupin obyvatel.
2.3.1 Mladí lidé do 25 let
Do této skupiny se řadí převážně absolventi středních a vysokých škol. Po dokončení studií hledají své první pracovní uplatnění, ale setkávají se hned s několika problémy. Mnohdy jim chybí praktické a pracovní zkušenosti, s čímž se pojí fakt, že mnoho z nich postrádá základní pracovní návyky. Také disponují minimem kontaktů, které by jim vstup a orientaci na pracovním trhu mohly významně usnadnit. Nezaměstnanost této skupiny obyvatel s sebou nese především psychologické a ekonomické hledisko. Pokud si pracovní návyky neosvojí ani v tomto věku, nebudou ochotni pracovat ani v dospělosti, což vede k vyřazení ze společnosti.
Častěji se potýkají i s psychickými problémy. Někteří si již v tomto věku začínají zakládat rodiny a nedostatek finančních prostředků tak může ohrozit více lidí najednou. Setkáváme se ale i s opačnou situací, s takzvaným „syndromem plného hnízda“, kdy mnoho mladých stále žije alespoň s jedním rodičem, přitom jsou tito lidé daleko častěji nezaměstnaní. Jako řešení se nabízí poskytnout mladým lidem možnost rekvalifikace, či jazykové kurzy (Buchtová, Šmajz,
& Boleloucký, 2013, s. 82–85).
Publikace Ministerstva práce a sociálních věcí (b) (nedatováno, s. 12–13) dochází k obdobnému závěru, že nejrizikovější jsou z této skupiny absolventi hlavně středních a vyšších odborných škol, poté až absolventi škol vysokých. Shodnou příčinu vidí v absenci praktických zkušeností. Ta vyplývá zejména ze špatně nastaveného počátečního vzdělávání a nedostačujícího praktického vzdělávání. Jako další jsou jmenovány subjektivní příčiny, jimiž jsou zkreslené představy mladých o současné situaci na trhu práce a také o svých vlastních schopnostech a dovednostech. Poslední uvedená příčina je nedostatečná úroveň kariérního poradenství pro žáky a studenty. Česká republika má do roku 2020 stanoven národní cíl týkající se nezaměstnanosti této skupiny obyvatel, a tím je snížení její míry alespoň na 12,2 %.
2.3.2 Starší lidé
V porovnání s mladšími ročníky zaměstnavatelé často nahlížejí na starší lidi jako na horší
„investici“. Mají zaryté své pracovní i životní stereotypy a hůře se jim přizpůsobuje novým situacím a ztráta jistoty v podobě zaměstnání je pro ně skličující. Nezaměstnaní v této věkové skupině se častěji potýkají s pocity bezradnosti, sebelítosti a následnou ztrátou sebedůvěry.
V některých případech se může stát, že se i znovu zaměstnaná starší osoba cítí neuspokojena a nevyužita. Tito lidé se stávají více opatrnými a snaží se vyhnout negativním reakcím okolí, což může vést k úpadku kreativity. Staví se tak do defenzivní pozice, kdy se pouze snaží o práci opět nepřijít. Řešením nezaměstnanosti a ztráty důvěry v sebe sama může být začít s vlastním podnikáním, což je ovšem fyzicky i psychicky náročná činnost (Buchtová, Šmajz, &
Boleloucký, 2013, s. 85–88).
I této skupině je věnována část publikace Ministerstva práce a sociálních věcí (b) (nedatováno, s. 13–15). Je zde uvedeno, že problémem této skupiny je jejich nízké zastoupení na trhu práce zapříčiněné hned několika faktory. Jsou jimi mnohdy nižší vzdělání v porovnání s mladšími lidmi, možné zdravotní indispozice a jak již bylo zmíněno i v předchozím odstavci, horší přizpůsobení měnícím se podmínkám. Dále to mohou být předsudky zaměstnavatelů, či nedostačující příprava na stárnutí. Již tak znevýhodněnou pozici starších osob na trhu práce ještě prohlubuje nedostatečná flexibilita zaměstnavatelů, zejména v tvorbě pracovních míst se
zkráceným úvazkem. Důsledkem toho jsou předčasné odchody do důchodu jako forma úniku před nezaměstnaností.
2.3.3 Ženy
Ač se to může zdát neuvěřitelné, i v dnešní době jsou ženy na pracovním trhu znevýhodněny. Zaměstnavatelé si často volí raději muže, kteří se nemusí starat o domácnost a mají větší územní mobilitu. Klesá ochota zaměstnávat matky, protože mají kvůli dětem častější absenci v práci, což může vést k nižšímu ohodnocení. Na trhu také chybí pracovní místa se zkráceným úvazkem, která jsou pro ženy s dětmi vhodná. Diskriminovány bývají i ženy nad 45 let. Obecně je nezaměstnanost žen problémem po celém světě, protože je pro ně obtížné sladit rodinný a pracovní život. Cesta k jeho vyřešení vede přes legislativní změny, finanční podporu a tvorbu míst se zkráceným pracovním úvazkem (Buchtová, Šmajz, & Boleloucký, 2013, s. 88–89).
2.3.4 Zdravotně postižení
Kromě ekonomických, sociálních a psychologických problémů jsou lidé se zdravotním postižením vystavováni navíc otázkám ohledně smyslu života a lidské důstojnosti. Jejich možnost uplatnění na trhu práce klesá se zvyšujícím se zaměřením na výkon pracovníků a jejich produktivitu. V evidenci úřadu práce zůstávají mnohonásobně déle než zdraví jedinci. Jejich nezaměstnanost má ekonomické dopady pro jejich rodiny, které o ně v takových situacích často pečují. Integrace této skupiny obyvatel závisí na širokém spektru podmínek, byť je sociální systém schopen zajistit jim alespoň základní materiální pomoc (Buchtová, Šmajz, &
Boleloucký, 2013, s. 89–90).
Problematiku zaměstnávání zdravotně postižených osob upravuje také Zákon o zaměstnanosti. Ten v první řadě definuje, kdo je považován za takovou osobu. Dále uvádí, že zdravotně postižení mají nárok na vyšší ochranu na trhu práce a na takzvanou pracovní rehabilitaci. Ta spočívá především v nalezení a následném udržení vhodného zaměstnání pro tyto osoby, což je zabezpečeno zejména poradenskou činností a teoretickou a praktickou přípravou na výkon daného povolání. Podle tohoto zákona jsou také zaměstnavatelům poskytovány příspěvky na tvorbu pracovních míst pro zdravotně postižené, stejně jako na úhradu provozních nákladů spojených s jejich fungováním (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 67 - § 76).
2.3.5 Lidé bez kvalifikace
Značnou část této skupiny obyvatel tvoří absolventi základních škol, většinou se jedná o mladé lidi, kteří mají malý zájem o vzdělávání i o pozdější zaměstnání, nebo pouze nevhodné předpoklady. Tito lidé velmi často pocházejí ze specifických rodin, či mají sklony ke společensky nežádoucímu chování jako je alkoholismus či recidiva. Nestandardní osobnostní charakteristiky a náklonnosti mohou vést k vyloučení ze společnosti, čímž se vytváří nová společenská vrstva žijící ze státní podpory. „Pracovníci s nízkou kvalifikací budou postupně stále více vytlačováni levnějšími a přesnějšími stroji. Pokud se priority společnosti nezmění, o práci sociálně neschopných a nekvalifikovaných lidí nebude zájem a tito lidé se stanou destruktivní silou a kriminálním podhoubím společnosti“ (Buchtová, Šmajz, & Boleloucký, 2013, s. 90).
Ministerstvo práce a sociálních věcí (b) (nedatováno, s. 17–18) spojuje tuto skupinu s lidmi ohroženými sociálním vyloučením neboli exkluzí. Nízká kvalifikace může být jak příčina sociálního vyloučení, tak jeho důsledek. Jejich dalším problémem je neochota pracovat, mnohdy díky absenci pracovních návyků. Tito lidé, pokud pracují, tak pouze za minimální mzdu, což pro ně stále znamená jistou závislost na sociálních dávkách. To může vést až k předsudkům a diskriminaci této skupiny obyvatel ze strany zaměstnavatelů. Jako řešení se nabízí tvorba pracovních míst jim určených, ale hlavně důraz na jejich další vzdělávání.
2.3.6 Romské etnikum
Problém romského etnika úzce souvisí s nízkou či žádnou kvalifikací. Mnoho Romů má pouze základní vzdělání, někteří ho dokonce ani nedokončí, a proto jsou velmi obtížně zaměstnatelní. Romové jsou značně ovlivněni vlastní kulturou a systémem hodnot. Často vykonávali profese, ve kterých dochází ke změnám požadavků na kvalifikaci. K tlakům na toto etnikum dochází i ze strany společnosti, která je ještě zcela neintegrovala mezi sebe. Šanci na uplatnění ve společnosti mají minimální. V důsledku shlukování těchto lidí vznikají oblasti, kde dochází k problémům, vysoké kriminalitě a roste zde jejich závislost na sociální podpoře od státu (Buchtová, Šmajz, & Boleloucký, 2013, s. 91).
2.4 Dopady nezaměstnanosti
Existence nezaměstnanosti s sebou nese řadu problémů jak pro společnost, tak i pro jednotlivce, kteří jsou jí zasaženi. Tato kapitola rozděluje tyto problémy do dvou skupin podle oblastí, kterých se týkají, to na ekonomické dopady a sociální a psychologické dopady.
2.4.1 Ekonomické dopady
Když v ekonomice existuje určitá míra nezaměstnanosti, tedy není plná zaměstnanost, tak se celkový produkt nachází pod úrovní potenciálního produktu. Lidé bez práce, kteří by ale chtěli pracovat, nijak nepřispívají k tvorbě statků a služeb, a tak je vytvořený makroekonomický produkt nižší. Toto neúplné využití výrobního faktoru práce vede k nevyužívání i ostatních výrobních faktorů ve výrobním procesu. V důsledku toho dochází ke snižování jejich kvality i kvantity. Nezaměstnaní se dále nevzdělávají, ani nezískávají nové pracovní zkušenosti, což vede ke snižování kvalifikace, takzvané dekvalifikaci. Dochází tedy ke znehodnocování lidského kapitálu. V neposlední řadě představuje nezaměstnanost zátěž státního rozpočtu v podobě vyplácení podpor v nezaměstnanosti a jiných sociálních dávek. Nezaměstnaní lidé neodvádějí daně ze mzdy a i firmy z důvodu nižší produkce a následně nižších zisků odvádějí na daních méně, čímž státu klesají příjmy (Brožová, 2006, s. 113).
Ekonomické dopady postihují kromě státu samozřejmě i domácnosti, které jsou nezaměstnaností také zasaženy. Ztráta zaměstnání s sebou nese životní změnu. Podle výzkumu Sirovátky a Řezníčka (1994, s. 43) došlo u 61 % respondentů v době trvání nezaměstnanosti ke zhoršení životní situace, u 35 % zůstala stejná a v případě 4 % došlo dokonce ke zlepšení. Na výsledky nemělo vliv pohlaví, dosažené vzdělání, etnikum, okres bydliště, ani délka nezaměstnanosti. Rozhodujícím faktorem byl věk. Ve skupině do 25 let převažovala odpověď, že se jejich situace během trvání nezaměstnanosti nezměnila. Naopak u lidí nad 40 let byla pouze jedna pětina respondentů, u kterých se životní situace nezhoršila.
2.4.2 Sociální a psychologické dopady
Nezaměstnanost má svoje důsledky i v mezilidských vztazích. Narušuje běžný život jedince, jeho společenské vztahy, hodnoty a rodinu. Pro každého je tento stav spojený s jinak intenzivním zážitkem a vnímáním. Někteří mohou ztrátu zaměstnání prožívat velmi těžce.
V mnoha případech dochází ke ztrátě společenského statusu a zmenšení sociálních kontaktů.
Dlouhodobá nezaměstnanost může člověka připravit o jeho pracovní etiku a uvést ho do tak apatického stavu, kdy už si nechce hledat nové zaměstnání, čímž dojde k úplnému vyloučení z pracovního trhu (Mareš, 1998, s. 74–75).
Mimo sociální problémy se nezaměstnanost podepisuje i na lidské psychice.
Psychologické dopady dlouhodobé nezaměstnanosti neovlivňují pouze jednotlivce, ale mají vliv i na celou společnost. Typickým projevem se zvýšení výskytu sociálně patologických jevů jako je alkoholismus, zvýšená konzumace drog, nikotinu, léků a v neposlední řadě více pokusů o sebevraždu. Někdo může svou nezaměstnanost chápat jako čas pro sebe, období, kdy se může nad sebou zamyslet. Při opakované nezaměstnanosti přichází pesimistický postoj k životu, pocity frustrace, marnosti a beznaděje. Tyto pocity často vyústí v kriminalitu, násilí, či konflikty v rámci rodiny, nebo jiných sociálních uskupení. Nezaměstnanost může vést až ke ztrátě autority vůči politickým stranám a autoritám, což může být problém hlavně u mladých lidí, kteří v budoucnosti mohou přispět k negativnímu vývoji společnosti (Buchtová a kol., 2002, s. 115–119).
3 Politika zaměstnanosti v České republice
Politika zaměstnanosti má za úkol zabezpečit soulad nabídky práce a poptávky po práci, jinými slovy dostat pracovní trh do bodu rovnováhy, dále zajistit, aby byly produktivně využívány všechny zdroje pracovních sil a v neposlední řadě zajistit, aby bylo zabezpečeno právo lidí na zaměstnání. Vládní zásahy nejsou přímé, jsou pouze utvářeny lepší podmínky pro správné fungování trhu práce (Jírová, 1999, s. 21). V České republice je prováděna Ministerstvem práce a sociálních věcí a konkrétními úřady práce (Kolman, 2008).
Zaměřuje se především na:
• „soustavné sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracování prognóz a koncepci zaměstnanosti a programů pro další uplatnění občanů,
• uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti,
• koordinaci opatření v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti s evropskou strategií zaměstnanosti,
• tvorbu a zapojení do mezinárodních a dvoustranných programů souvisejících s rozvojem lidských zdrojů, zaměstnanosti a trhem práce“ (Kolman, 2008).
Problematice politiky zaměstnanosti se ve své monografii věnovali autoři Sirovátka a Šimíková (2013). Jejich cílem bylo zhodnocení účinnosti politiky zaměstnanosti v České republice v dlouhodobém časovém horizontu a také během první hospodářské krize. Jimi provedený výzkum byl jak kvalitativního, tak kvantitativního charakteru. Co se týče kvalitativní části, tak ta byla prováděna formou hloubkových rozhovorů se zaměstnanci úřadů práce v 6 okresech, které jsou nejvíce ohroženy krizí a dlouhodobými problémy trhu práce. Z výsledků
vyplynulo, že je nutné klást důraz na zlepšení v oblasti vzdělávání. Jako významné byly hodnoceny převážně veškeré nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Naopak v oblasti podpory v nezaměstnanosti se pracovníci úřadu práce přikláněli k rozlišení výše vyplácené podpory podle doby předchozího zaměstnání a podle doby trvání nezaměstnanosti.
Jak vyplynulo z předchozího textu, nástroje politiky zaměstnanosti můžeme dělit na aktivní a pasivní. V následujících odstavcích jsou stručně charakterizovány a v dalších kapitolách budou popsány konkrétní nástroje.
Pasivní politika zaměstnanosti
V právním systému se s tímto pojmem již nesetkáme, ale lze ho ještě nalézt například ve vyhláškách Ministerstva financí. Jedná se především o nástroje, které mají uchazečům o práci tuto možnost zprostředkovat na základě jejich práva na zaměstnání a které mají pomoci nezaměstnaným osobám. V druhém případě se jedná zejména o výplatu podpory v nezaměstnanosti a jiných sociálních dávek (Kolman, 2008).
Aktivní politika zaměstnanosti
Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti směřují k nastolení rovnováhy na trhu práce, jinými slovy lze říct, že jejím cílem je dosáhnout co nejvyšší možné míry zaměstnanosti. Jejími nástroji jsou opatření a programy, ať už regionální, celostátní, či mezinárodní. Jak již bylo zmíněno, je realizována Ministerstvem práce a sociálních věcí a příslušnými úřady práce, ale může při ní docházet ke spolupráci s jinými subjekty (Kolman, 2008).
3.1 Nástroje pasivní politiky zaměstnanosti
Tato kapitola ve stručnosti objasňuje, co znamená zprostředkování zaměstnání, a více se zabývá podporou v nezaměstnanosti v České republice.
3.1.1 Zprostředkování zaměstnání
Zprostředkováním zaměstnání se rozumí pomoc uchazečům při hledání práce, ale také firmám hledajícím nové zaměstnance. Patří sem také poradenské a informační činnosti.
Zprostředkováním práce se zabývají úřady práce a agentury práce. Tato pomoc uchazečům i firmám je bezplatná. Agentury práce ji mohou provozovat za účelem dosažení zisku, nesmí ovšem peníze žádným způsobem vymáhat od uchazeče o zaměstnání, či od firmy, které pomohla získat zaměstnance (Kolman, 2008). Během pandemie koronaviru je na uchazeče o zaměstnání v karanténě nahlíženo jako na nemocné, či po úrazu. Tato skutečnost musí být doložena potvrzením o dočasné neschopnosti. To samé platí pro osoby pečující o děti do 10 let, které se nemohou díky uzavření škol účastnit prezenční výuky (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2021).
3.1.2 Podpora v nezaměstnanosti
Prvním krokem, jak získat podporu v nezaměstnanosti, je registrace do evidence uchazečů o zaměstnání na příslušném úřadu práce. Samozřejmě musí jít o člověka, který je momentálně nezaměstnaný, dále musí splnit podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti.
Osoba zařazená v této evidenci může vykonávat pracovní činnost, nebo činnost provozovanou
