Vysoká škola ekonomická v Praze N árodohospodářská fakulta
Hlavní specializace: Hospodářská politika
K RITICKÁ ANALÝZA SOUČASNÉHO NASTAVENÍ SYSTÉMU VÝPLATY INVALIDNÍCH DŮCHODŮ V KONTEXTU ZMĚN PROVEDENÝCH V ROCE 2010 A JEHO
FUNGOVÁNÍ V LETECH 2010–2020.
diplomová práce
Autor: Bc. Jan Zahradník
Vedoucí práce: Ing. Lucia Bartůsková, Ph.D.
Rok: 2021
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
Jan Zahradník
V Praze, dne 6.12. 2021
Poděkování:
Touto cestou bych velice rád poděkoval vedoucí diplomové práce Ing. Lucii Bartůskové, Ph.D. za cenné rady, které mi během psaní práce ochotně poskytla. Dále bych rád poděkoval všem respondentům, kteří si našli čas a zodpověděli mé dotazy během rozhovorů. V neposlední řadě bych také rád poděkoval celé své rodině za podporu během celého průběhu studia.
Zadání práce
Abstrakt
Práce se zabývá problematikou zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Autor si klade za cíl navrhnout vhodná doporučení pro tvůrce hospodářské a sociální politiky, které by vedly ke zvýšení integrace handicapovaných na trhu práce v České republice.
Vychází přitom z teoretické části, která podrobně zpracovává téma invalidity, systému sociálního zabezpečení a v neposlední řadě také participace handicapovaných na trhu práce. V analytické části se autor zaměřuje na analýzu ekonomické aktivity OZP, analýzu výdajů na invalidní důchody a dávky určené pro OZP a analýzu strukturovaných rozhovorů s respondenty z řad OZP a jejich zaměstnavateli. Všechny analýzy jsou zkoumány v období mezi lety 2010-2020. Součástí prvních dvou analýz je také komparace stavu vybraných ukazatelů se stavem před zavedením současného systému výplat invalidních důchodů, který byl zaveden v roce 2010. Na základě analýz a vlastního výzkumu bylo potvrzeno, že současný systém podpory zaměstnávání OZP není pro zaměstnavatele, ale zčásti také pro samotné OZP, dostatečně motivující. V závěru práce autor navrhuje určitá doporučení, která by mohla zvýšit zaměstnanost OZP na trhu práce v České republice.
Klíčová slova
Invalidita, stupně invalidity, osoby se zdravotním postižením, systém výplaty invalidních důchodů, trh práce, nezaměstnanost, Česká republika
JEL klasifikace H55, J24, K31
Abstract
The thesis deals with the issue of employment of people with disabilities (PWD). The aim of the author is to propose appropriate recommendations for economic and social policy makers that would lead to increased integration of disabled people in the labor market in the Czech Republic. It is based on the theoretical part, which deals in detail with the topic of disability, the social security system and, last but not least, the participation of the disabled in the labor market. In the analytical part, the author focuses on the analysis of the economic activity of PWDs, the analysis of expenditure on disability pensions and benefits for PWDs and the analysis of structured interviews with PWD respondents and their employers. All analyses are examined over the period 2010-2020. The first two analyses also include a comparison of the status of selected indicators with the situation before the introduction of the current disability pension system which was introduced in 2010. Based on the analyses and own research, it is confirmed that the current system of employment support for PWD is not sufficiently motivating for employers, but partly also for PWD themselves. In the conclusion of the thesis, the author suggests some recommendations that could increase the employment of PWD on the Czech labor market.
Key words
Disability, degrees of disability, persons with disabilities, disability pension system, labor market, unemployment, Czech Republic
JEL classification H55, J24, K31
OBSAH
ÚVOD ... 10
TEORETICKÁ ČÁST ... 12
1. VYMEZENÍ ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ ... 12
1.1. Osoba se zdravotním postižením ... 12
1.2. Osoba zdravotně znevýhodněná ... 12
1.3. Invalidita ... 13
1.3.1. Dokládání zdravotního stavu ... 13
1.4. Typy dávek pro osoby se zdravotním postižením ... 14
1.5. Způsoby pojetí zdravotního postižení ... 16
1.5.1. Medicínský model zdravotního postižení ... 16
1.5.2. Multidimenzionální model zdravotního postižení ... 17
1.5.3. Právní model zdravotního postižení ... 17
1.5.4. Model zdravotního postižení založený na lidských právech ... 18
2. ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ... 18
2.1. Legislativní úpravy v oblasti zaměstnávání OZP ... 18
2.2. Povinnosti zaměstnavatelů ... 20
2.3. Aktivní politika zaměstnanosti ... 21
2.4. Přínosy zaměstnávání OZP ... 21
2.5. Marginalizace a diskriminace OZP na trhu práce ... 22
2.5.1. Přímá diskriminace z důvodu zdravotního postižení ... 24
2.5.2. Nepřímá diskriminace z důvodu zdravotního postižení ... 24
2.5.3. Antidiskriminační zákon ... 25
3. METODOLOGIE VÝZKUMU ... 25
PRAKTICKÁ ČÁST ... 27
4. ANALÝZA EKONOMICKÉ AKTIVITY OZP ... 27
4.1. Ekonomická aktivita OZP na trhu práce ... 29
4.2. Uchazeči o zaměstnání ... 31
4.3. Porovnání stavu vybraných ukazatelů se stavem před zavedením třístupňového systému . 37 4.4. Shrnutí analýzy ekonomické aktivity OZP ... 38
5. ANALÝZA VÝDAJŮ NA INVALIDNÍ DŮCHODY A NA DÁVKY URČENÉ PRO OZP ... 39
5.1. Výše invalidních důchodů a hrubých mezd v ČR ... 39
5.2. Výdaje na invalidní důchody a dávky pro OZP ... 41
5.3. Porovnání stavu vybraných ukazatelů se stavem před zavedením třístupňového systému . 45 5.4. Shrnutí analýzy výdajů na invalidní důchody a na dávky určené pro OZP... 48
6. ANALÝZA STRUKTUROVANÝCH ROZHOVORŮ SRESPONDENTY ZŘAD OZP A JEJICH ZAMĚSTNAVATELI ... 49
6.1. Strukturovaný rozhovor s OZP ... 50
6.1.1. Analýza informací ze strukturovaného rozhovoru s OZP ... 55
6.2. Strukturovaný rozhovor se zaměstnavateli OZP ... 56
6.2.1. Analýza informací ze strukturovaného rozhovoru se zaměstnavateli OZP ... 62
6.2.2. Shrnutí analýzy strukturovaných rozhovorů s respondenty z řad OZP a se zaměstnavateli OZP . 63 7. NAVRHOVANÁ DOPORUČENÍ PRO TVŮRCE HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ POLITIKY VEDOUCÍ KVYŠŠÍ INTEGRACI OZP NA TRHU PRÁCE ... 65
ZÁVĚR ... 68
SEZNAM TABULEK ... 73
SEZNAM GRAFŮ ... 74
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 75
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ... 78
SEZNAM ZÁKONŮ ... 82
10
Úvod
Více než milion osob se v České republice potýká s některým druhem zdravotního postižení. Jedná se o poměrně vysoké číslo, jelikož tento problém postihuje značnou část celkové populace. V evidenci Českého statistického úřadu bylo v roce 2018 registrováno celkem 1,152 mil. osob starších 15 let dlouhodobě se potýkajících se zhoršenými zdravotními problémy. Kvůli svému zdravotnímu stavu jsou tyto osoby značně omezeny ve výkonu činností běžného života. Z celkového počtu osob starších 15 let pak toto číslo představuje přibližně 13 %. Téměř třetina z tohoto počtu osob pobírá invalidní důchod, což je způsobeno tím, že přibližně 55 % zdravotně postižených osob tvoří důchodci, kteří pobírají důchod starobní. Starobní a invalidní důchod totiž nelze pobírat současně.
Pakliže jsou splněny podmínky nároku na čerpání obou důchodů, vyplácí se pouze jeden, a to ten vyšší, kterým ve většině případů bývá důchod starobní. Nicméně tato práce se bude zabývat systémem výplaty invalidních důchodů, proto se nadále budu věnovat problematice spojené s výplatami důchodů tohoto typu. Z celkového počtu osob pobírajících invalidní důchod tvoří 63 % nepracující invalidní důchodci. Zbylých 37 % osob pobírá invalidní důchod a zároveň pracuje na plný či částečný úvazek (ČSÚ, 2018).
Teoretická část práce se zabývá ekonomickými teoriemi, výzkumy a studiemi jednotlivých ekonomů, kteří se problematikou spojenou se začleňováním zdravotně postižených osob nejenom na trhu práce, ale i do společnosti, již v minulosti zabývali.
První část kapitoly se zabývá definicemi pojmů jako zdravotní postižení a invalidita, přičemž se zaměřuje také na systém sociálního zabezpečení. V následující části je již kladen důraz na trh práce v České republice se zaměřením na zdravotně postižené osoby.
V neposlední řadě obsahuje teoretická část práce metodologii vlastního výzkumu, která je nezbytná pro vypracování praktické části práce. Jakožto metoda vypracování teoretické části práce je použita literární rešerše.
Praktická část práce bude tvořena vlastními analýzami zaměřujícími se na osoby trpící zdravotním postižením. Data pro jednotlivé analýzy budou čerpána převážně z veřejně dostupných zdrojů Českého statistického úřadu (ČSÚ), Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (MPSV) a České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).
V neposlední řadě bude praktická část práce obsahovat výzkum vedený formou rozhovorů s vybranými respondenty z řad zdravotně postižených osob a zaměstnavateli osob se zdravotním postižením (OZP).
11 Cílem této práce bude analyzovat vývoj invalidity a vyplacených invalidních důchodů v České republice za období 2010–2020, kdy došlo ke změně systému výplaty invalidních důchodů. Z výplaty plného a částečného invalidního důchodu se začátkem roku 2010 přešlo na takzvaný „třístupňový systém“, kdy se výše dávky invalidního důchodu odvíjí od stupně invalidity žadatele.
Hlavním cílem práce bude na základě výsledků získaných z provedených výzkumů a analýz potvrdit nebo vyvrátit hypotézu o tom, že změna systému výplaty invalidních důchodů v roce 2010 nevedla ke zvýšenému začlenění osob se zdravotním postižením na českém trhu práce.
Závěrečná kapitola práce bude obsahovat kritické zhodnocení současného systému podpory invalidních důchodců v rámci integrace na trhu práce v ČR. Budou zde uvedeny silné, případně slabé stránky tohoto systému. V případě nalezení slabých stránek budou navržena vhodná doporučení pro tvůrce hospodářské a sociální politiky, která by v budoucnosti mohla vést k jejich nápravě. V ideálním případě by práce měla vést k navržení takových doporučení, která by pomohla snížit nezaměstnanost osob se zdravotním postižením a zároveň zvýšit začlenění této rizikové skupiny osob jak na trhu práce, tak ve společnosti.
12
Teoretická část
Nedílnou součástí dnešní společnosti jsou lidé trpící zdravotním postižením, kterým náleží právo na plnohodnotný život. Práva osob se zdravotním postižením jsou ukotvena v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „Úmluva“), kterou Česká republika podepsala dne 30. března 2007 v New Yorku. Úmluva je obsažena ve sbírce mezinárodních smluv (dále jen „Sbírka“) rozeslané dne 12. února 2010 Ministerstvem zahraničních věcí České republiky.
„Účelem této úmluvy je podporovat, chránit a zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti.“ (Sbírka, 2010, str. 98).
1. Vymezení zdravotního postižení
Úpravu a definici přístupu k zaměstnávání osob, kterým je poskytována zvýšená péče, zajišťuje zákon o zaměstnanosti. V tomto zákoně je zdravotní postižení zohledněno způsobem odpovídajícím mezinárodně uznávaným a používaným hlediskům zdravotně handicapovaných osob (Červinka a kol., 2012).
1.1. Osoba se zdravotním postižením
Osobu se zdravotním postižením (dále jen „OZP“) definuje § 67 zákona č.
435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 136/2014 Sb. (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Zákon o zaměstnanosti definoval OZP od 1. ledna 2010 následujícím způsobem:
• osoby invalidní ve třetím stupni (osoby s těžším zdravotním postižením),
• osoby invalidní v prvním nebo druhém stupni,
• osoby zdravotně znevýhodněné (dále jen „OZZ“).
Od 1. ledna 2012 se podle § 67 zákona o nezaměstnanosti za OZP považují pouze osoby invalidní ve třetím stupni (osoby s těžším zdravotním postižením) a osoby invalidní v prvním nebo druhém stupni.
1.2. Osoba zdravotně znevýhodněná
Osobou zdravotně znevýhodněnou může být uznán občan, který má zachovanou schopnost soustavně vykonávat povolání nebo jinou výdělečnou činnost, nicméně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu tuto schopnost zásadním způsobem omezuje.
Jedná se například o tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti (Steinichová, 2004). OZZ
13 jsou specifickou skupinou osob se zdravotním postižením, jelikož na rozdíl od OZP nejsou invalidní. Nemají tak nárok na čerpání invalidního důchodu. Účelem statusu OZZ je podpora zaměstnávání těchto osob a jejich uplatnění na trhu práce (ČSSZ, 2021).
1.3. Invalidita
Pojem invalidita je na základě § 39 zákona o důchodovém pojištění definován jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jedince, který zapříčinil pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jak již bylo uvedeno v úvodu práce, výše výplaty invalidního důchodu závisí na konkrétním stupni invalidity žadatele. Jednotlivé stupně invalidity se pak určují následujícím způsobem:
Tabulka 1: Stupně invalidity
1. stupeň Pokles pracovní schopnosti dosahuje 35–49 %.
2. stupeň Pokles pracovní schopnosti dosahuje 50-69 %.
3. stupeň Pokles pracovní schopnosti dosahuje nejméně 70 %.
Zdroj: MPSV [Ministerstvo práce a sociálních věcí]. Invalidní důchody. [online]. [cit. 2021-09-12].
Dostupné z: https://www.mpsv.cz/invalidni-duchody, vlastí zpracování
Dle autorů Čevela, Čeledová a Zvoníková (2010, str. 22) je invalidita, jakožto posudkově medicínská kategorie systému důchodového pojištění, považována za kategorii vícerozměrnou, neboť obsahuje zdravotní, pracovní, sociální, právní a ekonomické skutečnosti. Invalidita není považována za kategorii statickou, nýbrž dynamickou, jelikož v konkrétních případech může docházet ke změně stupně invalidity.
Může se jednat o růst, pokles nebo i úplný zánik. Vzhledem k tomu, že se jedná o vícerozměrnou kategorii, může v rámci invalidity postupem času docházet ke změnám zdravotního stavu, pracovní schopnosti, kvalifikace a také rozsahu a charakteru pracovního zapojení pojištěnce.
Zdravotní stav bývá v nejčastějších případech nejvíce ovlivnitelný vlivem léčby a pokroků lékařské vědy a také vlivem takzvaného rehabilitačního a kvalifikačního potenciálu. Jedná se především o schopnosti, které je možné vlivem rehabilitací, reedukací, rekvalifikací, adaptací či nácvikem nových pracovních a sociálních dovedností záměrně zlepšovat a rozvíjet (Čevela, Čeledová, Zvoníková, 2010).
1.3.1. Dokládání zdravotního stavu
Zdravotně postižená osoba musí skutečnost, že se nachází v prvním, druhém nebo třetím stupni invalidity nějakým způsobem prokázat. K prokázání těchto skutečností je
14 nutné získat rozhodnutí nebo potvrzení orgánu správy sociálního zabezpečení. Stejným způsobem je nutné prokázat i skutečnost, že se již daná osoba nenachází v prvním nebo druhém stupni invalidity. K prokázání zdravotního znevýhodnění je potřeba doložit rozhodnutí Úřadu práce ČR. U dříve plně a částečně invalidních osob je nutné znát jejich současný stav, tj. zda jejich stav trvá i nadále, a to bez ohledu na to, zda důchod pobírají či nepobírají. K doložení skutečnosti ohledně pobírání důchodu může sloužit také potvrzení České pošty nebo výpis z bankovního účtu (Červinka a kol., 2012).
Průkazy OZP (TP, ZTP a ZTP/P)1 jsou vydávány na základě § 34 zákona č.
329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením“). Tyto průkazy slouží jako podklad pro poskytování mimořádných výhod a slev. Může se jednat například o příspěvek na mobilitu (sleva na MHD či vlakovou přepravu) nebo o různé zlevněné vstupné na kulturní či sportovní akce. O průkaz OZP je nutné zažádat na místně příslušném úřadu práce. Zdravotní stav osoby bude na základě posudkových zpráv ošetřujících lékařů posuzovat posudkový lékař správy sociálního zabezpečení (SPMPCR, 2021).
1.4. Typy dávek pro osoby se zdravotním postižením
Dávky pro osoby trpící zdravotním postižením jsou poskytovány na základě zákona číslo 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, který upravuje příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. Dalším zákonem je zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o sociálních službách“), který upravuje příspěvek na péči (MPSV, 2019).
Příspěvek na mobilitu
Na příspěvek na mobilitu mají nárok osoby starší jednoho roku, které mají nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP nebo ZTP/P, který byl přiznán na základě podmínek platných od 1. ledna 2014. Osoba, která bude chtít pobírat příspěvek na mobilitu se musí v kalendářním měsíci opakovaně dopravovat nebo být dopravována, přičemž jí nesmějí být poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově
1 TP = osoba tělesně postižená, středně těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace.
ZTP = osoba zvlášť tělesně postižená, těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace.
ZTP/P = osoba zvlášť tělesně postižená s průvodcem, zvlášť těžké funkční postižení nebo úplné postižení pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce.
15 pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče, není-li k tomu důvod hodný zvláštního zřetele. Osoba dále nemá na dávku nárok v případě, kdy je jí po celý kalendářní měsíc poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. Příspěvek bývá vyplácen zpětně a jeho výše činí 550 Kč za kalendářní měsíc (MPSV, 2019).
Příspěvek na péči
Příspěvek tohoto typu bývá poskytován za účelem zajištění pomoci osobě, která je závislá na cizí pomoci, bez které se neobejde. O přiznání příspěvku na péči rozhoduje vždy obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je v dané věci místně příslušný.
Příspěvek na péči nelze přiznat osobě mladší jednoho roku, jelikož v tomto období je potřeba péče jiné osoby zcela přirozeným jevem. Náklady, které jsou spojené s tímto typem podpory, jsou řešeny jiným typem dávek, jako jsou například peněžitá pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek (Čevela a kol., 2010). Příspěvek na péči bývá vyplácen měsíčně, a to v kalendářním měsíci, kterému náleží. Jeho výše se odvíjí od stupně závislosti žadatele, přičemž u osob starších 18 let se pohybuje v rozmezí 880 Kč do 19 200 Kč (MPSV, 2019).
Příspěvek na zvláštní pomůcku
Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má dle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením osoba trpící těžkou vadou nosného pohybového ústrojí, těžkým sluchovým postižením nebo těžkým zrakovým postižením. Za účelem pořízení motorového vozidla či úpravy bytu je poskytován příspěvek osobám starším 3 let.
Osobám starším 15 let může být přiznán příspěvek na pořízení vodícího psa. V ostatních případech je věková hranice pro poskytnutí příspěvku 1 rok života. Příspěvek na zvláštní pomůcku bývá poskytován za účelem pomoci osobám se zdravotním postižením s pohybem a soběstačností (Zákon č. 329/2011 Sb., § 9).
Invalidní důchod
Český důchodový systém tvoří čtyři druhy důchodů. Invalidní důchod je jedním z nich (dalšími důchody jsou starobní, vdovský či vdovecký a sirotčí důchod). Výše výplaty invalidního důchodu závisí na stupni invalidity žadatele, viz výše. Invalidní důchod se skládá ze dvou částí – výměru základní a výměru procentní. Základní výměra je jednotná pro všechny důchody a její výši stanovuje zákon o důchodovém pojištění.
Procentní výměra je individuální a je závislá na délce doby pojištění, příjmech dosahovaných před vznikem invalidity a stupni invalidity. Kromě těchto faktorů se
16 k době pojištění získané do vzniku invalidity ještě přičítá takzvaná dopočtená doba. Jedná se o dobu, kterou by hypoteticky mohl člověk odpracovat, pokud by se nestal invalidním, tj. doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení důchodového věku. Výše procentní výměry invalidního důchodu je dána procentní sazbou za každý celý rok doby pojištění, přičemž je závislá na stupni invalidity žadatele (ČSSZ, 2021).
Tabulka 2 - Výše procentní výměry invalidního důchodu
1. Stupeň invalidity 0,5 % z výpočtového základu 2. stupeň invalidity 0,75 % z výpočtového základu 3. stupeň invalidity 1,5 % z výpočtového základu
Zdroj: ČSSZ [Česká správa sociálního zabezpečení]. Invalidní důchod. [online]. [cit. 2021-09-19].
Dostupné z: https://www.cssz.cz/web/cz/invalidni-duchod, vlastí zpracování
1.5. Způsoby pojetí zdravotního postižení
Na základě přístupu k postižení chápe Liberdová (2010) zdravotní postižení, buď z hlediska postižení samotného, nebo na základě modelů, které zahrnují širší kontext pojímání zdravotního postižení včetně jeho důsledků na život člověka. Existují čtyři základní modely. Jedná se o model medicínský, multidimenzionální (jehož součástí je i model sociální), právní a model zdravotního postižení založený na lidských právech.
1.5.1. Medicínský model zdravotního postižení
Medicínský model rozděluje osoby do skupin dle jednotlivých typů zdravotního postižení. Liberdová (2010) rozděluje osoby se zdravotním postižním například na osoby se zrakovým postižením, pohybovým postižením, sluchovým postižením nebo mentálním či duševním postižením. Dle Matouška (2003) zdravotní postižení nepříznivě ovlivňuje kvalitu života, zejména pak ve schopnosti navazování a udržování mezilidských vztahů a ve schopnosti pracovat. Boardman (2011) to potvrzuje na příkladu sociálního vyloučení lidí s duševními problémy ve Velké Británii. Dle jeho zjištění mohou být lidé trpící duševními chorobami, zejména pak dlouhodobými psychózami, vylučováni ze sociálních vztahů, sousedství a občanské participace. Medicínský model uplatňuje model znevýhodnění, kdy se člověk se zdravotním postižením stává na základě svého handicapu znevýhodněným oproti ostatním. Pomocí rehabilitačních opatření by měl být takovýto člověk vrácen do společnosti (Drake, 1996). Liberdová (2010) s takovýmto chápáním zdravotního postižení nesouhlasí. Osoba se má dle Liberdové označovat za postiženou na zdraví pouze v souvislosti s tím, jaké bariéry jí to přináší. Následně by se měly hledat
17 příčiny způsobující dané znevýhodnění, aby mohl být nalezen způsob, jak bariéry zlikvidovat.
1.5.2. Multidimenzionální model zdravotního postižení
Multidimenzionální model spojuje medicínský model s podmínkami vytvořenými sociálním prostředím. Tyto podmínky zesilují vliv samotného postižení (Liberdová, 2010). Jednotlivé podmínky, které mají zesilující vliv na postižení, popsal Šiška (2005) na základě takzvaného sociálního modelu postižení.
Obrázek 1 - Sociální model postižení (Šiška, 2005)
Podstata postižení bývá vztahována na jednotlivce, danou poruchu, kterou jednotlivec trpí, a na podmínky jeho života, přičemž je kladen důraz zejména na sociální, kulturní, ekonomické a politické prostředí jednotlivce (Repková, 2003). Zdravotní postižení může postupem času přerůstat ve znevýhodnění. V takovýchto případech bývá značným způsobem ztěžována seberealizace, vzdělávání jedince a v neposlední řadě také jeho uplatnění na trhu práce. Zdravotní postižení je zesilováno nedostatečnými mechanismy umožňujícími dané postižení překonat (Novosad, 2006). Dle Liberdové (2010) osoby se zdravotním postižením své znevýhodnění nevnímají, dokud jim ho někdo nepřipomene, což zesiluje jejich vnímání komplikací způsobených jejich handicapem.
1.5.3. Právní model zdravotního postižení
Tento model chápe osoby se zdravotním postižením jako minoritu. Na základě tohoto modelu jsou zdůvodňovány potřeby pro tvorbu a přijímání antidiskriminačních zákonů (Repková, 2003). Sama Repková vyjadřuje v časopise Psychológia a patopsychológia z roku 1999 potřebu zabezpečit rovné příležitosti. V české legislativě je
18 zabezpečení rovných příležitostí zakotveno v zákoně č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen „antidiskriminační zákon“). Tématu diskriminace bude věnována pozornost v následujících kapitolách teoretické části práce.
1.5.4. Model zdravotního postižení založený na lidských právech
Tento model je založen na lidských právech, kdy je otázka zdravotního postižení jednotlivce přesouvána do roviny obhajoby lidských a občanských práv. V neposlední řadě zahrnuje právo na plnou účast v životě společnosti (Repková, 2003). Dochází k nahrazování speciálně rehabilitačního přístupu, který se zaměřuje na péči a rehabilitaci zdravotně znevýhodněných osob, takzvaným integračním přístupem. Integrační přístup si klade za cíl začlenění těchto osob v běžných zařízeních, která jsou tohoto integračního procesu schopná. Dle Vocilky (1997) je nutné chápat integraci jako schopnost handicapovaného jedince žít plnohodnotný život ve společnosti „zdravých“ lidí. Jedná se o takzvanou společenskou integraci, kdy zdravotně postižený jedinec dokáže dle svých možností a schopností participovat na trhu práce. Integrace je dle Jesenského (1993) stavem, kdy se sám postižený nepovažuje ve společnosti za někoho zvláštního a sama intaktní společnost nepovažuje postiženého jedince za zvláštní součást. Jedná se o stav, kdy je minimalizováno znevýhodnění. K dosažení stavu takzvané „plné“ integrace zdravotně znevýhodněných osob do společnosti je dle Opatřilové a Zámečníkové (2005) zapotřebí umožnit těmto osobám dostupné vzdělání a pracovní příležitosti prostřednictvím procesu vyrovnávání příležitostí. Speciální vzdělávání, pracovní rehabilitace, příprava rekvalifikace a pracovní i společenské začlenění jsou proto hlavními prostředky integrace (Jesenský a kol., 1992).
2. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením
V této kapitole bude stručně popsána situace osob se zdravotním postižením na trhu práce v České republice. Bude zde popsán vývoj legislativy v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením, nástroje aktivní politiky zaměstnanosti sloužící k podpoře zaměstnávání OZP a v neposlední řadě se bude kapitola věnovat tématu diskriminace OZP na pracovním trhu.
2.1. Legislativní úpravy v oblasti zaměstnávání OZP
Základním legislativním nástrojem upravujícím podporu zaměstnávání OZP se po vzniku České republiky stal zákon č. 1/1991 Sb., část čtvrtá – Zaměstnávání občanů se
19 změněnou pracovní schopností. V roce 1993 byla na základě nařízení vlády stanovena hodnota povinného podílu zaměstnávání OZP na úrovni 5 %. Plnění povinného podílu bylo ovšem v té době méně závazné a neprobíhaly prakticky žádné kontroly (Rychtář, Sokolovský a kol., 2016). Dále v roce 1993 bylo na základě usnesení č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „listina základních práv a svobod“) definováno právo na získávání prostředků pro své životní potřeby prostřednictvím práce (čl. 26 odst. 3 z. č. 2/1993 Sb.), přičemž osoby se zdravotním postižením mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání (čl. 29 odst. 2 z. č. 2/1993 Sb.). V roce 2005 proběhla takzvaná velká novela zákona č. 435/2004 Sb., která nahradila původní zákon o zaměstnanosti z roku 1991.
V rámci této novely byly například zavedeny pojmy jako „chráněné pracovní místo“ a
„chráněná pracovní dílna“ a byla také snížena hranice povinného podílu na 4 % (u zaměstnavatelů s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru), přičemž odvod za neplnění byl zvýšen na 2,5násobek průměrné mzdy (Rychtář, Sokolovský a kol., 2016).
Kromě zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. je právním předpisem vztahujícím se k zaměstnávání OZP ještě zákoník práce č. 262/2006 Sb. (Liberdová, 2010). Principem je dle Jouzy a Marčákové (2004) komplexní úprava postavení jedinců se zdravotním znevýhodněním na trhu práce.
Rok 2010 přinesl zásadní změnu v posuzování nároku na důchody, který je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, a ve způsobu stanovení jeho výše. Od ledna roku 2010 se již invalidita nerozlišuje mezi invaliditou plnou a částečnou, místo toho byl zaveden systém rozlišující tři stupně invalidity, podle kterých se stanovuje konečná výše výplaty invalidního důchodu (ČSSZ, 2021).
Sociální reforma z roku 2012, někdy též přezdívaná jako tzv. „Drábkova sociální reforma“, přinesla hned řadu následujících změn. V rámci reformy byl zaveden pojem vymezené chráněné pracovní místo (dále jen „CHPM“) a současně došlo k zániku institutu chráněné pracovní dílny pro účely podpory, který se stává množinou vymezených CHPM. Dále byl například zrušen statut OZZ nebo byl zaveden celkový limit poskytnutého náhradního plnění.2 V roce 2015 došlo ke znovuobnovení kategorie OZZ v prostředí chráněného trhu práce (Rychtář, Sokolovský a kol., 2016).
2 Náhradní plnění = možnost plnit povinný podíl zaměstnávaných OZP formou odebírání výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zdravotně postižených
20 V rámci novely zákona o zaměstnanosti z roku 2018 vešel v platnost pojem
„chráněný trh práce“, který trh práce rozdělil na dva typy – chráněný a volný trh práce.
Chráněný trh práce je tvořen zaměstnavateli, jež zaměstnávají více než 50 % OZP z celkového počtu svých zaměstnanců. Pokud chtějí mít tito zaměstnavatelé statut zaměstnavatele na chráněném trhu práce, musí mít s příslušným Úřadem práce podepsanou dohodu, která tento statut potvrzuje (§ 78 z. č. 435/2004 Sb.). Výhodou statutu zaměstnavatele na chráněném trhu práce je možnost stát se dodavatelem náhradního plnění.
2.2. Povinnosti zaměstnavatelů
Kromě splňování povinného podílu, který byl popsán v předchozí kapitole, mají zaměstnavatelé vůči zaměstnávání OZP ještě několik dalších povinností. Tyto povinnosti jsou ukotveny v zákoně o nezaměstnanosti, na který v § 237 odkazuje zákoník práce (Liberdová, 2010).
Zaměstnavatelé mají povinnost informovat úřad práce o volných pracovních místech, která jsou pro OZP vhodná. Na základě § 80 zákona o zaměstnanosti mají dále povinnost vést evidenci míst vhodných pro OZP a také evidenci zaměstnávaných OZP.
Vedení evidence OZP je nutné provádět pečlivě. Důležité je znát definici OZP na základě zákona o zaměstnanosti. OZP jsou totiž definovány také v jiných zákonech (např. zákon o důchodovém pojištění), nicméně pro účely evidence OZP je nutná pouze a jen definice ze zákona o zaměstnanosti. Pokud by úřad práce došel k závěru, že jsou nějaké dokumenty v nepořádku, pak by zaměstnavatel mohl přijít o nárok na finanční podporu i na plnění povinného podílu. Zaměstnavatelé mají dále povinnost spolupracovat s úřadem práce při zajišťování pracovní rehabilitace. Tato spolupráce mezi úřadem práce a zaměstnavatelem spočívá v tom, že zaměstnavatel umožní OZP působit po nějaký čas na jeho pracovišti, aby tato osoba mohla získat pracovní zkušenosti a dovednosti nutné pro pozdější uplatnění na trhu práce. Podmínky spolupráce jsou specifikované ve smlouvě uzavřené mezi úřadem práce a zaměstnavatelem, přičemž je nutná vzájemná interakce mezi těmito dvěma subjekty, jelikož tyto podmínky mohou být velmi individuální.
V neposlední řadě patří mezi povinnosti zaměstnavatele také rozšiřování možností zaměstnávání OZP (Hrdá, 2007). Tím je myšleno například individuální přizpůsobení pracovního místa a pracovních podmínek či vyhrazení vhodného pracovního místa pro konkrétní OZP (§ 80 z. č. 435/2004 Sb.).
21 Zaměstnavatelé mají dále povinnost odvádět příspěvek do státního rozpočtu v případě nesplnění povinného podílu. Výše tohoto odvodu činí 2,5násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí sledovaného kalendářního roku za každou OZP, o kterou daný zaměstnavatel povinný podíl nesplnil (MPSV, 2021).
2.3. Aktivní politika zaměstnanosti
Aktivní politika zaměstnanosti se snaží zabezpečit základní právo občanů České republiky, kterým je možnost zaměstnání bez rozdílu rasy, náboženství, víry, barvy pleti, jazyka, pohlaví, věku, původu, majetku, politického či jiného smýšlení a v neposlední řadě také zdravotního stavu občana. Hlavním úkolem aktivní politiky zaměstnanosti je dosažení plné svobodné zaměstnanosti, a to při co nejproduktivnějším využití pracovní síly. Aktivní politika zaměstnanosti je zabezpečována především prostřednictvím úřadů práce, jejichž hlavními úkoly jsou poskytování informací, zprostředkování zaměstnání nezaměstnaným osobám a poskytování sociálních dávek (Kotýnková, Němec, 2003).
Příklady nástrojů uvedených v § 104 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, pomocí kterých lze realizovat aktivní politiku zaměstnanosti u OZP, mohou být například různé druhy rekvalifikací, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa nebo příspěvek na zapracování.
2.4. Přínosy zaměstnávání OZP
Otázkou přínosů zaměstnávání OZP se zabývala celá řada autorů odborných publikací, ale také zaměstnavatelů. V této kapitole budou stručně popsány důvody, proč i zaměstnávání OZP může být přínosem, nikoliv pouze zátěží, a to jak pro zaměstnavatele, tak pro celou společnost.
Procházková (2009) si klade otázku, co je zapotřebí, aby byli zaměstnavatelé více ochotní zaměstnávat OZP. Podle autorky je důležitým aspektem, který rozhoduje při rozhodování zaměstnavatelů o zaměstnání OZP, dostatečná informovanost.
Zaměstnavatelé potřebují dle slov autorky informace, které jim budou takzvaně „šité na míru“. Tím se myslí zejména podrobné informace o tom, jaké druhy podpory existují, finanční a právní aspekty, možnosti a nutnosti technických a stavebních změn na pracovišti, které je potřeba upravit pro OZP, a zda na tyto úpravy lze získat finanční podporu. Důležité je dle názoru autorky o problematice nejen mluvit, ale hlavně konat, jelikož naše společnost je pestrá a plná jedinců, kteří vynikají nejrůznějšími schopnostmi a dovednostmi, a to včetně OZP. Pokud totiž tyto potenciály nevyužíváme, sami se tak
22 připravujeme o zajímavé zkušenosti, poznatky a postřehy, které nás mohou mnohdy obohatit.
Hrdá (2007) ve své publikaci popisuje poměrně zajímavou myšlenku. Tvrdí totiž, že zaměstnáním OZP může být posílena motivace a ochota podávat vyšší výkony u ostatních zaměstnanců. Tuto hypotézu demonstruje pomocí příkladu, kdy uvádí příklad zaměstnance na vozíčku, který i přes překážky a dlouhý časový interval dojížďky do zaměstnání dorazí do práce pokaždé na čas. To pak dle autorky motivuje ostatní zaměstnance zamyslet se nad svou vlastní docházkou. Dále uvádí příklad OZP, který se dobrovolně přihlásí na sobotní směnu, což může ovlivnit rozhodování ostatních zaměstnanců, kteří se na sobotní směnu nakonec také přihlásí.
Zaměstnávání OZP může dále přinést firmě konkurenční výhodu. Studie společnosti Byznys pro společnost (2012) popisuje na základě nejnovějších výzkumů konkurenční výhodu jako tendenci odběratelů nakupovat produkty a služby od společensky odpovědných dodavatelů. Zaměstnáváním OZP tak můžete dosáhnout vyšší společenské odpovědnosti, vyšších prodejů vašich produktů, spokojenějších zaměstnanců a většího množství zakázek.
V neposlední řadě přináší zaměstnávání OZP zaměstnancům řadu finančních výhod. Kromě výše uvedených finančních výhod aktivní politiky zaměstnanosti (např.
příspěvek úřadu práce na zřízení chráněného pracovního místa nebo příspěvek na zapracování) má zaměstnavatel možnost uplatnit slevu na dani. Dle § 35 zákona č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) má zaměstnavatel nárok uplatnit slevu na dani ve výši 18 000 Kč u osob v 1. a 2. stupni invalidity a až 60 000 Kč u osob ve 3. stupni invalidity.
2.5. Marginalizace a diskriminace OZP na trhu práce
Pojem marginalizace se dá popsat jako absence či omezení participace jedinců v tržní soutěži o pracovní místa, což má za následek jejich vytlačování do okrajových a nevýhodných pozic na pracovním trhu (Sirovátka, 1997). Marginalizace na trhu práce se podle Møllera (1995) týká těch lidí v produktivním věku, kteří jsou trvale nebo dlouhodobě vyloučeni z běžného trhu práce. Marginalizace je vytvářena a podporována prostřednictvím procesů segmentace pracovního trhu a s nimi spojenými procesy diskriminace a selekce. Na druhé straně mohou být příčinou tvorby marginalizace také
23 nízké sociální a pracovní kapacity některých jedinců či skupin (Horáková, Rákoczyová in Sirovátka, Mareš, 2003, s. 203).
Pojem diskriminace pochází z latinského slova discriminare, což v překladu do češtiny znamená rozlišovat (Čermák, 2012). Za průkopníka, který se jako jeden z prvních začal v rámci oboru zabývat tématem diskriminace, je považován americký ekonom Gary Stanley Becker. Becker nahlížel na diskriminaci z ekonomického pohledu. Diskriminace dle něj může existovat pouze na trzích s nedokonalou konkurencí. Tuto hypotézu vysvětloval na příkladu lidského chování. Lidé mají tendenci mentálně zvyšovat hodnotu transakce v případech, kdy je zákazníkem příslušník minority, kterou daný člověk diskriminuje. Dle autora konkurence na trhu pomáhá diskriminaci zákazníků eliminovat.
Dalším autorovým poznatkem je tvrzení, že diskriminace zvyšuje náklady firem.
V případě diskriminace určité skupiny pracovníků musí společnost vynaložit značnou část finančních prostředků na to, aby dokázala bez těchto pracovníků fungovat. Na druhou stranu, pokud je firma ochotna zaměstnávat příslušníky minorit, může tak výrazným způsobem snížit mzdové náklady, tím pádem má možnost zaměstnávat větší množství lidí, čímž se zvýší produktivita firmy (Becker, 1971).
OZP se mohou stát diskriminovanou skupinou vlivem stigmatizace. Tu lze vysvětlit pomocí takzvané „značkovací teorie“ z 60. let, kterou popisuje Libiger (2001) ve svém článku Stigma duševního onemocnění. Teorie spočívá v tom, že většinová společnost vnímá odchylné chování OZP, což v konečném důsledku vede ke vzniku stereotypu neboli „označkování“. Označkování je v tomto případě chápáno jako synonymum pro stigmatizaci. Takovéto chování vede k diskriminaci, která posiluje odlišné chování a prožívání OZP, které se může dále prohlubovat již ne na základě samotného handicapu, ale v důsledku utrpěné sociální újmy.
Stigmatizací se dále zabýval například Baštecký (1997), který jí popisuje jako znamení hanby či méněcennosti vedoucí k odmítání jejího nositele. Toto znamení může být buď zjevné (např. viditelná tělesná vada), nebo skryté, kdy jedinec jedná pod vlivem pocitu méněcennosti, čímž podněcuje společnost, aby ho jako méněcenného také vnímala. Důsledkem stigmatizace je diskriminace a izolace nemocných či postižených jedinců. Vytváří jejich zkreslený, pokřivený obraz a snižuje šanci na rehabilitaci a sociální začlenění.
24 2.5.1. Přímá diskriminace z důvodu zdravotního postižení
K přímé formě diskriminace dochází v situacích, kdy diskriminující zachází s osobou se zdravotním postižením méně výhodně než s osobou bez zdravotního postižení. Takovéto chování zpravidla nebývá nijak racionálně odůvodněné a odehrává se na základě předsudku. Může se jednat například o situace, kdy není osoba se zdravotním postižením přijata do zaměstnání pouze na základě obavy zaměstnavatele, že by danou práci nezvládla, aniž by potencionální zaměstnavatel prozkoumal její znalosti a dovednosti potřebné k vykonávání dané profese (Čermák, 2012).
2.5.2. Nepřímá diskriminace z důvodu zdravotního postižení
Druhou z forem diskriminace je diskriminace nepřímá neboli skrytá. Na rozdíl od diskriminace přímé se její odhalování i případný postih daleko složitěji prokazuje. OZP se bohužel stávají velmi častou obětí právě této formy diskriminace. Nepřímou diskriminaci lze obecně vymezit jako situaci, kdy se s jednou osobou zachází méně výhodně než s osobou druhou z důvodu, který je zdánlivě odlišný než zakázaný.
Skutečným důvodem diskriminace je ovšem důvod zakázaný. V případě OZP tedy dochází k situaci, kdy diskriminující odůvodňuje odlišné zacházení vůči OZP vymyšleným, zdánlivě legitimním důvodem, ačkoliv skutečným důvodem jeho jednání je zdravotní stav diskriminovaného. Nepřímá forma diskriminace se dá často prokazovat prostřednictvím statistických dat. Obvykle se může jednat například o nepřiměřený dopad určitého opatření, který na nepřímou formu diskriminace poukazuje. Na druhou stranu vyšší podíl výskytu rozdílného chování u osob s určitou charakteristikou nelze automaticky považovat za nepřímou formu diskriminace. Vždy je zapotřebí mít znalosti dalších faktů a jejich vzájemných vztahů. Praktickým příkladem nepřímé diskriminace OZP může být například následující situace:
• „Uchazečka o studium na vyšší odborné škole je odmítnuta s odůvodněním, že pokud se nevzdá doprovodu svého asistenčního psa ve škole a ve výuce, nebude přijata. Ředitelka uvádí, že ostatní žáci by mohli mít na psa alergii. (Tj. důvodem zdánlivě není zdravotní postižení, ale možná alergie potenciálních spolužáků na psí srst.)“ (Čermák, 2012, str.
31-32).
25 2.5.3. Antidiskriminační zákon
Definice pojmu diskriminace a prostředky obrany proti ní jsou v České republice ukotveny v zákoně číslo 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen „antidiskriminační zákon“). Přímou a nepřímou formu diskriminace vymezuje antidiskriminační zákon v § 2 odst. 3, respektive v § 3 odst. 1. „Pro účely tohoto zákona se zdravotním postižením rozumí tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených tímto zákonem;
přitom musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení, které trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň jeden rok.“ (§ 5, odst. 6, z. č. 198/2009 Sb.).
3. Metodologie výzkumu
V této kapitole budou popsány výzkumné metody, na jejichž základě budou vypracovány jednotlivé analýzy praktické části práce. Praktickou část práce budou tvořit dohromady tři analýzy: Analýza ekonomické aktivity OZP, Analýza výdajů na invalidní důchody a na dávky určené pro OZP a Analýza strukturovaných rozhovorů s respondenty z řad OZP a jejich zaměstnavateli. V analýzách bude zkoumáno období mezi lety 2010- 2020, nicméně součástí analýz bude také komparace stavu vybraných, pro práci klíčových ukazatelů se stavy před rokem 2010, kdy ještě fungoval starý systém výplat invalidních důchodů, tzv. plný a částečný invalidní důchod. V analýzách budou komparace obsaženy z důvodu potvrzení či vyvrácení hypotézy, že změna systému výplat invalidních důchodů v roce 2010 nevedla ke zvýšenému začlenění osob se zdravotním postižením na českém trhu práce.
Data potřebná k vypracování analýzy ekonomické aktivity OZP budou čerpána z veřejně dostupných zdrojů Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí. Na základě dat z výběrových šetření provedených Českým statistickým úřadem bude nejprve znázorněna struktura obyvatelstva z pohledu OZP a podíl OZP na celkové populaci v ČR. Dále budou data dostupná z výběrových šetření ČSÚ použita ke znázornění ekonomické aktivity OZP na trhu práce (celkové počty a podíly pracujících/
nepracujících OZP). Ke znázornění celkových počtů a podílů uchazečů o zaměstnání z řad OZP na celkovém počtu uchazečů v evidenci úřadu práce budou použita veřejně dostupná data MPSV. Stejně tomu bude také v případě znázornění počtu volných pracovních míst a počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo v evidenci úřadu práce a
26 podílů těchto ukazatelů. Výdaje Úřadu práce ČR na podporu OZP budou také získány prostřednictvím veřejně dostupných dat MPSV.
V analýze výdajů na invalidní důchody a na dávky určené pro OZP budou využita veřejně dostupná data ČSÚ, MPSV a ČSSZ (Česká správa sociálního zabezpečení).
V úvodní části analýzy se budeme nejprve zabývat průměrnou měsíční výší invalidních důchodů všech tří stupňů invalidity (data čerpána z MPSV) a průměrnou měsíční výší hrubých mezd (data čerpána z ČSÚ). Následně bude znázorněn vývoj procentuálního podílu průměrné měsíční výše invalidních důchodů všech tří stupňů invalidity na průměrných měsíčních hrubých mzdách. Druhá část analýzy se bude zabývat vývojem výdajů a počtů nově přiznaných invalidních důchodů všech tří stupňů invalidity, přičemž jednotlivé výkyvy trendů křivek těchto dvou ukazatelů budou náležitě okomentovány a odůvodněny. Data pro znázornění trendů těchto dvou ukazatelů budou čerpána z veřejně dostupných zdrojů ČSSZ. Ke znázornění vývoje výdajů na zbývající typy dávek určených pro OZP a výdajů na podporu zaměstnávání OZP v rámci státní politiky zaměstnanosti budou využita veřejně dostupná data MPSV.
Závěrečná analýza praktické části práce bude obsahovat strukturované rozhovory s respondenty z řad OZP a jejich zaměstnavateli. Cílem této analýzy bude na základě rozhovorů potvrdit či vyvrátit dílčí závěry, které vyplynou z úvodních dvou analýz. Na rozdíl od prvních dvou analýz bude výzkumnou metodou této analýzy kvalitativní výzkum. Kvalitativní sběr dat bude prováděn pomocí osobních rozhovorů, přičemž problémy budou zkoumány více do hloubky. Kvalitativní výzkum využívá metody indukce – postup od konkrétního závěru k obecnému. Zjednodušeně řečeno, indukce znamená vyvozování obecného závěru na základě mnoha poznatků o jednotlivostech (Synek, Sedláčková, Vávrová, 2002).
27
Praktická část
Praktická část práce bude obsahovat vlastní analýzy zaměřující se na OZP. Na úvod bude provedena analýza ekonomické aktivity OZP, která bude zkoumat participaci OZP na trhu práce v ČR. Následovat bude analýza výdajů na dávky invalidních důchodů a dávky určené pro OZP ve sledovaném období. Data pro první dvě analýzy budou čerpána převážně z veřejně dostupných zdrojů Českého statistického úřadu (ČSÚ), Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (MPSV) a České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Závěrečnou, avšak stěžejní kapitolou praktické části práce bude analýza na základě rozhovorů s vybranými respondenty z řad OZP a jejich zaměstnavateli.
4. Analýza ekonomické aktivity OZP
V České republice bylo na základě posledního výběrového šetření ČSÚ z roku 2018 evidováno přibližně 1 151 900 osob se zdravotním postižením, což tvoří necelých 11 % z celkové populace ČR. Z tohoto počtu bylo evidováno celkem 514 800 osob (cca.
45 %) ve věku 15–64 let, které řadíme do ekonomicky aktivního obyvatelstva, tj. pracovní síla, která se může účastnit trhu práce. Z celkového počtu obyvatel v tomto věkovém rozmezí tvoří toto číslo přibližně 7,5 %. Z výše uvedeného vyplývá, že zdravotní postižení vzniká spíše s rostoucím věkem člověka, jelikož přibližně 55 % zdravotně postižených osob se v České republice nachází v důchodovém věku. Z celkového počtu OZP tvoří 55,6 % ženy, kterých bylo evidováno přibližně 641 000, u mužů se jedná o 510 900 osob.
Tabulka 3 – Struktura obyvatelstva z pohledu OZP
Celkem Muži Ženy
Celkový počet obyvatel 10 649 800 5 244 194 5 405 606 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo 6 870 123 3 499 621 3 370 502
Celkový počet OZP 1 151 900 510 900 641 000
Ekonomicky aktivní OZP 514 800 254 800 260 000
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
28
Graf 1 - Podíl OZP na celkové populaci ČR
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
Ke znázornění vývoje struktury obyvatelstva z pohledu OZP byla použita data získaná z výběrových šetření OZP, která zpracoval ČSÚ v letech 2007, 2013 a 2018.
V průběhu zkoumaného období docházelo k růstu celkového počtu obyvatel i celkového počtu OZP. Větší vypovídající hodnotu má ovšem vývoj ukazatele podílu OZP na celkové populaci. V průběhu zkoumaného období došlo k mírnému růstu tohoto podílu, konkrétně z původních 9,9 % z roku 2007 na konečných 10,8 % z roku 2018. Vzhledem k tomu, že podíl OZP na celkové populaci v ČR vykazuje v čase rostoucí tendenci, je na místě se zabývat problematikou spojenou s OZP jak v této práci, tak i v budoucím výzkumu.
Tabulka 4 - Vývoj struktury obyvatelstva z pohledu OZP
2007 2013 2018
Celkový počet obyvatel 10 287 189 10 516 125 10 649 800
Celkový počet OZP 1 015 548 1 077 673 1 151 900
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
10.8 7.5
89.2 92.5
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Celková populace ČR Ekonomicky aktivní populace ČR OZP osoby bez zdravotního postižení
29
Graf 2 - Vývoj podílu OZP na celkové populaci v ČR
Zdroj: Český statistický úřad, vlastí zpracování
4.1. Ekonomická aktivita OZP na trhu práce
Výběrová šetření, která zpracovával ČSÚ v letech 2007, 2013 a 2018, rozdělovala OZP do skupin na základě jejich participace na trhu práce v ČR. Výběrové šetření rozdělovalo OZP do následujících kategorií: pracující OZP nepobírající starobní nebo invalidní důchod, pracující OZP pobírající starobní nebo invalidní důchod, nepracující OZP pobírající starobní nebo invalidní důchod a kategorie jiná, do které spadají studenti, osoby na rodičovské dovolené a osoby nezaměstnané (tj. nezaměstnané osoby, které nepobírají starobní nebo invalidní důchod). Jednotlivé roky, ve kterých probíhala výběrová šetření, jsou z pohledu prováděné analýzy relevantní, jelikož znázorňují určité milníky. Předkrizový rok 2007 nám zobrazuje data evidovaná ještě před změnou systému výplat invalidních důchodů. V té době se ještě vyplácel důchod plný a částečný. V roce 2013 proběhla výše zmíněná „Drábkova sociální reforma“ a v roce 2018 byla vydána poslední novela zákona o zaměstnanosti, která rozdělila trh práce na chráněný a volný.
Na základě výše zmíněných skutečností bude zajímavé sledovat porovnání vývoje uvedených kategorií v jednotlivých letech. Následující tabulka nám tento vývoj znázorňuje.
9.9% 10.3% 10.8%
90.1% 89.8% 89.2%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
2007 2013 2018
OZP osoby bez zdravotního postižení
30
Tabulka 5 - Ekonomická aktivita OZP na trhu práce
2007 2013 2018
Celkový počet OZP 1 015 548 1 077 673 1 151 900
Pracující OZP 159 059 178 695 214 500
- není příjemcem důchodu 124 539 91 620 75 100
- příjemce důchodu 34 520 87 075 139 400
Nepracující OZP 856 489 898 978 937 400
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
Z výše uvedených údajů vyplývá, že celkový počet OZP se postupem času zvyšuje. Oproti roku 2007 pozorujeme nárůst o více než 145 tis. osob. Zvyšuje se také počet pracujících OZP. Zajímavý vývoj můžeme pozorovat u ukazatelů pracujících důchodců a pracujících OZP, kteří nejsou příjemci důchodu. Můžeme pozorovat poměrně značný růst počtu pracujících OZP, kteří zároveň pobírají důchod. Naopak klesá počet OZP, kteří žádný důchod nepobírají. Podíl pracujících OZP s důchodem na celkovém počtu OZP dosahoval v roce 2007 hodnoty 3,4 %. V roce 2018 se oproti roku 2007 tento podíl vyšplhal téměř o čtyřnásobek, kdy dosahoval úrovně 12,1 %. Naopak podíl pracujících OZP bez důchodu vykazoval v roce 2018, oproti počátku zkoumaného období, přibližně poloviční pokles. Z původních 12,3 % z roku 2007 bylo v roce 2018 evidováno pouze 6,5 % pracujících OZP bez důchodu. Posledním zkoumaným ukazatelem je vývoj počtu nepracujících OZP. Z výše uvedené tabulky je patrné, že ve sledovaném období došlo k růstu počtu nepracujících OZP, nikoliv však k růstu podílu na celkovém počtu evidovaných OZP. Vzhledem k tomu, že ukazatel celkového počtu OZP rostl ve sledovaném období rychleji než počet nepracujících OZP, celkový podíl osob spadajících do této kategorie vykazoval trend klesající. Z původní hodnoty 84,3 % z roku 2007 došlo v roce 2018 k poklesu o necelé 3 % na úroveň 81,4 %. Výše uvedené podíly podrobněji znázorňuje následující graf.
31
Graf 3 - Ekonomická aktivita OZP na trhu práce
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
Důvodem rostoucího podílu pracujících OZP s důchodem a klesajícího podílu pracujících OZP bez důchodu mohou být již dříve zmíněné změny, v rámci kterých došlo k přísnějšímu posuzování zdravotního stavu osob. Například osoba, která dříve pobírala invalidní důchod 3. stupně (dříve plný důchod), začne nově pobírat invalidní důchod 2.
stupně (dříve částečný důchod). Tato změna způsobí pokles příjmů invalidního důchodce, čímž se zvýší jeho pracovní motivace. Těmito změnami mám na mysli jednak změnu sytému výplat invalidních důchodů z roku 2010, kdy došlo k poklesu výdajů na invalidní důchody 3. stupně (dříve plný invalidní důchod) a k růstu výdajů na první dva stupně invalidity (dříve částečný důchod), které budou znázorněny v následující analýze, jednak Drábkovu sociální reformu z roku 2013.
4.2. Uchazeči o zaměstnání
V následující části bude znázorněn vývoj počtu uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadu práce, a to jak pro osoby bez zdravotního postižení, tak pro OZP.
Zkoumán bude také počet volných pracovních míst v evidenci úřadu práce, zejména pak pracovní místa určená pro OZP. Dále budou znázorněny podíly zkoumaných ukazatelů OZP na celkovém počtu osob v evidenci úřadu práce. Sledováno bylo období mezi lety 2010–2020.
12.3%
8.5%
6.5%
3.4%
8.1%
12.1%
84.3%
83.4%
81.4%
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
2007 2013 2018
Pracující OZP bez důchodu Pracující OZP s důchodem Nepracující OZP
32
Tabulka 6 - Počet uchazečů o zaměstnání v evidenci úřadu práce (v tis.)
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Uchaz.
celkem 561,6 508,5 545,3 596,9 541,9 453,1 381,4 280,6 231,5 215,5 291 Uchaz.
OZP 69,5 63,1 62 62,8 61,1 58,6 54,6 46 38,3 33,7 38,6
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí, vlastní zpracování
Sledované období začíná rokem 2010, kdy se přešlo k novému, „třístupňovému“
systému výplat invalidních důchodů. V roce 2011 došlo k poměrně výraznému poklesu celkového počtu uchazečů o zaměstnání v evidenci úřadu práce i uchazečů se zdravotním postižením. V následujícím roce 2012 se ekonomika v České republice nacházela po celý rok v recesi. Pravděpodobně v důsledku ekonomické recese pozorujeme relativně velký nárůst počtu uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadu práce. Jedná se přibližně o 37 tis. osob v roce 2012 a o 51 tis. osob v roce 2013. Naopak u zdravotně postižených uchazečů o zaměstnání pozorujeme v roce 2012 mírný pokles. V období mezi lety 2012- 2013 již můžeme pozorovat také nepatrný nárůst počtu uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením. Následovalo období ekonomického růstu, kdy můžeme pozorovat prudký pokles počtu uchazečů o zaměstnání, a to jak bez zdravotního postižení, tak se zdravotním postižením. Počet celkových uchazečů o zaměstnání klesl v roce 2019 oproti roku 2013 přibližně o 64 %. U uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením registrujeme v období mezi lety 2013–2019 také výrazný pokles, který je téměř dvojnásobný. Z původních 62,8 tis. uchazečů se zdravotním postižením z roku 2013 registrujeme na konci roku 2019 pouze 33,7 tis. uchazečů. V posledním roce zkoumaného období dochází opět k nárůstu celkového počtu uchazečů o zaměstnání, což bylo zřejmě způsobeno covidovou pandemií. Pozorujeme nárůst celkového počtu uchazečů o více než 75 tis. osob, přičemž u uchazečů z řad OZP došlo k nárůstu téměř o 5 tis. osob.
Následující graf znázorňuje podíl uchazečů o zaměstnání z řad OZP na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání. V prvních dvou letech sledovaného období dosahoval tento podíl stabilních hodnot, tj. nebyl registrován žádný výkyv. V období mezi lety 2012-2013 došlo k mírnému poklesu tohoto podílu, nicméně od roku 2014 až do roku 2018 registrujeme poměrně značný nárůst převyšující 5procentních bodů. Tato skutečnost může být způsobena vysokou mírou zaměstnanosti v období ekonomického růstu, kdy zaměstnavatelé již nemají prostor a kapacity pro zaměstnávání OZP. Z toho pak plyne nižší počet vytvořených volných pracovních míst pro tyto osoby (v porovnání s celkovým
33 počtem nově vytvořených volných pracovních míst). V posledních dvou letech sledovaného období pozorujeme opět pokles tohoto podílu.
Graf 4 - Podíl uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadu práce v letech 2010-2020
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí, vlastní zpracování
V následující tabulce bude znázorněn vývoj celkového počtu volných pracovních míst v evidenci úřadu práce (VPM), volných pracovních míst pro OZP v evidenci úřadu práce (VPM-OZP), počet uchazečů o zaměstnání v evidenci úřadu práce na 1 volné pracovní místo v evidenci úřadu práce (U-1VPM) a počet uchazečů o zaměstnání v evidenci úřadu práce z řad OZP na 1 volné pracovní místo v evidenci úřadu práce určené pro osoby se zdravotním postižením (U-OZP-1VPM).
12.4% 12.4% 11.4% 10.5% 11.3% 12.9% 14.3% 16.4% 16.5% 15.7% 13.2%
87.6% 87.6% 88.6% 89.5% 88.7% 87.1% 85.7% 83.6% 83.5% 84.4% 86.8%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 Uchazeči se zdravotním postižením Uchazeči bez zdravotního postižení
