MASARYKOVA UNIVERZITA VFakulta sociálních

(1)

MASARYKOVA UNIVERZITA V Fakulta sociálních

Katedra mediálních studií a žurnalistiky

Z Č ech až na konec sv

Komponovaný rozhlasový rozhovor

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRN Fakulta sociálních studií

Katedra mediálních studií a žurnalistiky

Č ech až na konec sv ě ta

Komponovaný rozhlasový rozhovor (Bakalá ř ská práce)

Iva Egertová

Brno 2011

- 1 -

BRN Ě

(2)

- 2 - Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně, 23.5.2011

……….

(3)

- 3 - Tímto bych ráda poděkovala Mgr. Janu Hanákovi za trpělivé vedení mé práce, Mgr. Andree Hanáčkové Ph.D. a Pavlu Sladkému za cenné rady, které mi velice pomohly. Jiřímu Horákovi, že byl ochotný se se mnou podělit o své zkušenosti ze zahraničí, Yu Lee a Yun- Chen Chang za pomocnou ruku při hledání múzy. V neposlední řadě bych ráda poděkovala rodičům, partnerovi a přátelům, kteří se mnou měli svatou trpělivost a dodávali mi sílu do další práce.

(4)

- 4 - Anotace

Komponovaný rozhlasový rozhovor: Z Čech až na konec světa

Tato práce se zabývá žánrem komponovaného rozhlasového rozhovoru. V teoretické části se snažím vymezit tento žánr vůči ostatním publicistickým rozhlasovým typům pořadů a zároveň poukazuji na časté prolínání žánrů v této oblasti. Dále se zabývám cestopisným tématem, abych v praktické části sama vytvořila komponovaný rozhlasový rozhovor o Taiwanu. Touto zemí se v teoretické části také zabývám, abych pro lepší pochopení přiblížila její reálie čtenářům práce.

Ve druhé části práce sleduji technickou přípravu, natáčení a postprodukci svého rozhovoru s názvem Z Čech až na konec světa. Délka pořadu je 32 minut a 52 sekund. Práce obsahuje 36 stran.

Klíčová slova

Tvůrčí práce, rozhlas, rozhovor, komponovaný pořad, feature, dokument, Taiwan, Jiří Horák, Josef Maršík, Andrea Hanáčková

Abstract

Composed radio interview: From Bohemia to the end of the world

This thesis is dealing with the genre of composed radio interview. In the theoretical part I am trying to define this genre against other radio programmes and at the same time I am refering to very common penetration of genus in this area. My other concern is about travelog as I am also creating my own composed radio interview about Taiwan. This country is briefly described in the theoretical part of this thesis. The reason is, that not so many people know this island very well and I wanted my readers to understand my interview.

In the second part of my work, I described pre-production, production and post- production of my interview, which is called From Bohemia to the end of the world. The length of the programme is 32 minutes and 52 seconds. This thesis is 36 pages long.

Key words

Creative work, radio, interview, composed programme, feature, dokument, Taiwan, Jiří Horák, Josef Maršík, Andrea Hanáčková

(5)

- 5 - Úvod

V této práci se zabývám žánrem rozhlasového rozhovoru a jeho možnými modifikacemi. I přes to, že rozhovor je jedním ze základních rozhlasových publicistických žánrů, bývá autory zanedbáván. Na následujících stránkách bych tedy ráda objasnila jeho pozici mezi dalšími publicistickými žánry jako je dokument nebo feature.

Zároveň se v práci zabývám cestopisným tématem, které se v rozhlase objevuje celkem často, ovšem teoreticky je zanedbáváno téměř stejně jako rozhovor.

V první části krátce nastíním, jak vypadají hlavní žánry rozhlasové publicistiky, o kterých později budu ještě psát.

Druhá kapitola je věnovaná samotnému rozhlasovému rozhovoru a poučkám, jak by takový žánr měl vypadat, a jak by k němu jeho tvůrce měl přistupovat.

V dalších kapitolách se věnuji obecným aspektům rozhlasové publicistiky. Fokus by měl obsahovat každý pořad a kompoziční postupy jsou také platné téměř totožně pro všechny rozhlasové struktury.

Pátá kapitola je věnována cestopisnému tématu v rozhlase. V šesté pak píšu o prolínání žánrů, protože stačí málo, aby autor rozhovoru ze svého díla udělal dokument nebo například feature.

V poměrně dlouhé pasáži popisuji ostrovní zemi Taiwan, neboli Čínskou republiku, o které zejména pojednává můj rozhovor. Protože rozhovor je rovněž o studentovi Jiřím Horákovi, který na Taiwanu studoval, považovala jsem za nutné zmínit i programy, díky kterým se studenti Masarykovy univerzity mohou dostat na výměnné pobyty v cizině.

Poslední kapitola čtenáře provádí výrobou celého rozhovoru a na konci přináší i rozsáhlý scénář výsledného pořadu.

Práce se záměrně nezabývá historií a vývojem rozhovoru, protože v tomto žánru k příliš významným změnám nedocházelo.

1. Žánry rozhlasové tvorby

Podle Barbory Osvaldové je žánr souhrn znaků platný pro všechny materiály stejného zaměření. V žurnalistice pak jde o konkrétní vymezení novinářského útvaru. V rozhlasové tvorbě se na ně pak podle Josefa Maršíka nelze dívat jako na absolutně platné vzory nebo

(6)

- 6 - šablony.¹ Žánry se ve velké míře prolínají a v mnohých případech je složité rozhodnout, o který žánr se jedná.

V rozhlasové žurnalistice pak vzniká mnoho žánrových forem, které jsou velice mnohotvárné, variabilní a nestálé. Klasicky se tvorba dělí na zpravodajství a publicistiku.

Maršík pak publicistiku dělí na několik kategorií, které krátce shrneme.

Analytické žánry dělí do dalších dvou subkategorií. První jsou žánry monologické, ke kterým patří například glosa nebo komentář. Druhé jsou dialogické. Tam jsou pak řazeny např. rozhovor nebo beseda. Druhou kategorii Maršík shrnuje jako dokumentárně zobrazovací, kde najdeme fejeton nebo črtu. Na pomezí těchto skupin pak vidí feature,² reportáž a pásmo. Některé tyto žánry blíže specifikujeme.

1.1 Feature³

Tento žánr je velice těžké definovat, ale jistě můžeme říct, že leží na hranici publicistiky a umělecké tvorby. V českém prostředí se vyvíjel celkem specificky a „navíc původní význam slova feature dlouho predikoval vysokou kvalitu pořadu, takže po určitou dobu měli rozhlasoví tvůrci dojem, že pojem feature je kvalitativní označení vynikajícího dokumentu.“⁴ Maršík feature vidí jako žánr „na pomezí publicistiky pásmového typu a rozhlasové umělecké tvorby“⁵ využívající například dokumentárnost, stylizaci, dramatickou kompozici, ale také fikci. Hanáčková pak tvrdí, že feature může zahrnovat například cestopis, esej, vědecké pojednání i například anekdotu. Autor se snaží zobrazit aktuální témata a využívá nejrůznějších prostředků, jako je rozmanitý akustický materiál, hudba, citace z dokumentů apod. Feature v sobě skrývá složky racionální i emocionální.

Pavel Kácha se v publikaci Čtrnáct kapitol o rozhlase zmiňuje o feature jako o umělecko-publicistickém nebo umělecko-dokumentárním pořadu, ve kterém se „na konkrétních a jedinečných rysech popisované skutečnosti vyjevují obecné rysy této skutečnosti.“⁶ V jeho interpretaci tedy můžeme sledovat jistou paralelu s psanou formou feature (nebo také story), kde se na osudech jednoho člověka nebo skupiny lidí poukazuje na

1 Maršík, Josef: „Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby“, Praha 1999, s. 32

2 Slovo feature je v práci používáno jako nesklonné podstatné jméno mužského rodu

3 Slovník Lingea slovo feature překládá jako rys (i obličeje), znak, prvek, črta. Ve spojení s médii pak jako zvláštní článek, reportáž, zvláštní program nebo dokument.

4 Hanáčková, Andrea: „Český rozhlasový dokument a feature v letech 1990-2005: Poetika žánrů“, Brno 2010, s.

49

5 Maršík, J.: „Výběrový slovníček termínů…“ c.d. s. 12

6 Kácha, P.: „Publicistika a dokumentaristika“. In: Navrátil, K. (ed): Čtrnáct kapitol o rozhlase 002, Praha 2006, s.

75-76

(7)

- 7 - obecnější problém. Kácha dále tvrdí, že feature nemá daná žádná realizační pravidla, a tudíž když se autor rozhoduje o způsobu zpracování tématu, musí hledat nepůsobivější a nejefektivnější postupy. Pro konečný výsledek jsou rozhodující kritéria uměleckého díla. „Je to žánr, v nmž se rozhlasové prostředky nejlépe zhodnocují a oslovují posluchače s velkou naléhavostí a silou.“⁷

Val Gielgud již v padesátých letech definoval pořady, které nesou označení feature jako takové, které „kombinují vyprávění, rozhovory, záznamy zvuku a řeči a dramatické rekonstrukce tak, aby se téma nebo příběh podávaly dramaticky.“⁸

Andrea Hanáčková pak tvrdí, že nejjednodušším vymezením feature by bylo tvrzení, že jde o pořad, ve kterém se objevují city a emoce.⁹

1.2 Reportáž

Maršík rozděluje reportáž do dvou rovin. Tou první je metoda žurnalistické tvorby, druhou pak svébytný žánr. Protože zahrnuje prvky publicistické i zpravodajské, stojí tento žánr na pomezí. Reportáž má funkci dokumentární i informační. Autor bezprostředně zachycuje události a posluchačům je přibližuje pomocí rozhovorů s aktéry nebo vlastními komentáři.

Reportáž tak přináší subjektivní hodnocení a autorův názor.

1.3 Pásmo

U Maršíka je i pásmo jak metodou, tak žánrem. Hlavní charakteristikou pásma je mnohotvárnost, kterou způsobuje možnost využití všech výrazových prostředků a jejich následné spojení v jednotném celku. Kompozice pásma se blíží dramatické stavbě, a právě to tento žánr odlišuje od ostatních složených pořadů.¹⁰

1.4 Dokument

Slovo dokument pochází z latinského documentum, což znamená svědectví, příklad nebo důkaz.¹¹ Podle Maršíka je pak dokument označením skupiny žánrů, které jako základní tvůrčí

7 Tamtéž, s. 76

8 Gielgud, Val: „British Radio Drama 1926-1956“, Londýn 1957

9 Hanáčková toto zmínila na workshopu Rozhlasový dokument a feature: U nás i ve světě teorií i praxí pořádaném na Fakultě sociálních studií MU 18.3.2011

10 Maršík, J.: „Výběrový slovníček termínů…“ c.d., s. 19

11 http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/ ověřeno k 15.5.2011

(8)

- 8 - princip uplatňují zaznamenání autentického zvukového svědectví.¹² Metoda dokumentu se objevuje napříč rozhlasovými formami. Dokumentární rysy mohou mít rozhovory, reportáže nebo pásma.

Dokument může obsahovat i subjektivní prvky, které ale někteří autoři spíše vyvrací.

Například Kácha se kloní spíše k objektivizovanému přístupu k materiálu. „Jestliže v publicistice – rozhovoru, reportáži, publicistickému pásmu – je zřetelná role autora nejen jako interpreta nějakého děje nebo skutečnosti, ale také jako jejich účastníka či dokonce nositele, v dokumentu se autor stává spíše zprostředkovatelem.“¹³

Hanáčková tvrdí, že „základním kritériem dokumentu je práce s dokumentárními autentickými záběry, které jsou uspořádané tak, aby sama jejich kompozice vytvářela narativní rámec. Úloha komentátora je potlačena na minimum, nebo je průvodce zcela eliminován.“¹⁴ Hanáčková se tedy také přiklání k názoru, že dokument usiluje o co největší objektivitu a autor je upozaděn.

1.5 Rozhovor

Maršík vidí rozhovor jako metodu žurnalistické tvorby i svébytný rozhlasový žánr. V prvním případě můžeme zjednodušeně říct, že rozhovor je základním stavebním prvkem každého dalšího rozhlasového žánru. V tom druhém se jedná o žánr, který má podle Maršíka

„předpoklady k optimálnímu využití všech předností rozhlasové komunikace.“¹⁵

Základem každého rozhovoru je dialog, i když některé rozhovory mohou být sestříhány do monologického projevu.

2. Rozhlasový rozhovor

Jak už bylo řečeno, rozhovor je základní metodou nejen pro rozhlasovou práci. Pokud si pustíme jakoukoliv rozhlasovou stanici, ať už veřejnoprávní nebo soukromou, zjistíme, že vedle monologu je dialog, tedy rozhovor, nejčastějším formátem. „S uměním rozhovoru stojí a padá kvalita rozhlasového vysílání v jeho zpravodajské a publicistické podobě.“¹⁶

13 Kácha, P.: „Publicistika a dokumentaristika“ … c.d. s. 75

14 Hanáčková, A.: „Český rozhlasový dokument a feature…“ c.d. s. 40

(9)

- 9 - Podle Václava Moravce se rozhovor v rozhlasovém vysílání objevuje často, protože se díky němu překonává jednosměrnost rozhlasového sdělení. Navíc může navozovat besední atmosféru nebo pomáhat aktivovat pozornost posluchačů.¹⁷

Rozdílem mezi klasickým rozhovorem v interpersonální komunikaci a rozhovorem z novinářského hlediska je role tazatele, který rozhovor diriguje, a respondenta.

2.1 Dělení rozhlasového rozhovoru

Rozhovor může být zpravodajský nebo publicistický. Zpravodajským rozhovorem se redaktor snaží podat důležité informace posluchači v krátkém čase. Například v Českém rozhlasu Brno se zpravodajský rozhovor používá minimálně. Rozhovory s respondenty se ve valné většině stříhají do dalších zpravodajských žánrů. Ovšem přístupy jednotlivých stanic Českého rozhlasu se v tomto ohledu velice liší, tudíž někde bychom mohli tento žánr najít v mnohem větším zastoupení.

Publicistický rozhovor pak může mít více forem. Moravec dělí rozhovory podle dvou různých klasifikací. V první cituje Maršíka, když říká, že publicistické rozhovory se dělí do čtyř kategorií na rozhovor reportážní, portrétní, komentující, či rozhovor rozborový.

Reportážní rozhovor klade důraz na autentické ruchy v pozadí, které doplňují sdělení respondenta. Těmito prvky se snaží získat pozornost posluchačů.

Portrétní rozhovor charakterizuje respondenta. Tím bývá významná osobnost.

Komentující rozhovor pak zaujímá stanoviska a reflektuje názory na určité události. Cílem rozhovoru rozborového je pak soustavný rozbor určitého problému.¹⁸

V druhé klasifikaci Moravec cituje Andrewa Boyda, který nabízí tři základní typy rozhovoru. Prvním je informační rozhovor, druhým analytický a posledním emocionální.

Informační rozhovor se nachází někde mezi zpravodajstvím a publicistikou. Na rozdíl od čistě zpravodajského rozhovoru ale jde více do hloubky daného problému. Chce vysvětlit okolnosti. Analytický rozhovor rozebírá určité téma. V emocionálním rozhovoru se pak tazatel zaobírá hlavně dotazovaným, kterého chce odhalit. Tento typ rozhovoru bývá také používán k portrétování významných (nebo zajímavých) osobností.¹⁹

Tyto tři typy rozhovoru se dále mohou dělit ještě do dalších kategorií. Moravec uvádí rozhovory investigativní, konfrontační, interpretační, osobní a emociální.

17 Moravec, Václav: „Rozhlasový rozhovor“ In: Navrátil, K. (ed): Čtrnáct kapitol o rozhlase 002, Praha 2006, s. 39

19 Moravec, V.: „Rozhlasový rozhovor“… c.d. s. 39

(10)

- 10 - 2.2 Jak přistupovat k rozhlasovému rozhovoru

Otázka jak dělat rozhovor se může zdát nevkusná, vždyť rozhovory vede v běžné interpersonální komunikaci každý už od raného věku. Právě v mezilidské komunikaci ale existuje velké množství rozhovorů, které nemají žádnou (nebo minimální) informační hodnotu. Za všechny můžeme uvést příklady, které zažil snad každý z nás. Dítě přijde odpoledne domů ze školy a rodiče se zeptají: „Co jste dneska dělali ve škole?“ Nejčastěji dítě odpoví jen prosté „Nic.“ Další by mohlo být ranní probuzení a otázka „Jak ses vyspal/a?“

Diskuze o počasí je pak jedním z nejtypičtějších příkladů. V těchto hovorech jde většinou o prolomení ticha nebo prostý zvyk. Tyto rozhovory by pak v rozhlase neměly být k slyšení.

Jak tvrdí Kácha, rozhovor by si měl udržet něco z dětské přímočarosti „když něco nevím, zeptám se“. Kácha pak tuto metodu vidí jako nejlepší k vytváření kvalitních informativních rozhovorů. Tazatel ale musí být na pozoru a očekávat, že tuto jednoduchou techniku obohatí o své dosavadní zkušenosti a nabyté znalosti (ať už z dřívějška nebo z vypracovávání rešerše).

Umění ptát se je vrozené, ale špatně položená otázka může být závorou, zatímco dobře položená otázka může být klíčem.²⁰

2.2.1 Zásada partnerství

K rozhovoru by autor měl přistupovat s jistou dávkou sebevědomí a profesionality. Jak tvrdí Kácha, není nic trapnějšího než rozhlasové rozhovory, ve kterých tazatel přichází k dotazovanému s ponížeností nebo vzhlíživostí. U rozhovoru je důležitá příprava, aby k tomu nedocházelo, protože k respondentovi není potřeba vzhlížet.

Na druhou stranu by ale moderátor neměl přecházet ke druhému extrému, totiž zastínění dotazovaného, nebo dokonce k jeho ponižování. U rozhovoru je důležité partnerství obou aktérů, přičemž respondent je v tomto případě ten důležitější a zajímavější.

2.2.2 Zásada dobrého porozumění

I když je moderátor dobře připraven, může se stát, že respondent ve svém vyprávění začne mluvit v příliš odborných termínech nebo mu nebude úplně rozumět, protože odpověď bude příliš nejednoznačná a nepochopitelná. To, co platí pro předem připraveného tazatele, platí pro publikum několikanásobně. Důležité pak je, aby moderátor vše uvedl na pravou míru.

Může svému protějšku i skočit do řeči, což by měl udělat nenásilnou formou, jak tvrdí Olga

(11)

- 11 - Müllerová. K tomu podle ní slouží zdvořilostní formule řízení rozhovoru a dialogického kontaktu. Tazatel se například „často omlouvá hostovi, když považuje za nutné přerušit jeho dlouhou repliku.“²¹

2.3 Interview

Podle Káchy se interview a rozhovor liší. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o jednu a tu samou věc, Kácha ale interview vnímá jako samostatný žánr, který se od rozhovoru liší svou strukturou i obsahem.

Rozhovor je podle jeho teorie zaměřen na jedno téma, zatímco interview je multitematické a zaměřené nejen na popis určitých událostí, ale především na jejich podstatu a vnitřní souvislosti. „Jde tedy o vykreslení komplexního obrazu skutečnosti a v případě portrétního interview i vykreslení podstatných rysů zpovídané osobnosti a jejího vztahu k životu a prožívané skutečnosti.“²² Kácha zároveň upozorňuje, že žánr interview, jak ho vidí on, pronikl i do psané formy knižních edic.²³

Rozhlasové interview podléhá stejným podmínkám přípravy jako rozhovor. Tazatel si musí připravit kostru a otázky, které bude pokládat. Podle Káchy se v tomto případě náhodné otázky objevují jen zřídka, a to jen jako pomocný nebo upřesňující prvek. Interview je potřebná příprava i ze strany dotazovaného, s tazatelem by se tedy měl ještě před natáčením sejít a probrat kostru pořadu a to, kam se hovor bude ubírat. Z výše zmíněného vyplývá, že pokud jde o živě vysílané interview, požadavek na přípravu je ještě naléhavější než u interview, které se dá posléze ještě sestříhat a upravit podle potřeb pořadu.²⁴

3. Fokus a fokalizace

Každá práce by měla mít jisté hledisko²⁵ nebo úhel pohledu. Termín fokalizace vznikl z potřeby specifikovat jednotlivé roviny vyprávění. Vypravěč má možnost příběh ukazovat z různých úhlů pohledu, tedy z hlediska různých postav, které tím fokalizuje. „Mezi postojem postavy a pohledem vypravěče může vzniknout i napětí, rozpor či distance.“²⁶ Fokalizaci

21 Müllerová, Olga: „Rozhovor s hostem: žánr rozhlasového vysílání na pomezí interview a přátelského popovídání“. In: Čmejrková, S. – Hoffmannová, J.: „Jazyk, média, politika“, Praha 2003, s. 138

23 Příklad za všechny jsou podle něj portrétní rozhovory populárních osobností.

24 Například se vystřihnou méně zajímavé pasáže. Pokud chce autor svůj pořad prostříhat i víc – dají se samozřejmě odstranit vady řeči, například koktání.

25 Tak také překládáme slovo fokus do češtiny.

(12)

- 12 - nebo fokus²⁷ pak můžeme snadno najít například v žánru rozhlasové dramatizace, kde můžeme prostřednictvím vypravěče sledovat různé pohledy různých postav na stejnou situaci.

U publicistických pořadů je velice důležité, aby fokus neabsentoval. Jeho přítomnost a užití je pro tyto pořady citlivá. „Ve snaze co nejšířeji, nejobjektivněji a nejrozmanitěji zachytit zobrazovaný problém zapomínají autoři právě na zaměření pozornosti a vyznačení úhlu pohledu.“²⁸ Pokud autor fokus nemá, pořad se může roztříštit na změť mnoha názorů na jedno téma, kde ale chybí jednotná nit, která by se pořadem táhla a vytvořila mu pevný základ.

Pořad pak působí nekoordinovaně.

3.1 Možnosti výkladu fokusu

Pojem fokus v rozhlasovém kontextu můžeme chápat třemi různými směry. Prvním je fokus jako vzdálenost, kde se v technickém slova smyslu jedná o vzdálenost mikrofonu od snímaného objektu. Mikrofon přirovnejme ke kameře - máme tedy detail, polodetail až například celek. „Vzhledem k povaze zvukového signálu a faktu, že mikrofon permanentně registruje všechny zvuky v okolí, řeší dokumentaristé tyto přechody od celku k detailu a naopak většinou střihem.“²⁹

Další možností výkladu je fokus právě jako úhel pohledu. V rozhlasovém prostředí ho lze vyjádřit pouze verbálně.³⁰ Autor tedy musí slovně upozornit posluchače, kdy sledujeme dění očima té které osoby.

Posledním směrem je fokus jako zacílení pozornosti. S touto možností výkladu souvisí anglické sousloví to be well focused.³¹ Andrea Hanáčková pak poukazuje na to, že takto fokus chápe například dánská dokumentaristka Lisbeth Jessen, „která považuje schopnost soustředit se na dané téma a netříštit pozornost za předpoklad úspěšně zvládnuté kompozice a srozumitelně odvyprávěného příběhu.“³²

27 Hanáčková tvrdí, že v rozhlasových žánrech typu dokument nebo feature je příhodnější využívat termín fokus (focus), který vychází z filmové vědy, zatímco fokalizace vychází spíše z literární teorie.

29 Tamtéž, s. 111

30 Na rozdíl od filmu, kde ho může zprostředkovat kamera.

31 Podle slovníku Lingea toto sousloví nejlépe přeložíme jako být řádně soustředěn.

(13)

- 13 - 4. Kompozice

Kompozice³³ je metoda, kterou se uspořádá natočený materiál do výsledné podoby. Maršík tvrdí, že kompozice by měla, jak splňovat estetickou funkci, tak „zabezpečovat co nejjednodušší orientaci ve sdělovaném obsahu a nezkreslený, maximálně srozumitelný přenos informací k posluchači.“³⁴ Maršík pak tvrdí, že různé kompoziční postupy vytváří specifické stylistické formy.

4.1 Kompoziční typy

V žurnalistické praxi se podle Maršíka využívá zejména několik následujících typů kompozic.

Chronologická kompozice řadí prvky děje za sebou v časové posloupnosti a návaznosti. Jejím opakem by pak mohla být označena kompozice retrospektivní, neboli kontrachronistická.

Následná kompozice uspořádává jednotlivé složky díla návazně vzhledem k jeho stylové jednotě. Příčinná kompozice je využívaná spíše ve zpravodajství. Od příčiny určitého jednání se odvíjí i zbytek díla. Paralelní kompozice se vyskytuje u děl, která popisují dva nebo více dějů odehrávajících se v jednom čase. Do základního děje pak vkládá několik dalších menších dějů kompozice rámcová. Hlavním příběhem pak rámuje ty menší. Řetězová kompozice na rozdíl od rámcové nemá jeden hlavní děj, ale více vedlejších, které jsou pospojovány například jen jednou ústřední postavou nebo místem.

4.2 Hudba

Hudba je důležitým nástrojem komponovaných pořadů. Jejím prostřednictvím může autor měnit náladu svého díla, jeho tempo, může spojovat nebo oddělovat části pořadu nebo oživit statické úseky. Hudba může na druhou stranu být jen pouhou kulisou, která nemá s obsahem pořadu větší souvislost.

4.3 Ruchy a zvuky

Ruchy a zvuky jsou pouze prostředkem, a tudíž by neměly být používány tak, aby na sebe nestrhávaly pozornost, ale pouze aby sloužily tématu pořadu. V komponovaném pořadu je podle Hanáčkové důležité, aby posluchač dobře porozuměl, a tak bylo dosaženo autorova záměru. „Pokud mají ruchy vypovídat samy o sobě, je nutné dostatečně jim připravit kontext,

33 Slovo kompozice pochází z latinského compositio, což znamená složení či sestavení.

(14)

- 14 - a to buď jinými obecnějšími zvuky, hudbou či reportážními záběry.“³⁵ Aby se recipient mohl dostatečně ve zvucích orientovat, autor přizpůsobit rytmus a tempo. Hanáčková cituje Udo Zindela³⁶, který tvrdí, že samostatná zvuková pásma mohou být až tříminutové. Tak dlouhé nekomentované zvukové předěly se ale v českém prostředí příliš nevyskytují.

5. Cestopisné téma v rozhlase

Téma cesty se dá v rozhlasovém prostředí pojmout různě. Od klasického studiového rozhovoru až po vysoce stylizované feature, dokumenty nebo pásma.

Cesta se v rozhlase velice často používá jako fabule. Podle Hanáčkové jde o nejvděčnější možnost fabule v publicistických pořadech. Autoři cyklu Cesty – s mikrofonem po skrytých stopách osudu³⁷ ji hojně využívali. Název seriálu se tedy stal inspirací pro několik částí. „Autoři sdíleli se svým respondentem rozličné typy cestování, aby se dozvěděli více o něm, o jeho životních osudech i o cestě samotné.“³⁸ Například autorka Jitka Škápíková při natáčení s ředitelkou blanenského muzea Evou Nečasovou vylezla na zvonici a následně s dotazovanou hledala v lesích zapomenuté smírčí kameny.³⁹

Z výše zmíněného tedy můžeme s jistotou vydedukovat, že když se v pořadu vyskytne téma cesty, ještě neznamená, že jde o cestopis. Zároveň nejde o cestopis ve chvíli, kdy se pouze jde z bodu A do bodu B.

Pavel Sladký tvrdí, že cestopis je unikátní cestovatelský zážitek, který se zásadně odlišuje od průvodce, jež podává informace spíše obecné (například o dopravě, ubytování nebo stravování v dané lokalitě).⁴⁰ V cestopisu je tedy důležité, aby dotazovaný vyprávěl o svých zážitcích, proto Hanáčková píše, že cestopis se často vyskytuje v podobě feature, který se zaměřuje na osobu tázaného.

5.1 Cestopis v rozhlase v různých formách

Cestopis se v rozhlase objevuje v různých formách, jak už bylo zmíněno výše. Následující řádky shrnou několik možností, jak vytvořit rozhlasový cestopis.

36 Tamtéž, s. 103

37 Tento cyklus byl vysílán na stanici Český rozhlas 3 – Vltava od mezi roky 1999-2002

38 Hanáčková, Andrea: „Uvnitř je hra anebo Od interview s hudebními předěly k feature“. Svět rozhlasu, 14, Praha 2005, s. 34

39 Cesty Evy Nečasové

40 Kvalitativní rozhovor s Pavlem Sladkým, příloha 1

(15)

- 15 - Prvním stupněm je studiový rozhovor, který můžeme rozdělit do dalších několika kategorií.

Dalo by se říci, že nejjednodušší formou by byl rozhovor, ke kterému by ani hudba nebyla autentická. Takový pořad bychom mohli najít například na stanici Český rozhlas 1 – Radiožurnál, kde je hudba vybírána automaticky z takzvaných rotací. Na druhý stupínek můžeme postavit pořad, ve kterém už se objevuje i autentická hudba z lokality, o které se v pořadu mluví. Za takový pořad by se dala označit Casablanca Pavla Sladkého, která se vysílá každou neděli na stanici Český rozhlas – Rádio Wave. Částečně by ovšem zapadala i do posledního typu pořadů, ve kterém se objevují i autentické ruchy a zvuky. Ty se v Casablance ale objevují méně, a to pouze v případě, že si některý z hostů dovezl natočený materiál. Do tohoto konceptu zapadá i pořad Duše „K“, který vysílala stanice Český rozhlas 2 – Praha od roku 2005 do konce roku 2009. Herec Jaroslav Dušek většinou zpovídal hosty z oblasti vědy, ale několik cestopisných rozhovorů také vzniklo. Jedním z nejzajímavějších byl rozhovor s Mnislavem Zeleným, kterého jihoameričtí indiáni adoptovali a dali mu jméno Atapana. Zelený do pořadu přinesl i několik nahrávek indiánů, které Dušek do svého pořadu zakomponoval, a dokonce o nich s Atapanou i mluvil.⁴¹ Dalším příkladem by u pořadu Duše

„K“ byl díl s Alenou a Jaroslavem Klempířovými, kteří žijí napůl v Grónsku, nebo díl s Barborou Šlapetovou a Lukášem Rittsteinem, kteří již deset let opakovaně jezdí na Novou Guineu poznávat tamní kanibalistické domorodce.

Druhým stupněm by byly komponované pořady dokumentárního stylu nebo feature programy, které už hojně využívají autentických nahrávek a zvuků. Příkladem by mohl být pořad Severské malování (1996) Tomáše Gregora, ve kterém jezdí po Švédsku s malířkou a výtvarnicí Jitkou Walterovou, která tam hledala inspiraci, krajiny a detaily pro animovaný film podle knihy švédské spisovatelky Selmy Langerlöfové.

Pořad začíná zvukem jedoucího auta a rozhovoru spolujezdců. Autor do tohoto zvuku vstupuje vlastním komentářem a objasňuje účel a charakter cesty na sever. Do pořadu takto vstoupí ještě několikrát, aby objasnil například, co si zrovna Walterová kreslí nebo maluje.

Jinak jednotlivé sekvence spojuje většinou jen střihem. Slyšet můžeme úryvky ze švédské knihy nebo z filmového scénáře, diskuze v autě nebo popisy krajiny. Dokumentu dominuje hudba, která celý pořad spojuje dohromady, v posluchači navozuje tesknou náladu a z pořadu vytváří až obrazovou zprávu o švédské krajině, kterou Gregor s Walterovou cestují.

41 Odkaz ke stažení záznamu pořadu lze nalézt na této adrese, kde se zároveň nachází archiv celého pořadu:

http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_num_from=0&p_num_offset=20&p_no_date_limit=1&p_po=2 693&p_pattern

(16)

- 16 - Vysoce stylizované pořady by pak byly stupněm třetím. Za ty bychom mohli jmenovat pořad Americana anebo Nádherný zvukový popartový obraz⁴² od Miroslava Buriánka.

Dokument s vysokou mírou stylizace byl natočen u příležitosti pětistého výročí objevení Ameriky. V pořadu se prakticky neobjevuje přímá řeč,⁴³ různorodé sekvence jsou řazeny v rychlém sledu za sebou, aby výsledek působil jako okouzlený, ale na druhou stranu kritický pohled na Ameriku. Buriánek posluchači nabízí koláž z americké kultury, symbolů, ikon, ale najít můžeme i pasáže věnované například sexuální revoluci, politice, reklamě nebo životnímu stylu. Jedním z nejvýraznějších motivů jsou pasáže věnované Andy Warholovi a jeho obrazu Elektrické křeslo. Buriánek obraz popisuje, cituje Warholovo vyjádření k dílu nebo na něj vytváří reklamu. Tyto pasáže můžeme vnímat jako jakýsi jednotící prvek celého pořadu, který by někteří lidé jistě označili až za nestravitelný právě díky vysoké míře stylizace.

5.2 Motiv cesty v historii

V minulosti se téma cesty často zpracovávalo reportážním způsobem.⁴⁴ Za příklad uvedeme reportáž Míly Semrádové Hamburk těchto dnů, která vznikla v roce 1966. Semrádová popisuje svou služební cestu do Německa formou deníkových zápisů, kterým jako kulisy slouží hlavně psací stroj a zvuky natočené právě v Hamburku (na příklad loučení lodí apod.).

Autorka reprodukuje rozhovory Němců, které potkává, a vtipně jimi prokládá vlastní dojmy z cesty. Ve městě nachází i několik Čechů, se kterými krátce hovoří. Jak již bylo řečeno, téměř všechny pasáže jsou spojovány zvukem psacího stroje, který se symbolicky táhne celým pořadem.⁴⁵

6. Prolínání žánrů

V rozhlasové práci je typické prolínání žánrů. Mezi jednotlivými typy pořadů jako je dokument nebo feature existují jen drobné odchylky, které určují, jaký druh pořadu právě posloucháme.

U rozhovoru je důležité, že v pořadu zazní otázky, které bychom pak ve feature nebo dokumentu vystříhávali. Pokud by nebylo něco jasné, většinou vstupuje autor jako vypravěč (například pořad Severské malování). Zjednodušeně tedy můžeme říct, že pokud autor

42 Za pořad Americana z roku 1992 získal Buriánek první cenu soutěžní přehlídky Report.

43 Přímou řečí tu myslíme autentickou výpověď respondentů.

44 Reportáž ovšem tehdy vypadala poněkud odlišně od té, kterou známe z dnešní doby.

45 Scénář k této reportáži můžeme najít ve Sborníku vyznamenaných pořadů Rozhlasová žatva, kterou v roce 1967 připravil Josef Branžovský.

(17)

- 17 - vystříhává sám sebe, už netvoří rozhovor, ale feature nebo dokument. U dokumentu by ovšem neměla chybět ona informativní složka, která pořad obohacuje o objektivní náhled na daný problém. Může jít o citace z knih, časopisů nebo i filmů. Ve feature bychom hledali podobné odchylky, ten by byl naopak subjektivně založený, zaměřený na emocionální stránku problému a na člověka, o kterém daný pořad vytváříme.

Toto prolínání je podané jen ve zkratce. Kdybychom se mu měli věnovat obsáhleji, vydalo by na samostatnou práci.

7. Taiwan⁴⁶ – Čínská republika

Protože v rozhovoru, který je součástí této práce, se věnujeme především ostrovnímu Taiwanu, považuji za důležité tuto méně známou zemi čtenářům přiblížit, její vývoj je značně nestandardní a může se zdát komplikovaný, proto si myslím, že je důležité, aby byly zmíněny některé reálie. Na následujících řádcích popisujeme politickou situaci a její vývoj, geografii ostrova, jeho obyvatele a jazyk.

Taiwan leží 130 km na západ od Čínské lidové republiky, od které ho dělí Taiwanský průliv. Tamní vláda svou právní subjektivitu odvozuje od Čínské republiky, jež vznikla v roce 1912 po rozpadu císařství. V roce 1949 političtí vůdci Kuomintagu v čele s Čankajškem přepluli Východočínské moře, aby se usídlili na Taiwanu. Spolu s nimi se přeplavilo přibližně 1,5 až 2 miliony čínských obyvatel. „Byli to kromě vojáků většinou příslušníci zámožných vrstev a inteligence.“⁴⁷

Představitelé Kuomintagu dlouho tvrdili, že jsou reprezentací Číny, jen na nějakou dobu ztratili kontrolu nad svým územím. To samé tvrdila Čínská lidová republika o Taiwanu.

Až v devadesátých letech Taiwan od tohoto prohlášení pomalu upouští, od té doby někteří žádají uznání Taiwanu jako samostatného státu. Čína oproti tomu stále tvrdí, že Taiwan je její provincií.⁴⁸ Na nátlak ČLR Čínskou republiku stále oficiálně uznává pouze třiadvacet států, z Evropy je to pak pouze Vatikán.⁴⁹

46 V této práci se používá slovo Taiwan namísto Tchaj-wan. Taiwan je mezinárodní označení, které se vyskytuje i v češtině, pro ostrov nedaleko asijské pevniny.

47 Bakešová, Ivana – Fürst, Rudolf - Heřmanová, Zdenka: „Dějiny Taiwanu“, Praha 2004, s. 99

48 Můj kamarád Yu Lee, který pochází z Taipei, a který v Brně rok studoval díky bilaterální smlouvě mezi jeho univerzitou a Masarykovou univerzitou, se cítil velice uražen, když jeho kolegové z pevninské Číny chtěli Taiwan zařadit mezi provincie Číny ve své národní prezentaci. Tyto prezentace pořádá studentský klub ISC MU, každý semestr je vytváří mezinárodní studenti a soutěží mezi sebou o nejlepší prezentaci.

49 Výčet států, které Taiwan uznávají: Belize, Burkina Faso, Dominikánská republika, Gambie, Guatemala, Haiti, Honduras, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Nauru, Nikaragua, Palau, Panama, Paraguay, Salvador, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Svatý Vincenc a Grenadiny, Svazijsko, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu, Vatikán

(18)

- 18 - Taiwan patří k nejhustěji osídleným místům na Zemi. Hustota obyvatel je průměrně okolo 600 lidí na km². Terén na Taiwanu je ovšem velice členitý, a tak i hustota jeho obyvatel je velice různorodá a nerovnoměrná. V horských oblastech nebo na odlehlých ostrůvcích je to přibližně 100 obyvatel na kilometr. Ve velkých městech jako je například hlavní město Taipei,⁵⁰ se hustota šplhá až k deseti tisícům lidí na jeden kilometr.⁵¹ V Taipei a jeho aglomeracích žije kolem 6,5 milionu lidí. Celkový počet obyvatel Čínské republiky je přibližně 22 milionů. Od roku 1949, kdy na ostrov přišlo z pevniny až 2 miliony lidí, nastal rapidní nárůst obyvatel. Před tímto exodem na Taiwanu žilo pouze přibližně 6 milionů obyvatel.⁵²

Jak již bylo zmíněno, Taiwan leží asi 130 kilometrů na východ od Číny. Ostrov je 394 km dlouhý a maximálně 144 kilometrů široký, přičemž jeho tvar připomíná tabákový list protažený od jihu k severu. Západní část ostrova je spíše nížinatá a východní část hornatá. I když jsou hory poměrně blízko pobřeží (asi 50 km), dosahuje 200 vrcholků výšky nad 3000 metrů nad mořem. Nejvyšším bodem je pak téměř čtyřtisícová Nefritová hora, která se nachází dokonce pouhých dvacet kilometrů od pobřeží. Zasněžené vrcholky hor tak vytvářejí kontrast s modrým pobřežím, který uchvátil už portugalské mořeplavce, kteří ostrov pojmenovali Ilha Formosa⁵³ – Krásný ostrov.⁵⁴ Je jasné, že hory padají do moře velice prudce, proto až donedávna některé oblasti nebyly po souši přístupné. Velká část ostrova leží v subtropickém pásmu, ovšem díky velikým výškovým rozdílům na ostrově můžeme najít vegetaci typickou jak pro tropy, tak pro klima alpské.

Podnebí ostrova je ovlivňováno pravidelnými monzuny. „Od října do března vane severovýchodní monzun, který přináší srážky do jižní části ostrova. Od května do září vane jihozápadní monzun, který naopak přináší srážky do jižní části ostrova.“⁵⁵ Taiwanským problémem jsou časté tajfuny. Mezi červencem a zářím přichází průměrně čtyřikrát ročně. Tajfuny způsobují velké škody v zemědělství a například na komunikacích. Dalším problémem jsou zemětřesení, protože Taiwan leží v seizmicky aktivní zóně. Poslední ničivá zemětřesení Taiwan zažil v roce 1999 a na sklonku roku 2006. Na konci září roku 1999

50 Opět je v práci použit mezinárodní výraz Taipei namísto Tchaj-pej.

51 Yu Lee byl téměř zděšen a velice překvapen, když viděl můj domov. Ptal se: „A to všechno patří vám?“ Musím podotknout, že dům, ve kterém jsem vyrůstala, je naprosto klasických rozměrů, jež má každé druhé vesnické obydlí a pozemek, který k němu patří, není z největších.

52 Bakešová, I. – Fürst, R. - Heřmanová, Z.: „Dějiny Taiwanu“. c.d., s. 14

53 Tento název se v minulosti pro označení Taiwanu hojně používal. Jako Formosu jsme ho znali i v Českých zemích. Dnes už se nepoužívá, ale vznikají i písně, které takto ostrov označují (viz. rozhovor Z Čech až na konec světa).

55 Tamtéž, s.

(19)

- 19 - ukázaly seizmografy, že intenzita tehdejšího zemětřesení byla 7,6 Richterovy škály. Zemřelo tehdy téměř dva tisíce lidí a čtyři tisíce utrpělo zranění. Otřesy postihly i hlavní město. Na pomoc tehdy přišla překvapivě i Čínská lidová republika, což bylo prvním podobným krokem vůči Taiwanu, na který si stále činí nárok.⁵⁶ Podobně silné zemětřesení bylo i to v roce 2006, které ovšem nemělo tak katastrofální následky hlavně proto, že jeho epicentrum leželo mimo pobřeží.

Léta jsou na Taiwanu parná, vlhkost vzduchu dosahuje až 80 procent, tudíž jsou špatně snesitelná, i když teplota bývá pouze okolo čtyřiadvaceti až třiceti stupňů. Na rozdíl od letních dnů, zimy jsou krátké a mírné. Teploty se pohybují kolem šestnácti stupňů. V nížinách nikdy nemrzne.

Ekonomicky se Taiwan drží velice dobře. Ostrov byl v minulosti označen za jednoho z takzvaných Asijských tygrů. Pro zemi je důležitý export. Jedním z jeho nejdůležitějších odběratelů jsou Spojené státy americké. Z Taiwanu se vyváží především elektronika. I u nás známe některé taiwanské značky, například Asus nebo Acer. Životní úroveň je v zemi vysoká, i když se očekávají problémy, které postihly například i Japonsko. Populace stárne a v roce 2036 bude poměr ekonomicky aktivních obyvatel vůči seniorům 5:1.⁵⁷

Etnické složení obyvatel Taiwanu je velice pestré. Kromě domorodých obyvatel tu žijí i starousedlíci a přistěhovalci. Počet domorodců se odhaduje na pouhých 400 tisíc lidí.

Dodnes nebylo uspokojivě prokázáno, odkud tito lidé přišli. Některé teorie tvrdí, že jsou z jihovýchodní Asie, další studie říkají, že tito lidé přišli z území dnešní pevninské Číny, poslední teorie se snaží dokázat, že Taiwan je pravlastí všech národů mluvících austronéskými jazyky, která je podepřená faktem, že z celkové skupiny 770 jazyků, se na malém území Taiwanu mluví více než dvaceti různými jazyky z této skupiny.⁵⁸

Jednotlivé dialekty čínštiny se mezi sebou velice liší. V publikaci Dějiny Taiwanu se autoři zmiňují, že i rozdíly mezi jednotlivými slovanskými jazyky jsou oproti čínským dialektům zanedbatelné.⁵⁹ „Někteří jazykovědci proto zastávají názor, že by se nemělo hovořit o dialektech čínštiny, ale o skupiněčínských jazyků.“⁶⁰Čínské dialekty přitom spojuje písmo, které nevyjadřuje fonetickou složku, ale nese význam. V Číně byla po vzniku republiky

56 Liščák, Vladimír: „Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech“, Praha 2008, s. 669

57 Bakešová, I. – Fürst, R. - Heřmanová, Z.: „Dějiny Taiwanu“. c.d., s. 202-203

58 Nutno podotknout, že tyto teorie jsou víceméně podepřené nejrůznější propagandou. Například druhý výklad podporují hlavně v Číně, kde nepochybují, že původní obyvatelé přišli na Taiwan z pevniny.

59 Znám například dvě studentky, které z Číny přijely do Brna studovat. Jedna je ze Šanghaje, druhá pochází z Hongkongu. V Hongkongu je úředním jazykem mandarínská čínština a angličtina, nejrozšířenějším mluveným jazykem je ale kantonština. Když spolu dívky mluvily mandarínsky, rozuměly si dobře, když ale slečna z Hongkongu začala mluvit kantonsky, nerozuměl jí nikdo kromě hongkongských krajanů.

(20)

- 20 - v roce 1912 ustanovena komise, která určovala jednotnou výslovnost, která se do té doby lišila region od regionu. Výslovnost vyšla z takzvané mandarínské čínštiny, která byla původně jazykem severočínských vzdělaných vrstev. Taiwan byl v té době kolonií Japonska, tudíž se ho tento proces netýkal.⁶¹ Gramotní obyvatelé Taiwanu v té době mluvili některým z dialektů čínštiny a japonsky a psali pouze japonsky.⁶² Mandarínská čínština byla na Taiwanu zavedena až po roce 1949, tedy po příchodu Kuomintagu. Spíše násilné roubování mandarínské čínštiny ustalo až na konci osmdesátých let, kdy se vláda začala „zaobírat myšlenkou, že jednoznačně preferovat mandarínskou čínštinu znamená ochudit se o historické tradice a potlačit bohatost kulturně různorodého prostředí.“⁶³ Taiwanští obyvatelé se tak začali vracet zpět k různým dialektům. V posledních letech se stává stále módnějším hovořit mandarínskou čínštinou s nestandardním jihofujianským akcentem.

8. Studium v zahraničí

Studenti Masarykovy univerzity mají mnoho možností, jak studovat semestr nebo dva v zahraničí. V následující kapitole shrneme nejčastěji užívané programy.

Asi nejběžnější program, přes který mohou studenti vycestovat do zahraničí, je Erasmus. Jak se můžeme dočíst na stránkách Centra zahraničních studií Masarykovy univerzity, tento program se snaží podpořit vzájemné vztahy a spolupráci mezi vysokými školami v rámci evropského prostoru. Pro zapojení do programu Erasmus musí škola získat Erasmus University Charter, který uděluje Evropská komise.⁶⁴ Program se týká hlavně členských zemí Evropské unie, dále pak zemí ESVO a členů EHP a kandidátských zemí EU.

Dalším programem, který má s Erasmem hodně společného, je Erasmus Mundus.

Tento program umožňuje obyvatelům Evropské unie vycestovat do vybraných zemí mimo EU. Zpravidla tito studenti (nebo také pedagogové) získávají štědré stipendium, které jim umožňuje poznávat kulturu země, do které vyráží z větší blízkosti. Tak jako u Erasmu, i u tohoto programu mohou studenti vyjet na jeden až dva semestry. V současnosti je v nabídce pět konsorcií, která zahrnují západní Balkán, Blízký východ, Asii, jižní Afriku a Izrael.

V minulosti byly v nabídce i země Jižní Ameriky jako Brazílie, Chile nebo Uruguay, středoasijské země jako Tádžikistán nebo Kazachstán a podobně.

61 Tamtéž, s. 20

62 Na Taiwanu se hovořilo převážně jihofujiansky (taiwansky).

64 http://czs.muni.cz/cz/out/studenti/studijni-pobyty/czv_erasmus#cba01 ověřeno k 16.5.2011

(21)

- 21 - Další možností je studium na partnerských univerzitách (nejen) v zámoří. S těmito školami má Masarykova univerzita podepsané bilaterální dohody, které se vážou buď na celou univerzitu, nebo jen na fakultu (případně pouze na některá pracoviště). Na tyto pobyty studenty vybírá samotné Centrum zahraničních studií a nominuje je ke studiu na partnerských univerzitách. „Samotná nominace však neznamená automatické přijetí, poněvadž student musí splnit také podmínky nastavené hostitelskou univerzitou.“⁶⁵ Přes bilaterální smlouvu může student vycestovat také na National Chengchi University⁶⁶, kterou rok navštěvoval i Jiří Horák.

9. Komponovaný rozhlasový rozhovor Z Čech až na konec světa (autorská reflexe) V následující kapitole podávám autorskou reflexi své vlastní tvorby rozhlasového rozhovoru.

Nejdříve popisuji přípravnou fázi, která obsahuje výběr tématu, žánru a dalších prvků důležitých pro rozhlasový pořad. V další části popisuji průběh natáčení rozhovoru s Jiřím Horákem. Třetí část je věnovaná postupům při tvorbě rozhovoru, komponování a střihu. Ve čtvrté kapitole se zabývám výslednou podobou scénáře, který také předkládám a doplňuji ho o komentář. Poslední část shrnuje autorskou reflexi a uzavírá ji.

Rozhovor, který jsem natočila, by mohl být vysílán na stanici Český rozhlas Brno, protože Jiří Horák pochází z Brna a v pořadu o Brně a Masarykově univerzitě mluvíme. Další možností by byla Casablanca, i když u tohoto cyklu by mohl vzniknout problém v tom, že pořad je výhradně autorský. Protože rozhovor je cílen spíše na mladší publikum, a to hlavně studenty, určitě by se uplatnil i v některých dalších pořadech Rádia Wave. Nesmím opomenout ani Rádio R, které sídlí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Jde o internetové komunitní rádio řízené studenty. Ti jsou také hlavní cílovou skupinou. Rozhovor by se mohl objevit jak samostatně (s patřičným úvodem, který je nezbytný), tak jako součást některého z pořadů. Rozhovor by se mohl objevit i v pořadu Erasmus Evening, který je sice v angličtině, ale zacílen je jak na zahraniční, tak na české studenty, kteří mají zájem o poznávání nových krajin. Jako speciální díl v češtině, nebo jako úvod pro díl o Taiwanu s Taiwanci studujícími v Brně by mohl být ideální.

65 http://czs.muni.cz/cz/out/studenti/studijni-pobyty/stipendia-na-part#cba01 ověřeno k 16.5.2011

66 National Chengchi University v Taipei není jediná univerzita, na které můžou studenti MU studovat.

Masarykova univerzita má podepsanou bilaterální smlouvu i s National Taiwan University, která sídlí rovněž v hlavním městě Taipei.

(22)

- 22 - 9.1 Přípravná fáze

Podle Maršíka je v této části přípravy pořadu vytvořena koncepce celého díla. Autor vytváří všechny nezbytné koncepční, organizační, technické i ekonomické předpoklady pro plynulou výrobu pořadu.⁶⁷ Nejen v této etapě spolupracují režisér s dramaturgem, autorem, zvukovým mistrem nebo hudebním redaktorem (případně autorem hudby) a vytvářejí tak společně pořad.

V mém případě jsem tyto funkce zastávala sama, což mělo své výhody i nevýhody. Výhodou bylo, že jsem nemusela nic s nikým domlouvat a řešit, na druhou stranu by se mi konzultace občas hodila.

Neměla jsem v plánu vytvořit rozhovor, který by řekl vše a byl obsahově vyčerpávající, chtěla jsem se zaměřit spíše na několik oblastí studentského života v cizí zemi.

Nekladla jsem si tedy příliš vysoké ambice a nechtěla jsem se stát dalším Miroslavem Zikmundem. Možná to byla i trochu chyba, protože z výsledného díla dosud pociťuji, že mu něco chybí.

9.1.1 Výběr tématu

Dlouho jsem věděla, že bych chtěla vytvořit něco, co bude mít co dočinění se zahraničním studiem. Jednak jsem již od prvního ročníku členkou studentského klubu International Student Club MU (ISC MU) a jednak ve studentském Rádiu R vytvářím výše zmiňovaný týdeník Erasmus Evening. Tento pořad je zaměřen na studenty, kteří přijíždí do Brna na své výměnné pobyty, a na jejich rodné země. Proto mě napadlo, že bych mohla vytvořit opačný pořad, tedy o někom z Česka, kdo vyrazil do vzdálené a exotické země na svůj studijní pobyt.

Právě díky členství v ISC MU znám velké množství lidí, kteří do zahraničí vyjeli, proto jsem dlouho neváhala a požádala Jiřího Horáka, zda by byl ochotný participovat na mé práci. Ten s nadšením souhlasil, a tak jsem se zaměřila na Taiwan, kde studoval. Může se zdát, že výběr respondenta byl neuvážený a vedený osobními preferencemi. Jsem ale přesvědčená, že Taiwan je velice zajímavé místo, o kterém lidé příliš mnoho informací nemají. Jednou až dvakrát ročně se ve zpravodajství mihne informace, že na tomto ostrově řádil tajfun nebo zemětřesení, ale to je asi tak vše. Proto si myslím, že pro posluchače by pořad o Taiwanu byl zajímavý a zpestřující.

K natáčení jsem přistupovala s tím, že bych ráda osvětlila základní informace o Taiwanu z pohledu někoho, kdo o zemi slyšel teprve nedávno a nevěděl, co od ní čekat.

(23)

- 23 - Chtěla jsem osvětlit i informace o studiu v cizí zemi tak, jak to dělám v pořadu Erasmus Evening. V úmyslu jsem měla vykreslit zemi, která je pro Čechy víceméně neznámá tak, aby ji alespoň trochu pochopili.

9.1.2 Výběr žánru

Protože v pořadu Erasmus Evening tvořím se svými hosty rozhovory, rozhodla jsem se tento žánr využít i pro tuto práci. Vhodné by ale na druhou stranu byly i ostatní žánry.

V dokumentu bych mohla použít informační složku, ve feature jsem mohla pracovat více se zážitky Jiřího Horáka. Díky prolínání žánrů by z natočeného materiálu nebyl problém zpracovat minimálně dokument. Myslím si, že abych mohla vytvořit feature, potřebovala bych natočit ještě hlubší výpovědi mého respondenta. Například jeho zážitek z Manily, hlavního města Filipín, kde jeho kamaráda přepadl téměř nahý muž s nožem, by se dal více rozvést. Dalším příkladem by mohly být i jiné zážitky z cest a porovnání životní úrovně lidí v různých částech jihovýchodní Asie.

9.2 Produkce

V této kapitole shrnuji natáčení s Jiřím Horákem. Rozhovor jsem natáčela na přístroj Sony, který jsem v té době měla dlouhodobě pronajatý z Českého rozhlasu Brno. Podle mě je přístroj, na který se materiál natáčí velice důležitým prvkem. Tento rekordér jsem si nemohla vynachválit, i když jsem občas měla problém s jeho velikostí a váhou, ale to se v případě potřeby dalo obejít připojením externího mikrofonu, který jsem měla také k dispozici.

Nedokážu si představit, že bych měla natáčet na méně spolehlivý starší minidisk, který mám momentálně propůjčený z pražského rozhlasu. Člověk nikdy neví, jestli kazetka vložená do přístroje najednou nevypoví službu a všechny pohyby mikrofonu jsou v případě tohoto přístroje velice dobře slyšitelné a občas obtížně vystřižitelné. S rekordérem z Brna tento problém odpadal.

Protože Jiří Horák je také student, navíc rodilý Brňan, nebylo složité s ním domlouvat schůzky, a protože jsem nebyla závislá na půjčování techniky z fakulty, mohli jsme termíny schůzek velice dobře korigovat.

(24)

- 24 - 9.2.1 Jiří Horák

Jak již bylo zmíněno, Jiří Horák je čtyřiadvacetiletým studentem Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Momentálně dochází do pátého ročníku, který tráví na dalším ze svých studijních pobytů. Na Taiwanu strávil svůj třetí ročník studia, odjížděl v srpnu roku 2008, vracel se přesně o rok později. V létě 2010 pak odjel na původně půlroční pobyt do Pekingu⁶⁸, který se rozhodl prodloužit i do jarního semestru 2011. Zpět se vrací v polovině letních prázdnin, tedy na konci července.

Z výše zmíněného plyne, že jsem byla limitovaná jeho odjezdem do Číny. Bohužel musím zpětně uznat, že jsem se s tímto problémem mohla vypořádat mnohem lépe. Po Horákově odjezdu jsem si několikrát zpětně posteskla, že bych ráda udělala další dotáčky na některá témata, která by stála za hlubší prozkoumání. Uznávám, že tímto nedostatkem (i přes fakt, že jsme natočili přes tři čtvrtě hodiny materiálu) výsledné dílo velice trpí. Scházeli jsme se na jaře roku 2010 v mém brněnském bytě, kde jsme rozhovory točili v pokud možno studiovém prostředí. Přes veškerou snahu, aby rozhovor nebyl ničím rušen, je několikrát možno zaslechnout sirény záchranné služby.

Protože vím, že Jiří Horák v současnosti hodně cestuje po Asii, určitě by bylo velice zajímavé se s ním sejít znovu po jeho příjezdu a natočit další materiály a nejen tak rozšířit povídání o jeho zážitky z Taiwanu a prvního pobytu, ale i o postřehy z Číny. Dalším určitě zajímavým tématem by byla komparace dvou zemí, ve kterých strávil dohromady dva roky.

Každá je úplně jiná, a přesto si jsou velice blízké už jen kvůli společné minulosti. Zajímavým námětem by bylo i nahlížení obyčejných Číňanů na taiwanskou problematiku a naopak.

9.3 Postprodukce

V této kapitole se pokusím nastínit, jak vypadalo konečné zpracování rozhovoru, který jsem natočila. Největší část postprodukce se odehrávala s jistým zpožděním na podzim roku 2010 a některé aspekty jsem upravovala ještě na začátku roku 2011.

Střih rozhovoru jsem prováděla v programu Sony Sound Forge 9.0, se kterým pracuji od svých začátků v Českém rozhlase v roce 2008. Tento program, jenž je určený k práci se zvukem, se ale úplně nehodí pro komponování složitějších pořadů. V Českém rozhlase Brno, kde jsem v rámci své praxe působila od léta 2009 do jara 2010, jsem ovšem ke stříhání i

68 Čtenář, který zná podmínky jednotlivých programů by mohl namítnout, že vycestovat dvakrát se vylučuje, pro upřesnění tedy: Na Taiwan se Horák vydal v rámci bilaterální smlouvy, kterou má Masarykova univerzita uzavřenou s National Chengchi University, kde studoval. Do Pekingu se vydal díky programu Erasmus Mundus, který přibližujeme v kapitole 8.

(25)

- 25 - poněkud složitějších pořadů Sound Forge používala. Na druhou stranu se tyto pořady s rozhovorem pro tuto práci nedají srovnávat. Pořad Otázky a odpovědi má stopáž do deseti minut a byl to nejsložitější publicistický útvar, který jsem v brněnském rozhlase vytvářela.

V Otázkách a odpovědích autor nepoužívá hudební vložky, ale pouze ruchy a zvuky, na které Sound Forge ještě stačí.

Řešila jsem tedy dilema, jaký program použít na následné komponování. Nakonec jsem zvolila Sony Vegas Pro 9.0, který jsem použila již v minulosti k vytvoření školní práce.

Vegas je určen pro práci s videem, ale se zvukem se v něm pracuje více než pohodlně, přičemž tím myslím pouze následnou montáž. Ke střihu příliš vhodný není právě kvůli tomu, že je primárně určen k práci s videem.

9.3.1 Výběr hudby

Nejen Maršík dává hudbě důležitou roli v kompozici rozhlasových pořadů. S hudbou jsem si nejdřív nevěděla rady. Oslovila jsem proto taiwanské studenty, kteří mi ochotně poradili.

Slečna Yun-Chen Chang mi poradila několik písniček, z nichž jsem většinu ráda použila.

Mezi písněmi, které mi doporučovala, jsem našla i píseň domorodých obyvatel s názvem The song of Tafalong. Prý jednu z nejznámějších taiwanských písní tohoto druhu. Původně jsem ji chtěla použít, ale nakonec jsem se rozhodla, že ji do pořadu nevložím, protože ve mně vyvolávala spíš dojem, že pochází z Austrálie nebo Indonésie, což jsem nechtěla, vzhledem k tomu, že většina taiwanských obyvatel jsou Číňané a o domorodcích se v pořadu nezmiňujeme.

Další píseň už ve mně evokovala pocit, že se při poslechu opravdu nacházím někde na Taiwanu. Píseň Four seasons, jež byla zkomponovaná čínskými přistěhovalci, jak mi bylo řečeno, jsem tedy v pořadu opravdu několikrát použila. Tato skladba se nese ve veselém duchu, proto některé pasáže skvěle dokresluje.

Poslední dvě skladby jsou podle Yun-Chen typické pro taoisty. Podobné písně můžeme slyšet v taoistických chrámech při nejrůznějších obřadech. Písně mi přišly natolik typické pro čínskou mentalitu, že jsem je použila několikrát v úvodních minutách.

Jako první jsem použila píseň The Four Immeasurables od taiwanského zpěváka Heng Chi Kuo, kterou mi doporučil Yu Lee. Jde o pomalou skladbu, která navozuje příjemnou atmosféru k poslechu.

Ostatní písně, jež mi doporučili další taiwanští studenti, byly většinou moderní popové skladby, které jsou na Taiwanu velice populární. Nejprve jsem si myslela, že se do mého

(26)

- 26 - pořadu příliš nehodí, pak jsem ale narazila na píseň Touch your heart od populární taiwanské skupiny Fahrenheit. Po dalším hledání jsem zjistila, že skladba v podání těchto zpěváků je jen předělávkou starší písničky stejného názvu. I tak jsem ale použila novější verzi, která se mi k tématu mladých lidí, studentů a cestování hodila více. V písni se zpívá „Taiwan will touch your heart,“ což mi přišlo jako skvělé zakončení pořadu. V refrénu také zazní starší název ostrova Ilha Formosa, což ve mně stále vyvolává pocit, že bych se do jihovýchodní Asie měla co nejdříve vydat.

Všechny písně, které jsem v pořadu použila, tedy mají svůj účel, i když to na první pohled nemusí být zřetelné. Na druhou stranu jsem nechtěla, aby byla hudba v pořadu použita samoúčelně. Snažila jsem se její pomocí zjemnit tempo a přidat ji pouze ve chvílích, kdy jsem cítila, že je opravdu potřeba.

9.3.2 Ruchy a zvuky

Ruchy pro mě byly ještě větším oříškem než samotná hudba. Ač bych ráda vyjela na Taiwan a natočila si potřebné zvuky z tamních tržišť, autentické zvuky přírody, zvuky šestimilionové Taipei nebo samotného tajfunu, ovšem mé finanční možnosti takový výlet neumožňovaly.

Nakonec jsem od Jiřího Horáka získala několik videí, ze kterých jsem vypreparovala zvuk, který jsem nakonec použila.

Hledala jsem i další videa na serveru youtube.com⁶⁹, ale nebyla jsem příliš úspěšná, i když mě tam zaujala stránka Hear Taiwan, kterou spravuje společnost Wind Music, jež se prostřednictvím tohoto serveru propaguje a uploaduje mnoho videí s úžasnými zvuky, mezi kterými se dá najít i tajfun nebo tržiště. Nakonec jsem ale rozhodla, že jejich videa nepoužiji kvůli autorským právům.

9.3.3 Autorský komentář

Původně jsem namluvila komentář na začátek pořadu, který ale po dokončení zbytku rozhovoru připomínal spíše zjevení. Nikde jinde se vypravěč neobjevoval, proto se mi zdálo nepatřičné, aby komentář v pořadu zůstal. Raději jsem ho vložila do úst hlasateli, který v nezbytném ohlášení řekne, o čem rozhovor pojednává.

69 http://youtube.com