1
Bankovní institut vysoká škola Praha
Katedra bankovnictví a pojišťovnictví
BRICS jako alternativa nadregionální hospodářské a mocenské spolupráce
Diplomová práce
Autor: Bc. Petra Neumannová, DiS.
Studijní obor: Finance
Vedoucí práce: Ing. Lucie Sandmann, M.A.
Praha Červen, 2012
2 Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 28. 6. 2012 Petra Neumannová
3 Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí této diplomové práce paní Ing. Lucii Sandmann, M.A. za její vstřícný a trpělivý přístup, cenné rady a připomínky a také za pomoc se zprostředkováním podkladů k tématu práce. V neposlední řadě velice děkuji svojí rodině, bez jejíţ pomoci a podpory by tato práce nemohla vzniknout.
4 Anotace
Předmětem diplomové práce „BRICS jako alternativa nadregionální hospodářské a mocenské spolupráce“ je analýza této organizace ve vztahu k ostatním mezinárodním hospodářským a politickým uskupením. Práce posuzuje, nakolik je toto společenství schopno ovlivnit podmínky růstu ekonomiky a rozvoj dalších rozvojových zemí. Práce je rozdělena do pěti kapitol, které rozebírají vznik a vývoj této organizace, její členské státy, vztahy a vazby na vybrané světové organizace, důvody i důsledky přidruţení Jihoafrické republiky a na závěr prognózy hospodářského rozvoje uskupení BRICS a potencionální kandidáty na členství.
Klíčová slova
BRICS, Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika, světová ekonomika, hospodářský růst, zahraniční obchod, hrubý domácí produkt.
Annotation
The thesis "BRICS as an alternative for supraregional economic and power cooperation" is an analysis of this organization in relation to other international economic and political groupings. The thesis examines how this group is able to affect the conditions for economic growth and development of other developing countries. The work is divided into five chapters that discuss the origin and evolution of this organization, its member states, relations and links to selected world organizations, the reasons and consequences of joining South Africa and it the end forecast of economic development and potential candidates for membership.
Key words
BRICS, Brazil, Russia, India, China, South Africa, world economy, economic growth, foreign trade, gross domestic product.
5
Obsah
Obsah ... 5
Úvod ... 7
Zvolené metody zpracování... 9
1. Důvody vzniku BRICS ... 10
1.1. Co je to BRICS ... 10
1.2. Ekonomické ukazatele zemí BRIC ... 10
1.3. Současné postavení zemí BRICS ve světové ekonomice ... 15
1.4. Dopad finanční krize na země BRICS ... 17
1.5. Shrnutí důvodů vzniku BRICS ... 18
2. Vymezení rozdílů jednotlivými zeměmi uskupení BRIC ... 19
2.1. Brazílie ... 19
2.1.1. Základní postavení Brazílie ... 19
2.1.2. Inflace v Brazílii ... 20
2.1.3. Jak si stojí ekonomika Brazílie ... 21
2.1.4. Vývoj ekonomiky Brazílie do budoucna ... 21
2.2. Rusko ... 24
2.2.1. Základní postavení Ruska ... 24
2.2.2. Hrubý domácí produkt ... 25
2.2.3. Ruský export a import ... 25
2.2.4. Nestabilní politická situace ... 26
2.2.5. Ruská zahraniční politika ... 26
2.3. Indie ... 28
2.3.1. Základní postavení Indie ... 28
2.3.2. Přírodní bohatství Indie ... 30
2.4. Čína ... 30
2.4.1. Základní postavení Číny ... 30
2.4.2. Hrubý domácí produkt ... 33
2.4.3. Čínská zahraniční politika ... 34
2.4.4. Čínská budoucnost ... 38
3. Vztah čtyř členských států k regionálním a mezinárodním organizacím ... 41
6
3.1. Summit EU-Brazílie ... 41
3.2. Vstup Brazílie do mezinárodních uskupení ... 43
3.3. Integrace Ruska do světové ekonomiky ... 44
3.4. Členství Ruska v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních ... 45
3.5. Členství Číny v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních ... 56
3.6. Účast Číny na mnohostranných smlouvách a dohodách ... 56
3.7. Rusko a Čína v energetice Střední Asie ... 57
3.8. Rusko-čínská spolupráce v rámci Šanghajské organizace ... 57
3.9. Shody v politice Ruska a Číny ... 58
4. Přidruţení JAR ... 60
4.1. Rozhodnutí o začlenění JAR ... 60
4.2. Základní postavení JAR ... 60
4.3. Silné a slabé stránky JAR ... 61
4.4. Kontrasty v ekonomice JAR ... 61
4.5. Investiční cíle ... 61
4.6. Členství JAR v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních ... 62
4.7. Účast JAR na mnohostranných smlouvách a dohodách ... 63
5. Budoucí moţní kandidáti vstupu do BRICS ... 64
5.1. Prognóza rozvoje zemí BRICS ... 64
5.2. Moţné scénáře budoucího vývoje mezinárodních ekonomických vztahů ... 66
5.3. Dopady inflace v zemích BRIC ... 66
5.4. Nejpravděpodobnější kandidáti pro vstup do BRICS ... 67
5.4.1. Analýza rozvojových ekonomik ... 67
5.4.2. Vliv demografie na rozvoj zemí ... 68
Závěr ... 71
Seznam pouţité literatury ... 73
7
Úvod
Téma diplomové práce - BRICS jako alternativa nadregionální hospodářské a mocenské spolupráce - je velice široké a obsáhlé. Toto téma jsem pro svou diplomovou práci zvolila vzhledem k aktuálnosti a stále vyššímu zasahování tohoto uskupení do světového dění.
Cílem práce je posouzení, zda se uskupení zemí BRICS profiluje jako perspektivní společenství zemí i přes rozdílné historické, kulturní, ekonomické a náboţenské zázemí a zda bude do budoucna rovnocenným partnerem ostatních ekonomických a politických uskupení jako je EU, G8 a G20, APEC (Asia-Pacific Economic Cooperation – Asijsko-pacifické hospodářské společenství), IMF (International Monetary Fund – Mezinárodní měnový fond), WB (World Bank – Světová banka), IBRD (International Bank for Reconstruction and Development – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj), OECD (Organisation for Economic Cooperation and Development – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) apod.
Dále budu analyzovat, zda je potřebný vznik takovéhoto uskupení, které jako jediné nezasahuje pouze euroatlantický region, a zda se podaří jeho ustavením prosazovat podmínky pro rychlejší růst především ekonomiky, ale i demokracie pro okruh dalších zemí patřících v současnosti ke státům rozvojovým, či dokonce zaostalým, a zda díky intenzivnějším vzájemným hospodářským vztahům a z velké části jednotnou zahraniční politikou se státy uskupení BRICS prosadí v konkurenci vyspělých ekonomik.
Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol.
V první kapitole se budu zabývat vznikem uskupení BRIC, vývojem ekonomických ukazatelů tohoto uskupení a jejich srovnáním s vybranými ukazateli světové ekonomiky a z toho plynoucí postavení zemí BRICS v rámci světové ekonomiky před i v průběhu poslední světové hospodářské krize.
Druhá kapitola bude obsahovat charakteristiku jednotlivých členských zemí, vývoj politického a hospodářského systému, jedinečnost členských států v rámci světového hospodářství, základní faktory růstu ekonomiky jednotlivých zemí, moţnosti jejich vzájemné spolupráce a hlavní rizika budoucího vývoje.
Ve třetí kapitole se zaměřím na vztahy zemí BRICS s vybranými regionálními a mezinárodními organizacemi, jejich postoje vůči těmto institucím a mezinárodním
8
smlouvám a přínosy těchto organizací pro členské státy BRICS. Zároveň nastíním jejich společné i rozdílné politické zájmy.
Ve čtvrté kapitole rozeberu přidruţení Jihoafrické republiky do uskupení BRIC, jeho důvody i důsledky a porovnám tuto zemi s ostatními členskými státy.
V poslední páté kapitole se zaměřím na prognózu hospodářského rozvoje zemí BRICS, na rozbor jejich přírodních, kapitálových zdrojů a zdrojů lidských, ale zejména na analýzu států, které se svým profilem přibliţují členským zemím BRICS a stávají se tak kandidáty na přijetí nebo na vznik podobné mezinárodní organizace.
V závěru zhodnotím, zda společenství zemí BRICS zaujme smysluplné místo v mnoţství jiţ existujících světových uskupení, zda jeho fungování a prosazování zvolených ekonomických cílů bude představovat pobídku pro vlastní růst i pro zvyšování ekonomické úrovně dalších rozvojových a hospodářsky zaostalých zemí.
9
Zvolené metody zpracování
Diplomová práce se opírá o tyto klíčové metody zpracování – literární rešerše (hledání, pátrání a studium dostupných zdrojů), popis (deskripce), analýza a porovnání (komparace).
Metoda literární rešerše a deskripce byla pouţita ve všech kapitolách práce při získávání vstupních informací, zejména pak v první a třetí kapitole, které se opírají o získaná fakta.
Metoda analýzy a komparace byla pouţitá ve druhé kapitole, kde byla tato metoda uplatněna v rámci detailní analýzy jednotlivých členských zemí. Čtvrtá kapitola byla postavena zejména na metodě literární rešerše a následné analýze silných a slabých stránek JAR. Poslední pátá kapitola pak porovnává metodou komparace potencionální kandidáty pro vstup do společenství a analyzuje moţný budoucí vývoj.
Informace byly čerpány z dostupné literatury, periodik a odborných internetových portálů.
10
1. Důvody vzniku BRICS
1.1. Co je to BRICS
Zkratka BRIC představovala skupinu čtyř rozvojových států v zastoupení Brazílie, Ruska, Indie a Číny, jeţ jsou ukryty pod jednotlivými písmeny. Od prosince 2010 se zkratka rozšiřuje o písmeno S, které označuje Jihoafrickou republiku. Přes poměrně nízkou úroveň ekonomiky však všechny tyto země v poslední době proţívají hospodářský vzestup. Jde o rostoucí ekonomiky, které se vyznačují rychlým růstem ţivotní úrovně obyvatel, přerodem z rozvojových do rozvinutých zemí a otevírání se světu coby obchodní partner. I kdyţ má kaţdá ze zemí BRICS před sebou ještě dlouhý vývoj, jejich ekonomický potenciál je více neţ příznivý.
Podmínky pro jejich zařazení mezi nejperspektivnější ekonomiky světa vytvořil hospodářský, politický a demografický vývoj těchto zemí od skončení druhé světové války do konce 90. let 20. století. ([CIH09] str. 215 – 216)
Všechny tyto země mají velmi početné obyvatelstvo charakteristické rychlým demografickým růstem. Stávají se tak novými motory růstu světové ekonomiky, a to zejména Čína a Indie, vykazující optimistické prognózy hospodářského vývoje, zatímco ekonomický růst Ruska a Brazílie mnohem více ovlivňuje vývoj cen surovin, především ţelezné rudy, ropy a zemního plynu, jako jejich hlavního vývozního potenciálu.
1.2. Ekonomické ukazatele zemí BRIC
Vzhledem k tomu, ţe Jihoafrická republika přistoupila jako poslední člen teprve v prosinci 2010, uvádím jednotlivé ekonomické ukazatele pouze za země BRIC, aby srovnání mohlo být dlouhodobější.
Země BRIC mají 2,84 miliardy obyvatel. Celkový hrubý domácí produkt dosáhl v roce 2010 součtu 18,323 bilionů amerických dolarů, coţ je stejný objem, jaký vyprodukovaly dvě nejbohatší země světa - USA a Japonsko. Oproti tomu Spojené státy americké se zeměmi Evropské unie mají zhruba 811 milionů obyvatel, avšak v roce 2010 dosáhly HDP ve výši 29,61 miliardy dolarů.“ [INT10]
11
„Nejvyšší hrubý domácí produkt za rok 2010 vyprodukovala Evropská unie a jejích 27 členů.
Čínský HDP tak EU překonala o 4,73 bilionu dolarů.“
Hrubý domácí produkt však nemusí být směrodatný ukazatel, neboť udává jen celkový výkon ekonomiky, ale nevypovídá nic o tom, jak ţijí obyvatelé dané země. [INT11]
Zvýšení hrubého domácího produktu kaţdé země s sebou nese i zvýšení úrovně obyvatel, které jde ruku v ruce s rostoucí spotřebou. Ta je dána několika ukazateli. „Kaţdý člověk ţijící v Brazílii, Rusku, Indii nebo Číně bude chtít pít čistou vodu, mít hezké oblečení, volat mobilním telefonem, jezdit v nějakém autě a vybavit si domácnost spotřebiči, které mu usnadní jeho ţivot. S růstem bohatství si toto všechno můţe dovolit. Aby však byl nastartován růst spotřeby, potřebuje ekonomika zemí počáteční kapitál. Ten se tvoří jednak v zemi (např.
státní rozpočet, soukromí investoři), ale také v zahraničí prostřednictvím investičních společností, které pro kaţdou zemi a kaţdý sektor hospodářství zaloţí několik podílových fondů, které nabídnou svým zákazníkům. [INT12]
V období let 2000 aţ 2009 se podíl skupiny BRIC na světovém HDP zvýšil z 8,0 % na 15,4 % podle nominálního směnného kurzu (podle dolaru) a z 16,4 % na 23,5 % podle parity kupní síly (PPP) (tabulka 1). V tom se odráţí velmi rychlý růst podílu Číny jak podle nominálního směnného kurzu, tak podle PPP. Čínský HDP dosáhl v roce 2009 výše 4,91 bilionů dolarů, čímţ se přiblíţil japonskému HDP (5,07 bilionů dolarů). HDP tří ostatních států ze skupiny BRIC činí dohromady 4,04 bilionů dolarů, tedy méně neţ HDP samotné Číny.
12
Rok Čína Indie Brazílie Rusko BRIC celkem HDP (dollar-based)
HDP (miliardy dolarů) 2000 1,198 462 644 260 2,564
2009 4,909 1,236 1,574 1,229 8,948
Podíl na světovém HDP v % 2000 3,7 1,4 2,0 0,8 8
2009 8,5 2,1 2,7 2,1 15,4
HDP na hlavu (v dolarech) 2000 946 443 3,765 1,794 976
2009 3,678 1,031 8,22 8,694 3,121
HDP (PPP-based)
HDP (miliardy dolarů) 2000 3,013 1,523 1,234 1,123 6,893
2009 8,765 3,526 2,013 2,110 16,414
Podíl na světovém HDP v % 2000 7,2 3,6 2,9 2,7 16,4
2009 12,5 5,1 2,9 3,0 23,5
HDP na hlavu (v dolarech) 2000 2,377 1,461 7,203 7,758 2,625
2009 6,567 2,941 10,514 14,920 5,726
Populace (v milionech) 2000 1,267 1,043 171 154 2,626
2009 1,335 1,199 191 141 2,867
Tabulka 1: Ekonomická velikost zemí ve skupině BRIC (srovnání let 2000 a 2009) Zdroj: Mezinárodní měnový fond, World Economic Outlook Database, duben 2010
Zvýšení podílu skupiny BRIC na světovém HDP je odrazem skutečnosti, ţe ekonomiky těchto zemí rostou rychleji neţ jejich rozvinuté protějšky (obr. 1). Tempo růstu v Číně v průběhu posledních deseti let (2000 – 2009) dosáhlo průměrného ročního procenta ve výši 10,0 %, čímţ Čína předstihla Indii (6,9 %), Brazílii (3,3 %) a Rusko (5,4 %). Zejména v roce 2009, kdy probíhala globální finanční krize, dosáhla Čína impozantního růstu 9,1 % a odlišila se tak svými výraznými ekonomickými výsledky od ostatních zemí ve skupině BRIC.
13
Obrázek 1: Ekonomický růst zemí skupiny BRIC převyšuje světový průměr
Zdroj: za roky 2000–2007, Mezinárodní měnový fond, World Economic Outlook Database, duben 2010, za roky 2008–2010, Mezinárodní měnový fond, World Economic Outlook Update, červenec 2010
Přestoţe se ekonomický růst zemí skupiny BRIC od počátku tohoto roku zrychluje, Čína si nadále zachovává nejvyšší procento růstu.
Jak nám ukazuje následující graf (obr. 2), země BRIC, a to zejména Čína, mají také obrovský podíl na oţivení světové ekonomiky.
14
Obrázek 2: Zvyšující se podíl zemí BRIC na růstu světové ekonomiky
Zdroj: za roky 2000–2007, Mezinárodní měnový fond, World Economic Outlook Database, duben 2010, za roky 2008–2010, Mezinárodní měnový fond, World Economic Outlook Update, červenec 2010
Kromě růstu HDP dosahují země BRIC také rychlého růstu v oblasti obchodu (tab. 2). Za období od roku 2000 do roku 2009 se podíl zemí BRIC na světovém vývozu zvýšil ze 7,1 % na 14,6 % a na světovém dovozu z 5,7 % na 12,5 %. Čína se jiţ stala celosvětově největším vývozcem a druhým největším dovozcem.
15
Rok Čína Indie Brazílie Rusko BRIC celkem
Export
Částka (miliardy dolarů) 2000 249,3 42,3 55,1 105,2 451,9
2009 1202,0 155,0 153,0 304,0 1814,0
Podíl na světovém exportu v % 2000 3,9 0,7 0,9 1,7 7,1
2009 9,6 1,2 1,2 2,4 14,6
Světové pořadí 2000 7 31 28 17
2009 1 22 24 13
Import
Částka (miliardy dolarů) 2000 225,1 50,5 58,5 45,5 379,6
2009 1006,0 244,0 134,0 192,0 1576,0
Podíl na světovém exportu v % 2000 3,4 0,8 0,9 0,7 5,7
2009 8,0 1,9 1,1 1,5 12,5
Světové pořadí 2000 8 26 23 28
2009 2 15 26 17,0
Tabulka 2: Porovnání výsledků zemí BRIC v oblasti obchodu Zdroj: Světová obchodní organizace
Zdrojem obav na trzích se v současné době stává růst cen v rozvíjejícím se světě. „Hlavním zdrojem inflace jsou zemědělské sloţky inflace, mnohé zemědělské komodity vzrostly meziročně o 50 % a více.“ [INT13]
Růst cen měl samozřejmě dopad i na politiku národních bank. Po období poklesů úrokových sazeb začaly centrální banky v rozvíjejících se zemích utahovat měnové podmínky, včetně Brazílie, Indie a Číny a v menší míře i Ruska.
Země uskupení BRIC přesto, ţe reprezentují většinu rozvíjejícího se trhu, nabízí potenciál vysokého růstu. Z toho důvodu můţeme země BRIC povaţovat i za velmi zajímavý investiční cíl. [CIH09]
1.3. Současné postavení zemí BRICS ve světové ekonomice
Za nejzajímavější destinace pro své investice označovali zástupci transnacionálních korporací Čínu, Indii, USA, Rusko, Brazílii a Vietnam, coţ bylo potvrzeno i několika dalšími výzkumy mezinárodních organizací a poradenských společností. ([CIH09] str. 121)
16
Tyto výzkumy tedy jasně naznačují význam právě zemí BRICS s jejich vysokým potenciálem proinvestičních moţností. Ve stručnosti lze devizy zúčastněných zemí shrnout do těchto základních bodů:
Brazílie je investory po celém světě vnímaná jako země s velkými zásobami nerostných surovin. Jedná se především o nerosty jako ţelezo, měď, nikl či bauxit. Brazílie dále patří k největším celosvětovým producentům kávy, cukru a pomerančů.
Rusko je největším vývozcem zemního plynu na světě. V exportu ropy mu patří třetí příčka. Ještě za socialistické éry mu patřilo čelní místo v produkci obilí. Silné místo má zejména v regionu jeho bývalých satelitů, ve kterých má i po 20 letech vliv.
Indie je zemí známou v oblasti outsourcingových center. Pro firmy působící ve Spojených státech představuje obří call centrum. Od dob britské nadvlády je totiţ v Indii úředním jazykem angličtina. V Indii se dále vyrábí 40 procent všech nepatentových léčiv. Ze všech zemí skupiny BRICS má Indie nejmladší a poměrně vysoce vzdělanou pracovní sílu.
Čína je nejpočetnějším státem skupiny BRIC a zejména zemí s největším počtem zaměstnanců. Pracovní síla je levná, relativně šikovná a produkuje kvanta textilních výrobků a elektroniky. S rostoucí výrobou ale roste i chuť Číny po surovinách, jejichţ hodnota tak celosvětově roste. [INT14]
Ukazatel
Země
Průměr skupiny BRICS Brazílie Rusko Indie Čína JAR
Míra růstu HDP, % 4,05 3,2 8,4 9,9 3,6 5,83
HDP na hlavu, USD 10439 12394 1214 4441 6812 24300 Míra nezaměstnanosti, % 6,11 7,49 4 9,8 26 10,68
Míra inflace, % 4,8 5,4 4,5 2,3 5,7 4,54
Průměrný věk obyvatel 29,3 let 38,7 let 26,4 let 35,5 let 27 let 31,38 Tabulka 3: Některé statistické údaje zemí skupiny BRICS za rok 2011
Zdroj: Zpracování dle údajů www.imf.org
17
Společným jmenovatelem zemí BRIC je například i velká touha po zlatě a cizích měnách. Jen ve zlatých rezervách a měnách je světovou jedničkou Čína, následovaná Ruskem. Pátým největším drţitelem zlata a měn je Brazílie. Indie drţí šestou příčku. Celkově drţely země BRIC v minulém roce zlata a zahraničních měn za 3,6801 biliony amerických dolarů. Jen samotná Čína měla k poslednímu loňskému dni uloţeno na zlatých rezervách a měnách 2,622 bilionů amerických dolarů. [INT15]
Podle OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) měla Indie aţ do konce 15. století největší podíl na tvorbě světového HDP, odkud ji sesadila právě Čína. Tu potkal zhruba v polovině 19. století stejný osud, kdy industrializace dostala do čela Evropu a Spojené státy americké. Mezi dvěma světovými válkami ve 20. století měly uţ Indie a Čína podíl na světovém HDP jen kolem 5 procent, coţ je o 25 procentních bodů méně neţ v dobách své největší slávy. Obě země se však opět vrátily na výsluní, a to spolu s dalšími významnými státy jako jsou Brazílie a Rusko.
1.4. Dopad finanční krize na země BRICS
Dopad finanční krize je na kaţdou zemi BRIC jiný. Útlum poptávky USA a Evropy pocítí Rusko v ceně ropy. Číny se dotkne v niţším objemu exportu a Indie a Brazílie v niţším přílivu zahraničních investic. Objevují se ale také názory, ţe hospodářský růst v těchto zemích prý hrozil takzvaným „přehřátím“. „V takové situaci investoři uskutečňují i projekty, které se později mohou ukázat kvůli přehnanému optimismu nevýnosné, následné vystřízlivění pak můţe mít nepříjemný dopad na ekonomiku. Přehřátí i inflaci do jisté míry pro tyto země řeší sama finanční krize. Ta dělá to, čeho chtělo docílit hodně politiků v rozvojových zemích, tedy sníţit hospodářský růst.“ [INT16]
Vývoj, kterým prošly země BRIC za poslední roky, naznačuje, ţe mohou být schopné ustát zahraniční turbulence a nebudou se opakovat finanční krize z let 1997 v Asii a 1998 v Rusku, coţ se projevilo na světové finanční krizi koncem roku 2008. Globální ekonomice se začíná zvolna dařit, ale ne všechny země jsou z hospodářské recese, která po finanční krizi nastoupila, venku. Jejich ekonomiky se i nadále potácejí na hraně dalšího propadu. Země skupiny BRIC však oproti většině západního světa nikam nepadaly, ale naopak rostly.
[INT15]
18
1.5. Shrnutí důvodů vzniku BRICS
BRICS není skupinou ekonomicky a politicky si navzájem podobných zemí, spojuje je jejich hospodářský potenciál a odhadovaný ekonomický růst. Přestoţe se jedná o pět zemí s odlišnou charakteristikou, jsou si vědomé svého potenciálu a v posledních letech se postupně prohlubuje jejich vzájemná spolupráce s důrazem kladeným na společný udrţitelný rozvoj. Hledají různé moţnosti spolupráce v oblasti obchodu, investic, rozvoje infrastruktury a v otázkách týkajících se světové ekonomiky.
Mezi prvními kroky ke vzájemné kooperaci byly summity, kde se scházeli ministři zahraničí nebo nejvyšší představitelé těchto států. Na prvním summitu, který se konal v ruském Jekatěrinburgu v roce 2009, se sešly Brazílie, Rusko, Indie a Čína a probírala se zde otázka, jak omezit dominantní postavení amerického dolaru jako klíčové rezervní měny a sníţit celkovou závislost na Spojených státech. Po posledním summitu konaném v dubnu roku 2011, kde jiţ byla do skupiny začleněna Jihoafrická republika, byl vydán návrh na změny v mezinárodním měnovém systému a země BRICS vyjádřily svou nespokojenost s menšinovým počtem hlasů v Radě MMF oproti vyspělejším zemím, které se ale velikostí ekonomiky z hlediska HDP v absolutních číslech nemohou se zeměmi BRICS měřit.
Uskupení BRICS vzniklo tedy jako protiváha zvyšujícímu se vlivu EU, USA a Japonska.
19
2. Vymezení rozdílů jednotlivými zeměmi uskupení BRIC
Všechny země uskupení BRIC mají z pohledu investora podobný profil. Brazílie je bohatá na velké mnoţství nerostných surovin, Rusko je globálně vnímáno jako významný exportér ropy a zemního plynu, Čína naopak za významného producenta levných výrobků a Indie jako technologické centrum, ve které má pobočky řada významných telekomunikačních a IT společností z celého světa, převáţně pak ze Spojených států. Pojďme se ale na jednotlivé země podívat více do hloubky.
2.1. Brazílie
2.1.1. Základní postavení Brazílie
Brazílie je největším státem Jiţní Ameriky. Ţije zde na rozloze 8,51 milionů kilometrů čtverečních něco přes 201 milionů lidí. Svou rozlohou i počtem obyvatel je Brazílie na pátém místě a v roce 2009 země vygenerovala hrubý domácí produkt ve výši 2,01 bilionu dolarů.
V celkovém objemu jde o desátou největší ekonomiku světa. Po přepočtení na jednoho obyvatele dosáhl roční HDP hodnoty 10 100 dolarů. Jen pro srovnání - Česká republika vyprodukovala na jednoho obyvatele v minulém roce hrubý domácí produkt ve výši 24 800 dolarů.
Brazílie je rychle rozvíjející se ekonomikou, zemí s hojností nerostného bohatství (ţelezo, měď, nikl, bauxit aj.) a mladou populací. Za impozantním růstem stojí také stabilní politická situace. Stejně jako ostatní země Latinské Ameriky, i Brazílie nyní profituje ze zvyšující se poptávky po nerostných surovinách ze strany Číny. „Existuje zde však i rostoucí domácí poptávka, která sniţuje závislost na exportu, a díky které nebylo nutné v předchozích letech při výpadku poptávky po brazilském zboţí a nerostných surovinách výrazně stimulovat domácí ekonomiku konjunkturními balíčky.“ [INT17]
Makroekonomickou výhodou Brazílie je nízký průměrný věk. Medián je 26 let, coţ je oproti USA o deset let méně. Čína má 34 let, Rusko pak 38 let. Průměrnému věku můţe konkurovat jen Indie s 25 lety. Brazilská vláda má proto dalších 35 let čas na to, aby vyřešila důchodový
20
systém. Díky mladému obyvatelstvu a poměrně dlouhému horizontu bude řešení této otázky levnější neţ třeba v ČR nebo v USA.
2.1.2. Inflace v Brazílii
Brazilská inflace se pohybuje okolo čtyř aţ pěti procent. V loňském roce měla Brazílie nejniţší míru inflace ve spotřebitelských cenách a to 4,9 procenta. Ve světovém ţebříčku se sice drţí aţ na 140. místě, ale ostatní země BRIC (Čína, Rusko a Indie) jsou za touto jihoamerickou zemí. Inflace v Číně loni činila 5 procent, v Rusku 6,70 procenta a v Indii 11,70 procenta. [INT15]
Ekonomika Brazílie stojí především na spotřebě domácností. „Vláda se snaţí podporovat hospodářství cílenými projekty v infrastruktuře. Značně velké finanční prostředky plynou do výstavby bytů. Další masivní investice ze strany státu se očekávají fotbalovým mistrovství světa v roce 2014 a o dva roky později letními olympijskými hrami.“ [INT18]
Zajímavostí je, ţe obyvatelstvo ekonomicky se rozmáhající Brazílie je prakticky nezadluţené.
Do poloviny tohoto desetiletí si průměrný Brazilec pořizoval nemovitost bez pouţití jakéhokoliv úvěru, neboť platil v hotovosti. Mentalita při zadluţování Brazilců je totiţ zcela opačná neţ průměrných Američanů nebo Evropanů. Úspory dosahují okolo jedné čtvrtiny HDP, oproti tomu třeba objem hypoték jen dvou procent. Naproti tomu ve Spojených státech amerických tvoří hypotéky 76 procent hrubého domácího produktu.
Vzhledem k tomu, ţe se brazilské banky příliš neangaţovaly v realitním odvětví a neposkytovaly hypotéky málo bonitním klientům, nebyla Brazílie zasaţena finanční krizí.
Významnou výhodou Brazílie je zemědělství, které umoţňuje aţ tři sklizně ročně. „Rozdíl teplot mezi létem a zimou je v této největší zemi Jiţní Ameriky o hodně menší, neţ rozdíl mezi dnem a nocí. Pro zemědělské účely je určena rozloha 108 milionů hektarů. Jde o zhruba stejnou plochu, která je určena pro zemědělství ve Spojených státech. Řada amerických farmářů se jiţ do Brazílie přesouvá. Hlavní exportní zemědělskou plodinou jsou sójové boby.“ [INT18]
Silnou stránkou Brazílie je zejména mnoţství přírodního bohatství a obrovský potenciál v domácí spotřebě. Naopak mezi slabiny patří nízké investice do energie, vlaků, silnic, přístavů a letišť. Rizikem je rovněţ to, jakým směrem se vydají brazilští politici. Budou-li
21
následovat příklad Chile, bude země bohatnout. Pokud se ale politické elity přikloní k modelu socialistického státu jako je Venezuela, předpokládá se, ţe Brazílii čekají problémy.
2.1.3. Jak si stojí ekonomika Brazílie
Následující grafy zachycují tempo růstu HDP a HDP na hlavu v uplynulých letech a vztah inflace a nezaměstnanosti.
Obrázek 3: Brazílie - růst HDP a HDP na hlavu Zdroj: [INT16]
Obrázek 4: Brazílie - inflace a nezaměstnanost Zdroj: [INT16]
2.1.4. Vývoj ekonomiky Brazílie do budoucna
Co se týče očekávaného budoucího vývoje HDP, z pohledu brazilských představitelů je stávající celosvětová ekonomická situace povaţována za horší, neţ tomu bylo během finanční krize v letech 2008 a 2009. Stejně jako v minulosti budou hlavními brazilskými zbraněmi jak čelit negativním vnějším vlivům rozsáhlý vnitřní trh a relativně nízká otevřenost směrem k zahraničí.
Klíčovým faktorem pro zdravý vývoj ekonomiky zůstávají investice. Vláda má podporu investic za svoji hlavní prioritu, na rozdíl od minulosti však vzhledem k nutnému omezení rozpočtových výdajů budou hlavní roli hrát investice soukromého sektoru. Limitem bude nadále nízká úroveň domácích úspor. Nebezpečím je pak prohloubení vnější nerovnováhy,
22
kdy vzhledem k vyšším dovozům a přílivu zahraničních investic můţe dojít ke zhoršení bilance běţného účtu.
Ukazatel 2010 2011 2012
HDP (%) 7,5 3,5 4,5
HDP (USD mld.) 2087,9 2437,7 2707,2
HDP / ob (USD běţné ceny) 10803,0 12505,0 13775,0
Zemědělství (%) 6,5 2,2 4,0
Průmysl (%) 10,1 2,3 4,2
Sluţby (%) 5,4 3,6 4,7
Spotřeba soukromý sektor (%) 7,0 5,0 5,5
Spotřeba veřejný sektor (%) 3,3 1,4 2,7
Investice (%) 21,9 7,2 8,5
Nezaměstnanost (%) 6,5 6,2 5,8
Vývoz zboţí a sluţeb (%) 11,5 7,9 8,0
Vývoz zboţí (USD mld.) 201,9 262,8 284,8
Dovoz zboţí a sluţeb (%) 36,2 12,6 11,3
Dovoz zboţí (USD mld.) 181,6 236,8 274,7
Zahraniční obchod (% HDP) 18,4 19,6 20,7
Základní úroková míra Selic 10,8 11,0 10,5
Inflace (%) 5,9 6,4 5,8
Přímé zahr. investice (USD mld.) 48,5 60,0 67,2
Deficit běţného účtu (USD mld.) -47,5 -54,1 -75,3
Deficit běţného účtu (% HDP) -2,3 -2,1 -2,7
Tabulka 4: Hlavní ekonomické ukazatele 2010, 2011, 2012
Naproti tomu ekonomové předpovídají, ţe letošní hrubý hospodářský produkt (HDP) bude v této největší jihoamerické zemi okolo sedmi procent a půjde o jeden z největších za uplynulé čtvrtstoletí. V příštím desetiletí by pak měl hrubý domácí produkt růst o pět procent ročně.
Ať uţ se ale prognózy o růstu HDP splní nebo ne, pravdou zůstává, ţe je Brazílie zemí, která stále skýtá potenciál k výraznému a stabilnímu ekonomickému růstu.
Významnou událostí Brazílie se stal nástup Dilmy Rousseff jako první ţeny na post prezidentky Brazílie. Dilma Rousseff, jeţ vyšla vítězně z druhého kola voleb, se ujala prezidentského postu 1. ledna 2011. Úspěch kandidátky Strany pracujících v prezidentských volbách byl dán skutečností, ţe si ji za svoji nástupkyni vybral úspěšný tehdejší prezident Lula da Silva, který svůj úřad opouštěl s více neţ 80-ti % podporou obyvatelstva. Hlavními rysy hospodářské politiky jsou silná přítomnost státu ve strategických odvětvích ekonomiky
23
(zejména bankovní sektor, energetika a těţba ropy; tato přítomnost však nevylučuje účast soukromého sektoru) a nutnost daňové reformy.
Prezidentka Dilma Rousseff prosazuje čtyři hlavní priority: redukce chudoby, zlepšení zdravotnické péče, udrţení makroekonomické stability a nízké inflace. Jako prioritní cíl si stanovila sníţení úrokových sazeb, které jsou v současnosti v Brazílii jedny z nejvyšších na světě (po odečtení inflace na úrovni 6 %). Dilma chce tuto úroveň sníţit aţ na 2 % ke konci jejího (prvního) funkčního období v závěru roku 2014. Ve stejném období má za cíl sníţit výši státního dluhu ze současných 42 % HDP na 30 %. Toto bude vyţadovat sníţení výše federálních výdajů, kde v posledních letech nárůst výdajů na platy ve veřejné sféře a důchody výrazně převyšoval inflaci. Úroveň inflace mohla tak být ovlivňována pouze výší základní úrokové sazby (tzv. SELIC). Poté, co tato byla během krizového roku 2009 sníţena z 13,75 % aţ na 8,75 %, byla její úroveň v říjnu 2011) 12,00 %.
Politika vlády prezidentky Dilmy navazuje na vlády předchozí (tři pilíře hospodářské politiky z minula zůstaly zachovány - závazný limit pro výši inflace, plovoucí kurz domácí měny a primární fiskální přebytek). Je však ve sloţitější situaci, kdy nelze očekávat pokračování příznivých vnějších podmínek. Jedním z problémů je vývoj zahraničního obchodu země.
Během posledních let dochází k výraznému sniţování brazilského obchodního přebytku, který se můţe v krátké budoucnosti stát deficitem. Úroveň stávajícího vývozu je sice podporována vysokými cenami komodit (ovšem vysoká závislost na vývozech komodit zejména do ČLR činí zemi zranitelnou), avšak dovozy rostou ještě rychleji díky vysoké domácí poptávce a silnému kurzu brazilské měny. Začínají se proto objevovat obavy ze vrůstajícího protekcionismu.
Klíčovou metou bude sníţení reálné úrokové sazby na 2 % p.a. Toto by odstranilo jednu z největších anomálií brazilské ekonomiky, kdy úrokové sazby jsou několikanásobně nad celosvětovou úrovní. Tendence posledního desetiletí v Brazílii jde jiţ nicméně v tomto směru:
reálná úroková míra klesla ze 16-ti % v r. 2002 na současných 6 %. Její další pokles aţ na úroveň 2 % by dále díky niţším platbám úroků umoţnil naplnění dalšího z klíčových cílů nové vlády: sníţení státního dluhu (konkrétně kaţdé sníţení o 1 % úrokové míry by přineslo roční úsporu při splátkách úroků státního dluhu o 9 mld. USD; v současnosti představují platby úroků státního dluhu cca 10 % rozpočtových výdajů federace). Z pohledu sniţování základní úrokové míry je problematický paralelní cíl udrţení inflace na přijatelné úrovni. Co se týče dalšího klíčového cíle, daňové reformy, bude zásadním úkolem zjednodušení
24
a unifikace celého systému. Toto se týká hlavně daně z oběhu průmyslového zboţí a sluţeb (ICMS - nejbliţší brazilská alternativa pro VAT), která je rozdílná v kaţdém státě federace.
2.2. Rusko
2.2.1. Základní postavení Ruska
Ruská federace je země, která má velké zásoby nerostných surovin. Z nich dominuje zejména ropa a zemní plyn. Rusko patří pro mnoho jiných států k zajímavým obchodním partnerům.
Drobnou vadou na kráse je politický sklon k autokracii. V roce 2009 bylo Rusko největším vývozcem zemního plynu na světě, druhým největším vývozcem ropy a třetím největším vývozcem oceli a hliníku.
Rusko se od zbylých zemí uskupení BRIC liší nejvíce. Vysoký průměrný věk obyvatel, nepříliš stabilní politická situace, ţivotní závislost na exportu nerostného bohatství, to vše jsou rizika, se kterými musí investor počítat. Dojde-li na globálním trhu s nerostnými surovinami k poklesu jejich cen, výrazně se sníţí i příjmy ruského státního rozpočtu, a poté nezbude nic jiného, neţ sáhnout na zisky investorům, a to buď v podobě vývozních cel či zvýšených daní, coţ sníţí ziskovost ruských společností v těţebním a energetickém sektoru, a to ve finále nemůţe skončit ničím jiným neţ poklesem cen jejich akcií. [INT17]
Na území Ruské federace ţije odhadem 138 739 892 obyvatel. Z toho zhruba 75,55 milionů lidí je ekonomicky aktivních. V roce 2010 byla nezaměstnanost v Rusku na úrovni 7,6 procenta. Nejvíce lidí pracuje ve sluţbách a to 58,1 procenta. Následuje průmysl s 31,9 procenty zaměstnanými lidmi. V zemědělství pracuje asi desetina práceschopného obyvatelstva. Zajímavým údajem je i počet osob ţijící pod hranicí chudoby, který v roce 2009 oficiálně činil 13,1 procenta ze všech Rusů.
Dle ruské spisovatelky Natalie Naročnickaje je „Rusko stále velmi silně orientováno na odkaz Byzance a pravoslaví“, coţ je pro naši ateistickou společnost jen stěţí představitelné. „Rusové stále ještě přemýšlejí o smyslu bytí. Jedí proto, aby ţili… Ţivotaschopná národní státnost se musí opírat o národního ducha. A právě tento duch prochází v současném Rusku obnovou.“
Sami Rusové se údajně povaţují za největší oběť komunistické ideologie, která je stála desítky milionů ţivotů. „V Radě Evropy a v Evropské unii, v institucích, které mohly vzniknout jen díky válečnému vítězství, nyní představitelé národů, jimţ hitlerovská doktrína
25
chystala vymazání ze světových dějin, otevřeně označují SSSR za horší totalitní monstrum, neţ jakým byla nacistická Třetí říše.“ ([NAR06] str. 7 – 8)
2.2.2. Hrubý domácí produkt
Předpokládaný hrubý domácí produkt dosáhl za minulý rok hodnoty 2,223 bilionů amerických dolarů, coţ stačilo na sedmou příčku. Výkonnějšími státy a uskupeními jsou Evropská unie, Spojené státy americké, Čína, Japonsko, Indie a Německo. Přepočet HDP na hlavu činí 15 900 dolarů a tato evropsko-asijská země zabírá v této kategorii 71. místo.
Zajímavé je, ţe třetina hrubého domácího produktu je vytvořena v Moskvě, kde ţije zhruba tolik lidí, jako v České republice.
Na hrubém domácím produktu se nejvíce podílí sektor sluţeb, který v loňském roce činil 62 procent. Druhým největším sektorem je průmysl s 33,8procentním podílem a zemědělství s podílem 4,2 procenta. [INT15]
2.2.3. Ruský export a import
Rusko staví svou ekonomiku jako exportní. Do zahraničí vyváţí nerostné suroviny, především ropu a zemní plyn, ale také kovy, dřevo, výrobky ze dřeva, chemikálie a širokou škálu civilních a vojenských výrobků. Mezi největší exportní partnery patří Nizozemsko, Itálie, Čína a Německo. Naopak nejvíce výrobků Rusko dováţí zejména z Číny, Německa, Ukrajiny, USA, Itálie a Japonska. Zejména pak strojní zařízení, vozidla, farmaceutické výrobky, plasty, polotovary kovové výrobky, maso, ovoce, optické a lékařské přístroje, ţelezo a ocel.
Mezi exportem a importem dochází ke kladnému saldu, neboť vývoz je vyšší. Podle odhadů dosáhl celkový objem ruského exportu za loňský rok sumy 376,7 miliardy dolarů, zatímco import byl 237,3 miliardy dolarů.
Komodita Těţba Spotřeba Vývoz Dovoz Zásoby
Ropa 10,12 (1.) 2,74 (6.) 5,43 (2.) 0,042 (94.) 74 200 (8.) Zemní plyn 583,6 (2.) 439,6 (3.) 179,1 (1.) 35,1 (8.) 47 570 (1.) Tabulka 5: Denní spotřeba ropy a zemního plynu (údaje u ropy jsou v milionech barelů za den, u zemního plynu
jde o objem v miliardách krychlových metrů za den)
Zdroj: CIA World Factbook
Rusko je do určité míry závislé na cenách za barel ropy (tj. 159 litrů) a zemního plynu, který se obchoduje ve formátu 1000 krychlových metrů. Donedávna byl zemní plyn pevně navázán na ropu. To se nyní zvolna mění a obě suroviny se začínají obchodovat zvlášť.
26
Významná část ruského exportu putuje na západ a vyspělé státu EU jsou vnímány jako potenciální zdroj investic a technologií. Evropa také zůstává pro Rusko důleţitým partnerem při jednání o bezpečnostně-politických otázkách jak v prostoru společného sousedství, tak i v širším mezinárodním kontextu v souvislosti s globálním působením Severoatlantické aliance. ([KAR11] str. 12)
2.2.4. Nestabilní politická situace
Z hlediska zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) je Rusko notně politicky nestabilním státem, který má příliš silné vedení v osobách prezidenta Dmitrije Medveděva a bývalého prezidenta a nynějšího předsedy vlády Vladimira Putina.
Privátnímu sektoru se příliš nedaří, neboť ke všem činnostem jsou nutná nejrůznější povolení.
Podnikání podle západních zvyklostí brání i členité administrativní uspořádání země, které se dělí do pěti různě provázaných systémů. V Rusku je korupce na denním pořádku a patří k tamnímu bontonu stejně jako spropitné v restauracích. Faktickou moc v jednotlivých částech země mají gubernátoři, kteří jsou zároveň velkopodnikateli. Ti podléhají přímo Moskvě a její vůli.
2.2.5. Ruská zahraniční politika
Dnešní Rusko na rozdíl od 90. let minulého století prosazuje své zahraničně politické zájmy mnohem sebevědoměji. Základy současné ruské zahraniční politiky poloţil Vladimir Putin, který od počátku svého působení v úřadu prezidenta prosazoval pragmatickou zahraničněpolitickou agendu s důrazem na rehabilitace Ruska jako významného aktéra na mezinárodní scéně. „Putin se zpočátku snaţil Rusko orientovat na spolupráci se Západem s cílem vymanit zemi z mezinárodní izolace, do níţ se Moskva dostala mimo jiné v důsledku své opozice vůči vojenské kampani NATO v Srbsku. Postupem času však Moskva začala prosazovat mnohem nezávislejší a asertivnější kurz.“ V současné době se Rusko snaţí prostřednictvím svých zahraničněpolitických akcí dokázat, ţe je nezávislým pólem na mezinárodní scéně. ([KAR11] str. 13)
Mezi priority ruské zahraniční politiky patří zejména zajištění vlastní bezpečnosti vůči potenciálním vnějším hrozbám a zároveň upevnění svého vlivu na mezinárodní scéně.
V rámci ruské zahraničněpolitické diskuze se klade velký důraz na to, aby Moskva byla
27
schopna vést nezávislou zahraniční politiku a nemusela se podřizovat diktátu ze strany některých významných aktérů na mezinárodní scéně. Jinými slovy, Rusko by rádo zaujalo postavení jednoho z nezávislých mocenských pólů ve světě, a mohlo tak stanout po boku Spojených států, Číny, Indie a dalších nastupujících mocností. ([KAR11] str. 11)
I kdyţ titul supervelmoc Rusko ztratilo po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, stále patří mezi největší světové velmoci. V evropsko-asijském regionu má Ruská federace stále silný vliv. Jednak je dán minulostí supervelmoci, tak i druhým největším arzenálem jaderných zbraní na světě. Vliv a moc má i díky obrovským nalezištím a zásobám nerostných surovin na světě. [INT19]
Oproti devadesátým letům minulého století si je však dnes Moskva mnohem více vědoma omezenosti zdrojů, a proto prosazuje mnohem střízlivější agendu pro upevňování svého vlivu v regionu – upřednostňuje rozvoj bilaterálních vztahů s vybranými nástupnickými státy.
Ve svých sporech se Západem Rusko často rádo hrozí, ţe přesune těţiště svých zájmů do Asie, čemuţ ale nemálo brání nehostinné klimatické podmínky ztěţující rozvoj oblasti a rozsáhlá demografická krize, jíţ je Dálný východ suţován. „V porovnání s hustě osídlenými oblastmi Číny a dynamicky se rozvíjejícími ekonomikami asijských států se ruská role v oblasti smrskává do role surovinového přívěšku asijských tygrů.“ Z tohoto pohledu je proto pro Rusko více neţ problematické dostát svým hrozbám, případně naplnit své ambiciózní strategické vize o budování nového geopolitického centra v Asii.
„I přes nejoptimističtější odhady můţe podíl ruské ekonomiky na světovém hospodářství činit v příštích desetiletích pouhá 3 % aţ 5 %, coţ jsou hodnoty v porovnání s USA, Čínou a státy EU relativně nízké.“ Ruská zahraniční politika se tak do budoucna bude muset vypořádat s rozporem mezi deklarovanými ambicemi stát se významným hráčem na mezinárodní scéně a nedostatkem adekvátních zdrojů. „Rovněţ současné negativní trendy v ekonomickém a demografickém vývoji Ruské federace naznačují, ţe Rusko bude muset čelit váţným domácím problémům, které mohou ohrozit ruskou schopnost provádět asertivní zahraniční politiku.“ ([KAR11] str. 13 – 14)
28
2.3. Indie
2.3.1. Základní postavení Indie
Indie, respektive Indická republika, je 2. nejlidnatější zemí světa a současně sedmou největší co se týče rozlohy. Díky své poloze a minulosti britské nadvlády se z Indie stává jedna z budoucích velmocí budoucnosti. K tomu ji předurčuje velký vnitřní trh a potenciál globální expanze.
Jméno Indie se vţilo jako zkrácený název poloostrova Přední Indie, geografického útvaru téměř kontinentálních rozměrů, nazývaného pro svou rozlohu a relativní uzavřenost indický či jihoasijský subkontinent. „V širším slova smyslu tak označujeme i svébytný kulturní a civilizační okruh, zahrnující vedle dnešní Indické republiky moderní státy Pákistán, Nepál, Bhútán, Bangladéš, Maledivy a Srí Lanku, který přes veškerou mnohotvárnost, různorodost aţ rozporuplnost vykazuje pozoruhodnou míru vnitřní soudrţnosti, společný étos, jednotný světový názor a ţivotní styl.“ V moderní době se jméno Indie ustálilo jako součást pojmenování historicky na sebe navazujících politických celků, od Britské Indie (britského indického impéria) přes dominium Indická unie, jeţ vzniklo oddělením Pákistánu 15. srpna 1947, po Indickou republiku, vyhlášenou 26. ledna 1950. ([FIL08] str. 7)
Vnější svět pak pojmenoval subkontinent Indie podle řeky Indu (řecky Indos, lat. Indus).
Postupně se jeho význam rozšířil na celou oblast Poindí a později i na kraje dále na východ a na jejich obyvatelstvo.
„Ještě před začátkem průmyslové revoluce na konci 18. století byla Indie druhou největší ekonomikou světa, podílející se na světovém HDP více neţ 20%. Po dvou staletích stagnace se tento podíl v 70. letech 20. století zmenšil na pouhá 3 %, nejniţší úroveň v historii.
Z dlouhodobého hlediska se tento úpadek postavení Indie (a rovněţ Číny) ve světové ekonomice jeví jako historická odchylka od přirozeného vývoje, která byla způsobena především nedostatkem otevřenosti její ekonomiky.“
„V roce 1947, kdy Indie získala nezávislost, tvořilo více neţ 50 % HDP země zemědělství a s ním spojené sektory hospodářství, které rovněţ zaměstnávalo více neţ 70 % pracovní síly.
Struktura indické ekonomiky byla v této podobě zformována jiţ v době britské koloniální nadvlády, která industrializaci indického subkontinentu příliš nepodporovala.“ ([CIH09]
str. 220)
29
Indie má aktuálně 1,21 miliardy obyvatel. Po Číně jde o nejlidnatější zemi světa. Podle výkonu ekonomiky dosahoval v roce 2010 hrubý domácí produkt v paritě kupní síly celkově 4,06 bilionu dolarů. Po přepočtu na hlavu činil HDP 3500 amerických dolarů. Z pohledu celkového objemu HDP dosahuje Indie na páté místo, zatímco po přepočtení na obyvatele 162. příčku. „Indická ekonomika narostla v minulém roce o 10,4 procenta. Pro srovnání, nejlépe dařící se zemí je Katar, který rostl o 16,3 procenta. Česká republika s růstem HDP o 2,3 procenta ve světovém měřítku dosáhla na 140. místo.“ [INT20]
Indie dosáhla v loňském roce se svými 478,3 miliony pracovníků druhého nejlepšího globálního i skupinového výsledku. „První místo patří Číně, která eviduje 819,5 milionů ekonomicky aktivního obyvatelstva. Třetí příčku ve skupině BRIC má Brazílie, ve které v roce 2010 bylo práceschopných 103,6 milionu lidí. Poslední je vcelku logicky Rusko, jeţ je ze skupiny BRIC nejméně lidnatou zemí. Celkově v něm mohlo loni pracovat 75,55 milionů lidí.“ [INT15]
Nespornou výhodou Indie je velice příznivá demografická skladba obyvatelstva. Přes 60 procent populace je mladších 30 let. Výkon tamní ekonomiky od roku 2005 se drţí v průměru okolo sedmi procent. Ročně opustí vysoké školy přes dva miliony absolventů. Ti se podílejí na bohatnutí střední třídy a na domácí spotřebě. Ta se z 65 procent podílí na hrubém domácím produktu.
Indie patří mezi rozvojové země, které v poslední době procházejí bouřlivým ekonomickým vzestupem. „Oproti zbývajícím zemím skupiny BRIC, tj. Brazílii, Rusku a Číně, má Indie tu výhodu, ţe byla v 19. a 20. stoletím britským dominionem (závislé území podobně jako třeba kolonie nebo protektoráty).“ Díky tomu byl v zemi zaveden jako úřední jazyk angličtina.
Indie tak těţí nejen z jazykových předpokladů obyvatel, ale také z geografické polohy. Jelikoţ Indie patří mezi největší státy, které nabízejí outsourcingové sluţby, mnohé firmy podnikající ve Spojených státech nebo ve Velké Británii zakládají v Indii své pobočky, vývojová call centra. [INT20]
Indie je jiţ nyní díky svému anglicky mluvícímu a stále více vzdělanému obyvatelstvu světovou jedničkou v oblasti servisních sluţeb. Někdy se jí dokonce přezdívá „účtárna světa“.
V rámci skupiny BRIC je Indie nejméně vyspělou ekonomikou s nejniţším průměrným věkem obyvatelstva, u moci je proreformní vláda. To dává této zemi větší prostor k výraznému ekonomickému růstu. V dlouhodobém horizontu je u Indie očekáván
30
hospodářský růst vyšší neţ ten, který nyní pozorujeme v Číně. Dle prognóz by se tato země měla stát do roku 2032 třetí největší ekonomikou světa. [INT17]
2.3.2. Přírodní bohatství Indie
Díky příhodné zeměpisné poloze a příhodnému klimatu má Indie schopnost uţivit své vlastní obyvatelstvo, které se nezmítá v hladových bouřích jako například lidé ve třetím světě. Kromě toho má vlastní relativně bohatá naleziště ropy a zemního plynu, díky nimţ je Indie energeticky nezávislá na dalších zemích. I kdyţ Indie nepatří mezi největší světové exportéry těchto strategických komodit, ropu a plyn také vyváţí.
Zemědělství je schopno nasytit bezmála 1,21 miliardy lidí. Mezi hlavní plodiny se řadí rýţe, pšenice, čaj, cukrová třtina, čočka, cibule, brambory. Z průmyslových plodin se na indickém subkontinentu pěstuje bavlna, řepka, juta. Své místo má rybolov a pastevectví, zejména chov ovcí a koz.
Negativní stránkou intenzivního zemědělství je však zhoršování ţivotního prostředí, které se projevuje zejména půdními erozemi, sniţováním mnoţství spodních vod a vyčerpáváním půdy. Do půdy jsou přidávány chemikálie pro zvyšování úrodnosti. Kromě toho Indii často suţují tvrdé klimatické podmínky. Vyčerpávající sucha a vedra střídají povodně a zemětřesení.
„Hlavní zaměření průmyslu je na zpracování potravin. Mezi další průmyslové obory patří průmysl textilní, chemický, strojírenský a farmaceutický.“ [INT20]
2.4. Čína
2.4.1. Základní postavení Číny
Pozice lídra uskupení BRICS byla přiřknuta Číně, která by se měla údajně do roku 2041 stát největší ekonomikou světa. Hospodářský růst této země je však stále ţivotně závislý na poptávce po čínském zboţí v zahraničí a na snadno dostupném nerostném bohatství.
O významu první ze zmiňovaných hrozeb se čínští představitelé přesvědčili při výpadku poptávky po čínském zboţí v důsledku globální ekonomické recese z minulých let, kdy nezbývalo a nezbývá neţ ekonomický růst podporovat masivními konjunkturními balíčky ve všech jeho podobách. Hrozbu výpadku dostupnosti nerostného bohatství jiţ v Číně také řeší, nejvíce viditelné je to u čínských investicí v na přírodní zdroje bohaté Africe, kde jiţ Čína
31
buduje dopravní infrastrukturu, která jí usnadní dobývání i nerostných surovin i následný transport do Číny. Říše středu však stále palčivěji pociťuje následky masivních stimulačních balíčků, které rozdmýchaly inflaci a nafoukly bublinu na nemovitostním trhu. [INT17]
Před rokem 1979 byla Čína přísně centrálně řízenou ekonomikou s významným podílem státního sektoru na HDP. Stát určoval velikost výroby, úroveň cen a alokoval většinu zdrojů.
Během 50. let byla většina soukromých zemědělských farem kolektivizována do podoby velkých komun. S cílem provést rychlou industrializaci uskutečňovala vláda po celá 60. a 70.
léta mohutné investice do fyzického kapitálu. Ke konci roku 1978 tak 75 % průmyslové produkce pocházelo z centrálně kontrolovaných, státem vlastněných firem řízených podle centrálního direktivního plánu. Firmy v soukromém vlastnictví či v rukou zahraničních subjektů v podstatě neexistovaly. Základním cílem vlády bylo vybudovat na zahraničí nezávislou ekonomiku a zahraniční obchod se proto realizoval jen v rámci produkce, kterou Čína nedokázala sama vyrobit.
Tato politika drţela čínskou ekonomiku v relativní stagnaci a neefektivnosti, zejména z důvodu neexistence jakýchkoliv pobídek k vytváření zisku pro firmy a hospodařící rolníky.
([CIH09] str. 222)
Čínská vládnoucí elita nemá potřebu pravidelného kontaktu s „masami“. Ţije v naprosté izolaci od svých poddaných a dokonce vyvinula takový politický systém, který ji chrání před jakýmkoli názorem zdola. Disidenti jsou vystavováni dlouholetým trestům odnětí svobody, které mají slouţit jako varování pro všechny ostatní. Čína je dnes jednou z mála zemí světa, která nemá fungující parlament. Všečínské shromáţdění lidových zástupců sice existuje, ale nemá vlastní budovu, ani stálý personál. Zasedá pouhých deset dní v roce a ve zbývajícím období se scházejí pouze členové stálého výboru, který je zcela tvořen vysokými stranickými hodnostmi. V naprostém rozporu se zvyklostí ostatních zemí čínský premiér poskytuje během roku pouze jednu tiskovou konferenci, kde často odpovídá pouze na tři předem připravené otázky. ([BEC02] str. 318)
Výrazným demografickým tlakem v Číně je stárnutí obyvatel, coţ je převáţně důsledek politiky jednoho dítěte, zavedené na počátku Tengových reforem. Dnes má Čína 130 mil.
seniorů a podle predikce Čínské akademie společenských věd v roce 2015 by jich mělo být jiţ 200 milionů. Tento údaj je zvláště alarmující, kdyţ si uvědomíme, ţe starobní důchod pobírá v Číně jen velmi malé procento obyvatelstva, na venkově pouze asi 10 % seniorů.
32
Pokud jde o produkci, Čína zajišťuje více neţ jednu třetinu světové oceli, polovinu cementu a asi třetinu hliníku. Čína spotřebuje více uhlí neţ Spojené státy, Evropa a Japonsko dohromady a v brzké době předstihne, nebo uţ předstihla, Spojené státy jako největší světový producent skleníkových plynů. Peking je také největším světovým zdrojem emisí oxidu siřičitého, který přispívá ke vzniku kyselých dešťů. Čínští vědci svalují vinu za zvyšování mnoţství emisí na rychlý ekonomický růst a skutečnost, ţe energetické potřeby Číny jsou ze sedmdesáti procent závislé na uhlí. Sedm z deseti nejvíce znečištěných měst na světě se nalézá právě v Číně. ([FUN09] str. 16 – 18)
Čína je hojně obdařena minerálními zdroji a v případě více neţ tří tuctů minerálů se ukázalo, ţe jde o ekonomicky významné rezervy. Země má značný celkový energetický potenciál, ten však zůstává z valné části nevyuţitý. Kromě toho geografické rozmístění energetických zdrojů klade většinu z nich daleko od jejich hlavních průmyslových spotřebitelů. V zásadě je severovýchod bohatý na uhlí a ropu, centrální část Severní Číny má značné zásoby uhlí a jihozápad má veliký hydroelektrický potenciál. Nicméně i kdyţ energetická produkce rychle expanduje, stále pokulhává za poptávkou a Čína musí nakupovat stále větší mnoţství ropy a zemního plynu ze zahraničí. Za tento energetický rozvoj se však platí vysoká cena, stejně jako za čínskou modernizaci celkově. Čínské továrny a elektrárny uvolňují kaţdého roku do atmosféry téměř šest set tun rtuti a k tomu dalších 22,5 milionu tun síry a odhadem 3,4 miliard tun oxidu uhličitého. Podle těchto měřítek je dnes Čína největším znečišťovatelem na světě a podstatným způsobem přispívá k vrstvě částeček, plynů a kouře, které halí planetu.
Do roku 2010 zemře kaţdoročně šest set tisíc Číňanů na respirační choroby. Astma, chronický zánět dýchacích cest, bývalo kdysi v Číně velice zřídkavé; nyní postihuje miliony lidí, stejně jako stoupá počet případů po celém industrializovaném světě, a kaţdého roku je odpovědné za tisíce úmrtí, zejména v horkých dnech, kdy vysoké teploty ztěţují dýchání. Existují jisté důkazy naznačující, ţe měnící se klimatické podmínky vedou k epidemiím nových nemocí, jako je SARS nebo ptačí chřipka, a nesčetné mnoţství úmrtí, vrozených defektů a podobně je moţné připsat právě vysoké úrovni rtuti a dalších toxinů v ţivotním prostředí. ([FUN09] str.
138 – 141)
Nelze vyloučit, ţe Čína je nejdéle existujícím státem ve světě. Po dlouhou dobu kontroluje nejrozsáhlejší území a nejvíce lidí. Tuhý reţim, který uplatňuje, s největší pravděpodobností nemá za poslední dva tisíce let na zemi obdoby. Na počátku 21. století má Čínská lidová republika přibliţně 1,3 miliardy obyvatel, coţ je 21,6 procent celosvětové populace, a je tedy nejlidnatější zemí světa. Základnu společenské pyramidy představují rolníci, kterých je
33
přibliţně miliarda, coţ je mnohem více lidí, neţ mají Spojené státy a Evropská unie dohromady. ([BEC02] str. 7)
2.4.2. Hrubý domácí produkt
Čínská lidová republika, která má jako jediná ze zemí BRIC komunistický reţim, dosáhla v minulém roce nejlepšího výkonu v oblasti hrubého domácího produktu. Z globálního hlediska jí patří třetí místo. První místo patří Evropské unii s ročním výkonem HDP ve výši 14,89 bilionů amerických dolarů, následované Spojenými státy americkými s 14,72 biliony dolarů. Čína v loňském roce vygenerovala HDP v celkové výši 9,854 bilionu dolarů. V první desítce zemí, podle objemu HDP, bylo v minulém roce pořadí následující. První příčka patří jiţ zmíněné Evropské unii, druhé místo má USA, třetím hráčem je Čína následovaná Japonskem, Indií, Německem, Ruskem, Brazílií, Velkou Británií a Francií. Země galského kohouta loni vygenerovala hrubý domácí produkt v objemu 2,16 bilionu dolarů.
V roce 2010 byl růst HDP vyjádřený procentně takto: čínské hospodářství povyrostlo o 10,1 procenta, Indie o 8,3 procenta. Ekonomika Brazílie se zvýšila o 7,5 procenta a Rusko o 3,8 procenta.
Země Evropské unie a USA mají lehce přes 800 milionů obyvatel, kteří ţijí v relativním blahobytu. I kdyţ je v obou uskupeních řada chudých lidí nebo lidí na okraji společnosti, jde stále jen o desítky milionů obyvatel. Číňanů, kteří ţijí doslova ze dne na den v bídných podmínkách, je okolo 300 milionů. Stejný počet obyvatel Číny ţije v blahobytu a dostatku, který známe i u nás. Zbylých asi 700 milionů Číňanů se nachází mezi střední třídou a chudými lidmi. I kdyţ je miliarda lidí opravdová masa, Čínu příliš nespasí. Nemají peníze, vzdělání, navíc ţijí v komunistickém reţimu, který jim příliš příleţitostí také nenabídne. Čína se navíc potýká s problémy, které ještě před několika lety neznala. Její pracovní síla začíná být drahá a plno firem, pro které je Čína jen jednou velkou montovnou, se začíná poohlíţet po zemích jako je Vietnam nebo Kambodţa. [INT21]
Negativním vlivem, jeţ má za následek sníţení růstu HDP v Číně je ekologie. Následky devastace ţivotního prostředí, například poškozené zdraví obyvatel, sniţují růst hrubého domácího produktu o pět procent. Pokud vláda nezasáhne, mohla by tato daň nezřízené industrializaci stoupnout do roku 2030 na patnáct procent HDP. Právě odsud hrozí výrazné zbrzdění čínského rozvoje. „Vláda přijala patnáctiletý plán. Jeho cílem je zlepšení situace ve
34
velkých městech do roku 2010 a výrazně vylepšená kvalita ţivotního prostředí do roku 2020.“
([BOS08] str. 205)
2.4.3. Čínská zahraniční politika
Politický i ekonomický vliv Čínské lidové republiky na okolní svět je – v pozitivních i negativních aspektech - dán jiţ samotnou její rozlohou a lidnatostí.
V politické a bezpečnostní oblasti je ČLR regionální asijskou mocností a jako taková se projevuje velmi výrazně. Je jadernou mocností, která se ovšem zavázala nepouţít jaderných zbraní jako první a nepouţít jich proti nejadernému státu. Není členem ţádné vojenské aliance a prosazuje nezávislou zahraniční politiku. Její vliv na vytváření mezinárodního je stále výraznější. Nadále však sleduje téměř výhradně linii, která zajistí Číně její vlastní nerušený ekonomický rozvoj pod vedením monopolní Komunistické strany a územní integritu. Sem zapadá také aktuálně se zvyšující asertivita v otázkách nároků na ostrovy a kontrolu nad vodními cestami v Jihočínském moři – hned vedle územní integrity (hlavně ve vztahu k Tibetu, Xinjiangu a Tchaj-wanu) jako jedné z klíčových priorit zahraniční politiky „moderní Číny“. S rostoucím ekonomickým vlivem se ČLR také postupně etablovala mezi ostatními světovými velmocemi (především USA, EU, téţ RF, Indie, Brazílie a potaţmo Japonsko).
V zahraniční politice klade ČLR důraz na pragmatismus a tzv. vzájemně výhodné řešení, i kdyţ v mnoha případech reaguje na případy „dotčení jejích klíčových zájmů“ přecitlivěle.
ČLR má nepochybně zájem stát se nejvýznamnějším činitelem vývoje v asijské oblasti, coţ se projevuje jistou konkurencí s Indií či Japonskem a také snahami omezit vliv USA na tento region. Ovšem vědoma si sloţitosti dosavadních vnitřních problémů a nejistého postavení vedoucí politické strany v případě sociálních otřesů, odmítá se zatím ČLR v mnoha případech ujmout zvýšené spoluodpovědnosti při řešení mezinárodních problémů (např. konsolidace Afghánistánu).
Především rostoucí energetické a surovinové potřeby nutí ČLR být aktivní i v oblasti Střední Asie, Austrálii, na Blízkém východě včetně Íránu, v Africe či Latinské Americe. Podstatnou roli hrají nejen země se zdroji ropy a zemního plynu, ale také země důleţité pro přepravní trasy těchto surovin (podél Indického oceánu, v Adenském zálivu, v Latinské Americe např.
Ekvádor či Kolumbie apod.)
