František Xaver Hodač jako spolutvůrce norem pracovního práva mezinárodní povahy v letech 1919–1924

(1)

František Xaver Hodač jako spolutvůrce norem

pracovního práva mezinárodní povahy v letech 1919–1924

Jiří Šouša jr.

Právnická fakulta, Univerzita Karlova Kontaktní e-mail: sousaj@prf.cuni.cz

František Xaver Hodač as a Co-Author of International Labor Law Rules Between Years 1919–1924

Abstract:

The article describes the work of František Xaver Hodač, a prominent Czechoslovak politician and representative of employers in the International Labor Organization in years 1919–1924. It deals with the activities of the International Labor Organization in the first five years of the existence of this professional organization based on the prin- ciple of tripartism and it monitors the participation of František Xaver Hodač therein.

The article indicates that the Czechoslovak Republic played a significant role in creating the rudiments of modern labor law and in building the roots for international consensual dispute resolution. It tries to affect not only organizational and normative aspects, but also non-legal influences and the importance of the individual for the historical forma- tion of law and the legal developments.

Keywords:

law; history; labor; international; organization; Czechoslovakia; Hodač Klíčová slova:

právo; historie; práce; mezinárodní; organizace; Československo; Hodač DOI: 10.14712/2464689X.2020.32

Financování: Tento článek vznikl za podpory a v rámci grantového projektu GA ČR reg. č. 17-03398S „Mezinárodní organizace práce a její význam pro rozvoj sociálního práva v Evropě“.

2020 (50/3) PR ÁV N ĚH ISTOR ICK É ST U DI E PAG. 103 –130 STU DIE

(2)

1. Dobová zkušenost jako příčina vzniku Mezinárodní organizace práce Marcus Tullius Cicero kdysi napsal: Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis, qua voce alia nisi oratoris immortalitati commendatur.¹ Tento citát reflektuje skutečnost, že historie odráží časovou povahu lidské zkušenosti.² Zmíněný jev neplatí pouze pro dějinný průběh života jedince nebo existence společnosti, ale konec konců i pro normativní systémy jako je právo, morálka či nábo- ženství. V právu se pak netýká pouze právních norem nebo principů, nýbrž rovněž jejich recipientů, tj. subjektů práv a povinností a rovněž orgánů, institucí a organizací právo tvořících nebo aplikujících. Právě dobová empirie konvenuje, nejen ohledně svobody,³ s poznanou nutností.

A byla to právě dobová zkušenost, která významným způsobem ovlivnila také dějiny pramenů pracovního práva. Konkrétně se od konce první světové války začíná objevovat tendence organizovaného vytváření základů mezinárodního pracovního práva. Objektivní okolnosti, jakými byly tíživá hospodářská situace, která vznikla v důsledku první světo- vé války a následné španělské chřipky nebo revoluce v Rusku a dalších zemích, a s tím související snaha evropských elit vytvořit právní prostředí, jež by otupilo hrany dobového radikalismu řešení sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli,⁴ vedly ke vzniku na svou dobu pionýrského a pozoruhodného modelu tvorby práva, založeného na sociálním part- nerství. Totiž modelu vytváření práva na bázi konsenzu tripartity tří těles – zástupců vlád, zaměstnavatelů a zaměstnanců.⁵ Tento koncept, označovaný také jako princip funkcionální reprezentace,⁶ se ukázal plauzibilním a osvědčil se do té míry, že se posléze začal prosazo- vat i při právním řešení pracovních otázek na vnitrostátní úrovni. Určité historické analogie ke konceptu tripartity lze možná vidět v kuriovém systému zájmového či stavovského zastoupení v minulosti. Ve starších dějinách ovšem primárním cílem takové organizace nebylo zformování partnerství a dosažení konsenzu, nýbrž mocenská reprezentace.

Budování sociálního partnerství na bázi tripartity se stalo základem fungování Mezi- národní organizace práce, odborné sociální organizace, jejímž posláním bylo vytvořit hos- podářskou a sociální spolupráci,⁷ zlepšit pracovní podmínky, sociální situaci, a napomoci zajištění míru ve světě.⁸ Lze bez nadsázky říci, že založení Mezinárodní organizace práce bylo, vzhledem k poměrům, za nichž vznikala, ve své době transkulturní nezbytností pro zachování režimů liberální a sociální demokracie. Projevem čehož bylo i dobové přesvěd- čení, že Mezinárodní organizace práce představuje „sociální svědomí světa“.⁹ Ostatně

1 CICERO, M. T. De Oratore. Für den Schulgebrauch erklärt von Karl Wilhelm Piderit. Leipzig: B. G. Teu- bner, 1862, s. 110. [online]. Dostupné na: https://ia802707.us.archive.org/27/items/deoratore00pidegoog/

deoratore00pidegoog.pdf. [cit. 05. 11. 2019].

2 HORSKÝ, J. Čas. In: ŠTORCHOVÁ, L. a kol. Koncepty a dějiny. Proměny pojmů v současné vědě. Praha:

Scriptorium, 2014, s. 33.

3 ENGELS, B. Anti-Dühring. Pana Evžena Dühringa převrat vědy. Praha: Svoboda, 1952, s. 98.

4 International Labour Office. Official Bulletin. Vol. I. April 1919 – August 1920. Geneva: ILO, 1923, s. 246.

5 BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 53.

6 GREGOROVÁ, Z. Právní činnost Mezinárodní organizace práce a jejich vztah k československému právu.

Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1988, s. 20–21.

7 TELTŠÍK, R. Mezinárodní konference práce (Letošní i předešlé). In: Naše doba: revue pro vědu, umění a život sociální. 1924, roč. XXXII., sešit 10. Praha-Královské Vinohrady: Jan Laichter, s. 585.

8 BĚLINA a kol., c. d., s. 52.

9 TELTŠÍK, c. d., s. 590.

(3)

také proto stanul ve fundamentu této organizace jeden z právních dokumentů představu- jících tehdy gros dobového uspořádání vztahů ve světě – pařížského mírového systému.

Mezinárodní organizace práce totiž vznikla na základě XIII. kapitoly Versailleské mírové smlouvy a vzhledem k tomu po celé meziválečné období tvořila autonomní složku Společ- nosti národů.¹⁰ Právě přináležitost ke Společnosti národů (dnes k OSN) a související snaha o univerzalitu představovaly další dva organizační principy MOP.¹¹

Ve jmenované kapitole mírové smlouvy byly vytyčeny následující vůdčí zásady pracovního práva: práce nemá být pokládána za zboží, spolčovací právo zaměstnavatelů a zaměstnanců má být rovné, za práci má být poskytována přiměřená odměna, má být odstraněna dětská práce, má být zajištěna rovnost v odměňování bez ohledu na pohlaví, v pracovním týdnu má být alespoň jeden den volna a denní pracovní doba by měla být osmihodinová, a konečně vytvoření systému dozoru práce.¹²

Vzhledem ke svrchu popsanému významu času z hlediska jurisprudence je vhodné zdůraznit význam Mezinárodní organizace práce nejen z hlediska pracovního práva, ale rovněž jako parciální projev modernizace ve smyslu institucionální transformace¹³ (v pří- padě MOP se jedná o instituci – organizaci internacionální). Jako každá struktura i Mezi- národní organizace práce měla a má doposud svůj vlastní regulovaný dynamismus,¹⁴ který reflektuje právě temporální charakter lidské zkušenosti. Ačkoliv se úkoly této mezinárodní organizace v průběhu dějin proměňovaly a stávaly se komplexnějšími, tak, jak se promě- ňoval a stával komplexnějším svět, v němž Mezinárodní organizace práce funguje, svrchu psané základní poslání zůstalo Mezinárodní organizaci práce zachováno doposud.

2. Podíl Čechoslováků na počátcích Mezinárodní organizace práce

Jestliže význam Mezinárodní organizace práce je pro moderní podobu pracovního práva alespoň zčásti doceňován, je třeba říci, že v současnosti bývá spíše opomíjena významná role, kterou při vzniku a fungování této odborné organizace, a tedy i pro stávající podobu pracovního práva v různých zemích světa, sehrála v letech 1918–1938 tehdejší Česko- slovenská republika. Československo bylo zakládajícím členem Mezinárodní organizace práce. Už u kolébky Mezinárodní organizace práce, totiž při vytváření XIII. kapitoly Ver- sailleské mírové smlouvy, stál vedle zástupců Francie, Spojeného království, Spojených států, Itálie, Japonska, Polska a Kubánské republiky československý delegát, kterým tehdy byl jeden z otců zakladatelů moderního československého státu Edvard Beneš.¹⁵

Byl to právě budoucí československý prezident, který navrhl, aby byly politické delegace patnáctičlenné komise koncipující uvedenou „pracovněprávní“ pasáž Versailleské smlouvy doprovázeny odbornými poradci,¹⁶ což vytvořilo příznivé podmínky pro věcný přístup k tvorbě zmíněného právního dokumentu a tím usnadnilo a urychlilo vznik paktu.

10 Národní archiv, fond 464 Pozůstalost dr. Františka Hodače, karton 220, Mezinárodní úřad práce a jeho ředitel, s. 1. Viz též Slavie, 16. května 1920, s. 3.

11 GREGOROVÁ, c. d., s. 20–21.

12 TOMEŠ, I. Z historie International Labour Organisation (ILO) – Mezinárodní organizace práce (MOP).

Fórum sociální politiky, 2017, roč. 10, č. 3, s. 20.

13 K modernizaci ve smyslu institucionální transformace viz HORSKÝ, J. Struktura. In: ŠTORCHOVÁ, L.

a kol. Koncepty a dějiny. Proměny pojmů v současné vědě. Praha: Scriptorium, 2014, s. 66.

14 HORSKÝ, Struktura, s. 66.

15 TOMEŠ, c. d., s. 20.

16 Tamtéž.

(4)

Stejně tak to byla právě delegace ČSR, jež „předložila memorandum požadující vypra- cování mezinárodní úmluvy o osmihodinové pracovní době“.¹⁷ Argumentovala přitom v memorandu, že „není otázka způsobilejší uklidnit veřejné mínění a mysl pracujících, nežli osmihodinová pracovní doba“.¹⁸ Tento požadavek byl do Versailleské smlouvy vtělen a stal se jedním z počátečních pilířů aktivit Mezinárodní organizace práce a jejím prostřed- nictvím i významnou složkou mezinárodního pracovního práva.

Na okraj se sluší dodat, že se Edvard Beneš zasloužil o rozvoj Mezinárodní organizace práce i svými dalšími kroky. Byl to on, kdo přišel s myšlenkou, aby vedení organizace neo- vládly jen koloniální velmoci, ale aby se na něm významněji podílely i menší státy. Kon- krétně Beneš předestřel myšlenku, aby se 2. sekretářem komise mezinárodního pracovního zákonodárství stal zástupce některého malého státu.¹⁹ Právě tato, také z „československých kořenů“ vyvěrající schopnost Mezinárodní organizace práce, umožňující zahrnout do fun- gování svých orgánů nejen „velké hráče“, nýbrž učinit angažovanými participanty svých aktivit rovněž další státy, se ukázala jako velmi důležitá pro adaptaci organizace na meta- morfózy objektivních i subjektivních skutečností. Posléze se ona schopnost přizpůsobení projevila i např. v době studené války, dekolonializace a taktéž vytvářením regionálních konferencí řešících specificky lokální problémy.

Tato dovednost umožnila Mezinárodní organizaci práce flexibilně reagovat na výzvy a potřeby doby. Tedy opět na onu na počátku tohoto článku zmíněnou historickou zkuše- nost. Právě taková vlastnost bývá nezbytná pro kontinuální přetrvání velkých říší i mezi- národních organizací. Byl to konečně znovu Edvard Beneš, ještě jako ministr zahraničních věcí Československa, který byl na návrh zástupce Velké Británie²⁰ na 7. zasedání Meziná- rodní konference práce v roce 1925 zvolen předsedou této konference.²¹ Jednalo se nejen o výraz výběru reprezentanta zastávajícího významnou ústavní funkci, nýbrž i o vyjádření ocenění přínosu tohoto československého národně socialistického politika pro Mezinárod- ní organizaci práce a zprostředkovaně tedy rovněž pro pracovní právo.

Edvard Beneš ovšem nebyl jediným československým politikem, který se zasloužil o rozvoj mezinárodní úrovně tvorby pracovního práva svým působením v rámci orgánů Mezinárodní organizace práce v době mezi dvěma světovými válkami. Působení dele- gátů z ČSR v MOP bylo dlouhodobé²² a aktivní, což je hodno ocenění též s přihlédnu- tím ke skutečnosti, že na rozdíl od představitelů anglofonních a frankofonních zemí byly jednací jazyky v Mezinárodní organizaci práce pro československé reprezentanty jazyky cizími.

Na první konferenci posléze Edvarda Beneše nahradil Rudolf Brož, budoucí národní socialista, který se jako člen hospodářské delegace zúčastnil pařížské mírové konference²³

17 Tamtéž. Text memoranda viz International Labour Office. Official Bulletin. Vol. I. April 1919 – August 1920. Geneva: ILO, 1923, s. 245–255.

19 Tamtéž, s. 5. Tímto státem se tehdy stala Belgie.

20 SKOCH, J. Mezinárodní organizace práce a ČSR. Genese mezinárodní organizace práce, její působení a účast Československa na jejím díle. Praha: Lidová knihtiskárna A. Němec a spol., 1928, s. 103.

21 TELTŠÍK, c. d., s. 590–591.

22 GREGOROVÁ, c. d., s. 88.

23 TOMEŠ, J. BROŽ, Rudolf. In: VOŠAHLÍKOVÁ, P. a kol. Biografický slovník českých zemí. 7. sešit (Bra- -Brum). Praha: Libri, 2012, s. 209–210.

(5)

a vystupoval aktivně v komisi pro mezinárodní pracovní zákonodárství.²⁴ Brož dokonce navrhl komisi širší pojetí úmluvy o osmihodinové pracovní době, totiž rozšíření působnosti konvence na všechny provozy se zaměstnanci, nejen na provozy průmyslové.²⁵ Později byly provozy omezeny na průmyslové a zemědělské²⁶ a nakonec ve spojení se zástupci italské vlády byla regulace omezena na zaměstnance v průmyslu a obchodu.²⁷

Jmenovat lze dále např. národně socialistického senátora Ferdinanda Šťastného, ústřed- ního tajemníka Odborového sdružení československého a sociálně demokratického poslan- ce Rudolfa Tayerleho, či dr. Evžena Šterna. Rudolf Tayerle byl činný rovněž v meziná- rodních aktivitách odborů.²⁸ Dr. Evžen Štern byl odborovým radou na Ministerstvu práce a sociální péče, později zastával post generálního tajemníka Ústřední sociální pojišťov- ny.²⁹ Napsal několik článků týkajících se Mezinárodní organizace práce³⁰ a patřil „k před- ním expertům na sociální politiku I. republiky“.³¹ Při svých úvahách sociálních reforem měl Štern mezinárodní rozhled. Inspiraci hledal kupříkladu také v sovětském plánování, industrializaci a sociálních programech či v Rooseveltově New Dealu.³²

Pozapomenuta zůstala informace, že se činnosti Mezinárodní organizace práce krátce účastnila rovněž spisovatelka Marie Majerová,³³ která vzhledem ke svému levicovému smýšlení byla odbornou poradkyní zástupce zaměstnanců na washingtonské konferenci Mezinárodní organizace práce v roce 1919.³⁴ Je projevem historického paradoxu, kdy se během relativně krátké doby v důsledku objektivních i subjektivních okolností dokáže zcela změnit postavení jedince a dějiny tuto stopu zachycují a důsledně otiskují. Poradcem delegáta zaměstnanců, tedy „na jedné lodi“ s Marií Majerovou, byl v roce 1919 rovněž Vojtěch Dundr, pozdější tajemník Československé sociálně demokratické strany dělnické, který byl odsouzen v procesu s Miladou Horákovou. V době zmíněného procesu byla naopak Marie Majerová aktivní členkou Komunistické strany Československa a stála tedy takříkajíc „na druhé straně barikády“.³⁵

24 International Labour Office. Official Bulletin. Vol. I. April 1919 – August 1920. Geneva: ILO, 1923, s. 34, 37–40, 49–50, 56, 71, 131,133, 143.

25 Tamtéž, s. 112.

26 Tamtéž, s. 160.

27 Tamtéž, s. 196.

28 Viz k tomu např. TAYERLE, R. Mezinárodní odborová konference v Bernu. In: Odborové sdružení čes- koslovanské. Ústřední korespondenční a statistický časopis československých odborných a vzdělávacích spolků, 1919, roč. XXIII, č. 5, Praha: Josef Malý, s. 41–43.

29 Viz RÁKOSNÍK, J. Odvrácená tvář meziválečné prosperity. Nezaměstnanost v Československu v letech 1918–1938. Praha: Karolinum, 2008, s. 22. Rovněž viz Ústřední sociální pojišťovna 1926–1936. Praha:

Ústřední sociální pojišťovna, 1936, s. 17.

30 Např. ŠTERN, E. Československo a Mezinárodní organizace práce. In: Sociální politika v Československé republice. Praha: Sociální ústav Československé republiky, 1928, s. 89–99, nebo ŠTERN, E. O osmihodi- nové pracovní době. In: Sociální politika v Československé republice. Praha: Sociální ústav Českosloven- ské republiky, 1928, s. 13–18.

31 Viz RÁKOSNÍK, c. d., s. 22.

32 Tamtéž.

33 Z nejvýznamnějších děl jmenujme sociální a generační román Siréna, naturalistický román Náměstí repub- liky, avantgardně utopickou Přehradu nebo knihu pro mládež Robinsonka.

34 SKOCH, c. d., s. 41.

35 K životu a dílu Marie Majerové z poslední doby viz např. MANDOVÁ, L. Od Panenství k Divokému Západu. Doba, život a dílo Marie Majerové. Praha: H+H, 2019.

(6)

3. František Xaver Hodač jako funkcionář Ústředního svazu československých průmyslníků

Nejvýznamnější českou stopu v Mezinárodní organizaci práce a ve fungování jejích orgánů v meziválečném období ovšem zanechal politik a novinář František Xaver Hodač. Ten- to absolvent filozofické a právnické fakulty české Karlo-Ferdinandovy univerzity³⁶ patřil původně k Masarykovým realistům, aby se posléze transformoval do představitele názorů blízkých Československé národní demokracii, za niž byl také v letech 1929–1935 poslan- cem a novinářem. V této pozici prosazoval sbližování i s vyhraněně pravicovými politic- kými uskupeními (např. Národní ligou) a zastával i některé kontroverzní názory, např.

vcelku pochvalně se stavěl vůči totalitní fašistické Itálii (především vůči korporativismu a italskému řízenému hospodářství).³⁷

Díky svým společenským vazbám se F. X. Hodač stal členem předsednictva Svazu českých průmyslníků již v okamžiku schválení stanov této organizace pražským místo- držitelstvím dne 8. května 1918, a po vzniku Československa se stal generálním tajemní- kem a posléze místopředsedou Ústředního svazu československých průmyslníků.³⁸ Svůj význam při získání tohoto postavení F. X. Hodačem jistě měla i skutečnost, že F. X. Hodač náležel mezi představitele českých bank a pojišťoven,³⁹ které hrály již před vznikem Čes- koslovenska v českém hospodářství nezanedbatelnou roli. Jejich postavení ještě posílilo v meziválečném období.

V Československu totiž proběhl proces tzv. nostrifikace, tj. přesun zahraničních sídel a hospodářského vedení obchodních společností podnikajících na území Československa,

36 František Xaver Hodač byl imatrikulován v roce 1902 na filozofické fakultě a v roce 1903 na právnic- ké fakultě. Viz Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, ZS 1902/1903, Archiv Univerzity Karlovy, Mat- riky Univerzity Karlovy, inv. č. 27, Matrika imatrikulovaných české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy H a Právnická fakulta Univerzity Karlovy, ZS 1903/1904, Archiv Univerzity Kar- lovy, Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 27, Matrika imatrikulovaných české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy H. [online]. Dostupné na: http://is.cuni.cz/webapps/archiv/public/person /se/1671311363975513/?_______MG___search_name=HODAČ+FRANTIŠEK&_______MG___search _birth_date=&_______MG___search_birth_place=&_______MG___search_faculty=4&_______

MG___search_year_from=&_______MG___search_year_to=&lang=cs&PSarcPublicPersonSearchList

=10&SOarcPublicPersonSearchList=0order_prijmeni/0order_jmeno&_sessionId=1156332&__

binding=1&_______BG___OK=Vyhledat&search_name=HODAČ+FRANTIŠEK&search_birth_place

=&search_faculty=4. [cit. 24. 08. 2019]. Studoval do 13. 7. 1907. Viz tamtéž. Státovědeckou státnici jako poslední z povinných státnic skládal F. X. Hodač dne 28. května 1907, a to na české Karlo-Ferdinandově univerzitě, tj. v češtině. Povinný jeden státnicový předmět v němčině úspěšně absolvoval ze správního práva. Viz Archiv Univerzity Karlovy, fond Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, Knihy zku- šebních protokolů státních zkušebních komisí, inv. č. 77, s. 9118. [online]. Dostupné na: http://is.cuni.cz /webapps/archiv/public/book/bo/1625570324201686/197/?lang=cs. [cit. 24. 08. 2019]. Promován byl dne 13. července 1907 za promotorství civilního procesualisty prof. Emila Otta. Viz Archiv Univerzity Karlovy, Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 2, Matrika doktorů (1900–1908), s. 929. [online]. Dostupné na: http://

is.cuni.cz/webapps/archiv/public/book/bo/1662070835117222/344/?lang=cs. [cit. 24. 08. 2019].

37 Viz heslo František Hodač. [online]. Dostupné na https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Hodač. [cit.

14. 09. 2019].

38 DURMANOVÁ, M. a kol. Ústřední svaz československého průmyslu 1918–1950. Inventář. Pra- ha: Státní ústřední archiv, 1964, s. 2. K ustavení svazu viz též Národní archiv, fond 372 Ústřední svaz československého průmyslu, inv. č. 83, sign. 0/50/1, karton 24, ustavení ÚSČP. Viz též Národní archiv, fond 464 Pozůstalost dr. Františka Hodače, karton 220, Mezinárodní úřad práce a jeho ředitel.

39 PRŮCHA, V. a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. 1. díl Období 1918–1945.

Brno: Doplněk, 2004, s. 191.

(7)

který probíhal v letech 1919–1929. Hlavní vlna nostrifikace v českých zemích se pak odehrála v letech 1921–1924. Tento proces se opíral zejména o vládní nařízení č. 522/1919 Sb. z. a n.

a o zákon č. 12/1920 Sb. z. a n., o podnicích, které mají sídlo mimo území československého státu. Jedním z důsledků nostrifikační právní úpravy a její realizace v praxi byla skutečnost, že řadu obchodních společností či obchodních podílů v nich odkoupily československé banky za výhodné ceny a v ČSR tak došlo k významnému propojení průmyslu a bankovnictví. To napomohlo monopolizaci, koncentraci výroby a kapitálu v průmyslu, zejm. zbrojním, auto- mobilovém, leteckém, elektrotechnickém, obuvnickém, chemickém, a v hornictví a hutnic- tví.⁴⁰ Díky tomu stát také banky opakovaně v době hospodářských stagnací a krizí sanoval, neboť se tím snažil předcházet hrozícím dopadům na průmyslová odvětví a zaměstnanost.

Ne vždy ovšem tyto snahy skončily úspěšně. Nezřídka pomohly poskytnuté státní peníze jen bankéřům, nikoliv zaměstnancům, což vyvolávalo kritiku tisku (v komunistických novinách se objevoval dokonce pojem „bankokracie“) i levicových politických stran.⁴¹

Na druhou stranu díky tomu existovala v Československé republice v letech 1918–

1938 poměrně výrazná organizovanost zaměstnavatelů a zaměstnanců v průmyslu. Svrchu psané skutečnosti rovněž vedly mnoho velkých zaměstnavatelů k uvědomění si výhod- nosti vytváření sociálního partnerství, uzavírání kolektivních smluv mezi zaměstnavate- li a zaměstnanci ohledně mezd, pracovních, bezpečnostních a sociálních otázek.⁴² Jako perspektivní se totiž v průběhu doby ukázala „taková sociální politika, která… přihlížela k požadavkům zaměstnanců“.⁴³ Politika sociálního dialogu formovala specifickou podobu podnikatelské etiky a kultury⁴⁴ zasahující do oblasti pracovního práva.⁴⁵ Samozřejmě tento dialog probíhal v mezích daných historickou dobou,⁴⁶ představami a rámcem dosavadních poměrů, limity právní úpravy i podnikání jako soustavné činnosti za účelem dosažení zisku a také poměrně vysokou organizovaností a sociálním sebeuvědoměním zaměstnanců.

Byl to právě Ústřední svaz československých průmyslníků jako zájmová organizace velkých zaměstnavatelů, zejména ve výše uvedených odvětvích průmyslu, který se snažil sjednocovat postoje zaměstnavatelů, zaujímal k jejich užitku stanoviska a vyjad- řoval se k návrhům obecně závazných normativních předpisů, příp. takové akty inici- oval a řešil též problematiku např. kolektivních smluv, mzdových otázek a jednotného postupu v mzdových a sociálních otázkách (nemocenské pojištění, zprostředkovatelny práce atp.).⁴⁷ Logicky se proto stal Ústřední svaz československých průmyslníků organi-

40 PRŮCHA a kol., c. d., s. 133–134, 136.

41 Viz např. článek Vláda uznává úplnou bezradnost v řešení hospodářské krize. Rudé právo, 1. října 1922, č. 230, roč. III, s. 1, nebo Porážka horníků – první výsledek jednotné fronty sociál patriotů s buržoazií.

Rudé právo, 17. října 1922, č. 243, roč. III, s. 1–2, zde se objevuje pojem bankokracie a výslovně jsou zde zmíněni Engliš, Preis a právě Hodač. Dále též viz Ministra financí tanec mezi vejci. Rudé právo, 17. října 1922, č. 243, roč. III, s. 3–4, nebo Veliká hospodářská krize potrvá dlouho. Státnická zkouška buržoazie.

Rudé právo, Večerník, 15. listopadu 1922, č. 259, roč. III, s. 1.

42 PRŮCHA a kol., c. d., s. 138.

43 PRŮCHA a kol., c. d., s. 139.

44 Tamtéž.

45 Projevem této etiky bylo i to, že sociální politiku ve prospěch zaměstnanců chválil např. i pravicově ori- entovaný Karel Kramář. Viz Proč jsem chtěl a chci Národní sjednocení. Národní listy, 28. dubna 1935, č. 117, roč. 75, s. 1. V digitalizované podobě dostupné na: https://cs.wikisource.org/wiki/Pro%C4%8D _jsem_cht%C4%9Bl_a_chci_N%C3%A1rodn%C3%AD_sjednocen%C3%AD. [cit. 24. 08. 2019].

46 Jiný přístup lze sledovat v etapě konjunktury, jiný v čase vrcholící hospodářské krize.

47 DURMANOVÁ a kol., c. d., s. 3.

(8)

zací, která vyslala své představitele jako reprezentanty československých zaměstnavatelů do Mezinárodního úřadu práce. Stejně tak logické bylo, že při volbě delegáta spočinul pohled svazu právě na osobnosti F. X. Hodače. F. X. Hodač, jak již bylo řečeno, stál v čele sekretariátu svazu. Z orgánů svazu – užšího prezidia, širšího prezidia, výborů podle druhu hospodářství a dále právního, ústředního sekretariátu – to byl právě personální substrát sekretariátu, který byl na odborné a právní diskuze nejlépe připraven. Sekretariát tvořily referáty právní, statistický a všeobecný a zaměření referátů odpovídala kvalifikace jeho zaměstnanců a představitelů.⁴⁸

Svým vzděláním, jazykovou vybaveností i rozhledem naplňoval František Xaver Hodač předpoklady pro kvalitní reprezentaci československých zaměstnavatelů na mezinárodní scéně. F. X. Hodač se navíc opakovaně vyjadřoval ve prospěch určité formy sociální- ho dialogu. Např. v poznámkách k Mezinárodní organizaci práce si napsal: „Společnost národů má za cíl založit obecný mír a tento mír může vzniknout jen na podkladu sociál- ní spravedlnosti. Pokud přetrvávají pracovní podmínky obsahující nespravedlnost, bídu a strádání působí … nespravedlnost a je třeba tyto podmínky zlepšit.“⁴⁹ Model tripartity chápal F. X. Hodač právě ve smyslu opatření určených k předcházení revolucím. Napsal k tomu: „… nejedná se o přestavbu sociální, které se někteří obávají, jiní vychvalují … Na legální půdě se provádějí reformy dlouho žádané.“⁵⁰ Také tyto názory jej kvalifikovaly k účasti v organizaci předurčené formovat mezinárodní standardy pracovněprávních otá- zek. Je nutno již na tomto místě uvést, že se F. X. Hodač na poli internacionální tripartity osvědčil, svým povinnostem dostál, a očekávání do něj vkládaná naplnil.

4. Působení Františka Xavera Hodače v Mezinárodní organizaci práce v letech 1919–1924

František Xaver Hodač byl z pozice generálního tajemníka Ústředního svazu českosloven- ských průmyslníků vyslán jako delegát zaměstnavatelů již na 1. Všeobecnou Mezinárodní konferenci práce, konanou od 29. října do 29. listopadu roku 1919 v „atmosféře naděje a očekávání“.⁵¹ Byl tehdy jedním ze 4 československých řádných delegátů na konferenci.

Všebecné konference se totiž zúčastnili vždy 2 zástupci vlády, 1 zástupce zaměstnava- telů a 1 zástupce zaměstnanců za každý členský stát organizace.⁵² F. X. Hodač zde byl členem klíčové návrhové komise, též komise pro nezaměstnanost.⁵³ Návrhová komise přijímala a vyřizovala podané návrhy a komise pro nezaměstnanost se zabývala jednou z důležitých otázek tvořících náplň jednání konference, když vysoká nezaměstnanost provázela transformaci válečného hospodářství do civilních poměrů. F. X. Hodač rovněž zasedal v organizační komisi.⁵⁴

František Xaver Hodač při zaujímání stanovisek úzce spolupracoval se svými dvě- ma poradci – Jindřichem Waldesem, podnikatelem spojeným se známou značkou Koh-

48 DURMANOVÁ a kol., c. d., s. 10.

49 Národní archiv, fond 464 Pozůstalost F. X. Hodače, karton 220, K příjezdu ředitele MÚP Alberta Thomase.

50 Tamtéž.

51 [Online]. Dostupné na: https://www.ilo.org/global/publications/world-of-work-magazine/articles/ilo-in -history/WCMS_155819/lang--en/index.htm. [cit. 15. 06. 2019].

52 TELTŠÍK, c. d., s. 586.

53 SKOCH, c. d., s. 42.

(9)

-i-noor a Antonínem Křížem.⁵⁵ Právě na této konferenci byla přijata úmluva o osmiho- dinové pracovní době, jejíž přijetí podporovala nejen československá vláda, ale rovněž zaměstnavatelé, mj. také F. X. Hodač. Důvodem bylo nejen uklidnění zjitřené poválečné atmosféry prosazením požadavku podle československého memoranda mezi zaměstnanci

„milovaného a populárního na prvomájových manifestacích“,⁵⁶ ale rovněž skutečnost, že se ukázalo, že efektivita práce v reálu s překročením určité hrance pracovní doby klesá.

Kupříkladu v memorandu obsažená statistika efektivity práce vytvořená komisí pro váleč- ný průmysl Velké Británie ukázala, že při 66hodinové týdenní pracovní době byla odve- dena práce v hodnotě 110, při 55hodinové týdenní pracovní době 134 a při 46hodinové týdenní pracovní době 158, tj. zdaleka nejefektivnější.⁵⁷ Konference schválila také řadu dalších úmluv.⁵⁸

Největším úspěchem Československa v MOP jako státu, i Františka Xavera Hodače osobně, se v roce 1919 stalo jeho zvolení členem Správní rady Mezinárodní organizace práce.⁵⁹ Správní rada měla v meziválečném období celkem 24 členů. Z nich 12 tvořili zástupci vlád členských států, 6 delegáti zaměstnavatelů a 6 delegáti zaměstnanců. Členové byli voleni z pléna dané skupiny (vláda, zaměstnanci, zaměstnavatelé) na funkční období tří let.⁶⁰ Správní rada zasedala každé tři měsíce.⁶¹ Rada připravovala dopředu na základě návrhů vlád a zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů program Všeobecné konference a osnovy dokumentů k projednání,⁶² ať úmluv (konvencí) či doporučení. „Mezinárodně právní úprava práce znamená úpravu pracovních podmínek prostřednictvím mezinárod- ních dohod.“⁶³ „Konvence je závaznou formou usnesení MOP, upravující nejdůležitější otázky pracujících, ochrany a bezpečnosti práce.“⁶⁴

Oproti úmluvám doporučení neukládala povinnosti, na něž ještě nenazrála doba, pouze je doporučovala a připravovala podmínky pro budoucí mezinárodní úpravu,⁶⁵ případně se prostřednictvím doporučení otevíraly otázky, kde byla naděje, že bude Mezinárodní organizací práce doporučená úprava přijata na vnitrostátní úrovni některých států.⁶⁶ Doporučení naznačovala směr zájmu MOP, důležitou problematiku, která měla být řešena v budoucnu, ale na níž ještě nebylo dosaženo konsenzu.⁶⁷ Správní radě jakožto iniciativní- mu a řídícímu orgánu podléhal Mezinárodní úřad práce jako stálý a výkonný orgán MOP

55 SKOCH, c. d., s. 41.

57 Tamtéž, s. 247.

58 Jednalo se o úmluvy č. 2–6 týkající se nezaměstnanosti, ochrany mateřství – zaměstnankyň v určitém časovém úseku po slehnutí, noční práce žen, minimálního věku v průmyslu a noční práce mladistvých v průmyslu. [online]. Dostupné na: https://www.ilo.org/dyn/normlex/en/f?p=1000:12000:::NO:::. [cit. 02.

03. 2019].

60 Národní archiv, fond 464 Pozůstalost dr. Františka Hodače, karton 220 Mezinárodní úřad práce a jeho ředitel, s. 2.

61 Tamtéž. V současnosti zasedá Správní rada MOP třikrát do roka a má 56 řádných a 66 zastupujících členů.

62 TELTŠÍK, c. d., s. 586.

65 BĚLINA a kol., c. d., s. 54

66 TELTŠÍK, c. d., s. 587.

(10)

dle čl. 388 ve spojení s čl. 393 Versailleské smlouvy.⁶⁸ Konečně nikoliv zanedbatelnou byla pravomoc Správní rady volit ředitele Mezinárodní organizace práce.⁶⁹

Při výkonu své funkce v rámci prvního funkčního období se František Xaver Hodač zúčastnil celkem čtyř všeobecných konferencí. Na 2. konferenci v roce 1920 byly řeše- ny otázky nadprodukce k uspokojení poválečné spotřeby a ochrana zaměstnanců i neza- městnaných, když např. vyvstaly problémy se zaměstnáváním Němců v reparační oblasti v Porúří.⁷⁰ Obsahově dominantně se konference orientovala na problematiku námořní- ků.⁷¹ Jednou z pravděpodobných příčin byla snaha zapojit výrazněji do činnosti organizace Velkou Británii, jejíž představitelé (konkrétně delegáti vysílaní vládou a zaměstnavateli) představovali při většině hlasování o návrzích dokumentů Mezinárodní organizace práce ve 20. letech 20. století jakousi opozici, snažící se o co nejslabší mezinárodní regulaci projednávaných pracovněprávních témat.

Reprezentace ČSR se vyjádřila k programu konference tak, že se jí z „námořnických“

témat týká jen vnitrozemská plavba.⁷² Vzhledem k tématu jednání se F. X. Hodač⁷³ zúčastnil této ženevské konference společně s kontraadmirálem Bořivojem Radoňem.⁷⁴ F. X. Hodač hlasoval pro celý program budoucí konference a pro většinu úmluv⁷⁵ a dopo- ručení, včetně témat: omezení práce dětí jako topičů a nočních hlídačů, lékařské kontro- ly, minimální věk námořníků, námořnický kodex, pojištění a podpory v nezaměstnanosti námořníků i navigátorů atp. s výjimkou stanovení minimální délky pracovní doby námoř- níků.⁷⁶

Na konferenci v roce 1920 F. X. Hodač důrazně vystoupil k otázkám, které se netýkaly projednávané věcné, tzn. právní matérie, ale byly sto ovlivnit zastoupení států v orgá- nech MOP a případně se i jinak dotknout zájmů československých elit. Tak se F. X. Hodač postavil proti návrhu zástupce Itálie, který chtěl krom příslušnosti ke státům a katego- rie reprezentace složek tripartity – zaměstnanců, zaměstnavatelů, vlády – přihlížet při složení delegací a obsazení orgánů MOP i k přináležitosti k národnosti.⁷⁷ Tím by pro

68 SKOCH, c. d., s. 154.

69 SKOCH, c. d., s. 159.

70 Viz deník Slavie, 16. května 1920, s. 2.

71 Viz POKORNÝ, P. – FUCHS, M. – HORECKÝ, J. – SAMEK, V. 100 let Mezinárodní organizace práce.

Základ sociálního dialogu. Praha: Českomoravská konfederace odborových svazů v nakladatelství Sondy, s.r.o., 2019, s. 28. Speciální pracovně právní konferenci pro námořníky ostatně presumovala již 3. rezoluce komise pro mezinárodní pracovní legislativu pařížské mírové konference. Viz Constitution and Rules.

Permanent Labour Organisation. Geneve: International Labour Office, 1921, s. 18. Viz k této konferenci též TCZERCLAS von TILLY, H. Internationales Arbeitsrecht. Unter besonderer Berücksichtigung der Internationalen Arbeitsorganisation. Berlin – Leipzig: Walter de Gruyter, 1924, s. 89–92.

72 ŠTERN, E. Československo a Mezinárodní organizace práce, s. 92.

73 International Labour Office. Bulletin. 20. October 1920. No. 6–7. Geneva: ILO, 1920, s. 1.

74 International Labour Conference. Second Session 15th June – 10th July, 1920. Geneva: International Labour Office, 1920, s. XXXVI.

75 Na konferenci byly přijaty úmluvy č. 7–9 týkající se minimálního věku námořníků, podpory v neza- městnanosti a zaměstnávání námořníků. [online]. Dostupné na: https://www.ilo.org/dyn/normlex/en/f

?p=1000:12000:::NO:::. [cit. 02. 03. 2019].

76 International Labour Conference. Second Session 15th June – 10th July, 1920. Geneva: International Labour Office, 1920, s. 140–141, 144, 363, 365, 387, 404, 430, 443, 446, 451, 453, 462, 478.

77 Tamtéž, s. 20–21.

(11)

Československo (na rozdíl právě od Italského království)⁷⁸ mohla vzniknout povinnost vysílat v delegaci povinně zástupce svých národnostních menšin a Mezinárodní organizace práce by se tak mohla stát dalším kolbištěm, na kterém by se realizovaly hlasy pří- slušníků československých menšin kritických k novému státu.⁷⁹ Přes odmítavý přístup k institucionalizaci menšinového zastoupení to bylo právě Československo, v jehož delegacích se pravidelně zástupci národnostních menšin v nemalém počtu vyskytovali.⁸⁰ Podobně odmítavě se F. X. Hodač postavil proti myšlence Austrálie, která chtěla v rámci složení a fungování MOP přihlížet i k principu proporcionality delegátů podle kontinentu, z něhož pocházejí.⁸¹ Zde by zase hrozilo oslabení Československa vzhledem k tomu, že se jednalo o evropský stát, když většina členských států byla právě z Evropy.

František Xaver Hodač⁸² zastupoval československé zaměstnavatele a současně Správ- ní radu MOP rovněž na 3. Mezinárodní konferenci práce, jež se konala v roce 1921 v Žene- vě.⁸³ F. X. Hodač byl na této konferenci členem návrhové komise.⁸⁴ Zatímco předcházející Mezinárodní konference práce se v roce 1920 zabývala převážně pracovními podmín- kami specifického segmentu zaměstnanců, měla se podle původního návrhu programu 3. Mezinárodní konference práce z roku 1921 věnovat zejména problematice zaměstnanců v zemědělství, a to rozsáhlé agendě sahající od jejich pracovní doby, přes ochranu před nezaměstnaností, ochranu žen a dětí pracujících v zemědělství (např. věku dětí pro práci v zemědělství, který měl podle čl. I úmluvy činit 14 let),⁸⁵ právo se organizovat a sdružo- vat za účelem prosazení svých zájmů, až po ochranu před úrazy a nemocemi.⁸⁶ Zařazení problematiky pracovních poměrů v zemědělství mezi první otázky řešené Mezinárodní organizací práce bylo pochopitelné. Zaměstnanci v zemědělství činili v období 1918–1938 nezanedbatelný segment pracovního trhu.⁸⁷

Proti návrhu na přijetí úmluvy věnující se komplexně juristické regulaci právních insti- tutů dotýkajících se zaměstnanců v zemědělství vystoupili zástupci francouzské vlády za podpory delegátů ze Švýcarska. Navrhli, aby byly všechny body týkající se zaměstnanců v zemědělství z pořadu jednání konference staženy.⁸⁸ Zaměstnanci v zemědělství tím měli

78 Podle paktu Společnosti národů se totiž ochrana národnostních menšin dotýkala nově vzniklých států, nikoliv velmocí. Podrobněji k tomu viz PETRÁŠ, R. Menšiny v meziválečném Československu. Právní postavení národnostních menšin v první Československé republice a jejich mezinárodněprávní ochrana.

Praha: Karolinum, 2009.

79 Takovým kolbištěm byla ostatně i Společnost národů samotná. Jen čeští Němci se obrátili na Společnost národů souhrnně s 24 peticemi upozorňujícími na údajnou diskriminaci německé menšiny ze strany stát- ních orgánů Československé republiky. Viz např. PITRONOVÁ, A. Čeští Němci jako svébytný prvek mezinárodních vztahů. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií, Brno: MU v Brně. 2010, s. 14.

80 Viz příklady dále.

81 International Labour Conference. Second Session 15th June – 10th July, 1920. Geneva: International Labour Office, 1920, s. 20–21.

82 Viz KOLEKTIV AUTORŮ. Fond č. 464 Pozůstalost dr. Františka Hodače 1883–1943. Inventář. Praha:

SÚA, 1961, s. II. – III.

83 Podrobněji viz TCZERCLAS von TILLY, c. d., s. 93–100.

84 SKOCH, c. d., s. 66 a 70. Rovněž viz International Labour Conference. Third Session. Geneva 1921. Vol I.

First and Second Parts. Geneva: International Labour Office, 1921, s. LXIII.

85 ŠTERN, Československo a Mezinárodní organizace práce, s. 94, 95.

86 ALCOCK, A. History of the International Labour Organisation. London: Macmillian, 1971, s. 53.

87 Viz níže.

88 SKOCH, c. d., s. 65. Též TCZERCLAS von TILLY, c. d, s. 93–95.

(12)

být z působnosti MOP vyňati, stejně jako byli v té době vyňati např. pracující domo- rodci v koloniích. Prosazení takového přístupu by ovšem významně omezilo působnost Mezinárodní organizace práce řešit pracovněprávní a sociální problematiku. Znamenalo by totiž, že by v tehdejší době mimo zájem MOP zůstaly pracovní podmínky přibližně 3/4 všech zaměstnanců.⁸⁹ Návrh francouzské vlády byl sice ve většině bodů přehlasován, přesto se podařilo z programu konference většinovým hlasováním tehdejších delegátů zaměstnavatelů a vlád vyjmout délku pracovní doby v zemědělství a některé další otázky.⁹⁰

Celý spor se nakonec dostal až před Stálý soud mezinárodní spravedlnosti, který rozhod- nutí většiny členů MOP potvrdil.⁹¹ Tím byla vytvořena praxe, kdy uvedený soudní orgán Společnosti národů rozhodoval o sporných otázkách týkajících se záležitostí fungování Mezinárodní organizace práce a jejích orgánů, včetně rozhodování o kompetencích.

Výsledkem bylo přijetí úmluvy MOP č. 10 o minimálním věku pro vstup do zaměstnání v zemědělství. V Československu došlo k uzavření ratifikace předáním ratifikačních listin dne 31. srpna 1923. Dále byla na této konferenci přijata úmluva č. 11 o svobodě sdružování v zemědělství,⁹² úmluva č. 13 o používání běloby v natěračství z r. 1921,⁹³ a konečně úmluva č. 14 o provedení týdenního klidu v průmyslových závodech. Pro všechny tyto úmluvy a rovněž pro doporučení (např. o rozvoji technického zemědělského vzdělávání nebo o volnu v obchodních zařízeních) F. X. Hodač zvedl ruku.⁹⁴

Je třeba dodat, že i přes pozitivní stanovisko československých reprezentantů vlád, zaměstnanců i zaměstnavatelů vyslovené přímo na konferenci se nakonec v letech 1918–1938 schválené úmluvy ne vždy podařilo v Československu provést do vnitro- státního práva. Z úmluv odhlasovaných svými zástupci Československo neratifikovalo v meziválečném období např. úmluvu č. 12 o odškodňování pracovních úrazů v zemědělství z r. 1921,⁹⁵ úmluvu č. 15 o minimálním věku ženců, úmluvu č. 16 o lékařské péči o mla- distvé námořníky,⁹⁶ nebo úmluvu č. 17 o odškodňování pracovních úrazů z roku 1921,⁹⁷ které byly obě ratifikovány až v roce 1950.

Ještě výrazněji se uvedený trend projevil ve 30. letech 20. století, kdy ČSR z úmluv přijatých Mezinárodní organizací práce neratifikovalo většinu. Jmenovat lze např. úmlu- vu č. 29 o nucené nebo povinné práci z r. 1930,⁹⁸ ta byla ratifikována až v roce 1957, úmluvu č. 37 o povinném invalidním pojištění zaměstnanců v průmyslových a obchodních podnicích a ve svobodných povoláních, jakož i domácích dělníků a osob zaměstnaných

89 Viz ALCOCK, c. d, s. 55.

90 Tamtéž.

91 Tamtéž.

92 KOLEKTIV AUTORŮ. Úmluvy Mezinárodní organizace práce ratifikované Českou republikou. I. Sborník úmluv MOP ratifikovaných Českou republikou podle stavu účinného k 1. lednu 2018. Praha: Českomorav- ská konfederace odborových svazů, 2017, s. 19–20.

93 Tamtéž, s. 163–165.

94 International Labour Conference. Third Session. Geneva 1921. Vol I. First and Second Parts. Geneva:

International Labour Office, 1921, s. 307, 310, 318, 320, 331, 356.

95 KOLEKTIV AUTORŮ. Úmluvy Mezinárodní organizace práce ratifikované Českou republikou. I., s. 261–262.

96 [Online]. Dostupné na: https://www.ilo.org/dyn/normlex/en/f?p=1000:12000:::NO:::. [cit. 02. 03. 2019].

98 Tamtéž, s. 21–29.

(13)

v domácnosti z r. 1933,⁹⁹ úmluvu č. 38 o povinném invalidním pojištění zaměstnanců v zemědělských podnicích 1933,¹⁰⁰ úmluvu č. 39 o povinném pojištění pro případ smrti v průmyslových a obchodních podnicích a ve svobodných povoláních, jakož i domácích dělníků a osob zaměstnaných v domácnosti z r. 1933,¹⁰¹ nebo úmluvu č. 42 o odškodnění nemocí z povolání (revidovaná) 1934.¹⁰² Úmluvy č. 37–42 ze 30. let 20. století byly rati- fikovány Československem až v roce 1949.¹⁰³ Ratifikace na konci 40. let 20. století byla umožněna sílícím důrazem na sociální práva v poválečném období.

Neratifikace úmluvy a nepřijetí juristické úpravy právního institutu ze smlouvy v podo- bě zákona pak znamenaly, že schválení uvedených úmluv ze strany československých zástupců mělo čistě demonstrativní charakter s ohledem na tehdejší dualismus meziná- rodního a vnitrostátního práva,¹⁰⁴ kdy musely být mezinárodní smlouvy, ať parlamentní či prezidentské¹⁰⁵ inkorporovány do vnitrostátního právního řádu ČSR. Uvedená skutečnost je ovšem pochopitelná. Vystupování československých delegátů na mezinárodním fóru totiž mělo nejen právní, nýbrž i reprezentativní funkci, a to směrem do zahraničí, ale i pro vnitrostátní publikum. Sloužilo mj. k prezentaci vyspělosti, internacionální zodpovědnosti a kooperativnosti státu i dalších československých částí tripartity, i když realita mohla být poněkud odlišná. Přesto je nutno přiznat, že Československo v letech 1918–1938 náleželo k těm státům, které ratifikovaly a inkorporovaly z konvencí Mezinárodní organizace práce z členských států MOP největší počet.

František Xaver Hodač v souvislosti se svou pozicí funkcionáře zaměstnavatelů v Mezi- národní organizaci práce sehrál v době svého prvního funkčního období (1919–1922) významnou úlohu nejen při prosazování zájmů své sociální skupiny a formování interna- cionálních standardů pracovního práva, ale taktéž při posilování postavení Českosloven- ska v mezinárodním společenství. Když Společnost národů ustavila osmičlennou komisi expertů k určení průmyslového charakteru (tzn. vlastně rozvinutosti) jednotlivých států, tvořili ji 4 členové vyslaní Správní radou MOP a 4 členové jmenovaní generálním tajemní- kem Společnosti národů. Členem této komise za zaměstnavatele ze Správní rady Meziná- rodní organizace práce se stal právě F. X. Hodač.¹⁰⁶ Tato komise se sešla celkem šestkrát, a to v dubnu, červenci, říjnu, listopadu 1921 a v dubnu a květnu 1922. Nakonec bylo urče- no 7 kritérií průmyslové kapacity (počet průmyslového obyvatelstva, poměr průmyslového obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva, délka železniční sítě, délka železniční sítě

100 Tamtéž, s. 281–288.

101 Tamtéž, s. 289–297.

102 Tamtéž, s. 298–301.

103 Tamtéž, s. 12–13.

104 Tento dualismus ovšem nebyl úplný. Viz TOMÁŠEK, M. Podíl čs. práva a diplomacie na fungování mezi- válečné Evropy a formování evropských integračních uskupení. In: MALÝ, K. – SOUKUP, L. (eds.).

Československé právo a právní věda v meziválečném období (1918–1938) a jejich místo ve střední Evropě.

Praha: Karolinum, 2010, s. 366–370.

105 Což byly právě úmluvy Mezinárodní organizace práce podle čl. 405 odst. 5 Versailleské úmluvy a § 64 odst. 1 Ústavní listiny z roku 1920. Podle dobového výkladu totiž tyto úmluvy neukládaly státu ani občan- stvu hmotná břemena, a to přesto, že po ratifikaci stát zavazovaly a svým obsahem zasahovaly do hospo- dářského života. Viz ŠTERN, Československo a Mezinárodní organizace práce, s. 37.

106 International Labour Conference., Record of Proceedings, First Annual Meeting October 29, 1919 – November 29, 1919. Washington DC: Government Printing Office, 1920, s. 284.

(14)

na 1 km², spotřeba elektrické energie, spotřeba elektrické energie na 1 obyvatele, tonáž obchodního loďstva). Vědecké zpracování bylo svěřeno subkomisi, v níž zasedal opět F. X. Hodač.¹⁰⁷ I přesto, že postavení ČSR na světových trzích začalo, spolu se zlepšující se hospodářskou situací Německa a odbytovou krizí po uspokojení poválečných potřeb trhů zbožím,¹⁰⁸ oslabovat, podařilo se Československu, též za přispění F. X. Hodače při stanovení hodnotících kritérií a jejich rozpracování, být zařazeno mezi nejvyspělejší země světa.

V období Hodačova druhého funkčního období (1922–1925) se světová hospodář- ská situace změnila. Aktivity Mezinárodní organizace práce poněkud oslabily na její 4. a 5. konferenci vzhledem ke skutečnosti, že první roky této doby nebyly příliš příznivé sociálnímu pokroku s ohledem na krizi z nadprodukce.¹⁰⁹ Přijata byla doporučení ohledně statistiky vystěhovalectví a přistěhovalectví.¹¹⁰ Situace se změnila s návratem konjunktury, kdy v roce 1925 Všeobecná konference Mezinárodní organizace práce schválila úmluvy č. 17–20 týkající se úhrady pracovních úrazů, nemocí z povolání, rovnosti v zacháze- ní při řešení pracovních úrazů a noční práce v pekárnách.¹¹¹ Naproti tomu výsledkem hospodářského útlumu byly mj. diskuze o možném ústupu od zakotvení osmihodinové pracovní doby v právním řádu. Začaly se (znovu) ozývat hlasy některých představitelů vlád a zaměstnavatelských organizací, jež považovaly juristickou regulaci délky práce zaměstnanců za zbytečně ingerující do svobody podnikání a zaměstnanecko-zaměstnava- telských vztahů.

To vše i přesto, že úmluva Mezinárodní organizace práce o osmihodinové pracovní době umožňovala ve svém článku 5 a 6 práci přesčas ve stanovených výjimečných přípa- dech a v článcích 3 a 4 dávala možnost překročit délku pracovní doby. Osmihodinová pra- covní doba se tak nevztahovala na některá odvětví ekonomiky, jinde ji bylo možné překro- čit. Obdobně československá zákonná regulace – zákon č. 91/1918 Sb. z. a n. o 8hodinové době pracovní umožnila v § 6 práci přesčas a v § 4 a 5 ministrem stanovené výjimky. Práce přesčas mohla činit až 120 dnů v roce. Ve skutečnosti tedy osmihodinová pracovní doba platila jen pro polovinu pracovního roku. Ve druhé polovině roku mohla být (a nezřídka byla, viz níže) desetihodinová denní pracovní doba. K tomu osmihodinová pracovní doba vázala jen zaměstnance v živnostenských a hornických provozech, u zemědělců se použil zákon jen u pravidelných zaměstnanců, žijících mimo domácnost sedláka a dostávajících pravidelnou denní, týdenní nebo měsíční mzdu.¹¹² Na značnou část zaměstnanců a na úřed- níky se osmihodinová doba výkonu zaměstnání, resp. služby nevztahovala.¹¹³

107 SKOCH, c. d., s. 156.

108 ŠTERN, O osmihodinové pracovní době, s. 17.

109 TELTŠÍK, c. d., s. 588.

110 ŠTERN, c. d., s. 98.

111 [Online]. Dostupné na: https://www.ilo.org/dyn/normlex/en/f?p=1000:12000:::NO:::. [cit. 02. 03. 2019].

112 § 1 zákona č. 91/1918 Sb. z. a n., o 8hodinnové době pracovní.

113 Podle původních výkladů by se teoreticky omezení osmi hodin mohlo vztahovat i na činnost úředníků, pokud byli zaměstnanci v odvětvích, o nichž hovořil zákon. To uváděl např. výnos ministerstva pošt a tele- grafů č. 54292-I./20 ze dne 5. října 1920, který též říkal, že má být v rámci týdne poskytnuta státním civil- ním zaměstnancům v týdnu alespoň 32hodinová pracovní přestávka, která má minimálně každý třetí týden připadnout na neděli. Viz FOREJT, J. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu a výnosů ministerstev v služebních, platových a pensijních záležitostech státních a jiných veřejných zaměstnanců. Svazek I. Pra- ha: Ročenka čs. státních úředníků, 1936, s. 155. Judikatura Nejvyššího správního soudu však potvrdila, že

(15)

Důsledkem relativizace mezinárodněprávní úpravy pracovní doby byl rozsáhlý ústup od osmihodinové pracovní doby ve vnitrostátní úpravě řady zemí, včetně českosloven- ských sousedů. Nejprve se tak stalo v Německu, kde zákonná úprava nakonec vůbec při- jata nebyla.¹¹⁴ V Polsku byla v roce 1922 účinnost obecně závazného normativního aktu zavádějícího zásadu 48hodinového pracovního týdne na dva roky, a tím i povinnost ji dodržovat, pozastavena,¹¹⁵ a to přesto, že Polsko patřilo mezi státy, jež zavedly osmihodi- novou pracovní dobu do právního řádu ještě před přijetím příslušné úmluvy č. 1 Meziná- rodní organizace práce. Stalo se tak už v roce 1918 dekretem o osmihodinovém pracovním dnu.¹¹⁶ Ve Velké Británii zase Státní úřad pro mzdy a pracovní otázky rozhodl, že pracov- ní doba na železnici činí 10–12 hodin. Spojené království ostatně dotazovalo zachování pracovní doby na půdě Mezinárodní organizace práce ještě v roce 1925, kdy ekonomická konjunktura učinila snahy o odstranění osmihodinové pracovní doby dočasně minulostí.¹¹⁷ Pracovní doba vybraných profesí se prodlužovala také kupříkladu v USA, Dánsku, Švýcar- sku, Španělsku či Holandsku. Lépe na tom nebyly ani totalitní státy. Např. přestože italští fašisté demagogicky převzali požadavek osmihodinové pracovní doby do svého programu od socialistických stran,¹¹⁸ uzákonili tuto normu až v roce 1925,¹¹⁹ tedy v době vrcholící konjunktury, kdy již ziskům zaměstnavatelů taková úprava nevadila.

V Československu sice byla osmihodinová pracovní doba zachována, ale ze strany zaměstnavatelů docházelo k opakovaným požadavkům na její prodlužování, případně na zavedení výjimek ze zákazu noční práce.¹²⁰ Souviselo to mj. se skutečností, že v důsledku hospodářské krize z let 1921–1923 došlo k racionalizaci, tzn. rozsáhlému propouštění zaměstnanců (např. v ČSR v kovoprůmyslu šlo až o 70 % pracovníků),¹²¹ a zbylí zaměst- nanci pak museli pracovat o to intenzivněji. Navíc byla využívána svrchu psaná možnost práce přes čas a stanovení výjimek. Pro příklad, v roce 1921 bylo v Československu mini- sterstvem povoleno jako výjimka odpracovat 360 000 pracovních dnů, práce přesčas se

poměr služby (nejen státní, ale i samosprávné) je poměrem veřejnoprávním založeným na loajalitě a služ- bě. Viz např. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. 25 ze dne 13. listopadu 1920 v BOHUSLAV, J. V.

Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Svazek II. Nálezy z roku 1920 (čís.

290–648). S dodatky. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1920, s. 783–792. V důsledku této odlišnosti se pak použila zásada lex specialis derogat legi generali, tzn. že již z povahy právního poměru subjektů nebylo možné použít zásadu rovnosti zaměstnanců.

115 MENCL, V. Na cestě k jednotě. Praha: NPL, 1964, s. 23–24.

116 Podle čl. 1 dekretu ode dne účinnosti tohoto dekretu. Dekret o osmihodinovém pracovním dnu ze dne 23. listopadu 1918, publikovaný v Dziennik Praw Państwa Polskiego z 1918 r., nr 17, poz. 42. [online].

Dostupné na: https://pl.wikisource.org/wiki/Dekret_o_8-mio_godzinnym_dniu_pracy. [cit. 11. 06. 2019].

117 Národní archiv, fond 464 Pozůstalost dr. Františka Hodače, karton 220, deník Národní listy ze dne 22. října 1925.

118 QUATERMAINE, L. Mussolin’s Last Republic. Propaganda and Politics in the Italian Social Republic (R.S.I.) 1943-45. Exter: Elm Bank publications, 2000, s. 40.

119 BURGER, M. The Shaping of Western Civilization. From Antiquity to the Present. Toronto (Ontario):

University of Toronto Press, 2013, s. 433.

120 Viz Proti útoku na noční klid dělnictva pekařského. Odborové sdružení českoslovanské. Ústřední korespon- denční a statistický časopis československých odborných a vzdělávacích spolků, 1923, roč. XXVII, č. 1, s. 12.

121 DUNDR, V. Těžké následky hospodářské krize v kovoprůmyslu. Odborové sdružení českoslovanské.

Ústřední korespondenční a statistický časopis československých odborných a vzdělávacích spolků, 1923, roč. XXVII, č. 1, s. 5.

(16)

pak pravidelně týkala cca 20 % zaměstnanců, na které se osmihodinová pracovní doba vztahovala, což bylo podle některých statistik až 1 500 000 zaměstnanců.¹²² Zachování osmihodinové pracovní doby se proto na počátku 20. let 20. století stalo znovu heslem na 1. máje.¹²³ Nutno říci, že F. X. Hodač, na rozdíl od jiných zástupců zaměstnavatelských svazů, veřejně na konferencích Mezinárodní organizace práce proti osmihodinové pra- covní době nevystoupil, byť sám ve svých poznámkách uvažoval nad její neúčelností pro určitá odvětví, konkrétně pro zemědělství, vzhledem k nutnosti sezónních prací atp.¹²⁴

Na 4. Mezinárodní konferenci práce v Ženevě v roce 1922 byl F. X. Hodač delegátem zaměstnavatelů jako místopředseda Svazu československých průmyslníků¹²⁵ a členem Správní rady (plnil tehdy již své druhé funkční období pro roky 1922–1925).¹²⁶ Tentokrát jej doprovázel a spolupracoval s ním jako poradce za zaměstnavatele Jan Lobkovic.¹²⁷ Nadto, vzhledem k Hodačově dlouhodobé účasti v orgánech MOP a nabytým zkušenostem, byl toho roku F. X. Hodač zvolen za jednoho ze šesti zaměstnavatelských členů celkem 24členné návrhové komise, která vedle řídící komise hrála zásadní roli z hlediska přípravy a průběhu věcné stránky jednání konference Mezinárodní organizace práce.¹²⁸ F. X. Hodač však toho roku získal také důležitou pozici z hlediska personálií MOP, čímž rovněž mohl ovlivnit výsledky jednání Všeobecné konference. F. X. Hodač se totiž stal členem ověřo- vací komise, orgánu kontrolujícího, zda delegáti opravdu reprezentují vlády a ostatní slož- ky tripartity (v roce 1922 se diskutovalo o Portugalsku, Chile a Rakousku). F. X. Hodač zastupoval Československo a jeho zaměstnavatele též v komisi pro organizačně-institucio- nální reformu.¹²⁹ Také byl členem komise statistiky migrace.¹³⁰ Připravoval a hlasoval pro doporučení týkající se komunikace MOP ve věci statistiky a dalších informací týkajících se migrace, emigrace, repatriace emigrantů.¹³¹

Rovněž na 5. Mezinárodní konferenci práce, která proběhla v Ženevě ve dnech 22.–29. října 1923 F. X. Hodač jako místopředseda Svazu průmyslníků a člen Správní rady významně participoval, a to jako člen návrhové komise a místopředseda komise připravu- jící návrh dokumentů k inspekci práce.¹³² Podílel se, společně se svým zástupcem Josefem

123 Viz Odborově organizovanému dělnictvu a úřednictvu. Odborové sdružení českoslovanské. Ústřední kore- spondenční a statistický časopis československých odborných a vzdělávacích spolků, 1923, roč. XXVII, č. 8, s. 89.

124 Národní archiv, fond 464 Pozůstalost dr. Františka Hodače, karton 220, F. Hodač o průmyslu v Českoslo- vensku 8. července 1921.

125 International Labour Conference. Fourth Session. Geneva 1922. Vol I. First and Second Parts. Geneva:

International Labour Office, 1922, s. XLVIII.

126 Tamtéž, s. 268 a 594.

127 Tamtéž, s. XLVIII. Pravděpodobně šlo o právníka Jana Lobkowicze (1885–1952), který v té době spra- voval rozsáhlý rodový majetek tehdy nezletilého Otokara Lobkovice. [online]. Dostupné na: https://www .lobkowicz-melnik.cz/historie-rodu-lobkowicz/. [cit. 15. 04. 2019], a vlastnil statek a zámek v Draheni- cích. Viz Lobkowicz Jan. [online]. Dostupné na: https://www.historickaslechta.cz/osobnosti/lobkowicz -jan-1885-%E2%80%A0-1952-signatar-tri-sl-deklaraci-2/. [cit. 15. 04. 2019].

128 Národní listy, 16. listopadu 1923, s. 5.

129 International Labour Conference. Fourth Session. Geneva 1922. Vol I. First and Second Parts. Geneva:

International Labour Office, 1922, s. LIII.

130 Tamtéž, s. 32.

131 Tamtéž, s. 387.

132 International Labour Conference. Fifth Session. 22.–23. October Geneva 1923. Geneva: International Labour Office, 1923, s. XLIII, XLVII a LI.