Vývoj mezinárodních organizací

(1)

Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS Katedra práva

Vývoj mezinárodních organizací

Bakalářská práce

Autor:

Pavlína Drábková

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce: JUDr. PhDr. René Petráš, Ph.D

Praha 2018

(2)

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Písku, dne Pavlína Drábková

(3)

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala panu JUDr. PhDr. Renému Petrášovi, Ph.D. za odborné vedení a připomínky při vypracování této práce.

(4)

Anotace

Bakalářská práce se věnuje vývoji mezinárodních organizací, kdy je zaznamenán prvopočátek těchto organizací. Následně je provedena klasifikace mezinárodních organizací. U vybraných mezinárodních organizacích je analyzován jejich vznik, uvedena struktura, členové, smlouvy spojené s konkrétní organizací a rovněž cíl každé organizace. Práce se soustředí především na mezinárodní organizaci Organizaci spojených národů OSN, která je nejvíce zdokumentována. První kapitola se soustředí na pohled do historie z hlediska mezinárodních organizací a následně jej klasifikuje. Druhá kapitola obsahuje vybrané mezinárodní odborné organizace, mezi které patří Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO, Mezinárodní měnový fond IMF, světová zdravotnická organizace WHO, Mezinárodní organizace práce ILO, Severoatlantická aliance NATO a Evropská společenství.

Třetí kapitola se soustředí ryze na OSN. Bakalářská práce je zakončena čtvrtou kapitolou, ve které je zhodnocení celé práce.

Klíčová slova

Historický vývoj, mezinárodní organizace, OSN, smlouva, UNESCO, vývoj

Annotation

The bachelor thesis deals with the development of international organizations, where the beginning of these organizations is recorded. Subsequently, the classification of international organizations is carried out. Selected international organizations analyze their origins, structure, members, contracts associated with a particular organization, as well as the objective of each organization. The work focuses primarily on the United Nations International Organization, which is most documented. The first chapter focuses on the history of international organizations and then classifies it. The second chapter includes selected international expert organizations, including the United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, the IMF International Monetary Fund, WHO World Health Organization, ILO International Labor Organization, NATO's North Atlantic Treaty Organization and the European Communities. The third chapter focuses exclusively on the OSN. The bachelor's thesis ends with the fourth chapter, which is the evaluation of the whole work.

Key words

Historical development, international organization, OSN, treaty, UNESCO, development

(5)

Obsah

Úvod ... 8

Zvolené metody zpracování ... 8

1 Historie mezinárodních vztahů ... 9

1.1 Historie mezinárodních organizací ... 10

1.1.1 Prenatální období ... 10

1.1.2 Vznik specializovaných mezinárodních organizací ... 10

1.1.3 Ustavení Společnosti národů ... 11

1.1.4 Konec 2. světové války ... 12

1.1.5 Konec studené války ... 12

1.2 Klasifikace mezinárodních organizací ... 13

1.2.1 Klasifikace mezinárodních organizací dle působnosti ... 13

1.2.2 Klasifikace mezinárodních organizací dle povahy členů... 14

1.2.3 Klasifikace mezinárodních organizací dle povahy spolupráce ... 15

1.3 Charakteristika mezinárodních organizací ... 16

1.3.1 Vznik mezinárodních organizací ... 18

1.3.2 Organizační struktura ... 18

1.3.3 Schvalovací procesy a soudy ... 18

1.3.4 Pojem od 30.let 20.století ... 19

2 Mezinárodní odborné organizace ... 20

2.1 Organizace přidružené k OSN... 20

2.1.1 Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO ... 21

2.1.2 Dvanáct českých divů světa ... 23

2.1.3 Mezinárodní měnový fond IMF ... 25

2.1.4 Světová zdravotnická organizace – WHO ... 26

2.1.5 Mezinárodní organizace práce ILO ... 27

2.2 Významné mezinárodní organizace ... 28

(6)

2.2.1 Severoatlantická aliance NATO ... 28

2.2.2 Evropské společenství uhlí a oceli ESUO ... 31

2.2.3 Evropské hospodářské společenství ... 33

3 Organizace spojených národů OSN ... 35

3.1 Založení OSN ... 35

3.1.1 Charta OSN ... 36

3.2 Cíle a členství OSN ... 37

3.2.1 Cíle OSN ... 37

3.2.2 Členství v OSN ... 38

3.3 Orgány OSN ... 38

3.3.1 Valné shromáždění ... 39

3.3.2 Rada bezpečnosti ... 40

3.4 Sídlo OSN ... 41

3.5 Historie OSN ... 42

3.5.1 Vývoj před rokem 1941 ... 42

3.5.2 Vývoj OSN v letech 1940–1950 ... 43

3.5.3 Vývoj OSN mezi lety 1951 a 1960 ... 45

3.5.7 Mezinárodní organizace po skončení studené války ... 49

3.6 Vývoj členství států v OSN ... 53

4 Celkový charakter OSN ... 55

5 Závěr ... 56

Seznam použité literatury ... 58

(7)

Seznam obrázků ... 60

(8)

Úvod

Téma bakalářské práce jsem si vybrala z důvodu jeho zajímavosti nejen pro mě, ale především pro svět. Bakalářská práce popisuje ucelený historický vývoj vzniku mezinárodních organizací, jejich vznik a u mnohých také zánik. Jednotlivé kapitoly popisují vybrané organizace od tzv. prenatálního období datujícího do 17. století až do dnešní doby. Každá z organizací má svoji historii, a především svůj cíl. Jejich cílem je tak například ozbrojený zásah v případě ohrožení, ale také vyřešení sporu na mezinárodní úrovni. Členské státy notifikují jednotlivé smlouvy, z kterých jim plynou nejen práva, ale rovněž povinnosti. Organizace jim udělují pravidla, podle kterých se členové musí chovat. Důvodem je správné fungování každé z organizací. Cílem této práce je zhodnocení a popis vývoje mezinárodních organizací z hlediska právního řešení a z hlediska praxe podmíněné obvykle mezinárodní politikou, se zaměřením se na organizaci OSN. Struktura bakalářské práce je rozdělena do čtyř částí: historie mezinárodních organizací a jejich členění, vybrané mezinárodní organizace a jejich vznik a účel vzniku a Organizace spojených národů OSN.

Zvolené metody zpracování

Bakalářská práce vychází ze studia odborné literatury a pramenů odpovídající názvu práce.

Nadále bude využito logických metod, analýzy a syntézy, z daných zdrojů. Z použité literatury zabývající se vývojem mezinárodních organizací byla nejpřínosnější publikace Nadnárodní integrace v Evropě autorů Jana Kuklíka a René Petráše a titul Mezinárodní organizace autora Miroslava Potočného.

(9)

1 Historie mezinárodních vztahů

Počátky mezinárodních vztahů je možné spatřit již ve starých civilizacích. Mezinárodní vztahy dle Veselého existovaly již ve staré Číně, Syrské říši nebo v Egyptě. Pro mezinárodní vztahy Číny bylo charakteristické, že její vládcové své panství považovali za jakousi říši středu, přičemž sousední kmeny byly považovány za barbary. Proto když se vůči nim Čína vědomě neizolovala, nedošlo mezi nimi ani k navázání rovných mezinárodních vztahů. Pro vývoj Číny byly vzájemné vztahy mezi jednotlivými čínskými státy poměrně důležité, zejména v době kdy ještě Čína nebyla centralizovaným státním celkem. Tyto vztahy nabývaly povahy mezinárodních vztahů. Mezinárodní vztahy se dále rozvíjely v Antice. Například v Mínojské kultuře a ve Starověkém Řecku. Starověké Řecko se původně sestávalo z městských států.

Formální vztahy mezi těmito státy daly vzniknout rozmanitým formám mezinárodních vztahů.¹ Další autoři datují vznik oboru mezinárodních vztahů na počátek 20. století. Mezinárodní vztahy jsou úzce spojeny s dalšími podobory a vyvíjely se podobně jako politické vědy. Mezi jeho hlavní cíl patří zejména zkoumání a vysvětlování mezinárodního prostředí. Zaměřuje se zejména na charakter, proměny, možnosti a na konflikty a spolupráci mezi jednotlivými státy.

Mezinárodní vztahy se postupně začaly rozvíjet po 1. světové válce, kdy vznikala diplomacie a postupně se zvyšoval zájem o zahraniční politiku. Mezinárodní vztahy je možné ztotožnit se zahraniční politikou USA, která byla ve 20. století hybnou silou celosvětové politiky. Je nutné poznamenat, že v mezinárodních vztazích vždy převažovaly západní představy, nad mezinárodní politikou.² Je možné charakterizovat dvě formy mezinárodních vztahů. V prvním případě si je státy budují na základě mezinárodních smluv a dohod a v druhém případě vznikají v rámci mezinárodních organizací.³

1 VESELÝ Z. Dějiny mezinárodních vztahů. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk. 2010. 605 s. ISBN: 9788073802783.

s. 37 – 70.

2 WAISOVÁ, Šárka. Úvod do studia mezinárodních vztahů. Vyd. 3. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 248 s. ISBN 978-80-7380-177-9. s. 120 – 130.

3 Catholicschoolgirlsrule.estranky.cz. Vznik a vývoj mezinárodních organizací. (online), 2015, (cit. 1.2.2016).

Dostupné z: http://www.catholicschoolgirlsrule.estranky.cz/clanky/zsv/8_vznik-a-vyvoj-mezinarodnich- organizaci-_svetove-organizace-spolecnost-narodu-a-osn_-vojenske-organizace_-regionalni-organizace.html

(10)

1.1 Historie mezinárodních organizací

Počátky mezinárodního systému sahají do 17. století. Celkově lze vývoj mezinárodních organizací rozdělit do pěti fází, i když již zmíněný počátek, kam spadají dvě fáze, nejsou přesně ohraničeny. ⁴

1.1.1 Prenatální období

V tomto období vznikají první instituty, které mají za cíl upravit vztahy mezi státy. Nejdále do historie zachází M. Potočný, který se zmiňuje o mezistátních uskupeních starověkých Řeků a iniciativě Jiřího z Poděbrad. Z důvodu udržení míru zřizoval mezinárodní instituce s podobnými rysy dnešních mezinárodních organizací.

Další významnou postavou je C.Archer, který klade počátky vývoje mezinárodního systému právě již do zmíněného 17. století, konkrétně do doby po Vestfálském míru z roku 1648.

Následuje Utrechtská smlouva z r. 1713, která ěla dotvořit určitý mezinárodní systém a později Vídeňská konference z roku 1815.

1.1.2 Vznik specializovaných mezinárodních organizací

Rozvoj kapitalismu v Evropě znamenal rozšíření zahraničně obchodních vztahů mezi zeměmi a spolu s ním vznikl světový kapitalistický trh. V součinností s ním se rozvíjí námořní a železniční doprava, telegraf, telefon. Rozvoj vzájemné ekonomické výměny tak spolu s rozvojem a pokrokem techniky a průmyslu přinesl vznik prvních specializovaných mezinárodních organizací.

Polovina 19. století a státy uzavírají mezinárodní smlouvy, které upravují jejich vzájemné vztahy v oblasti dopravy a komunikace a také jednotných mezinárodních měr. Dříve byly uzavírány dvoustranné smlouvy, které byly nyní nahrazeny mnohostrannými dohodami. Ty zapříčinily vznik mnoha mezinárodních organizací. ⁵

Toto období se datuje do druhé poloviny 19. století. Je to období vzniku odborných mezinárodních organizací, vznikla např. Mezinárodní telegrafní unie (r. 1865), Světová poštovní unie (r. 1874), Mezinárodní úřad pro míry a váhy (r. 1875) a Unie pro ochranu

4 BAŇOUCH, H. FEDORKO, M. Mezinárodní organizace. 1. vyd. Brno Masarykova univerzita. 2001. 254 s.

ISBN 80-210-2474-7. s. 14-15.

5 POTOČNÝ, M. ŠIBAJEVOVÁ, E.A. Právo mezinárodních organizací. 1. vyd. Praha Panorama. 1984. 120 s. ISBN 11-011-84. s. 9-13.

(11)

průmyslového vlastnictví (r.1883), Mezinárodní unie pro přepravu zboží pro železnici (r. 1890).

Za první nevládní mezinárodní organizaci lze označit Světovou konvenci proti otrokářství (r.1840). Ta měla navíc strukturu podobnou dnešním institucím. Avšak ani jedna z uvedených institucí nedisponovala vlastní právní subjektivitou, právní totožnost nebyla oddělena od členských států. ⁶, ⁷

Mezinárodní správní unie vytvořily základ pro stálé mezinárodní organizace. V roce 1914 existovalo 212 mezinárodních organizací, z čehož jich 20 bylo vládních a 192 nevládních. (5)

1.1.3 Ustavení Společnosti národů

Snaha o vytvoření instituce pro zajištění světového míru, bezpečnosti a mezinárodní spolupráce, takto začíná třetí fáze vývoje datující k roku 1919, kdy vzniklo ustavení Společnosti národů (League of Nations). Jedná se o první stálou mezinárodní politickou organizaci na světě.

Byla vypracována na Pařížské mírové konferenci a byla součástí Versailleské mírové smlouvy z r. 1919.

Cílem Společnosti národů byl mír a bezpečnost. Realita byla však odlišná. Společnost národů byla především prostředkem boje proti sovětskému Rusku a vítězné státy 1. světové války – Anglie a Francie, chtěly upevnit své postavení. Imperialistické státy toužily po míru, a tak byla vytvořena organizace, která dle statusu toto měla splňovat. Avšak Společnost národů válku nezakazovala, jen počítal s omezením práv států k válce sáhnout a po dobu jejího vzniku připravovaly agresivní mocnosti válku. Společnosti národů se nepodařilo odvrátit 2. světovou válku, roku 1940 přestala fungovat fakticky a v roce 1946 i formálně. ⁸

Ke stejnému datu vznikla další významná organizace třetí etapy, a to Mezinárodní organizace práce (ILO). Třetí fáze končí s počátkem 2. světové války. Před začátkem 2. světové války existovalo na 618 mezinárodních organizací, z toho 48 vládních a 570 nevládních. ⁹

ISBN 80-210-2474-7. s. 14-15.

(12)

1.1.4 Konec 2. světové války

Rok 1945 a s ním největší zlom v rozvoji mezinárodních organizací. Vzniká Organizace spojených národů (OSN) a jsou zakládány další celosvětové a regionální organizace.

Mezi lety 1945 – 1949 existovalo na 962 mezinárodních organizací, z toho 100 vládních a 862 nevládních.¹⁰

Základní dokument první politické univerzální organizace pro udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, to je Charta OSN, která byla podepsána na konferenci v San Franciscu v červnu 1945. Charta OSN je založena na principu kolektivní bezpečnosti.

Spolu s OSN vznikala řada mezinárodních odborných organizací. Ty byly s OSN spojeny speciálními smlouvami. Jednalo se např. o: Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO), Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Světová zdravotnická organizace (WHO), Mezinárodní organizace pro letectví (ICAO), Mezivládní námořní poradní organizace (IMCO) a další.¹¹

Socialistické státy se také rozvíjely a postupně upevňovaly svoji pozici. V roce 1949 vytvořily první mezinárodní organizaci socialistických států – Radu vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). ¹²

1.1.5 Konec studené války

Období, které se datuje od počátku 90. let 20. století a ve kterém dochází k největším integračním aktivitám celosvětově, ale především na půdě Evropy.

Studená válka započala koncem 40. let imperialistickými mocnostmi proti Sovětskému svazu a ostatním socialistickým zemím. Studená válka byla posledním celosvětový konfliktem, který byl však neozbrojený. Nedošlo tak k omezení rozvoje mezinárodního systému a s ním mezinárodních organizací, jako to bylo u 1. a 2. světové války. Ale vývoj byl ovlivněn právě uvedenými integračními aktivitami. ¹³

ISBN 80-210-2474-7. s. 14-15.

(13)

Studená válka přispěla k vytvoření řady uzavřených vojenských bloků, které byly vydávány svými tvůrci za regionální. Konkrétně se jednalo o: Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), Organizace smlouvy jihovýchodní Asie (SEATO), Organizace centrální smlouvy (CENTO) a další. SEATO zanikla roku 1977, o dva roky později v roce 1979 zanikla CENTO.

V roce 1977 existovalo více než 4500 mezinárodních organizací vládního i nevládního charakteru.

Shrnutí: Každá z uvedené fáze s sebou nesla rozvoj kvantitativní i kvalitativní, integrace a kompetence organizací. Avšak nejsilnější rozvoj nevládních mezinárodních organizací je spojen se 4. a 5. fází vývoje.¹⁴

1.2 Klasifikace mezinárodních organizací

1.2.1 Klasifikace mezinárodních organizací dle působnosti

Více klasifikačních kritérií, tak to se vztahuje právě ke klasifikaci mezinárodních organizací.

M. Potočný používá pro klasifikaci třídění dle složení, a to na sborové a individuální, dle rozsahu účastníků a dle obsahu činnosti. H. Baňouch a M. Fedorko dělí organizace dle působnosti, která může být místní, věcná a časová.¹⁵

1. Působnost místní

V rámci této působnosti lze dělit organizace na univerzální, které působí celosvětově, jako je OSN. Druhou skupinou místních organizací jsou partikulární neboli regionální, jejichž působnost je omezená. Mezi ně patří např. Evropská unie.

2. Působnost věcná

Organizace se z věcného hlediska dělí na obecné a speciální. Speciální se dále dělí na:

• Hospodářské – Evropská unie

• Vojenské – NATO

• Politické – Rada Evropy

• Správní – WHO

ISBN 80-210-2474-7. s. 14-15.

ISBN 80-210-2474-7. s. 20-22.

(14)

Výše uvedené dělení se však může prolínat, kdy lze např. vytvořit vyšší politickou organizaci, NATO, kdy je cílem obdržet moc jejich člena a k nim nižší politickou organizaci, např. WHO, jejímž cílem je překonat technicko-administrativní problémy.

3. Působnost časová

Dle této působnosti lze organizace rozdělit na ty, které mají trvání dočasné a na ty, které jsou trvalé neboli mají povahu stálou.

1.2.2 Klasifikace mezinárodních organizací dle povahy členů

Dalším klasifikačním kritériem je povaha členů mezinárodních organizací. Ty je možné dělit dle charakteru a také dle členské základny na mezinárodní organizace mezivládní a na mezinárodní organizace mimovládní, čili nevládní.

1. Organizace mezivládní

Členy mezivládních organizací, označovaných jako „IGOs“, z angl. International Governmental Organizations, jsou státy. Vznikají na základě mezinárodních smluv a v případě členských států se hovoří jako o subjektech mezinárodního práva veřejného.¹⁶

Tímto způsobem je založen status organizace, který současně vymezuje její subjektivní práva, povinnosti a v neposlední řadě okruh působnosti v rámci účelu, či cíle díky kterým byla zřízena. Mezivládní organizace je tedy sama způsobilá uzavírat mezinárodní smlouvy k uskutečňování tohoto cíle. Mezinárodní mezivládní organizace se tak stává subjektem práv a také povinností, které jim přidělili jejich zakladatelé prostřednictvím sjednání partikulární smlouvy. Vedle uvedeného jsou následně organizace subjektem práv a také povinností dalšího partikulárního práva.¹⁷

2. Organizace nevládní

Členy nevládních organizací, označovaných jako „INGOs“, z angl. International Non - Governmental Organizations, jsou subjekty odlišné od státu. Může se tak jednat o fyzické (jednotlivci, občané státu) nebo právnické osoby (občanské sdružení, spolky, obchodní společnosti). INGOs vznikají na základě národního, vnitrostátního práva konkrétních států.

ISBN 80-210-2474-7. s. 20-22.

17 PALATKOVÁ M. Mezinárodní turismus. 2. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2013. 256 s. ISBN:

9788024748627. s. 41.

(15)

Jedná se o subjekty mezinárodního práva soukromého. Proto pojmově nepodléhají obecnému mezinárodnímu právu.

Mezinárodní nevládní organizace vznikaly postupně především v těch částech světa, které jim umožňovaly jak liberální režimy, tak i demokratické režimy. V rozvojových regionech však byla situace diferenciovaná. Vždy zde záleželo na existujících politických a také na ekonomických podmínkách. V zemích, které byly charakteristické autoritativními formami vlády, nejistým právním prostředím, vznikala často místo legálních nevládních organizací občasné společnosti a nejrůznější hnutí charakteristické partizánskými skupinami. Ve východním bloku a také v Číně vzniklo jen málo nevládních organizací. Společně se změnami vztahů dvou mocenských center ve světě, mezistátních vazeb a společenských podmínek uvnitř blogů a také států, se změnilo i teritoriální rozmístění mezinárodních organizací.¹⁸

Specifickou skupinu v rámci INGOs tvoří „obchodní mezinárodní nevládní organizace“.

Označují se jako BINGOs, z angl. Business International Non-Govermental Organization.

Jejich cílem je dosahování ekonomického zisku. Často jsou známy pod názvem nadnárodní, multinacionální koncerny či korporace. Společným znakem BINGOs a INGOs je povaha členů.

Jsou odlišní od států a jsou to podniky působící ve více zemích s hierarchickou centrálou, ekonomickou mocí a kontrolou nad zahraničními investicemi. ¹⁹

1.2.3 Klasifikace mezinárodních organizací dle povahy spolupráce

Z funkčního hlediska mezinárodní vládní a nevládní organizace spolu navzájem kooperují či naopak působí zcela autonomně. Spolupráce však není možná vždy a všude.

V transatlantickém společenství je spolupráce mezi vládními a nevládními organizacemi poměrně široká. Týká se zejména ekonomické, sociální a kulturní kooperace. Současně zde probíhá i spolupráce politická a také bezpečnostní.

V některých regionech přicházejí v úvahu pouze spolupráce v regionech v souvislosti s bojem proti chudobě, za zpřístupnění vzdělání a také zdravotní péče pro široké vrstvy obyvatelstva, či například na poválečnou obnovu oblastí.²⁰ Některé mezinárodní organizace mají také vliv na mezinárodní obchod. Existují však i organizace, jejichž činnost je primárně

18 s. 53.

ISBN 80-210-2474-7. s. 20-22.

20 CIHELKOVÁ E. a kol. Světová ekonomika. Obecné trendy rozvoje. Praha: Nakladatelství C H Beck, 2009.

273 s. ISBN: 9788074001550. s. 61 – 70. CIHELKOVÁ E. a kol. Světová ekonomika. Obecné trendy rozvoje.

Praha: Nakladatelství C H Beck, 2009. 273 s. ISBN: 9788074001550.

(16)

zaměřena na jiné oblasti a jejich dopady na obchod se tolik neprojevují nebo se projevují nepřímo. Mnohdy je poměrně těžké odlišit přímý a nepřímý vliv, který se mohl změnit v důsledku historického vývoje.

Většina mezivládních organizací patří do systému OSN, ať už se jedná o organizace podřízené Valnému shromáždění nebo Ekonomické a sociální radě. Další z důležitých organizací, které nepatří do systému OSN, je Světová obchodní organizace, Světová celní organizace atd.²¹ Mezi nejdůležitější mezinárodní organizace spadá OSN, NATO a EU.

1.3 Charakteristika mezinárodních organizací

Po klasifikaci mezinárodních organizaci je vhodné mezinárodní organizace více charakterizovat.

Dle H. Baňoucha je z hlediska charakteristiky výstižnější shrnout signifikantní znaky než organizaci definovat. Mezi tyto znaky patří:

• Mezinárodní smlouva

• Struktura s vymezenými orgány

• Minimální počet členů

• Stálost²²

Dle M. Romancova představují mezinárodní organizace zvláštní instituce, které vytvářejí státy za účelem, aby ošetřily nějakou část svých vzájemných vztahů. Dle něj se mezinárodní organizací rozumí sdružení států, která na základě právního aktu, jímž byla zřízena²³, trvale vykonávají pro členské státy určité úkoly, a to vlastním jménem a prostřednictvím vlastních orgánů. ²⁴

Dle Potočného je velký rozdíl mezi orgánem a organizací. Orgány vznikají ad hoc, okamžitou dohodou. Orgány jednají přímo jménem více států a nepotřebují mezinárodně právní subjektivitu. Jedná se např. o mezinárodní konference. Organizace vznikají déle, na základě

21 s. 71 – 80.

ISBN 80-210-2474-7. s. 17-20.

23 Zpravidla se jedná o mezinárodní smlouvu KALINSKÁ E. a kol. Mezinárodní obchod ve 21. století. Praha:

Grada Publishing a.s., 2010. 232 s. ISBN: 9788024775135.

24 ROMANCOV, M. a kol. Mezinárodní organizace. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011,176 stran, ISBN 978-80- 7380-310-0. S. 9-15.

(17)

zakládající listiny, navíc mají vlastní společné orgány a rovněž mezinárodně právní subjektivitu. ²⁵

Karlas ve svém článku pojednávajícím o mezinárodních institucích představuje mezinárodní instituce jako určitý soubor pravidel, které definují vhodné jednání. Za hlavní typy mezinárodních institucí je možné označit normy, mezinárodní organizace a režimy. Různé definice mezinárodních organizací jsou zpravidla považovány za trvalé instituce, které jsou založeny na formální smlouvě. Současně jsou určeny byrokratickou strukturou. Všeobecné instituce v současném mezinárodním systému představují zejména základní normy, jako je suverenita, diplomacie a také mezinárodní právo.²⁶

Definice mezinárodních organizací jako taková neexistuje. Každá mezinárodní organizace vzniká na základě smlouvy, přičemž jejími účastníky jsou alespoň dva subjekty mezinárodního práva. Vznik a činnost takové mezinárodní organizace by měl být vždy v souladu s mezinárodním právem. Mezinárodní organizace má svou strukturu, v rámci které vykonává činnosti, které jsou nezávislé na jejích členech. V případě porušení či neplnění závazků si je plně zodpovědná za vzniklé škody. Její činnost směřuje za účelem dosažení cílů a úloh, které jsou obsažené v základních dokumentech.²⁷ Dle Weisové je možné mezinárodní organizaci definovat jako: „Mezinárodní organizace reprezentuje institucionální formu založenou na formálním systému pravidel a cílů, administrativním aparátu a formálních a materiálních skutečnostech – statutu, fyzickém vybavení, sídle, vlastních zaměstnancích, finančních prostředcích, správní hierarchií, orgánech atd.“²⁸ Pojem mezinárodní organizace poprvé zmínit právník James Lorimer až v 19. století. Přičemž je možné jej charakterizovat jako sdružení států založené mezinárodní smlouvou, které mají alespoň jeden orgán, jedná svou vlastní vůlí. Současně se tato organizace řídí mezinárodním právem.²⁹ Členskou základnu mezinárodní organizace tvoří právnické a fyzické osoby, které podléhají vnitrostátnímu

26 KARLAS J. Současné teorie mezinárodních institucí. (online), 2007, (cit. 1.2.2016). Dostupné z:

https://mv.iir.cz/article/view/249

27 DAVID, Vladislav a kol. Mezinárodní právo veřejné s kazuistikou. 2.vydanie. Praha: Leges, 2011. ISBN:

978-80-87212-86-8. s. 120 – 130.

28 WAISOVÁ, Šárka. Úvod do studia mezinárodních vztahů. Vyd. 3. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 248 s. ISBN 978-80-7380-177-9. s. 120 – 140.

29 SCHERMERS H.G. BLOKKER M.N. International Institutional Law. 4. vyd. Leiden: Nijjhof. 2003.

(18)

právu.³⁰ Dle Potočného, představují mezinárodní organizace sdružení států, které disponuje vlastními orgány a současně vykonává úkoly uložené členským státům.³¹

1.3.1 Vznik mezinárodních organizací

Dle Romancova vzniká mezinárodní organizace, dohodnou-li se na jejím zřízení alespoň tři členové mezinárodního společenství.

Důvodem jejího vzniku je zpravidla nutnost tvůrců regulovat vzájemné vztahy či jejich část, které nelze regulovat jiným mechanismem. A také se často opakují, aby se vyplatilo organizaci zřizovat. Členové jsou si rovni, formálně určitě. Mají tak stejná pravidla a také výhody a rovněž povinnosti.

Mezinárodní smlouva je zakládající listinou mezinárodní organizace, která obsahuje výčet členů, uvádí práva a povinnosti, zřizuje orgány a v neposlední řadě je zde uveden cíl činnosti organizace.

1.3.2 Organizační struktura

Organizační struktura nejvíce vypovídá o tom, jak organizace vypadá. V rámci organizací se může výrazně lišit složením, počtem člen, četností setkání či způsobem hlasování a odsouhlasování. Mezinárodní organizaci tak mže tvořit několik úředníků, nebo v případě Evropské unie, se může jednat o rozsáhlý administrativní soubor v řádech tisíce lidí. Ten obsáhne oblast legislativní, exekutivní i právní oblast.

Setkávání zástupců států mezinárodních organizací probíhá zpravidla jednou ročně na zasedáních, označovaných jako plenární zasedání. Jejich délka dění se však liší a trvá i několik týdnů či měsíců. Hlavním cílem je vytvořit obrysy spolupráce a program n a nadcházející období.

1.3.3 Schvalovací procesy a soudy

Uvedené cíle je však nutné schválit a návrhy vyžadují alespoň nadpoloviční schválení.

Nejčastěji se jedná o dvoutřetinové schválení, ale mnohdy je požadována i jednomyslnost.

30 ČEPELKA, Č., ŠTURMA, P., Mezinárodní právo veřejné, 2. vydání, C. H. Beck, Praha, 2008. S. 255.

31 POTOČNÝ M. Mezinárodní právo. Zvláštní část. Praha: 1996. 560 s. ISBN: 978-80-7400-398-1.

(19)

Organizace mají často své rady. Rada organizace sestává ze zástupců, jenž vysílají vlády členských států., a má kompetence pro každodenní agendu, aby organizace fungovala. Také se schází častěji, než jsou plenární zasedání.

Rozhodujícím činitelem v rámci organizací je mezinárodní soud. Např. Soudní dvůr pro EU nebo Mezinárodní soud při OSN. Tyto soudy jsou otevřené i pro jiné mezinárodní organizace, mají-li nějaký spor.

Mezinárodní organizace mají právní subjektivitu a vystupují tak jako suverénní státy, jako subjekt mezinárodního práva. Mohou tak být předvolány před mezinárodní soudní tribunál, nebo se mohou vlastním jménem podepsat mezinárodní smlouvu a rovněž mají právo na zřizování diplomatických zastoupení.³²

1.3.4 Pojem od 30.let 20.století

Pojem „organizace“ je používán více od 30.let minulého století a nahradil tak dříve používaný termín „unie“. Počátkem 21. století se naopak pojem „mezinárodní organizace“ čím dál více nahrazuje výrazem „mezivládní organizace“, pod zkratkou IGO (dříve uvedena).

Důvod je ten, že ne všechny státy odpovídají definici národního státu z hlediska sklady obyvatelstva a také je pojem „národ“ chápán odlišně v evropském a anglosaském prostředí.³³

(20)

2 Mezinárodní odborné organizace

Mezinárodní odborné organizace mají za cíl plnit značné mezinárodní úkoly v mnoha oblastech. Patří mezi ně oblast hospodářská obchodní, technická, vědecká, sociální, kulturní a humanitární. Mnohé jsou navíc přidruženy k OSN.

2.1 Organizace přidružené k OSN

Mezi organizace s největším významem patří následující a jsou navíc přidruženy k OSN.

Některé, jako například Mezinárodní organizace práce ILO, vznikly ještě před OSN, a často byly přidruženy k jejímu předchůdci Společnosti národů, která fungovala mezi světovými válkami. I proto jsou nejprve uvedeny odborné organizace a poté následuje kapitola OSN.

• Organizace spojených národů pro vědu a kulturu (UNESCO),

• Světová zdravotnická organizace (WHO),

• Mezinárodní organizace práce (ILO),

• Mezinárodní měnový fond (IMF),

• Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD),

• Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO),

• Mezivládní námořní poradní organizace (IMCO),

• Světová poštovní unie (UPU),

• Mezinárodní telekomunikační unie (ITU),

• Světová meteorologická organizace (WMO),

• Světová organizace pro duševní vlastnictví (WIPO),

• Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO),

• Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD),

• Mezinárodní finanční korporace (IFC) a

• Mezinárodní rozvojové sdružení (IDA).

Výše tučně vyznačené organizace budou podrobněji popsány. Jedná se o UNESCO, Mezinárodní měnový fond IMF, Mezinárodní organizaci práce ILO a Světovou zdravotnickou organizaci WHO. UNESCO spolu s ILO byly připojeny k OSN roku 1946 (14.prosince), IMF o rok později 1947 (14.prosince) a WHO následující rok 1948 (10.července).

(21)

2.1.1 Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO

UNESCO, anglická zkratka názvu United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation, neboli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu. Organizace, která byla založena 16. listopadu 1945 v Londýně. Ratifikace Ústavy se zúčastnilo dvacet zemí, mezi nimi bylo i Československo.³⁴

Hlavním úkolem UNESCO je usilovat o udržení mezinárodního míru prostřednictvím rozvíjení spolupráce mezi státy v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. UNESCO se zaměřuje nejvíce na výchovu a vzdělávání a zabývá se přírodními a společenskými vědami. Mezi jeho aktivity spadá také ochrana hmotného i nehmotného kulturního a přírodního dědictví.³⁵

Znak UNESCO

Při činnosti mezinárodních organizací hrají důležitou roli i její symboly, což zde bude důkladně rozebráno na znaku UNESCO. Emblém organizace, který je vyobrazen níže, tvoří kosočtverec, který navazuje na neuzavřený kruh. Kosočtverec je na koso postavený čtverec, který se v přírodě nevyskytuje a je tak vytvořen lidskou činností. Proto je symbolem kultury.

Kruh naopak představuje přírodu. Oba obrazce, lidská činnost a příroda jsou propojeny a znamená to, že kultura neexistuje bez přírody ani mimo ni. Znak jako celek symbolizuje ochranu, ale je kulatý jako svět, jedná se tedy o ochranu světa. Je-li památka označena tímto symbolem Světového dědictví, znamená to, že celé světové společenství prohlašuje: „Ano, toto je cosi, co je na celém světě výjimečné a jedinečné, je to cosi, co je našim společným dědictvím, je to něco, co se zavazujeme chránit jeden pro druhého a v zájmu nás všech národů světa."³⁶

34 UNESCO [online]. [cit. 2017-21-08]. Dostupné z: http://www.unesco.org/new/en/unesco/aboutus/who-we- are/history/

35 NASKU, Petr. Ochrana kulturních památek. Brno, 2005. Dostupné z:

http://theses.cz/vyhledavani/?search=nasku+petr. Diplomová práce. Masarykova univerzita, právnická fakulta.

Vedoucí práce JUDr. Jana Jurníková, Ph.D.

36 České dědictví UNESCO. Dvanáct českých divů světa [online]. [cit. 2017-21-08]. Dostupné z:

http://www.unesco-czech.cz/

(22)

Obrázek 1 Znak UNESCO

Zdroj: www.unescoczech.cz

Historie vzniku UNESCO

UNESCO vzniklo v roce 1945 Londýně na základě Úmluvy³⁷ v Londýně. Ve dnech 1.-16.

listopadu se zde konala konference, které se zúčastnilo na 44 států.

Podnětem ke vzniku UNESCO byly zkušenosti z 2. světové války. Světové společenství bylo donuceno k rychlému jednání, aby se podobné katastrofy již neopakovaly. V preambuli UNESCO je uvedeno:“…poněvadž války se rodí v mysli lidí, je třeba v mysli lidí vybudovat obranu míru.“³⁸

Sídlem organizace UNESCA se stala Paříž. Rozpočet UNESCA se neustále zvyšuje a je schvalován Generální konferencí. V roce 1947 dosahoval 6 milion dolarů, o deset let později již více jak 11 milion dolar. V letech 1977–1978 byl dvacetkrát vyšší a dosahoval 224 milionů dolarů.

Generální konference mimo jiné schválila roku 1950 základní program UNESCO. Činnost organizace rozdělila na sedm následujících úseků:

1. výchovu 2. přírodní vědy 3. společenské vědy 4. kulturní činnost 5. informační služby

37 Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví

38 KUČOVÁ, Věra. Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2009, 199 s. ISBN 978-80-87104-52-1, str. 11

(23)

6. výměnu osob

7. styk se členy a poskytování pomoci.

V roce 1954 vybrala Generální konference UNESCO pět oblastí, které mají přednost. Patří mezi ně: rozšiřování povinného a bezplatného školního vzdělání, rozvíjení základní výchovy, snižování rasového, sociálního a mezinárodního napětí, vzájemné ocenění kulturních statků Východu a Západu a pomoc při vzájemném výzkumu v oblasti zlepšení životních podmínek.³⁹

Například řešení mnoha vážných problémů světové populace bylo již roku 1977 dospěno k názoru, že celoživotní sport pro všechny a větší snaha mezinárodního úsilí na fyzickou výchovu mohou být klíčem k řešení problému. K tomuto závěru došli sportovní experti a vychovatelé z 15 zemí evropské oblastní skupiny UNESCO. Mezinárodní vědecké organizace jsou podporovány UNESCEM díky podpoře ve výměně informací. Stejně tak jsou na tom hudebníci, spisovatelé a další umělci. Pomáhá rozvoji knihoven, muzeí, překládá mistrovská další a další činnosti. V oblasti přírodních věd UNESCO rozvíjí mezinárodní vědeckou spolupráci a organizuje konference a setkávání vědců.

V současné době má UNESCO 195 členů. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě.⁴⁰

Československo patřilo k zakládajícím státům UNESCA, 1. června 1994 vznikla také Česká komise pro UNESCO. Mezi české památky UNESCA patří například město Telč, historické centrum Prahy či zahrady a zámek v Kroměříži. UNESCO pomáhá zachovat historickou hodnotu památek.

2.1.2 Dvanáct českých divů světa

Památky, které spadají pod UNESCO se nazývají jako divy světa. V ČR se jedná o „Dvanáct českých divů světa“. České dědictví UNESCO je sdružení obcí a měst České republiky, na jejichž území se nachází památka zapsaná na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Bývalé Československo ratifikovalo mezinárodní Úmluvu o ochraně

39 POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s. 142–147.

40 POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s. 140–141.

(24)

světového kulturního a přírodního dědictví v roce 1991 a od té doby se podařilo zapsat na Seznam světového dědictví UNESCO již celkem 12 míst z celé České republiky.⁴¹

Dvanáct českých divů světa se nachází v následujícíh městech:

• Brno

• Český Krumlov

• Holašovice

• Kroměříž

• Kutná Hora

• Lednicko-valtický areál

• Litomyšl

• Olomouc

• Praha

• Telč

• Třebíč

• Žďár nad Sázavou

41 http://www.unesco-czech.cz/

Obrázek 2 Dvanáct českých divů světa Zdroj: http://www.unesco-czech.cz/

(25)

2.1.3 Mezinárodní měnový fond IMF

Mezinárodní měnový fond je součástí OSN, jedná se o specializovanou organizaci. IMF vznikl na konci roku 1945, aby zjednodušil společný obchod mezi zeměmi, stejně tak poskytování půjček k přechodnému deficitu rozpočtů, podporoval stabilitu kurzů atd.

Obrázek 3 Znak Mezinárodního měnového fondu IMF

Zdroj: www.imf.org

O založení IMF současně s Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj bylo rozhodnuto i rok dříve na konferenci Spojených národů v Bretton Woods. Konference se účastnilo na 44 zemí.

O rok později IMF oficiálně vznikl, konkrétně 27. prosince 1945, avšak činnost zahájil 1. března 1947. K OSN je přidružen jako organizace pro zvláštní úkoly.

Členem se stane kterýkoli stát, přijme-li podmínky stanovené Sborem guvernérů. Příkladem může být samotné Československo, které sice bylo mezi zákládajícími členy, ale pro nedodržení závazků muselo z organizace v roce 1954 vystoupit. Znovu se členem stalo v roce 1990, už jako Česká a Slovenská Federativní Republika. ⁴²

Činnost IMF je financována z příspěvků členských států, dále si bere půjčky od mezinárodních finančních institucí a příspěvky čerpá rovněž ze soukromých zdrojů.

Mezinárodní měnový fond má značný význam v mezinárodním obchodu, pomáhá uspořádat vtahy mezi státy ekonomického i měnového charakteru. ⁴³

42 SEDLÁČEK, P. Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 234 s. ISBN 978-80-7400-012-6. s. 4.

43 SEDLÁČEK, P. Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 234 s. ISBN 978-80-7400-012-6. s. 2-9.

(26)

2.1.4 Světová zdravotnická organizace – WHO

Světová zdravotnická organizace, World Health Organization, WHO, byla založena na mezinárodní konferenci v New Yorku dne 22. července 1946 na základě schválení Ústavy Světové zdravotní organizace. Ústavu schválilo 61 států, mezi nimiž bylo i Československo.

8. dubna je den, který je každoročně připomínám jako Světový den zdraví.

Obrázek 4 Znak WHO

Zdroj: www.who.int

Cílem organizace je mezinárodní spolupráce v oblasti veřejné zdravotní péče. Přidružila, anebo úplně absorbovala již dříve vzniklé mezinárodní orgány zabývající se oblastí veřejného zdraví. WHO plní funkci organizační, technickou a poradní. Řídí a koordinuje orgán mezinárodní zdravotní péče, pomáhá vládám upevňovat jejich zdravotnické služby, poskytuje jim pomoc ve zdravotní péči atd.

WHO je specializovanou organizací v rámci soustavy OSN, ale není ji podřízena. WHO má své vlastní vedení, členství a rozpočet. Je řídící a koordinující orgán pro mezinárodní spolupráci v péči o zdraví. V rámci OSN má podobné postavení jako Mezinárodní dětský fond UNICEF a také jako již zmíněné UNESCO.

Členy WHO jsou vlády jednotlivých států, od kterých pocházejí také finanční prostředky na rozpočet WHO. Členem WHO se může stát jakýkoliv stát, který o členství projeví zájem. V roce 1948 měla WHO 38 členů, v roce 1955 85 členů, v roce 1969 131 členů a v roce 1978 celkem 152 členů. V současné době je celkový počet členů 194.⁴⁴

Cílem WHO je dosáhnout nejvyšší možné úrovně zdraví, a to pro všechny lidi na celém světě. Právo na zdraví považuje WHO za jedno ze základních práv člověka, a to bez rozdílu rasy, náboženství či jakéhokoli postavení hospodářského, sociálního či politického. V rámci

44 POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s. 151–152

(27)

ústavy WHO je uvedeno, že vlády jednotlivých států jsou odpovědny za zdraví svého lidu. Toho může být dle WHO dosaženo jen v případě přiměřeného zdravotního a sociálního opatření.

Nejvyšším orgánem WHO je Světové zdravotnické shromáždění. To se schází jedenkrát ročně obvykle v květnu, kde hodnotí činnost za minulý rok a zároveň schvaluje program a rozpočet na rok následující. Oproti tomu Výkonný výbor WHO se schází dvakrát ročně a tvoří ho 30 členů WHO. Sekretariát WHO sídlí v Ženevě a zaměstnává osoby z jednotlivých zemí.

Pro Evropu má WHO oblastní sídlo v Kodani. ⁴⁵

2.1.5 Mezinárodní organizace práce ILO

Mezinárodní organizace práce ILO, z angl. International Labour Organization, je jednou z nejvýznamnějších a největších mezinárodních organizací. Byla založena roku 1919 s cílem zlepšit pracovní a sociální podmínky pracujících. Její principy, funkce a struktura se za dobu její existence změnily jen minimálně. Činnost organizace se snažila navázat na starší pokusy, ovšem pravidlem zůstávalo, že právní úprava pracovního poměru patřila pouze do vnitřních pravomocí státu. Po 1. světové válce došlo spolu se založením Společnosti národů k výraznému rozvoji mezinárodní ochrany lidských práv. Ty byly zaměřené na speciální úseky, jako například postavení žen a dětí, potírání otroctví, ochrana menšin a rovněž na podmínky práce.⁴⁶

ILO zahrnuje širokou škálu sociálně politických a pracovněprávních otázek. Např. otázky vztahující se k zaměstnávání, mzdovým podmínkám, ochraně zdraví, životních podmínek pracujících apod. Tyto a další otázky jsou formulovány v mezinárodních úmluvách a doporučeních. Během své existence přijala ILO na 200 úmluv. Pro formování evropské sociální politiky a politiky zaměstnanosti měly největší význam tyto úmluvy:

• Č. 97 o svobodě sdružování, r. 1948

• Č. 100 o rovném odměňování r. 1951

• Č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení, r. 1952

• Č. 105 o zrušení nucené práce, r. 1957

• Č. 111 o zákazu diskriminace v zaměstnání a povolání, r. 1958

• Č. 117 o sociální politice, r. 1964

45 ARNOLDOVÁ, A. Sociální zabezpečení I. Praha: Grada. 1. vyd. 2012. 352 s. ISBN 978-80-247-3724-9. s.

5-8.

46 DVOŘÁKOVÁ, Z. Management lidských zdrojů. Praha: C. B. Beck. 1. vyd. 2007. 512 s. ISBN 978-80- 7179-893-4. s. 27-31.

(28)

• Č. 122 o politice zaměstnanosti, r. 1964

Zavedení minimálních standardů ochranných pracovních patření mělo za následek omezení pracovních úřadů. Dále se podařilo prosadit právo organizovat se, právo na kolektivní vyjednávání a odstranění diskriminace a také dětské práce. ⁴⁷

Orgány ILO se shodují s orgány Společnosti národů, jde o Valné shromáždění, Správní radu a Mezinárodní úřad práce v čele s ředitelem. Organizace má na starost vytváření pracovních norem a postupů, aby byly normy dodržovány. V orgánech instituce jsou zastoupeny vlády členských států, ale také zaměstnavatelé a pracující. Je založena na principu tripartity. Neboli všechny orgány ILO jsou zastoupeny v poměru 2:1:1, dva delegáti zastupují vládu, jednoho delegáta mají zaměstnanci a jednoho zaměstnavatelé. Delegáti mohou hlasovat rozdílně, tudíž delegáti jedné země mohou hlasovat odlišně. ILO funguje až do současné doby, avšak během 2. světové válce byla přidružena k OSN jako její odborná organizace.⁴⁸

2.2 Významné mezinárodní organizace

Mezi významné mezinárodní organizace, které již nepatří mezi OSN, je Severoatlantická aliance NATO, Evropské společenství uhlí a oceli ESUO a Evropské hospodářské společenství EHS, současná Evropská unie.

2.2.1 Severoatlantická aliance NATO

Studená válka přispěla k vytvoření řady uzavřených vojenských bloků, které byly vydávány svými tvůrci za regionální. Mezi ně patří také Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO).

Klíčovým problémem ve druhé polovině 40. let 20. století byla nestálá vojenská situace v Evropě. Několik amerických vojenských jednotek nemohly změnit převahu Sovětského svazu nad západoevropskými státy. Vztahy mezi Západem a Východem se zhoršovaly a Sovětský svaz začal vojenskými jednotkami okupovat celý evropský kontinent. ⁴⁹

S přihlédnutím k deklarovaným ideologickým cílům Komunistické strany Sovětského svazu, bylo zřejmé, že výzvy k respektování Charty Spojených národů a mezinárodních dohod

49 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci „Principů“ E. F. Smidaka.

[Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s. 179.

(29)

dosažených na konci války nebudou zárukou národní suverenity a nezávislosti demokratických států. čelících hrozbě zahraniční agrese nebo vnitřního rozvratu.

Série dramatických politických událostí, které nastaly v období 1947 až 1949, ohrožovala suverenitu Norska, Řecka, Turecka a dalších západoevropských zemí, únorový převrat v roce 1948 v Československu a nezákonnou blokádou Berlína, která začala v dubnu téhož roku.

Dne 17. března 1948 byl na základě iniciativy britské zahraniční politiky sjednán mezi Velkou Británií, Francií a zeměmi Beneluxu vojensko-politický Bruselský pakt. Byl uzavřen na období 50 let a všichni jeho členové měli povinnost poskytnout si vzájemnou pomoc, pokud by na ně zaútočila některá z evropských mocností. Cílem bylo ochránit země před sovětskou armádou a být připraven na potenciální hrozbu Německa.

Následovala jednání se Spojenými státy a Kanadou o vytvoření jednotné Severoatlantické organizace. Ta měla být založená na zárukách bezpečnosti a vzájemných závazcích mezi Evropou a Severní Amerikou. Signatáři Bruselské dohody přizvali k účasti Dánsko, Island, Itálii, Norsko a Portugalsko. Vrcholem jednání byl podpis Washingtonské smlouvy v dubnu 1949. Znamenalo to počátek systému kolektivní bezpečnosti, založené na partnerství 12i stát.

V roce 1952 se k Smlouvě připojilo Řecko a Turecko. Spolková republika Německo do Aliance vstoupila v roce 1955 a v roce 1982 se členem NATO stalo Španělsko.⁵⁰

Hlavními cíli bylo podporovat poválečnou obnovu a přestavbu západní Evropy. Zadržovat sovětské ozbrojené síly a zabránit ohrožení, které tyto síly představovaly. Zajistit v tehdejší konfrontační situaci „deštník“, pod jehož ochranou by se mohl rozvíjet proces západoevropské hospodářské a politické integrace.

Vedoucí roli měly vzhledem k svému ekonomickému a vojenskému potenciálu USA.

Základem Severoatlantické aliance mezi členskými státy je smlouva. Státy vstoupily do svazku svobodně na základě rozhodnutí po veřejné diskusi a příslušném parlamentním postupu.

Smlouva potvrzuje jejich individuální práva a zároveň mezinárodní povinnosti vyplývající z Charty Spojených národů. Dále zavazuje členské státy sdílet rizika i odpovědnost. Na druhé

50 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci „Principů“ E. F. Smidaka.

[Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s. 180–181.

(30)

straně jim plynou výhody z kolektivní bezpečnosti, a každého z nich jednotlivě zavazuje neuzavírat žádný jiný mezinárodní závazek, jenž by mohl být v rozporu se Smlouvou.⁵¹

V preambuli smlouvy sčítající na 14 článků, potvrzují signatářské země svou víru v cíle a principy Charty OSN. Klíčovým ustanovením je článek 5. Signatářské země se zde shodují, že ozbrojený útok proti jedné či více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem.

Rozšíření NATO

Článek 10 smlouvy se vztahuje k přijímání nových členů. Na jeho základě byly přijaty do Aliance další země (viz obrázek níže).

• 1952 Řecko a Turecko

• 1955 Spolková republika Německo

• 1982 Španělsko

• 1999 Česká republika, Maďarsko, Polsko

• 2004 Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko NATO má v současné době 26 členů. ⁵²

Od dob svého vzniku posunula Aliance své hranice již šestkrát, přičemž naposledy se tomu tak stalo v roce 2004.

51 KOLEKTIV AUTORŮ. Všeobecný přehled. Přijímací zkoušky na VŠ. Fragment 2011. 3. vyd. ISBN 978- 80-253-0530-0. s. 311-315.

52 KOLEKTIV AUTORŮ. Všeobecný přehled. Přijímací zkoušky na VŠ. Fragment 2011. 3. vyd. ISBN 978- 80-253-0530-0 s. 311-315.

(31)

Obrázek 5 Členské státy NATO

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/cerna-hora-nato-prijeti-0va- /zahranicni.aspx?c=A151202_084636_zahranicni_aba, k 23.8.2017

ČR a NATO

ČR se stala členem NATO 12.března 1999. Tímto krokem tak došlo k velké změně bezpečnostního postavení českého státu. ČR se stala součástí politicko-vojenského uskupení.

Jeho členové si garantují pomoc v případě vojenského napadení. Tímto si ČR splnila jeden z hlavních úkolů po roce 1989, kterým byla zahraniční a bezpečnostní politika.

ČR patří mezi plnohodnotné a plnoprávné členy NATO. Sdílí všechna práva a povinnosti plynoucí ze Severoatlantické smlouvy. Ode dne vstupu do NATO je povinností ČR přispívat také do rozpočtu. Konkrétně do rozpočtu civilního, vojenského a Programu bezpečnostních investic. ⁵³

2.2.2 Evropské společenství uhlí a oceli ESUO

K velkému nárůstu mezinárodních organizací došlo v polovině 20. století. Mezi vzniklými regionálními bezpečnostními organizacemi byla již uvedená Severoatlantická aliance NATO či Západní unie. Dále například vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), o kterém bude následující text.

53 MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍHO VĚCÍ. Zpráva o zahraniční politice České republiky za období od července 1998 do prosince 1999. Praha: MZV ČR, 2000. 1. vyd. 295 s. ISBN 80-86345-01-7. s. 36-39.

(32)

Bezprostředně po skončení 2. sv. války dostává reálnou podobu myšlenka o politickém a ekonomickém sjednocení Evropy, což je dáno politickou a ekonomickou situací v Evropě.

Jednalo se o představu sjednocené Evropy jejímž výsledkem je vytvoření ekonomicky i politicky silného subjektu.

Prvotní snaha ochránit evropské ekonomiky před vlivy z vnějšku prostřednictvím cel, daní, omezení dovozu a vývozu nebyla úspěšná. Je zřejmé, že větší hospodářský celek vytvářející společný trh funguje efektivněji než jednotlivé národní ekonomiky. Odstraňování překážek vzájemného obchodu a rozvoj spolupráce byl předmětem několika mezinárodních organizací a mnohé státy zůstaly těmto organizacím nadále věrni. Jednalo se o Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, GATT-vš. Dohoda o clech a obchodu – nyní WTO Světová obchodní organizace; ESVO-evropské sdružení volného obchodu.

Šestice evropských zemí: Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko však zakládá 3 nadstátní organizace. Podepsáním Pařížské smlouvy vzniká Evropské společenství uhlí a oceli, a to na dobu 50. let do 23.7.2002. Dále vzniká Římskými smlouvami Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii.

Obě bez časového omezení.

Cíl ESUO

Hlavním cílem ESUO je přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a životní úrovně členských států a racionalizaci výroby. A to skrze společný trh, na němž neplatí žádné diskriminační omezení jednotlivých států. Společný trh pro uhlí a železnou rudu byl otevřen 10. února 1953. Vzniká tzv. Montánní unie Evropského společenství uhlí a oceli, jedná se o první článek integračního procesu v dějinách Evropy, jehož úkolem bylo postupně zrušit cla a kvóty pro uhlí a hutnické produkty a tím vytvořit společný trh s těmito komoditami.

V čele ESUO stál vysoký úřad skládající se z pěti komisařů jmenovaných členskými zeměmi na 4 roky. Do jisté míry byl úřad finančně nezávislý (měl vlastní příjmy z daní těžní a hutní výroby členských zemí). Rozhodnutí ESUO byla závazná pro všechny členské země bez výjimky.⁵⁴

ESUO nakonec bylo nahrazeno Evropskou unií. Jeho největší předností bylo odstranění obchodních překážek, cel a daní. Evropská unie je založena na dvou základních smlouvách.

54 BALDWIN, R. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada. 2013. 4. vyd. 584 s. ISBN 978-80-247-4568-8.

s. 30-35

(33)

Konsolidované znění smlouvy o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie. V roce 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropské unii, která také změnila název Evropského hospodářského společenství na „Evropské společenství". Smlouvy byly později změněny Amsterodamskou smlouvou a Smlouvou z Nice. Lisabonská smlouva navíc změnila název „Smlouvy o založení Evropského společenství" na Smlouvu o fungování Evropské unie.

55 Obě Smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou, mají stejnou právní sílu a jsou obsaženy v tzv. Lisabonské smlouvě, která byla podepsána v prosinci 2008 a v platnost vstoupila po ratifikaci členskými státy Evropské unie k 1. prosinci 2009.

2.2.3 Evropské hospodářské společenství

Jak bylo uvedeno, dalším významným krokem evropské integrace byl vznik Evropského hospodářského společenství (EHS), který nastal podpisem Římské smlouvy. Smlouva byla 6 státy podepsána 25.3.1957 a v platnost vstoupila 1.lednu 1958. Členskými státy se staly státy sdružené v ESUO, bez účasti Velké Británie.

V čele společenství stála Rada ministrů členských zemí. Ta měla poslední slovo ve všech otázkách, Komise EHS pouze předkládala návrhy a stanovovala agendu Rady. V roce 1961 byla v rámci EHS koncipována tzv. Společná zemědělská politika, jež měla za cíl vytvořit společný trh se zemědělskými produkty. Jednalo se o nejnákladnější, nejméně produktivní a nejkritizovanější součást evropského integračního úsilí. ⁵⁶

Cílem EHS bylo vytvořit společný trh a oblasti volného pohybu kapitálu a pracovních sil, vypracovat společnou celní a dopravní politiku, což se podařilo kolem roku 1968. Byla dobudována celní unie, kdy bylo mezi členskými státy zrušeno clo na dovoz průmyslových výrobků. Byla odbourána i všechny cla na zemědělské produkty. Pro obchodování mimo Společenství byl přijat jednotný celní sazebník. Volný pohyb zboží byl doplněn svobodou podnikání, volným pohybem pracovních sil a služeb a značným uvolněným pohybu kapitálu a plateb Po roce 1970 vystoupily členské státy navenek jako celek a nemají tak právo sjednávat dvoustranné smlouvy, s dočasnou výjimkou vůči socialistickým zemím.

55 https://www.euroskop.cz/8917/sekce/zakladajici-smlouvy/, k 28.8.2017

56 BALDWIN, R. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada. 2013. 4. vyd. 584 s. ISBN 978-80-247-4568-8.

s. 36-40.

(34)

Rozšíření ES

1973 – VB, Irsko, Dánsko.

1980 – Řecko.

1986 – Španělsko, Portugalsko

Vzhledem ke shodné členské základně všech 3 společenství, jakož i k obdobnému základnímu účelu – společný trh a vzájemná spolupráce nadnárodní úrovni začala být tato 3 formálně samostatná společenství vnímána jako určitý doplňující se celek, pro který se vžil výraz „EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ“.

Obrázek 6 Rozšiřování EU

Zdroj: Evropská centrální banka. www.ecb.int

Název Evropského hospodářského společenství se v roce 1993 změnil na Evropskou unii.

(35)

3 Organizace spojených národů OSN

Organizace spojených národů patří mezi jednu z nejdůležitějších organizací vůbec. Jak již bylo uvedeno, byla založena 26. června roku 1945 v San Franciscu v USA, a to 50 vítěznými státy, mezi které patří také Československo. OSN má dnes 193 států. Česká republika je členem od 19. ledna 1993 (jako nástupnický stát Československa).⁵⁷

Oficiálními jazyky OSN jsou angličtina, čínština, francouzština, španělština a ruština. Jako oficiální jazyk Valného shromáždění, Rady bezpečnosti, Ekonomické a sociální rady byla později přijata také arabština. ⁵⁸

Obrázek 7 Logo OSN

Zdroj: www.osn.cz, k 21.8.2017

3.1 Založení OSN

První snahy o založení OSN spadají do 19. století, konkrétně do roku 1899, kdy se konala v Haagu první mírová konference. Důležitým mezníkem byl rok 1919, kdy vznikla Společnost národů (více v kapitole „Historie mezinárodních organizací“), jejímž hlavním cílem byla podpora mezinárodní spolupráce a také zachování mírových a bezpečnostních podmínek.⁵⁹ Její trvání nebylo dlouhé a v průběhu 20. let se Společnost národů rozpadla.

57 GRINC J. Právo pro politiky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 160 stran, ISBN: 80-247-2921-3. S.

58.

58 OSN.CZ. Fakta OSN. (online), 200, (cit. 1.8.2017). Dostupné z: http://www.osn.cz/wp- content/uploads/2014/12/fakta-osn-2005-web.pdf

59 GRINC J. Právo pro politiky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 160 stran, ISBN: 80-247-2921-3. S.

58.