Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Fakulta bezpečnostního inţenýrství

Katedra bezpečnosti práce a procesů

Bezpečnost při výstavbě a uvádění do provozu bioplynových stanic

Student: Petr Lajčík

Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Ivana Bartlová, CSc.

Studijní obor: 3908R001 Bezpečnost práce a procesů

Poděkování

Za vedení a poskytnutí odborných informací pro vypracování bakalářské práce děkuji paní doc. Ing. Ivaně Bartlové CSc.

Anotace

Bakalářská práce je zaměřena na zajištění bezpečnosti při výstavbě a uvedení bioplynových stanic do provozu. Poskytuje základní informace o technologii mokré fermentace, sloţení bioplynu a jeho rizicích. V návaznosti, v souladu s platnou

legislativou, je zpracovaná bezpečnostní dokumentace pro výstavbu bioplynové stanice, její uvedení do provozu. Pozornost je věnována i potřebné dokumentaci po uvedení do provozu. Důraz je kladen i na funkční zkoušku za přítomnosti TIČR.

Klíčová slova:

Bioplynová stanice, bioplyn, bezpečnostní dokumentace

Annotation

Bachelor thesis is aimed to ensure safety during the construction and putting into operation of biogas plants. Provides basic information about technology of wet fermentation, composition of biogas and its risks. In accordance with current legislation is processed safety documents for construction biogas plants and putting into operation.

Attention is given to documents after commissioning.The emphasis is on functional test for the presence Technical Czech Republic inspection.

Key words

Biogas plant, biogas, safety documents

Obsah

Seznam zkratek

Úvod ... 1

1. Vznik bioplynu ... 2

1.1 Suroviny pro výrobu bioplynu ... 4

1.2 Výroba bioplynu ... 5

1.3 Technologie mokré fermentace ... 7

Příjmový systém biomasy ... 8

Fermentační systém ... 8

Uskladňovací systém ... 9

1.4 Vyuţití bioplynu ... 10

1.5 Sloţky bioplynu ... 10

1.4.1 Nejvýznamnější rizika spojená s bioplynovými stanicemi ... 12

2. Legislativa zajišťující BOZP při výstavbě BPS ... 12

2.1 Řízení dokumentace stavby... 13

2.1.1 Územní rozhodnutí ... 14

2.1.2 Stavební povolení ... 14

2.1.3 Kolaudační souhlas ... 17

2.2 Koordinátor BOZP ... 18

2.2.1 Oznámení o zahájení prací ... 18

2.2.2 Povinnosti koordinátora BOZP ... 20

2.3 Plán BOZP ... 21

2.3.1 Obecné poţadavky na zajištění staveniště ... 22

2.3.2 Skladování a manipulace s materiálem ... 24

2.3.3 Příprava před zahájením zemních prací ... 25

2.3.4 Výkopové práce ... 26

2.3.5 Betonářské práce ... 27

2.3.6 Ţelezářské, zednické a montáţní práce ... 28

2.3.7 Svářečské práce ... 30

3. Legislativa pro uvádění BPS do provozu ... 30

3.1 Posouzení rizik výbuchu ... 32

3.2 Preventivní a ochranná opatření ... 32

Předcházení vzniku výbušné atmosféry ... 32

Snížení škodlivých účinků výbuchu ... 33

3.3 Poţadavky na výběr zařízení a ochranných systémů ... 35

3.4 Školení zaměstnanců, odborná způsobilost, příkaz V ... 36

Požadavky na odbornou způsobilost ... 37

Příkaz „ V“ ... 39

4. Funkční zkouška ... 40

4.1 Povinnosti před a po uvedení BPS do provozu ... 41

Závěr ... 43

Seznam obrázků ... 48

Seznam tabulek ... 48 Seznam příloh ... Chyba! Záloţka není definována.

Seznam Zkratek

BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci BPS Bioplynová stanice

ČEZ České Energetické Závody ČR Česká republika

ČSN České Technická Norma ES Evropské společenství FO Fyzická osoba

KÚ Krajský Úřad MPŘ Místní provozní řád OIP Oblastní inspektorát práce

OOPP Osobní ochranné pracovní prostředky PO Poţární ochrana

TIČR Technická inspekce České republiky TDG Technická doporučení gas

VTZ Vyhrazené technické zařízení ŢP Ţivotní prostředí

Úvod

Neobnovitelné zdroje energie mají omezenou kapacitu. Ceny neustále rostou, zásoby se sniţují, proto je třeba hledat náhradu. Nahrazení alespoň dílčí části představují alternativní – obnovitelné zdroje energie. Alternativní zdroje energie jsou ty, které se přírodním cyklem v průběhu jeho uţití obnovují. Mezi obnovitelné zdroje řadíme větrnou energii, solární energii, energii z bioplynu nebo biomasy a další.

Jedna z účinných náhrad neobnovitelných zdrojů energie je vyuţití bioplynu.

Bioplyn není ţádný nový objev, je tak starý jako ţivot na planetě, kterou obýváme.

Hitem dnešní doby se stává výstavba bioplynových stanic, kde bioplyn představuje alternativní zdroj energie a paliv. Bioplynové stanice jsou zařízení, kde vzniká bioplyn anaerobní fermentací a následné spalování bioplynu umoţňuje vyrábět teplo nebo elektrickou energii v kogenerační jednotce. Elektřina byla spotřebovávána hlavně v místě výroby, dnes se však dodává i do rozvodné sítě a následně konečným klientům.

Bioplyn je směs plynů, ve které jsou zastoupeny především methan a oxid a uhličitý a další sloţky např. amoniak, sulfan, voda a kyslík. Zastoupení sloţek je závislé na technologickém procesu a surovinách. Ze sloţení bioplynu vyplývají nebezpečné fyzikálně - chemické vlastnosti a s nimi technicko-bezpečnostními parametry způsobující např. poţár, výbuch, vyvolávající toxické a mikrobiologické působení.

Z těchto důvodů jsou na bioplynová zařízení kladeny vysoké bezpečnostní nároky.

Česká republika nemá podchycenou legislativu pro výrobu bioplynu a manipulaci s ním. Chybí např. bezpečnostní list nebo limity koncentrací pro vyuţití v dopravě.

Cílem práce je zpracovat bezpečnostní dokumentaci pro výstavbu a uvádění do provozu bioplynových stanic, vyuţitelnou v praxi, v návaznosti na platné právní předpisy.

1. Vznik bioplynu

Bioplyn je plynná pohonná hmota, která vzniká anaerobní methanovou fermentací organických materiálů. Tento proces je také nazýván anaerobní digescí, biogasfikací, vyhníváním, anaerobní stabilizací kalů – obecně methanizací. Methanizace je soubor několika procesů, při kterých je biologicky rozloţitelná hmota postupně rozkládána směsnou kulturou mikroorganismů za nepřístupu vzduchu. Finálními produkty jsou vyhnilý digestát a bioplyn tvořený majoritními sloţkami methanem a oxidem uhličitým.

Methanová fermentace je řada několika na sebe navazujících procesů. Hlavními činiteli jsou základní skupiny anaerobních mikroorganismů. Produkt jedné skupiny je substrátem druhé skupiny a proto ztráta jedné ze skupin můţe mít negativní vliv na funkčnost celého systému. Rozklad organické hmoty probíhá ve čtyřech fázích – hydrolýza, acidogeneze, acetogeneze a metanogeneze.

Hydrolýza je prvním stadiem rozkladu. Během hydrolýzy jsou rozkládány rozpuštěné i nerozpuštěné makromolekulární organické látky (lipidy, polysacharidy, proteiny) na nízkomolekulární látky vlivem rozpustnosti ve vodě pomocí extracelulárních hydrolytických enzymů. Vznikají především mastné kyseliny a alkoholy, téţ se uvolňuje vodík a oxid uhličitý. Tyto enzymy produkují hlavně fermentační bakterie. Vzniklé nízkomolekulární látky jsou schopné přesunu dovnitř buňky na rozdíl od vysokomolekulárních.

Během druhé fáze acidogeneze jsou substráty hydrolýzy uvnitř buňky rozkládány na jednodušší organické látky např. kyseliny, alkoholy. Fermentací těchto látek se vytváří řada produktů závislých na charakteru původního substrátu a na podmínkách prostředí.

V průběhu třetí fáze, tzv. acetogeneze, probíhá další rozklad substrátu aţ na vodík, oxid uhličitý a kyselinu octovou. Současně také probíhá acetogení respirace vodíku a oxidu uhličitého homoacetogeními mikroorganismy. Přítomnost acetogenních mikroorganismů, které produkují vodík, je pro rozklad nezbytná, protoţe katabolizují propanovou kyselinu a jiné vyšší kyseliny neţ je kyselina octová, alkoholy a některé aromatické sloučeniny. V závěrečné fázi methanogeneze, vytváří výsledný plyn

kyselina mravenčí, methylaminy, oxid uhličitý a kyselinou octovou. Methanogení mikroorganismy jsou nejdůleţitější trofickou skupinou. Zpracovávají acetogeny, kyselinu propionovou a současně mají vysoké poţadavky na substrát a ţivotní podmínky. Podle specifika substrátu se dělí na hydrogenotrofní, autotrofní a obojetné.

Všechny fáze methanové fermentace při kontinuálním provozu probíhají současně.[1,4]

Obrázek č. 1 zobrazuje jednotlivé kroky a vznikající sloţky.[1]

Obrázek č. 1 Schéma vzniku bioplynu

1.1 Suroviny pro výrobu bioplynu

V praxi se nejvíce vyuţívají exkrementy hospodářských zvířat a kukuřice.

V tabulce č. 1 jsou uvedeny nejpouţívanější vstupní substráty.[1]

Tabulka č. 1 Nejpouţívanější vstupní substráty

Ţivočišné substráty Rostlinné substráty Pěstovaná biomasa

kejda prasat Sláma všech typů

obilovin

obiloviny v mléčné zralosti (rostliny i siláţ) hnůj prasat se stelivem plevy a odpady z čištění

obilovin

kukuřice ve voskové zralosti (rostliny i siláţ)

kejda skotu bramborová nať a slupky

brambor

kukuřice vyzrálá (rostliny i siláţ) hnůj skotu se stelivem řepná nať z krmné a

cukrové řepy prutová biomasa

(štěpky,řezanka z listnatých dřevin hnůj a stelivo z chovu

koní, koz, králíků

kukuřičná sláma i jádro kukuřice

drůbeţí exkrementy travní biomasa nebi seno krmná kapusta (rostliny i siláţ)

- Siláţe

Počet hospodářských zvířat na území ČR klesá, ale i přesto tvoří exrementy zvířat významný potenciál substrátu pro výrobu bioplynu. Hovězí a prasečí kejda se dá díky nízkému obsahu sušiny míchat s jinými substráty. Slaměný hnůj disponuje velkým obsahem sušiny a musí být naředěný, aby byla moţnost jej pumpovat. Kejda je zpravidla přiváděna k bioplynové stanici přímo nebo přes předjímku. Výtěţky metanu z exkrementů hospodářských zvířat jsou uvedeny v tabulce č. 2. [1]

Tabulka č. 2 Výtěţek plynu a obsah methanu z exkrementů hospodářských zvířat

Substtrát výnos plynu obsah methanu

[m³/t substrátu] [m³/t org. sušiny] [objem %]

kejda skotu 20-30 200-500 60

kejda prasat 20-35 300-700 60-70

hnůj skotu 40-50 210-300 60

hnůj prasat 55-65 270-450 60

hnůj kuřat a slepic 70-90 250-450 60

Zpravidla se ke kejdě přidává kukuřice, protoţe má vysoký výnos energie na hektar a tudíţ je vhodná pro výrobu bioplynu. Podniky, které jsou zaměřeny na chov dobytka, však můţe vyuţití kukuřičné siláţe zatíţit osevní postupy.

Některé druhy bioplynových stanic jsou schopny zpracovat kukuřičnou siláţ samotnou bez dalších substrátu, ale přesto se doporučuje kombinovat ji s přídavným substrátem např. kejdou, jak jiţ bylo uvedeno. Kombinace substrátů zajistí větší stabilitu a během kofermentace nastávají synergetické efekty, které pomáhají zvýšit rozloţitelnost substrátu a zvýšit výnos methanu. Výtěžnost z kukuřičné siláže je 170 – 200 čerstvé hmoty[m³/t], 450 – 700 obsah sušiny[m³/t] a obsah methanu 50 – 55 objemových %.[1]

1.2 Výroba bioplynu

Hlavním produktem fermentačního procesu je bioplyn. Termín bioplyn přiřadila současná technická praxe pro produkt vzniklý anaerobní fermentací a obecně je bioplyn chápan jako směs methanu a oxidu uhličitého. Bioplyn můţe obsahovat v malém mnoţství dusík, sulfan, amoniak, vodu, ethan a další niţší uhlovodíky. Procentuální zastoupení jednotlivých sloţek, které bioplyn obsahuje, je závislý na řadě faktorů zejména na fermentovaném materiálu. Sekundárním výrobkem je stabilizovaný anaerobní materiál tzv. fermentační zbytek, digestát či fermentát. [1,4]

Technologie výroby bioplynu je různorodá. Nejtypičtější způsoby jsou uvedeny v tabulce č. 3 [1]. Fermentace obvykle probíhá v reaktorech, zvaných fermentorech, ve kterých je substrát vyhříván a promícháván. Proces můţe být kontinuální nebo

semikontinuální. Obsah pracovní sušiny je závislý na fermentačním materiálu a míchacím systému, zpravidla je obsah mezi 4 aţ 12%. Ve fermentorech se odbourává organická sušina materiálu v rozmezí 50 aţ 70%. Velikost nádrţí je ovlivněna mnoţstvím a kvalitou substrátu, mnoţstvím aktivní biomasy ve fermentoru v poţadované době zadrţení. Těmito parametry je ovlivněna produkce i kvalita bioplynu.[1,3] Na obrázku č. 2 je zobrazen řez vertikálním fermentorem. Obrázek č. 3 zobrazuje dlouhoosé mísidlo, které promíchává substrát. [1]

Obrázek č. 2 Vertikální fermentor

Obrázek č. 3 Dlouhoosé mísidlo se dvěma míchacími nářadími s uloţením u dna fermentoru

Tabulka č. 3 Postupy výroby bioplynu podle různých kritérií Kriterium Rozdílové Znaky

Počet procesních stupňů

Jednostupňový Dvoustupňový Třístupňový

Procesní teplota

Psychrofilní Mezofilní Termofilní

Způsob pohybu substrátu

Přerušovaný Poloplynulý Plynulý

Podíl sušiny v substrátu Mokrý proces Suchý proces

Z informací v tabulce č. 3 vyplývá, ţe existuje řada bioplynových stanic vyuţívající různá kriteria. Bakalářská práce stanic bude zaměřena na technologii mokrého procesu.

1.3 Technologie mokré fermentace

Nejpouţívanější technologie pro výrobu bioplynu je tzv. mokrá fermentace.

Často vyuţívá fermentory s vertikální osou a zpracovává substráty s obsahem sušiny do 12%. Materiály, které mají větší obsah sušiny (hnůj, podestýlka, siláţe a senáţí) jsou před vstupem do reakčního fermentoru ředěny kejdou nebo procesní vodou na odpovídající podíl sušiny. Procesní voda je vyseparovaná z kalu předchozí fermentace.

Průběh anaerobní mokré fermentace probíhá v uzavřeném velkoobjemovém fermentoru za nepřístupu vzduchu. Ve fermentoru je kapalný substrát promícháván a vyhříván.

Provozní teploty se pohybují v rozmezí od 35 do 55 °C. Přebytečný obsah rozdrcené slámy nebo podestýlky ve formě pilin můţe u mokré technologie způsobit provozní problémy, např. poruchy míchacího systému nebo ucpávání čerpadel. Je tedy nezbytně

nutné vybrat správné vstupní substráty. Linka mokré anaerobní fermentace je sestavena ze čtyř základních částí, které jsou zobrazeny na obrázku č. 4. [2,3]

Obrázek č. 4 Blokové schéma technologie mokré fermentace

Příjmový systém biomasy

Příjmový systém zabezpečuje přípravu substrátu před vstupem do fermentoru.

Jde především o úpravu velikosti částic, míchání, homogenizace, ředění a podobně.

Nelze opomenout optimální dávkování do fermentoru. Tuhá biomasa je umístěna v příjmovém zásobníku a kapalná v příjmové jímce.[3]

Fermentační systém

Ve fermentačním systému,(fermentoru) probíhá samotná fermentace tzv.

vyhnívání, v čistě anaerobním prostředí. Fermentační systém je tvořen např. fermentor s integrovaným plynojem nebo fermentor se samostatným plynojemem. Fermentory lze navrhnout jako nadzemní, podzemní nebo částečně zapuštěné do terénu. Zapuštění fermentoru ať úplně nebo částečně není jen přání investora, ale i na dalších podmínkách a okolnostech (sníţení úrodnosti, vliv stavby na charakter krajiny atd.)

Nejčastěji jsou vyuţívány válcové ţelezobetonové a plynotěsné fermentory s vertikální osou. Lze vyuţít i jiný materiál např. ocel nebo jiné konstrukce. Základní procesní parametry jsou závislé na technologii a substrátu. Teplota je v rozmezí

<35;40>°C , pH v rozmezí <6,5;7,5> nebo hydraulická doba zadrţení v rozmezí

<35;100> dní u jednostupňového nebo dvou stupňového procesu.

Vybavení fermentoru závisí na druhu substrátu a konstrukci. Mezi běţné příslušenství patří topný a míchací systém. V případě potřeby lze provést odsíření bioplynu, např. přidáním potřebného mnoţství vzduchu do bioplynu.[3]

Uskladňovací systém

Sekundárním substrátem anaerobní fermentace je tzv. digestát nebo fermentační zbytek. Tento substrát je nutné uskladňovat s ohledem na pravidla správné zemědělské praxe. Digestát lze separovat na tuhou frakci (obsah sušiny je od 25% do 35%) nebo kapalnou, tzv. fugát, s obsahem sušiny <1%. Nutností je koncepce systému pro obě frakce. [3]

Tuhá frakce je zpravidla uskladňována na hnojištích nebo vodohospodářsky zabezpečených plochách. Fugát se uskladňuje ve vhodně dimenzovaných jímkách.

Potřebná velikost uskladňovacího sytému u farmářských bioplynových stanic s ohledem na zásady a splnění poţadavků správné praxe je dimenzován běţně pro dobu 140 aţ 150 dnů.[3]. Na obrázku č. 5 je zobrazen princip funkce bioplynové stanice. [6]

Obrázek č. 5 Princip funkce bioplynové stanice

1.4 Vyuţití bioplynu

Vysoký obsah methanu zajišťuje vysokou výhřevnost (16 – 27 MJ. m^-3). Bioplyn je z fermentačního reaktoru odveden do nízkotlakého plynojemu a dále rozveden k dalšímu zpracování či vyuţití. Dílčí část bioplynu je vyuţita k vyhřívání fermentoru a zajišťuje chod tepelného hospodářství Bioplynové stanice. Další část vyrobeného bioplynu je vyuţita k vytápění budov, ohřevu vody, sušení apod. V dnešní době je bioplyn nejefektivněji vyuţit pro výrobu elektrické energie a tepla v kogeneračních jednotkách na principu pístových spalovacích motorů. Bioplyn je téţ vyuţitelný k pohonu motorů, které zajišťují výrobu mechanické nebo elektrické energie.[1,4]

Pokud je bioplyn upraven na poţadovanou kvalitu a je zbaven neţádoucích příměsí (amoniak, sulfan apod.) lze jej přivést do plynovodní sítě na základě smluvního vztahu s provozovatelem plynovodní sítě. Jedno z dalších efektivních vyuţití bioplynu je pohon motorových vozidel a zemědělských strojů.[4]

1.5 Sloţky bioplynu

Bioplyn je směs plynů a velikost dílčích sloţek závisí na vstupním substrátu.

Obecně je chápán bioplyn jako směs methanu a oxidu uhličitého, ale téměř vţdycky je sloţení těchto majoritních sloţek doplněno sloţkami minoritními. Mezi ně patří, jak jiţ bylo uvedeno amoniak, sirovodík, dusík, kyslík a vodík. Kaţdá sloţka má specifické fyzikálně - chemické vlastnosti a z nich vyplývá různé nebezpečí. Jednotlivé sloţky budou dále rozebrány.[3] V tabulce č. 4 zobrazuje sloţení bioplynu ze substrátu prasečí kejdy. [3,5]

Tabulka č. 4 Sloţení bioplynu ze substrátu prasečí kejdy Bioplyn Parametr

Methan 69%

Oxid uhličitý 31%

Sirovodík 2300 mg/m³ Amoniak 40 mg/m³

Methan ( CH4) je za normálních podmínek hořlavý plyn bez barvy a zápachu.

Jeho hustota je 0,72kg.m^-3 a z porovnání s hustotou vzduchu, která má hodnotu 1,29kg.m^-3 vyplývá, ţe je lehčí a má tendenci stoupat směrem nahoru. Krátkodobá expozice člověka methanem můţe způsobit udušení z nedostatku kyslíku. Zkapalněný methan můţe představovat nebezpečí v podobě závaţných omrzlin. Methan ve směsi se vzduchem tvoří výbušnou směs a to v rozmezí od 5 aţ 15 % objemových. Z toho plyne, ţe je nezbytně nutné měřit koncentraci methanu a předcházet výbuchu nebo poţáru.

Minimální iniciační energie je 0,28mJ.[7,48]

Oxid uhličitý (CO2) je bezbarvý nedýchatelný plyn, bez chuti a zápachu. Při nadýchání ve větším mnoţství nebo při vyšší koncentraci můţe působit štiplavě a v ústech vytvářet kyselou chuť. Při sníţení teploty na – 78°C přechází CO2 do pevného skupenství a vzniká bílá tuhá látka zvaná suchý led. V kapalném skupenství můţe být jen v přítomnosti zvýšeného tlaku (cca. 5 atmosfér). Jde tedy o nehořlavou látku. Oxid uhličitý je zhruba jeden a půl krát těţší neţ vzduch a proto se CO2 drţí při zemi. Z toho plyne nebezpečí zadušení v siláţních prostorech, sklepích atd. Při koncentraci objemových 5% se mohou objevit u člověka symptomy dušení, bolesti hlavy, závratě, dýchací potíţe, pocení a zvonění v uších. Vyšší koncentrace asi 10 aţ 12% objemových mohou člověku způsobit křeče, koma a v nejhorším případě smrt.[7,48]

Amoniak (NH3) je za normálních podmínek bezbarvý, toxický a velmi štiplavý plyn. Nelze opomenout jeho zásaditost, dráţdivost a ţíravost, hořlavost a výbušnost v rozsahu 16 – 27 obj. %. Hustota amoniaku je 0,77Kg.m³a je tedy lehčí neţ vzduch. Je výborně rozpustný ve vodě a i v nízkých koncentracích je toxický pro vodní ţivočichy zejména pro ryby. U člověka můţe amoniak podráţdit nebo popálit kůţi včetně poškození očí s rizikem trvalých následků. Způsobit můţe téţ podráţdění plic, kašel a dušnost. Expozice vyšší koncentrace můţe vést k zavodnění plic a způsobit tak váţné dýchací potíţe. Koncentrace 0,5 obj. % (asi 3,5g.m^-3) je během krátkodobé expozice smrtelná.[7,48]

Sulfan (sirovodík) můţe být ve vzniklém bioplynu vysoce toxický i v nízkých koncentracích. H2S je bezbarvý vysoce toxický a extrémně hořlavý plyn s charakteristickým zápachem po zkaţených vejcích. Je těţší neţ vzduch a proto se drţí při zemi. Jiţ při nízkých koncentracích 10 -21 ppm dráţdí dýchací soustavu včetně očí.

Při vyšších koncentracích 100 – 1000 ppm se sulfan rychle mísí do krve, to způsobí zrychlené dýchaní a následně dochází k zástavě dechu a udušení. Sulfan lze čichem rozpoznat jiţ při koncentracích 0,0005 – 0,13 ppm a při vysokých koncentracích sirovodíku můţe dojít k ovlivnění čichových buněk. [7,48]

1.4.1 Nejvýznamnější rizika spojená s bioplynovými stanicemi

Nebezpečí vzniku požáru a výbuchu

Bioplyn a oxidační činidlo, které je v nejčastějším případě vzdušný kyslík můţe vytvořit hořlavou nebo výbušnou směs, přítomnost iniciačního zdroje např. otevřený oheň a elektrická jiskra mohou způsobit poţár nebo výbuch. Z tohoto důvodu musí být kolem plynojemu a fermentačních reaktorů stanoven poţárně nebezpečný prostor nejméně 6,5m podle příslušné normy. Hranice poţárně nebezpečného prostoru je trvale a výstraţně označena výstraţnými značkami a nápisy podle nařízení vlády, kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedením signálů [22], kterým se zakazuje kouření a manipulace s otevřeným ohněm uvnitř poţárně nebezpečného prostoru.[4]

Nebezpečí udušení a otravy

Bioplyn o dostatečné koncentraci oxidu uhličitého můţe způsobit zdravotní potíţe a v nejhorším případě smrt. Neodsířený bioplyn, který obsahuje H2S působí silně toxicky. Oxid uhličitý, který je nedýchatelný a drţí se při zemi, můţe ve spodních částech uzavřeného prostoru způsobit udušení. Z těchto důvodů musí provozovatel před zahájením prací spojené s nebezpečím udušení a otravy vypracovat technologický postup prací včetně bezpečnostních pokynů. Zaměstnanci uvedení v technologickém postupu s ním musí být prokazatelně seznámeni a musí být provedeno zajištění nepřítomnosti neseznámených a nepovolených osob.[1,7]

2. Legislativa zajišťující BOZP při výstavbě BPS

Povinností provozovatele podle zákoníku práce [8] je vytvoření bezpečného a zdraví neohroţujícího pracovního prostředí a pracovních podmínek vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a příjímáním efektivních opatření, které budou

předcházet rizikům. Provozovatel zajistí bezpečnost a ochranu zdraví při práci všem fyzickým osobám, které se s jeho vědomím vyskytují na pracovišti.

Provozovatel zpracuje nebo zajistí zpracování místních provozních řádů (MPŘ)[36], technologických postupů při provádění technických a vyhrazených technických zařízení (VTZ) a nelze opomenout ani určení nebezpečí zařízení bioplynových stanic.[8]

Je povinen prokazatelně seznámit zaměstnance v areálu Bioplynových stanic s MPŘ vztahujícím se k jejich pracovní činnosti. Zajistit školení zaměstnanců [8] a jejich odbornou způsobilost.[15] Zajistit provedení revizí k VTZ podle příslušných předpisů [36,37,39]. Vyhledávat a vyhodnocovat rizika, přijímat opatření k odstranění rizik nebo omezit jejich působení na přijatelnou úroveň.[8]

Další významnou povinností je zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s nebezpečím výbuchu [30], např. aktualizace určení prostorů s nebezpečím výbuchu s ohledem na zajištění zkušebního provozu.[10,37] Nelze opomenout práce v prostorech s výbušnou atmosférou např. fermentory, dofermentory, uzavřené koncové sklady, externí plynojemy a plynotěsné zastřešení. Provozovatel zpracovává podrobné technologické postupy zejména s ohledem moţné iniciace výbušné atmosféry a neméně důleţitá je ochrana ţivota a zdraví zaměstnanců.[30] Více informací je uvedeno v kapitole 3.

Rizika, která nelze odstranit technickými nebo organizačními prostředky, tzv.

zbytková rizika, lze sníţit vhodnou volbou OOPP na základě četnosti a závaţnosti rizika. V případě oprav, údrţby a dalších činností BPS vzájemně se s ostatními subjekty informovat o rizicích a přijatých opatření.[8]

Zákoník práce rovněţ ukládá povinnost zajištění zdravotní způsobilosti zaměstnance v podobě vstupní lékařské prohlídky.[8,9]

2.1 Řízení dokumentace stavby

Podle stavebního zákona [10] se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montáţní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, pouţité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel vyuţití a dobu trvání.

Při realizaci stavby bioplynové stanice je za potřebí několika rozhodnutí, vyjádření či souhlas příslušných orgánů pro samotnou realizaci stavby. Řízení dokumentace lze rozdělit do tří dále diskutovaných etap.[4,10]

2.1.1 Územní rozhodnutí

Podle zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) [10] je územní rozhodnutím vydáváno příslušným stavebním úřadem, není – li stanoveno jinak. Za územní rozhodnutí je povaţováno rozhodnutí o:

 umístění stavby nebo zařízení

 změně vyuţití území

 změně vlivu uţívání stavby na území

 dělení nebo scelování pozemků

 o ochranném pásmu

2.1.2 Stavební povolení

Podle stavebního zákona [10] (§ 115) Stavební úřad ve stavebním povolení stanoví podmínky pro provedení stavby, pokud je třeba i pro její uţívání. Splnění těchto podmínek zabezpečí ochranu veřejných zájmů. Stavební úřad také stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem kontrolních prohlídek stavby. Nelze opomenout, ţe stavební úřad můţe stanovit, ţe stavbu lze uţívat jen na základě kolaudačního souhlasu. U stavby obsahující technologické zařízení, u kterého je potřeba ověřit způsobilost k bezpečnému uţívání a dodrţení podmínek stavebního povolení, můţe stavební úřad ve stavebním povolení uloţit provedení zkušebního provozu. V takovém případě se stavebníkem předem projedná dobu trvání zkušebního provozu.

Podle stavebního zákona [10] (§ 110), ţádost o stavební povolení obsahuje identifikační údaje o stavebníkovi, o pozemku, základní údaje o poţadovaném záměru, jeho rozsahu a účelu, způsobu a době provádění, údaje o tom, kdo bude stavební záměr provádět a vyjádření vlastníka sousední nemovitosti, je-li třeba aby umoţnil provedení stavebního záměru ze své nemovitosti.

K ţádosti o stavební povolení stavebník doloţí podklady podle (§ 110 odst. 2), které by měly obsahovat:

 plnou moc k zastupování

 seznam dotčených parcel

 kopii katastrální mapy

 doklady o vlastnictví (kupní smlouva, výpisy z katastru nemovitostí)

 souhlasy se stavbou (smlouvy o budoucí kupní smlouvě, smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene)

 závazné stanovisko odboru ŢP a zemědělství KÚ příslušného kraje

 rozhodnutí o povolení odboru ŢP a zemědělství KÚ příslušného kraje

 závazné stanovisko krajské hygienické stanice příslušného kraje

 závazné stanovisko hasičského záchranného sboru příslušného kraje

 vyjádření odboru ţivotního prostředí městského úřadu příslušné obce - odpady

 vyjádření odboru ţivotního prostředí městského úřadu příslušné obce – vodní hospodářství

 vyjádření odboru školství a kultury městského úřadu příslušné obce

 závazný posudek krajské veterinární správy pro příslušný kraj

 vyjádření příslušného povodí

 vyjádření příslušných obcí

 vyjádření Telefónica O2 Czech Republic, a.s., či jiný poskytovatel mobilní sítě?)

 vyjádření ČEZ Distribuce, a.s.,

 ČEZ Distribuce, a.s. změna stanoviska k ţádosti o připojení

 Vyjádření SMP a.s.,

 Projektovou dokumentaci

Projektová dokumentace včetně poţárně bezpečnostního řešení ve smyslu vyhlášky č. 246/2001 Sb., je zpracována autorizovaným technikem/inţenýrem [11] a to pro zařízení plynová, elektrická nebo tlaková.[36,39,44] U elektrických zařízení je poţadován protokol stanovující vnější vlivy a dále výpočet rizik podle normových hodnot pro návrh ochrany před bleskem.[49] Po dokončení montáţe je poţadovaná úprava dokumentace elektrických zařízení podle skutečného provedení. Zadavatel nebo projektant stavby zasílá projektovou dokumentaci ke kontrole oblastnímu inspektorátu na základě podmínek stanovených stavebním úřadem.[10]

U staveb jejichţ projektová dokumentace patří ke kontrole (zde patří i bioplynové stanice) se inspektoři OIP zúčastňují závěrečných kontrolních prohlídek stavby pro vydání kolaudačního souhlasu.[12]

Podle stavebního zákona [10] je ţádost přezkoumána společně s doloţenými doklady a na základě přezkoumání vydává stavební úřad rozhodnutí o stavebním povolení.

Při provádění stavby (§2 stavebního zákona), která vyţadovala stavební povolení nebo ohlášení stavebního úřadu je stavebník povinen:

 oznámit stavebnímu úřadu předem termín zahájení stavby

 před zahájením stavby umístit na viditelném místě u vstupu na staveniště štítek o povolení stavby a ponechat jej tam aţ do dokončení stavby, případně do vydání kolaudačního souhlasu

 zajistit, aby na stavbě nebo staveništi byla k dispozici ověřená dokumentace stavby včetně dokladů týkajících se prováděné stavby, popřípadě jejich kopie

 ohlašovat stavebnímu úřadu fáze výstavby podle plánu kontrolních prohlídek a umoţnit provedení kontrolní prohlídky

 oznámit stavebnímu úřadu předem zahájení zkušebního provozu

 ohlásit stavebnímu úřadu neprodleně po jejich zjištění závady na stavbě, které ohroţují ţivoty a zdraví osob nebo bezpečnost stavby¨

U staveb vyţadujících stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu musí být veden stavební deník [10 ](§157 stavebního zákona), do kterého se zaznamenávají údaje týkající se provádění stavby. Stavební deník o stavbě je povinen vést zhotovitel stavby.

Záznamy do stavebního deníku jsou oprávněni provádět:

 stavebník

 stavbyvedoucí

 osoba vykonávající stavební dozor

 osoba provádějící kontrolní prohlídku stavby

 osoba odpovídající za provádění vybraných zeměměřických prací

 osoby vykonávající technický dozor stavebníka a autorský dozor, pokud jsou takové osoby zřízeny

 koordinátor BOZP

Vyhláška o dokumentaci staveb [13] uvádí obsah stavebního deníku včetně identifikačních údajů. Ve stavebním deníku jsou uvedeny:

pravidelné záznamy

 jména a příjmení osob pracujících na staveništi

 klimatické podmínky

 popis a mnoţství provedených prací

 dodávky materiálů, výrobků, strojů a zařízení pro stavbu

 mechanizační prostředky další záznamy

 předání a převzetí staveniště

 zahájení prací a případné důvody přerušení včetně technologických přestávek

 seznámení, proškolení a opatření k BOZP, PO a ŢP

 opatření při bouracích prací, práci ve výškách a v ochranných pásmech za provozu

 výsledky kontrolních prohlídek a další poţadavky s ohledem na prováděné činnosti, jsou uvedeny v příloze 9 vyhlášky o dokumentaci staveb [13]

Vedení stavebního deníku

 vede se ode dne předání a převzetí staveniště do dne dokončení stavby

 musí být přístupný kdykoliv pro všechny oprávněné osoby

 stránky musí být číslovány a nesmí být vynechána volná místa

 zápisy o postupu prací se provádí v tentýţ den

Po dokončení stavby předá její zhotovitel stavební deník o stavbě stavebníkovi.

2.1.3 Kolaudační souhlas

Podle stavebního zákona [10] (§122) Stavba, u které bylo stanoveno provedení zkušebního provozu, můţe být uţívána pouze na základě kolaudačního souhlasu.

Souhlas vydává příslušný stavební úřad na ţádost stavebníka. Stavebník v ţádosti uvede identifikační údaje o stavbě a předpokládaný termín jejího dokončení. Pro vydání kolaudačního souhlasu opatří stavebník závazná stanoviska dotčených k uţívání stavby vyţadovaná zvláštními předpisy. Pokud je stavba předmětem evidence v katastru

nemovitostí podle zákona o katastru nemovitostí ČR [14] zajistí stavebník geometrický plán.

Do 15 dnů ode dne doručení ţádosti stavebníka (§122) stavební úřad stanoví termín provedení závěrečné kontrolní prohlídky stavby a současně uvede, které doklady stavebník předloţí. Závěrečná kontrolní prohlídka musí být provedena do 60 dnů ode dne doručení ţádosti vydání kolaudačního souhlasu.

Během závěrečné kontrolní prohlídky stavební úřad zkoumá splnění podmínek (§122), jestliţe stavební úřad nezjistí závady bránící bezpečnému uţívání stavby nebo rozpor s uvedenými podmínkami,(§119)vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu uţívání stavby.[10]

2.2 Koordinátor BOZP

Zadavatel stavby je povinen určit koordinátora BOZP za podmínky, budou-li na stavbě působit zaměstnanci více neţ jednoho zhotovitele stavby.[15] Koordinátor se podle rozsahu a sloţitosti určuje v době přípravy stavby a v době realizace stavby. Je- li koordinátorů více, tak zadavatel stavby určí pravidla jejich spolupráce a koordinátorem nemůţe být osoba, která odborně stavbu řídí.

Odborná způsobilost koordinátora je podloţena zkouškou u akreditované osoby Ministerstva práce a sociálních věcí.

Při přípravě a realizaci stavby se koordinátor neurčuje v případě

 u nichţ nevzniká povinnost doručení oznámení o zahájení prací

 u kterých provádí stavebník sám svépomocí

 nevyţadující stavební povolení ani ohlášení

2.2.1 Oznámení o zahájení prací

Zadavatel stavby je povinen doručit oznámení o zahájení prací příslušnému oblastnímu inspektorátu práce nejpozději do 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli.

Rozsah a povinné údaje oznámení o zahájení prací je uveden v příloze č. 4 nařízení vlády o bliţších minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích. [18] Zadavatel stavby je povinen oznámení doručit za podmínek, ţe:

 Předpokládaná doba prací je delší neţ 30 dnů a současně se na pracích a činnosti zúčastní více neţ 20 fyzických osob po dobu delší neţ 1 pracovní den, nebo

 Celkový plánovaný objem prací a činnosti během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

Oznámení o zahájení prací lze doručit v listinné nebo elektronické podobě. Dojde-li k podstatným změnám údajů obsaţených v oznámení, zadavatel stavby povinně bez zbytečného odkladu provede jeho aktualizaci. Oznámení o zahájení prací musí být vyvěšeno na viditelném místě u vstupu na staveniště do dokončení stavby a předání stavby k uţívání.

Zadavatel stavby je povinen předat koordinátorovi veškeré podklady a informace pro jeho činnost a nejpozději do 8 dnů před zahájením prací na staveništi doloţit, ţe informoval koordinátora o rizicích, které vznikají při pracovních a technologických postupech.[15] Na obrázku č. 5 je uvedeno schéma zobrazující za jakých podmínek je zadavatel stavby povinen zajistit plán BOZP.[16]

Obrázek č. 6 podmínky pro zajištění plánu BOZP

2.2.2 Povinnosti koordinátora BOZP

Během přípravy je koordinátor povinen [15,18]

 předat zadavateli stavby přehled právních předpisů vztahujících se ke stavbě

 předat zadavateli stavby informace o rizicích, která se mohou při realizaci vyskytnout

 předat projektantovi, zhotoviteli stavby (pokud jiţ byl určen) informace o bezpečnostních a zdravotních rizicích

 provádět další činnosti stanovené nařízením vlády o bliţších minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích [18] a vyhlášky o dokumentaci staveb [13]

 dává podněty a doporučuje technická řešení nebo organizační opatření především pro práce prováděné současně

 poskytuje odborné konzultace a doporučení týkající se poţadavků BOZP

 uvede v plánu BOZP informace a postupy

 zajistí odsouhlasení plánu BOZP a podepsání (seznámení) všemi zhotoviteli

 zajistí zpracování BOZP při udrţovacích pracích Během realizace stavby je koordinátor povinen

 informovat všechny dotčené zhotovitele stavby o bezpečnostních a zdravotních rizicích, která vznikají během postupu prací

 upozorňovat zhotovitele stavby na nedostatky v uplatňování poţadavků BOZP a vyţadovat zjednání nápravy a navrhovat přiměřená opatření

 provádět další činnosti stanovené dalšími právními předpisy

 koordinovat spolupráci zhotovitelů

 dávat podněty a doporučuje technická řešení nebo opatření k BOZP

 sledovat provádění prací na staveništi a upozorňuje na zjištěné nedostatky

 kontrolovat zabezpečení obvodu staveniště, vstupy a vjezdy na staveniště za účelem zamezení vstupu nepovolaným osobám

 spolupracovat s odborovými organizacemi

 zúčastňovat se kontrolních prohlídek stavby

 navrhovat termíny kontrolních dnů k dodrţování plánu BOZP

 sledovat, zda zhotovitelé dodrţují plán BOZP a projednává s nimi přijetí opatření včetně termínů k nápravě zjištěných nedostatků

 provádět zápisy o nedostatcích v BOZP a informovat zadavatele jak byly nedostatky odstraněny

2.3 Plán BOZP

Zpracování plánu BOZP na staveništi zajistí zadavatel stavby a to tehdy je-li určen koordinátor BOZP a nebo jsou –li na staveništi vykonávány práce a činnosti, které vystavují fyzickou osobu zvýšenému ohroţení ţivota nebo poškození zdraví.

Seznam prací je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády o bliţších minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích. [18]

Plán BOZP [16] by mě obsahovat:

 stanovení účelu plánu

 pouţité pojmy a zkratky

 základní informace o objektu

 charakteristiku stavby

 rozsah platnosti

 účastníky stavby

Stavba by měla být provedena v souladu s níţe uvedenými poţadavky:

 elektrické instalace, průmyslové rozvody, potrubní systémy, vedení, podlahy, únikové cesty a východy atd. musí být v souladu s nařízením vlády o podrobnějších poţadavcích na pracoviště a pracovní prostředí [17]

 připojení staveb na sítě technického vybavení, oplocení pozemku, mechanická odolnost a stabilita, všeobecné poţadavky pro ochranu zdraví, zdravotních ţivotních podmínek a ţivotního prostředí, ochrana proti hluku a vibracím, komíny a kouřovody a další jsou v souladu s vyhláškou, o technických poţadavcích na stavby [19]

 hygienické limity, vymezení biologických činitelů, osvětlení pracoviště včetně venkovního, zátěţ teplem a chladem další nesmí být v rozporu s nařízením vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany a zdraví při práci [20]

 provoz strojů a zařízení musí být v souladu s nařízením vlády, kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí [21]

Dále jsou rozpracovány oblasti, které by měl plán BOZP obsahovat.

2.3.1 Obecné poţadavky na zajištění staveniště [18]

 Stavby, pracoviště a zařízení na staveništi jsou ohrazeny nebo jinak zajištěny proti vstupu nepovolaných fyzických osob.

 Staveniště v zastavěném území být na jeho hranici souvisle oploceno a to do minimální výšky 1,8 m. Při vymezení staveniště se bere ohled na související přilehlé prostory a pozemní komunikace za účelem komunikace a prostory co nejméně omezit. Náhradní komunikace řádně vyznačit a osvětlit.

 Nelze – li u prací prováděných na pozemních komunikacích z technologických důvodů ohrazení nebo zábrany provést, musí být bezpečnost osob zajištěna jiným způsobem, např. řízením provozu nebo střeţením.

 Nepouţívané otvory, jámy, prohlubně, propadliny a jiná místa, u kterých hrozí nebezpečí pádu fyzických osob, musí být zakryty, zasypány nebo ohrazeny (viz zajištění výkopových prací).

 Zhotovitel zajistí staveniště proti vstupu nepovolaným osobám, hranice staveniště zajistí tak, aby byly zřetelně rozeznatelné i za sníţení viditelnosti a stanoví lhůty kontrol tohoto zabezpečení. Zákaz vstupu nepovolaným osobám je vyznačen bezpečnostní značkou [22] na všech vstupech, na přístupových komunikacích, které k nim vedou.

Obrázek č. 7 Nepovolaným vstup zakázán

 Pokud nejsou poţadavky na zabezpečení staveniště pro zrakově a pohybově postiţené osoby v projektové dokumentaci, zhotovitel zajistí, aby oplocení a náhradní komunikace umoţňovaly bezpečný pohyb osobám pohybově a zrakově postiţeným.

 Vjezdy na staveniště pro vozidla musí být označeny dopravními značkami podle vyhlášky, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích.[23]

Zákaz vjezdu nepovolaným fyzickým osobám musí být vyznačen bezpečnostní značkou na všech vjezdech a přístupových komunikacích, které k nim vedou.

Příklad vhodných značek je uveden na obrázku

Obrázek č. 8 Zákaz vjezdu

Obrázek č. 9 Maximální rychlost v areálu stavby

 Před zahájením prací v ochranných pásmech vedení, staveb nebo zařízení technického vybavení provede zhotovitel odpovídající opatření ke splnění podmínek stanovených provozovateli těchto vedení, staveb nebo zařízení a během prováděcí prací je dodrţuje. V energetickém zákoně [24], jsou definována ochranná pásma pro elektrizační soustavy včetně zakázaných činností, plynárenská zařízení a zařízení na výrobu a rozvod tepla.

 Po celou dobu provádění prací na staveništi musí být zajištěn bezpečný stav pracovišť a dopravních komunikací.

 Přístup na kteroukoliv plochu, která není dostatečně únosná, je povolen pouze, pokud je vhodným technickým zařízením nebo jinými prostředky zajištěno bezpečné provedení práce, popřípadě umoţněn bezpečný pohyb na této ploše.

 Materiály, stroje, dopravní prostředky a břemena při dopravě nebo manipulaci na staveništi nesmí ohrozit zdraví a bezpečnost fyzických osob, které se na staveništi zdrţují, popřípadě v jeho bezprostřední blízkosti.

2.3.2 Skladování a manipulace s materiálem [18]

 Bezpečný přísun a odběr materiálu musí být v souladu s postupem prací. Materiál musí být skladován podle pokynů stanovených výrobcem nebo v poloze, ve které bude zabudován do stavby.

 skladovací plochy musí být rovné, odvodněné a zpevněné

 Materiál je po celou dobu skladování uloţen tak, aby byla zajištěna jeho stabilita a nedocházelo k jeho poškození. Zajištění je provedeno podloţkami, opěrami, stojany, klíny nebo provázáním, které zabrání převrácení, překlopení, posunutí nebo rozkutálení.

 prvky s oky pro bezpečné uchycení jsou proloţeny podklady

 sypké hmoty při plně mechanickém skladování a odběru mohou být skladovány do libovolné výšky, výška skladovaného materiálu nesmí přesáhnout 9/10 maximálního dosahu nakládacího stroje

 skládka sypkých hmot se spodním odběrem musí být označena bezpečnostní značkou [22]

Obrázek č. 10 Nepovolaným vstup zakázán

 sypké hmoty v pytlích se ukládají ručně do max. výšky 1,5 m a při mechanickém skladování pytlů na paletách do max. výšky 3 m

 tekutý materiál v uzavřených nádobách se uskladňuje otvorem nahoru

 otevřené nádoby jsou zajištěny proti pádu FO do nich

 sudy, barely a podobné válcové nádoby jsou zajištěny proti rozvalení

 nebezpečné chemické látky a přípravky jsou označeny podle zvláštního právního předpisu [25]

 plechovky a jiné oblé předměty jsou ukládány do max. výšky 2 m včetně zajištění stability

 prvky pravidelných tvarů jsou při mechanickém ukládání stavěny do max. výšky 4 m, pokud výrobce nestanoví jinak

 s odpady je nutno nakládat v souladu s právním předpisem [26]

2.3.3 Příprava před zahájením zemních prací [18]

 Zadavatel stavby zajistí na základě údajů uvedených v projektové dokumentaci vytyčení tras technické infrastruktury, např. energetické a komunikační vedení, vodovodní a stokové sítě.

 Před zahájením zemních prací musí být určeno rozmístění:

 výkopů, jam a jejich rozměrů

 určen způsob těţení zeminy

 zajištění stěn a výkopů proti sesutí

 druh paţení a sklony svahů výkopů

 vytyčení polohové a výškové trasy.

 Pro práce pod hladinou nebo povrchové vody je zajištěno:

 rozsah a způsob sníţení hladiny vody zejména její odvedení a odčerpání je v souladu s vodním zákonem [27]

 pouţitá technologie pro moţnost provedení plánovacích prací pod hladinou vody včetně přijatých opatření proti pádu FO do vody

 obsluha strojů musí být prokazatelně seznámena s technickým vybavením, kterými budou zemní práce vykonávány

 k zajištění technické infrastruktury a opatření bezpečnosti práce musí být určena FO.

2.3.4 Výkopové práce [18]

Zajištění výkopových prací na staveništi

 zamezit vstup nepovolaným osobám

 zajistit okraje v místech, kde se vnější okraj dopravní komunikace přibliţuje k okraji výkopů na vzdálenost menší neţ 1,5 m

 přechod musí být široký nejméně 0,75 m přes výkop hlubší neţ 0,5 m a pokud není výkop hlubší neţ 1,5 m, tak je přechod vybaven zábradlím alespoň na jedné straně

 přechod musí být široký nejméně 0,75 m přes výkop hlubší neţ 0,5 m a pokud je výkop hlubší neţ 1,5 m, tak je přechod vybaven zábradlím na obou stranách

 okraje výkopu nesmí být zatěţovány do vzdálenosti 0,5 m od hrany výkopu

 Pro FO pracující ve výkopech musí být zajištěn bezpečný sestup pomocí řebříků, schodů nebo šikmých ramp. Rampy se sklonem větším neţ 1:5 jsou vybaveny příčními lištami nebo zaráţkami proti uklouznutí.

Provádění výkopových prací [18]

 pokud bude přerušení prací delší neţ 24h, bude pracoviště zkontrolováno zhotovitelem nebo osobou jím pověřenou

 minimální šířka výkopů, do kterých FO mohou vstupovat je 0,8 m

 na pracovištích, kde není zajištěn dohled, mohou být výkopové práce prováděny osamoceně pouze do hloubky 1,3 m

 při ručním provádění výkopových prací musí být FO rozmístěny tak, aby se vzájemně neohroţovaly

 zákaz zdrţování FO v ohroţeném prostoru zejména při souběţném strojním a ručním provádění výkopových prací. Ohroţený prostor je vymezen maximálním dosahem stroje zvětšený o 2 m

 v ochranných pásmech vedení lze provádět výkopové práce pouze na základě stanovených podmínek vlastníkem nebo provozovatelem

 zhotovitel při provádění výkopových prací zajistí dotčená podzemní vedení proti rozpojení, vybočení a průhybu

 v nezastavěném území jsou svislé boční stěny zajištěny během ručního kopání paţením od hloubky větší neţ 1,5 m

 při ručním odstraňováním paţení se postupuje zespodu za současného zasypávání ohroţeného výkopu, aby byla zajištěna bezpečnost práce

 strojně hloubené výkopy se provádí podle technologického postupu prací, do vyhloubených nezapaţených výkopů strojem se nesmí vstupovat, pokud jejich stěny nejsou zabezpečeny ochranným rámem, bezpečnostní klecí nebo rozpěrnou konstrukcí

 po dobu přerušení výkopových prací zajišťuje zhotovitel pravidelnou odbornou kontrolu a kontrolu zábran, zábradlí, paţení, přechodů, přejezdů, bezpečnostních značek atd.

Svahování výkopů [18]

 Přibliţné sklony svahů o hloubce do 3 m, které budou po ukončení stavebních prací zasypány, a podmínky, které přitom mají být dodrţeny, jsou pro některé druhy zemin stanoveny.

 FO určená zhotovitelem řídí výkopové práce na základě geologického průzkumu.

Upřesňuje sklon stěn a stanovuje opatření, pokud pochybnosti o stabilitě svahu.

 podkopávání svahů je zakázáno.

 za nepříznivé povětrnostní situace se nikdo na a pod svahem nesmí zdrţovat

 při práci na svazích se sklonem větší neţ 1:1 a ve výšce větší neţ 3 m je nutné provést opatření proti sklouznutí FO nebo sesutí materiálu

2.3.5 Betonářské práce [18]

Bednění

 při montáţi a demontáţi se postupuje v souladu s průvodní dokumentací výrobce

 únosnost podpěrných konstrukcí a bednění musí být doloţena statickým výpočtem

 před zahájením betonářských prací musí bednění a zejména jeho podpěry a zjištěné závady odstraněny

 o předání a převzetí hotové konstrukce bednění provede pověřená osoba zhotovitelem záznam do stavebního deníku

Přeprava a ukládání betonové směsi

 Při manipulací s betonovou směsí je nutno pracovat z bezpečných pracovních podlah, aby byla zajištěna ochrana FO proti pádu z výšky, do hloubky, proti zavalení a zalití betonovou směsí. Nelze-li bezpečná plocha zřídit, zajistí zhotovitel ochranu FO prostředky stanovených v technologickém postupu.

 pro manipulaci betonové směsi jsou zajištěny bezpečné přístupové komunikace

 zhotovitel zajistí kontroly podpěrných konstrukcí v průběhu betonáţe

 je-li k přepravě betonové směsi pouţito čerpadlo, zhotovitel stanoví dorozumívání mezi FO provádějící uloţení betonové směsi a obsluhou čerpadla

Odbedňování

 odbedňování smí být zahájeno na základě pokynu vedoucího

 ţebřík lze při odbedňovacích prací pouze do výšky 3 m, stabilita ţebříku není závislá na demontovaných částech bednění

 ohroţený prostor během odbedňovacích prací je nutno zajistit proti vstupu nepovolaným FO.

 součásti bednění se bezprostředně po odbednění ukládají na předem určená místa tak, aby nebyly zdrojem úrazu

Předpinání výztuže

 pracovní prostor musí být řádně vyznačen, vstup do pracovního prostoru je povolen FO vykonavším práce nebo dohled

 stanoviště obsluhy musí být vedle předpínacího zařízení, mimo směr tahu předpínacího drátu a je chráněno zástěnou

 zařízení (čerpadla, hadince, trysky, spoje, manometry) musí být vţdy před zahájením prací zkontrolováno pověřenou osobou

 mechanicky poškozené dráty nesmí být napínány

 po ukončení napínacích prací musí být odstraněny přečnívající konce

2.3.6 Ţelezářské, zednické a montáţní práce [18]

Železářské práce

 pracoviště a všechna zařízení, která se na něm vyskytují musí být uspořádány tak, aby FO nebyly ohroţeny manipulací s materiálem

 při stříhaní několika prutů současně musí být dostatečně zajištěna jejich pevná

 při stříhání a ohýbání prutů nesmí být stroj přetěţován a pruty jsou upevněny tak, aby FO nebyly ohroţeny

Zednické práce

 při činnostech spojené s vápennou maltou nebo mlékem je nutno pouţívat vhodné OOPP

 během zdění musí být volný alespoň 0,6 m

 doprava materiálu můţe být realizována skluzovými ţlaby, pokud jsou spolehlivě zajištěné.

 na vyzdívanou stěnu se nesmí vstupovat nebo ji jinak zatěţovat

 vstup na osazené prefabrikované nosné konstrukce se smí jen tehdy, jsou-li zabezpečeny proti sesutí nebo uvolnění

Montážní práce

 Montáţní práce smí být zahájeny pouze pod dozorem FO, která je určená a odpovědná za provádění montáţních prací. O zahájení montáţních prací musí být vyhotoven písemný záznam.

 montáţní práce musí být prováděny v souladu s technologickým postupem

 montáţní a bezpečnostní přípravky slouţící k zajištění je nutno upevnit k dílcům ještě před osazením, nevylučuje-li to technologický postup

 svislá doprava osob na pracoviště do výšky nad 30m lze zajistit pouze výtahem nebo závěsným košem, pokud to charakter konstrukce nevylučuje

 doprava FO závěsným košem podle technologického postupu a písemného souhlasu odborně způsobilé osoby pověřené zhotovitelem

 přemisťovat přimrzlá a zasypaná tělesa je zakázáno

 osazení dílce lze provádět aţ po jeho ustálení, FO osazují dílce z bezpečných plošin nebo podlah

 svislé dílce musí být zajištěny šrouby, vzpěrami nebo zaklínováním

 uvolňování vázacích prostředků musí být prováděno v souladu s technologickým postupem

 přípravky pro dočasné zajištění dílců smí být odstraňovány aţ po upevnění dílců

 ocelové konstrukce musí být po dobu montáţe trvale uzemněny

2.3.7 Svářečské práce [18]

 Při svářečských pracích zhotovitel zajistí podmínky poţární bezpečnosti podle vyhlášky, kterou se stanoví podmínky poţární bezpečnosti při svařování a nahřívání ţivic v tavných nádobách.[28]

 Svářečské pracoviště ve výšce včetně ochranného pásma je v souladu se zvláštním předpisem [29], nutné je zabezpečení proti vstupu nepovolaných FO včetně označení bezpečnostní značkou podle zvláštního předpisu. [22]

 při svařování elektrickým obloukem je nutné vybavit FO vhodnými OOPP před účinky záření elektrického oblouku a současně jsou OOPP odolné proti propálení

 opatření k ochraně proti popálení při práci se ţivicemi stanoví zhotovitel v technologickém postupu

 Zhotovitel zajistí, aby svářečské práce prováděli pouze odborně způsobilé osoby podle zvláštního předpisu [28], a současně budou prokazatelně seznámeny s technologickým postupem a návodem na pouţívání příslušného zařízení.

 Přesný obsah plánu BOZP by měl být uveden v novele nařízení vlády o bliţších minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích v příloze č. 6.[45]

3. Legislativa pro uvádění BPS do provozu

Při uvádění BIS do provozu musí být splněny jednoznačně poţadavky o bliţších poţadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu.[30] Pro řešení této problematiky musíme znát a dodrţovat pojmy, které jsou dále uvedeny.

prostor s nebezpečím výbuchu je prostor, ve kterém se výbušná atmosféra můţe vyskytnout v mnoţství vyţadujícím opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců

prostor bez nebezpečí výbuchu je prostor, ve kterém se nepředpokládá výskyt výbušné atmosféry v mnoţství vyţadujícím opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců

výbušná atmosféra - směs vzduchu a hořlavých látek ve formě plynů, par, mlhy nebo prachů při atmosférických podmínkách, ve které se po vzniku iniciace rozšíří hoření do celé nespálené směsi

výbuch - náhlá oxidace nebo rozkladná reakce vyznačující se vzrůstem teploty, tlaku nebo obou těchto veličin současně

bod vzplanutí – minimální teplota, za stanovených podmínek zkoušky, při které kapalina vytvoří dostatečné mnoţství plynů a par, ţe se po aplikaci iniciačního zdroje okamţitě vzplane

dolní mez výbušnosti – minimální koncentrace hořlavého plynu ve směsi se vzduchem, při které dojde k výbuchu

horní mez výbušnosti – maximální koncentrace hořlavého plynu ve směsi se vzduchem, při které dojde k výbuchu

nebezpečné prostory - prostory, ve kterých můţe vznikat výbušná atmosféra v takovém mnoţství, ţe jsou nutná zvláštní opatření pro ochranu zdraví a bezpečnosti zaměstnanců

iniciační zdroj - zdroj, který dodává potřebnou energii pro přípravu hořlavé látky a aktivizaci výbušného nebo hořlavého souboru

zařízení - pouţívání a provoz strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí

inertizace – přidávání inertní látky, aby bylo zabránění vzniku výbušných atmosfér zóny – prostředí s nebezpečím výbuchu se v závislosti na pravděpodobnosti výskytu nebezpečné výbušné atmosféry dělí na zóny

zóna 0 – Prostor, ve kterém je výbušná atmosféra tvořené směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy přítomna trvale nebo po dlouhou dobu nebo často

zóna 1 - Prostor, ve kterém je občasný vznik výbušné atmosféry tvořené směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy pravděpodobný

zóna 2 – Prostor, ve kterém je vznik výbušné atmosféry tvořené směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy není pravděpodobný, a pokud výbušná atmosféra vznikne, bude přítomna pouze výjimečně a pouze po krátký časový úsek

nebezpečná výbušná atmosféra – výbušná atmosféra, která, dojde-li k výbuchu, tak je příčinou škody [31]

Zpracovaná dokumentace o ochraně před výbuchem musí obsahovat posouzení rizik, návrh preventivních a ochranných opatření.

3.1 Posouzení rizik výbuchu

Riziko výbuchu musí být posouzeno komplexně se zřetelem na všechny okolnosti práce s nebezpečím výbuchu včetně prostorů, do kterých můţe výbušná atmosféra proniknout otvory nebo jinými cestami.[30] Při posuzování rizik výbuchu se musí postupovat následovně:

 pravděpodobnost vzniku výbušné atmosféry a její trvání

 pravděpodobnost výskytu zdrojů iniciace, včetně moţných výbojů statické elektřiny a na pravděpodobnost zda jsou aktivní a účinné

 pouţívaná zařízení včetně instalace, látky, technologické procesy, pracovní postupy a jejich moţné vzájemné působení

 rozsah předpokládaných účinků výbuchu

3.2 Preventivní a ochranná opatření

Provozovatel zajistí zpracování dokumentace před výbuchem na základě posouzení rizik.[30] Při uplatňování prevence rizik a zajištění ochrany před výbuchem přijímá zaměstnavatel technická a organizační opatření vztahující se k charakteru provozu. Jedná se o:

Předcházení vzniku výbušné atmosféry

 pouţití jiných méně nebezpečných látek

 omezení koncentrací

 inertizací

 výstraţnou signalizací

Zabránění iniciace výbušné atmosféry

 horké povrchy

 plameny a horké plyny

 mechanicky vznikající jiskry

 elektrická zařízení

 bludné proudy, katodická ochrana proti korozi

 statická elektřina

 blesky

 elektromagnetické pole

 elektromagnetické zařízení

 ionizační záření

 ultrazvuk

 adiabatická komprese, rázové vlny, tok plynů

 chemická reakce. [31]

Snížení škodlivých účinků výbuchu

 konstrukcemi odolnými vůči výbuchovému tlaku

 odlehčením výbuchu

 potlačením výbuchu

 zabráněním přenosu plamene a výbuchu

Provozovatel zajistí technická nebo organizační opatření nebo je vzájemně kombinuje a doplňuje dalšími opatřeními zabraňujícími vzniku výbuchu. [8,30]

Uvedená opatření provozovatel pravidelně kontroluje a přehodnocuje v jím určených intervalech a bezodkladně při kaţdé změně z hlediska zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Po provedení technických a organizačních opatření jsou prostory s nebezpečím klasifikovány a zařazují se do zón na základě četnosti výskytu výbušné atmosféry a doby jejího trvání viz uvedené pojmy výše.

Místa vstupu do prostorů s nebezpečím výbuchu musí být opatřeny bezpečnostními značkami s černými písmeny EX označujícími – nebezpečné výbušné prostředí. Vhodné je i označení značkami zákaz výskytu otevřeného ohne a