Hlavní práce72567_pods00.pdf, 1.5 MB Stáhnout

Vysoká škola ekonomická v Praze

Fakulta mezinárodních vztahů

Obor: Mezinárodní obchod

Diplomová práce

2020 Bc. Štěpán Podlipský

Vysoká škola ekonomická v Praze

Fakulta mezinárodních vztahů

Obor: Mezinárodní obchod

Diplomová práce na téma:

Význam cestovního ruchu pro oživení ekonomiky Islandu po krizi

Autor práce: Bc. Štěpán Podlipský

Vedoucí práce: doc. Ing. Pavel Hnát, Ph.D.

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Význam cestovního ruchu pro oživení ekonomiky Islandu po krizi“

vypracoval samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v průběhu práce

a v přiloženém seznamu literatury.

Poděkování:

Na tomto místě bych rád poděkoval mému vedoucímu panu doc. Ing. Pavlu Hnátovi, Ph.D. za jeho věnovaný čas, věcné poznatky a cenné rady, ochotu a vstřícnost při vypracování této

diplomové práce.

OBSAH

OBSAH ... 1

SEZNAM GRAFŮ, TABULEK, OBRÁZKŮ A VZORCŮ ... 2

ÚVOD ... 3

1. CESTOVNÍ RUCH A JEHO VÝZNAM PRO EKONOMICKÝ RŮST ... 8

1.1 DOPADY ROZVOJE PŘÍJEZDOVÉHO CESTOVNÍHO RUCHU NA EKONOMICKÝ RŮST .. 10

1.2 UDRŽITELNOST RŮSTU TAŽENÉHO PŘÍJEZDOVÝM CESTOVNÍM RUCHEM ... 30

2. ROLE CESTOVNÍHO RUCHU VOŽIVENÍ ISLANDSKÉ EKONOMIKY PO KRIZI ... 41

2.1 POSTKRIZOVÝ ROZVOJ PŘÍJEZDOVÉHO CESTOVNÍHO RUCHU A JEHO DOPADY NA RŮST ISLANDU ... 43

2.2 SPECIFIKA A PROBLÉMY PŘÍJEZDOVÉHO CESTOVNÍHO RUCHU OHROŽUJÍCÍ UDRŽITELNOST RŮSTU ISLANDU ... 68

ZÁVĚR ... 91

SEZNAM LITERATURY ... 97

SEZNAM GRAFŮ , ^TABULEK , OBRÁZKŮ A VZORCŮ

Seznam grafů

Graf 1: Počet zahraničních návštěvníků na Islandu (2008-2019) ... 44

Graf 2: Vývoj produktu a průměrné tempo jeho růstu na Islandu (2008-2018) ... 45

Graf 3: Dopady CR na zaměstnanost Islandu (počet pracovních míst; 2010-2018) ... 54

Graf 4: Vývoj zaměstnanosti v odvětvích CR na Islandu (2010-2018) ... 55

Graf 5: Tvorba hrubého fixního kapitálu na Islandu podle sektorů (2001-2018) ... 57

Graf 6: Vývoj státního rozpočtu na Islandu (2008-2018) ... 60

Graf 7: Zdanitelné příjmy v odvětvích CR (mil. ISK; 2010-2018) ... 61

Graf 8: Podíl exportních odvětví Islandu na celkovém vývozu (2010-2018) ... 63

Graf 9: Zahraniční CR v platební bilanci Islandu, NIIP, BÚ (mil. ISK; 2010-2018) ... 64

Graf 10: Vývoj cenové hladiny v islandské ekonomice (2008=100; 2010-2018) ... 67

Graf 11: Zhodnocení přetíženosti Islandu jako destinace CR (2010-2019) ... 69

Graf 12: Růst obyvatel Islandu v porovnání růstem PCR (2010-2019) ... 75

Graf 13: Pracovní produktivita a reálné mzdy Islandu (mil. ISK; 2019) ... 85

Graf 14: Vývoj veřejných investic do infrastruktury Islandu (2000-2019) ... 89

Seznam tabulek

Tabulka 2: Interní spotřeba CR na Islandu (běžné ceny, mil. ISK; 2010-2018) ... 46

Tabulka 3a: TSA 6 pro rok 2017 na Islandu (mil. ISK) ... 48

Tabulka 3b: TSA 6 pro rok 2017 na Islandu (mil. ISK) ... 49

Tabulka 4: Multiplikátor a velikost dopadů CR na HDP Islandu (WTTC data) ... 52

Tabulka 5: Počet podniků podle sektorů v islandské ekonomice (2010-2017) ... 58

Tabulka 6: Obrat PCR na zahraničního návštěvníka (2010-2019) ... 84

Tabulka 7: Čistá migrace Islandu (rozpětí věkové kategorie 25-64; 2010-2019) ... 87

Seznam obrázků

Obrázek 2: Faktory růstu ovlivňující životní úroveň ... 32

Obrázek 3: Maximální udržitelný výnos ... 37

Obrázek 4: Environmentální nosná kapacita Islandu ... 70

Obrázek 5: Sektorová kompozice ekonomiky % HDP (2019) ... 81

Obrázek 6: Diverzifikace vývozních sektorů Islandu (mld. ISK; 2000-2019) ... 82

Seznam vzorců

ÚVOD

Island, nenápadný severský ostrov v atlantickém oceánu situovaný mezi evropským a americkým kontinentem, se může jevit jako země, jejíž globální ekonomický význam nehraje velkou roli. Avšak není tomu tak dávno, co se Island stal atraktivním finančním centrem pro zahraniční investice a obchodování s cizími měnami. Nezodpovědný přístup třech hlavních komerčních bank Islandu, jejichž zahraniční dluh vzrostl o stovky procent a několikanásobně přerostl velikost islandské ekonomiky, vedl v roce 2008 spolu se světovou finanční krizí k hospodářskému kolapsu (Matsangou 2015). Tato událost pouze demonstruje zranitelnost malých ekonomik s flexibilním měnovým kurzem a vlastní měnou, jež jsou typicky závislé na mezinárodním obchodu, přičemž jejich vývoj je do značné míry ovlivněn děním na mezinárodních trzích, a jsou tak vystaveny externímu riziku.

Ekonomika Islandu je založena na dominantních tradičních vývozních aktivitách, jako je rybolov a energeticky náročná odvětví, zatímco velkou část zboží Island dováží. Hospodářský růst tak může vykazovat známky volatility v závislosti na řadě proměnných, jež mají vliv na konkurenceschopnost a výkon těchto odvětví, jako jsou například měnové fluktuace či vývoj cen světových komodit. V reakci na dopady krize, která byla příčinou neudržitelného bankovního sektoru, došlo k nastolení nových obezřetnostních pravidel pro opětovné nastartování ekonomického růstu. Island na sebe nenechal dlouho čekat, než opět dokázal upoutat celosvětovou pozornost kvůli nečekané erupci sopky v roce 2010, jež paralyzovala leteckou dopravu. Nezůstal však pouze u jedné exploze, když v následujících letech došlo primárně díky mediální pozornosti k explozivnímu nárůstu zahraničních návštěvníků a následnému rozvoji sektoru cestovního ruchu (CR), čímž zotavení ekonomického růstu nabralo mnohem rychlejšího tempa. Příjezdový cestovní ruch (PCR) na Islandu se díky své velikosti stal nejvýznamnějším exportním odvětvím, které se tak rovněž významně podílí na ekonomickém růstu, což spolu přivádí spoustu otázek týkající se schopnosti Islandu rozvíjet tento sektor takovým způsobem, aby po vzoru bankovního sektoru pouze nedošlo k časované bombě, která se jeví

ekonomicky prospěšná, avšak kvůli své náchylnosti vůči externím šokům a dalším limitům růstu nebude udržitelná, a může tak stejně rychle nastat její zdárný konec.

Odpověď na otázku, proč je ekonomický růst natolik důležitý a jaké jsou implikace jeho případného propadu, není nijak složitá. Ekonomický růst je jedním z ukazatelů životní úrovně obyvatel zemí. Přestože existuje kritika, že ekonomický růst, respektive jeho indikátory nereflektují dokonale životní standard, protože nezahrnují další faktory, jako jsou například environmentální dopady, je stále poměrně snadno vyčíslitelným a zachytitelným měřítkem. S ekonomickým růstem by tak mělo teoreticky docházet k agregátnímu růstu příjmů, což povede k vyšší životní úrovni a obyvatelé by tak měli dosáhnout většího bohatství. Stěžejním předpokladem pro růst životní úrovně je však schopnost zajištění tohoto růstu dlouhodobě, čehož lze dosáhnout pomocí stabilního a udržitelného vývoje ekonomiky. Jestliže by takovýchto podmínek zajištěno nebylo, došlo by tak k poklesu hospodářského růstu, a tím i k horšímu životnímu standardu. Téma ekonomického růstu je tak nesmírně důležité vzhledem k tomu, že se ve své podstatě týká nás všech, kvality našeho života, a je tak velmi důležité rozumět okolnostem, které by mohly mít na naše životy ať už pozitivní, či negativní existenciální dopad.

Vzhledem k tomu, že je tématika ekonomického růstu velice obsáhlá a dá se prakticky zkoumat z mnoha hledisek, předkládaná práce se zaměří pouze na téma ekonomického růstu, jenž je tažený rozvojem cestovního ruchu. Předmětem zkoumání bude období zotavení ekonomického růstu Islandu po globální finanční krizi z roku 2008, na jehož výkonu se značně podílel příjezdový cestovní ruch, a následně se práce zaměří na aktuální podobu jeho udržitelnosti čili schopnost zajišťování dlouhodobého ekonomického růstu a přispívání tak vyššímu životnímu standardu rezidentů Islandu.

Cílem této práce je zjistit pozitivní a negativní dopady rozvoje příjezdového cestovního ruchu na postkrizový ekonomický růst Islandu, zhodnotit jeho aktuální udržitelnost a navrhnout případná východiska. Tohoto cíle bude dosaženo pomocí analýzy zkoumání primárních a sekundárních dat obzvláště statistického úřadu Islandu a dalších statistických databází včetně informací z relevantních studií a reportů.

Práce je strukturována do dvou hlavních kapitol. Smyslem první kapitoly je čtenáři poskytnout teoretický rámec, na jehož základě se bude následně odvíjet analytická část práce v kapitole druhé.

Kapitola první nejdříve vysvětluje, jakým způsobem vláda státu přistupuje k ekonomickému růstu jako cíli hospodářské politiky. Rozlišuje tak přístup stabilizační a prorůstový a takto jsou rovněž rozvrženy dvě hlavní podkapitoly. První se věnuje ekonomickému růstu spíše z pohledu krátkodobého, tedy fluktuací skutečného produktu a teorie hospodářského cyklu, již vysvětluje pomocí výdajové metody výpočtu HDP čili pomocí vlivů jednotlivých složek agregátní poptávky. Dále je zde pozornost věnována konceptualizaci cestovní ruchu jeho vymezení jako

„odvětví“ a vysvětlení jeho atypické vlastnosti, kvůli níž ho nelze zařadit mezi běžné produkční účty podle systému národních účtů a pro jeho vyčíslení je tak nezbytné využít jiných nástrojů. Poslední část první podkapitoly je věnována konsekvenčnímu aspektu cestovního ruchu na ekonomický růst. Nejdříve je popsán koncept satelitního účtu cestovního ruchu, jenž je stěžejní pro vyčíslení dopadů cestovního ruchu na HDP, a dále jsou popsány hlavní výhody a nevýhody rozvoje příjezdového cestovního ruchu a jejich dopady na proměnné, které mají souvislost s růstem produktu (včetně samotných dopadů na produkt, jako je výdajový multiplikátor či problematika úniků z ekonomiky), mezi nimiž jsou vybrány dopady na zaměstnanost, investice, veřejné finance, externí ekonomickou pozici a inflaci. Druhá podkapitola se nejdříve věnuje teorii dlouhodobého ekonomického růstu, přičemž navazuje na přístup prorůstové hospodářské politiky a vysvětluje koncept potenciálního produktu, s nímž je spojen pohled na růst z hlediska dlouhodobé produkční kapacity ekonomiky, jenž vychází z agregátní produkční funkce. Práce se věnuje faktorům, díky nimž lze dosáhnout vyšší životní úrovně skrze růst pracovní produktivity, kterou lze vyjádřit indikátorem reálného HDP na hlavu, jimiž jsou v podstatě růst fyzického kapitálu, lidského kapitálu a souhrnné produktivity. Druhá část této podkapitoly se zabývá aspekty udržitelnosti růstu, které ale nejsou pouze ekonomické, ale rovněž jsou zde probrány dopady environmentální a sociokulturní, na které by nemělo být zapomínáno a mělo by se na ně pohlížet se stejnou relevantností. Je zde probrána nosná kapacita destinace a problémy s nadměrným cestovním ruchem. Následně se práce věnuje problémům

ekonomického charakteru, jako je přílišná odvětvová závislost a význam diverzifikace ekonomiky. Ve finále se tato část zabývá konceptem dlouhodobého ekonomického růstu taženého cestovním ruchem (TLGH), jenž svou podstatou vychází z teorie růstu taženého vývozem (ELGH), přičemž obě tyto teorie zahrnují do svého rámce efekt mezinárodního obchodu. Probrány tak jsou hlavně dopady na růst komparativních výhod, otevřenosti trhu, jako je růst konkurence a realizace úspor z rozsahu, efekt fyzického kapitálu z dovozu zboží a přímých zahraničních investic, přenos technologie či vliv lidského kapitálu.

Druhá kapitola se věnuje analýze dopadů příjezdového cestovního ruchu na ekonomický růst Islandu. Tato kapitola má rovněž dvě hlavní podkapitoly. První podkapitola zkoumá dopady rozvoje příjezdového cestovního ruchu na postkrizové období růstu v letech 2010-2018, tedy období, jež znamenalo pro Island ekonomické zotavení. Smyslem této části je popsat pozitivní či negativní ekonomické dopady PCR na růst Islandu a spolu s tím rovněž jednotlivým zkoumaným proměnným (vycházejícím z první kapitoly) vždy věnovat několik slov o tom, jak byly bezprostředně krizí ovlivněny, a o jejich následném vývoji v rámci zotavení. Autor se v této části snaží co nejlépe vymezit vliv PCR na postkrizový růst. Nejdříve se věnuje satelitnímu účtu Islandu, v jehož rámci lze spočítat přímý dopad PCR na HDP Islandu. Analýza přímých dopadů je navíc rozšířena o data zahrnující dopady celkové díky databázi WTTC. Vyčíslena je tak mimo jiné velikost multiplikátoru či velikost úniků v podobě importů. Dále jsou zkoumané například dopady sektoru CR na zaměstnanost, relativní růst významu PCR na hlavních islandských exportních odvětvích, role při dosahování pozitivní bilance běžného účtu a další. Práce v řadě případů využívá dat rozlišujících CR na specifická odvětví CR a ostatní spotřební produkty odvětví CR, které buďto porovnává mezi sebou, či se rovněž spolu s nimi snaží pro kontext vyobrazit velikost dalších významných sektorů ekonomiky.

Poslední podkapitola se věnuje specifickým problémům dlouhodobé udržitelnosti růstu Islandu probíraného v předchozí podkapitole. Island je charakteristický pro své přírodní krásy, které tvoří jednu z jeho hlavních součástí nabídky produktu CR.

Přetíženost destinace z důvodu rostoucí poptávky PCR představuje problém možné degradace přírodního prostředí, což lze považovat za limit růstu, stejně tak dalším

limitem jsou dopady sociokulturní, zvláště v urbanistických oblastech, kde jsou například problémem rostoucí ceny a nedostupnost ubytování představující negativní dopad na místní obyvatelstvo. Práce se tak těmito problémy zaobírá více do hloubky, specifikuje, jaké hranice růstu lze považovat jako udržitelné a jaké už překračují úroveň možné udržitelnosti nosné kapacity destinace, popisuje, jak k těmto problémům přistupují místní autority, a celkově tak hledá možná řešení. V momentě, kdy práce probere tyto základní limity růstu, zaměřuje svou pozornost na problémy spojené s udržitelností spíše z ekonomického hlediska, jako je problematika negativních externích šoků v souvislosti přílišné závislosti ekonomiky Islandu na rozvoji PCR a s tím spojených rizik, přičemž uvádí dva reálné příklady, které se odehrály v nedávné době. Problém externích šoků poté navíc propojuje s diverzifikací ekonomiky Islandu. Na téma růstu se však nelze dívat izolovaně, a proto se práce částečně zaměřuje na vysvětlení specifik jednotlivých ekonomických sektorů islandské ekonomiky a možné příležitosti rozvoje dalších sektorů či nových tržních segmentů pro dosahování nezbytného růstu pracovní produktivity. Spolu s tím upozorňuje na specifika dominantních islandských exportních odvětví (včetně PCR), které jsou z převážné části založené na využívání přírodních zdrojů, s nimiž všemi se pojí udržitelné maximální limity pro další objemovou expanzi a při jejichž přesažení by mohlo dojít k vyplýtvání zdrojů a kontrakci inkriminovaných odvětví.

Proto práce u těchto specifických odvětví klade důraz na důležitost dosahování vyšší přidané hodnoty. Úplný závěr poslední podkapitoly se zaměřuje na téma pracovní produktivity islandské ekonomiky a přímo sektoru PCR, jenž je rovněž na Islandu typický pro svou nízkou produktivitu. Jsou popsány hlavní kanály, kterými díky rozvoji PCR může Island dosahovat vyšší produktivity, či naopak hrozby, které by mohly v případě přetrvání vést k poklesu zdrojů pro dosahování dlouhodobého ekonomického růstu Islandu.

1. CESTOVNÍ RUCH A JEHO VÝZNAM PRO EKONOMICKÝ RŮST

Ekonomická teorie zjednodušeně popisuje ekonomiku státu neboli národní hospodářství tzv. makroekonomickým koloběhem, ve kterém lze pozorovat interakci makroekonomických subjektů, tedy domácností, firem, vlády a zahraničí. Mezi nimi pak probíhají vzájemné reálné a peněžní toky na trzích zboží a služeb a výrobních faktorů (VF) (Pavelka 2007, s. 9–10). Stejně jak je tomu na mikroekonomické úrovni, na které se řádný podnikatel snaží efektivně a účelně hospodařit, aby pak byl podnik rentabilní a mohl tak např. generovat zdroje pro expanzi, musí rovněž někdo podobným způsobem hospodařit na makroekonomické úrovni státu. Pro tyto účely tak existuje hospodářská politika (HP), na níž lze pohlížet jako na vědní disciplínu na pomezí nejen ekonomické teorie a hospodářské praxe. Jinak řečeno, jedná se o využití ekonomické teorie, ale i poznatků politiky, politologie, práva a veřejné správy (Kliková a Kotlán 2003, s. 11), jež poté vláda a další nositelé HP aplikují k dosažení základních ekonomických cílů společnosti, zabezpečení relativní stability ekonomického vývoje a ekonomického růstu (Lukáčik et al. 2013, s. 12). O HP lze tedy mluvit jako o záměrném přístupu vlády k vlastní ekonomice (Kliková a Kotlán 2003, s. 11), která následně na základě svého politického směřování a myšlenkových proudů využívá nástrojů HP pro dosažení stanovených cílů (Kliková a Kotlán 2003, s. 18, 55).

Cíle hospodářské politiky jsou neoddělitelnou součástí celkových cílů státu, a proto by nositelé hospodářské politiky měli mít vždy tento vztah na paměti a při vykonávání HP brát ostatní cíle v potaz (Kliková a Kotlán 2003, s. 64).

Lukáčik (2013, s. 26–29) zobrazuje hierarchické rozdělení hospodářskopolitických cílů následovně: 1. maximalizace společenského blahobytu (agregátní sumy užitků jednotlivců), 2. základní společenské cíle (svoboda, spravedlivost, jistota, pokrok), 3. tradiční ekonomické cíle.

Jako hlavní tradiční hospodářský cíl je pak možné obecně označit zajištění podmínek pro stabilní a progresivní vývoj ekonomiky, jenž lze dále zúžit na čtyři základní podbody (Kliková a Kotlán 2003, s. 64):

1. vyvážený a stabilní ekonomický růst;

2. nízká nezaměstnanost;

3. nízká a stabilní cenová hladina;

4. zajištění vnější rovnováhy.

Uvedené cíle se týkají čtyř hlavních makroekonomických ukazatelů, jimiž jsou velikost produktu, míra nezaměstnanosti, míra inflace a platební bilance. Tyto ukazatele nachází využití při vyhodnocování výkonnosti národní ekonomiky (Soukup et al. 2007, s. 26). Na základě jejich vývoje pak lze posoudit účinnost hospodářské politiky, například metodou tzv. magického čtyřúhelníku.¹

V následujících řádcích první kapitoly se práce zaměří převážně na téma ekonomického růstu. Z hlediska hospodářské politiky lze k ekonomickému růstu přistupovat dvěma hlavními způsoby. Jedná se o politiku stabilizační a prorůstovou (Kliková a Kotlán 2003, s. 110). První ze zmíněných se zaměřuje na krátkodobý růst, zatímco druhá z uvedených se zabývá tématikou udržitelnosti růstu. Ve stejné posloupnosti bude rovněž koncipována tato kapitola, přičemž první část se bude věnovat krátkodobým dopadům rozvoje příjezdového cestovního ruchu (PCR) na ekonomický růst a druhá část se zaměří na otázku jeho udržitelnosti. Přestože z hlediska poptávky cestovního ruchu (CR) lze zkoumat domácí a příjezdový CR, pro tuto práci s ohledem na druhou kapitolu má PCR větší význam, a proto se ním bude práce primárně zabývat.

1 Jedná se o osový kříž, v němž jednotlivé polopřímky znázorňují hodnoty tempa růstu HDP, míry inflace, míry nezaměstnanosti a podíl schodku běžného účtu platební bilance na HDP (Soukup et al.

2007, s. 38).

1.1 DOPADY ROZVOJE PŘÍJEZDOVÉHO CESTOVNÍHO RUCHU NA EKONOMICKÝ RŮST

Velikost zkoumané ekonomiky a její růst lze měřit různými makroekonomickými ukazateli, mezi nejvýznamnější dnes patří hrubý domácí produkt (HDP)² (Soukup et al. 2007, s. 26). V ekonomické teorii lze rozlišovat produkt skutečný (Y) a potenciální (Y*). Skutečný produkt je charakteristický relativně krátkodobými fluktuacemi kolem svého potenciálu (trendu), jedná se tak o hospodářský cyklus, jenž představuje vychýlení ekonomiky ze samotné rovnováhy (Holman 2004, s. 326–337). Naopak potenciální produkt je spíše předmětem dlouhodobé teorie růstu, přičemž tento růst lze vyjádřit jako dlouhodobé zvyšování výrobní kapacity (Soukup et al. 2007, s. 449) neboli agregátní nabídky (AS) v ekonomice³ a jeho fluktuace jsou naopak přímou změnou ekonomické rovnováhy (Holman 2004, s. 326–337).

Právě první část této práce, jak již bylo v úvodu zmíněno, se bude věnovat krátkodobému ekonomickému růstu, který lze vyjádřit pomocí teorie hospodářského cyklu. Cílem stabilizační HP je výkyvy skutečného reálného produktu eliminovat pomocí různých nástrojů, jako je monetární a fiskální politika, a zajistit tak co nejvíce vyvážený vývoj ekonomiky (Lukáčik et al. 2013, s. 88), jinak řečeno udržovat stabilní ekonomický růst na úrovni Y*, jenž se vyznačuje tzv. NAIRU⁴ (Soukup et al. 2007, s. 417), a jednat takovým způsobem, aby vláda v rámci svého řízení reflektovala fázi ekonomického cyklu, v němž se ekonomika nachází. Pokud tak například probíhá

2 HDP je definován jako „tržní hodnota veškerého finálního zboží a služeb vyprodukovaných v dané ekonomice za dané časové období“ (Pavelka 2007, s. 17). Existují tři základní metody výpočtu HDP, které by vždy měly dojít ke stejnému výsledku – dělí se na produkční, důchodovou a výdajovou (Pavelka 2007, s. 24).

3 Obvykle je poměrně složité rozpoznat aktuální vývoj potenciálu ekonomiky, protože pro jeho vyhodnocení je zapotřebí zkoumat velké časové rozpětí. Je tedy možné konstatovat, že většina zpráv o ekonomickém růstu, které lze pozorovat dnes a denně v médiích, se týká průběhu skutečného reálného produktu a ne samotného trendu (Weil 2013, s. 33). V praxi tak tvůrci HP neurčují, jaká je odchylka skutečného produktu od potenciálu, ale spíše sledují vývoj reálného produktu (Pavelka 2007, s. 102).

4 NAIRU je v překladu míra nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci. Je představována přirozenou mírou nezaměstnanosti, která je spojená pouze s dobrovolnou nezaměstnaností (pracuje ten, kdo pracovat chce a může), není proto nutně nulová a inflace se pohybuje na úrovni očekávané inflace (Soukup et al. 2007, s. 417).

období recese, či krize, musí přijít s opatřeními, které by dokázaly ekonomiku znovu nastartovat a vést k co nejvíce stabilnímu růstu. Následující obrázek č. 1 znázorňuje podrobné označení jednotlivých fází ekonomického cyklu.

Obrázek 1: Hospodářský cyklus

Vlastní zpracování. Zdroj: HYNKOVÁ, Hynková, nedatováno. 6. kapitola Teorie hospodářských cyklů. 14.

Na ekonomický cyklus lze pohlížet z poptávkové strany jako na důsledek nestálosti agregátní poptávky (AD) (Holman 2004, s. 326–337), přičemž AD je vymezena jako úroveň agregátních výdajů v ekonomice (Soukup et al. 2007, s. 352–

353), a je ji tak možné ztotožnit s výdajovou metodou výpočtu HDP, která je založena na stejném principu. Tento přístup je užitečný pro tvůrce HP pro analýzu vývoje produktu v krátkém období. Rovnici výpočtu výdajové metody HDP lze vyjádřit následujícím způsobem (Cowen a Tabarrok 2014, s. 498–500):

Vzorec 1: Výdajová metoda HDP HDP = C + I + G + NX

_______________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Výdaje domácností na spotřebu (C)

- Do této kategorie se řadí spotřeba domácností na statky dlouhodobé a krátkodobé spotřeby a služby, jako je např. zdravotnictví, vzdělání, doprava aj. (Cowen a Tabarrok 2014, s. 499).

Výdaje firem na investice (I)

- Zde lze uvést reálné investice, tedy investice do fixního kapitálu a zásob. Avšak nespadají sem finanční investice, jako jsou nákupy cenných papírů apod. (Pavelka 2007, s. 19–20).

Vládní výdaje (G)

- Rozdělují se na dvě základní složky: 1. vládní nákupy statků a služeb (školství, zdravotnictví, obrana, infrastruktura, …), 2. transfery (sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti, …) (Pavelka 2007, s. 20).

Čistý export (NX)

- Čistý export je rozdílem mezi hodnotou celkového exportu a importu⁵ zboží a služeb ekonomiky (Cowen a Tabarrok 2014, s. 499–500). Tyto pohyby zahraničního obchodu lze sledovat v rámci platební bilance jako součást běžného účtu (Kliková a Kotlán 2003, s. 80–82).

______________________________________________________________________________________________________________________________________________________

V případě, že dojde ke změně jakéhokoliv komponentu agregátní poptávky, se bude rovněž měnit skutečný reálný produkt a spolu s ním vznikat dodatečně vyvolané efekty. To, jakou složku AD ovlivňuje právě příjezdový cestovní ruch a jaké vznikají další ekonomické dopady s tím spojené, bude podrobněji popsáno dále v textu.

Od poválečného období, přibližně od roku 1950, díky rostoucí životní úrovni (větším příjmům a narůstajícímu volnému času), technologickému pokroku (Arionesei et al. 2014, s. 240–241) a bezesporu stále větší propojenosti světa začaly být turistické aktivity součástí běžného života stále většího množství lidí, což vedlo k vytvoření nového konceptu, „odvětví“ cestovního ruchu (Arionesei et al. 2014, s. 240).

Mezinárodní CR navíc čím dál více nabírá na důležitosti a v posledních dekádách lze pozorovat jeho relativně silný a stabilní růst (Fletcher et al. 2017, s. 2), který se průměrně pohybuje kolem 3,2 %⁶ (WTTC nedatováno). K roku 2019 dosahoval 1,5 miliardy návštěvníků (UNWTO 2020, s. 1) a jeho podíl na světovém HDP představoval 10,3 %, což odpovídá hodnotě cca 8,9 biliónů USD (WTTC nedatováno), a jeho meziroční růst dosáhl 3,5 %. CR má rovněž významný dopad na zaměstnanost, ve stejném roce světově dosahoval 330 mil. pracovníků (každý desátý zaměstnaný pracuje v CR), přičemž jejich odhadovaný nárůst do roku 2030 je 425 mil. (WTTC 2019, s. 1).⁷ Uvedená čísla v relaci se světovým růstem HDP pouze potvrzují trend,

5 Import se musí odečíst, protože se již započítává do HDP státu původu, tedy v místě, kde byl dovážený produkt vytvořen. Ze stejného důvodu naopak export přispívá tvorbě celkové velikosti domácího HDP, a proto se přičítá (Cowen a Tabarrok 2014, s. 499–500).

6 Dostupná data mezi lety 1995-2019.

7 Následující data zahrnují celkový multiplikační efekt, tedy celkový efekt dopadů CR na HDP a zaměstnanost.

kdy meziroční tempa růstu CR převyšují tempa růstu světového HDP, a CR tak lze spolu s dalšími servisními odvětvími, jako jsou např. finanční či informační a komunikační služby, vnímat jako jedno z nejrychleji rostoucích „odvětví“ (WTTC 2019, s. 1–2). O ekonomickém významu a důležitosti cestovního ruchu na globální úrovni tak nemůže být pochyb. Co to ale vlastně cestovní ruch je, jaké aktivity pod sebe zahrnuje, kdo je jeho účastníkem a je CR vůbec reálným odvětvím? Cestovní ruch si za svou existenci prošel řadou různých vymezení. Jako příklad tzv. koncepční definice lze uvést jednu z roku 1990 od D. Gilberta (Vanhove 2005, s. 3) (volně přeloženo):

„Cestovní ruch je formou rekreace, jež zahrnuje pohyb do méně známé destinace či komunity, na kratší časový úsek, za účelem uspokojení potřeb spotřebitele skrze určité aktivity či kombinací vícera aktivit.“

Koncepční definice obecně nejsou zcela vyhovující pro statistickou analýzu dopadů CR, a to z důvodu široké variability interpretace obsažených pojmů, jinak řečeno, pojmy si lze vyložit individuálně po svém, což nijak nepomáhá k vytvoření jednotného standardu pro mezinárodní porovnatelnost. Právě k odstranění této bariéry existuje tzv. operační neboli statistické vymezení CR (Vanhove 2005, s. 1, 3).

Celosvětově uznávaná operační definice publikována Světovou organizací cestovního ruchu (UNWTO)⁸ zní následovně (Vanhove 2005, s. 4) (volně přeloženo):

„Cestovní ruch se skládá z činností, během nichž osoby cestují a přebývají na místech mimo jejich obvyklé prostředí, a to na nepřetržité období, ne delší, než je jeden rok, za účelem trávení volnočasových aktivit, vyřizování pracovních či jiných záležitostí nemajících vazbu k výkonu platově ohodnocených činností v navštěvovaném místě.“

Tato definice je základem pro tvorbu tzv. satelitního účtu⁹ cestovního ruchu (angl. Tourism Satellite Account, TSA), pomocí kterého lze analyzovat ekonomické dopady CR. Dříve, než se bude práce věnovat tomuto tématu více podrobněji, je nutné předejít nejasnostem, dovysvětlit stěžejní pojmy a zároveň shrnout některé poznatky vycházející z nejnovější publikace doporučení UNWTO pro mezinárodní statistiku CR

8 Někdy je tato zkratka neúplně uváděna pouze jako WTO – je nutné mít na vědomí, že WTO je Světová obchodní organizace, tedy s cestovním ruchem nemá přímo nic společného.

9 Satelitní účty (SÚ) slouží k podrobnější analýze určité socio-ekonomické oblasti, která je ale stále propojená s metodikou systému národních účtů (SNÚ) – mezi běžné příklady patří SÚ životního prostředí, cestovního ruchu atd. (Kliková a Kotlán 2003, s. 67).

z roku 2008.¹⁰ Prvním standardizovaným pojmem pro statistické účely je „návštěvník“

(angl. Visitor) neboli rovněž účastník CR¹¹. Jedná se o podmnožinu cestovatele (angl. Traveller) (Fletcher et al. 2017, s. 2).¹² Z definice výše dále vychází několik specifických pojmů. „Obvyklé prostředí“ nahradilo původní „místo pobytu“ (Vanhove 2005, s. 5), díky čemuž došlo k upřesnění oblasti, v níž se daná osoba pravidelně pohybuje z důvodu práce, studia či jiných aktivit, a dosáhlo se tak lepšího rozlišení mezi účastníkem CR a ostatními cestovateli (Fletcher et al. 2017, s. 3). Dále definice specifikuje dva hlavní motivy cestování, které jsou součástí statistik CR. Ty rozlišuje na cesty buďto s osobními, či pracovními motivy (UNWTO 2010b, s. 11). Do CR rovněž tudíž patří pracovní cesty hrazené pracovníkům zaměstnavateli. Příručka UNWTO pak uvádí výčet specifických případů, které nejsou součástí CR. Jedná se například o přeshraniční a sezónní pracovníky, dlouhodobé pracovníky v zahraničí, uprchlíky, diplomaty atd. (Fletcher et al. 2017, s. 3). Obvykle hraje determinující roli časový aspekt, jehož hranice je podle definice UNWTO stanovena na dobu ne delší než 12 měsíců. Jako příklad lze uvést distanční studium, přičemž krátkodobý student je účastníkem CR, zatímco dlouhodobý již ne.

Poslední neznámou, která je pro měření dopadů CR naprosto zásadní, je otázka, zdali je CR odvětvím v pravém slova smyslu. Systém národních účtů (SNÚ)¹³ je metoda statistického měření ekonomických dopadů na agregátní úrovni, jenž definuje odvětví jako skupinu podniků zapojených do stejného druhu výrobních činností (Vanhove 2005, s. 9). Avšak „produkt CR“ je heterogenní kombinací zboží a služeb přizpůsobovaných potřebám poptávky CR, které jsou nabízeny všelijakými podniky z různých odvětví, jež se pojí s řadou aktivit CR (Fletcher et al. 2017, s. 8).

Produkt CR tak lze považovat jako celkový zážitek účastníka CR, který se váže

10 International Recommendations for Tourism Statistics 2008, IRTS 2008.

11 V práci bude nadále tento pojem používaný jako synonymum pro v pravém slova smyslu dle UNWTO definovaného „návštěvníka“ (angl. „Visitor“). Návštěvník je součástí statistiky TSA.

12 Návštěvník je rozlišován na dva typy: 1. Turista: je klasifikován jako návštěvník zůstávající v místě mimo své obvyklé prostředí alespoň na jednu noc; 2. Jednodenní návštěvník (exkurzionista/výletník):

v místě mimo své obvyklé prostředí se nezdržuje přes noc (UNWTO 2010a, s. 10).

13 Jde o statistický nástroj, který vznikl za spolupráce OSN a dalších mezinárodních organizací, jako je Eurostat, a národních statistických úřadů. SNÚ zaznamenává toky v národním hospodářství a poskytuje tak informace o makroekonomickém vývoji. Jeho hlavním smyslem je mezinárodní implementace jednotné metodiky a rovněž vytvoření tzv. satelitních účtů (SÚ, angl. SA).

k návštěvě dané destinace, trvající od momentu odjezdu z místa svého obvyklého prostředí až po jeho návrat (Vanhove 2005, s. 11). Podle tohoto vymezení CR nesplňuje specifické podmínky, aby se mohlo hovořit o odvětví tak, jak ho definuje SNÚ. Pokud by ale na CR bylo pohlíženo jako na nabídku produktů, které mají jednu společnou funkci, čímž je uspokojování potřeb návštěvníků CR, pak by se teoreticky mohlo na cestovní ruch pohlížet jako na odvětví (Vanhove 2005, s. 9). Existuje však mnoho ekonomických činností (př. stravovací služby), jejichž zákazníky nejsou pouze účastníci CR a nevážou se tak výhradně k CR. Je tedy zřejmé, aby se předešlo dvojímu započítávání, že jednotlivé typy podnikání nemohou být zároveň evidovány v SNÚ jako samostatná odvětví a k tomu navíc ještě jednou v rámci kategorie „cestovní ruch“.

Z tohoto důvodu vznikla potřeba vytvoření speciálního komplementárního účtu k centrálnímu systému SNÚ, který by dokázal s co největší přesností zaznamenávat celkovou aktivitu CR. V roce 2000 byl tak UNWTO zřízen satelitní účet cestovního ruchu (TSA), čímž byl zároveň přijat koncept cestovního ruchu jako ekonomického sektoru¹⁴ (Fletcher et al. 2017, s. 8), jenž je tvořen dvanácti odvětvovými kategoriemi (UNWTO 2010a, s. 41–42). Jak Fletcher (2017, s. 8) ve své knize poznamenává, v praxi se často pojem „sektor cestovního ruchu“ zaměňuje s pojmem „odvětví CR“

(angl. Tourism Industry). V práci dále bude mezi těmito pojmy rozlišováno, přičemž odvětví CR bude považováno jako aktivita v rámci CR (př. ubytovací služby), jež je součástí většího celku, sektoru CR.

Satelitní účet CR lze chápat jako nástroj, který integruje výše zmíněné koncepty, definice, klasifikace aj. podle doporučení pro statistiku CR od UNWTO do analytických tabulek, pomocí nichž lze vyjádřit celkovou velikost a význam ekonomické aktivity CR jak ze strany nabídkové, tak poptávkové, a získat tak data sloužící jako vodítko pro budoucí vývoj CR (UNWTO 2010b, s. 3), (Vanhove 2005, s. 25). Výhodou TSA je jeho kompatibilita se standardy SNÚ 2008 a rovněž se šestým vydáním manuálu platební bilance (BPM6) (UNWTO 2010b, s. 2), což zajišťuje konzistentní porovnatelnost CR s ostatními sektory, jak na domácí, tak mezinárodní úrovni (Fletcher et al. 2017, s. 13). CR je fenomén tažený poptávkovou stranou,

14 CR splňuje charakteristiky, které ho klasifikují jako sektor služeb (Vanhove 2005, s. 11–12).

primárně tak jsou rozpoznávány aktivity návštěvníků a jejich role při nákupu produktu CR (UNWTO 2010b, s. 1). V případě potřeby změřit velikost nabídky CR by to bylo díky atypickému charakteru CR¹⁵ velmi složité (Fletcher et al. 2017, s. 13).

TSA dává stranu poptávky a nabídky CR dohromady. Celkově se TSA skládá z deseti tabulek (viz obrázek č. 4), jejichž význam popisuje následující tabulka č. 1, z nichž každá měří určitou proměnnou.

Tabulka 1: Struktura tabulek TSA

Číslo tabulky Obsah

Poptávka

CR TSA 1 Spotřeba příjezdového CR podle produktů/odvětví

a kategorie návštěvníků

TSA 2 Spotřeba domácího CR podle produktů/odvětví a ad-hoc množiny rezidentů

TSA 3 Spotřeba výjezdového CR podle produktů/odvětví a kategorie návštěvníků

TSA 4 (TSA 1 + TSA 2) Spotřeba interního CR podle produktů/odvětví a kategorie návštěvníků

TSA 8 Tvorba hrubého fixního kapitálu CR TSA 9 Vládní výdaje na CR a dalších veřejných institucí

(kolektivní spotřeba CR) Nabídka

CR TSA 5 Výrobní účty charakteristických odvětví CR a dalších TSA 6 (TSA 4 + TSA 5) Domácí nabídka a interní spotřeba CR podle

produktů/odvětví

TSA 7 Zaměstnanost v odvětvích CR

TSA 10 Nemonetární ukazatele, jako je objem veškerých návštěv, počet nocí, počet podniků CR atd.

Vlastní zpracování. Zdroj: FLETCHER, John, Alan FYALL, David GILBERT a Stephen WANHILL, 2017. Tourism:

Principles and Practice. B.m.: Pearson UK. ISBN 978-1-292-17236-1.

Největší složku poptávkové strany tvoří spotřeba CR, která je v TSA součástí tabulek 1-4. Ohledně spotřeby CR je nutné zmínit hned dvě specifika. Zaprvé, je započítávána do statistik země podle místa poskytovatele produktu (UNWTO 2010a, s. 33). Zadruhé, výdaje, které proběhly před samotnou cestou a po ní v místě

15 Jak již bylo zmíněno, CR není typickým odvětvím a nelze ho tak jednoduše měřit stejně jako jiné tradiční odvětví podle standardů SNÚ.

obvyklého prostředí, jsou rovněž statisticky započítávány v případě, že mají přímou vazbu k samotné návštěvě (Vanhove 2005, s. 26). Nejvýznamnější část spotřeby CR jsou tzv. „výdaje návštěvníků“ (angl. Visitor Final Consumption Expenditure), ovšem do spotřeby CR se započítávají například sociální transfery od vládních institucí a neziskových organizací či pracovní cesty placené firmami zaměstnancům¹⁶ (Vanhove 2005, s. 27–28). Součástí poptávky CR jsou rovněž tabulky TSA 8 a 9, tedy tvorba hrubého fixního kapitálu a kolektivní spotřeba v CR.

Nabídkovou stranu v TSA zachycuje tabulka číslo 5, jež vyjadřuje přidané hodnoty produkce jednotlivých odvětví CR v základních cenách.¹⁷ Metodologie TSA doporučuje rozdělit produkty jednotlivých odvětví podle jejich frekvence a vztahu ke spotřebě CR (Fletcher et al. 2017, s. 14). Rozlišuje produkty, které se specificky vztahují k CR, a produkty, které se specificky nevztahují k CR (Vanhove 2005, s. 29–30). První skupina se člení na charakteristické zboží a služby CR, které se dále rozdělují na sedm podskupin: 1. ubytovací služby, 2. stravovací služby, 3. služby osobní dopravy, 4. služby cestovních kanceláří/agentur a průvodců, 5. kulturní služby, 6. rekreační a ostatní zábavní služby, 7. různé služby CR (ČSÚ nedatováno, s. 13–14) a na zboží a služby, které mají nějakou souvislost s CR, kam spadají například taxi či směnárenské služby. Do druhé skupiny se uvádí převážně činnost spojená s maloobchodem (Vanhove 2005, s. 29–30).¹⁸

Tabulka číslo TSA 7 zachycuje přímé dopady na zaměstnanost v odvětvích CR.

Satelitní účet CR dokáže zachytit plnou řadu dopadů jak monetárních, tak nemonetárních (součástí TSA 10), jako je například množství návštěvníků, počet strávených nocí atd. Stěžejním centrem celé TSA je tabulka TSA 6, která zakládá rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou CR (Wall a Mathieson 2006, s. 99). TSA 6 se v principu tvoří podle odvětvové struktury uvedené v TSA 5. Nejdříve je nutné spočítat poměr spotřeby CR v dané ekonomice (využije se tabulky TSA 4, interní CR)

16 Tato položka spadá podle oficiální metodiky do mezispotřeby podniků (angl. Intermediate Consumption), nepočítá se tedy do finální spotřeby (ČSÚ nedatováno, s. 12), (Vanhove 2005, s. 28).

17 Základní cena = cena zaplacená kupujícím výrobci za jednotku zboží - jakákoliv splatná daň z této jednotky + obdržené dotace na danou jednotku (Fletcher et al. 2017, s. 15)

18 Toto rozdělení slouží pouze jako orientační. V realitě lze u různých zemí sledovat například propojení mezi sedmou kategorií a nespecifickými produkty CR.

na celkové nabídce domácí ekonomiky (TSA 5) (Fletcher et al. 2017, s. 14–17).

Touto metodou je možné zjistit, jaký podíl domácích odvětví slouží právě potřebám CR (rovněž označováno jako Tourism Ratio, TR) a díky tomu vyčíslit velikost domácí nabídky CR, jinak řečeno, je tak možné rozlišit, jaká část daného odvětví, které nemusí nutně sloužit pro potřeby CR (např. stravovací služby), obsluhuje poptávku CR.

Pomocí TSA 6 lze tudíž spočítat přímý příspěvek CR na HDP dané ekonomiky, který je roven velikosti sumy přidaných hodnot specifických odvětví CR, jež je vyjádřena v základních cenách, ke které se pouze přičtou daně, odečtou dotace a výsledkem tak budou ceny tržní.¹⁹ Vanhove (2005, s. 34) potvrzuje, že TSA je ideálním nástrojem pro měření řady makroekonomických proměnných. Je však důležité zdůraznit to, že veškeré dopady měřené TSA jsou pouze dopady přímé. K výpočtu celkových dopadů, jejichž charakter podrobněji popíše následující část, je nutné využít alternativních zdrojů, jako jsou např. data Světové rady cestování a cestovního ruchu (WTTC), která se touto problematikou zabývá.

Cestovní ruch je možné zkoumat z mnoha perspektiv. Podle Walla a Mathiesona (2006, s. 19–51) lze CR rozlišit na tři elementy: 1. dynamický element, který zahrnuje motivy k cestování, důvody volby cílové lokality návštěvníků a faktory, které jejich rozhodování ovlivňují – jedná se tedy o analýzu poptávky CR;

2. element obsahující zaměření na samotnou interakci mezi účastníky CR a destinací v době jejich návštěvy; 3. posledním prvkem je element konsekvenční, který zkoumá ekonomické, sociální a environmentální dopady aktivity CR na destinaci. Právě poslední zmíněný element bude předmětem zkoumání této práce. Přestože si je autor této práce vědom toho, že existuje celá řada ekonomických dopadů CR, tato podkapitola se zaměří pouze na přínosy a negativa vybraných faktorů PCR, jež mají význam pro ekonomický růst. Dwyer a Forsyth (1993, s. 752–753) upozorňují, že pro komplexní zhodnocení dopadů je nutné hledat tzv. čisté benefity²⁰, tedy

19 Tento způsob výpočtu je konzistentní s produkční metodou výpočtu HDP. Fletcher (2017, s. 15) opodstatňuje využívání přidané hodnoty pro ohodnocení velikosti produkce tím, že většinou není dostupnost údajů o velikosti daní a dotací pro jednotlivá odvětví, a proto se přičítají až poté v celku pro celkový sektor CR.

20 Vysvětlují tak, že teprve čisté benefity dokážou jasně vyčíslit opravdové přínosy CR, které pak jsou například stěžejním indikátorem pro rozhodování vlády, její politiku a formulaci optimální národní strategie pro cestovní ruch.

od možných výhod odečíst negativní efekty. Navíc jsou si vědomi toho, že pro přesnější určení dopadů na agregátní úrovni by bylo ideální využití tzv. stínových cen²¹ namísto cen tržních, faktem však je, že tyto stínové ceny není vždy jednoduché přesně vyčíslit (1993, s. 753), a proto je ani tato práce nebude brát v potaz. V neposlední řade pro získání úplného reálného dopadu by se nemělo zapomínat ani na náklady obětované příležitosti, tedy zdali by v případě neexistence sektoru CR v dané zemi existovala alternativa rozvoje jiného sektoru či odvětví, z nichž by ekonomika jako celek profitovala více (Fletcher et al. 2017, s. 154, 166)²². Analýza tohoto typu je však rovněž nad rámec zkoumání této práce.

V případě příjezdového cestovního ruchu jsou výdaje zahraničních návštěvníků (angl. International Tourist Expenditure) hlavním stimulem finální agregátní poptávky. Tato „výdajová injekce“ do domácí ekonomiky má vliv na velikost celkového produktu, příjmů, zaměstnanost a mnoho dalších proměnných (Wall a Mathieson 2006, s. 109). Podrobnější přehled těchto dopadů bude obsahem následujícího textu. Ekonomické dopady CR lze rozdělit na přímé a nepřímé.

Toto rozdělení má zásadní dopad na finální výši HDP, kdy přímé dopady představují menší příspěvek, než kdyby k tomuto efektu navíc byly přičteny dopady nepřímé (Fletcher et al. 2017, s. 155–157). Co ale nepřímé dopady představují? Odpověď na tuto otázku vychází z ekonomické teorie tzv. výdajového multiplikátoru. Multiplikátor CR je jednoduše definován jako: „číslo, nímž musí být počáteční výdaj návštěvníků CR vynásoben, aby byl získán celkový kumulativní efekt příjmů za určité období“ (Vanhove 2005, s. 182). V případě, že se v ekonomice změní výše finální poptávky CR (např. nárůstem výdajů zahraničních návštěvníků), tato změna nebude mít dopad pouze na odvětví, která přímo tvoří nabídku CR, ale bude navíc generovat další ekonomickou aktivitu.

Výsledný efekt tak bude mnohonásobně větší – odvětví přímo inkasující dané výdaje budou dále odebírat zboží, což v případě tuzemských dodavatelů představuje další dodatečné příjmy, zároveň část těchto příjmů bude příjmem vlastníků VF, a ty tak

21 Stínové ceny reagují na existenci tržních selhání, pro které jsou např. typické kladné a záporné externality.

22 V případě většího rozvoje CR bude rovněž narůstat počet podniků komplementárních nabídce sektoru CR, zatímco ostatní podniky se mohou na úkor této aktivity smršťovat (Dwyer a Forsyth 1993, s. 754).

budou v dané ekonomice utráceny zase dál, dokud multiplikační efekt zcela nevyprchá (Wall a Mathieson 2006, s. 109–110). Velikost zmíněného multiplikačního efektu se ovšem odvíjí od dvou hlavních faktorů. Prvním z nich je stupeň mezisektorové propojenosti, což prakticky reflektuje strukturu dodavatelského řetězce – větší propojenost zpravidla zintenzivňuje multiplikační efekt (Wall a Mathieson 2006, s. 109). Druhým faktorem jsou takzvané úniky z ekonomiky, jež se projevují převážně v podobě importu vstupů do výroby²³ tuzemských výrobců, zahraničních investic a repatriací příjmů zahraničních pracovníků (Wall a Mathieson 2006, s. 102–106). Mezi úniky se zároveň řadí daně a úspory. Tyto úniky pak společně snižují velikost multiplikačního efektu (Fletcher et al. 2017, s. 156–158). Jestliže je tedy v ekonomice realizován výdaj účastníka CR, tento výdaj dále prochází třemi koly efektů (přímý, nepřímý, indukovaný), v každém kole je distribuovaný následovně: část pokrývá přidanou hodnotou samotného podniku (př. hotel), další část se stává příjmem VF (tuzemských či zahraničních), dále daný hoteliér musí část transakcí vydat na nákupy od lokálních či zahraničních dodavatelů a část z těchto příjmů hotelu se stane příjmem státu formou přímých a nepřímých daní (Vanhove 2005, s. 182–184).

Přímé dopady

- Dopady, které jsou přímo vyvolány prvotními výdaji návštěvníků – jde tak o první kolo efektů.

Nepřímé dopady

- Váže se k nákupům od dodavatelů, bez nichž by odvětví přímo nabízející produkt CR nebyly schopny tento produkt dodávat.

Indukované efekty

- Jedná se o efekt, který reflektuje dodatečný růst příjmů v ekonomice vyvolaných dodatečnými výdaji účastníků CR, jež jsou následně utraceny v ekonomice jako součást finální spotřeby.

23 Vanhove (2005, s. 173) navíc poznamenává, že cestovní ruch v porovnání s jinými sektory nevyžaduje v průměru tak nákladný import vstupů.

CELKOVÉ DOPADY

Výše lze vidět základní rozdělení efektů, které jsou součástí multiplikačního procesu. Rozdělení bylo rovněž obohaceno o indukované efekty, které jsou někdy v literatuře uváděny jako součást nepřímých dopadů. Celkový efekt se pak skládá z dopadů přímých a nepřímých (zahrnuje indukované).²⁴ V závěru lze tento oddíl shrnout několika faktory, jejichž velikost má značný vliv na výsledný ekonomický růst: 1. úroveň ekonomického rozvoje; 2. ekonomická diverzifikace; 3. sektorová propojenost a další (Anter 2016, s. 128–129) – jestliže kapacita domácí nabídky nezvládá uspokojovat narůstající poptávku CR jak kvantitativně, tak kvalitativně, poté je nezbytné tuto dodatečnou poptávku uspokojit pomocí vyšší míry dováženého zboží a služeb ze zahraničí, čímž dochází k únikům z ekonomiky formou importů (Fletcher et al. 2017, s. 155) a výsledný dopad na hospodářský růst se tak snižuje.²⁵ Je tedy nutné mít na paměti, že samotnou velikost výdajů příjezdových účastníků CR nelze úměrně srovnávat s výsledným efektem na ekonomický růst z důvodů výše uvedených (Dwyer a Forsyth 1993, s. 753). Zmíněné dopady vyvolané počáteční poptávkou CR se prakticky vztahují jak na návštěvníky domácího CR, tak návštěvníky ze zahraničí (příjezdový cestovní ruch). Domácí poptávka CR se však započítává jako komponent finální spotřeby (C), zatímco zahraniční příjezdový CR je chápán jako exportní položka služeb, a je tak součástí čistého exportu (NX) – příjezdový CR má tudíž, mimo jiné, významný dopad na platební bilanci, o níž bude řeč později.

Další z důležitých ekonomických dopadů příjezdového CR jsou dopady na zaměstnanost. Mezi skutečným produktem a zaměstnaností existuje pozitivní vztah. Jestliže poroste skutečný produkt (Y) nad produkt potenciální (Y*), jehož růst je vyvolaný stimulací agregátní poptávky (v případě této tématiky by se jednalo o dodatečný výdaj příjezdového účastníka CR), bude zároveň klesat míra nezaměstnanosti. V opačném případě, kdyby skutečný produkt klesal, docházelo by k propouštění a poklesu zaměstnanosti, a to i z důvodu existence neflexibilních cen²⁶

24 Pokud se v práci bude dále hovořit o efektech nepřímých, půjde právě o součet efektů nepřímých a indukovaných.

25 Příspěvek na HDP tvoří přidaná hodnota tuzemských podniků (Fletcher et al. 2017, s. 154, 157).

26 Kdyby byly ceny flexibilní, dokázal by se trh práce vyčistit pomocí snížených nominálních mezd a nemuselo by nutně docházet k propouštění. Takto ale reálná ekonomika zpravidla v krátkém období nefunguje (Soukup et al. 2007, s. 284–286).

(Soukup et al. 2007, s. 284–286, 424–427). Tato empirická pravidelnost vztahu mezi skutečným produktem a mírou nezaměstnanosti je nazývána jako Okunův zákon (Kliková a Kotlán 2003, s. 91–92).

V CR se zaměstnanost vyznačuje vysokou intenzitou pracovní náročnosti. Mezi příjmy generovanými z dodatečného výdaje návštěvníka a zaměstnaností, která díky tomuto výdaji vzniká, existuje jistá podobnost – dopad na zaměstnanost se dá stejně analogicky rozdělit na efekty přímé a nepřímé, tedy kolika procenty se podílí na celkové zaměstnanosti. Rovněž tak existuje multiplikátor, který však není nezbytně stejně veliký jako ten výdajový (Wall a Mathieson 2006, s. 133), jinak řečeno dodatečný výdaj návštěvníků CR bude mít rozdílný dopad na růst HDP a zaměstnanosti.

Dwyer a Forsyth (1993, s. 756) jasně tvrdí, že pokud by rozvoj sektoru CR způsobil čistý nárůst zaměstnanosti nebo pokles nezaměstnanosti, jednalo by se bezesporu o čistý benefit pro ekonomiku. Dále poznamenávají, že pokud by v zemi existovala nezaměstnanost způsobena nedostatečnou stimulací agregátní poptávky, tedy období recesí, kdy Y se nachází pod Y*, byl by poté pozitivní efekt na zaměstnanost veliký. V případě, že by se země naopak nacházela v období expanze, efekt na zaměstnanost by nemusel být dostatečně významný a dokonce by mohl působit kontraproduktivně v momentě, kdy by přebíral pracovníky z produktivnějších odvětví²⁷ (Dwyer a Forsyth 1993, s. 757).

Posledním faktorem, jenž se pojí s trhem práce a ovlivňuje tak výslednou velikost dopadu na růst HDP, jsou již výše zmíněné úniky z ekonomiky v tomto případě zapříčiněné repatriacemi příjmů zahraničních pracovníků (Wall a Mathieson 2006, s. 104) – CR vyžaduje spíše méně kvalifikovanou pracovní sílu, je typický velkou mírou pracovních pozic na částečný úvazek (brigády) a vysokou sezónností (Vanhove 2005, s. 203–204) a zvlášť v případech vyspělých zemí může navíc docházet k neochotě vykonávání těchto prací samotnými rezidenty. Právě z uvedených charakteristik, a jistě mnoha dalších, dochází k vyšší míře migrujících pracovníků, kteří jsou v CR zaměstnáváni (Wall a Mathieson 2006, s. 104).

27 Výsledný efekt lze pak zhodnotit pomocí analýzy všeobecné rovnováhy, přičemž by se musely vzít v potaz náklady obětované příležitosti atd. (Dwyer a Forsyth 1993, s. 756–757).

Není jediného autora ze zde uváděné literatury, který by nezmínil jednu z nejdůležitějších funkcí příjezdového CR, jíž je získávání zahraniční měny neboli devizových rezerv (DR). Jedná se o způsob, jak se lze zbavit problémů nerovnováh v rámci platební bilance, a proto se dá, i z důvodu globálního významu CR²⁸, očekávat větší tendence vládní podpory pro rozvoj CR (Wall a Mathieson 2006, s. 90). Využití disponibilních rezerv zahraničních měn centrálních bank (CB) může být různé s ohledem na to, jaký kurzový režim země využívá, a rovněž s ohledem na její míru vyspělosti. V každém případě jejich funkce může do jisté míry výrazně přispět ekonomickému růstu či odvrátit případné negativní vlivy. Jako hlavní přínosy lze uvést možnost fixace kurzu vůči jiné měně (typicky se jedná o měnu hlavního obchodního partnera), což zajišťuje kurzovou stabilitu a v řadě případů umožňuje udržovat podhodnocenou měnu pro dosažení větší konkurenceschopnosti vlastního exportu. Dalším významným benefitem je, v případě dočasné ztráty tuzemských produkčních kapacit (z důvodů nákladových šoků či jiných), zajištění likvidity vůči závazkům plynoucím ze zahraničí. DR jsou navíc nástrojem umožňujícím odvracet tlaky na oslabení měny z důvodu náhlého odlivu kapitálu, které by zvláště v případě rozvojových zemí více závislých na dovozu mohly znamenat rapidní růst cenové hladiny (Elhiraika a Ndikumana 2007, s. 1–5; Amadeo 2020b). Vanhove (2005, s. 177) dokonce popisuje situaci ze šedesátých let, kdy Francie a Velká Británie omezily možnost výjezdu do zahraničí vlastním rezidentům, aby posílily svoji platební bilanci, především hodnotu vlastní měny. Platební bilance (angl. Balance of Payments) (PB) je statistický výkaz zahrnující veškeré transakce mezi rezidenty a nerezidenty během určitého časového úseku. Skládá se z běžného účtu (BÚ), jenž je tvořen účty zboží a služeb a účty prvotních a druhotných důchodů; finančního a kapitálového účtu, opravné položky chyb a opomenutí a změny devizových rezerv (Neumann et al. 2010, s. 94–98). Zaznamenávání příjmových (kreditních) a výdajových (debetních) položek je založeno na principu podvojného účetnictví, a tak se suma všech účtů PB bude vždy rovnat nule. Souhrn běžného a kapitálového účtu představuje, jak moc daný stát půjčuje zahraničním subjektům (přebytek), nebo jak moc se zadlužuje vůči zahraničí

28 Mezinárodní CR s příjmy 1,7 bilionů USD dosahuje téměř třetiny světového exportu služeb a patří tak mezi top pět ekonomických sektorů (UNWTO 2019).

(deficit), zatímco finanční účet reprezentuje, jak jsou tyto přebytky či deficity financovány (International Monetary Fund 2009, s. 9–11).

Již z dříve uvedených charakteristik příjezdového CR tak vyplývá, že příjezdový CR neboli výdaje zahraničních návštěvníků jsou součástí běžného účtu jako kreditní položka služeb. Hlavním uváděným benefitem tak je schopnost vylepšit saldo běžného účtu pomocí přebytkové bilance služeb a vyvážit tak případný deficit obchodní bilance (Dwyer a Forsyth 1993, s. 755). Wall a Mathieson (2006, s. 92–94) označují dopady výdajů mezinárodních účastníků CR jako primární efekt na PB, jenž je rovněž, narozdíl od sekundárních a terciárních efektů (nepřímé efekty), nejlépe měřitelný. Pro posouzení dopadů příjezdového CR na platební bilanci je však nutné na možné efekty pohlížet z mnohem širší perspektivy, a tak je rovněž nezbytné vzít v potaz velikost výjezdového CR rezidentů do zahraničí, jenž se počítá jako import služeb. Bilanci zahraničního CR lze v PB najít pod cestovním účtem (angl. Travel Account) (Wall a Mathieson 2006, s. 94), který je potřeba „očistit“ o komponenty, jež nelze klasifikovat pod CR (International Monetary Fund 2009, s. 166). Jak již bylo implikováno, zahraniční CR rovněž vyvolává nepřímé dopady – na význam celkového efektu příjezdového CR má tak rovněž vliv poměr mezi velikostí příjezdového a domácího CR, protože právě domácí CR často vytváří značnou poptávku po importu, respektive příjmy z PCR nemusí být dostačující, aby dokázaly pokrýt náklady na obsluhu interního CR. (Wall a Mathieson 2006, s. 92–94). Dále je zde zahrnuta celá řada již zmíněných úniků z ekonomiky. Pro vyjádření čistých dopadů na PB by tak bylo nejlepší ideálně zahrnout všechny transakce, které mají určitou vazbu k CR (Vanhove 2005, s. 180–181), jenže tyto dopady není vždy jednoduché přímo vyčíslit.

Mezi poslední dva efekty, kterými se bude práce zabývat a které se vážou k platební bilanci, patří dopad na směnné relace (angl. Terms of Trade, TT) a dopad na mezisektorovou produktivitu (tzv. holandská nemoc, angl. Dutch Disease). První z efektů se vyznačuje funkcí stabilizace exportu (Vanhove 2005, s. 173). Platební bilance je typická tím, že dané položky jsou zaznamenávány jako hodnotové veličiny.

Pokud se PB pro ilustrativní účely zjednoduší pouze na výkonovou bilanci (součet obchodní bilance a bilance služeb), její saldo tak představuje rozdíl mezi hodnotou

vývozů a hodnotou dovozů zboží a služeb. Směnné relace vyjadřují poměr mezi indexy cen exportních a cen importních dané země. Pokud se směnné relace zlepšují, znamená to, že její ceny exportních artiklů rostou, nebo že její ceny importních artiklů klesají. Pokud by se TT zhoršovaly, bylo by tomu naopak (Neumann et al. 2010, s. 109–

110). Jestliže pak země vyváží určité zboží, které je ovlivňováno světovou cenou, není schopna tuto cenu nijak ovlivnit, tudíž ani dopad na vlastní PB. Cestovní ruch je právě v tomto případě možným řešením, jak redukovat volatilitu směnných relací a zajistit tak stabilnější příjem zahraniční měny – díky PCR se část dříve typicky neobchodovatelného zboží a služeb stává obchodovatelnými (Tisdell A. 2013, s. 624), CR zároveň umožňuje snížit závislost exportu na tradičních komoditách (Dwyer a Forsyth 1993, s. 755; Vanhove 2005, s. 173). Navíc rostoucí ceny vyvolané vyšší poptávkou po službách CR a případně z důvodu neelastické nabídky rovněž povedou ke zlepšení směnných relací (Dwyer a Forsyth 1993, s. 759). Holandská nemoc, jak již z názvu vyplývá, je spíše efektem negativním. Obecně se jedná o situaci, kdy určitá země, v souvislosti s hojným nálezem přírodního bohatství²⁹, začne tyto zdroje vyvážet do zahraničí, což představuje významný příliv zahraniční měny do ekonomiky (Ebrahimzadeh 2020). V případě této práce lze daný přírodní zdroj analogicky přirovnat k rozvoji CR, jehož exportní část představuje příjezdový CR.

Ústředním problémem holandské nemoci však je to, že expanze nově rozvíjeného sektoru s přírodním zdrojem povede k ohrožení konkurenceschopnosti ostatních ekonomických sektorů, jinak řečeno, bude docházet k vytlačujícímu efektu. Příliv zahraniční měny (ať už v podobě vyšší exportní kapacity či např. přílivu zahraničních investic do nově atraktivního sektoru) povede k vyšší poptávce po domácí měně, což vyvolá tlak na růst její hodnoty.³⁰ Posilující měna představuje pro ostatní, často tradiční vývozní odvětví, růst cen jejich produkce (obchodovatelného zboží), což v důsledku vede ke klesající zahraniční poptávce z důvodu zhoršení mezinárodní konkurenceschopnosti čili poklesu vývozu a růstu dovozu (Dwyer a Forsyth 1993, s. 755). Navíc rostoucí příjmy v ekonomice povedou spíše ke stimulaci domácího sektoru například v podobě větší poptávky po službách, což bude mít vliv

29 V případě Nizozemska to byl nález zemního plynu v roce 1960 (Ebrahimzadeh 2020).

30 Za předpokladu flexibilního měnového kurzu (Dwyer a Forsyth 1993, s. 755).

na faktorovou mobilitu a růst reálných mezd v ekonomice, který se rovněž projeví v rostoucích nákladech tradičně vývozních odvětví, dále zhoršující jejich konkurenceschopnost. Dá se tudíž očekávat, že v případě silné závislosti na nově objeveném zdroji může docházet k přesunu pozornosti na primární sektor a kontrakci zpracovatelského sektoru, což může mít závažné implikace v podobě deindustrializace, a představovat tak slabší růst produktivity a zpomalení ekonomického růstu. Samozřejmostí je, že výsledný dopad a míra negativního efektu na růst bude záviset na řadě faktorů – na limitech přírodního zdroje (např. jeho očekávaná doba vyčerpání či jak moc je ovlivňován světovými cenami komodit), jeho efektivním využívání (např. jestli jsou příjmy investovány do aktivit podporujících růst) a celkové struktuře ekonomiky (např. jak moc je diverzifikovaná) atd.

(Ebrahimzadeh 2020; Pettinger 2017).

Investice (I)³¹ jsou obecně jednou z nejdůležitějších složek ovlivňující nejen krátkodobý, ale i dlouhodobý ekonomický růst, a to i přesto, že nedosahují takové výše jako spotřební výdaje domácností (Soukup et al. 2007, s. 76–78). Vztah mezi investicemi a HDP byl již v úvodu této práce popsán, přičemž I jsou součástí čtyř hlavních složek AD. Charakter investic je navíc vyjádřen tzv. akcelerátorem, který má úzkou vazbu na výdajový multiplikátor³² (Soukup et al. 2007, s. 87). Přestože reálné investice se dělí na investice fixní a změnu stavu zásob, dále pro tuto práci budou podstatné pouze investice fixní, které SNÚ označuje jako hrubou tvorbu fixního kapitálu (Soukup et al. 2007, s. 76–78).

V cestovním ruchu stejně jako v jiných ekonomických sektorech lze rozdělit investiční aktivity na investice veřejného a privátního sektoru. Obecně platí, že veřejný sektor investuje tam, kde je nedostatek investic privátního sektoru. Například jde o poskytování veřejných statků, které privátní sektor nevyhodnocuje jako lukrativní.

V případě CR tak jde hlavně o investice do fundamentální infrastruktury, jako je dopravní infrastruktura, aktivity, které jsou spojeny s rozvojem turistických destinací atd. Navíc právě tato komplementární investiční činnost pak ulehčuje a stimuluje

31 Zde jsou myšleny investice reálné.

32 Jestliže poroste HDP, poroste i procyklicky poptávka po investicích. Nárůst těchto investic zvýší celkový ekonomický růst právě o velikost multiplikátoru (Soukup et al. 2007, s. 76, 87).