Národohospodářská fakulta
Hlavní specializace: Hospodářská politika
Diplomová práce
Dopl ň kové penzijní systémy
Autor: Michaela Dušková
Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc.
Rok: 2007
Prohlášení
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci na téma „Doplňkové penzijní systémy“ vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály
uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze, dne 23.8.2007 Michaela Dušková
Poděkování
Ráda bych poděkovala touto cestou panu prof. Ing. Vojtěchovi Krebsovi, CSc., za odborné vedení mé diplomové práce a za jeho cenné rady a připomínky. Také bych
ráda poděkovala panu Ing. Lubomíru Spoustovi za poskytnutí materiálů a cenných
rad a za čas, který mi věnoval.
Obsah
Obsah ...3
Úvod ...5
1. Vícepilířové systémy důchodového pojištění...7
1.1. Teoretické přístupy k důchodovému zabezpečení...7
1.2. Determinanty důchodových systémů...9
1.2.1. Ekonomické determinanty...9
1.2.2. Společenskopolitické determinanty...12
1.2.3. Demografické determinanty ...13
1.3. Klasifikace penzijních systémů...13
1.3.1. Rozlišení z hlediska provozovatele ...13
1.3.2. Rozlišení z hlediska způsobu financování penzijních systémů...14
1.3.3. Rozlišení podle typů penzijních plánů...18
1.3.4. Dobrovolné a povinné penzijní systémy ...19
1.4. Trendy zahraničních důchodových systémů...19
1.5. Český důchodový systém ...23
2. Penzijní připojištění...25
2.1. Základní charakteristiky penzijního připojištění ...25
2.1.1. Penzijní fond...27
2.1.2. Cyklus penzijního připojištění...29
2.1.3. Role státu v systému penzijního připojištění...34
2.1.4. Zaměstnanecké penzijní připojištění ...38
2.2. Analýza trhu penzijního připojištění ...38
2.2.1. Vývoj penzijních fondů...39
2.2.2. Hospodaření penzijních fondů...40
2.2.3. Účastníci penzijního připojištění a příspěvky ...44
3. Komerční druhy pojištění ...47
3.1. Kapitálové životní pojištění...47
3.1.1. Způsoby výplaty peněžních prostředků...48
3.2. Hospodaření pojišťoven ...49
3.3. Investiční životní pojištění ...50
3.4. Další možnosti zabezpečení příjmu v důchodovém věku ...51
3.5. Role státu v systému kapitálového životního pojištění ...51
3.6. Analýza trhu životního pojištění...54
4. Porovnání výhodnosti penzijního připojištění a komerčního pojištění ...57
4.1. Srovnání parametrů jednotlivých alternativ spoření...57
4.2. Srovnání role státu v jednotlivých systémech ...60
4.3. Srovnání výnosnosti jednotlivých alternativ spoření ...61
Závěr...66
Přílohy ...69
Seznam použité literatury ...72
Seznam tabulek a grafů...74
Summary...76
Úvod
Důchodové systémy jsou již mnoho let diskutovanou oblastí v mnoha zemích, neboť v důsledku narůstajícího podílu osob v postproduktivním věku v populaci, začaly mít stávající systémy značné problémy. K problému finanční udržitelnosti důchodového zabezpečení řada zemí přistoupila razantními reformami, nebo alespoň mírnějšími změnami. Hlavní změny jsou zaměřeny zvláště v přenesení odpovědnosti ze státu na samotného jedince, který by měl být sám odpovědný za vlastní stáří. Ve světě proto vzniká tzv. vícepilířové financování, které má zajišťovat z určité části finanční prostředky ze strany státu, ale větší část prostředků si jedinec zajistí na své stáří z ostatních pilířů, které jsou většinou provozovány soukromými provozovateli.
V zemích je zapotřebí mít dobře fungující finanční trh, který bude motivovat občany do soukromých systémů prostředky vkládat. A jelikož se jedná o dlouhodobé investice, musí si každý pečlivě zvážit, kam své peněžní prostředky dobře uložit, aby jejich pozdější užitek splňoval kladené požadavky.
V České republice po roce 1989 vzniká vedle povinného sociálního pojištění penzijní připojištění a individuální pojištění, ve kterých je účast dobrovolná. Záleží jen na občanech, jestli jsou ochotni snížit svůj životní standard v důsledku další etapy svého života - stáří, nebo si svůj standard budou chtít zachovat. Zlepšit svoji finanční situaci ve stáří nemusíme jen těmito systémy. Dobré konkurenční prostředí na finančním trhu nabízí mnoho dalších alternativních možností pojistného i investičního charakteru. Možnosti dynamického investování podléhají vyšší rizikovosti, ale na druhou stranu mohou být výnosnější.
Za cíl své práce jsem si stanovila uvést možnosti zabezpečení příjmů v důchodovém věku v České republice, kde svoji pozornost věnuji systému penzijního připojištění a komerčnímu životnímu pojištění. Po analýze jednotlivých doplňkových systémů bude mým hlavním cílem obě možnosti vzájemně porovnat. Bude mne zvláště zajímat výnosnost jednotlivých alternativ.
Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první části se zabývám otázkou, proč vlastně potřebujeme tzv. doplňkové penzijní systémy. Důchodové systémy podléhají různým vlivům a jejich změnám, které uvádím ve své práci. A právě tyto změny nutí státy, aby učinily potřebné reformy. Velké spektrum důchodových systémů můžeme rozdělit podle několika hledisek, kde se zvláště zaměřím na způsob jejich financování. Dnes se systémy zakládají zvláště na vícepilířovém způsobu financování, avšak každá země klade jednotlivým pilířům různou
váhu. Jaké jsou trendy v evropských systémech a samotné důchodové pojištění v České republice uvedu v poslední části této kapitoly.
Ve druhé kapitole popisuji systém penzijního připojištění v České republice, který vznikl v roce 1994. Popíši jeho základní charakteristiky, přičemž nejdůležitější z nich je, že se jedná o systém podporovaný státem z důvodu zvýšení zájmu o zabezpečení vlastního stáří. Prostředky uložené v penzijních fondech, které jsou zdrojem uspokojování potřeb ve stáří, je důležité určitým způsobem chránit. Svoji pozornost proto zaměřím i na roli státu jako regulátora systému penzijního připojištění. V druhé části kapitoly analyzuji trh penzijního připojištění v České republice.
Ve třetí kapitole uvádím základní parametry a charakteristiku životního pojištění.
Analyzuji současný význam životního pojištění pro důchodové zabezpečení a jeho vyhlídky do budoucna. Zároveň se zabývám i možností využít pro zajištění příjmu v postproduktivním věku investiční životní pojištění a dalším alternativním možnostem zajištění příjmu v postproduktivním věku. Závěr je věnován roli státu v životním pojištění, jeho dohledu nad systémem a především daňovým úlevám, které stát v rámci životního pojištění poskytuje.
Poslední kapitola je věnována srovnání penzijního připojištění s komerčními formami důchodového pojištění tzn. s kapitálovým životním pojištěním a investičním životním pojištěním. Zaměřuji se jak na parametry a výhody jednotlivých možností tak především na jejich výnosnost. Závěrem uvádím, která možnost se jeví pro účely spoření na důchodový věk jako vhodnější.
1. Vícepilí ř ové systémy d ů chodového pojišt ě ní
První kapitola je věnována problematice důchodového pojištění. Nelze přistoupit jen k pouhé definici „vícepilířového financování“ důchodového pojištění, které začaly státy uplatňovat až v průběhu druhé poloviny dvacátého století, ale je potřeba charakterizovat různé koncepce, historické vývoje, působící vlivy na tvorbu důchodových systémů. I když by se dalo říci „každá země, jiný systém důchodového zabezpečení“, uvádím v této kapitole základní klasifikaci penzijních systémů a trendy v důchodovém pojištění, které se ve světě vyskytují.
Svoji pozornost zvláště věnuji České republice. Věnovat pozornost zabezpečení člověka na stáří, je velice důležitým úkolem, který se týká nás všech, ať už občanů, kteří se již dnes nachází v postproduktivním věku a chtějí čerpat důchodové dávky, z důvodu svého minulého placení příspěvků do státního systému, nebo dnešní produktivní generace, která zatím zvládá financovat potřeby dnešních důchodců. Jedná se však i o problém, který zasáhne dalekou budoucnost, kdy dnešní mládež, kojenci, občané dnes ještě nenarození budou mít už problém s finanční udržitelností důchodových systémů.
1.1. Teoretické p ř ístupy k d ů chodovému zabezpe č ení
Zmínky o snaze řešit situaci lidí, kteří mají problémy postarat se sami o sebe, se již nacházejí ve starověkých pramenech. S rozvojem lidské společnosti se postupně vytvářely myšlenkové koncepce jak nahlížet na svobodu jedince, společnost, základní lidské potřeby, instituce. Přístupy k sociální problematice, sociálnímu a rovněž důchodovému zabezpečení se tak rozčlenily do čtyřech hlavních modelů:1
Reziduální (liberální, anglosaský, beveridgeovský) model – hlavní důraz je kladen na individualitu jedince. Stát zajišťuje pouze prostor pro svobodný trh. Sociální problémy jsou soukromou záležitostí občanů, proto by měl stát zasahovat minimálně. Trh rozděluje vytvořené produkty spravedlivě a jedinec odpovídá sám za sebe. Dávky poskytované státem jsou velice skromné a jsou vázány na průkaz sociální potřebnosti. Rozsah redistribucí je velmi nízký a v oblasti sociální tak hlavně působí charitativní a podobné dobrovolné aktivity. K tomuto modelu se přiklání: Velká Británie, Švýcarsko, Kanada, USA, Japonsko. V případě
1 Vostatek, J.: Sociální a soukromé pojištění, str. 83 – 85,
Štěpánek, M.: Mezinárodní srovnání důchodových systémů, str. 72 -73
důchodového zabezpečení je důchodová dávka určena jednotnou částkou pro všechny trvale žijící osoby určitého věku, anebo částkou závislou na době pojištění. Úprava výše důchodu je prováděna pravidelně podle růstu cen.2
Korporativní (výkonový, konzervativní, bismarckovský) model – je založen na vzájemných dohodách zájmových skupin. Výsledkem diskusního střetu zájmových skupin vznikne ve společnosti takové přerozdělení vytvořených prostředků, u kterého nebude narušen sociální smír. Sociální potřeby jsou primárně uspokojovány na základě zásluh, výkonu, produktivity. Je zde vytvořen větší prostor pro fungování nestátních sociálních subjektů, zejména pojišťoven.
Stát je jedním ze subjektů a jeho výsadní postavení je omezeno. Omezen je i rozsah redistribucí. Model je uplatněný v zemích Německo, Rakousko, Francie.
Důchodový systém je založen na povinném pojištění a dávka důchodu je vázána na výši výdělku a době pojištění. Parametry konstrukce důchodu jsou upravovány každoročně zejména podle růstu mezd.
Redistributivní (sociálně demokratický, univerzalistický, skandinávský) model – pokládá stát za rozhodující subjekt sociální politiky, kde role nestátních subjektů je omezena nebo vyloučena. Přerozdělování neslouží jen k zajištění minimálních dávek, ale je významnou součástí příjmů pro velkou část populace. Bez ohledu na zjišťování potřebnosti jsou poskytovány dávky (včetně důchodových) nebo všeobecně dostupné služby financované státem, což vyžaduje značný výběr finančních prostředků ze strany státu od občanů. To je zohledněno ve vyšších daních a centralizaci finančních zdrojů. Tomuto typu se blíží sociální politika Švédska, Finska, Dánska.
Někdy bývá autory také uváděn přístup tzv. paternalistický (zabezpečovací, komunistický), který se vyznačuje znakem nadměrného a nepřiměřeného vměšování státu do všech oblastí společnosti, včetně nepřiměřené kontroly osobního života občanů. U sociálního zabezpečení se projevovaly nejen obecné cíle komunistické sociální politiky, ale i nemožnost její důsledné realizace již z důvodu existence „ekonomiky nedostatku“. Relace sociálních výdajů k hrubému domácímu produktu byla poměrně vysoká, a to i přes nižší průměrnou délku života. Jejich důchodová pojištění spočívala hlavně na státu a jedinec se na stát
2 Žižková, J.: Úvod do studia sociální politiky, str. 99 - 100
spoléhal, ale v posledních letech v těchto zemích docházelo k systémovým reformám a odborníky jsou tyto země nyní označovány jako tranzitivní.
Z historického vývoje jednotlivých zemí bylo vytvořeno velké množství systémů sociálního zabezpečení, které více či méně kladou důraz na jeden z uvedených modelů, což je projevem možných i skutečných rozdílů v otázkách důchodových zajištění a konstrukci dávek starobních důchodů.
1.2. Determinanty d ů chodových systém ů
Než přistoupím k samotné klasifikaci penzijních systémů, je nezbytné si uvést důležité faktory, které ovlivňují jejich celkovou podobu. V každé zemi je systém důchodového zabezpečení formován na základě několika faktorů, které jsou podmíněny svým historickým vývojem. Měnící se faktory vytváří tlak na změnu v důchodových systémech či dokonce tlak na jejich samotnou reformu, která již proběhla v mnoha zemích, nebo na kterou ještě země čekají, včetně České republiky. Důležité determinanty můžeme rozdělit do třech základních skupin.3
1.2.1. Ekonomické determinanty
Jedná se o faktory, které mají významný vliv na vývoj důchodového pojištění. V příloze 1 uvádím přehled několika důležitých makroekonomických údajů za Českou republiku. Jedná se hlavně o tři důležité skupiny ekonomických faktorů:
a) velikost a dynamika vytvořených zdrojů – má zásadní vliv, protože pokles (zpomalení) ekonomického růstu, omezuje také přísun prostředků do celého systému sociálního zabezpečení. Negativní jevy, které sebou přináší pokles ekonomického růstu ovšem vyžadují právě růst sociálních výdajů,
b) cenová a mzdová dynamika – je velmi důležitá z hlediska stanovení mechanizmů částečných kompenzací a pravidel jejich uplatňování, v případě že dochází k pohybům cen a životních nákladů obyvatelstva a k vývoji v oblasti pracovních příjmů, od kterých bývají dávky odvozeny. Sledovat poměr mezi vývojem
3 Krebs, V. a kolektiv, Sociální politika, 2002 – str. 130 - 134
pracovních příjmů a důchodových příjmů je pro tvůrce sociální politiky nezbytností.
V následujícím grafu č. 1 je právě tento faktor sledován. Graf zachycuje vývoj poměru průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě v České republice. Výše tohoto poměru se pohybovala v devadesátých letech mezi 43,5% (rok 1996) a 55,3% (rok 1991). Od roku 1998, kdy poměr činil 45,9% dochází k jeho snižování a v roce 2006 se dostává pod hranici 40 procent.
Nepříznivě se také vyvíjel v devadesátých letech vývoj reálné hodnoty průměrného starobního důchodu od roku 1989 (rok 1989 = 100), uvedený v příloze 2. Do roku 1993 klesla hodnota na 75,6%, i když docházelo postupně k růstu této hodnoty, přesáhla úrovně 100 % až v roce 2003.
Graf č. 1: Relace průměrného starobního důchodu k průměrné mzdě v ČR, 1990 – 2006 (v %)
Zdroj: Hofman,J.: Perspektivy české důchodové reformy, Přednáška na téma Cesta k penzijní reformě, 27.5. 2005, staženo 10.10. 2006
c) vývoj nezaměstnanosti a zaměstnanost obyvatelstva – ovlivňují příjmy a výdaje důchodového pojištění tím, že při rostoucím počtu nezaměstnaných se snižují jeho příjmy a zvýší se výdaje v případě většího počtu předčasných důchodů. Růst nezaměstnanosti se negativně projevuje i v dalších oblastech sociální politiky, proto je snaha ve všech vyspělých zemí zaměstnanost zvyšovat. V České republice se s ekonomickou krizí ve druhé polovině devadesátých let začala dynamicky zvyšovat míra nezaměstnanosti. Následkem toho začalo méně lidí
51,6 55,3 52,0 47,0 44,4 43,8 43,5 45,3 45,9 45,2 44,2 43,4 43,5 42,2 40,6 40,4 39,2
39 42 45 48 51 54
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006 Rok
Průměrný důchod k prů hrubé mzdě v % k hrubé mzdě
přispívat do systému sociální ochrany a nižší mzdy ovlivňovaly výši příspěvků odvozených z příjmů. Při uvedených problémech se větší procento populace stává závislé na sociálních dávkách a při jejich dlouhodobějším trvání může být ohrožen celý systém sociální ochrany. Zvyšování zaměstnanosti je proto významným opatřením pro zlepšení finanční stability a udržitelnosti důchodového systému. Problémy však stále zůstávají se zvyšováním zaměstnanosti u starších osob, které spíše využijí předčasného důchodu (v případě splnění podmínek na předčasný důchod) pro řešení svého problému, což opět ovlivňuje finanční prostředky důchodového systému. Důležité je stanovení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu, která se v mnoha zemích zvyšuje v důsledku prodlužující se průměrné dálky dožití.
Následující tabulka č. 1 udává průměrný věk odchodu do důchodu ve vybraných zemích.
Zpravidla je průměrný věk odchodu do důchodu větší u mužů, ale např. Španělsko toto pravidlo nepotvrzuje. Stejně tak stojí za zmínku vysoký věk odchodu do důchodu v zemích Irska nebo Švédska. Vliv na zaměstnanost a samotné důchodové pojištění má také struktura zaměstnanosti, podmínky zaměstnanosti žen, politika v oblasti pracovních příjmů, zaměstnávání důchodců atd.
Tabulka č. 1: Průměrný věk odchodu do důchodu ve vybraných zemích v letech 2002 - 2005
2002 2003 2004 2005
Země Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem
EU (25) 60,8 60,0 60,4 61,5 60,5 61,0 60,9e 60,2e 60,5e 61,4e 60,4e 60,9e Belgie 58,6 58,4 58,5 58,6 58,7 58,7 59,1 59,6 59,4 61,6 59,6 60,6 Bulharsko 59,8 57,6 58,7 60,1 57,5 58,7 62,1 59,5 60,7 62,4 58,4 60,2 ČR 62,2 58,4 60,2 61,2 59,0 60,1 61,3 58,9 60,0 62,3 59,1 60,6 Dánsko 61,9 59,8 60,9 62,3 62,0 62,2 62,6 61,6 62,1 61,2 60,7 60,9 Německo 61,1 60,3 60,7 61,9 61,4 61,6 61,4 61,1 61,3 - - - Irsko 62,8 60,3 63,1 62,7 63,0 62,9 63,4 62,3 62,8 63,6 64,6 64,1 Řecko 61,1 61,5 61,3 63,4 62,2 62,7 - - - 62,5 61,0 61,7 Španělsko 61,4 61,6 61,5 61,7 61,3 61,5 61,5 62,9 62,2 62,0 62,8 62,4 Francie 58,9 58,7 58,8 59,7 59,6 59,6 58,4 59,4 58,9 58,5 59,1 58,8 Itálie 60,2 59,7 59,9 60,9 61,0 61,0 - - - 60,7 58,8 59,7 Maďarsko 59,6 58,8 59,1 60,9 62,1 61,6 60,3 60,7 60,5 61,2 58,7 59,8 Nizozemí 62,9 61,6 62,2 61,0 60,1 60,5 61,1 61,6 61,1 61,6 61,4 61,5 Rakousko 59,4 59,2 59,3 59,4 58,2 58,8 - - - 60,3 59,4 59,8 Polsko 58,1 55,8 56,9 59,8 56,4 57,9 60,0 55,8 57,7 62,0 57,4 59,5 Portugalsko 62,9 63,1 63,0 63,7 60,0 62,1 61,2 63,1 62,2 62,4 63,8 63,1 Rumunsko - - - 62,6 62,9 62,7 60,4 58,8 59,5 64,7 61,5 63,0 Slovensko 59,6 55,7 57,5 60,0 55,9 57,8 60,3 57,0 58,5 61,1 57,6 59,2 Finsko 60,6 60,4 60,5 60,7 60,0 60,4 60,2 60,8 60,5 61,8 61,7 61,7 Švédsko 63,4 63,1 63,3 63,5 62,8 63,1 63,1 62,4 62,8 64,3p 63,0p 63,7p
VB 62,7 61,8 62,3 64,2 61,9 63,0 62,9 61,4 62,1 63,4 61,9 62,6 Švýcarsko - - - 63,6 62,5 63,0 62,9 61,3 62,1 63,1 62,0 62,5 e: očekávaná hodnota
p: předběžná hodnota - : údaje nebyly k dispozici Zdroje: Eurostat
1.2.2. Spole č enskopolitické determinanty
Jedná se o faktory, které silně ovlivňují podobu sociálního zabezpečení, neboť velice záleží na tom, v jaké společensko-politické situaci se země nachází, jakým ideologickým
přístupem je ovlivněno řízení státu, jaké mezinárodněpolitické závazky se musí dodržovat, jestliže jsou mezinárodní smlouvy zemí ratifikovány. Pro příklad bych uvedla situaci ze začátku devadesátých let v České republice, kdy byl prováděn přechod od totalitního režimu s centrálně direktivním řízením politických, sociálních a ekonomických procesů ke svobodné politické demokracii a tržní ekonomice. Celková situace transformačního procesu vyvolávala obavy obyvatelstva, jak velmi ovlivní ekonomické a politické změny jejich sociální situaci. Bylo nezbytné s vytvořením „Scénáře ekonomické reformy“ zajistit občanům určité sociální jistoty, aby transformační kroky lépe překonali. V oblasti sociální politiky byla proto vytvořena tzv.
sociální záchranná síť jako reakce na danou situaci. Současně s ostatními sociálními změnami bylo potřeba změn v důchodovém pojištění, které by odpovídalo modernímu systému, jehož financování by bylo udržitelné. Současně měl být systém schopen reagovat na hospodářský a demografický vývoj, který doprovázel celou ekonomickou transformaci. Změny v důchodovém systému probíhaly po celá devadesátá léta a potřebnost velkých reforem důchodového systému trvá dodnes.
1.2.3. Demografické determinanty
Třetí nejdůležitější skupinou faktorů, které jsou v dnešní době velmi diskutovány, jsou faktory demografické. Neboť struktura a výše jednotlivých dávek sociálních systémů je velice závislá na vývoji demografických charakteristik. Řada analýz, která jsou z důvodu potřeb důchodových reforem zveřejňována, se týká rozboru právě demografických ukazatelů.
Demografické analýzy jsou důležité pro navrhovaná opatření jednotlivými politickými stranami, aby splňovala z dlouhodobého hlediska udržitelnost tohoto pojištění. Důležitost faktorů nespočívá jen v ovlivňování státního systému zabezpečení, ale také zasahuje svým vývojem do stanovení podmínek v systémech komerčních. Např. podle demografických údajů (střední délka života) jsou komerčními pojišťovnami odvozovány výpočty pro stanovení výše příspěvků a dávek životních pojištění.
Demografické chování obyvatelstva a vývoj porodnosti, úmrtnosti a migrace ovlivňují věkovou strukturu obyvatelstva a odvozeně i potenciální pracovní sílu a následně determinuje podobu trhu práce a celé ekonomiky. V národním hospodářství dochází ke změně vytvářených zdrojů a ke změně tyto zdroje přerozdělovat. Příkladem uvedu silné ročníky sedmdesátých let (zejména rok 1974), které již v minulosti způsobily mnoho problémů, kdykoliv zažívaly nějaký
přechod (nedostatek počtu dostupných míst v jeslích, mateřských školkách, školách jednotlivých stupňů atd.) a k vážným problémům dojde, až se tato věková skupina obyvatel dostane do důchodového věku. Jestliže nedojde k výraznému nárůstu počtu živě narozených, zažije systém důchodového pojištění velký otřes, ať již bude nastaven v jakékoli podobě.
Pro rozbor věkové struktury obyvatelstva uvádím graf 2 a) a b), který zachycuje tzv.
strom života. Graf 2 a) zachycuje situaci v roce 2010, kdy se bude počet starobních důchodců opět výrazně zvětšovat v důsledku „baby boomu“ po druhé světové válce. V produktivním věku se nachází právě již zmíněná silná generace ze 70. let. Graf 2 b) zachycuje předpokládanou věkovou skladbu obyvatelstva pro rok 2040. Z věkového stromu je viditelný velký počet osob v důchodovém věku, ale již žádný velký „baby boom“ u mladších generací.
Graf č. 2: Věková skladba obyvatelstva v roce a) 2010 a v roce b) 2040
Zdroj: Český statistický úřad
Z vývoje v grafu 2 b) je patrný proces stárnutí populace. Do budoucna bude narůstat problém zajišťování obyvatelstva ve stáří, jak můžeme vyčíst z tabulky č. 2, která zachycuje
míru závislosti, poměr počtu osob v postproduktivním věku k počtu osob v produktivním věku.
Míra závislosti je významný indikátor a vyjadřuje tlak na veřejné finance, neboť z poklesu počtu ekonomicky aktivních osob klesají příjmy do veřejných rozpočtů a rostou výdaje zejména na starobní důchody a zdravotní péči v důsledku růstu osob v postproduktivním věku. Zatímco je v roce 2003 míra závislosti 41,04%, bude již v roce 2040 připadat na 100 zaměstnaných 65 ekonomicky neaktivních.
Tabulka č. 2: Míra závislosti (v %)
2003 2010 2020 2030 2040 2050
0-15; 65+ / 15 - 64 41,04 41,13 51,99 55,76 65,04 78,38
0-20; 65+ / 20 - 64 55,26 53,08 63,15 68,34 78,27 93,47
Zdroj: Český statistický úřad
Prognózy Českého statistického úřadu počítají s trendem klesajícího počtu živě narozených dětí, a proto stárnutí obyvatelstva bude pro ekonomickou výkonnost a všechny sféry národního hospodářství velkým problémem. Důležité otázky budoucího demografického vývoje je potřeba řešit již nyní, neboť je otázkou času kdy nebudou penzijní systémy, systémy zdravotní a dlouhodobé péče o starší spoluobčany finančně udržitelné, a je také otázkou jak dlouho bude trvat mezigenerační solidarita. Změny není potřeba dělat jen v penzijním pojištění, ale v celém systému sociálního zabezpečení, jakož to v politice rodinné, vzdělávací atd.
Tabulka příloha 3 uvádí některé demografické údaje za Českou republiku, na kterých můžeme vyčíst demografické chovaní obyvatelstva od roku 1989 – 2006. Přirozený přírůstek se dostal od roku 1994 do záporných čísel. Počet narozených dětí klesl ve druhé polovině devadesátých letech pod 100 000. Nedošlo tak k novému „baby boomu“ od již zmíněných ročníků sedmdesátých let. Až rok 2005 zaznamenává zvýšení počtu narozených dětí na 102 211 a rok 2006 o dalších 3620 narozených dětí více. Vývoj počtu zemřelých se od roku 1990 snížil ze 124 290 osob na 104 441 zemřelých roku 2006. Faktorů, které mají vliv na tento vývoj, je několik, jedná se o větší množství léků a jejich druhů, vývoj technologie zdravotnického zařízení atd. Z tabulky lze vyčíst i počty sňatků, které zaznamenaly značný pokles během 15-ti let, což ukazuje na nový trend partnerského života.
Výčet determinantů, které mají vliv na podobu a vývoj sociálního zabezpečení není úplný. Uvádím jen přehled těch nejdůležitějších, které mají vliv zvláště na podobu důchodového zabezpečení. K dalším vlivům by patřil např. zdravotní stav obyvatelstva, který není jen obrazem rozvinutosti zdravotnictví dané země a genetické výbavy, ale i kvalitou životního prostředí a životním stylem obyvatelstva4. Problémem ve většině zemí zůstává stále nerůstající počet chronických a degenerativních nemocí, které způsobují zvýšení počtu osob v invaliditě a úmrtnost. Tím tlak na finance z veřejných rozpočtů roste – na jedné straně přibývá počet osob s výskytem onemocnění a jejich nemožnost dosahovat svých výdělků jako v době zdravého stavu a současně jsou odváděny nižší částky na sociální a zdravotní pojištění. Na straně druhé jde ze státních rozpočtů větší část financí na potřeby nemocných lidí (ať už dlouhodobě nebo krátkodobě ze systému sociálního zabezpečení a systému zdravotního pojištění).
1.3. Klasifikace penzijních systém ů
Podat ucelený přehled typů penzijních systémů je velice složité, neboť v literatuře můžeme najít mnoho různých kritérií. Tato kritéria pak dále autoři různě rozlišují podle dalších hledisek. Proto uvedu jen hlavní hlediska členění: podle provozovatele, způsobu financování, typu penzijních plánů a podle dobrovolnosti účasti.5
1.3.1. Rozlišení z hlediska provozovatele
Zavádí-li stát některá opatření sociální ochrany, klademe si otázku, kdo bude za opatření zodpovědný. Hlavní aktéry můžeme rozlišit na veřejné a soukromé. Nejčastěji bývá odpovědnost za penzijní systémy svěřena státu. Avšak váha připadající jednotlivým provozovatelům se ve většině zemí liší. Jak v kapitole dále uvádím, tak se ve většině zemí financování penzijních systémů, kde je hlavním aktérem stát, dostává do značných problémů.
4 Faktory zdravotního stavu obyvatelstva rozděluje Durdisová, J.: Úvod do teorie zdravotní politiky na:
1) nezdravotnické, které mají váhu kolem 80 %:
a) vnitřní faktor – genetické předpoklady (váha 10 %),
b) vnější faktor – způsob života a pracovní prostředí (přes 50 %) a životní prostředí (20 %);
2) zdravotnické – ovlivňující pouze z 15 až 20 %.
5Slavík, M., Rutarová, R.: Příspěvek do diskuse o reformě penzijního systému, Politická ekonomie, č. 3/2005, str.
349 – 367
Státní provozovatel penzijních systémů – vláda je zodpovědná za výběr příspěvků a výplatu důchodů. Obvyklé jsou dva druhy penzí: paušální penze a penze spjaté s výdělky. Tyto systémy mohou uvést v platnost solidaritu mezi příjmovými skupinami a mezi generacemi. Jejich účelem může být zajištění životního minima anebo naopak dosažení životní úrovně.
Soukromé penzijní systémy - občané si ukládají své finanční prostředky k zajištění svého stáří v době své ekonomické aktivity u penzijních fondů, ve kterých mají zavedené individuální penzijní účty. Nebo v praxi znám i druhý způsob, kdy jsou penzijní plány organizovány zaměstnavateli.
1.3.2. Rozlišení z hlediska zp ů sobu financování penzijních systém ů
Podle způsobu financování bych našla v praxi mnohá členění penzijních systémů.
Existují však tři základní způsoby financování – průběžné (PAYG) , fondové a vícepilířové, které se ve svých základech mohou dále rozlišovat podle dalších kritérií.
A) Pr ů b ě žné financování penzijních systém ů
– je založeno na principu, kdy produktivní generace odvádí povinně příspěvky na sociální zabezpečení do státního rozpočtu, či parafiskálního fondu a ve stejném období jsou finanční prostředky rozděleny generaci v poproduktivním věku formou vyplacených důchodových dávek. Zdrojem prostředků mohou být i daně z příjmů. Systém je založen na mezigenerační solidaritě a principu neekvivalence – neboť zde není přímý vztah mezi plátci a příjemci. Odpovědnost za zajišťování občanů ve stáří při průběžném financování nese stát, který finanční prostředky vybírá a přerozděluje. Jestliže vybrané prostředky na účtu důchodového systému přesahují výdaje na vyplacené dávky, dochází k přebytkům, které by mohly být i krátkodobě investovány. Vzniká tak otázka, zda se nejedná o nepřiměřeně vysokou příspěvkovou sazbu, která produktivní generaci nadměrně zatěžuje a snižuje jejich životní úroveň. Průběžné financování zaznamenalo svůj rozmach hlavně po druhé světové válce6. Země byly poznamenány dvěmi světovými válkami a hospodářskou krizí třicátých let a jejich národní hospodářství byla značně zdevastována.V poválečné obnově většina zemí zavádí právě tento systém, který byl pro penzijní systémy nakloněn příznivě. Problémy se začínají objevovat s rozvojem moderní společnosti v
6 Štěpánek, M.: Mezinárodní srovnání důchodových systémů, Národní pojištění, 8-9/2001, str. 71 - 78
sedmdesátých a osmdesátých letech. Finanční napětí v sociálních systémech se začíná zvyšovat s postupnou globalizací ekonomik, migrací obyvatel, nástupem informačních technologií, atd..
Budoucí neudržitelnost PAYG systémů vyvolávala diskuse na jeho reformu.
B) Fondové financování penzijních systém ů
– postrádá mezigenerační solidaritu, neboť účastníci systému si dnes odvádí finanční prostředky na svůj individuální účet a v budoucnu jsou jim tyto prostředky vyplaceny v podobě penzijních dávek. Jedná se o princip ekvivalence – účastník si spoří na vlastní stáří, hlavní odpovědnost za své stáří je tak na samotném jedinci. Systém vyžaduje existenci kapitálového trhu, na kterém se naspořené prostředky mohou efektivně investovat a zhodnocovat. Ve stáří jsou účastníkům vypláceny penzijní dávky z jejich naspořených příspěvků, které jsou zvýšené o výnosy z investování.Důraz je kladen na otázky, do jakých finančních instrumentů mohou penzijní fondy investovat.
Investice, které nabízí vysoké výnosy, mají nevýhodu vysokého rizika. Proto je zde důležitý stát, který stanoví pravidla a následně kontroluje jejich dodržování, neboť se jedná o velice důležité peněžní částky, které lidem zajišťují zabezpečené stáří.
Oba uvedené přístupy financování penzijních systémů jsou spojeny s výhody a nevýhody a naráží na různá rizika. Níže uvedený přehled není zcela úplný, výhod, nevýhod a rizik bychom jistě našli mnohem více.
Tabulka č. 3: Porovnání průběžného a fondového způsobu financování penzijních systémů Průběžný způsob financování Fondový způsob financování
Výhody
- umožňuje mezigenerační solidaritu - menší citlivost na demografický vývoj - umožňuje redistribuci zdrojů od bohatých
k chudým
- vytváří úspory, které mají kladný dopad na kapitálové trhy
- nižší náklady na zřízení a nižší režie - pozitivní vliv na trh práce - větší motivace pracovníků, když mají přehled o svých prostředcích na vlastní stáří
- jednodušší a transparentnější systém
Nevýhody
- vytlačování soukromých a veřejných investic - nemožnost solidarity mezigenerační a lidí s vyššími příjmy k občanům nízkopříjmovým - vysoký stupeň závislosti na demografickém
vývoji
- rizikovost bezpečnosti privátních penzijních fondů
-negativní vliv na trh práce - dochází-li ke zvyšování příspěvků do penzijních systémů, čistá mzda zaměstnanců se snižuje. Jestliže
- při zavádění fondového systému do společnosti je problémem zapojení starších občanů, kteří přispívali do systému národního
dojde k zvýšení příspěvků i ze strany zaměstnavatele, je mnohdy nucen propouštět své zaměstnance a zvyšuje se počet nezaměstnaných
pojištění a nespořili si na své vlastní stáří
- zvláště u lidí s nižšími příjmy a nižším stupněm vzdělání tento systém podporuje předčasný odchod do důchodu.
- vyšší finanční nákladnost řízení oproti PAYG
- možnost ztráty finančních prostředků penzijního systému, v případě že byla investice na kapitálovém trhu ztrátová
Demografické riziko
- v současnosti spojeno se stárnutím obyvatelstva, vlivem nízké míry porodnosti a rostoucí délky života
- zvyšující se index závislosti způsobuje, že budoucí pracovníci budou muset platit stále vyšší příspěvky do systému, aby nároky penzistů byly pokryty. Praxe dokazuje, že starší generace mají čistý zisk z průběžného systému, ale mladším generacím přináší systém čistou ztrátu
- jestliže dojde k poklesu podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva na celkové populaci, může to vést k tomu, že se kapitál stane relativně nadbytečným a poklesne míra výkonnosti kapitálu (autor však uvádí, že tento efekt nebude pravděpodobně výrazný)
Politické riziko
- obavy o ovlivnění velikosti důchodových dávek rozhodnutím vládnoucích stran
- nejistota legislativních změn - zneužití penzijních fondů, případně využití k jiným účelům
Riziko kapitálového trhu
- kapitálový trh je vystaven rizikům v podobě inflace (v případě vyjádření budoucích závazků v budoucí hodnotě), fluktuaci míry výnosnosti dosahované penzijními fondy a riziko z pohybu devizového kurzu
Rodinné riziko - spjato s PAYG systémy v některých zemích,
zvláště v podmínkách zvyšující se míry rozvodovosti, kdy závislost důchodu jednoho z manželů na příjmové situaci u druhého manžela způsobuje nižší důchody zejména u žen s přerušovanou vlastní výdělečnou minulostí
Riziko dlouhověkosti
- může se vyskytnout u tohoto financování, kde naspořené úspory mohou být penzistou plně vyčerpány během jeho života
Zdroj: Bezděk, V.: Penzijní systémy obecně i v kontextu České ekonomiky (současný stav a potřeba reforem), I.díl, str. 30 – 49, staženo 14.3.2007
Krebs, V. a kolektiv, Sociální politika, 2002 – str. 145 - 146
C) Vícepilí ř ové zp ů soby financování penzijních systém ů
Jak již jsem uvedla výše, byl ve většině zemí po druhé světové válce nastaven průběžný systém důchodového pojištění. Avšak problémy průběžných systémů v pozdějších letech přinutily země začít řešit otázky, jak jinak zajišťovat své občany na stáří. K této problematice se také připojují různé světové organizace a navrhují svá řešení. Systém fondový i průběžný má svá pro a proti, proto se ve světě používá různě nastavené vícepilířově financování. Jedná se o kombinaci dvou předchozích systémů, kde se ovšem ptáme jakou váhu jednotlivým pilířům země přisuzují. Většinou hovoříme o třech základních pilířích důchodového systému, kde odborná terminologie není (jedná se hlavně o druhý pilíř) ve vymezení jednotná.
Světová banka publikovala svoji strategii v roce 1994 ve zprávě „Jak odvrátit krizi stárnutí: politika na ochranu starých a na podporu růstu.7 Organizace vymezuje své tři pilíře:
I. pilíř - veřejné (státní) systémy – musí se účelově omezit jen na zmírnění chudoby starých osob. Systém má být pouze tzv. „záchrannou sítí“. Dávky by měly být nevázané na výši příjmů a měly by být jednotné. Představa Světové banky je v tom, že systém bude financovaný z všeobecných daňových prostředků, které budou mít cíl redistribuce a pojištění (proti chudobě a dlouhověkosti).
II. pilíř – opět zákonem povinný, založen na kapitálovém krytí, kde by měla být správa v rukou soukromých. Soukromý systém je více konkurenční a realizuje více výnosnějších investic než veřejný systém, neboť ten bývá často omezen ve svém investování. Lépe čelí problému demografického stárnutí a nespoléhá (případně velice málo) na mezigenerační solidaritu.
III. pilíř – založen na dobrovolnosti spoření, kdy se jedná jen čistě o individuální soukromé investování (komerční životní pojištění, spoření, penzijní připojištění). V praxi zde ale nalezneme také zásah státu v podobě daňových úlev, příspěvků.
Dle terminologie Evropské unie (EU) bych zvláště vytyčila jiné chápání druhého pilíře.
EU definuje II. pilíř jako dobrovolné zaměstnavatelské penzijní plány. Účast v nich může být povinná nebo dobrovolná (ta je ve světě častější). Zaměstnavatelské penzijní fondy bývají v Evropě rozděleny podle zřizovatele na profesní, firemní nebo odborové/sektorové.
7 Pierre-Yves Greber: Penzijní připojištění a jeho vztahy k základnímu důchodovému zabezpečení – všeobecný rozbor a švýcarská zkušenost, Právo a zaměstnání 3-4/99, str. 28 - 34
Vícepilířové financování penzijních systémů má značné výhody. Průběžný způsob financování podléhá rizikům na trhu práce, ale na druhou stranu není vystaven rizikům finančního trhu a u fondového systému je to naopak. Proto nastavením kombinace obou způsobů financování může dojít ke snížení celkového rizika penzijního systému. Tento způsob financování má také zapojovat obyvatelstvo k větší odpovědnosti finančně se zabezpečit na popoduktivní věk. Otázkou je, jak systémy vhodně nastavit, aby cíle těchto pilířů byly v praxi naplněny.
1.3.3. Rozlišení podle typ ů penzijních plán ů
Důležitá otázka pro občany jednotlivých zemí je jakým způsobem je definována důchodová dávka. V současnosti rozlišujeme 3 systémy způsobu jejího určení:8
o Dávkově definovaný systém (DB) – účastníci platí během svého ekonomicky aktivního života příspěvky do systému a následně po odchodu do důchodu čerpají penzijní dávky, které jsou vypočítávány ze vzorce, jež je složen z několika vstupních faktorů, např.
počet let, ve kterých účastník odváděl příspěvky, průměrná výše předdůchodové mzdy atd. Tento způsob má nevýhodu, že je zde větší redistribuce uvnitř dané generace, kde není dostatečně zohledněno, jakou výši účastník do systému odváděl.
o Příspěvkově definovaný systém (DC) – účastníci platí určené příspěvky do fondu, kde budou následně financovány na kapitálovém trhu. Nevýhodou je, že účastník neví během svého ekonomicky aktivního života v jaké výši dostane v důchodu svoji penzijní dávku. Neboť nemá přehled o tom, jaké výnosy mu investice z nastřádaných příspěvků vynesly.
o Systém se zdánlivými (pomyslnými) účty (NDC) – jedná se o průběžné financování, kde se účastníkům zachycují na „fiktivních“ účtech přesné částky jejich příspěvků. Z výše jimi zaplacených příspěvků odpovídá pak i dávka důchodová. Na rozdíl od DB je zde snížena redistribuce uvnitř jedné generace – účastník s vyššími příspěvky, bude pobírat vyšší penzi, než kdo odvádí méně.
8 Slavík, M., Rutarová, R.: Příspěvek do diskuse o reformě penzijního systému, Politická ekonomie 3/2005, str. 349 - 367
V praxi nenajdeme typy penzijních systémů jen v jejich čisté podobě. Můžeme se ve světě setkat s mnoha kombinacemi obou způsobů, či různé varianty, kdy základní myšlenka DB či DC typu je doplněna dalšími specifickými prvky. Systémy NDC nemají ve světě dlouholetou historii – objevují se v důchodových systémech až v devadesátých letech minulého století (Švédsko, Polsko, Lotyšsko, Itálie). V Itálii přecházeli z dávkově definovaného systému, který měl způsob výpočtu takový, že za každý rok zaměstnání náležela 2 % výdělku, ale v systému NDC se důchod vyměří z našetřeného kapitálu ke dni odchodu do penze. Ovšem jsou zde předvídány i některé problémy: „Stabilita systému předpokládá jistou stálou míru návratnosti akumulovaných příspěvků – pokud bude růst HDP nižší, tento fakt přinese systému důchodového zabezpečení finanční problémy.“9
1.3.4. Dobrovolné a povinné penzijní systémy
V odstavci 1.3.2 jsem uvedla tři základní možné pilíře financování důchodových systémů podle Světové banky a Evropské unie. U prvního pilíře se Světová banka s Evropskou unií shodují, aby obyvatelé povinně odváděli část svých výdělků ve formě daní, či pojištění do důchodových systémů. Kdyby byl penzijní systém založen na čistě fondovém financování a účast v něm by byla dobrovolná, tak by určitá část populace nehodlala snižovat svoji současnou spotřebu ve prospěch budoucí. Nebo by část prostředků šetřila, ale vzhledem k důchodovým potřebám by to bylo nedostatečné. Povinné systémy by měly zaručovat lidem minimum sociálního zabezpečení a zajišťovat ve společnosti sociální smír. V současné době se většina zemí snaží více přesouvat odpovědnost za vlastní stáří na své obyvatele a nastavují jim dobrovolné pilíře s různými státními příspěvky či daňovými úlevy. Ale účast v těchto dobrovolných systémech zaznamená rozmach teprve ve chvíli, až si občané uvědomí, že stát jim nezaručí takový standard ve stáří jako dnešním generacím v důchodovém věku, ale že odpovědnost leží jen na nich.
1.4. Trendy zahrani č ních d ů chodových systém ů
Psát o jednotlivých státech a specifických rysech jejich penzijních systémů by bylo možné vytvořit nejednu diplomovou práci. Rozmanitost systémů je dána faktory, které určují
9 VÚPSV, W. M. Mercer: Monografie vybraných států s ohledem na systémy důchodového zabezpečení, 2003, str.
20
vývoj jednotlivých systémů a vývoj společnosti samotné. Tradice a chování lidí, historický a ekonomická vývoj – jsou faktory které ovlivňují všechna schémata financování penzijních systémů ve světě. Očekávaný negativní vývoj demografických ukazatelů již před třiceti lety upozorňoval na potřebnost změn tehdejších systémů financování, které byly převážně ve formě PAYG systémů. Problémem je však politická průchodnost provádět reformy, neboť změny v penzijních dávkách, znamenají i ztrátu hlasů voličů. V celé Evropě byla oddálena reakce politiky až do 90. let. Poté se rozeběhl proces důchodových reforem ve většině zemí, jako reakce na předpovídané demografické vývoje a zvláště neudržitelnost z hlediska veřejných financí.
Evropská unie, kde je Česká republika členem, nijak nepřikazuje členským ani kandidátským zemím, jakou podobu sociálního zabezpečení si mají zvolit. Zásadní rozhodnutí týkající se současného stavu i budoucího vývoje důchodového systému jsou plně v kompetenci jednotlivých národních států. Ale přesto se EU intenzivně zabývá udržitelností důchodových systémů a její doporučení mají pouze nezávazný charakter.
„Další organizace, která analyzuje problém stárnutí obyvatelstva je Světová banka, která v červnu 2007 vydala svoji zprávu „From Red to Grey“, kde varuje zvláště země střední a východní Evropy, aby co nejdříve zahájily reformu sociálního zabezpečení a zdravotní péče, protože by jinak mohly mít problém do dvaceti let uživit své důchodce. I přestože tyto země dnes zažívají dobrý hospodářský růst, se svojí skladbou sociálních výdajů budou mít značné problémy. Světová banka navrhuje zvláště změny: zvýšení věku odchodu do důchodu; způsobu financování penzijních účtů; výpočtu vyplácení důchodů; zvýšení produktivity práce;
v některých zemí je potřeba provést i reforma finančních trhů, aby byly podpořeny investice a úspory; změny na trhu práce, jelikož v mnoha zemích je na trhu práce zaznamenána strnulost.“10
V současné době staví své reformy většina evropských zemí v zásadě na následujících hlavních bodech:11
1) Omezení štědrosti státních dávek – tedy reforma v prvním pilíři důchodových systémů.
Docílíme ji, jestliže zvýšíme počet přispěvovatelů, nebo/a snížíme počet přijímatelů či snížíme velikost dávek. Aby se naplnily tyto cíle, musí byt provedeny následující změny:
10 Havlíček, D.: Světová banka: Bez reforem důchodce neuživíte, Ekonomika.IHNed.cz, staženo 26.6.2007
11 Miksa, B.: Pension reforms in Western Europe are doomed to success, Pensions International, 2/2006, str. 6 - 7
o zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu, o snížit stimuly pro předčasné odchody z trhu práce, o redukovat podíl důchodu ke mzdě,
o provést změnu v kalkulačním vzorci (např. do výpočtů započítávat příjem za celý život, nikoli jen za posledních 15 let).
2) Privatizování penzí - jestliže dojde k omezení dávek z prvního pilíře, mělo by se toto snížení nahradit dávkami ze soukromých fondů. Snaha vlád je hlavně:
o podpořit individuální penzijní investice a
o zesílit doplňkové soukromé úspory pro starší generace, aby se uzavřela penzijní mezera, obvykle definovaná jako rozdíl mezi úrovní příjmů ze zaměstnání a důchodových příjmů nezbytných pro udržování životního standardu 11.
Hlavní cíl spočívá v přesunutí odpovědnosti za zabezpečení lidského stáří z veřejných institucí na samotné občany. Některé země se rozhodly postavit tuto odpovědnost na dobrovolnosti, některé vlády naopak rozhodly o povinné účasti.
V zásadě však platí, že každá země je něčím specifická a měla by si reformu svého důchodového systému tzv. „ušít na míru“, protože to co funguje v jiných zemí nemusí fungovat v zemích ostatních. Charakteristiku penzijních systémů jsem již analyzovala v předchozí kapitole, ale jak je uvedeno v tabulce č. 4, mohli bychom jednotlivé země charakterizovat i podle jiných kritérií:12
Podle typologie sociálních států, (již uvedeno v kapitole 2.1.2), od kterých se odvíjí i pojetí důchodových systémů: bismarckovský; beveridgeovský; skandinávský a tranzitivní.
Podle míry solidarity a příjmové redistribuce - která vysvětluje, jak velký je rozdíl mezi náhradovým poměrem pro občany s průměrným příjmem a občany s vysokopřijmovým platem.
Podle individuální X kolektivní odpovědnosti - kde důchodový systém zaručuje dávku relativně nízkou vůči předchozímu platu a je na jedinci, aby se zajistil na stáří nebo naopak, kdy jedinec není motivován, aby si individuálně spořil, protože systém zaručuje vysokou částku.
12 Monitoring I, Analýza důchodových reforem z hlediska české důchodové reformy, VÚPSV, květen 2003, str. 42, staženo 1.5.2007
Charakter správy důchodového systému - v jaké míře je nositel pojištění oddělen od státu a zda se na správě účastní i zaměstnavatelé a odbory.
Tabulka č. 4: Charakteristiky důchodových systémů ve vybraných evropských zemí
Země
Míra solidarity a příjmová redistribuce
Typ sociálního státu
Individuální X kolektivní odpovědnost
Charakter správy důchodového
systému
Švédsko nízká redistribuce
sociálně demokratický (Institucionálně redistributivní) -
jinak též redistributivní
kolektivní (stát), přesun odpovědnosti na
jednotlivce (věk odchodu do
důchodu)
centrální správa NDC základního systému -
Národní správa sociálního pojištění,
doplňkové fondy -
"institucionální trh"
Itálie nízká redistribuce korporativní
kolektivní (stát, zaměstnavatel)
mnoho oddělených nositelů - speciálních
schémat
Polsko nízká redistribuce
tranzitivní - příklon k instituc. redistrib.
přesun z kolektivní na individuální
centrální správa oddělená od státu - ZUS, povinné fondy
Francie
střední
redistribuce korporativní
kolektivní, podniková, vysoká odpovědnost státu
oddělení nositelé, dipartitní správa, speciální systémy, ve
2. pilíři povinná zaměstnanecká schémata - fondy
Německo
středně vysoká redistribuce
korporativní (pracovně výkonový) - jinak též kontinentální, bismarckovský
kolektivní, vysoká odpovědnost státu,
začne přesun na jednotlivce -
podpora připojištění
oddělení nositele, tripartitní správa, speciální systémy
Velká Británie
střední redistribuce
reziduální (liberální) - jinak též anglosaský,
beveridgeovský individuální
centrální správa oddělená od státu -
výběr oddělen od výplat dávek, dobrovolné doplňkové
produkty
USA
střední
redistribuce reziduální (liberální) individuální
centrální správa oddělená od státu -
Správa sociálního zabezp., doplňkové
dobrovolné Fondy
Švýcarsko
vysoká
redistribuce reziduální (liberální)
podniková, individuální
Decentr. jednotná správa základního schématu AHV, množství zaměstnan.
fondů - povinné
Maďarsko
vysoká redistribuce
tranzitivní - příklon k reziduálnímu
mix kolektivní a individuální
centrální správa oddělená od státu - ONYF, povinné fondy
Slovinsko
vysoká
redistribuce tranzitivní
kolektivní (stát), podpora jednotlivců v
připojištění
povinné zabezpečení - Národní penzijní institut, dobrovolné fondy - "Kapitalska
družba"
Česká republika
vysoká redistribuce
tranzitivní - korporativní
kolektivní (stát), podpora jednotlivců v
připojištění
centrální správa - ČSSZ - s rozpočtem v
podobě podúčtu státního rozpočtu,
dobrovolné fondy Zdroj: Monitoring I, Analýza důchodových reforem z hlediska české důchodové reformy, VÚPSV, květen 2003, str. 44, staženo 1.5.2007
Přestože je obecně ve švédském systému velký podíl státu do zásahu redistribuce a přes národní systém je přerozdělováno velké množství finančních prostředků, v důchodové oblasti, jak lze vidět z tabulky, je uvedena redistribuce nízká. Reformou byl vytvořen povinný, plně fondově financovaný a příspěvkově definovaný pilíř. „Mimo tohoto nového pilíře je ve Švédsku dlouhá tradice dobrovolných soukromých penzijních plánů, které pokrývají více než 90% všech zaměstnanců.“13
Jaký je podíl jednotlivých druhů finančních prostředků, na celkových příjmech obyvatelstva v postproduktivním věku, znázorňuje tabulka č. 5. Mezi vybranými zeměmi je Česká republika na tom nejhůře co se týče vysokého podílu penzí ze státního systému – 97% a pouhé 3% plynou lidem ze soukromých zdrojů. Reformou je nutné snížit podíl v 1. sloupci a přenést váhu alespoň do povinného soukromého fondu, který v ČR zatím neexistuje.
Tabulka č. 5: Zdroje finančních prostředků, které dostávají lidé v důchodovém věku (v %, 2005)
Státní penze Povinné soukromé fondy Soukromé fondy
Německo 85 5 10
Nizozemsko 50 40 10
Švýcarsko 42 32 26
Velká Británie 65 25 10
USA 45 13 42
Česká republika 97 - 3
Zdroj: Holub, P.: Reforma penzí bude tvrdší, než se zdálo, www.aktualne.cz, staženo 27.11.2006
1.5. Č eský d ů chodový systém
Český důchodový systém musel po roce 1989 projít značnou řadou změn, které se děly po celá devadesátá léta a musí procházet změnami i dnes. Český důchodový systém je založen na průběžném způsobu financování. Existují zde problémy udržitelnosti financování
13 Bezděk, V.: Penzijní systémy obecně i v kontextu České ekonomiky (současný stav a potřeba reforem), I.díl, str.
21, staženo 14.3.2007
důchodového pojištění, nadměrná solidarita celého systému a nedostatečný rozvoj důchodového pojištění.14
V rozdělení podle Evropské unie na pilíře důchodového pojištění, je Česká republika rozdělena do dvou pilířů.
I. pilíř - povinné důchodové pojištění - stávající důchody vyplacené českým státem jsou dávkově definované. Jak plyne z tabulky č. 5, podílí se tento systém na výplatě dávek penzistů z devadesáti sedmi procent.
II. pilíř – v ČR neexistuje.
III. pilíř - jedná se o dobrovolnou účast v soukromých pojišťovnách a investičních společnostech, které dnes na trhu nabízí velké spektrum možného spoření peněžních prostředků na stáří. Do třetího pilíře zahrnujeme i penzijní připojištění, který je příspěvkově definované, jde o státem podporovaný systém ve formě státních příspěvků a daňových úlev. Některé druhy životních pojištění stát také zvýhodňuje daňovými úlevy, čímž se snaží podporovat občany, aby si šetřili peníze i na svůj důchodový věk.
Jelikož se systém důchodového pojištění začal potýkat s určitými problémy, přistoupili jeho tvůrci k určitým parametrickým změnám, kde hlavní změnou je mimo jiné postupné zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu. Byl vytvořen výkonný tým, který hodnotil dopady určitých demografických i jiných ukazatelů na povinné sociální pojištění . Výsledky analýz nebyly příznivé a jednotlivé politické strany začaly navrhovat svá řešení, jak systém změnit. Uběhlo již několik let a na reformu svého důchodového systému Česká republika stále čeká. Co by mělo být ovšem hlavním znakem nového systému – zvyšovat odpovědnost za příjmy v důchodovém věku u samotných občanů. Proto jsou další kapitoly věnovány pouze doplňkovým systémům v České republice, které lidem umožňují příjmy ve stáří zvýšit.
14 Krebs V., Bečev, D.: Sociální pojištění, Transformace české ekonomiky, str. 414
