AMBIS vysoká škola, a.s.
Katedra bezpečnosti a práva
Výslech ve speciální výslechové místnosti
Bakalářská práce
Autor: Zuzana Luxová
Bezpečnostní management v regionech Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Karel Locker
Odborný konzultant: mjr. Mgr. Jan Machuta
Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 3. oddělení
Praha 2021
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, že jsem seznámena se skutečností, že práce bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím informačního systému AMBIS vysoké školy, a.s.
V Praze dne 31. března 2021 Zuzana Luxová
Poděkování
Chtěla bych poděkovat kolegyni PhDr. Aleně Kolářové za přínosný a zajímavý rozhovor o založení dětských výslechových místností. Velké poděkování také patří vedoucímu této práce PhDr. Mgr. Karlu Lockerovi.
V poslední řadě chci velice poděkovat mé rodině, která se mnou měla trpělivost, pochopení, a v které já našla podporu po dobu celého studia i při zpracování mé bakalářské práce.
Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS a.s.
Zadání bakalářské práce
Téma:
Výslech ve speciální výslechové místnosti
Student (jméno a příjmení):
Zuzana Luxová
Vedoucí práce:
PhDr. Mgr. Karel Locker
Cíl práce:
Cílem bakalářské práce je v teoretické části nastínit výslech jako důkazní prostředek v rámci trestního řízení, vymezit pojem výslechu, popsat historii vzniku speciálních výslechových místností, rozdělení výslechu dle procesního postavení, fáze přípravy výslechu a neméně důležité dokumentace výslechu.
Dále se práce bude zaobírat správným vedením výslechu, výslechem ve speciálních výslechových místnostech, zejména se zaměřením problematiky výslechu u dětí.
Autor se zaměří na problematiku výslechu u nezletilých osob, kdy zkoumá uplatnění dětských výslechových místností a statistický průzkum v praxi.
Zásady pro vypracování práce:
Práce bude vycházet ze sběru dat literatury, zákonů a metodických pokynů, vlastního šetření, vyhodnocení získaných dat a případných změn problematiky výslechu ve speciální výslechové místnosti.
Anotace
Bakalářská práce, Výslech ve speciální výslechové místnosti, pojednává o vybavenosti těchto speciálních tzv. dětských výslechových místností. Tyto místnosti jsou určené k výslechu dětských nezletilých svědků, nebo obětí trestné činnosti. Jedná se o nejrozšířenější metodu v kriminalistice a jejím hlavním úkolem je zjištění skutkové podstaty věci. Popisuje historii speciálních výslechových místností a výslechu samotného, druhy výslechu, také přípravu a taktické vedení výslechu, specifika výslechu a dokumentaci jeho provádění.
Klíčová slova
dětská výslechová místnost, dítě, oběť trestného činu, speciální výslechová místnost, výslech, vyslýchající
Annotation
The Interrogation in a Special Interrogation Room thesis deals with equipment of children's interrogation rooms. This specific type of interrogation rooms is intended for interrogating child witnesses or victims of crimes. Interrogation is the most used method in criminology, its main task is to determine the merits of the case. The thesis outlines the history of special interrogation rooms, as well as the interrogation itself, including types of interrogation, preparation and tactical conduct of interrogation, specifics of interrogation, and interrogation documentation.
Key words
children's interrogation room, child, victim of crime, special interrogation room, interrogation, interrogator
Obsah
1 POJEM A CÍL VÝSLECHU ... 2
2 HISTORIE KRIMINALISTIKY V ČR ... 4
2.1 PŘEDVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO ... 4
2.2 POVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO ... 5
3 HISTORIE VÝSLECHU ... 6
4 DRUHY VÝSLECHU ... 8
4.1 Fyzický a psychický stav vyslýchaného ... 8
4.1.1 Výslech nezletilce § 102 odst. 1 tr. ř. ... 8
4.1.2 Výslech mladistvého ... 9
4.1.3 Výslech osoby nemocné ... 9
4.1.4 Výslech osoby staré ... 9
4.1.5 Výslech osoby zraněné ... 10
4.1.6 Výslech osoby umírající ... 10
4.1.7 Výslech těhotné ženy ... 10
4.1.8 Výslech osoby psychicky defektní ... 10
4.2 Procesní postavení vyslýchaného ... 11
4.3 Trestní minulost vyslýchaného ... 11
4.3.1 Výslech osoby dosud netrestané ... 11
4.3.2 Výslech osoby v minulosti trestané ... 12
4.3.3 Výslech recidivistů ... 12
4.4 Úplnost a věrohodnost výpovědi vyslýchaného ... 12
4.4.1 Výslech nelhoucího svědka ... 12
4.4.2 Výslech lhoucího svědka ... 13
4.4.3 Výslech mýlícího svědka ... 13
4.4.4 Výslech lhoucího obviněného ... 13
4.4.5 Výslech nelhoucího obviněného ... 13
4.4.6 Výslech obviněného lživě obviňujícího sebe ... 13
4.4.7 Výslech obviněného lživě obviňujícího jiné osoby ... 14
4.4.8 Výslech obviněného, který nechce vypovídat vůbec... 14
5 STÁDIA VÝSLECHU ... 15
5.1 ÚVODNÍ STÁDIUM ... 15
5.2 MONOLOG ... 15
5.3 DIALOG ... 16
6 FÁZE PŘÍPRAVY VÝSLECHU ... 17
7 HISTORIE BUDOVÁNÍ SPECIÁLNÍCH VÝSLECHOVÁCH MÍSTNOSTÍ ... 19
8 VYBAVENÍ SPECIÁLNÍCH VÝSLECHOVÝCH MÍSTNOSTÍ ... 20
8.1 POUŽÍVÁNÍ DEMONSTRAČNÍCH LOUTEK ... 20
8.2 VÝSLECH VE SPECIÁLNÍ VÝSLECHOVÉ MÍSTNOSTI ... 21
9 DOKUMENTACE PROVÁDĚNÍ VÝSLECHU ... 24
9.1 PROTOKOL ... 24
9.2 TECHNICKÝ ZÁZNAM ... 25
10 VÝSLECHY ... 27
10.1 VÝSLECH M. M. (16 let) ... 27
10.2 VÝSLECH V. P. (7 let) ... 30
10.3 VÝSLECH Š. V. (14 let) ... 32
11 VÝSLEDKY (nebo diskuze) ... 41
12 ZÁVĚR ... 42
1
Úvod
Cílem této bakalářské práce je v teoretické části nastínit a vysvětlit pojem výslech jako důkazní prostředek v rámci trestního řízení a jeho cíl. Výslech je nejstarší a nejčastější kriminalistická metoda, která napomáhá k objasnění objektivní pravdy. Popisuje historii kriminalistiky, samotného výslechu, ale také historii a budování speciálních výslechových místností.
Dále tato práce poukazuje na základní druhy výslechu. Zde se jedná například o trestní minulost vyslýchaného, o jeho procesní postavení v daném případě, ale také o tom, v jakém psychickém a zdravotním rozpoložení se vyslýchající momentálně nachází.
Dalším bodem práce jsou stádia výslechu, která se v žádném případě nemění. Jedná se o takzvanou strukturu, která začíná úvodní části, postupuje do monologu vyslýchaného a končí dialogem mezi vyslýchajícím a vyslýchaným.
Nesmíme opomenout důležitou kapitolu, kterou je příprava výslechu. Zde musí být vyslýchající řádně připraven a mít dostatek informací k danému případu.
Dalšími kapitolami jsou vybavení speciálních výslechových místností, používání demonstračních loutek, důležité zásady jejich používání při výslechu a samotný výslech ve speciální výslechové místnosti.
Posledními kapitolami této práce jsou dokumentace provádění výslechu a dále praktická část, která popisuje tři výslechy. Práci uzavírají kapitoly výsledky a závěr.
Práce vychází ze sběru dat literatury, zákonů, metodických pokynů Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy a rozhovoru s PhDr. Alenou Kolářovou, zakladatelkou speciálních výslechových místností.
Téma výslech ve speciální výslechové místnosti jsem si zvolila z důvodu mého již několika ročního působení u policie České republiky. Do budoucna bych se ráda tomuto tématu věnovala podrobněji, prohlubovala své vědomosti a získávala nové zkušenosti, které bych následně mohla používat v praxi.
2
Teoretická část práce
1 POJEM A CÍL VÝSLECHU
Pojmem výslech nazýváme kriminalistickou metodu vyšetřování v trestním řízení, která vede k objasnění dané věci, či objektivního zjištění. Je vedena na základě zákonem stanovených podmínek, které získávají činné orgány v trestním řízení, a to výpovědí osob, které jej vnímaly svými smysly a schopnostmi. Smysl již od dob Aristotela rozdělujeme do pěti základních smyslů, a to na zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Také velice záleží na schopnosti vnímání, na zapamatování si dané události nebo na schopnosti opakování vnímané události a uložených paměťových stop ve vědomí vyslýchané osoby. Tyto schopnosti nám ovlivňuje například věk vyslýchaného, úsilí vyslýchaného zapamatovat si prožitek, nebo vliv času, kdy vyslýchanému musí vyslýchající dát čas na vybavení. Výslech je základním a také nejrozšířenějším důkazním prostředkem v trestním řízení a prostředkem ke zjištění objektivní pravdy. Díky němu získáváme informace související s trestnými činy. Výslech můžeme vyhodnotit jako důkazní prostředek, či informaci vedoucí k důkaznému prostředku. Vždy se musí dodržet zákonem daná práva a povinnosti, a to jak u osob vyslýchaných, tak vyslýchajících. Jedná se o dodržování právního řádu, Ústavy České republiky s Listinou základních práv a svobod. K těmto právům a povinnostem náleží ustanovení platného trestního řádu, který je respektován kriminalistickou taktikou. Toto pravidlo se týká nejenom výslechu, ale i dalších kriminalistických metod.
Výslech je součástí trestního řádu a je uveden v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Ten upravuje rozsah prostředků k zajištění přítomnosti vyslýchané osoby, výslech svědka nebo obviněného, ale ustanovuje i zákaz výslechu svědka, či povinnost svědčit. Také upravuje další procesní podmínky, jako jsou rekognice, rekonstrukce, nebo neméně důležitý výslech znalce.
Výslech by měl tedy vést k úplnému a věrohodnému obrazu, který vede k objasnění skutkové podstaty věci.
Plukovník doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D., definuje ve své knize výslech jako:
„Specifickou metodu kriminalistické praktické činnosti, kterou se získávají o událostech trestných činů či jiných kriminalisticky relevantních skutečnostech informace zafixované ve vědomí člověka“ (Němec, M., 2003).
3
Úplnost a věrohodnost je hlavním cílem každého výslechu, který je v zájmu vyšetřované události. Tyto informace se zajišťují dle zákona a v souladu se zákonem. Poznatky, které jsou věrohodné a v trestní věci prošetřované, mohou být důkazního, nebo informačního charakteru.
4
2 HISTORIE KRIMINALISTIKY V ČR
Před tím, než vznikla kriminalistika jako samostatný vědní obor, byly k odhalování pachatelů využívány různé postupy. Z pravidla se jednalo o formu výslechu obviněného a svědka, kdy vzhledem k absenci kriminalistických metod byl výslech jediným důkazním prostředkem.
Kriminalistika jako vědní obor vzniká již v 19. století.
2.1 PŘEDVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO
Prvním kriminalistou u nás byl tehdejší policejní úředník František Protivenský. Ten jako první založil v Praze roku 1902 daktyloskopickou registraci pachatelů. Dalším byl Oldřich Pinkas s kolegou Josefem Povondrou. Ti společně roku 1922 vydali Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou. Následoval Petr Chyba, který rozšířil kriminalistickou techniku, kterou popsal ve své knize Moderní pomůcky kriminalistiky a to roku 1928. Josef Vávrovský, který v roce 1930 publikoval knihu o evidenci pachatelů. Velice významným byl Josef Šejnoha, který v pěti letech vydal neuvěřitelných pět knih. Roku 1930 vydal Kriminální psychologii, pokračovalo Učení poznávací, Kriminální taktika a následující Kriminální technika. Jeho nejvýznamnějším dílem se stala kniha s názvem Systém kriminalistického vzdělávání, na které spolupracoval s Ladislavem Moravcem a s Otto Fantou.
Nesmíme opomenout také například na Josefa Lebedu, Rudolfa Košťáka, Vítězslava Čelanského, nebo na Ladislava Havlíčka, který roku 1940 napsal výbornou práci na téma Mechanoskopie.
V době předválečného Československa tito literární autoři zpracovávali svá díla na Všeobecné kriminální ústředně, která byla součástí pražského policejního ředitelství a na Ústředním četnickém pátracím oddělení v Praze. Zde se mimo jiné zpracovávaly znalecké posudky pro trestní řízení. Dalším milníkem v rozvoji kriminalisticky byl Kriminologický ústav.
Ten působil společně s Univerzitou Karlovou, kde v jeho čele stál August Miřička, dlouholetý profesor trestního práva. V této době však nebyla kriminalistika na vysokých školách zajištěna.
Vzdělávání bylo zajištěno formou seminářů, přednášek, a to především pro pracovníky praxe a z malé části pro studenty právnické fakulty.
Významnou prací se v roce 1947 stala práce Václava Noska Daktyloskopie, cheiroskopie a podoskopie.
5
2.2 POVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO
Nejvýznamnějším dílem poválečného Československa je jednoznačně pětisvazková Učebnice kriminalistiky, která vznikla pod vedením Bohuslava Němce a početného kolektivu z řad Veřejné bezpečnosti a Kriminalistického ústavu v roce 1959–1965. Tato učebnice ovlivnila několik generací kriminalistů a rozvoj kriminalistické techniky u nás. Práce Jána Pejščaka, Miroslava Protivínského, Viktora Porady a Jana Musila vyplňovaly mezery v obecně teoretických otázkách kriminalistiky v 60. letech. Monografie Jana Matiáška, Bohumila Bárty a Jaroslava Soukupa Výslech a psychologie z roku 1966 a Psychologie a výslechová praxe 1968 byly věnovány především taktickým metodám výslechu. Dalšími, kteří věnovali pozornost taktickým metodám, byli například Miroslav Protivínský, Miroslav Teplica, Vladimír Prerad, Miroslav Vychodil, Josef Heřmánek a Miroslav Balík.
V Kriminalistickém ústavu Praha byly rozvíjeny přírodovědné a kriminalisticko-technické metody. Mezi významné práce řadíme Přírodovědné a technické základy kriminalisticko- bezpečnostní praxe a Základy kriminalistické fotografie z let 1969–1971 autora Zdeňka Titlbacha. Dalšími byly práce Jaroslava Valenty, Přemysla Lišky, Jana Růži. V dnešní době sem můžeme zařadit také Jiřího Strause, Romana Raka a Jaroslava Suchánka.
Práce Ľudovíta Vajdy a Ľudovíta Penzeše jsou dnes již zastaralými pracemi v problematice metodiky vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. Novějšími jsou v této problematice od Viktora Porady a kolektivu, Zdeňka Konráda, nebo Miroslava Němce.
Za malou zmínku stojí i to, že u nás má svou tradici vydávání kriminalistických časopisů.
Již v Československu vycházely přílohy v časopise Naše vojsko. V roce 1931 vycházel časopis Bezpečnostní služba, po dobu čtyř let v letech 1946–1949 vycházel měsíčník s názvem Kriminalistika – Revue pro kriminologii a nauky příbuzné, roku 1952–1958 ho nahradil dvouměsíčník Knižnice SNB pro kriminalistiku. V roce 1959 vychází první měsíčník pod názvem Kriminalistický sborník, který v policejní sféře vychází dodnes. Od roku 1968 až do roku 1992 vycházel čtvrtletník s názvem Československá kriminalistika a od roku 1993 Kriminalistika (Jan Musil, Zdeněk Konrád, Jaroslav Suchánek, 2004).
6
3 HISTORIE VÝSLECHU
Historie výslechu vzniká již v době, kdy ve společnosti mezi jedinci vznikal konflikt. Ten tedy musel být řešen třetí stranou, touto stranou bývala stařešina rodu. Stařešina určitý konflikt řešila výpovědí stran, mezi kterými vznikl konflikt.
Po vzniku státu a práva přišlo na řadu zajištění toho, aby byly chráněny zájmy vládnoucí třídy.
V této fázi teprve dostává pojem výslech svůj význam a stává se tak hlavním a významným prostředkem pro získávání pravdy.
Dalším vývojem výslechu ve středověku byl inkviziční proces. Zde se uplatňovala zásada procesu ,,confessio regina probationum“. Tudíž vedení výslechu takovým stylem, aby se obviněný přiznal. Nejednalo se tedy o objektivní pravdu, ale o potvrzení verze, kterou uvedl vyslýchající v dané vyšetřované věci.
V případě, že dlouhé věznění, léčky a hrozby nevedly k doznání obviněného, přecházelo se na mučení. Tortura, neboli právo útrpné, byla povolena v roce 1252 tehdejším papežem Innocencem IV. Tortura spočívala například v lámání prstů, mučení mučícími nástroji, natahováním na skřipec, pálení žhavými předměty, či drcením kloubů. V této době mohl být mučen i svědek, kterého výpověď nebyla v souladu s verzí vyslýchajícího.
Z toho lze vyjádřit, že díky vidině mučení se i v případě lživého obvinění nevinný doznal k vině.
Ke zrušení inkvizičního procesu dochází až v devatenáctém století. Tím tedy skončilo veškeré fyzické a psychické násilí při výslechu.
V době Československa bylo zákonem nepřípustné používání různých forem násilí. I přes to se však do Státní bezpečnosti dostávali lidé, kteří byli schopni plnit rozkazy s násilnickými sklony. Tito lidé byli například v kauze Dr. Milady Horákové, či generála Heliodora Píky.
Od sedmdesátých let dvacátého století byl právně deklarován zákaz psychického a fyzického násilí. V důsledku psychického a fyzického násilí, které je v rozporu s právem a morálkou, bylo zjištěno, že dochází k ovlivňování vyslýchajícího. Vyslýchající je schopen za těchto podmínek říct cokoliv, co mu alespoň trochu pomůže od nepříjemné situace. Z tohoto důvodu není doznání cílem a nezbavuje orgán, který je činný v trestním řízení povinnosti o přezkoumání důkazů. Povinností orgánu je prošetření pravdivosti doznání daného případu.
Vyvíjely se také definice výslechu a od sedmdesátých let jich bylo několik. Např. V. Lekár v roce 1967 definoval výslech jako: ,,Jeden z nejčastějších a nejdůležitějších vyšetřovacích
7
úkonů uskutečňovaných v trestních věcech v procesu připravovaného řízení a soudního řízení, který spočívá v získání a fixaci výpovědi (objasnění) vyslýchaného o podstatě vyšetřované věci.
Výslech se může týkat libovolné okolnosti trestní věci, která má podstatný význam pro její správné objasnění, nejčastěji se však týká původu události trestného činu, okolností jeho spáchání, viny či neviny, osoby nebo osob obviněných z daného trestného činu, polehčujících nebo přitěžujících okolností“ (Němec., M., 2017).
JUDr. J. Heřmánek, CSc. ve své knize Kriminalistika: kriminalistická taktika, kterou vydalo tehdejší Federální ministerstvo vnitra - správa vědy a školství roku 1975 definuje výslech jako:
,,Výslech je jedna z významných metod kriminalistické praktické činnosti, kterou se získávají o událostech trestných činů či jiných kriminalisticky relevantních skutečnostech informace, zafixované ve vědomí člověka“ (Heřmánek, J., 1975).
V druhém vydání učebnice kriminalistiky z roku 2004 kolektivu Jana Musila, Zdeňka Konráda a Jaroslava Suchánka se definuje pojem výslech jako: ,,Výslechem v kriminalistice rozumíme kriminalistickou metodu, kterou se na základě zákona získávají formou výpovědi kriminalisticky a právně významné informace z paměťových stop obsažených ve vědomí vyslýchaných osob, za přísného dodržení zákonem daných práv a povinností vyslýchaného i vyslýchajícího“ (Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J., 2004).
8
4 DRUHY VÝSLECHU
Kriminalistika má řadu kritérií, dle kterých můžeme v dnešní době výslech dělit. Stejně tak, jak nenajdeme dvě stejně napsané knihy, nenajdeme ani autory, kteří by výslech tak dělili.
Ze současných právních norem rozlišujeme dvě základní formy, kterými jsou již řečené informace z vědomí člověka, a to formy výslech a vysvětlení.
Zaměřme se tedy na hlediska formy, které mají význam pro taktiku výslechu.
Jedná se o: - fyzický a psychický stav vyslýchaného
- procesní postavení vyslýchaného - trestní minulost vyslýchaného
- úplnost a věrohodnost výpovědi vyslýchaného
4.1 Fyzický a psychický stav vyslýchaného
• výslech nezletilce (osoba, která nedovršila 15 let svého věku)
• výslech mladistvého (osoba ve věku od 15 do 18 let)
• výslech osoby nemocné
• výslech osoby staré
• výslech osoby zraněné
• výslech osoby umírající
• výslech těhotné ženy
• výslech osoby psychicky defektní
4.1.1 Výslech nezletilce § 102 odst. 1 tr. ř.
Zde se rozumí výslech osoby mladší patnácti let, nazývejme jej dítětem. V tomto případě je povinností policejního orgánu přizvat sociálně-právní ochranu dítěte, osobu, která má zkušenost s výchovou mládeže, nebo vyškolený pedagog. Dle §102 odst. 1 trestního řádu je nutné vést výslech tak, aby neovlivnil duševní a mravní vývoj dítěte a aby nebylo nutné výslech opakovat. Tato osoba by měla přispět ke správnému vedení výslechu. Pokud by měl výslech
9
špatný vliv na psychický stav vyslýchané osoby, tedy dítěte, může tato osoba navrhnout přerušení, oddálení, ale také ukončení celého procesu výslechu.
K výslechu dítěte mohou být přizváni také rodiče. Zde je dobré v rámci přípravy zjistit, k jakému z rodičů má dítě větší důvěru. Před rodičem, ke kterému nemá dítě důvěru a má strach se mu svěřit, nebude tolik hovorné jako před tím, ke kterému důvěru má a nemá z něho strach.
Pokud bychom tuto přípravu podcenili, může se stát, že přítomnost rodiče může ovlivnit průběh výslechu v negativním slova smyslu (Němec, M., 2003).
4.1.2 Výslech mladistvého
Mladistvý, tedy osoba ve věku od patnácti do osmnácti let. Jeho výslech upravuje zákon 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Paragraf 57 říká, že je nutné, aby postup výslechu byl opatrný a šetřil osobnost vyslýchaného.
Podle §291 tr. ř. musí mít mladistvý již od samého zahájení trestního stíhání svého obhájce.
4.1.3 Výslech osoby nemocné
V průběhu výslechu nemocné osoby jsou otázky pokládány srozumitelně, pomalu a hlasitě.
Výslech je provádět za účasti zdravotní sestry, nebo ošetřujícího lékaře vyslýchané osoby. Tato osoba je ve většině případů upoutána a vyslýchána na lůžku v nemocničním nebo léčebném zařízením, a to pod vlivem léků. Výslech zkracujeme na nezbytně nutnou dobu, a to na základě zdravotního stavu nemocné osoby. Zaměřujeme se pouze na podstatné informace. Výslech dokumentujeme hlasovým záznamem, či sepsáním úředního záznamu o podaném vysvětlení.
4.1.4 Výslech osoby staré
K vyslýchané staré osobě se musí přistupovat individuálně a hlavně citlivě. Starou osobu by neměl vyslýchat mladý a nezkušený policista. Vyslýchající musí brát na vědomí, že proti němu stojí osoba, která je o desítky let starší než on sám. Tato osoba většinou zachází a v mysli si promítá události ze svých mladých let. Při tom si bohužel neuvědomuje, že vyslýchajícího zajímají jen fakta k dané vyšetřující problematice. V této situaci nesmí vyslýchající napomínat vyslýchaného, aby k němu vyslýchaný neztratil důvěru.
10 4.1.5 Výslech osoby zraněné
Při výslechu zraněné osoby se bere zřetel na to, že tato osoba může trpět poúrazovým šokem.
Její stav je spojený se zdravotním stavem, negativními prožitky a otázkami, co se zraněnou osobou bude, zda se plně uzdraví, zda nebude mít trvalé následky. Tento stav se projevuje i na psychice vyslýchané osoby, tudíž se k ní přistupuje velmi citlivě.
4.1.6 Výslech osoby umírající
V tomto případě vyslýchající nesmí žádným způsobem unavovat, rozčilovat, či nějak dráždit umírající osobu. Musí k ní přistupovat taktně a s ohledem na to, že pokud dané a podstatné informace nezíská, budou navždy ztraceny. Dokumentace se sepisuje v podobě úředního záznamu, nebo pomocí audio záznamu.
Ve výslechu zraněné a umírající osoby jde zejména o § 158 odst. 1 tr. řádu, zde jde především o potřebná šetření týkající se podezření ze spáchání trestného činu a odhalení skutečností, že došlo ke spáchání trestného činu. Následuje § 158 odst. 3 tr. řádu, kdy se zahajuje úkon trestního řízení a prověření skutečností, že byl spáchán trestný čin. V těchto případech jde o informativní význam. Dále dle § 160 odst. 4 tr. řádu, a to z důvodu zmaření, ztráty, nebo zničení důkazu, kdy není možný odklad na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Úkon, který není možný v době soudu provést, je tzv. neopakovatelný úkon.
4.1.7 Výslech těhotné ženy
Při výslechu těhotné ženy se zaměřujeme na hlavní část a důvod výslechu. Výslech zbytečně neprodlužujeme a těhotnou ženu žádným způsobem nerozčilujeme. Při výslechu těhotné ženy ve vyšším stádiu těhotenství výslech protokolujeme sepsáním úředního záznamu, či audiovizuálním záznamem.
4.1.8 Výslech osoby psychicky defektní
V tomto případě se vyslýchá vždy za účasti ošetřujícího lékaře, tedy psychiatra. Ten dokáže vyslýchajícímu vysvětlit spoustu poznatků ohledně vyslýchané osoby. Při tom neporušuje povinnost mlčenlivosti dle zákona č. 20/1966 Sb., § 55 odst. 2 písm. d. Pokud se výslech neprovádí v psychiatrickém zařízení, je i tak nutné přizvat psychiatra (Němec, M., 2003).
11
4.2 Procesní postavení vyslýchaného
• výslech svědka - §§ 97 - 104 tr. ř.
• výslech svědka – poškozeného - § 43, § 47 tr. ř.
• výslech znalce - § 108 tr. ř.
• výslech utajeného svědka - § 55 odst. 2 tr. ř.
• výslech podezřelé zadržené osoby - § 76 odst. 5 tr. ř.
• výslech obžalovaného - §§ 207 - 208 tr. ř.
• výslech obviněného - §§ 90 - 95 tr. ř.
• vysvětlení - § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky a § 158 odst. 3 tr. ř.
4.3 Trestní minulost vyslýchaného
• výslech osoby dosud netrestané
• výslech osoby v minulosti trestané
• výslech recidivistů
4.3.1 Výslech osoby dosud netrestané
U tohoto výslechu se dá velmi dobře využít toho, že vyslýchající nemá žádnou předešlou zkušenost s výslechem. Tudíž bude mít k vyslýchajícímu policistovi určitý respekt, nebude lhát, mást vyšetřování a bude se chovat náležitě slušně. Zde bereme zřetel na to, že vyslýchaná osoba nebyla nikdy před tím nijak trestána, nemá záznam v rejstříku trestů a bude tedy spravedlivá v objasnění věci.
12 4.3.2 Výslech osoby v minulosti trestané
Osoba, která byla již v minulosti trestaná, může ovlivňovat průběh výslechu. Může již znát práci Policie České republiky při výslechu. Pokud tato osoba v minulosti vypovídala bez problému, je zřejmé, že i při dalším výslechu tak bude vypovídat. Ale pokud se zklamala, kdy ji například policista dal sliby, které nesplnil, může se očekávat, že vyslýchaná osoba spolupracovat nebude. Vyslýchající by si měl zajistit důvěru vyslýchaného.
4.3.3 Výslech recidivistů
Recidivista je osoba, která opakovaně páchá trestnou činnost, díky které byl již vyslýchán nebo odsouzen. Tato osoba je velice problémová a před zahájením výslechu je potřeba důkladné přípravy vyslýchajícího ohledně vyslýchaného a daného případu, mít připravené důkazy a taktické záměry výslechu. Ve většině případů se jedná o psychicky narušené osoby. Je dobré zvážit, zda k výslechu přizvat dalšího příslušníka policie, či policejního psychologa.
4.4 Úplnost a věrohodnost výpovědi vyslýchaného
• výslech nelhoucího svědka
• výslech lhoucího svědka
• výslech mýlícího se svědka
• výslech lhoucího obviněného
• výslech nelhoucího obviněného
• výslech obviněného lživě obviňujícího sebe
• výslech obviněného lživě obviňujícího jiné osoby
• výslech obviněného, který nechce vypovídat vůbec
4.4.1 Výslech nelhoucího svědka
V tomto výslechu se svědek žádným způsobem nebrání výpovědi a sám od sebe chce pravdivě vypovídat.
13 4.4.2 Výslech lhoucího svědka
V případě výslechu lhoucího svědka vyslýchaný zaujímá pozici lži a to z různých důvodů, jako jsou například neznalost případných následků, nechtění ublížit blízké osobě, úplata za křivou výpověď. Vyslýchající by po odhalení lživé výpovědi měl svědka na tuto skutečnost upozornit a vysvětlit mu následky lživé výpovědi.
4.4.3 Výslech mýlícího svědka
Tento svědek chce vypovídat pravdivě, avšak z nějakého důvodu se mýlí. Svědek vnímal například jen část události a zbytek vypovídá domněnkami, jak se daná situace stala. Skutečnost nahrazuje jinými událostmi, které se staly během období mezi situací a výslechem.
4.4.4 Výslech lhoucího obviněného
Je pro vyslýchajícího jedním z nejtěžších výslechů. Obviněný cíleně lže, a to z důvodu, aby byl zproštěn obžaloby a aby celé vyšetřování zavedl na stopu jeho se netýkající.
Proto v tomto případě musí být vyslýchající policista na výslech řádně a pečlivě připraven, nesmí být začátečník, či zjevně unaven.
4.4.5 Výslech nelhoucího obviněného
V tomto případě obviněný přiznává, že pochybil a bere na sebe veškerou odpovědnost.
S policisty bez jakéhokoli problému spolupracuje a vypovídá pravdu. Je dobré, když vyslýchající nechá obviněného hovořit samostatně a do jeho doznání mu nezasahuje.
4.4.6 Výslech obviněného lživě obviňujícího sebe
Vyslýchaný se snaží vyslýchajícího přesvědčit o tom, že on tento daný trestný čin nemohl spáchat, jelikož v uvedený čas páchal jiný a méně závažný trestný čin.
14
4.4.7 Výslech obviněného lživě obviňujícího jiné osoby
Tento výslech je v praxi Policie České republiky velmi častý. Obviněná osoba se snaží hodit vinu na kohokoliv dalšího. Lživě a nepravdivě označuje za viníka zcela jinou osobu. S takovým typem obžalovaného se nejvíce můžeme setkat v rámci organizované trestné činnosti.
4.4.8 Výslech obviněného, který nechce vypovídat vůbec
Výslech obviněného, který nechce vypovídat, jen tak nekončí. Policista takovou osobu musí obeznámit s tím, že má sice právo nevypovídat, ale toto rozhodnutí je pro něho nevýhodné i když v souladu se zákonem. I toto chování obviněného je bráno jako výpověď (Němec, M., 2003).
15
5 STÁDIA VÝSLECHU
Kriminalistická taktika má tři stádia výslechu, která mají pevně dané pořadí.
Těmi jsou: - úvodní stádium
- monolog (souvislé líčení vyslýchaného)
- dialog (pokládáme otázky, na které vyslýchaný odpovídá)
Jedná se o proces, který je složitý, a tudíž jeho konstrukce nesmí být nikdy libovolná. Tento proces určuje trestně procesní zákon, dle ustanovení § 90 a § 98 trestního řádu, pokud se jedná o předvolání. Paragrafy 91 a 101 trestního řádu jedná-li se o zjišťování totožnosti, poučení o právech a povinnostech, seznámení se s předmětem výslechu, či vztahu k věci a § 92 odst. 2 a 3 tr. ř. jde-li o monolog, nebo dialog výpovědi. První dvě stádia výslechu jsou tzv. povinná, třetí stádium je využíváno jen v případě, že je monolog potřeba doplnit.
5.1 ÚVODNÍ STÁDIUM
Jde o stádium, kdy se vyslýchající seznamuje s vyslýchaným. Jedná se o první kontakt s vyslýchanou osobou, a tak je dobré, aby se vyslýchající snažil situaci v rámci možnosti odlehčit. Zároveň ho ale musí seznámit s předmětem výslechu, poučit ho o právech a povinnostech v trestním řízení a vysvětlit podstatu toho, z jakého důvodu byl vyslýchající přizván.
5.2 MONOLOG
Monolog je forma výpovědi, kdy vyslýchaný hovoří sám o tom, na co si vzpomíná, co viděl a slyšel. Ve většině případů jde o výslech svědka, který sděluje vše, co považuje za důležité.
U této výpovědi by nemělo dojít k zbytečnému přerušení vyslýchaného. Vyslýchající v tomto výslechu může hodnotit postoj vyslýchaného k prošetřované věci, ale také jeho paměť a srovnávat výpověď s prokázanými důkazy.
16
5.3 DIALOG
Dialog přichází po ukončení monologu vyslýchaného, je tedy posledním stádiem výslechu.
V tomto případě jde o souhrn kladených otázek a získávání daných odpovědní na ně. Účelem dialogu je doplnění monologu, ujasnění určitých nejasností a informací (Němec, M., 2017).
17
6 FÁZE PŘÍPRAVY VÝSLECHU
Přípravu výslechu dělíme na dvě fáze, na fázi shromažďování materiálů a organizační přípravu a na přípravu obsahovou.
V obsahové fázi je nutné si připravit veškeré shromážděné materiály, formulář k zaprotokolování ze systému ETŘ, poučení vyslýchané osoby. Také je před zahájením výslechu nutné, aby bylo zkontrolováno spojení např. pokud se promítá do zahraničí, ale i funkčnost nahrávání.
Vyslýchající musí mít řádně nastudované materiály, měl by znát všechna fakta o vyslýchaném a mít ověřené všechny informační a důkazní materiály. Tuto funkci přípravy výslechu plní tzv. analýza doposud shromážděných materiálů a důkazů, tu rozdělujeme na funkci kontrolní a studijní (Němec, M., 2003).
Tato analýza vede k objasnění okolností, které jsou potřeba v daném výslechu objasnit.
Sestavuje soubor otázek a připravenost vyslýchajícího. Pro vyslýchajícího je dobré mít zpracovanou také analýzu osobnosti vyslýchaného. Ta spočívá v nastudování si jeho životopisných dat, jeho chování na veřejnosti, zálib, chování v soukromí, ale také zdravotní dokumentace a celkové charakteristiky vyslýchaného.
Ve fázi přípravy výslechu nikdy nelze stanovit taktiku daného výslechu. Přípravou může být jen taktický záměr, který pak lze v průběhu výslechu úplně nebo zčásti realizovat.
Taktický záměr by měl obsahovat celou řadu věcí, a to od místa a času výslechu, logického pořadí kladených otázek, cíl výslechu, důkazů předkládající vyslýchanému až po naladěné správného vztahu a přístupu vyslýchajícího k vyslýchanému, také technické prostředky a osoby přítomné ve výslechové místnosti. Plán výslechu je takový plán, který se provádí u komplikovaných a mezi sebou se prolínajících činů, zde bývá obviněných rovnou několik.
Tento plán se dělí na plán vedení výslechu a zajištění výslechu. Na plánu vedení se odráží složitost výslechu, případu a zkušenost vyslýchajícího. Tento plán zahrnuje především seznam otázek, které bude vyslýchající při výslechu klást, jejich dané pořadí a předložení věcných důkazů. Také v něm najdeme prověření kriminalistické verze, objasnění okolností a všech údajů, které má vyslýchající k dispozici. V neposlední řadě se určují zvláštnosti taktiky výslechu, a to na základě charakteristických znaků vyslýchané osoby.
Ve fázi shromažďování materiálů a organizační přípravy jde zejména o prostředí, kde se vyslýchaný vyslýchá, dělíme na vnější a vnitřní. Také sem zahrnujeme technické
18
prostředky, ty se musí připravit včas a tak, aby neodváděly pozornost vyslýchaného. Neméně důležitou částí je organizační zajištění, i zde musíme postupovat podle výslechového plánu.
Vnějším výslechovým prostředím nazýváme místo výslechu a to, jak působí na vyslýchaného.
Do vnitřního výslechové prostředí zahrnujeme to, jak je místnost vybavená, kde sedí vyslýchaný, vyslýchající, zapisovatel, nebo další zúčastněné osoby daného výslechu. Ale také rušivé vjemy, jako jsou - telefonování, zvuky zvenčí, příchod a odchod z výslechové místnosti.
Aby byl pro vyslýchajícího výslech úspěšným, je dobré zajistit vyslýchanému vnitřní výslechové prostředí příjemné a na něho pozitivně působící.
Náležitosti výslechové místnosti jsou následující: místnost bez oken, či místnost, která se dá zcela zatemnit a je neutrální barvy, bez žádných výzdob, či barevných doplňků. Neméně důležité je světlo, které by však nemělo žádnému z přítomných svítit přímo do očí, či do kamerového záznamu. Do místnosti by neměl pronikat žádný zvuk zvenčí (chodby, ulice).
Výslechová místnost by měla být tak velká, aby zde byl bez problémů umístěn nábytek s technickým vybavením, jako je například kamera pro dokumentaci výslechu, či tabule, ale také pro bezproblémové umístění míst k sezení veškerých účastníků. Ventilace nebo tichá klimatizace je v dnešní době součástí každé výslechové místnosti. Posledním doporučením při stavbě výslechové místnosti je také umístění vstupních dveří, které by se nikdy neměly nacházet přímo naproti kameře, která eviduje celý proces výslechu (Kučera, V., 2017).
19
7 HISTORIE BUDOVÁNÍ SPECIÁLNÍCH VÝSLECHOVÁCH MÍSTNOSTÍ
V roce 2004 začala kolegyně PhDr. Alena Kolářová psát dějiny české kriminalistiky. Její myšlenka o založení vhodného prostředí pro dětské svědky a oběti trestné činnosti odstartovala významný pokrok pro Policii České republiky.
Na tehdejším Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy dokázala získat podporu kolegů a nadřízených.
V tom okamžiku začala budovat místnost, která splňovala požadavky pro jednání s dětským účastníkem. Jedna z kanceláří budovy Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy byla jiná než ostatní.
Lišila se barevnou výmalbou, podlahu pokrýval koberec, nábytek byl odlišný od nábytku, kterým je policie rámcově vybavena. Všechny tyto finanční náklady byly uhrazeny z financí Správy hl. m. Prahy, dnešním Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy. V této době byla dokumentace prováděna videokamerou, kterou obstarával technik z odboru kriminalistické techniky a expertiz. Z důvodu přítomnosti dalších osob, jako byl právě kriminalistický technik, ale také například sociální pracovnice, či soudce, které vedly k odvrácení pozornosti dětského účastníka trestního řízení byla po čase zřízena technická a monitorovací místnost.
Výše zmiňovaná výslechová místnost byla doplněna o kamery a mikrofony. Tento vývoj trval do roku 2006.
V roce 2007 vyhlásil Republikový výbor pro prevenci kriminality Program Zřizování speciálních výslechových místností pro dětské oběti a svědky Policií České republiky. Na tuto realizaci byla vyčleněna vysoká částka, a to do 2 500 000 korun českých. Krajské správy měly možnost získat finanční prostředky pro vybudování speciálních výslechových místností.
Dne 31. května 2007 byly žádosti posuzovány ze strany Republikového výboru pro prevenci kriminality. Republikový výbor schválil a přidělil finanční prostředky dvanácti městům.
Mezi těmito městy byly Praha, Cheb, Hradec Králové, Olomouc, Příbram, Liberec, Mnichovice, Brno, Slabeč, Jeseník, Trutnov a Most.
K 22. 3. 2021 využívá Policie České republiky 74 speciálních výslechových místností pro dětského účastníka trestního řízení, a to ve čtrnácti krajích České republiky.
20
8 VYBAVENÍ SPECIÁLNÍCH VÝSLECHOVÝCH MÍSTNOSTÍ
Celá výslechová místnost by měla být krásně sladěná, jedná se například o výmalbu, závěsy, ale i dekorace v dané místnosti. Měla by se zde nacházet příjemná sedací souprava s křeslem, v které se dítě bude cítit pohodlně a v bezpečí. Konferenční stolek, na který si dítě může odložit třeba hračku, ale mít ji stále nablízku. Skříňky s poličkami, v kterých jsou umístěny hračky a knihy, aby místnost působila dojmem pokojíčku. Dále mohou být použity různé sedací pytle, taburety či stoličky. Nepoužívá se běžný papír na kreslení, ale stojan s tabulí. Zde při kreslení vyslýchající vidí do obličeje dítěte. Při kreslení na klasický papír tomu tak díky sklonu hlavy dítěte být nemusí. Mezi nábytkem by se měla nacházet rozumná vzdálenost, ani malá (pocit úzkosti), ani velká (pocit odtažitosti). Nejdůležitějším krokem výslechu dětského svědka nebo poškozeného je to, aby se cítil pohodlně a hlavně bezpečně.
Každý takový výslech je monitorován kamerami, kdy jedna snímá vyslýchaného z pohledu gestikulace, pohybu, mimiky a postoje těla, druhá snímá dění v celé výslechové místnosti.
8.1 POUŽÍVÁNÍ DEMONSTRAČNÍCH LOUTEK
Už v osmdesátých letech se začaly používat demonstrační loutky v USA a Velké Británii. Tyto pomůcky sloužily při vyšetřování obětí sexuálního zneužití. Za pomoci těchto loutek mohly oběti vyjadřovat, co s nimi pachatel dělal a co se jim vůbec přihodilo.
Česká republika se s nimi seznámila díky Dětskému krizovému centru v Praze, které spolupracovalo se zahraničními odborníky. Toto Dětské krizové centrum založil profesor Jiří Dunovský. Po roce 1955 následovalo zhotovení demonstračních loutek, které ovšem nebylo nijak standardizováno a lišilo se svým vzhledem a provedením. Jediným základním prvkem ale bylo to, že loutky vždy byly zásadně čtyři. Holčička, chlapec, žena a muž se zobrazenými sekundárními pohlavními znaky.
Jedinými a doposud používanými loutkami v prostředí Policie České republiky jsou JÁJA a PÁJA. Tyto loutky měly však anatomii těla jen v náznacích. A tak v současnosti přichází do policejní praxe nový soubor postav, které mají realističtější zobrazení těla, jsou vhodnější pro manipulaci a jejich soubor postav se rozšířil. Nyní loutky zobrazují celou rodinu, holčičku, chlapce, dospělou ženu, dospělého muže, ale také starší ženu a staršího muže. Loutky mají
21
oblečení, které lze sundat, mají dospělé a sekundární pohlavní znaky jako jsou prsa, ochlupení a genitálie s otvory.
Tyto loutky by se nikdy neměly nacházet mezi hračkami, nebo být součástí dekorace. Jedná se o specifickou pomůcku, která musí být použita zásadně při výslechu, nikdy mimo výslechovou místnost. Při použití demonstračních loutek se musí postupovat tak, aby oběť sexuálního zneužití v sobě neprohlubovala trauma, či sekundární viktimizaci. V tomto případě je důležitá znalost vývojového období dítěte. Na druhou stranu se vyslýchající může setkat i s nečekanou reakcí, kterou oběť může projevit. Tou může být smích, a to v situaci, kdy vyslýchající čeká pláč, strach, nebo úzkost vyslýchané oběti. Díky demonstračním loutkám může být výslech dokreslen o verbální projev a o změnu projevu s použitím a bez použití demonstračních loutek.
Demonstrační loutky se nepoužívají ihned automaticky. Jejich použití je v případě, kdy má vyslýchaná osoba problém se slovním projevem, komunikuje nesrozumitelně, potichu, jednoslovně, či nemluví dobře českým jazykem. Další použití je tehdy, kdy je potřeba zjistit určitý detail ohledně slovního projevu vyslýchaného.
8.2 VÝSLECH VE SPECIÁLNÍ VÝSLECHOVÉ MÍSTNOSTI
Ve speciální výslechové místnosti provádíme výslech dítěte, které se dopustilo protiprávního jednání, je obětí trestného činu, či je svědkem v trestné činnosti. Tak jako při klasickém výslechu, tak i ve výslechu dětského účastníka je velice důležitá příprava, promyšlení, plánování a profesionální organizace.
Mezi přípravou klasického výslechu a výslechu dětského účastníka neshledáváme úplně razantní rozdíl. V obou případech je nutné mít nastudovaný veškerý materiál, scénář neboli plán výslechu, mít výběr osob, které se zúčastní výslechu, vědět veškeré informace o vyslýchaném a postupovat dle právních, kriminalistických zásad. U dětského účastníka se ještě zaměřujeme na přípravu speciální výslechové místnosti, na upozornění nahrávání výslechu a následného přepisu k podpisu, zajištění rozhovoru s psychologem a s rodiči nezletilého. V neposlední řadě je důležité navození klidné atmosféry a pochválení dítěte při konci výslechu. Ani při výslechu ve speciální výslechové místnosti nemůžeme zapomínat na to, že je to jediný způsob, jak můžeme získat důkaz, či objasnění dané události.
22
Vyslýchající musí mít též na paměti, že u dítěte do osmnácti let je důležité brát v potaz i jeho stupeň vyspělosti, a to jak rozumové, tak mravní. Těmito specifiky se zabývá tzv. vývojová psychologie. K výslechu nezletilého lze přibrat rodiče, to nám dovoluje ustanovení § 102 tr. řádu. Vždy si ale musí vyslýchající řádně promyslet, zda by to vedlo ke správnému průběhu a zda si to vyslýchaný vůbec přeje. Ne vždy přítomnost rodičů je tou správnou volbou.
Paragraf 102 tr. řádu nařizuje vyslýchajícímu přibrání orgánu sociálně právní ochrany dětí, či jiné osoby, která má zkušenost s výchovou dětí.
Důležitým aspektem je také osobnost vyslýchajícího ohledně prošetřované věci, ale i jeho vystupování, verbální a neverbální projev, chování a oblečení. To vše může ovlivnit průběh výslechu nezletilého účastníka. Vyslýchající by měl mít dobré držení těla, oční kontakt, klidnou frekvenci dýchání, ale i správnou hlasitost a rychlost hlasu. Tímto vším lze navázat dobrý kontakt s vyslýchaným.
V případě výslechu osoby mladší patnácti let je vždy důležité vyhodnocení informací, jako je jeho věk, zda se jedná o děvče nebo chlapce, jaké má dítě zkušenosti, zvolení času a místa výslechu, ale také zúčastněných osob. Zajistit si informace, v jakém prostředí žije, ale i typu, čeho se nezletilý bojí, z čeho má strach, nebo co je mu velice nepříjemné. Vyslýchající musí brát zřetel na to, že při takovém výslechu má vyslýchaný zvýšenou psychickou zátěž, a to hlavně tehdy, když se jedná o dítě, které se stalo obětí trestného činu.
Zahájení výslechu by mělo být následovné. Vyslýchající musí sdělit veškeré informace, jako jsou den, čas, kde, nebo v jaké výslechové místnosti se nachází (v našem případě jde o speciální výslechovou místnost) a jakého Krajského ředitelství nebo Obvodního ředitelství se to týká.
Dalším bodem je představení samotného vyslýchajícího, tedy hodností a celého jména.
Následuje sdělení jména vyslýchaného a informace, o jakou trestnou činnost, dle jakého paragrafu, se v dané věci jedná. Také vyslýchající sdělí, kam je přenášen zvuk a obraz z výslechové místnosti a kdo v ní je přítomen. Těmi jsou například orgán sociálně právní ochrany dětí, obhájce obviněného, státní zástupce nebo soudní znalec v podobě psychologa.
Poté následuje informace o pořizování zvukového a obrazového záznamu, který bude následně přepsán a stane se součástí výslechového protokolu.
Následují otázky vyslýchajícího k vyslýchanému ve formě, jak se cítí, zda je schopen výslechu, zda nemá nějaké zdravotní problémy, ale také poučení o tom, že v případě, kdy se vyslýchaný bude cítit unaveně, nebo žíznivě, lze udělat malou přestávku.
23
Povinností vyslýchajícího je poučení vyslýchaného dle trestního řádu. Bez tohoto poučení nelze zahájit výslech! Poučení by mělo vyslýchajícího přesvědčit o tom, jak důležité je objasnění a vysvětlení dané věci a jak moc na jeho výpovědi záleží. Vysvětlit mu, že nelze lhát, vymýšlet si, nebo říkat věci, které se nestaly. Vysvětlit i skutečnost, že pokud si vyslýchaný nemůže vzpomenout, je dobré říct, nevzpomínám si, než lhát a vymýšlet si.
Na druhou stranu poučení spočívá i v informaci, že se například trestného činu dopustil rodinný příslušník, který bude následně potrestán. Tudíž se musí vyslýchanému sdělit, že má právo nevypovídat, ale zároveň i to, že se mu vyslýchající bude snažit pomoct, aby se situace neopakovala. Poučení musí být předneseno v takové formě, aby v důsledku věku a mentální úrovně bylo pro nezletilého srozumitelné a hlavně pochopitelné.
Následují otázky, zda nezletilý všemu rozuměl, zda by to krátce mohl svými slovy zopakovat, jestli má v daný den nějaký důvod, proč by nemohl vypovídat a zda vypovídat bude.
Jelikož se jedná o osobu mladší patnácti let, vyslýchající vyslýchané osobě tyká. Pokud by se jednalo o osobu nad patnáct let vyslýchající vyká a poučení rozšiřuje o následcích křivé výpovědi, či obvinění.
Výslech by měl být veden tak, aby nemusel být zbytečně opakován a aby z něho vyslýchající vytěžil co nejvíce informací.
Na jaké chyby si dát při výslechu nezletilého pozor. Mělo by se mluvit srozumitelně a tak, aby tomu nezletilý rozuměl. Pokud víme, že se v rozhovoru bude používat nějaké slovo, kterému by nezletilý mohl nerozumět, musíme ho předem vysvětlit. Otázky se musí pokládat jednoduše, ptáme se vždy jen na jednu otázku. Na vyslýchajícího netlačit s odpovědí a vědět, že jeho odpověď je dokončená. Není dobré pokládat otázky v záporu, nezletilý tomu nerozumí.
Nepokládat otázky tak, aby mu napověděly odpověď. Například: ,,Měl ten pán modrou čepici“?
Zde se musíme ptát: ,,Jakou měl pán čepici“? Lze využít loutek, či psacích potřeb. Ptáme se tak, aby otázky v nezletilém nevyvolávaly hanbu, nebo strach. V žádném případě nesmí být nezletilému sdělena jakákoliv lítost, utěšování, obviňování, nebo vyčítání. Také mu za žádných okolností nic neslibujeme a nezvyšujeme hlas.
Vhodnými otázkami jsou: Znáš toho a toho pána? Je to tvůj kamarád? Ublížil ti někdo?
Kdy se ti to stalo? Kde se ti to stalo? Jak se ti to stalo? Viděl to někdo? Řekl jsi to nějaké kamarádce nebo mamince? (Metodický pokyn Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, 2015).
24
9 DOKUMENTACE PROVÁDĚNÍ VÝSLECHU
Všechny informace, které se získávají na základě výpovědi, ale i způsobu dokazování, je nutno od samého počátku dokumentovat, a to jak pro použití v dalším trestním řízení, tak i v dokazování. Formou obligatorní dokumentace, tedy dokumentace, která je povinná, závazná, či nutná v každé kriminalisticko-taktické metodě a všech procesních úkonech je protokol.
9.1 PROTOKOL
Protokol, tedy písemná forma výpovědi výslechu, nebo dokazování mezi něž spadá například rekonstrukce, která se používá zejména při prověření výpovědí svědka, poškozeného, obviněného, ale i podezřelého, spoluobviněného, a to v případě, že k objasnění věci jiné důkazy v daném trestním řízení nepostačují. Do způsobu dokazování můžeme zařadit rekognici, která je jednou z forem kriminalistické identifikace. Jde o tzv. znovupoznání osob, věcí, či zvířat jak svědkem, poškozeného, obviněného, či podezřelého. Všichni jmenovaní musí být před rekognicí řádně vyslechnuty! Cílem výslechu je zjištění zvláštností a podrobností, které mohou pomoct k znovupoznání. Za zmínku stojí vyšetřovací pokus. Tento pokus lze neustále opakovat a obměňovat, tudíž nám může zajistit informace o tom, zda je v daných podmínkách daná činnost možná, nebo ne.
Protokol se neobejde bez náležitostí jako je označení policejního orgánu, pojmenování úkonu, data, času a místa. Také zde musí být vyjmenované všechny úřední osoby, a to včetně jejich funkcí. Dále se uvádějí přítomné strany v podobě jména a příjmení, zákonní zástupci, kteří uvádějí jméno, příjmení a adresu. Jméno, příjmení a adresu uvádějí také obviněný, poškozený, zmocněnci a obhájci. Dalšími náležitostmi jsou i data narození a rodná čísla pro ověření totožností. Následuje průběh výslechu, zákonná ustanovení a obsah, který je podstatný při rozhodnutí vyhlášených. Do protokolu se dále zapisují veškeré návrhy stran, námitky stran, námitky vyslýchaných a udělená poučení.
V protokolu se uvádějí doslovné otázky a odpovědi, okolnosti, pořadí, obrazové záznamy (rekognice), pomůcky. Sepisuje se zásadně v českém jazyce, a to i za předpokladu, že vyslýchaná osoba hovoří cizím jazykem. V tomto případě tlumočník nebo zapisovatel zapíše výpověď také v daném jazyce.
Zákon o trestním řízení soudním č. 141/1961 Sb. § 55 doslova říká, cituji:
25
,,Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat
a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu provádějícího úkon, b) místo, čas a předmět úkonu,
c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, opatrovníků, obhájců a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších osob, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného čísla; jsou-li při prováděném úkonu zjištěny údaje o bydlišti a doručovací adrese, o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání poškozeného, svědka, zákonného zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do protokolu neuvádějí, není-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, ale vedou se tak, aby se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci; to platí také pro údaje o osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a svědka; je-li to nezbytné pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízení vede, sdělí se této osobě potřebné údaje; o sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do protokolu,
d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení;
pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné protokolace,
e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,
f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu“ (Zákon č. 141/1961 Sb., § 55 odst. 1 zákona o trestním řízení soudním).
9.2 TECHNICKÝ ZÁZNAM
Je obrazový a zvukový záznam, který vždy musí být zapsán v protokolu. Zde se musí uvést, kde a na jakém nosiči je záznam uložen. Od 1. ledna 2002 po novele trestního řádu č. 265/2001 Sb., je zakotveno v § 55a, který stanoví, že ,,použití zvláštních prostředků při protokolaci
26
(1) K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu, případně zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného vhodného prostředku.
(2) Byl-li o úkonu pořízen vedle protokolu i zvukový nebo obrazový záznam, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž se vedle údajů o čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o použitém prostředku. Technický nosič záznamu se připojí ke spisu nebo se ve spise uvede, kde je uložen“ (Zákon č. 265/2001 Sb., § 55a Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Každá osoba, která je vyslýchána, musí být seznámena před zahájením výslechu o technickém záznamu. V tomto případě se jedná o přesnost a důležitost, které jsou dokumentovány obrazem a zvukem. Slouží také k vyhodnocení stavu vyslýchaného při výslechu a tím napomáhá ke kvalitnějšímu posouzení při taktických postupech. Toto zařízení velice působí na vyslýchaného, a to v podobě prvotního ostychu a zvýšenou trémou, která po uplynutí cca dvaceti minut odeznívá a výslech pokračuje ve standartním režimu. Jak už jsem již zmiňovala, veškerá elektronická zařízení musí být před výslechem řádně vyzkoušena, a to z důvodu její funkčnosti.
Dříve, když se jednalo o výslech ve speciální výslechové místnosti, mohl vyslýchaný vznést nesouhlas s technickým záznamem, a to na základě zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných informací, zejména § 4, 11 a 15. Tyto paragrafy byly dne 1.1. 2014 zrušeny.
I za předpokladu technického záznamu musí být vždy použit protokol písemný, a to ve všech procesních úkonech.
27
Praktická část
Následující praktická část se zaměřuje na tři výslechy, které byly prováděny ve speciální výslechové místnosti v budově tehdejší Správy hlavního města Prahy, nyní Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy – Kongresová 1666/2, Praha 4.
10 VÝSLECHY
10.1 VÝSLECH M. M. (16 let)
Ve speciální výslechové místnosti se nachází vyslýchaná M. M., s kterou vrchní komisař major doktor A. K. zahajuje výslech. Je 20. dubna 2007 devět hodin, nacházíme se ve výslechové místnosti v pátém patře budovy Správy hlavního města Prahy, Kongresová 2, Praha 4. Zahajuji vyšetřovací úkon podání vysvětlení ve smyslu § 158 odst. 5 trestního řádu s poškozenou M. M.
narozenou 23. května 1991, trvale bytem Praha 7, v současné době ve výchovném ústavu Radost. Předmětem podání vysvětlení je podezření z trestného činu znásilnění podle § 241 odst.
1, 3 písm. b) trestního zákona a trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 trestního zákona, kterého se měli dopustit bratr poškozené M. M., a to P. M. narozen 20. září 1987 a její otec P. M. narozen 6. srpna 1967.
Úkonu je přítomen psycholog, soudní znalec doktor S. H. a výchovný pracovník dětského domova Radost pan bakalář M. J. Úkon povede vrchní komisař major doktor A. K. Celý úkon je sledován ve vedlejší výslechové místnosti na televizní obrazovce přítomnými osobami.
Následuje poučení M. M. ve smyslu § 158 odst. 7 trestního řádu, kdy vyslýchající musí vyslýchanou M. M. upozornit zejména na odpovědnost za uvádění vědomě nepravdivých údajů, což znamená úmyslné lhaní, kdy by se mohla svou výpovědí dopustit křivého obvinění, svědectví a za to jí hrozí trestní postih. § 100 odst. 2 trestního řádu říká, že je možnost odmítnutí výpovědi, pokud by to vyslýchané způsobilo nebezpečí a hrozilo trestní stíhání, nebo jí osobě blízké. Vyslýchající se táže M. M., zda tomuto poučení porozuměla a zda by je svými slovy velice krátce zopakovala. Také poprosí o vyjádření M. M., zda bude vypovídat.
Vyslýchaná M. M., odpovídá, že tomuto poučení porozuměla, je si vědoma toho, že nesmí lhát a nevyužije § 100 odst. 2 trestního řádu.
Vyslýchající se vyslýchané ptá na její zdravotní a psychický stav, zda se cítí dobře, nic ji nebolí, a tudíž je schopná výslechu. M. M. odpovídá, že se cítí dobře, jen se malinko klepe ze stresu.
28
Na což jí vyslýchající odpovídá, že tréma je při výslechu běžný stav a nebrání k jejímu výslechu.
Vyslýchající vrchní komisař major doktor A. K. pokládá otázku, zda se vyslýchaná M. M. chce k vyšetřované události vyjádřit sama. M. M. odpovídá, že by k tomu ráda řekla, že ke znásilnění ze strany jejího bratra a otce nedošlo a že si je vědoma toho, že udělala chybu ohledně křivé výpovědi. Odůvodněním její dřívější výpovědi je zlost na bratra a otce, kteří ji údajně měli osahávat. Bratr je v jejích očích mazlíček všech a všichni kolem ho upřednostňují, což bylo dlouhodobým spouštěčem její zlosti. Po ukončení monologu ze strany M. M. přichází na řadu otázka vyslýchající A. K. a to, jakým způsobem byla vyslýchaná osahávána, a zda to mělo nějaký sexuální podtext. Vyslýchaná M. M. sděluje, že od jejích čtyř let za ní chodil bratr do postele, kde ji osahával. Trvalo to asi tak deset let, tedy do jejích čtrnácti let. Bratr ji měl osahávat v místě poprsí, kdy tento čin nedokáže vyslýchaná popsat. Vyslýchající se tedy táže, zda jí to bylo příjemné nebo nepříjemné, za jaké situace se to dělo, co u toho bratr říkal, na jaké části těla jí sahal. M. M. vypovídá, že ji takto bratr vždy probudil, sahal jí mezi nohy, nic u toho neříkal a jí to bylo nepříjemné.
Vyslýchající přechází na otázku, kam vyslýchané M. M. sahal otec. Ta vypovídá, že otec jí sahal na prsa a jednou mezi nohy. Na což se vyslýchající táže, zda neměla pocit, že by to ze strany otce nebyla spíše hra, nebo zda to mělo opravdu sexuální podtext. M. M.
odpovídá, že neví, ale že to otec dělal většinou, když byl opilí. Chování otce si nechtěla nechat líbit, ale nic proti velkému muži podle jejích slov nezmohla. Otci doslovně neřekla, že se jí jeho chování nelíbí, ale ruku mu dávala pryč, ten ji údajně vždy vrátil zpět. Vyslýchající se ptá na to, kdo se v této době nacházel doma. M. M. vypovídá, že to bylo v době, kdy se otec odstěhoval a bydlel se svojí přítelkyní a ona k němu dojížděla sama na víkendy. Vrchní komisař major doktor A. K. se táže, zda byla vyslýchaná kvůli tomu osahávání chtěla na bratra a otce podat trestní oznámení, vtom M. M. vypovídá, že neví. Do toho zasahuje vyslýchající s upozorněním, že je M. M. patnáct let a je trestně odpovědná. To znamená, že to, co vyslýchaná vypoví, z toho budou vyvozeny nějaké závěry a může být proti ní zahájeno trestní stíhání pro křivé obvinění.
Pokud policisté zjistí, že jim vyslýchaná zalhala, úmyslně uváděla skutečnosti, které je vedly k omylu ve vyšetřování. Vyslýchané je sděleno, aby si svou výpověď pečlivě rozmyslela a je upozorněna na to, že takto své životní situace nesmí řešit. Vyslýchaná vypovídá, že znásilnění bylo z její strany vymyšleno, ale osahávání ne.
Vrchní komisař ukončuje výslech slovy, je devět hodin a patnáct minut. Končím podání vysvětlení poškozené M. M. Celý průběh výslechu je zaznamenáván kamerou a po ukončení
29
bude proveden přepis, který si všichni zúčastnění mohou přečíst a podepsat včetně vyslýchané M. M.
30
10.2 VÝSLECH V. P. (7 let)
Ve speciální výslechové místnosti se nachází vyslýchaná V. P., s kterou poručík P. P. zahajuje výslech. Dnes je 6. ledna roku 2011, devět hodin a sedm minut. Jsem komisař pátého oddělení kriminální policie Obvodního ředitelství Praha II, poručík P. P. Nacházíme se ve výslechové místnosti v budově Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, na adrese Kongresová 1666/2, Praha 4. Vyslýchající poručík P. P. zahajuje výslech nezletilé svědkyně jménem V. P., narozena 15. února 2004. Vyšetřovacímu úkonu jsou dále přítomni psycholožka, soudní znalkyně Městského soudu v Praze pro obor zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, paní doktorka I. S., soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, doktor K. R. a to proto, že výslech je proveden jako neodkladný úkon vzhledem k věku nezletilé a okolnostem případu. Dále jsou výslechu přítomni policisté z pátého oddělení kriminální policie Praha II poručík I. D. a poručík P. B. Jmenované osoby jsou přítomny ve vedlejší místnosti. Vyšetřovací úkon bude zaznamenáván záznamovým zařízením, videozáznam bude zálohován na DVD a poté přepsán do písemné podoby protokolu a poskytnut zúčastněným k přečtení a podepsání.
Nyní vyslýchající poručík P. P. sděluje vyslýchané V. P., že toto musela sdělit, a že teď už si bude povídat je s ní. Budou si povídat o tom, co vyslýchaná dělá doma u maminky, ale také u tatínka. Vysvětluje, že se nacházejí ve velké budově, kde pracují policisté a kam chodí lidé a děti, když mají nějaké problémy. Vyslýchané V. P. je také sděleno, že se v dané místnosti musí říkat pravda. V tu chvíli se jí poručík P. P., která sedí na pohovce, ptá, zda když řekne, že sedí na zemi, zda je to pravda. Vyslýchaná V. P. říká, že to pravda není, že vyslýchající sedí na gauči. Tímto způsobem si vyslýchající ověřila, že vyslýchaná ví, co znamená pojem pravda. Následuje pochvala, jak je mladá slečna šikovná. Vyslýchající upozorňuje vyslýchanou na to, že pokud by něco nevěděla, musí říct, že to neví a nesmí si nic vymýšlet. Že si budou povídat o mamince, tatínkovi, sourozencích a dalších lidech v jejím okolí a pokud by vyslýchaná měla pocit, že jim tím může ublížit, tak vypovídat nemusí.
Vyslýchající P. P. se ptá, kdo vaří, když je vyslýchaná doma s maminkou, panem P. a sestřičkou J. Kdo tam uklízí, kdo s vyslýchanou dělá úkoly, učí se, kdo ji koupe, kdo ji dává spát, s kým spí v pokoji. Dále se orientuje na stranu otce. Následují otázky, kdo uklízí u tatínka, paní V.
a nevlastní sestřičky M., kdo tam vaří nebo kdo tam připravuje snídani. Vyslýchaná odpovídá, že snídani připravuje se sestřičkou J., a to tak, že vyleze na kuchyňskou linku, kde ji podává talíře, skleničky, příbory, chleba a ta to následně dává na stůl. Dále se vyslýchající poručík P. P. ptá, jak ještě u tatínka pomáhá. Vyslýchaná odpovídá, že si uklidí pokoj a ustele si. Další otázkou je, co dělá tatínek nebo V., když se jí uklízet nechce. Vyslýchaná odpovídá, že neví.
