Strunatci
kmen ţivočichů, u nichţ je základem kostry struna hřbetní, elastická pevná tyčinka uloţená pod nervovou trubicí. U většiny strunatců je chorda (struna hřbetní) zatlačována a nahrazována páteří, sloţenou z obratlů. Základem nervové soustavy je trubice s centrálním kanálem, umístěná na hřbetní straně těla. Do cévní soustavy je začleněno srdce. K strunatcům patří například bezlebeční, obratlovci apod. Známo asi 49000 druhů.
Bezlebeční
třída primitivních mořských strunatců. Fylogeneticky jsou předchůdci všech obratlovců. Oporu těla tvoří struna hřbetní. Tělo je 3–7 cm dlouhé. Chybí kostra hlavy (lebka). Nemají srdce ani párové končetiny. Ţijí v písku v pobřeţních vodách teplých moří. Je známo 30 druhů jediné čeledi kopinatcovitých.
Obecně: Systematické zařazení dělalo zoologům velké potíţe, ze začátku byl řazen k bezobratlým, teprve ruský vědec A. O. Kovalevskij (1840-1901), zjistil ţe kopinatec je přechodnou formou mezi obratlovci a bezobratlými a zařadil ho mezi strunatce, ani tak ale dohady nepřestali: nebylo jisté k jaké třídě obratlovců kopinatec patří, nabízeli se dva názory: 1. názor:
kopinatec patří mezi ryby do řádu trubosrdečnicovitých, 2. názor: tvoří samostatnou skupinu bezlebeční. Po řadě studií, které se zabývali hlavně anatomií
obratlovci
Vertebrata – podkmen strunatců. Tělo je rozlišeno hlava, trup s končetinami a ocas. Oporou těla je páteř, sloţená z obratlů. Nervovou soustavu tvoří hřbetní trubice s mozkem. Srdce je umístěno na břišní straně těla. Obratlovci dýchají ţábrami nebo plícemi. Pohlaví jsou odděleného. Vývoj je většinou přímý.
Samostatně se pohybují z místa na místo, a to i na velké vzdálenosti. Aktivně vyhledávají potravu. Ţijí v nejrůznějším prostředí: na suchu, ve vodě i ve vzduchu.
Recentní (současně ţijící) obratlovci se obvykle systematicky dělí na 7 tříd: 1.
kruhoústí, Cyclostomata 2. paryby, Chondrichthyes 3. ryby, Osteichthyes 4.
obojţivelníci, Amphibia 5. plazi, Reptilia 6. ptáci, Aves 7. savci, Mammalia.
Několik dalších tříd obratlovců patří k vyhynulým (fosilním) ţivočichům.
Kruhoústí, paryby, ryby a obojţivelníci bývají označováni jako niţší obratlovci. Po celý ţivot nebo alespoň v larválním stadiu dýchají ţábrami a při vývoji zárodku se netvoří zárodečné obaly. Plazi, ptáci a savci jsou označováni jako vyšší obratlovci.
V ţádném stadiu nedýchají ţábrami a při vývoji zárodku se tvoří zárodečné obaly.
Kruhoústí dosáhli největšího rozvoje v siluru, ryby v devonu, obojţivelníci v karbonu, plazi v druhohorách, ptáci a savci v třetihorách. V současnosti je známo asi 37600 druhů ţijících (recentních) obratlovců. Kromě toho bylo popsáno mnoho druhů vyhynulých (fosilních), které ţily v minulých geologických dobách.
Třída paryby
Mezi paryby patří například ţraloci a rejnoci, patří k nejstarším zástupcům obratlovců.
Společné znaky paryb:
Stanoviště: Slané vody (některé druhy migrují: ţralok hnědý, ţralok bělavý,...).
Vzhled: Výrazná hřbetní ploutev. 5-7 ţaberních štěrbin. Hydrodynamický tvar těla. Břišní ploutve posunuty aţ k řitním. Štěrbinová ústa. Asymetrická ocasní ploutev. Menší oči (dobře reagují na světlo, špatně rozlišují předměty).
Obecně: Chrupavčitá kostra. Silné zuby (tří řady zubů, které neustále dorůstají, dvacetiletý ţralok vymění aţ 3000 zubů). Nemají plynový měchýř, k vyrovnávání tlaku slouţí játra. Rozmnoţování: Vnitřní oplození. Jsou ţivorodí, i vejcorodí.
Třída ryby Řád velkoústí
Obecně: Jsou to dravé, hlubokomořské ryby (žijí 1000-2000 m pod hladinou moře), často bizardních tvarů.
Délka: aţ 35 cm, Hmotnost: aţ 30 kg Popis: Velká ústa, mimořádně dlouhé průsvitné tesáky, největší z nich se jí nevejdou do tlamy a vyčnívají ven.
Z hřbetní ploutve vybíhá obloukovitě zatočená světélkojící vábnička. Navíc má Zubatka na těle podélné řady fotoforů. Vše výše zmiňované slouţí k lákání kořisti.
Rozmnoţování: Je odděleného pohlaví. Ke tření dochází během celého roku.
Potrava: Většinou menší ryby
Rozšíření: Vody tropického, subtropického a mírného pásu na celém světě.
Charakteristika: Tato zubatka je jedna z asi šesti druhů které žijí ve velkých hloubkách na celém světě.
Řád sumci
Obecně: Všichni sumci mají rádi stín, někdy aţ tmu.
Vandelie slepá
Obecně: Ţije v jeskynních systémech, má zakrnělé oči.
U všech sumců je vyvinuta
dobrá péče o potomstvo, samec hlídá jikry.
Krunýřovci
Obecně: Častý chov v akváriu.
Přezdívá se jim "rybky popelářky", protoţe ţerou mrtvé ryby.
Vzhled: Samci mají výrazné výrůstky na hlavě.
Rozmnoţování: Třou se v úzké skulince
do které je jen jeden vchod. Tu samice hned po vytření opouští, samec zde zůstává a stará se o mláďata a to a ţ do té doby neţ jim vyrostou kostěné destičky.
Sumci mají holé tělo které je někdy podepřené kostěnými destičkami.
Většina sumců má vousky kolem úst.
Sumečci
Vzhled: Aţ 8 vousků kolem úst.
Rozmnoţování: Samec hlídá potomstvo aţ do osamostatnění.
Sumec velký
Rozšíření: Evropa, vyskytují se i u nás.
Sumeček ţraločí Stanoviště: Hlavně členitý břeh.
Vzhled: Délka aţ 2,5 metrů.
Věk: Aţ 30 let.
Rozmnoţování: Samička klade aţ 700 tisíc jiker.
Pasumec elektrický
Obecně: Přeměna svaloviny v elektrický orgán, který můţe vytvořit napětí aţ 350 voltů. Vydávají zvuky třením třetího obratle o plynový měchýř.
Trnovcovití
Obecně: Vydávají zvuk třením trnů v ploutvích.
Při slově sumec, člověka nejspíš napadne sumec velký, mezi sumce ale patří i parazitické druhy např. 2,5 centimetrů
Všichni sumci mají ústa postavená ke dnu, při krmení sumců v zajetí se proto musí pouţívat krmiva, která ihned spadnou ke dnu (nevznášejí se na hladině).
Pancéřníčkovití
Obecně: Častý chov v akváriu.
Zajímavost: Polykají vzduch a přijímají ho střevem.
