Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2019 Violetta Venitskovska
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Studijní obor: Podniková ekonomika a management
Název bakalářské práce:
Míra korupce a ekonomická výkonnost
Autorka bakalářské práce: Violetta Venitskovska Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jana Soukupová, CSc.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma
„Míra korupce a ekonomická výkonnost“
vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.
V Praze dne 1. 12. 2019 ……….
Violetta Venitskovska
P o d ě k o v á n í
Tímto bych ráda poděkovala Ing. Janě Soukupové, CSc. za cenné a podnětné rady a připomínky, kterými přispěla a pomohla ke vzniku této
bakalářské práce.
Název bakalářské práce:
Míra korupce a ekonomická výkonnost
Abstrakt:
Tato bakalářská práce je zacílena na míru korupce a ekonomickou výkonnost v zemích Evropské unie. V teoretické části je charakterizován pojem korupce, její formy, důsledky a příčiny vzniku korupce, měření korupce a boj proti ní. Praktickou část tvoří regresní a korelační analýza, která ukazuje závislost mezi vnímáním korupce a makroekonomickými ukazateli v zemích Evropské unie. Sledované ukazatele jsou CPI, HDP v PPP, HDI, FDI a míra nezaměstnanosti. Cílem práce je prokázat, zda existuje vztah mezi danými ukazateli a následně zjistit, jak silná závislost mezi nimi je.
Klíčová slova:
Korupce, členění korupce, důsledky a příčiny korupce, měření korupce, boj proti korupci, index vnímání korupce, hrubý domácí produkt v paritě kupní síly, index lidského rozvoje, přímé zahraniční investice, míra nezaměstnanosti, regresní a korelační analýza.
Title of the Bachelor´s Thesis:
Corruption rate and economic performance
Abstract:
This Bachelor´s thesis is focused on a level of corruption and economic perfomance in countries of EU. The theoretical part describes the concept of corruption, its varieties, consequences and causes of the corruption, measuring corruption and fighting against it. The basis of the practical part is a regression and correlation analysis, which shows the dependence between the perception of corruption and macroeconomic indicators in European Union countries. These observed indicators are CPI, GDP in PPP, HDI, FDI and unemployment rate. The aim of the thesis is to find out if there is a relation among these indicators and then how strong is a dependency among them.
Keywords:
Corruption rate, varieties of corruption, causes of corruption, consequences of corruption, measuring corruption, fight against corruption, the corruption perceptions index, gross domestic product (at purchasing power parity) per capita, human development index, foreign direct investment, unemployment rate, regression and correlation analysis
Obsah
Úvod ...8
1 Teoretická část ...9
1.1 Definice korupce ...9
1.2 Formy korupce ... 11
1.2.1 Dělení podle sektoru ... 11
1.2.2 Intenzita korupčního jednání ... 12
1.2.3 Oblasti výskytu korupce ... 12
1.3 Příčiny korupce ... 13
1.4 Důsledky korupce ... 14
1.4.1 Politické důsledky ... 15
1.4.2 Sociální důsledky... 15
1.4.3 Ekonomické důsledky ... 16
1.5 Měření korupce ... 18
1.5.1 Expertní hodnocení ... 20
1.5.2 Šetření v rámci firem a obyvatel ... 21
1.5.3 Složené indexy ... 22
1.5.4 Kardinální odhady rozsahu korupce ... 23
1.6 Boj proti korupci ... 24
2 Praktická část ... 27
2.1 Index vnímání korupce ... 27
2.2 Makroekonomické ukazatele... 28
2.3 Regresní a korelační analýza ... 29
2.4 Index vnímání korupce v Evropské Unii ... 30
2.5 Hrubý domácí produkt v paritě kupní síly ... 31
2.6 Míra nezaměstnanosti ... 32
2.7 Index lidského rozvoje ... 33
2.8 Přímé zahraniční investice ... 34
2.9 Regresní analýza ukazatele CPI ... 35
2.10 Porovnání CPI s HDP v PPP ... 39
2.11 Porovnání CPI s mírou nezaměstnanosti ... 42
2.12 Porovnání CPI s FDI ... 42
Závěr ... 44
Seznam literatury ... 46
Seznam obrázků a grafů ... 49
Přílohy... 50
Úvod
V současné době je korupce téma, o němž jsou vedeny diskuze neustále a ve všech částech světa. Jedná se o fenomén, který je jedním z podstatných okolností bránících efektivnímu rozvoji států a představujícím tak velkou sociální hrozbu.
Korupce ovlivňuje život každého člověka, ať se jedná o vládní úředníky, občany či policii. Každý den je vyvíjeno značné úsilí v boji proti korupci, avšak je patrné, že tento jev již nikdy naprosto nezmizí z našeho světa.
Tato bakalářská práce se zaměřuje na vztah mezi mírou korupce ve státech Evropské unie a jejich ekonomickou výkonností i to, zda se opravdu ekonomikám jednotlivých států samotné snižování korupce daří.
Předkládaná práce je tvořena dvěma částmi, teoretickou a praktickou. Základem teoretické části je definice korupce, jejíž kořeny sahají do dob starobylého Babylonu.
Dále je zde rozebíráno, jakých forem může korupce nabývat v jednotlivých sektorech a také v jaké intenzitě. Aby byla korupce pochopena správně, musí být známy důvody jejího vzniku. Nejčastější z nich jsou zahrnuty právě v teoretické části bakalářské práce.
Již v dřívější historii lidstva mohly být dokumentovány mnohé důsledky, které po sobě korupce nechává v různých sférách, jako je sociální, politická nebo ekonomická. Tyto důsledky je zapotřebí empiricky změřit, čímž se zaobírá další kapitola, která vysvětluje různé metody měření korupce odborníky, ale i širokou veřejností. Poslední kapitola popisuje, jak komplikovaný a náročný boj proti korupci může být.
V praktické části je provedena regresní a korelační analýza míry korupce a zvolených makroekonomických ukazatelů v zemích Evropské unie, tak aby byla prokázána anebo vyvrácena závislost mezi jednotlivými ukazateli a mírou korupce.
Prostřednictvím této metody je také možné určit, jak silný negativní vliv má korupce na ekonomickou efektivitu. Pomocí grafického srovnání bude ověřena hypotéza o vlivu korupce na hrubý domácí produkt, míru nezaměstnanosti, objem přímých zahraničních investic a index lidského rozvoje. K výpočtu korelační a regresní analýzy je využíván počítačový program MS Excel.
1 Teoretická část
1.1 Definice korupce
Na světě existuje jev, jenž nese název „korupce“ a nejspíš by se nenašel jediný člověk, který by nevěděl, co se pod ním skrývá. Lidstvo je s tímto fenoménem už dávno seznámeno. Například, již sám Aristoteles zmiňoval, že „… nejdůležitější věcí v každém státním systému je zajistit věci zákonem a zbývající částí plánu tak, aby úředníci nemohli profitovat“ (Aristoteles in Lockwood & Samaras, 2015, s. 547).
Poprvé se civilizovaná společnost potkala s korupcí již v nejstarobylejším čase Babylonu. V klínových písmech starověkého Babylonu byly nalezeny zmínky, že již v této době sumerského krále Urukagina existoval problém překonávání a zneužívání soudců a úředních osob protiprávním odškodněním (Velká sovětská encyklopedie, 1997, s. 94).
Mnoho západních myslitelů věnovalo velkou část své pozornosti řešení projevů korupce. Jedním z nich byl jistě významný italský filozof Niccolo Machiavelli, jehož přesvědčení na téma korupce je i dnes velmi relevantní. Politický myslitel srovnával korupci se „souchotinami“, které bylo na počátku velmi obtížné rozpoznat, avšak snadno léčit, ovšem jen do bodu, kdy se choroba rozvinula a nakazila mnoho lidi a dodává, že „… i když ji bylo snadné rozpoznat, ale velmi těžké vyléčit“ (Machiavelli, 1954, s. 137). Tato prostá a stará pravda je stále velmi aktuální vzhledem k současné situaci týkající se šíření korupce po celém světě. Stejně tak funguje korupce ve státních záležitostech. Platí, že je-li takové počínající „onemocnění“ odhaleno včas, zbavit se jej nebývá obtížné.
Korupce je v současném světě jedním z nejnebezpečnějších sociálních jevů, který přímo ovlivňuje zájmy společnosti i státu. Není těžké si všimnout, že se rozšíření a sociální nebezpečí tohoto jevu skokově zvyšují především v případě velkých sociálních otřesů, které jsou často doprovázeny téměř úplným zničením právní legitimity a současným zvýšením závislosti populace na jisté svévolnosti úředních osob.
Je důležité vidět rozdíl mezi „prvorozenou“ příčinou vzniku korupce, která se v podstatě může skrývat v samotné společnosti, a důvody jejího růstu anebo poklesu (Dorogin, 2014, s. 434).
Bylo by však chybné myslet si, že korupce vzniká shodně vždy a všude a že důvody jejího výskytu a důsledky jsou tedy vždy totožné.
Nejjednodušší definice korupce je následující: podplácení a úplatnost vládních úředníků, úředních osob, veřejných a politických osobností. Pochopitelně existují i jiné, přičemž rozhodující význam pak zde mají národní mentalita, právní, náboženské a etnické tradice (Ivanov, 2015, s. 142).
Výklad pojmu korupce je stanoven kombinací různorodých činů anebo nečinností vyjádřených nezákonným obdržením majetku, služeb nebo výsad, jakož i poskytování takových výhod.
Korupce negativně ovlivňuje národní hospodářství, předem vytváří nevyvážené postavení pro zkorumpované, a naopak čestné podnikatele, což ničí konkurenceschopnost na vnějších i vnitřních trzích.
Korupce se může projevovat v různých formách. Nejnebezpečnější formou je srůstání zločinných aktivit se státními strukturami, přičemž úřední osoby mají především zájem o vlastní profit a obohacení. Korupce tak zvládá poskytovat krytí trestných činů u těch jednotlivců, kteří využívají vlastní oficiální postavení. Účastníci korupce často využívají vlastní peněžní fondy, které vznikají z odklánění „trestných“
finančních zdrojů. Ty jsou pak připraveny na podplácení úředních osob.
Zločinné skupiny se úmyslně a záměrně snaží zapojit do svého okruhu užitečné osoby, kterými bývají určité zkorumpované státní orgány a veřejné organizace, které mohou vytvářet podmínky bránící různým regulačním organizacím bojujícím proti korupci v jejich činnosti, také kompromitování anebo neutralizaci jejich činností, osvobozování členů trestné skupiny od trestní odpovědnosti nebo také zmírnění trestů či právní poradenství a poskytování různých druhů dokumentů kryjících zločince.
Korupce nabývá různých forem a způsobů vyjádření, a to jak ekonomických, právních, tak i smíšených. Úřední osoby podílející se na korupčních trestných činech mívají patrony, tj. osoby zastávající odpovědné vládní funkce.
Korupce je charakteristická řadou rysů. Jednak ve společnosti, která je korupcí zasažena, je stanovena určitá sazba platná pro takový druh služeb a zaujatým stranám je známa. Dalším nezbytným znakem korupce je možnost její existence pouze v oblasti veřejných služeb, avšak v mnoha zemích je znatelná existence korupce v širším pojetí.
Pokud v boji proti korupci nebudou přijata radikální účinná opatření, může to vést ke vzniku situace, kdy se z trestního, hospodářského a sociálního problému vyvine politický problém a získá rozsah národní pohromy, která bude podkopávat základy ústavního systému země (Kashirkina, 2014, s. 5).
Korupce zpomaluje proces sociálně-ekonomického rozvoje, budování tržní ekonomiky a získávání investic. Negativně ovlivňuje politické a sociální instituce demokratického státu a je obrovskou hrozbou pro budoucí vývoj země. Aby bylo možné úspěšně bojovat proti korupci, je třeba nejprve zjistit, jaké jsou hlavní formy korupce ve společnosti. Korupci lze klasifikovat podle mnoha kritérií:
podle typu výhody (dosažení zisku nebo snížení nákladů);
podle zaměření (interní a externí);
podle způsobu interakce subjektů, stupně centralizace atd.
Zabránit korupci je možné, je-li řešena celá řada opatření politické, hospodářské, právní a organizační povahy. Mezi nimi je záhodno vyzdvihnout:
zvýšení materiální spokojenosti státních zaměstnanců, zejména úředních osob, které pracují v protikorupčních řízení a bojují tak s tímto negativním jevem;
vytváření a podpora negativního vnímání občanů ve vztahu ke korupci;
zvýšení profesionality úředních osob činných v trestním řízení;
při jmenování státní úřední osoby, zejména do vysokého postavení, věnovat větší pozornost takovým vlastnostem, jako jsou morální stabilita, poctivost a nepodplatitelnost;
zajištění kontroly příjmů státních zaměstnanců a legality jejich činnosti;
vytvoření reálného tržního prostředí, zajištění liberalizace hospodářství, snížení daňového zatížení výrobců zboží a služeb;
zajištění zásady nevyhnutelnosti odpovědnosti a trestu za korupční trestné činy;
zavedení účinného postupu pro konfiskaci výnosů z trestné činnosti a nabytého majetku.
V jakékoliv společnosti vláda bude mít určité výhody a privilegia. Je nezbytné, aby výsady, které společnost nabízí, byly jasně stanoveny zákonem a nepřesahovaly minimum potřebné pro jejich normální fungování (Marčenko, 2015, s. 418).
Závěrem je možné konstatovat, že korupce je sociální jev spočívající v rozkladu společnosti a státu, kdy státní úřední osoby, resp. osoby oprávněné vykonávat veřejné a jiné řídící funkce, včetně soukromého sektoru, používají své oficiální pozice, které jsou v rozporu se zájmy vykonávaných služeb a stanovenými právními a morálními normami pro osobní nebo skupinové obohacení.
1.2 Formy korupce
Korupce je natolik obsáhlým tématem, že v různých literárních zdrojích je možné najít různorodé dělení jejích forem. Kupříkladu Volejníková (2007) ve své knize Korupce v ekonomické teorii a praxi zmínila rozdělení forem korupce v návaznosti na intenzitu (rozsahu) a závažnost korupčního chování.
Dále je možno korupci dělit podle sektoru a podle oblasti výskytu. Následující podkapitoly se zaměří právě na toto dělení korupce.
1.2.1 Dělení podle sektoru
S rozdělením forem korupce podle sektoru je možné seznámit se v článku Vladislava Mana s názvem K problematice minimalizace korupce v podmínkách současné České republiky. Autor dělí korupci na dva sektory, na veřejný a soukromý.
Korupce ve veřejném sektoru se člení na politickou a byrokratickou. V knize Korupce: ekonomie vs. mýty se dle Rysky a Průši (2013) byrokratická korupce projevuje v jakýchkoliv formách poskytování úplatku státním úředním osobám.
Politická korupce jako sociální jev je formou zneužití moci. Lze usuzovat, že jakákoli korupční činnost vládních úředních osob jakékoli úrovně nebo místní správy, má politický obsah, a proto by měla být považována za politickou korupci.
S korupcí v soukromém sektoru se dá většinou setkat při konkurenci firem.
Nejčastějším projevem korupce v soukromém sektoru je obchodní úplatkářství, jehož předmětem je úřední osoba vykonávající manažerské funkce jakéhokoli druhu. V tomto sektoru je také ustanoven termín klientelismus, který určuje nerovné podmínky soutěže v oblasti malých a středních podniků. Podnikatelé, kteří nečestně dosahují určitých cílů díky podplacení svých patronů, často dostávají výhody, které nesouvisejí s kvalitou výrobků a služeb. Současně na cestě firem, připravených vyrábět lepší výrobky za nižší ceny, rozvíjejí umělé bariéry budované zkorumpovanými byrokraty.
1.2.2 Intenzita korupčního jednání
Další rozdělení korupce je možné popsat podle její intenzity (rozsahu), která se člení na malou (bagatelní) a velkou (organizovanou) (Volejníková, 2007):
Malá korupce parazituje na blahobytu „obyčejných lidí“. Většina občanů cítí vliv korupce zejména v oblasti zdravotnictví, školství, bydlení a komunálních služeb. Na první pohled je škoda způsobená zkorumpovanými činy v těchto oblastech nevýrazná, avšak časté zneužívání korupce se rychle může stát systematickým, což vede k vytváření vlivu na většinu obyvatelstva.
Velká korupce se většinou vyskytuje ve spojitosti se státními finančními a komoditními toky. V podmínkách oslabující kontroly ze strany veřejných a státních institucí nespolehlivé úřední osoby často využívají také situace k dosažení jejich osobních nebo skupinových cílů a zájmů. Tato korupce silně ovlivňuje nejen veřejnou, ale i soukromou ekonomiku.
1.2.3 Oblasti výskytu korupce
V případě členění korupce ze strany oblasti výskytu je vidět, že se nejčastěji korupce projevuje v politice a dalších s ní souvisejících oblastech (Volejníková, 2007):
Politická korupce – využívání osobou, která vykonává státní funkce, statusu veřejné moci, kterou představuje pro účely protiprávního využívání výhod ve prospěch osobní, skupiny nebo ve prospěch třetích stran.
Korupce v soukromém sektoru – všechno, co se týká konkurenční soutěže firem.
Může se jednat o obchodní úplatkářství, firemní korupci, podplácení manažerů atd.
Korupce ve veřejném sektoru – projevuje se v oblastech, se kterými se člověk setkává každodenně, jsou to zdravotnictví, školství, soudnictví, policie.
Vnitřní korupce – vzniká mezi členy jedné organizace, většinou je jejím cílem dosažení lepší pozice.
Korupce v médiích – objevuje se výjimečně. Projevuje se jako zprostředkování klamné informace ve prospěch konkrétní osoby, skupiny nebo kampaně, často se týká politické oblasti.
Korupce ve státní správě – vyskytuje se v oblastech celní správy, úřadu práce, správy daní. Projevuje se v neoprávněném manipulování se státním majetkem.
Korupce v municipalitách – objevuje se v samosprávních orgánech. Spadají sem zaměstnanci úřadů, starostové, členové obecních zastupitelstev atd.
1.3 Příčiny korupce
V současné době mezi globálními problémy naší doby, na jejichž řešení závisí další vývoj světové komunity v novém století, je jedním z akutních a „krvácejících“
právě korupce. Je proto důležité odhalit příčiny korupce.
Problém korupce je velmi rozšířený a stal se systémovým problémem, který ovlivňuje všechny oblasti lidského života. Mezi hlavní příčiny fenoménu korupce lze zařadit:
nedokonalost tržních vztahů v ekonomice;
mezery v legislativě;
výlohy na formování morálního postavení občanů.
Prioritním úkolem vykořenění hospodářských zločinů je rozvoj opatření k boji proti korupci státních zaměstnanců (zákaz podnikání, včetně uzavírání jakýchkoliv transakcí se soukromými společnostmi a firmami nebo účasti na jejich činnosti).
Korupce se někdy snaží vytvořit monopol v jakémkoli konkrétním odvětví hospodářství nebo průmyslu.
Korupce ve státním aparátu a slabost orgánů zajištujících ochranu práv vytváří vhodné podmínky pro rozvoj trestních činů, což dále vede ke zvýšení kriminality a ke snížení legitimních způsobů k dosažení společensky přijatelných cílů (Morozova, 2013, s. 8).
Korupčníci se neustále přizpůsobují měnící se situaci, snaží se využít příležitosti, které se vyskytují v procesu technologických, politických a ekonomických změn a zároveň se vyhýbají vnější kontrole. Růst globálního ekonomického systému otevírá nové možnosti pro páchání trestných činů. Jednoduché podvody založené na získání důvěry oběti nebo komerční podvody mohou díky rozšířenému používání nových komunikačních prostředků překročit hranice státu.
Policie a vyšetřovací orgány v některých regionech a v rozvojových zemích nemají prostředky, odborníky a další zdroje potřebné k vyšetřování takových případů.
Dokonce i bohaté země jsou nuceny provádět vyšetřování pouze u určitých trestných činností.
Korupce nejčastěji vzniká, existují-li již jiné formy institucionální neefektivnosti, například politická nestabilita, byrokratické překážky, slabé legislativní a soudní systémy. To vyvolává otázku, zda je možné prokázat, že korupce, a nikoli jiné faktory, které s ní souvisejí, je sama o sobě příčinou nízkého hospodářského růstu.
Regresní analýza poskytuje některé důkazy, že při přehlížení jiných forem institucionální neefektivnosti, kupříkladu jako je politická nestabilita, korupce sama může zpomalit hospodářský růst (Mulukajev, 2012, s. 11).
Je však velmi obtížné jednoznačně prokázat, že příčinou problému je pouze korupce, nikoli institucionální slabiny, které s ní úzce souvisejí. Je jisté, že se takové jevy navzájem podporují (kupříkladu různá omezení vytvářejí příležitost ke vzkvétání korupce a zkorumpovaní byrokraté mohou zvýšit omezení, aby mohli vybírat další úplatky) a zbavení korupce pomáhá zemi překonat její institucionální slabiny, stejně jako omezení institucionálních slabin pomáhá v boji proti korupci.
Účastníky korupcí mohou být nejrozmanitější orgány: policie a další orgány zajišťující ochranu práv; ozbrojené síly schopné poskytovat informace o plánech jednání proti organizovanému zločinu; soudní orgány zajišťující příznivé výroky pro zločince nebo alespoň vynesení změkčených rozsudků; právní orgány, které mohou zabránit přijímání bezpodmínečných zákonů proti trestné činnosti anebo eliminování již přijatých zákonů. Důležitým předmětem korupce zůstávají nejvyšší výkonné orgány, které mohou poskytnout účinné krytí a podporu. Korupce navíc podkopává roli právních norem a zákonů, výrazně oslabuje státní instituce a podkopává schopnost státu vykonávat normální funkce na ochranu práv svých občanů.
Korupce tudíž hraje zvláštní roli při ohrožení ústavního systému. Veřejnost, která si všímá projevů korupce u úředních osob vládních institucí, začíná projevovat hlubokou nedůvěru k úřadům, zažívá strach a neochotu s ní spolupracovat.
To způsobuje vážné poškození struktur společnosti. Rozsáhlá korupce vede k cynickému postoji těch, kteří viděli, že prodejnost státních úředních osob jde ruku v ruce s beztrestností pro zločince (Kuznetsova, 2014, s. 56).
1.4 Důsledky korupce
Korupce má neblahý účinek na všechny sféry společnosti: ekonomickou, sociální a politickou. Negativní důsledky vyvolané tímto jevem nejen brzdí progresivní a pokračující rozvoj společnosti, ale také vážně ohrožují zájmy národní bezpečnosti v zemi.
1.4.1 Politické důsledky
Sektor politiky mění směr od národního rozvoje k zajištění blahobytu poměrně úzkého okruhu lidí, korupce přispívá k posunu politických cílů od národních k zajištění vlády oligarchických klanů a skupin. Neochota nebo neschopnost vlády překonat korupci vede ke snížení důvěry ve vládu, způsobuje zklamání z hodnot demokracie, která tkví především v oddělení legislativních, výkonných a soudních mocí. Korupce naopak vede ke sloučení těchto vládních mocí. V budoucnosti demokracie může přispět k přechodu na jinou, rigidnější formu vlády, kupříkladu diktaturu, což dále zapříčiňuje růst odcizení vlády od společnosti a pokles politické konkurence. Pokles politické soutěže je způsoben tím, že ve skutečnosti politici nejsou zvoleni národem, zatímco si
„kupují“ svá místa v reprezentativních orgánech. To vše vede k tomu, že zájmy voličů přestávají být pro politiky důležité. Korupční subjekty skrývající svůj kapitál v zahraničí přispívají ke zradě zájmů národní bezpečnosti. Na mezinárodní úrovni prestiž země neustále klesá a roste hrozba její politické a ekonomické izolace.
1.4.2 Sociální důsledky
V sociální oblasti jsou negativní důsledky korupce následující:
korupce prohlubuje rozdíl mezi deklarovanými a skutečnými hodnotami, což vytváří „dvojí standard“ morálky a chování mezi členy společnosti. To vede ke skutečnosti, že se peníze stávají jediným měřítkem ve společnosti, načež je důležitost člověka určována pouze velikostí jeho osobního majetku bez ohledu na to, jak byl získán. Dochází k devalvaci a demolici civilizovaných sociálních regulátorů chování lidí: morálních standardů, náboženského práva, veřejného mínění atd.;
korupce přispívá k nespravedlivému přerozdělování bohatství ve prospěch úzkých oligarchických skupin, což má za následek prudký nárůst majetkové nerovnosti mezi obyvatelstvem, přičemž významná část společnosti chudne a zvyšuje se sociální napětí v zemi;
korupce diskredituje zákon coby hlavní nástroj regulace života státu a společnosti, ve veřejném povědomí se vytváří myšlenka bezbrannosti občanů před vládou a zločinem;
jsou odváděny kolosální finanční zdroje, které by měly být správně utraceny na dosažení cílů sociálního rozvoje, rozpočtová krize se tak zhoršuje a snižuje se schopnost vlády řešit sociální problémy;
expanze korupce v nevládních, neziskových, veřejných organizacích vede ke snížení efektivity jejich práce, poněvadž jejich zástupci nadále nemají zájem hájit práva svých účastníků a občanů.
V důsledku výše uvedeného roste sociální napětí, což poráží celou ekonomiku státu a ohrožuje politickou stabilitu v zemi.
1.4.3 Ekonomické důsledky
Ekonomické ztráty kvůli korupci lze rozdělit do dvou kategorií: přímé a nepřímé. Přímé ztráty lze charakterizovat jako nedostatek rozpočtových příjmů a neefektivní vynakládání rozpočtových prostředků v důsledku korupce. Nepřímé ztráty jsou pak obecným poklesem ekonomické účinnosti spojené s korupcí, a navíc se dále rozdělují na dvě součásti. První je popisována ztrátami spojenými s příčinami korupce.
Příkladem mohou být administrativní překážky, které vedou ke korupci a současně snižují efektivitu ekonomiky. Druhou částí jsou ztráty způsobené samotnou korupcí.
Kupříkladu pokles investičního toku kvůli korupci. Vyhodnocení ekonomických důsledků korupce nebo, přesněji řečeno, posouzení dopadu korupce na výkonnost nebo neefektivita fungování ekonomického systému či alespoň jeho části v důsledku korupce týkající se jednotlivých odvětví, organizací i struktur, jsou jedním z nejdůležitějších, ale zároveň velmi málo prostudovaných oblastí tohoto fenoménu.
V oblasti ekonomiky korupce způsobuje:
expanzi stínové ekonomiky1
Korupce přispívá k vytváření příznivých podmínek pro utváření a rozvoj organizované stínové ekonomiky. To vede ke snížení daňových příjmů do státního rozpočtu, k odlivu kapitálu do zahraničí, což ztěžuje schopnost státu účinně plnit své hospodářské, politické a sociální funkce.
porušení konkurenčních mechanismů na trhu
Jelikož se v takovém prostředí většinou vítězem nestává ten, kdo je konkurenceschopný, ale ten, kdo dokázal získat výhody díky úplatkům. To přispívá ke vzniku monopolních trendů v ekonomice, snižuje účinnost jejího fungování a diskredituje představu o nezávislé soutěži. Kupříkladu v důsledku nespravedlivého výběrového řízení zakázku obdrží nespolehlivý dodavatel. Ztráty spojené s touto okolností jsou přitom mnohem větší než sama hodnota úplatku, která způsobila nespravedlivé rozhodnutí výběrového řízení.
neefektivní rozdělování státních finančních prostředků
Zejména při rozdělování vládních prostředků a přidělování půjček, čímž brání účinné realizaci vládních programů, což dále zhoršuje rozpočtové problémy země.
Logika hodnocení neefektivního využití rozpočtových prostředků je následující:
rozpočtové výdaje jsou porovnávány před a po aplikaci protikorupčních opatření.
Rozdíl mezi starými a novými výdaji lze interpretovat jako ztráty, ke kterým došlo před zavedením protikorupčních opatření. Například podle organizace Transparency
1 Stínovou ekonomiku lze vymezit jako sociálně-ekonomické vztahy mezi jednotlivými občany, sociálními skupinami o využívání státního majetku pro osobní nebo skupinové zájmy.
International2 v Itálii, kde se odhad objemu korupce rovnal 60 miliardám EUR ročně, tj. 3 % HDP, se po akci „Čisté ruce“, která byla zaměřena proti korupční činnosti a proběhla v letech 1992–1994, účinnost státních investic výrazně zvýšila. V některých případech byly změny velmi významné: například cena jednoho kilometru metra klesla o 57 % a byla dokončena výstavba nového mezinárodního letiště s náklady o 59 % nižšími, než bylo plánováno. Aktivity městských společností přestaly být nerentabilní, což umožnilo snížit komunální daně.
růst nákladů výrobců
Korupce zvyšuje náklady výrobců, což způsobuje zvýšení cen na straně spotřebitelů. Výsledkem je, že korupce vede k nespravedlivému rozdělení příjmů a obohacuje zkorumpovanou osobu na úkor ostatních členů společnosti.
nedůvěra k vládě
Účastníci trhu ztrácejí důvěru ve schopnosti vlády stanovit, kontrolovat a dodržovat čestná pravidla tržní hry. Investiční klima se zhoršuje, a proto se neřeší problémy s překonáním poklesu výroby a aktualizace základních fondů.
negativní vliv na investice
Korupce negativně ovlivňuje investiční aktivitu různorodých podniků, na kterých částečně zaleží HDP státu, obchodování a přímé investování ze zahraničí.
Investoři dobře rozumí tomu, že čím silnější korupce je, tím méně atraktivní, a naopak rizikovější je tento stát pro investování. Investoři vždy berou v úvahu rizika při hodnocení svých projektů, možnosti vstupu na nové trhy a vytváření pracovních míst. Proto podnikatelé usilují o investování do zemí a teritorií s nejnižší úrovní rizika.
Vysoké riziko také ovlivňuje investice do cenných papírů a bankovních vkladů.
Korupce ničí spravedlivou hospodářskou soutěž, vede k diskriminaci hospodářských subjektů, monopolizaci, nižší výkonnosti trhů a způsobuje růst transakčních nákladů.
Kupříkladu Maurova studie3 dokázala, že korupce má negativní účinek na investice a prokázala inverzní závislost úrovně korupce a podílu investic na HDP. Studie dospěla k výsledku, že zvýšení korupce o jeden bod na škále 0–10 povede k poklesu investic přibližně o 1–2,8 % (Vymětal, 2005). Existuje mnoho dalších studií, které prokázaly podobný výsledek, jsou to studie Brunettiho, Kisunkyho a Webera, Keefera a Kracka4 atd.
Nehledě na to, že závislost mezi korupcí a investicemi byla prokázána, vyskytuje se i opačná tendence. Wademan přispěl k názoru, že se korelace mezi korupcí a podílem investic na HDP může projevovat ve značné síle i v zemích, kde se korupce pokládá
2 Transparency International je mezinárodní nezisková nevládní organizace, jejímž cílem je bojování proti korupci. Byla založena v roce 1993 bývalým ředitelem Světové banky. Poskytuje poradenské služby, sleduje korupci, prosazuje protikorupční zákony, tvoří analýzy korupčních aktivit.
3 Studie byla provedena v roce 1995 na vzorku 67 zemí.
4 Původně v Brunetti, A. – Kisunko, G. – Weder, B.: Credibility of Rules and Economic Growth – Evidence from a World Wide Private Sector Survey, Background paper for the World Development Report 1997 (Washington: The World Bank)
za relativně nízkou, ale přitom závislost se snižuje v zemích se silnou korupcí.
Z toho vyplývá, že v některých zemích mají korupční praktiky markantnější dopad na rozhodování o investicích, než je vlastní úroveň korupce.
Vymětal došel k závěru, že se záporný dopad na investice většinou vyskytuje z důvodu nejistoty a zvýšeného nebezpečí nezdaru, snížení zajištění a vymahatelnosti vlastnických práv i zvýšení dodatečných nákladů.
Mezi další ekonomické důsledky patří zvýšení cen v administrativě, úroveň chudoby, rozhodování na základě peněz, nikoli na základě lidských potřeb, zvýšení rozpočtové náročnosti, snížení celkové částky určené na veřejné účely atd.
Existuje nepoměrné množství faktorů, které mají velmi negativní vliv na ekonomický růst, rozvoj zemí a pokles HDP, přičemž korupce je velmi vlivným jevem, který snadno a vážně poškozuje blahobyt celého státu, obzvlášť v případě, že korupce již funguje na systematické úrovni.
1.5 Měření korupce
Měření korupce je důležitým prvkem jakékoli národní nebo regionální protikorupční strategie. Pravidelné studie ohledně rozsahu korupce jsou zdrojem údajů o faktorech, které umožňují přetrvávání korupce v jejích různých formách, a pomáhají tak vyvinout odpovídající protikorupční opatření. Měření korupce samo o sobě je silným prostředkem prosazování politiky: výsledky výzkumu přitahují a posilují pozornost veřejnosti k problematice nebezpečí korupce a pomáhají jí tak vyvíjet nátlak na vládu.
V procesu měření korupce výzkumníci narážejí na značné problémy. Je třeba rozumět tomu, že tento trestný čin v podobě korupce v dané oblasti se vyznačuje vysokou latencí, existuje ve skrytém stavu. Nelegálnost tohoto hospodářského chování spočívá v tom, že je většinou skryto před oficiální statistikou a že účastníci nejsou ochotni zveřejnit svou účast.
Nízká úroveň registrovaných trestných činů souvisejících s porušováním protikorupčních právních předpisů neznamená vždy, že tento problém ve společnosti neexistuje. Jednak protikorupční právní předpisy mohou být neúčinné, například pokud v právních předpisech státu není dostatečně a jednoznačně definováno, co znamená střet zájmů, pak je v tomto případě téměř nemožné, aby byla jednotlivá úřední osoba odpovědná za to, že využila svého oficiálního postavení ve svých vlastních zájmech.
Dále lze nízkou úroveň registrovaných trestných činů vysvětlit korupcí právních a soudních systémů, která znemožňuje provádět výkon spravedlnosti. Další příčinou může být absence společného chápání korupce jako sociálně-ekonomického jevu, což vzhledem k rozmanitosti zkorumpovaných praktik není nikterak překvapivé, poněvadž hybným podnětem korupčníků je osobní zisk, a proto tito budou vždy velmi kreativní při hledání nových způsobů, jak se nelegálně obohatit.
Při určování míry korupce je důležité určit rozsah a předmět studie, konkrétně:
úroveň korupce v zemi, městě, regionu, sektoru;
vnímání korupce (například možnost přijímání služeb prostřednictvím úplatků, obecný přístup k možnosti úplatkářství, spolehlivost poskytování úplatku);
ukazatele správy (soudní nezávislost);
ukazatele důvěry veřejnosti (kupříkladu obecná úroveň důvěry občanů ve vládu, zákonodárné, soudní, výkonné orgány);
obchodní výkonnost;
rizika korupce podniků;
další kritéria (svoboda informací, politická korupce atd.).
Studium rozsahu korupce zahrnuje použití následujících nástrojů:
sociologický průzkum občanů, organizací a vládních orgánů zaměřený na zkoumání korupčních praktik;
analýza statistik řešených případů, které lze klasifikovat jako trestné činy související s korupcí;
analýza stávajících studií věnujících se korupci;
analýza oficiálních statistik, které mají pomocný význam a umožňují uvést některé nepřímé odhady;
analýza korupce, která se týká výkonných orgánů.
Sociologický průzkum se ve skutečnosti stal hlavním nástrojem pro vyšetřování korupce a skládá se ze tří složek: průzkumu občanů, průzkumu organizací (podnikatelů) a průzkumu orgánů vlády. Na základě průzkumu těchto skupin lze vypočítat parametry korupce, včetně kvalitativních a kvantitativních ukazatelů.
Obvykle se v sociologickém průzkumu používá termín „neformální platba“, který zahrnuje úplatky, dary či poskytování určitých služeb vládním úředním osobám výměnou za poskytování korupčních služeb. Současně se v organizacích provádí průzkum formou formalizovaného osobního pohovoru, který je zaměřen na studium podnikové korupce, zohlednění názorů podnikatelů na stav korupce v regionu a na nejvhodnější opatření k boji proti němu.
Průzkum orgánů vlády je prováděn formou poloformalizovaného osobního pohovoru a je zaměřen na studium individuálních charakteristik činnosti regionálních a místních orgánů, které vytvářejí příležitosti pro korupci, a také na zohlednění názorů zástupců těchto orgánů na potřebu a možnosti boje proti korupci v regionu.
Dalším krokem stanovení míry korupce je převedení výsledků těchto průzkumů do indexů, které pak mohou být mezinárodně a mezistátně porovnávány. Volejníková tyto indexy rozděluje do čtyř skupin podle způsobu sběru a vyhodnocování dat:
1. skupina reprezentuje studie a analýzy vyjadřující názory expertů (expertní hodnocení);
2. skupina zahrnuje průzkumy veřejných mínění (šetření v rámci firem a obyvatel);
3. skupina studií a analýz vychází ze složených indexů;
4. skupina studií a analýz vychází z objektivních dat (kardinální odhady rozsahu korupce).
1.5.1 Expertní hodnocení
Do této skupiny patří studie a analýzy založené na názorech expertů. Jejich pohledy jsou považovány za objektivní a týkají se zpravidla míry ekonomických, politických, finančních rizik a transparentnosti podnikatelského prostředí. Jedná se o ratingové agentury nebo konzultanty mezinárodních institucí.
Existuje organizace s názvem Political Risk Services, která každý rok připravuje studie a měsíčně index korupce ICRG5. Tento index určuje výši částky, při které budou vládní úřední osoby na všech úrovních postavení ochotny přijmout zvláštní platbu.
Výhodou je, že uživatelé této metody mohou nezávisle vyhodnotit výskyt politických, ekonomických nebo finančních rizik. Navíc ICRG model posuzování rizik může měřit nejen možnost výskytu rizika, ale také úroveň vlivu těchto rizik na realizaci investičních projektů v současnosti a v blízké budoucnosti. Vypočítání indexu probíhá na základě údajů od vysoce informovaných odborníků. Systém je založen na souboru složeném z 22 příznaků seskupených do tří hlavních rizikových kategorií: politické, finanční a ekonomické. Politické riziko zahrnuje 12 složek, finanční a ekonomické pět složek každé. Každému prvku je přiřazena číselná hodnota (rizikový bod), z níž nejvyšší hodnota určuje nejnižší potenciální riziko pro danou složku a minimální hodnota (0) určuje nejvyšší potenciální riziko.
Dalším způsobem hodnocení je metodika, která byla vypracována Světovou bankou. Pro měření korupce je v tomto případě využíván index GM6. Tento index vychází z globální studie a jejího hodnocení zemí světa z hlediska kvality a efektivity veřejné správy. Vypočítává se na základě několika stovek proměnných získaných z různých zdrojů (statistické údaje národních institucí a mezinárodních organizací, výsledky výzkumu pravidelně prováděné mezinárodními a nevládními organizacemi).
Daná studie v současné době představuje nejkomplexnější soubor indikátorů kvality veřejné správy v různých zemích světa.
Metodika výzkumu používá šest indexů (Worldwide Governance Indicators), které odrážejí různé parametry veřejné správy:
1. Úroveň demokracie (Voice and Accountability) – index zahrnuje ukazatele, které měří různé aspekty politických procesů, občanských svobod a politických
5 ICGR (International Country Risk Guide) index publikuje od roku 1992 a pokrývá 140 zemí.
6 GM (Governance Matters) vychází pravidelně od roku 1996.
práv. Ukazatele v této kategorii měří míru, do jaké se občané mohou účastnit výběru vlády a jiných vládních orgánů, míru nezávislosti masmédií, hodnocení úrovně svobody slova, svobody sdružování a dalších občanských svobod.
2. Politická stabilita a absence násilí (Political Stability and Absence of Violence) – index zahrnuje ukazatele měřící stabilitu státních institucí, pravděpodobnost náhlých změn, změnu politického směru, destabilizaci a svržení vlády neústavními metodami či s využitím násilí.
3. Výkonnost vlády (Government Effectiveness) – index zahrnuje ukazatele, které měří kvalitu veřejných služeb, kvalitu vývoje a provádění domácích veřejných politik, míru důvěry ve státní politiku, kvalitu fungování státního aparátu a práci státních zaměstnanců, jejich způsobilost, míru nezávislosti na politickém tlaku atd.
4. Kvalita regulací (Regulatory Quality) – index zahrnuje ukazatele měřící schopnost vlády formulovat a implementovat racionální politiku a právní akty, které umožňují rozvoj soukromého sektoru či k jeho rozvoji přispívají. S jeho pomocí jsou zaznamenávána opatření, která jsou v rozporu s tržní ekonomikou, jako je nedostatečná kontrola cenové hladiny a bankovního sektoru, nadměrná regulace rozvoje podnikání i obchodních vztahů.
5. Vláda práva (Rule of Law) – index zahrnuje ukazatele, které měří míru důvěry různých subjektů v zavedených legislativních normách a jejich dodržování, účinnost a předvídatelnost legislativního systému, úroveň trestné činnosti a postoj občanů k trestné činnosti, postoj k plnění smluvních povinností, účinnost policie, soudů atd.
6. Kontrola korupce (Control of Corruption) – index zahrnuje ukazatele, které měří vnímání korupce ve společnosti, stupeň využití státní moci pro osobní zisk, existenci korupce na vysoké politické úrovni, stupeň elitní účasti v korupci, dopad korupce na ekonomický rozvoj atd.
1.5.2 Šetření v rámci firem a obyvatel
Do této skupiny spadají šetření v rámci firem a obyvatel. Instituce provádí výzkumy veřejného mínění mezi občany a firmami, načež je pak pomocí standardních statistických metod schopna zpracovat získané údaje. Tato metoda je jednou z nejběžnějších, která se k získání primárních informací používá a která se vyznačuje svou účinností, jednoduchostí a úsporností. Zároveň výsledky těchto průzkumů určitých kategorií občanů skutečně umožňují odhalit názor občanů a odborníků ohledně korupce, nicméně nejsou zcela spolehlivé, poněvadž podléhají vlivu subjektivních faktorů.
Kupříkladu v České republice takový druh průzkumu provádí společnost GfK Czech – Institut pro výzkum trhu, který sleduje korupční klima v České republice.
Existují i další, nadto pokročilejší studie, které zastupují způsob šetření a jsou schopny stanovit komplexní hodnocení kvality podnikatelského prostředí a možnosti dlouhodobě udržitelného ekonomického růstu.
Daný metodický přístup byl stanoven Světovým ekonomickým fórem, který v praxi využívá tzv. Indexy konkurenceschopnosti. Následně byl tento index transformován a v současnosti se nazývá Growth Competitiveness Index (GCI). Tento index se často využívá ve studiích, které jsou pravidelně publikovány v Global Competitiveness Report. Odborníci konstatují, že daný index zahrnuje všechny faktory, které mají podstatné dopady na hospodářský vývoj zemí. Světové ekonomické fórum definuje národní konkurenceschopnost jako schopnost země a jejích institucí zajistit stabilní míru hospodářského růstu, který je střednědobě udržitelný. Autoři studie zdůrazňují, že země s vysokou mírou národní konkurenceschopnosti zpravidla poskytují vyšší úroveň blahobytu svým občanům.
Předpokládá se, že index by měly používat státy, které usilují o odstranění překážek hospodářského rozvoje a konkurenceschopnosti, pomocí nástroje pro analýzu problematických aspektů, jež se týkají ekonomické politiky, a vypracování strategií k dosažení udržitelného hospodářského pokroku.
Studie uvádí dva indexy, na jejichž základě jsou země hodnoceny: index konkurenceschopnosti (GCI) a index obchodní konkurenceschopnosti (BCI7).
V současné době je hlavním nástrojem pro všeobecné hodnocení konkurenceschopnosti zemí index konkurenceschopnosti GCI. Druhým způsobem měření je Globální barometr korupce (GRB8), který každoročně vydává organizace Transparency International. Tento ukazatel není založen na rozhovorech s odborníky, ale na průzkumu u běžné populace. V rámci studie občané odpovídají na otázky týkající se jak bezprostřední praxe z případného střetu s korupcí, tak jejich představ o úrovni korupce v určitých oblastech života. Další možností měření míry korupce je tzv. Index plátců úplatků (BPI)9. Tento index ukazuje, jak velká je pravděpodobnost, že společnosti budou ochotny poskytovat úplatky, budou-li chtít exportovat své výrobky do zahraničí.
Výpočtu daného ukazatele se zúčastňují pouze vyvážející země. Index odhaduje pravděpodobnost podplácení vyvážejícími společnostmi v desetibodovém měřítku (0 – maximální bod, 10 – minimální).
1.5.3 Složené indexy
V rámci obdobných globálních studií indexy kvantifikují hodnoty nejznámějších a nejčastěji používaných indexů korupce. Dělí se do dvou skupin. První skupina je popsána výše, zahrnuje indexy, které nejsou složené ve smyslu použití dat z různých
7 BCI je zkratka pro Business Competitiveness Index.
8 GRB je zkratka pro Global Corruption Barometr, který se začal zveřejnovat od roku 2003.
9 BPI je zkratka pro Bribe Payers Index.
studií a jsou definovány samostatnou složkou, dílčím ukazatelem, a jejichž hodnoty jsou použity pro výpočet konečného komplexního indexu. Druhou skupinu představují vícesložkové indexy, které jsou agregované na základě údajů z různých studií.
K druhé skupině například patří Index vnímání korupce (Corruption Perception Index; CPI). Tento index je v zemích nejčastěji uváděným ukazatelem stavu korupce.
Je vypočítáván již od roku 1995 odborníky společnosti Transparency International a je založen na údajích 17 různých průzkumů a studií 13 nezávislých organizací provedených mezi podnikateli a místními analytiky, včetně obyvatel této země, a to jak jejích obyvatel, tak i cizinců.
V roce 2012 prošla metodologie indexu CPI významnými změnami. Daná metodika byla zjednodušena: veškerá používaná data nesmí být starší než jeden rok.
Předchozí metodika přitom využívala údaje získané nejen za poslední rok, ale také za jeden nebo dva předchozí roky, což znemožňovalo porovnání výsledků indexu CPI v jejich časové dynamice. Z důvodu těchto změn nelze porovnat údaje získané indexem CPI do roku 2012 s daty získanými později. Další kritéria, která je nutné splnit, aby bylo možné zahrnout zdrojová data do zpracování indexu, jsou:
znázorňovat vnímání korupce ve veřejném sektoru kvantitativními ukazateli;
data musí být založena na spolehlivé metodologii, která vyhodnocuje a řadí různé státy podle jednoho měřítka;
být pravidelně sestavována důvěryhodnými organizacemi;
používat poměrně širokou škálu hodnocení, která umožňuje zachycovat rozdíly mezi jednotlivými státy.
Index CPI je stanoven především prostřednictvím odborných dotazníků a expertních hodnocení. Tisíce profesionálních odborníků i zástupců obchodu a podnikatelské komunity po celém světě se zabývají problematikou korupce a s ní souvisejících oblastí. Index CPI hypoteticky, do jisté míry, neodráží jen „vnímání korupce“, ale přímo rozmanité faktické projevy korupce na veřejnosti včetně projevů takových typů ekonomické korupce v systému veřejné moci, jako je administrativní korupce. Tento hypotetický předpoklad však není doposud potvrzen.
1.5.4 Kardinální odhady rozsahu korupce
Do této skupiny spadají „objektivní indikátory“, které se získávají po zpracování výsledků kardinálních odhadů rozsahu korupce. Jsou založené na tvrdých a objektivně měřitelných datech.
„Východiskem objektivních šetření je zpravidla kvantifikace poměru obchodních transakcí spojených s korupčními platbami a úplatky státním úředníkům. Namísto expertních hodnocení jsou tedy zkoumány přímé zkušenosti firem ve využití soukromých prostředků k ovlivňování veřejných rozhodnutí“ (Volejníková, 2007, s. 52).
Patří sem tzv. Neumannův index, který byl sestaven v roce 1994 a je založen na základě dialogu s německými vývozci. Volejníková píše, že daný index projevuje procento obchodních případů, jež bylo provedeno úspěšně pomocí předložených úplatků, a je zaokrouhlen nahoru na násobek 20 %.
Dalším ukazatelem je index V4, který byl zkonstruován v roce 2004 při spolupráci společnosti Transparency International a agentury GfK Praha. Cílem výzkumu bylo srovnání protikorupčních nástrojů, které se uplatňují ve veřejné správě v zemích Visegrádské čtyřky10, a zjištění, zda tyto nástroje splňují své účely. Podobný ráz mají následující indikátory: Index korupce veřejných rozhodnutí, Index vlivové korupce, Index administrativní korupce a Index ekonomické svobody.
1.6 Boj proti korupci
Na toto téma již bylo napsáno mnoho odborných publikací se závěrem, že je dosti obtížné určit jakýkoli konkrétní způsob boje proti korupci. Tím spíš, že protikorupční opatření velmi závisí na specifikách země, úrovni její ekonomické pohody i institucionálních, historických, geografických a kulturních faktorech.
Protikorupční opatření lze rozdělit do dvou souhrnných skupin. První skupina zahrnuje opatření k boji proti vnějším projevům korupce (úplatky konkrétním úředním osobám), se stávající korupcí, se specifickými korupčními úředníky. Druhá skupina bojuje proti institucionálním předpokladům, které způsobují prostor pro korupci, potencionální korupci a „neosobního korupčníka“, kterým se může stát úřední osoba za určitých okolností. Z tohoto rozdělení je možné si všimnout následujících aspektů:
za prvé, první skupina opatření má represivní11 charakter, který se projevuje ve zpřísnění státní kontroly, avšak zároveň Huntington12 nazval tuto metodu jedním z důvodů vzestupu korupce v rozvojových zemích (Huntington, 1968, s. 57);
za druhé, opatření povedou k novému projevu korupce. Na jedné straně každé opatření, které je zaměřené na snižování korupce, je spojeno s náklady na získávání informací, stíhání zkorumpovaných úředních osob, jejich odsouzení atd. Na druhou stranu úroveň ztrát zkorumpované úřední osoby roste v důsledku používání poměrně přísných represivních opatření. Jinými slovy, podle známého předpokladu Beckera a Stiglera13, zisk úřední osoby klesá nebo zůstává nezměněn a míra trestu potenciální zkorumpované úřední osoby se zvyšuje, což vede k růstu korupce.
10 Visegrádská čtyřka – Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko.
11 „Represivní“ – jinými slovy kárný, trestný.
12 Samuel Phillips Huntington byl americký politický teoretik a bývalý poradce amerického prezidenta Cartera.
13 Předpoklad Beckera a Stiglera: korupce existuje, protože zisk úředníka, který vyžaduje od pachatele nést odpovědnost, je mnohem nižší než trest potenciálního porušovatele.
Boj proti korupci v rámci první metody, jejímž účelem je samotná zkorumpovaná osoba, a nikoli korupce, se bude podobat boji Herkula s hydrou, které neustále rostou nové hlavy, což podmiňuje cyklickou povahu eliminace korupce.
V rámci daného přístupu byl boj proti korupci ve státním aparátu proveden výhradně zástupci stejného aparátu. Tato situace vedla ke dvěma důsledkům:
bojovníci nebyli organicky schopni změnit základní příčiny způsobující korupci, protože byli sami příčinou existence korupčního systému;
boj proti zkorumpovaným úředním osobám se často stával bojem proti konkurentům na trhu korupčních služeb.
Nejjasnější pohled ohledně opatření první skupiny je možné získat po přečtení historie boje proti korupci v Číně. Její počátek je datován k prosinci roku 1951, kdy po celé Číně začal program „Tři anti“ (antikorupce, antibyrokracie, antiplýtvání). Tisíce lidí byly odsouzeny k smrti kvůli vstupu do korupčních vztahů. Byly zřízeny speciální národní soudy, které se specializovaly jen na korupční činnost. Kampaň byla oficiálně ukončena v červnu roku 1952. Výsledky dané akce byly ohromující.
Počet registrovaných případů, které se týkaly korupce, klesl z 500 tisíc v roce 1950 na 290 tisíc v průměru od roku 1951 do roku 1965. Po Kulturní revoluci v roce 1966 korupce znovu začala přitahovat rozšířenou pozornost. V roce 1982 byla založena nová protikorupční kampaň. Její implementace se zbrzdila kvůli výraznému růstu stínové ekonomiky. Důvodem bylo to, že úředníci vyprodukovali „protilátky“
po minulé protikorupční kampani a vytvořili stabilní koalice, jejichž prostřednictvím se navzájem „kryli“. Výsledky této kampaně byly mnohem skromnější. Hlavním vysvětlením je předpoklad, že úředníci v očekávání návštěvy regulačních orgánů již vytvořili „útočné a defenzivní spojenectví“. Vysvětlení cyklů je zcela zřejmé: v té době v Číně bojovali proti symptomům problémů, a nikoli se samotným problémem, proti zkorumpovaným úředním osobám, nikoli proti zdrojům výskytu korupce.
Druhou skupinou opatření jsou preventivní, nikoli represivní, jsou namířena proti samotným příčinám, nikoli vnějším projevům korupce, a proto postrádají mnoho nedostatků, které byly zmíněny dříve.
Světová banka shromáždila preventivní opatření do jedné víceúčelové protikorupční strategie. Skládá se z pěti částí:
1. Legislativně-právní reforma
institucionalizace nezávislého a efektivního soudnictví;
rozšíření působnosti parlamentního dohledu;
zajištění nezávislosti orgánů zajišťujících ochranu práv státních institucí.
2. Finanční kontrola
politická soutěž, důvěryhodné politické strany;
transparentnost financování stran;
transparentnost hlasovacího postupu pro voliče;
povinnost státních zaměstnanců přiznat majetek, pravidla upravující otázku střetu zájmů.
3. Veřejný dohled
záruka svobody informací;
posílení role médií.
4. Společenská reforma služeb
restrukturalizace monopolů s cílem zvýšit konkurenceschopnost;
snížení překážek vstupu na trh spojených s potřebou získat různá povolení;
transparentnost správy a řízení společností; zvýšení práv obchodních sdružení.
5. Ekonomická politika a management
státní služba založená na zásluhách, slušná odměna pro státní zaměstnance;
decentralizace moci;
zvýšení transparentnosti rozpočtového procesu pro regulační orgány;
zvýšení transparentnosti v daňové správě, zbavení daňových úředníků možnosti svévolného poskytnutí daňových pobídek, zjednodušení daňové správy.
Bohužel v mnoha pracích věnovaných boji proti korupci zcela mizí problém nedokonalosti legislativy jako faktoru přispívajícího k prosperitě korupce, a tudíž jako jevu, který je třeba brát v úvahu v protikorupční strategii. Pokud jde o problém právních předpisů, návrhy se ve většině případů omezují na optimální návrh protikorupčních zákonů, přičemž se vyhnul Huntingtonovu varování, že v době přechodu může samotný protikorupční zákon přispět ke vzniku korupce.
2 Praktická část
Předkládaná práce je zaměřena na ekonomickou efektivitu států Evropské unie.
V praktické části budou detailněji rozebrány makroekonomické ukazatele, kterými jsou hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na obyvatele, míra nezaměstnanosti, index lidského rozvoje a přímé zahraniční investice, přičemž jako ukazatel míry korupce vystupuje index vnímání korupce. Analyzováno bude období šesti let, konkrétně od roku 2013 do roku 2018, poněvadž pro dané období se ukázaly být dostupnými veškeré informace, data i podklady. Pouze v případě indexu lidského rozvoje nebyla bohužel data za rok 2018 dosud zveřejněna.
Na počátku praktické části bude podrobněji popsán význam zvolených ukazatelů (indexů), jejich podstata, také to, jak fungují a jaká data jsou potřebná, aby bylo možné dané ukazatele stanovit. Následující část bude věnována vývoji a porovnání ukazatelů ve všech státech Evropské unie za konkrétní období. V poslední části bude provedena regresní a korelační analýza tak, aby bylo možné stanovit, vyskytuje-li se závislost mezi indexy a případně určit, jak silná tato závislost je.
V praktické části budou pro provedení korelační analýzy užity ukazatele všech zemí Evropské unie. Důvodem je zabránění porovnávání pouze extrémů, tedy naznačení reálné situace, která panuje v Evropské unii, jež má svou vlastní politiku a ekonomiku.
2.1 Index vnímání korupce
Index vnímání korupce je hlavním výzkumným produktem organizace Transparency International, která začala tento index stanovovat od roku 1995. CPI je dnes předním mezinárodním ukazatelem korupce ve veřejném sektoru, který každoročně poskytuje přehled relativního stupně korupce.
V roce 2018 bylo hodnoceno 180 zemí, přičemž daný žebříček zahrnuje výsledky 13 odborných hodnocení a průzkumů tázajících podnikatele.
Obrázek 1: Logo Transparency International
Zdroj: transparency.org
Mezinárodní nevládní organizace Transparency International vznikla v roce 1993 a má snahu aktivně vystupovat proti korupci. Jejím cílem je „potlačit korupci prostřednictvím sjednocování celé občanské společnosti s cílem vybudovat mezinárodní protikorupční systém“ (Volejníková, 2007, s. 266).
Do roku 2012 byly země hodnoceny na škále od 0 do 10 bodů, avšak od roku 2013 byla metodika stanovování ukazatele změněna, zároveň se začala používat nová stupnice, a to od 0 (nejvyšší úroveň korupce) do 100 (nejnižší úroveň korupce), která
se odvíjí od vnímání úrovně korupce ve veřejném sektoru. V konečném hodnocení jsou pak uvedeny počty zdrojů a pořadí států, rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími hodnotami ukazatele pro každou zemi v žebříčku na základě odpovídajících zdrojů, standardní odchylka a interval spolehlivosti, což umožňuje vyvodit závěry o přesnosti výsledků.
Organizace vynakládá velké úsilí, aby zajistila přesnost primárních informací použitých k sestavení indexu, a tak i platnost konečných výsledků. Podle stanovených požadavků jsou pro zařazení státu do indexu požadovány alespoň tři kvalitní zdroje informací. Index je obecně relativně spolehlivým měřicím nástrojem, avšak má také některé nevýhody spojené především s odborným výzkumem. Například stupeň spolehlivosti měření není ve všech zemích stejný.
Vzhledem k tomu, že k měřitelným změnám v úrovni korupce dochází poměrně pomalu, index především obsahuje průměrná data shromážděná za poslední tři roky.
Což znamená, že index zprostředkovává představu odborníků hodnotících současnou úroveň korupce, aniž by se výrazně zaměřil na posuny, ke kterým dochází z roku na rok. Studie proto neodráží vždy skutečnou dynamiku, poněvadž její výkyvy mohou být způsobeny také pouze úpravou vzorce, metodiky a informačních zdrojů (i když ne všechny jsou každoročně aktualizovány) a místo země v žebříčku se může dramaticky změnit mj. kvůli změně v seznamu států zahrnutých do tohoto hodnocení.
2.2 Makroekonomické ukazatele
Pomocí makroekonomických ukazatelů bude možné prokázat či dementovat závislost mezi negativním vlivem korupce a ekonomickou výkonností vybraných zemí Evropské unie. Na grafu budou ukázány výsledky srovnání rozvoje jednotlivých makroekonomických indikátorů konkrétních států.
Coby ukazatel míry korupce bude zde vystupovat index vnímání korupce.
Za makroekonomické ukazatele v této práci budou považovány míra nezaměstnanosti, hrubý domácí produkt v paritě kupní síly, přímé zahraniční investice a index lidského rozvoje.
Prvním ukazatelem je míra nezaměstnanosti, jež je základním ukazatelem odrážejícím počet ekonomicky schopných osob, které nemají trvalé zaměstnání. Nejsou tedy uvažováni důchodci, rodiče na rodičovské dovolené a studenti. Podle Mezinárodní organizace práce (ILO)14 lze považovat osobu za nezaměstnanou v případě splnění konkrétních podmínek, kterými jsou věk v rozmezí 15–74 let, aktuální nezaměstnanost, avšak schopnost nastoupit do práce během 14 dnů, aktivní hledání práce po dobu posledních čtyř týdnů, případně nalezení zaměstnání, jehož výkon bude započat během následujících tří měsíců.
14 International Labour Organization (ILO) – je specializovaná organizace OSN, jedna z největších mezinárodních organizací snažící se o dosahování sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných pracovních práv, byla založena v roce 1919.
Dalším ukazatelem je hrubý domácí produkt v paritě kupní síly (HDP v PPP).
Nominální HDP je součtem veškerého zboží a služeb vyrobených v dané zemi za určité období (například za rok). HDP v PPP je nezbytným prvkem pro možnost srovnání různých zemí. Každá země má většinou svou vlastní měnu. Je-li potřeba porovnat země, je samozřejmě nutné převést údaje o HDP do jednotné měny. HDP v PPP má dvě klíčové výhody:
1. eliminuje účinek nestability směnného kurzu a cenových změn (inflace/deflace) a umožňuje měřit tzv. „růst reálného HDP“, tj. ve skutečnosti totéž jako zvýšení nebo snížení fyzického objemu zboží a služeb za dané období;
2. dává možnost provést globální srovnání průměrné produktivity práce (HDP na obyvatele) a eliminovat účinek nižších nákladů práce v rozvojových zemích ve srovnání s vyspělými.
Třetím ukazatelem jsou přímé zahraniční investice. Podle definice Mezinárodního měnového fondu se přímými zahraničními investicemi rozumí přímé investice do podniků v jakémkoli sektoru hospodářství, nikoli však v zemi investora, jejichž účelem je dosáhnout dlouhodobého zisku. Hlavním cílem exportu kapitálu je maximalizace zisku investováním do zemí a průmyslových odvětví, které poskytují vyšší návratnost než kapitál původu. Hlavním přínosem pro zemi, která přijímá investice, je mít k dispozici další zdroje, včetně kapitálu, technologií, manažerských zkušeností a kvalifikované pracovní síly. FDI15 stimulují rozvoj národního hospodářství, zvyšují produkci produktů i příjmů a urychlují hospodářský růst a rozvoj. Pro země, které posílají své investice do jiných států, je hlavní výhodou přímých zahraničních investic schopnost maximalizovat zisky, včetně snížení úrovně zdanění a diverzifikace rizik ve srovnání s podobnými domácími investicemi.
Posledním ukazatelem je index lidského rozvoje. Index lidského rozvoje (HDI16) představuje složený indikátor se zaměřením na tři hlavní dimenze lidského rozvoje:
schopnost vést dlouhý a zdravý život (měřeno průměrnou očekávanou délkou života při narození), schopnost získávat znalosti (stanovuje se jako podíl gramotného obyvatelstva a jako kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně), a schopnost dosáhnout slušné životní úrovně (měřeno podle hrubého národního příjmu na obyvatele v USD, který je přepočítáván na paritu kupní síly).
2.3 Regresní a korelační analýza
V praktické části bude závislost mezi mírou korupci a makroekonomickými ukazateli stanovena pomocí regresní a korelační analýzy. Je tedy zapotřebí danou metodiku vysvětlit.
15 FDI (Foreign Direct Investment) neboli přímé zahraniční investice.
16 HDI (Human Development Index).
