Analýza logistických a ekonomických aspektů strategie rozvoje mikroregionu Bzenecko
Hana Kunická
Bakalářská práce
2011
ABSTRAKT
V bakalářské práci je definována strukturální a regionální politika, strukturální fondy, regi- onální politika ve vztahu k venkovu a veřejný sektor. V praktické části práce jsou zpraco- vány analýzy zaměřené na ekonomické a logistické aspekty strategie rozvoje mikroregionu a zhodnocení hlavních strategických cílů, priorit a opatření.
Klíčová slova: strukturální politika, regionální politika, strukturální fondy, veřejný sektor, analýzy, hodnocení, cíle, priority.
ABSTRACT
This bachelor thesis defines structural and regional policy, structural funds, regional policy in relation to the countryside and public sector. The practical part is focused on the analysis of economics and logistics aspects of strategy development and micro-assessment of the main strategic objectives and priorities.
Keywords: structural policy, regional policy, structural funds, public sector, analysis, eva- luation, objectives, priorities.
Poděkování
Chtěla bych velmi poděkovat paní Ing. Bc. Evě Lukáškové, Ph. D. za odborné konzultace, cenné rady a podnětné připomínky týkající se zpracování bakalářské práce.
OBSAH
ÚVOD ... 9
I TEORETICKÁ ČÁST ... 10
1 STRUKTURÁLNÍ A REGIONÁLNÍ POLITIKA ... 11
1.1 STRUKTURÁLNÍ POLITIKA ... 11
1.2 REGIONÁLNÍ POLITIKA ČR ... 15
1.2.1 Subjekty regionální politiky v České republice ... 15
1.2.2 Nástroje regionální politiky ... 15
1.2.3 Strategie regionálního rozvoje ... 16
2 REGIONÁLNÍ POLITIKA VE VZTAHU K VENKOVU ... 18
2.1 NAŘÍZENÍ RADY Č.1257/1999 O PODPOŘE PRO ROZVOJ VENKOVA Z EVROPSKÉHO ZEMĚDĚLSKÉHO ORIENTAČNÍHO A ZÁRUČNÍHO FONDU ... 19
Zároveň Hlava I vymezuje orientaci podpor na ţádoucí zemědělské činnosti v rámci rozvoje venkova na: ... 20
2.2 EVROPSKÝ ZEMĚDĚLSKÝ FOND PRO ROZVOJ VENKOVA (EAFRD) ... 21
3 VEŘEJNÝ SEKTOR ... 23
3.1 POSLÁNÍ VEŘEJNÉHO SEKTORU ... 23
Činnosti veřejného sektoru ... 23
3.1.1 Struktura veřejného sektoru ... 24
3.2 VEŘEJNÁ SPRÁVA ... 25
Instituce a subjekty veřejné správy ... 25
3.2.1 Regionální úroveň územní samosprávy v Evropské unii ... 27
3.2.2 Municipální úroveň územní samosprávy v EU ... 27
3.2.3 Územní samospráva ČR ... 28
3.2.4 Konkrétní uvedení příkladu regionu v ROP NUTS II Jihovýchod ... 31
4 METODIKA PRÁCE ... 32
4.1 CÍL PRÁCE ... 32
4.2 METODY VYUŢÍVANÉ PŘI ZPRACOVÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ... 32
4.2.1 Analýza – syntéza ... 32
4.2.2 Indukce – dedukce ... 32
4.2.3 Sběr dat ... 33
II PRAKTICKÁ ČÁST ... 34
5 MIKROREGION BZENECKO ... 35
5.1 HISTORIE MIKROREGIONU BZENECKO... 36
5.2 ÚČEL A PŘEDMĚT ČINNOSTI MIKROREGIONU BZENECKO ... 36
6 ANALÝZA LOGISTICKÝCH A EKONOMICKÝCH ASPEKTŮ STRATEGIE ROZVOJE MIKROREGIONU BZENECKO ... 39
6.1 ANALÝZA INTEGROVANÉ ROZVOJOVÉ STRATEGIE VENKOVSKÉHO
MIKROREGIONU ... 52
7 NÁVRHY A DOPORUČENÍ ... 56
ZÁVĚR ... 57
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ... 58
SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ... 61
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 62
SEZNAM TABULEK ... 63
ÚVOD
Regionální politika je součástí hospodářské politiky státu a je koordinována s regionální po- litikou Evropské unie. Stát, ale i samosprávné obce a kraje jsou subjektem regionální politi- ky. Z pohledu regionální politiky je regionem v České republice územní celek vymezený pomocí administrativních hranic správních obvodů krajů, okresů, obcí nebo případně i sdru- ţení obcí, jehoţ rozvoj je podporován. Obce se můţou slučovat v mikroregiony, které jsou dobrovolným sdruţením. Za vznikem mikroregionů stojí zájem jednotlivých obcí řešit zále- ţitosti týkající se několika obcí společně.
Jedna kapitola je věnována regionální politice ve vztahu k venkovu, kde je částečně přiblí- ţeno Nařízení Rady č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělské- ho orientačního a záručního fondu.
Pozornost je zaměřena i na veřejný sektor, který je významnou částí národního hospodářství.
Veřejný sektor a soukromý sektor je charakteristickou symbiózou, vzájemně prospěšným souţitím ve smíšené ekonomice. Oba sektory se vzájemně podmiňují a doplňují.
Charakterizována je veřejná správa, územní samospráva České republiky a rozdělení České republiky podle nomenklatury územních statistických jednotek Evropské unie.
V praktické části je popsán Mikroregion Bzenecko, jeho historie, účel a předmět činnosti.
Bakalářská práce se zabývá analýzou současného stavu obyvatel Mikroregionu Bzenecko, analýzou logistických a ekonomických aspektů strategie rozvoje Mikroregionu Bzenecko a analýzou Integrovanéné rozvojové strategie venkovského mikroregionu.
Cílem práce je zhodnotit současný stav a funkčnost Mikroregionu Bzenecko a členství obce Vracov z pohledu analýzy ekonomických a logistických aspektů strategie rozvoje Mikrore- gionu Bzenecko, SWOT analýzy a analýzou Integrované rozvojové strategie venkovského mikroregionu. Na základě analýz vypracovat návrhy a doporučení pro mikroregion Bzenec- ko.
I. TEORETICKÁ ČÁST
1 STRUKTURÁLNÍ A REGIONÁLNÍ POLITIKA
V podmínkách normálně fungující trţní ekonomiky je strukturální politika definována násle- dujícím způsobem: „Vědomé zásahy regulativní povahy do autonomního fungování tržních sil, jejichž cílem je dosáhnout takových strukturálních změn, které by autonomní trh vytvořil buď příliš pozdě, nebo které jsou při této autonomii trhů vůbec vyloučeny.“ Jinak řečeno, cílem strukturální politiky je zabránit takovému vývoji hospodářských struktur, který je z hlediska společenských zájmů neţádoucí nebo dokonce takové povahy, ţe je mu nutno zcela zabránit.
Regionální politiku lze obecně definovat jako soubor opatření a nástrojů, pomocí kterých má dojít ke zmírnění nebo odstranění rozdílů v ekonomickém rozvoji dílčích regionů. Regionál- ní politika má silnou vazbu na hospodářskou a strukturální politiku. [1]
Hlavním cílem strukturální a regionální politiky je podporovat rozvoj problémových regio- nů. Dalším cílem je snaha sniţovat ekonomické a sociální rozdíly mezi jednotlivými regio- ny. [10]
1.1 Strukturální politika
Strukturální politika spočívá v různých opatřeních státu, která mají ovlivnit alokaci zdrojů mezi jednotlivými sektory, tedy „vnutit“ čistě trţnímu strukturám nový, ţádoucí směr pohy- bu. V tomto smyslu stát určité aktivity stimuluje a jiné penalizuje. Moderní strukturální poli- tika je přitom zaloţena na takových vztazích mezi vládou a podnikatelskými subjekty, které neznamenají podrobné zasahování do struktury jejich vnitřní činnosti, ale vytváření předpo- kladů pro jejich ţádoucí usměrňování.
V nejširším slova smyslu je tedy strukturální politika systémem zvýhodňujících a naopak prohibitivních opatření, která mocenské orgány uplatňují diferencovaně vůči jednotlivým segmentům ekonomiky. V závislosti na tom, jak jsou členěny segmenty ekonomiky, lze u strukturální politiky rozlišit přinejmenším 3 hlediska:
1) regionální,
2) sociálně ekonomické, 3) odvětvové či oborové.
1.1.2 Nástroje strukturální politiky
Nástrojů strukturální politiky je celá řada a vyuţívají se podle cíle, kterého nám mají pomoci dosáhnout. Mezi nástroje strukturální politiky patří:
1) dotace,
2) snadnější přístup k úvěrům, 3) daňové zvýhodnění,
4) speciální podpůrné programy, 5) výrobní a dovozní kvóty, 6) státní zakázky,
7) ochranná cla. [1]
1.1.3 Strukturální fondy
K reálnému naplňování regionální politiky, jinými slovy sniţování rozvojových rozdílů mezi regiony Evropské unie a zvyšování jejich hospodářské vyspělosti, slouţí strukturální fondy.
Finanční příspěvky ze strukturálních fondů na rozvojové aktivity členských států jsou ne- vratné. Strukturální fondy samozřejmě nejsou jediným zdrojem financí Evropské unie pro realizaci rozvojových aktivit. [3,4]
1) Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF)
Evropský fond regionálního rozvoje je největším fondem, má dominantní postavení mezi strukturálními fondy, protoţe přestavuje téměř polovinu všech jejich výdajů.
Jeho základním posláním je pomoc při odstraňování regionálních nerovností a posi- lování rozvoje regionů. Pomáhá sniţovat rozdíly mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů, ţivotní úrovní různých regionů a rozsahem jejich zaostávání.
2) Evropský sociální fond (ESF)
Evropský sociální fond je hlavním nástrojem sociální politiky a zaměstnanosti Ev- ropské unie. V současnosti se zaměřuje na podporu boje s nezaměstnaností, rovné příleţitosti pro muţe a ţeny, rozvoj lidských zdrojů a na podporu hospodářské a so- ciální soudrţnosti. Evropský sociální fond se zaměřuje na strategické dlouhodobé programy, které mají pomoci hlavně zaostávajícím regionům v celé Evropě. Snaţí se
zdokonalit a modernizovat schopnosti pracovní síly a tím posílit podnikatelskou ini- ciativu.
3) Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF)
Evropský zemědělský orientační a záruční fond vznikl za účelem financování spo- lečné zemědělské politiky. Záruční část tvoří cca 95 % všech výdajů fondu a slouţí hlavně pro financování společné zemědělské politiky. Podpůrná část se zaměřuje na modernizaci zemědělského majetku, ochranu a podporu ekonomického rozvoje zne- výhodněných venkovských oblastí.
4) Finanční nástroj pro orientaci rybářství (FIFG)
Finanční nástroj pro orientaci rybářství zajišťuje financování rozvoje přímořských oblastí a rybářského odvětví. Významně pomáhá dosáhnout rovnováhy mezi přírod- ními zdroji slouţícími k rybolovu a jejich vyuţíváním.
Další fondy přispívající k regionálnímu rozvoji:
1) Kohezní fond
Byl zaloţen pro posílení soudrţnosti Evropské unie. Čerpat prostředky z kohezního fondu mohou nejméně vyspělé země. Kritériem je hrubý domácí produkt, který musí být niţší neţ 90 % průměru Evropské unie (měřeno paritou kupní síly). Fond je určen pro základní dva druhy projektů – pro rozvoj dopravní infrastruktury a na zlepšení ţivotního prostředí. Je moţno čerpat aţ 85 % uznatelných nákladů na projekt.
2) Fond solidarity
Vznikl v roce 2002 na podporu oblastí postiţených ţivelnými pohromami a na pre- venci proti nim. Kaţdoročně je do fondu alokována 1 miliarda Euro. Podporuje ob- novu technické infrastruktury, zdravotnictví a školství.
3) Evropský investiční fond
Vznikl pro financování akcí v rámci budování Transevropských sítí v oblastech do- pravní energetické infrastruktury a telekomunikací. V současnosti je zaměřen na podporu malého a středního podnikání ve dvou oblastech – poskytování garancí a ri-
zikového kapitálu začínajícím podnikům, které jsou převáţně technologicky oriento- vány.
Hlavní principy vyuţívání regionální politiky EU:
1) Princip solidarity
Vychází ze základních smluv o Evropském společenství a Evropské unii, je ideovým základem evropské integrace. Ekonomicky vyspělejší státy přispívají do unijního rozpočtu na rozvoj států ekonomicky slabších.
2) Princip subsidiarity
Byl zaveden Maastrichtskou smlouvou. Zásadou je řešení záleţitostí na úrovni roz- hodování, která je nejoptimálnější – tedy regionální problémy řešit na regionální úrovni.
3) Princip koncentrace
Zásady koncentrace úsilí, prostředky jsou vyuţívány k předem stanoveným cílům co nejúčelněji, tak aby nebyly rozmělněny na mnoţství malých akcí.
4) Princip partnerství
Jedná se o spolupráci Evropské komise s orgány na národní a regionální úrovni – hospodářskými a sociálními partnery v členských státech. Zabezpečuje, aby se na rozdělení prostředků podíleli i příjemci.
5) Princip programování
Hlavní operační princip – prostředky jsou alokovány na základě víceletých programů, nejedná se o jednotlivé projekty.
6) Princip monitorování a vyhodnocování
Jedná se o průběţné sledování a vyhodnocování prováděných opatření a vyhodnoco- vání efektivnosti vynakládaných prostředků – kontrola věcného i finančního plnění.
7) Princip adicionality
Znamená spolufinancování projektů – veřejné a soukromé výdaje na určitý projekt jsou doplněny z rozpočtu Evropské unie, výše jednotlivých podílů je předem stano- vena. [4]
Regionální politika EU je cílevědomá, koncepční činnost místních a regionálních vládních úrovní, územní samosprávy, a ústředních vlád v členských zemích Evropské unie a řídících orgánů Evropské unie. Jejím cílem je identifikace a eliminace problémů a negativních dů- sledků nerovnoměrného ekonomického rozvoje a strukturálních změn v zemích Evropské unie. Instituce Evropské unie provádějí její koordinaci a harmonizaci. Regionální politika v rámci Evropské unie by měla napomoci zmírňovat a předejít rozdílnému ekonomickému rozvoji regionů a výrazné migraci pracovních sil a kapitálu, a to přesto, ţe v rámci „shengen- ského prostoru“ je to moţné.
1.2 Regionální politika ČR
Regionální politika je součástí hospodářské politiky státu a je koordinována s regionální po- litikou Evropské unie. Subjektem regionální politiky je stát, ale i samosprávné obce a kraje.
Z pohledu regionální politiky je regionem v České republice územní celek vymezený pomocí administrativních hranic správních obvodů krajů, okresů, obcí nebo případně i sdruţení obcí, jehoţ rozvoj je podporován.
1.2.1 Subjekty regionální politiky v České republice
Subjekty regionální politiky v České republice na jednotlivých úrovních jsou:
- parlament České republiky,
- vláda a ústřední správní úřady a jimi zřízené organizace,
- regionální rady pro realizaci politiky hospodářské a sociální soudrţnost, - orgány územní samosprávy,
- rozvojové agentury – s regionální a celostátní působností, - hospodářská komora a další,
- instituce veřejného sektoru, - soukromé subjekty.
1.2.2 Nástroje regionální politiky
Nástrojem úspěšné regionální politiky v České republice na decentralizované úrovni jsou programy rozvoje obcí a krajů opírající se o strategické plánování, dlouhodobou koncepci
sociálně-ekonomického rozvoje obce, mikroregionu, kraje s definovaným cílem a nástroji dosaţení cíle, a to včetně finančních nástrojů, s vazbou na územní plánování. Finančními nástroji v širším pojetí jsou jednotlivé druhy rozpočtů. [6]
Nástroje regionální politiky dělíme na mikroekonomické a makroekonomické.
1) Nástroje mikroekonomické:
- Nástroje realokace pracovních sil.
- Nástroje realokace kapitálu.
2) Nástroje makroekonomické:
- Nástroje fiskální politiky.
- Nástroje monetární politiky.
- Nástroje vnější hospodářské politiky. [1]
Významné je především vyuţívání finančních nástrojů. Nejčastěji vyuţívané druhy nástrojů:
- granty na investiční projekty – pokrývají část investičních nákladů;
- dotace k úrokům;
- daňové úlevy;
- dotace na vytvoření pracovních míst. [6]
1.2.3 Strategie regionálního rozvoje
Strategie regionálního rozvoje vychází z naplnění pěti hlavních principů:
1) Solidarita
Výchozím principem je solidarita silných se slabšími a znevýhodněnými regiony. So- lidarita a její efekty jsou mimoekonomickou kategorií, přerozdělované zdroje jsou však reálným nákladem. Proto musejí přinášet kladné hospodářské efekty nejen pod- porovaným, ale i poskytovatelům podpory, byť třeba v delší časové perspektivě.
2) Soudrţnost
Nejdůleţitějším efektem solidarity je posilování soudrţnosti celého území státu. Je podmíněna rovnými příleţitostmi k rozvoji všech územních celků, tedy vyrovnává- ním nefunkčních regionálních disparit. Základem soudrţnosti je dobudování odpoví- dající dopravní, technické, environmentální, správní, sociální, vzdělávací, informační a další infrastruktury v jednotlivých regionech.
3) Růst
Jedním z předpokladů úspěšné regionální politiky je dynamický a environmentální udrţitelný hospodářský růst a růst kvality ţivota obyvatel České republiky. Je totiţ nejen podmínkou rychlého odstraňování bariér, ale zároveň předpokladem plného vyuţívání potenciálu regionů.
4) Konkurence schopnost
Prorůstově orientovaná regionální politika se přitom soustřeďuje na posilování kon- kurenceschopnosti jednotlivých regionů a oblastí. Podporuje vyuţívání pozitivně pů- sobících komparativních výhod v regionech.
5) Udrţitelnost
Regionální politika vychází z principu udrţitelného rozvoje, který představuje vyvá- ţený vztah ekonomické, sociální a environmentální sloţky regionálního rozvoje. [1]
2 REGIONÁLNÍ POLITIKA VE VZTAHU K VENKOVU
Zemědělství je součástí struktury národního hospodářství a je objektem zájmu strukturální a regionální politiky. Úzce souvisí taktéţ s vytvářením mikroregionů.
Do uzavření Maastrichtské smlouvy nebyly rozlišovány regiony podle stupně jejich „venko- vosti“. Teprve touto smlouvou byly venkovské regiony uváděny samostatně a byla jim věno- vána náleţitá pozornost, zejména v souvislosti s nejvýznamnějším odvětvím působícím na venkově – s agrárním sektorem.V roce 1999 se tato zásadní změna v nazírání na postave- ní a vzájemné vztahy agrárního sektoru a venkovských regionů promítla do přístupu evrop- ských institucí. Východiskem byla skutečnost, ţe zemědělství jiţ nelze přistupovat pouze jako k producentovi potravin a surovin, ale zemědělství je nutné chápat v širší dimenzi vzhledem k jeho mimoprodukčním funkcím (krajinotvorné, sociální, environmentální, de- mografické a dalším). Právě mimoprodukční funkce mají přímý vztah k regionům jako územním jednotkám.
Ke konkrétnímu přístupu k zemědělství a venkovu na základě Agendy 2000 vydala Rada zásadní nařízení. Jednalo se o Nařízení Rady č. 1257/1999 z 17. 5. 1999 o podporování roz- voje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EAGGF) [7], na jehoţ základě došlo k začlenění zemědělské strukturální politiky do širšího ekonomického a sociálního kontextu venkovských oblastí, i kdyţ snaha o toto začlenění byla patrná uţ po dobu téměř dvou dekád. Došlo tím k další integraci sektorového a regionálního strukturálního přístupu. Původní představa, ţe by opatření způsobilá k rozvoji venkova měla být financována členskými státy bez spoluúčasti Společenství, se neukazovala jako reálná.
Ke vzniku dokumentu vedlo Radu jednak očekávání, ţe zemědělství bude v následujících obdobích mimo jiné vystavené rostoucím tlakům na trhu, vyšší konkurenci, náročnějším poţadavkům na jeho výkony a tyto změny budou mít dopad nejen na zemědělství jako tako- vé, ale i na ekonomiku a zaměstnanost venkovských oblastí obecně.
Zohlednit bylo nutné:
- skutečnost, ţe struktura zemědělství je pro Unii charakteristická existencí velkého počtu hospodářství, která postrádají vhodné strukturální podmínky k tomu, aby moh- la zabezpečit náleţitý příjem a ţivotní podmínky pro producenty a jejich rodiny, mo- dernizaci hospodářství a stručně řečeno jeho ţivotaschopnost,
- to, ţe předností důraz musí být kladen na nástroje pomáhající rozvoji zemědělství, které bude šetrné k ţivotnímu prostředí a které tedy bude podporovat trvale udrţitel- ný rozvoj venkovských oblastí a reagovat na rostoucí poptávku po ekologických sluţbách,
- to, ţe nedílnou součástí venkovských regionů tvoří i lesnictví, a tedy i lesnická opat- ření by měla být zahrnována do systému podpory rozvoje venkova,
- stoupající poptávku spotřebitelů po organicky vyrobených zemědělských výrobcích a potravinách, a tím vznik nového trhu, který by mohli zemědělští producenti vyuţít, - nutnost vzniku nových pravidel financování strukturálních opatření pro rozvoj země- dělství a venkova, a to jak opatření spadajících po působnost Cíle 1 (financování pro- středků Garanční sekce EAGGF), tak Cíle 2 (podpora hospodářské a sociální pře- měny oblastí, jeţ čelí strukturálním obtíţím). [3]
2.1 Nařízení Rady č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evrop- ského zemědělského orientačního a záručního fondu
Nařízení Rady č. 1257/1999 – Hlava I. Oblast působnosti a definice Hlava I uvedeného nařízení obsahuje:
- působnost a cíle nařízení,
- definuje rámec komunitární podpory pro trvale udrţitelný rozvoj venkova,
- konstatuje provázanost a doplňkovost nástrojů Společné zemědělské politiky a ná- strojů k rozvoji venkova,
- charakterizuje cíle a opatření k rozvoji venkova jednak jako podporu rozvoje a struk- turálního přizpůsobení regionů, jejichţ rozvoj zaostává (Cíl 1) a jednak jako opatření podporující ekonomickou a sociální přestavbu oblastí, které čelí strukturálním potí- ţím (Cíl 2).
Zároveň Hlava I vymezuje orientaci podpor na ţádoucí zemědělské činnosti v rámci rozvoje venkova na :
- zlepšení struktur zemědělských hospodářství a struktur pro zpracování a prodej ze- mědělských výrobků,
- přestavbu a změny orientace zemědělského výrobního potenciálu, zavádění nových technologií a zlepšování jakosti výrobků,
- iniciování nepotravinové výroby a trvale udrţitelný rozvoj lesního hospodářství, - diverzifikaci činností s cílem zavádět doplňkové nebo alternativní činnosti,
- zachování a posílení ţivotaschopných sociálních struktur ve venkovských oblastech, - rozvoj ekonomických činností a zachování a rozvoj zaměstnanosti s cílem zajistit
lepší vyuţitelnost stávajícího potenciálu, zlepšení pracovních a ţivotních podmínek, - zachování a posílení systémů hospodaření charakterizovaných nízkými vstupy, - ochranu a posílení vysoké hodnoty přírody a trvale udrţitelného zemědělství, které
respektuje poţadavky ochrany ţivotního prostředí,
- odstraňování nerovností a posílení stejných příleţitostí pro muţe a ţeny zejména podporováním projektů iniciovaných a realizovaných ţenami.
Nařízení Rady č. 1257/1999 – Hlava II. Přechodná pravidla pro provádění nařízení K podpoře uvedených ekonomických a dalších aktivit Rada rozhodla o struktuře opatření, která budou finančně podporována s cílem napomáhat ţádoucím změnám. Opatření jsou uvedena v Hlavě II a jedná se o investice do zemědělských hospodářství, zahájení činnosti mladých farmářů, odborný výcvik vedoucí ke zlepšení pracovní kvalifikace, předčasný od- chod do důchodu, investice do méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickými omezeními, zemědělství šetrné k ţivotnímu prostředí, lepší zpracování a odbyt zemědělských výrobků a lesnictví. Zároveň je konstatováno, ţe dosavadní politika rozvoje venkova je uplatňována řadou sloţitých a ne vţdy zcela transparentních nástrojů a pokud se týká méně příznivých oblastí, ty by zásadně měly být určovány podle společných kritérií.
Na Nařízení Rady č. 1257/1999 navazovalo Nařízení Komise č. 2603/1999 z 9. 12. 1999, kterým se stanovila pravidla pro přechod na podporu rozvoje venkova podle Nařízení Rady
č. 1257/1999 [7]. Dokument, který vstoupil v platnost 1. 1. 2000, se zaměřil na otázky sou- visející s přechodem na nová pravidla, a to zejména v oblasti agroenvironmentálních opatře- ní a vyrovnávacích plateb.[3]
2.2 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD)
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova je finanční nástroj na podporu rozvoje ven- kova, který spadá do společné zemědělské politiky Evropské unie. Prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova slouţí ke zvýšení konkurenceschopnosti zeměděl- ství a lesnictví, zlepšení ţivotního prostředí a krajiny nebo kvality ţivota ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova.
V České republice jsou z něj hrazeny projekty předloţené do Programu rozvoje venkova České republiky, jehoţ řídícím orgánem je Ministerstvo zemědělství České republiky, zpro- středkujícím subjektem je Státní zemědělský intervenční fond.
Podle nařízení Rady 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky proběhlo rozdělení dosavadního Zemědělského orientačního a záručního fondu na dva:
- Evropský zemědělský záruční fond – financování trţních a dalších opatření,
- Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova – financování programů rozvoje ven- kova.
Národní strategický plán rozvoje venkova 2007 – 2013 vychází z hlavních strategických priorit Evropské unie pro léta 2007 – 2013 s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovních příleţitostí a trvale udrţitelný rozvoj.
Program rozvoje venkova České republiky je programovým dokumentem pro čerpání pro- středků z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na období 2007-2013. [8]
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova sestává ze čtyř prioritních os:
- Osa I je zaměřena na zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví.
- Osa II se orientuje na zlepšování ţivotního prostředí a krajiny.
- Osa III řeší kvalitu ţivota ve venkovských oblastech a diverzifikaci hospodářství venkova.
- Osa IV (Leader) umoţní větší zapojení venkovských mikroregionů díky metodě zalo- ţené na principu evropské iniciativy Leader.
Princip Leader:
Partnerství a spolupráce místní samosprávy s podnikatelským sektorem a neziskovými orga- nizacemi zaloţené na podpoře iniciativy „zdola nahoru“. Metoda vytváří podmínky pro širo- ké zapojení obyvatelstva venkova do projektů uskutečňovaných v rámci místních rozvojo- vých strategií v zájmu řešení aktuálních potřeb venkova s cílem zlepšení kvality ţivota ve venkovských oblastech. Leader umoţňuje také podporu vzdělávacích akcí, získávání doved- ností
a rozšiřování sítě partnerství na místní, regionální i mezinárodní úrovni. [8]
3 VEŘEJNÝ SEKTOR
Veřejný sektor je v kaţdém státě významnou částí národního hospodářství. Existence veřej- ného sektoru je důsledkem selhání trhu. Veřejný sektor a soukromý sektor je charakteristic- kou symbiózou, vzájemně prospěšným souţitím ve smíšené ekonomice. Oba sektory, veřej- ný, který je neziskový, i soukromý, který je ziskový, se vzájemně podmiňují a doplňují. Se- lhává-li jeden z nich, nastupuje druhý. Selhání soukromého sektoru vede k rozvoji veřejného sektoru.
3.1 Poslání veřejného sektoru
Posláním veřejného sektoru je zabezpečovat veřejné statky pro občany a napravovat a od- straňovat další důsledky trţního selhání. Vymezení funkcí veřejného sektoru není jednotné.
Veřejnému sektoru se přisuzují následující funkce:
1) Ekonomická funkce
Ekonomickou funkcí veřejného sektoru se rozumí zabezpečování veřejných statků, pří- padně odstraňování následků zejména negativních externalit z důvodů selhání trhu. Ve veřejném sektoru se vytvářejí pracovní příleţitosti, coţ má vliv na celkovou míru za- městnanosti.
2) Sociální funkce
Sociální funkcí veřejného sektoru se rozumí prospěšnost výsledků veřejného sektoru – sluţeb zejména pro sociálně slabší vrstvy obyvatel. Veřejný sektor ovlivňuje soci- ální vazby i sociální postavení občanů.
3) Politická funkce
Politickou funkcí veřejného sektoru se často rozumí vyuţití veřejného sektoru v poli- tickém klání, v procesu veřejné volby.
Činnosti veřejného sektoru
K základním činnostem, ekonomicko-sociálním funkcím veřejného sektoru patří:
- zajistit potřebné veřejné statky;
- zabezpečit „hraniční statky“ (ekonomické statky, které jsou na hranici mezi soukro- mými a veřejnými statky);
- pomoci vytvořit podmínky pro fungování soukromého sektoru a zajistit produkci soukromých statků v těch případech, kdy trţní sektor selhává nebo s nimi souvisí jev externality;
- přispět k ekonomickému růstu;
- dosáhnout větší spravedlnosti v rozdělování.
3.1.1 Struktura veřejného sektoru
Veřejný sektor můţeme různě strukturovat například podle:
- resortů – školství, kultura, kdy kritériem členění jsou specifika činností dané části veřejného sektoru. Členění podle resortů je nejčastější.
- institucí, neziskových organizací, které zabezpečují činnosti veřejného sektoru, or- ganizují činnost i samotné veřejné správy – v České republice jsou to organizační sloţky a příspěvkové organizace
- procesů
Do veřejného sektoru patří:
- vlastní veřejná správa, která má specifické postavení, poněvadţ řídí veřejný sektor, lépe řečeno organizace ve veřejném sektoru, ovlivňuje tak jeho efektivnost;
- justice, - policie, - armáda, - školství,
- věda a výzkum,
- kultura a památková péče, - tělesná kultura a sport, - zdravotnictví,
- sociální sluţby,
- veřejná hromadná doprava, - spoje,
- sociální bydlení,
- informační systémy a masmédia,
- vodní hospodářství – regulace vodních toků a další činnosti, - oblasti ochrany ţivotního prostředí,
- v některých zemích i energetické hospodářství. [6]
3.2 Veřejná správa
Na veřejnou správu a její strukturu lze pohlíţet ze dvou hledisek:
1) z hlediska toho zda veřejnou správu vykonává stát svými orgány jakoţto státní sprá- vu, či stát přenechává určitý okruh záleţitostí na nestátní veřejnoprávní korporace, aby je spravovaly na samosprávném principu;
2) z hlediska geografického, podle toho zda se jedná o ústřední, územní, případně místní samosprávu.
Instituce a subjekty veřejné správy Veřejná správa zahrnuje:
- státní správu, která má dominantní postavení,
- samosprávu, která je k výkonu veřejné správy pověřena příslušným zákonem.
Subjektem veřejné správy je:
1) stát zastupovaný státními orgány a institucemi. Státní instituce vykonávají veřejnou správu přímo.
2) územní samospráva, která vykonává veřejnou správu odvozeně. Je-li uplatňován smí- šený model, vykonává i některé úkony státní správy v přenesené působnosti. Územní samospráva však vykonává zejména vlastní samosprávu.
3) jiné subjekty – kupříkladu profesní komory, veřejnoprávní vysoké školy, veřejné fondy.
V České republice se mezi instituce veřejné správy zahrnuje:
1) prezident republiky – významná je zejména jeho pravomoc vyhlašovat volby do par- lamentu a do volených orgánů územní samosprávy a vetovat přijaté zákony. Postave- ní a pravomoci prezidenta jsou dány Ústavou České republiky.
2) vláda – nese odpovědnost za výkon státní správy, a to i té, která je v rámci přenesené působnosti přenášena na územní samosprávu, a to v mezích zákona. Proto se napří- klad v České republice usnesení a nařízení vlády vztahují na výkon přenesené působ- nosti obcí a krajů.
3) ostatní orgány státní správy – ministerstva a další ústřední orgány a jejich dekoncent- ráty a detašované orgány.
4) vojenské újezdy – specifické instituce výkonu státní správy v obcích, kde je umoţněn bojový výcvik armády, na které se nevztahuje zákon o obcích a jsou spravované
„újezdními úřady“ v čele s důstojníkem armády.
5) orgány územní samosprávy na úrovni obcí a krajů 6) ostatní instituce ve veřejné správě. [6]
Obrázek 1: Schéma veřejné správy
3.2.1 Regionální úroveň územní samosprávy v Evropské unii
V osmi zemích Evropské unie existují vyšší úrovně územních samospráv nazývané nejčastě- ji „regiony“. Takové články představují třetí stupeň územní úrovně ve Španělsku, Francii, Irsku, Itálii, Polsku a druhý stupeň územní samosprávy v České republice, ve Velké Británii a na Slovensku.
Tendence k regionalizaci se projevují:
- vytvořením dalšího článku v rámci veřejné správy, - rozšířením kompetencí stávajícího článku.
3.2.2 Municipální úroveň územní samosprávy v EU
Základním stupněm územní samosprávy je obec, která je ze zákona vybavena nezávislými kompetencemi, pravomocemi a odpovědností. V roce 2007 v zemích Evropské unie existuje přibliţně 121 600 obcí, či jim ekvivalentních jednotek, takzvaných místních administrativ- ních jednotek.
Rozdíly mezi zeměmi v počtu obcí a počtu obyvatel na jednu obec mají důvody nejen histo- rické a geografické, ale jsou výsledkem politiky centralizace, kterou některé země praktiko- valy pro omezení počtu obcí a zvětšení jejich velikosti. Ve snaze čelit nevýhodám vyplývají- cích z malé velikosti obcí, řešili problém:
- slučováním obcí ze zákona,
- sdruţováním a spoluprací obcí – na základě spolupráce obcí a sdruţování jejich pro- středků k vykonávání některých sluţeb a činností. Spolupráce mezi obcemi můţe být dobrovolná nebo můţe mít i povinný charakter.
Sdruţování a spolupráce samospráv mohou nabývat různých forem:
- pověření určitého orgánu vykonávat určité poslání jménem místních samospráv, které ho k tomu oprávnily,
- poskytnutí zaměstnanců jedné místní samosprávy ostatním samosprávám,
- řízení společného orgánu na základě dohody, k níţ došlo mezi místními samosprá- vami,
- vytvoření struktury pro spolupráci, jíţ je přidělena samostatná osoba a finanční pro- středky, aby řídila společné aktivity. [9]
3.2.3 Územní samospráva ČR
Z hlediska samosprávy existuje v České republice dvoustupňový systém. Základní jednotkou územní samosprávy podle Ústavy České republiky je obec. Vyšším stupněm dle ústavy jsou vyšší územní správní celky, které nesou název kraj a reálně vznikly 1. 1. 2001 na základě zákona č. 347/1997 Sb. Podle zákona bylo na území České republiky vymezeno 14 vyšších územních samosprávných celků – krajů.
Obrázek 2: Krajské členění [9]
Rozdělení České republiky podle nomenklatury územních statistických jednotek EU Kvalifikace NUTS byla v České republice zavedena po dohodě s Eurostatem na základě usnesení vlády ČR. Klasifikace územních statistických jednotek CZ-NUTS v České republi- ce platí od 1. ledna 2000. Nahradila do té doby platný číselník krajů a okresů a zavedla sys- tém klasifikace územních statistických jednotek pouţívaný v zemích Evropské unie. [10]
Český statistický úřad vypracoval klasifikaci územních statistických jednotek CZ-NUTS na podkladě metodických principů vytvořených Eurostatem. Označení CZ v názvu klasifika- ce znamená národní verzi mezinárodního standardu NUTS.
Klasifikace CZ-NUTS je určena pro statistické účely, pro analytické potřeby a pro potřeby poskytování údajů Evropské unii. Je spojená i s čerpáním finančních prostředků ze struktu- rálních fondů Evropské unie.
Úrovně kvalifikace CZ-NUTS:
- NUTS 0 = stát.
- NUTS I = území (území celé ČR).
- NUTS II = oblast (sdruţené kraje = regiony).
- NUTS III = kraj (vyšší územní samosprávné celky).
- NUTS IV = okres případně i mikroregion.
- NUTS V = obec.
Úrovně LAU:
Systém LAU je určen zejména pro potřeby statistiky regionů.
- LAU 1 – dřívější NUTS IV (okresy).
- LAU 2 – dřívější NUTS V (obce).
Oba statistické systémy CZ-NUTS i LAU jsou propojeny vzájemnými vazbami.
Pro srovnatelnost regionálních statistik je nutné, aby byly regiony srovnatelné z hlediska počtu obyvatel:
Tabulka 1: Rozdělení NUTS podle počtu obyvatel [10]
Úroveň Minimum Maximum NUTS I 3 000 000 7 000 000 NUTS II 800 000 3 000 000 NUTS III 150 000 800 000
CZ-NUTS:
- CZ01 Praha
- CZ02 Střední Čechy - CZ03 Jihozápad - CZ04 Severozápad - CZ05 Severovýchod - CZ07 Střední Morava - CZ08 Moravskoslezko
Mapa regionů soudrţnosti NUTS II v ČR
Obrázek 3: Mapa regionů soudrţnosti NUTS II v ČR
3.2.4 Konkrétní uvedení příkladu regionu v ROP NUTS II Jihovýchod
Podpory regionálního operačního programu NUTS II vyuţívá i Mikroregion Bzenecko, který leţí na území Jihomoravského kraje. Svazek obcí patří do správního obvodu okresního měs- ta Hodonín.
Vznik mikroregionu
Postupné přizpůsobení a úpravy naší země v Evropské unii s sebou přináší mnohé struktu- rální změny. Se změnami se potýkají především malé samostatné obce. Nejsou schopny plně zajistit vypracování takových programů a dokumentů, které by mohly být předloţeny Evrop- ské unii a tím obdrţet finanční podporu plynoucí ze strukturálních fondů. Proto jsou zaklá- dány svazky obcí neboli mikroregiony, které spolupracují při řešení problémů.
Vznik mikroregionů je důleţitým a pozitivním trendem pro společné posuzování zájmů a záměrů zejména venkovských obcí. Cílem je dosaţení ţádoucích změn ve všech obcích urči- tého území. [11]
Mikroregion můţeme definovat jako dobrovolné sdruţení, za jehoţ vznikem stojí zájem jednotlivých obcí řešit záleţitosti týkající se více obcí společně. Vznik je iniciován regionál- ní agenturou. Mikroregiony jsou akceptovány Evropskou unií jako NUTS V. [12]
4 METODIKA PRÁCE
4.1 Cíl práce
Cílem práce bylo definovat a uspořádat jednotlivé tématické celky (strukturální a regionální politiku, strukturální fondy, regionální členění EU a ČR, územní samosprávu) do uspořáda- ného systému a analyzovat logistické a ekonomické aspekty strategie rozvoje Mikroregionu Bzenecko.
4.2 Metody vyuţívané při zpracování bakalářské práce
Při zpracování závěrečné bakalářské práce byly vyuţity základní výzkumné metody - analý- za, syntéza, indukce, dedukce a sběr dat.
4.2.1 Analýza – syntéza
Analýza je vědecká metoda zaloţená na rozčlenění celku na části. Cílem analýzy je oddělit podstatné od nepodstatného. Syntéza je sjednocení částí do celku. Je to spojování poznatků získaných analýzou.
Analytická metoda je vyuţita při formulování jednotlivých částí práce. V rámci praktické části je konkrétně zpracována analýza logistických a ekonomických aspektů a SWOT analý- zy.
Na základě syntézy jsou jednotlivé části uspořádány do jednotného celku.
4.2.2 Indukce – dedukce
Indukce je úsudek směřující od konkrétní poučky k obecné. Dedukce je opačným postupem neţ indukce. Dedukce je úsudek směřující od obecné poučky ke konkrétní a vychází z předchozí indukce. [10]
4.2.3 Sběr dat
Představuje shromaţďování dat z jednoho nebo více míst vzniku za účelem zpracování nebo přenosu. [11]
Metoda sběru dat byla vyuţita prostřednictvím odborné kniţní literatury a internetu. Další zdroje dat byly získány od vedení Mikroregionu Bzenecko.
II. PRAKTICKÁ ČÁST
5 MIKROREGION BZENECKO
Mikroregion Bzenecko leţí na jihovýchodní Moravě, v severní části okresu Hodonín, obvo- du pověřeného městského úřadu III. stupně Kyjov. Mikroregion se shoduje s vymezením obvodu pověřeného městského úřadu II. stupně Bzenec.
Mikroregion je tvořen územím sedmi obcí. Dvě z nich mají statut města - Bzenec a Vracov.
Celková výměra území je 121,61 km2. Při sčítání v roce 2001 ţilo na území 14,2 tisíce oby- vatel. Hustota zalidnění dosáhla 117,2 obyvatele/km2 (o 10% méně neţ je průměrná hustota zalidnění v České republice).
Pro sídelní strukturu území je typická přítomnost dvou sousedních městských center - Bzen- ce a Vracova, kde ţije celkem 8,8 tisíc obyvatel, stupeň urbanizace, měřený jako podíl oby- vatel v zmíněných centrech na počtu obyvatel regionu dosahuje 61%. Zbývající osídlení je tvořeno převáţně velkými venkovskými sídly:
- Moravský Písek – je významnou stanicí na hlavní ţelezniční trati, a ţije zde 2,2 tisíce obyvatel;
- Domanín a Ţeravice – mají více neţ 1000 obyvatel;
- Těmice – přibliţují se jednomu tisíci obyvatel;
- Syrovín – je nejmenší obcí regionu se čtyřmi sty obyvatel.
Sídelní struktura Bzenecka tak kontrastuje s více rozdrobeným osídlením sousedních mikro- regionů v severní části okresu Hodonín. [17]
Obrázek 4: Mikroregion Bzenecko na mapě [15]
5.1 Historie mikroregionu Bzenecko
Ke vzniku Mikroregionu Bzenecko došlo na ustavujícím zasedání starostů zakládajících obcí: Bzence, Domanína, Moravského Písku, Syrovína, Těmic, Vracova a Ţeravic. Zasedání se konalo dne 26. 6. 2002 ve Bzenci, který se také stal sídlem dobrovolného sdruţení obcí.
Po schválení stanov svazku, které byly předem projednány v zastupitelstvech jednotlivých obcí, byl zvolen předseda a místopředseda svazku a byl jmenován tajemník svazku. Dále byla schválena dozorčí rada a její členové, kteří byli navrţeni zastupitelstvy členských obcí.
Dobrovolný svazek obcí Mikroregionu Bzenecko vznikl jako dobrovolný svazek obcí podle zákona 128/2000 Sb., o obcích a je právnickou osobou, která působí v oblastech daných zá- konem o obcích.
5.2 Účel a předmět činnosti mikroregionu Bzenecko
Účelem svazku obcí je ochrana prosazování společných zájmů členských obcí na různých úsecích činnosti obcí, posílení ekonomické stability regionu, při zachování a rozvoji ekolo- gických hodnot a kulturních tradic, které odpovídají vývojovým trendům regionu.
Předmětem činnosti svazku obcí je zejména podporovat sociologicko-ekonomický rozvoj svazku obcí a tím i členských obcí podle zákona o obcích a zajišťovat spolupráci, koordinaci a poskytovat pomoc a podporu obcím i dalším subjektům především v oblastech:
- rozvoj infrastruktury jako podpůrného prostředku nezbytného k rozvoji podnikatel- ských aktivit;
- ochrana ţivotního prostředí a jeho zlepšování;
- ochrana kulturního dědictví;
- rozvoj turistiky;
- zřizování právnických osob, slouţících k uspokojování potřeb více obcí;
- samostatná podnikatelská činnost a účast na podnikání jiných osob;
- vytváření koncepčních dokumentů a projektové přípravy ke společným akcím. [16]
Mikroregion Bzenecko byl zapsán do registru sdruţení, vedeného v okresu Hodonín, 14. října 2002. Identifikační číslo bylo mikroregionu přiděleno aţ v roce 2005.
Tabulka 2: Vývoj počtu obyvatel v obcích Mikroregionu Bzenecko vţdy k 31. 12
Obec 2005 2006 2007 2008 2009
Bzenec 4315 4316 4310 4298 4322
Vracov 4520 4544 4528 4529 4554
Mor. Písek 2222 2206 2185 2179 2171
Domanín 1001 1014 1002 998 1003
Ţeravice 1063 1065 1056 1059 1059
Těmice 853 857 878 893 882
Syrovín 370 373 376 380 376
Celkem 14344 14375 14335 14336 14367 Pozn.: vlastní práce – vytvořeno na základě zdroje [18]
Tabulka 3: Vývoj počtu obyvatel v obcích Mikroregionu Bzenecko k 31. 12. - Muţi
Obec 2005 2006 2007 2008 2009 Bzenec 2086 2081 2081 2075 2085 Vracov 2150 2164 2174 2179 2193 Mor. Písek 1074 1066 1053 1052 1050 Domanín 500 502 494 493 495 Ţeravice 529 529 524 526 526 Těmice 407 413 430 432 428 Syrovín 186 189 196 199 196 Celkem 6932 6944 6952 6956 6973
Pozn.: Vlastní práce – vypracováno na základě zdroje [18]
Tabulka 4: Vývoj počtu obyvatel v obcích mikroregionu Bzenecko k 31. 12. - Ţeny
Obec 2005 2006 2007 2008 2009
Bzenec 2229 2235 2229 2223 2237
Vracov 2370 2380 2354 2350 2361
Mor. Písek 1148 1140 1132 1127 1121
Domanín 501 512 508 505 508
Ţeravice 534 536 532 533 533
Těmice 446 444 448 461 454
Syrovín 184 184 180 181 180
Celkem 7412 7431 7383 7380 7394
Pozn.: Vlastní práce – vypracováno na základě zdroje [18]
6 ANALÝZA LOGISTICKÝCH A EKONOMICKÝCH ASPEKTŮ STRATEGIE ROZVOJE MIKROREGIONU BZENECKO
Následující informace byly čerpány z Integrované rozvojové strategie venkovského mikrore- gionu Bzenecko, z údajů Českého statistického úřadu a Úřadu práce. Tabulky a grafy byly zpracovány z údajů uvedených v dokumentu, z informací získaných z konzultací s manaţerkou mikroregionu a z webových stránek zmíněných úřadů.
- Ekonomická situace
Rozpočet mikroregionu tvoří z velké části členské příspěvky jednotlivých obcí. V mikrore- gionu Bzenecko byl příspěvek stanoven 20 Kč na jednoho obyvatele. V roce 2010 byly cel- kové příjmy mikroregionu 1 158 876 Kč, z toho členské příspěvky 377 480 Kč (za rok 2009 hradil Vracov 90 760 Kč). V roce 2010 byla mikroregionu vyplacena dotace z EHP Norsko ve výši 705 942 Kč, dotace na činnost projektového manaţera ve výši 30 000 Kč, přijaté neinvestiční dary ve výši 45 365 Kč pro folklórní soubory Vracovjan a Písečánek z Nadace Děti-kultura-sport a příjmy z úroků ve výši 89 Kč.
Tabulka 5: Příspěvky obcí do rozpočtu mikroregionu Bzenecko za rok 2010
Pozn.:vlastní práce – vytvořeno na základě zdrojů [18, 13]
Obec Počet obyvatel Členský příspěvek
Bzenec 4298 85960,-
Vracov 4529 181340,-
Mor. Písek 2179 43580,-
Domanín 998 19960,-
Ţeravice 1059 21180,-
Těmice 893 17860,-
Syrovín 380 7600,-
Celkem 14336 377480,-
Tabulka 6: Příjmy a výdaje Mikroregionu Bzenecko v jednotlivých letech
Rok Příjmy v Kč Výdaje v Kč
2006 595 903,- 591 255,-
2007 880 960,- 587 710,-
2008 379 225,- 603 212,-
2009 9 518 120,- 10 214 074,- 2010 1 158 876,- 386 286,- Celkem 12 533 084,- 12 382 537,-
Pozn: Vlastní práce – vytvořeno na základě zdroje [19]
- Ekonomicky aktivní obyvatelstvo
Následující tabulky vyjadřují celkový počet aktivních a neaktivních obyvatel a vzdělanost obyvatel mikroregionu v jednotlivých obcích. Údaje byly čerpány z výsledků sčítání lidu z roku 2001, jelikoţ údaje sčítání lidu z roku 2011 ještě nejsou k dispozici.
Tabulka 7: Počet ekonomicky aktivních a neaktivních obyvatel
Obec Aktivní obyvatel- stvo celkem
Neaktivní obyvatel- stvo celkem
Osoby s nezjiště-
nou aktivitou Celkem
Bzenec 2174 2005 21 4200
Vracov 2194 2316 21 4531
Mor. Písek 1031 1113 4 2148
Domanín 521 521 1 1043
Ţeravice 521 502 4 1027
Těmice 404 455 2 861
Syrovín 177 228 0 405
Celkem 7022 7140 53 14215
Pozn.: Vlastní práce – vytvořeno na základě zdroje [20]
- Věková struktura obyvatelstva
Věková struktura populace mikroregionu je podobná struktuře populace okresu, ve srovnání s populací ČR a Jihomoravského kraje je pak o poznání mladší. Mladost mikroregionu můţe být způsobena větším rozsahem výstavby rodinných a bytových domů, podporované v minulosti jak státem, formou dotací, tak i přímo obcemi, které zajistili vhodné plochy pro výstavbu rodinných domů výstavbou potřebné dopravní a technické infrastruktury. Nově vzniklé stavební pozemky pak obce častokrát za zvýhodněných podmínek nabídly drobným stavebníkům. Moţnosti výstavby rodinných domů vyuţívaly spíše mladé rodiny, které byly ekonomicky aktivní, případně vyuţívaly zvýhodněné bankovní úvěry. Obce také vyuţívaly dotací cílených na výstavbu bytových domů. Nově vybudované byty byly obsazovány také spíše mladými lidmi jednak z důvodu relativně vyšších nájmů, případně také kvůli částečné úhradě nákladů na vznik bytových jednotek. Ve Bzenci vznikl větší počet bytových jednotek díky přestavbě některých objektů bývalých kasáren. V současné době se bytové domy nebu- dují. Z důvodu vysokých nákladů na dopravní a technickou infrastrukturu se ani nerozšiřují plochy pro výstavbu rodinných a bytových domů. Je moţné předpokládat, ţe v roce 2011
bude následovat krátkodobé zvýšení individuální výstavby rodinných domů z důvodu pláno- vaného zvýšení DPH i u stavebních prací.
Tabulka 8: Věková struktura obyvatel k 31. 12. 2009
Obec 0 -14 let 15 – 64 let 65 let a více Celkem
Bzenec 635 3073 614 4322
Vracov 649 3254 651 4554
Mor. Písek 316 1537 318 2171
Domanín 150 716 137 1003
Ţeravice 154 761 144 1059
Těmice 139 636 107 882
Syrovín 38 274 64 376
Celkem 2081 10251 2035 14367
Pozn.: Vlastní práce – vytvořeno na základě zdroje [18]
Tabulka 9: Obyvatelstvo podle stupně vzdělání v roce 2001
Obec Bez vzdělá- ní, ZŠ
SOU, SOŠ bez mat. zkoušky
SŠ s mat.
zkouškou VOŠ, VŠ Nezjištěno Celkem
Bzenec 812 1375 905 388 34 3514
Vracov 1032 1566 828 330 16 3772
Mor. Písek 540 807 319 120 3 1789
Domanín 266 404 141 40 3 854
Ţeravice 243 401 155 53 3 855
Těmice 230 333 114 25 5 707
Syrovín 130 155 46 10 1 342
Celkem 3253 5041 2508 966 65 11833
Pozn.: Vlastní práce – vytvořeno na základě zdroje [20]
- Míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti
Míra nezaměstnanosti v mikroregionu je poměrně vysoká. V době vzniku mikroregionu se míra nezaměstnanosti pohybovala v jednotlivých obcích v rozmezí 11,6 – 16,5 %. Nejniţší nezaměstnanost v mikroregionu byla v roce 2008. V posledních letech se opět zvyšuje vli- vem celosvětové hospodářské krize. Bzenecko patří v rámci České republiky k oblastem s vysokou mírou nezaměstnanosti. Současná míra nezaměstnanosti v mikroregionu se na- chází v rozmezí 14,7 – 18,6 %. Míra nezaměstnanosti České republiky k 1. 1. 2011 je 9,7 % v Jihomoravském kraji 10,32 %, v okrese Hodonín 15,48 % a v mikroregionu Bzenecko 16,6 %. Nezaměstnanost v mikroregionu Bzenecko se pohybuje vysoko nad celorepubliko- vým průměrem.
Tabulka 10: Vývoj míry nezaměstnanosti v % vţdy k 1. 1.
Obec 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Bzenec 11,6 12,1 9,2 8,5 9,7 14,9 14,7 Vracov 13,3 13,7 11,4 9,3 10,0 14,7 16,0 Mor. Písek 14,3 12,4 11,6 8,6 10,0 15,7 17,3 Domanín 16,5 15,5 12,7 9,4 10,9 16,3 15,4 Ţeravice 14,2 15,5 11,9 8,8 13,6 16,1 16,3 Těmice 14,1 16,3 11,4 10,1 13,4 17,1 17,8 Syrovín 15,3 15,8 18,6 11,3 16,4 20,9 18,6 Mikroregion 14,2 14,5 12,4 9,4 12,0 16,5 16,6 Pozn.: Vlastní práce – vytvořeno na základě zdroje [21]
- Hospodářská činnost mikroregionu podle odvětvové struktury NH
Z hlediska objemu hospodářské činnosti obcí v mikroregionu je z následující tabulky zřejmá dominance dvou měst, Bzence a Vracova, které jsou počtem obyvatel i místními podmínka- mi téměř shodné. Oproti ostatním obcím oběma městy prochází silnice I. třídy a ţeleznice.
Na svém území mají města dostatek ploch určených pro průmysl a podnikání. Ve Bzenci se průmyslové plochy nacházeli jiţ v minulosti. Jednalo se zejména o potravinářské provozy, zámečnické provozy, skladové objekty a sklady osiv. Po roce 1989 pak zde došlo ke změ- nám ve vyuţití některých průmyslových objektů a k rozmachu průmyslových objektů zamě- řených na výrobu zahradního nábytku, plastových oken a dveří. Potravinářské provozy a sklad osiv se rekonstruovali a modernizovali. Významnou roli ve Bzenci hraje také výroba stavebních hmot vyuţívající loţisko písku, kde na velkou pískovnu navazuje výroba jiţ dříve známých bílých cihel a betonové střešní krytiny (KM Beta).
Oproti Bzenci byl Vracov před rokem 1989 na průmyslové objekty poměrně chudý. Aţ na jeden objekt zaměřený na oděvní průmysl, sklad osiv a zemědělské objekty se ve městě ţádné další průmyslové objekty nenacházely. Po restrukturalizace dříve ve městě poměrně
dominantní zemědělské výroby, vyuţily podnikatelské subjekty uvolněné plochy a objekty zemědělské prvovýroby a tak se zde po roce 1989 začala rozvíjet i průmyslová výroba.
V menších obcích mikroregionu hospodářské činnosti spíše stagnují. Důvodem je špatné dopravní napojení a absence ploch vhodných pro průmyslovou výstavbu. Příčinou můţe být i skutečnost, ţe na území malých obcí převaţují zemědělské pozemky, a proto se zde největ- ší plochy představují jako objekty zemědělské prvovýroby. Objekty zemědělské prvovýroby jsou i nadále vyuţívány k zemědělským účelům.
Ze zmíněných důvodů lze dovodit lepší hospodářské podmínky měst vůči menším obcím mikroregionu ve všech sledovaných oblastech, to znamená i v oblastech stavebnictví, dopra- vy, obchodu, prodeje a pohostinství.
Tabulka 11: Hospodářské činnosti k 31. 12. 2009 – přehled hospodářské činnosti jednotli- vých obcí mikroregionu Bzenecko podle hlavních odvětví národního hospodářství
Primární a sekundární sektor NH
Obec Zemědělství Průmysl Stavebnictví Doprava
Bzenec 41 157 133 30
Vracov 34 183 151 29
Mor. Písek 14 62 71 15
Domanín 7 43 51 2
Ţeravice 16 28 32 11
Těmice 7 24 54 7
Syrovín 4 9 23 5
Celkem 123 506 515 99
Terciální sektor NH Obec Obchod, prodej,
Pohostinství
Ostatní sluţby
Veřejná správa
Zdravotnictví a školství
Veřejné sluţ- by
Bzenec 284 126 2 22 96
Vracov 258 110 4 23 105
Mor. Písek 83 48 2 8 37
Domanín 34 17 2 1 17
Ţeravice 51 21 2 3 22
Těmice 44 15 2 1 12
Syrovín 15 4 2 1 10
Celkem 769 341 16 59 299
Pozn.: Vlastní práce – zpracováno na základě zdroje [18]
Graf č. 1: Celkový počet podnikatelských subjektů v jednotlivých obcích mikroregionu Bzenecko
- Logistika
Logistika v mikroregionu je jen částečně rozvinutá. Pokud se firma zabývá logistikou, tak je to většinou dopravní logistika. V mikroregionu najdeme i podniky, které řeší skla- dovou logistiku. Jedná se o rozvinuté firmy, pro které je nezbytné zabývat se minimali- zací zásob, optimalizací počtu skladů a meziskladů a tím způsobenou optimalizací ná- kladů. Firmy, které poskytují komplexní logistické sluţby, v mikroregionu nepůsobí.
Firmy provozující dopravní či skladovou logistiku:
- BRITTERM, a. s. – svou obchodní strategií se firma Britterm a. s. hodlá dlouhodo- bě podílet na podnikání s produkty v oboru hutních materiálů. Jejich dlouhodobým marketingovým plánem je zajištění kvalitního hutního materiálů v potřebném mnoţ- ství
a čase. V roce 2005 byl otevřen komplex skladů a firemního administrativního centra v Moravském Písku. [22]
- DECRO Bzenec, s. r. o. – společnost byla zapsána do obchodního rejstříku v roce 1995. Začínali se 16 zaměstnanci v pronajatých prostorách v Moravském Písku.
V roce 2000 koupili a opravili výrobní halu ve Bzenci. V současné době firma za-
městnává 126 zkušených zaměstnanců, se kterými se jí podařilo v roce 2006 dosáh- nout obratu 425 milionů Kč. [23]
- IZOLMONT Bzenec, s. r. o. – společnost vznikla v roce 1993 odloučením od sub- jektu transformovaného z bývalých Stavebních izolací Praha. V prvním roce své čin- nosti zaměstnávala 7 pracovníků a dosáhla obratu cca 6,5 milionů Kč. V současné době zaměstnávají 45 kvalifikovaných pracovníků. [24]
- Zámecké vinařství Bzenec s. r. o. – sídlí v areálu Bzeneckého zámku. Rekonstrukcí vinařského provozu, která proběhla v letech 2007-2008, a zahájením výroby vína po- kračuje společnost ve více neţ stoleté tradici vinařství ve Bzenci. Provedenou rekon- strukcí se provoz stal jedním z nejmodernějších na Moravě a v Čechách. [25]
- DADKA Vracov, s. r. o. – společnost má 50 velmi kvalifikovaných pracovní a vý- robní program tvoří kolekce bytového a hotelového textilu. Společnost má několik prodejen po celé Moravě. [26]
- LAMO, s. r. o. – podnik se zabývá provozem silniční motorové dopravy. [29]
- AUTODOPRAVA HEKL, s. r. o. – společnost zprostředkovává mezinárodní kami- onovou dopravu. [27]
- TV – marketing Těmice, s. r. o. – zajišťuje export a import zeleniny a kamionovou dopravu. [29]
Doprava v České republice
Komplexní síť pozemní komunikací je v České republice tvořena:
- dálnicemi,
- rychlostními silnicemi, - silnicemi I. tříd,
- silnicemi II. a III. tříd,
- místními komunikacemi ve městech a obcích a veřejně přístupnými účelovými ko- munikacemi. [30]
Významnou roli v rozvoji regionu samozřejmě zaujímá i úroveň dopravní infrastruktury.
Tuto skutečnost lze dovodit i z přehledu hospodářské činnosti jednotlivých obcí mikroregio- nu Bzenecko podle hlavních odvětví národního hospodářství, kde ve všech parametrech do- minují města Bzenec a Vracov, kterými prochází silnice I. třídy I/54 a také ţeleznice. Na silnici I.třídy I/54 je v současné době závislá silniční doprava v mikroregionu. Mikroregion je napojen na Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje. Infrastrukturu v mikroregionu by mohla pozitivně ovlivnit plánovaná výstavba přeloţky rychlostní komu- nikace R 55 v letech 2017 – 2020. Komunikace R 55 má protínat východní okraj Bzence, kde se bude mimoúrovně křiţovat se silnicí I/54. V místě kříţení e navrţeno propojení obou komunikací.
Komunikace v mikroregionu Bzenecko Bzenec – I/54, II/426
Vracov – I/54, III/4257
Mor. Písek – I/54, II/427, II/495, III/4951 Domanín – III/4951
Těmice – II/426, III/4951 Ţeravice – III/4225, III/4228 Syrovín - II/426 [31]
Ţelezniční doprava
V dnešní době ţelezniční doprava jiţ nezaujímá tak významné místo z hlediska doprav- ního vyuţití jak tomu bylo na konci minulého století. To, ţe se sníţilo mnoţství náklad- ních vlaků jistě zaznamenal, kaţdý kdo se pohybuje v blízkosti ţeleznice. Byl to jeden z důvodů, proč Správa ţelezniční dopravní cesty zrušila ve Vracově místní ţelezniční vlečku, která v minulosti umoţňovala nakládku a vykládku ţelezničních vagonů. Ţelez- niční vlečky zůstaly zachovány a jsou dosud vyuţívány ve Bzenci v areálu průmyslového objektu Osevy, a. s. a na nádraţí ve Bzenci. Výhodou regionu je i kříţení dvou ţeleznič- ních tratí ve směru Uherské Hradiště – Brno a Přerov – Břeclav. Zmíněné tratě dosud
tvoří významnou sloţku dopravní obsluţnosti. Trať Uherské Hradiště – Brno není elek- trizována a je vyuţívána spíše k osobní přepravě. Je to významná spojnice s krajským městem. Trať Přerov – Břeclav je elektrizována a je také mnohem více vyuţívána ná- kladní přepravou. Obě tratě jsou propojeny mezi Bzencem a Moravským Pískem.
Obrázek 5: SWOT analýza – Veřejná dopravní infrastruktura a hospodářská činnost v Mikroregionu Bzenecko
6.1 Analýza Integrované rozvojové strategie venkovského mikroregionu
Kdyţ mikroregion Bzenecko vznikal, v prosinci roku 2002 byl vytvořen dokument s názvem Integrovaná rozvojová strategie venkovského mikroregionu. V dokumentu je zpracována tehdejší situace mikroregionu, charakteristika mikroregionu, rozvojové po- tenciály, SWOT analýza, vize na příštích 10 aţ 20 let, strategie realizace vize, strategické cíle a postupy, priority a opatření.
Integrovaná rozvojová strategie venkovského mikroregionu z roku 2002 je jediným stra- tegickým dokumentem a v současné době jiţ neaktuálním. Strategie v rozpětí 10 aţ 20 let by měla být východiskem pro krátkodobější strategie, které mikroregion Bzenecko nevytváří.
Hlavní strategické cíle
1) Zajistit dokonalou infrastrukturu a občanskou vybavenost jako základ pro udrţitelný ţivot na venkově a rozvoj podnikatelských aktivit.
2) Vytvořit podmínky pro rozvoj ekonomicky udrţitelných aktivit zejména v oblasti sluţeb s důrazem na vznik pracovních příleţitostí. Vyuţití potenciálu vinařství a s tím souvisejících aktivit.
3) Vytvořit ekonomicky udrţitelný sociální servis pro občany obcí.
4) Provést rekonstrukci krajiny, jako základního předpokladu pro rozvoj turistického ruchu a zlepšení ţivotních podmínek.
5) Koordinací a zvyšováním kvality organizování, vzdělávání a informování dosáhnout efektivnějšího vynakládání finančních prostředků a zároveň zlepšení informování všech subjektů v mikroregionu. Cílem je vytvoření komunikační strategie a její reali- zace.
Priority a opatření:
Priorita 1: Dokončení a budování infrastruktury Opatření:
- rekonstrukce silnice I/54,
- Generel cestní sítě,
- zpracování Územní dokumentace mikroregionu.
Priorita 2: Společný informační systém Opatření:
- informační centrum mikroregionu – zámek, - regionální muzeum,
- osvěta,
- zpracování komunikační strategie mikroregionu.
Priorita 3: Rozvoj cestovního ruchu Opatření:
- zpracování koncepce cestovního ruchu, - podpora vinařství,
- projekty cestovního ruchu.
Priorita 4: Rekonstrukce a obnova krajiny Opatření:
- pozemkové úpravy, - vytvoření partnerství,
- zpracování Územní dokumentace.
Priority 5: Podpora podnikání [13]
Hlavní strategické cíle i následující priority a opatření jsou řešeny velmi obecně. Nelze po- soudit, jestli se některý z bodů realizoval cílenou snahou mikroregionu nebo byl pouze při-
