2. Teoretická východiska regionální politiky Evropské unie

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA EKONOMICKÁ FAKULTA

KATEDRA EVROPSKÉ INTEGRACE

Analýza proměny regionální politiky Evropské unie ve Španělsku v letech 2007–2027 Analysis of the European Union Regional Policy in Spain within the Period 2007–2027

Student: Šárka Sikorová

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Lukáš Melecký, Ph.D.

Ostrava 2019

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Lukáši Meleckému, Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a rady při zpracování práce, veškerý věnovaný čas v rámci konzultací a za vždy pozitivní přístup.

3

Obsah

1. Úvod ... 5 

2. Teoretická východiska regionální politiky Evropské unie ... 7 

2.1 Vznik a vývoj regionální politiky EC/EU ... 8 

2.1.1 Geneze regionální politiky v podmínkách Evropského společenství ... 9 

2.1.2 Základní typologie politik v kontextu vyváženého rozvoje EC/EU ... 9 

2.1.3 Etapy vývoje regionální politiky EC/EU ... 10 

2.2 Úloha a funkce regionální politiky Evropské unie ... 15 

2.2.1 Úloha regionální politiky EU ... 15 

2.2.2 Funkce regionální politiky EU ... 15 

2.2.3 Principy regionální politiky EU ... 16 

2.3 Architektura regionální politiky EU ve vybraných programových obdobích ... 17 

2.3.1 Programové období 2000–2006 ... 17 

2.3.2 Programové období 2007–2013 ... 18 

2.3.3 Programové období 2014–2020 ... 19 

2.3.4 Programové období 2021–2027 ... 20 

2.4 Legislativní rámec regionální politiky Evropské unie ... 21 

2.4.1 Programové období 2007–2013 ... 24 

2.4.2 Programové období 2014–2020 ... 25 

2.5 Finanční rámec regionální politiky Evropské unie ... 26 

3. Socio-ekonomická analýza a regionální struktura Španělska v období 2007–2018 ... 28 

3.1 Základní charakteristika Španělska ... 28 

3.1.1 Přírodní poměry ... 28 

3.1.2 Historie země ... 30 

3.2 Obyvatelstvo ... 31 

3.2.1 Populační vývoj ... 33 

3.2.2 Složení obyvatelstva ... 34 

4

3.3 Hospodářství Španělska ... 37 

3.3.1 Období 2007–2018 ... 37 

3.3.2 Aktuální výzvy španělské ekonomiky ... 39 

3.4 Regionální struktura Španělska ... 41 

3.4.1 Autonomní regiony ... 41 

3.4.2 Provincie ... 48 

3.5 Klasifikace regionů dle NUTS ... 49 

3.5.1 Klasifikace NUTS ve Španělsku ... 50 

4. Komparace architektury regionální politiky EU ve Španělsku v programových obdobích 2007–2013, 2014–2020 a 2021–2027 ... 52 

4.1 Regiony Španělska dle klasifikace regionální politiky EU ... 52 

4.2 Nástroje regionální politiky EU ve Španělsku ... 54 

4.3 Struktura operačních programů Španělska ... 55 

4.4 Implementační struktura regionální politiky EU ve Španělsku ... 57 

4.5 Finanční alokace pro Španělsko dle způsobilosti regionů ... 59 

4.6 Úspěšné projekty ... 60 

4.7 Shrnutí ... 61 

5. Závěr ... 63 

Seznam použité literatury ... 65 

Seznam zkratek ... 74  Seznam tabulek, obrázků a grafů

Prohlášení o využití výsledků bakalářské práce Seznam příloh

Přílohy

5

1. Úvod

Regionální politika Evropské unie patří mezi nejvýznamnější politiky Evropské unie. Jedná se o velmi unikátní nástroj ke snižování meziregionálních rozdílů, který nemá mimo Evropskou unii obdoby. Mezi její základní cíle patří podpora vytváření pracovních míst, ekonomický růst, ekonomická konkurenceschopnost, zlepšování životní úrovně obyvatelstva a udržitelný vývoj.

K dosažení těchto cílů byla vyčleněna téměř jedna třetina rozpočtu EU. Z důvodu důležitosti bylo ke zpracování bakalářské práce dané téma vybráno z této oblasti. Regionální politika Evropské unie je důležitá pro všechny členské státy Unie, Španělsko nevyjímaje. Právě pro tuto zemi je důležité vyrovnávat regionální disparity vznikající rozdílným zaměřením ekonomik jednotlivých regionů.

Při svém vstupu do Evropské unie v roce 1986 bylo Španělsko jednou z hospodářsky nejslabších zemí Společenství. Právě ono rozšíření v roce 1986 vzbudilo v Unii potřebu rychle řešit regionální disparity. Vznikly tak strukturální fondy, které se dodnes snaží o co nejlepší rovnováhu mezi regiony. A Španělsko zaujalo už při svém vstupu pozici jednoho z největších příjemců alokací z evropských fondů. I přes specifický historický vývoj země, politické boje, ekonomickou zaostalost a sociální izolaci způsobenou diktaturou se Španělsku podařilo v 90. letech 20. století vymanit z krizového období a stát se členem měnové unie. Právě účast v rámci evropské integrace přispěla k stabilitě země a Španělsko dnes patří mezi nejvíce rozvinuté ekonomiky světa.

Cílem bakalářské práce je představení celkové architektury regionální politiky Evropské unie, respektive politiky soudržnosti a její aplikace na příkladu Španělska v období let 2007–2027, které představují tři po sobě jdoucí finanční perspektivy Evropské unie. V současnosti jsou již známy předběžné návrhy víceletého finančního rámce EU pro období 2021–2027 a základní podoba nastavení regionální politiky Evropské unie, proto se práce kromě současného a minulého programového období věnuje také tomu budoucímu.

Obsah bakalářské práce je rozdělen do tří obsahových kapitol, doplněných o úvod a závěr.

Druhá kapitola rozebírá teoretická východiska regionální politiky Evropské unie. Představuje ji čtenáři jako silný a důležitý nástroj k vyrovnávání regionálních disparit v prostoru Evropské unie. Zaměřuje se také na cíle, jednotlivé nástroje financující výdaje regionální politiky EU, priority a legislativní rámec. Třetí kapitola se věnuje Španělsku ze socio-ekonomického hlediska. Část této kapitoly se zaměřuje také na klasifikaci regionů dle nomenklatury územních statistických jednotek.

6 Poslední obsahová část této bakalářské práce, čtvrtá kapitola, se zabývá konkrétním vývojem regionální politiky Evropské unie se zaměřením na Španělsko. Kromě způsobilosti regionů komparuje nástroje, typologii operačních programů a finanční rámec alokací z fondů Evropské unie ve Španělsku za poslední dvě období (2007–2013 a 2014–2020) a přináší predikci alokací pro období následující, dle doposud zveřejněných informací pocházejících z institucí Evropské unie (převážně Evropské komise). Detailněji se práce věnuje zaměření operačních programů, kterým Španělsko přikládá velkou důležitost.

V rámci zdrojů použitých v bakalářské práci bylo převážně čerpáno z cizojazyčných zdrojů vydaných především Evropskou komisí a španělskou vládou, konkrétněji Ministerstvem financí. Hlavním zdrojem informací pro teoretická východiska bakalářské práce byla kniha Petra Zahradníka Kohezní politika Evropské unie.

7

2. Teoretická východiska regionální politiky Evropské unie

Evropská unie (European Union, EU) je unikátní spojení států, které má za cíl zlepšení spolupráce v Evropě. Regionální politika Evropské unie patří do řady politik, kterými se EU zabývá. Kromě regionální politiky (Regional Policy, RP) se jedná například o bezpečnost potravin, cla, daně, občanství EU, sport, námořní záležitosti a rybolov nebo třeba jednotný trh.

Každá z těchto oblastí disponuje příslušnými orgány, právními předpisy a dokumenty.¹

I přesto, že Evropská unie jako celek prosperuje, existují v rámci jejich regionů výrazné rozdíly.

Regionální politika Evropské unie se zavazuje pomoci regionům, u kterých je patrná zaostalost ve vývoji. EU pomáhá při modernizaci průmyslových oblastí, podporuje vzkvět venkova a zemědělství a vytváří nová pracovní místa. Jejím cílem je ekonomická, sociální a územní soudržnost Unie.

Pro charakteristiku regionální politiky Evropské unie existuje řada definic. Stejskal a Kovárník² ve své knize Regionální politika a její nástroje vyzdvihují ty nejdůležitější z nich:

 regionální politika představuje všechny veřejné intervence, které vedou ke zlepšování geografického rozdělení ekonomických činností,

 je součást státní politiky, která ovlivňuje rozmístění hlavních ekonomických zdrojů a aktivit na území státu nebo v jeho části,

 regionální politika je součástí hospodářské politiky,

 regionální politika představuje všechny veřejné přímé i nepřímé intervence státu, regionu, obcí a měst, vedoucí k lepšímu prostorovému rozdělení ekonomických i mimoekonomických činností,

 regionální politikou rozumíme ovlivňování hospodářských procesů v územních částech státu anebo většího ekonomického procesu prostřednictvím veřejného sektoru,

 regionální politika je soubor cílů, opatření a nástrojů, které vedou ke snižování velkých rozdílů v socioekonomické úrovni jednotlivých regionů; apod.

Společným znakem všech výše uvedených definic je dle Stejskala a Kovárníka³ pojetí regionální politiky jako cílevědomé činnosti organizací či představitelů státní správy a samosprávy, která směřuje k zajištění ekonomického růstu spravovaného území. Dále také

1 EVROPSKÁ UNIE. Oblasti politiky Evropské unie. Europa.eu [online]. 2019 [15. 01. 2019]. Dostupné z: https://europa.eu/european-union/topics_cs.

2 STEJSKAL, Jan a Jaroslav KOVÁRNÍK. Regionální politika a její nástroje. Praha: Portál, 2009. 216 s. ISBN 978-80-7367-588-2.

3 Tamtéž.

8 uvádí, že: „Ze všech definic vyplývá, že regionální politika musí mít jasně definované cíle a mnohé nástroje, které mohou jmenované organizace používat.“

Ve výkladovém slovníku Dictionary of Human Geography definuje Brian Goodall regionální politiku jako: „součást státní politiky, která ovlivňuje rozmístění hlavních ekonomických zdrojů a aktivit na celém území státu nebo v jeho části. Regionální politika zahrnuje opatření napomáhající jednak růstu stupně ekonomické aktivity v území, kde je vysoká nezaměstnanost a malá naděje na přirozený ekonomický růst, a na druhé straně opatření sloužící kontrole ekonomických aktivit v územích s nadměrným růstem⁴.“

V zahraniční literatuře popisuje regionální politiku ve své knize Regionální ekonomie a politiky Martin Armstrong⁵: „Regionální politika EU nabízí způsob, jakým se může oprávněně jakýkoli členský stát zapojit do řešení regionálních problémů jiných členských států. Regionální politika EU je tedy nezbytná, pokud má být zachován další postup integrace.“

2.1 Vznik a vývoj regionální politiky EC/EU

Regionální politika prošla za dobu své existence markantním vývojem. Z politiky původně zaměřené na podporu regionů postižených útlumem těžkého průmyslu a na zaostalé venkovské regiony se vyvinula v jednu z nejdůležitějších politik EU, která má za cíl zajistit Evropské unii konkurenceschopnost ve světě a pomoci čelit výzvám 21. století.

Dle Novotné⁶ se regionální politika v průběhu vývoje transformovala z tradiční na současnou.

Tradiční se orientuje na rozdíly dichotomního typu. To znamená, že na jedné straně stojí regiony vysoce rozvinuté a na druhé straně zaostávající regiony. Pro tuto regionální politiku bylo typické, že oblasti, do kterých směrovaly nástroje, byly téměř neměnné. Tradiční regionální politika se orientuje na kapitál, suroviny a velké firmy, její typickou organizační formou je centralizace. Na druhou stranu současné pojetí regionální politiky, které převažuje ve většině zemí EU, je zaměřena na relativně rychle se měnící problémové regiony. Orientuje se především na informace technologie, služby, malé a střední firmy. Na rozdíl od tradiční regionální politiky je její typickou organizační formou decentralizace.

4 GOODALL, Brian. Dictionary of Human Geography. London: Penguin Group, 1987. ISBN 978-0140510959.

5 ARMSTRONG, Martin and Jim TAYLOR. Regional Economics and Policy. Oxford: Blackwell Publisher, 2000.

ISBN 978-0-631-21713-8.

6 NOVOTNÁ, Martina. Regionální politika EU. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2007. 210 s. ISBN 978-80-248-1413-1.

9 2.1.1 Geneze regionální politiky v podmínkách Evropského společenství

Svůj původ má regionální politika Evropského společenství (European Communities, EC) v Římské smlouvě, kterou bylo roku 1957 založeno Evropské hospodářské společenství.

V roce 1958 pak vznikl Evropský sociální fond (European Social Fund, ESF) a o čtyři roky později Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (European Agrucultural Guidance and Guarantee Fund, EAGGF). Spolu s Generálním ředitelstvím pro regionální (a později i městskou politiku) (Directorate-General for Regional and Urban Policy, DG REGIO), které vzniklo v roce 1968, a Evropským fondem pro regionální rozvoj (European Regional Development Fund, ERDF), který vznikl v roce 1975, je možné hovořit o základech regionální politiky Evropského společenství.

Každý stát Evropské unie si v průběhu své existence vytvořil svou vlastní národní regionální politiku. Cílem bylo snížit rozdíly v životní úrovni mezi regiony a bojovat s příliš vysokou dlouhodobou nezaměstnaností. Regionální politika EC vznikla hlavně z důvodu rozporu mezi závažností regionálních problémů a schopnostmi států tyto problémy řešit. Jako první se začala zabývat regionální politikou na národní úrovni Velká Británie.

2.1.2 Základní typologie politik v kontextu vyváženého rozvoje EC/EU

V odborné literatuře se mimo pojmu regionální politika je možné setkat také s pojmy strukturální politika a politika hospodářské a sociální soudržnosti. Tyto tři politiky jsou v odborné literatuře často zaměňovány a někteří autoři je mylně označují za identické. Dle Meleckého⁷ můžeme rozdílnost vidět jak v hledisku časovém, tak i obsahovém.

Počátky regionální politiky jsou pozorovatelné už od 50. let 20. století. Původně měla sloužit ke snižování hospodářských rozdílů mezi regiony. Strukturální politika vznikla na úrovni Evropského společenství koncem 80. let 20. století za účelem větší koordinace s částí sociální a zemědělské politiky. Nejnovější politika hospodářské a sociální soudržnosti byla definována podpisem Maastrichtské smlouvy (1993) a byla vytvořena za cílem posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti mezi členskými státy EU.⁸

7 MELECKÝ, Lukáš. Soudržnost jako přístup k vyváženému rozvoji EU. In: FOJTÍKOVÁ, Lenka a kol. Postavení Evropské unie v podmínkách globalizované světové ekonomiky. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2014. 390 s. ISBN 978-80-248-3333-0.

8 Tamtéž.

10 2.1.3 Etapy vývoje regionální politiky EC/EU

Regionální politika se vyvíjela v rámci šesti základních etap. V následující kapitole budou jednotlivé etapy postupně přiblíženy.

1. Etapa: 1958–1974

První etapa byla zahájena momentem vzniku Evropského společenství roku 1958. Mezi šesti zakládajícími státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Německo) neexistovaly téměř žádné diference, regionální politiky se organizovaly na národní úrovni individuálně.

Pomoc se zaměřovala téměř výhradně na regiony postižené útlumem těžkého průmyslu a na zaostalé venkovské regiony. V roce 1968 došlo k založení Generálního ředitelství pro regionální a městskou politiku. Tento útvar vytváří a provádí politiky Evropské komise (European Commission, EC) týkající se následujících oblastí: pracovní místa, růst, investice;

vnitřní trh, jednotný digitální trh, energetická unie a oblast klimatu, hospodářská a měnová unie, migrace. Jedná se o deset politických priorit Evropské komise.⁹

1. ledna 1973 dochází k historicky prvnímu rozšíření EC (Evropské společenství existovalo v období let 1958 až 1993) ze zakládajících šesti států na devět. Přistoupilo Dánsko, Irsko a Spojené království.

2. Etapa: 1975–1988

V roce 1973 došlo k prvnímu rozšíření Evropského společenství o tři státy: Dánsko, Irsko a Velkou Británii. Spolu s dalšími zeměmi, které přistoupily v 80. letech, vytvořily nové požadavky v regionální politice. Velká Británie například vyjádřila důraz na kompenzaci vysokých příspěvků do rozpočtu ES a nízkých příjmů ze společné zemědělské politiky formou pomoci Společenství restrukturalizovat staré průmyslové oblasti. Roku 1974 proto vznikl Evropský fond pro regionální rozvoj (funguje od roku 1975), který hradil 50 % nákladů na podpůrné programy připravené vládami členských států. V 80. letech 20. století se v Evropském společenství začíná podporovat přeshraniční spolupráce.¹⁰

Druhé rozšíření EC proběhlo 1. ledna 1981, kdy přistoupilo Řecko. V tomto období proběhlo ještě jedno rozšíření, třetí v řadě, kdy se k deseti státům přidalo také Portugalsko a Španělsko.

9 EVROPSKÁ KOMISE. Regionální a městská politika. Ec.Europa.eu [online]. 2019 [02. 01. 2019]. Dostupné z:

https://ec.europa.eu/info/departments/regional-and-urban-policy_cs.

10 ZAHRADNÍK, Petr. Kohezní politika Evropské unie. Praha: C. H. Beck, 2016. 656 s. ISBN 978-80-7400-527- 5.

11 3. Etapa: 1989–1999

Přístupem Španělska a Portugalska roku 1986 vznikla v Evropském společenství potřeba reformy regionální politiky. Podpora se zaměřila na oblast nejméně rozvinutých oblastí.

V rámci třetí etapy se realizovaly první dvě programové období: 1989–1993 a 1994–1999.

V rozmezí let 1989 až 1993 se opírala víceletá finanční perspektiva EC o pět prioritních cílů regionální politiky:

- Cíl 1: Podpora rozvoje a strukturálních změn v regionech, jejichž rozvoj zaostává;

- Cíl 2: Změny v regionech vážně ovlivněných průmyslovým poklesem;

- Cíl 3: Boj s dlouhodobou nezaměstnaností;

- Cíl 4: Usnadnění pracovní integrace mladých lidí;

- Cíl 5(a): Urychlení změn zemědělských struktur;

- Cíl 5(b): Podpora rozvoje venkovských oblastí.

Cíl 1 byl financován všemi tehdy dostupnými strukturálními fondy (ERDF, ESF a EAGGF) a tvořil celkem 64 % celkových prostředků profinancovaných v rámci regionální politiky EU, což je 43,8 mld. evropské měnové jednotky (European Currency Unit, ECU). Největší objem prostředků získalo Španělsko (celkem 10,2 mld. ECU), na druhém místě skončila Itálie (8,5 mld. ECU) následována Portugalskem, Řeckem a Irskem. 35,2 % investic bylo v rámci Cíle 1 alokováno na podporu infrastruktury (doprava a životní prostředí), 33,6 % bylo profinancováno ve výrobních investicích (přímá i nepřímá podpora podnikání) a zbylých 29,6

% mělo podpořit rozvoj lidských zdrojů.

Cíl 2 tvořil celkem devět procent objemu prostředků regionální politiky EU čili 6,1 mld. ECU.

Podílely se na něm ERDF a ESF. Největším příjemcem byla Velká Británie (2 mld. ECU), dále pak Španělsko (1,5 mld. ECU) a Francie (1,2 mld. ECU). Kromě Řecka, Irska a Portugalska, které byly hlavními příjemci v rámci Cíle 1, se na podpoře v rámci Cíle 2 podílely všechny ostatní země tehdejšího Evropského společenství. 55,1 % z celkových prostředků putovalo na podporu výrobních aktivit (v oblasti malých a středních podniků), dalších 23,9 % sloužilo jako podpora fyzické regenerace a životního prostředí v místech bývalých průmyslových zón a zbývajících 20,9 % podpořilo rozvoj lidských zdrojů.¹¹

11 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

12 Cíle 3 a 4 byly financovány zejména z ESF a zaměřovaly se na projekty zabývající se aktivní politikou zaměstnanosti. V součtu se jednalo o 6,67 mld. ECU, což bylo asi deset procent objemu finančních prostředků tohoto období. Největší finanční podpora plynula do Velké Británie (1,5 mld. ECU), dále pak do Francie (1,44 mld. ECU) a Německa (1,05 mld. ECU).

Stejně jako v rámci Cíle 2 se na Cílech 3 a 4 podílely všechny členské státy v roli příjemců, vyjma Řecka, Irska a Portugalska.

A nakonec Cíl 5, který byl podpořen ze zdrojů EAGF, tvořil celkem 9,3 % objemu finančních prostředků: 6,3 mld. ECU. Nejvíce podpořil Francii (2,3 mld. ECU), Německo (1,4 mld. ECU) a Itálii (0,96 mld. ECU). V rámci Cíle 5(a) se opatření soustředila na investice do výrobních oblastí, v případě Cíle 5(b) se jednalo ze 47,2 % o podporu nových ekonomických aktivit na venkově, z 20 % o infrastrukturu a také o lidské zdroje (20 %) a zbylých 12 % putovalo na životní prostředí.

Druhé programové období, 1994–1999, bylo specifické vznikem Evropského výboru regionů (European Committee of the Regions; CoR) a Kohezního fondu (Cohesion Fund; CF). Tím posílil princip decentralizace.

V tomto období se regionální politika řídila šesti základními cíli:

- Cíl 1: Podpora rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž vývoj zaostává;

- Cíl 2: Strukturální konverze regionů nebo částí regionů vážně ovlivněných průmyslovým úpadkem;

- Cíl 3: Boj s dlouhodobou nezaměstnaností a podpora integrace mladých lidí;

- Cíl 4: Podpora přizpůsobení pracovních sil změnám v průmyslu;

- Cíl 5 (a): Podpora rozvoje venkova urychlením změn zemědělských struktur v rámci reformy Společné zemědělské politiky;

- Cíl 5 (b): Podpora rozvoje a strukturálních změn venkovských oblastí;

- Cíl 6: Rozvoj a strukturální změny regionů s mimořádně nízkou hustotou.¹²

V rámci Cíle 1 bylo profinancováno v období 1994–1999 celkem 64,5 % finančních zdrojů určených ke kohézní politice, což je 94 mld. ECU. Hlavními finančními zdroji jsou ERDF, ESF a EAGGF společně s novým CF. 41 % z celkových investic v rámci tohoto cíle putovalo na podporu podniků, 29,8 % bylo určeno na infrastrukturu (polovina částky určena na

12 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

13 infrastrukturu dopravy, čtvrtina na projekty v rámci životního prostředí a nakonec 24,5 % podpořilo rozvoj lidských zdrojů.

Cíl 2 byl oproti Cíli 1 financován méně. Tvořil 5,6 % z celkového finančního obnosu politiky:

9,4 mld. ECU z prostředků ERDF a ESF. 55,1 % z částky bylo určeno na malých a středních podnikatelů, 23,9 % putovalo na projekty v rámci fyzické regenerace a životního prostřední a zbylých 20,9 % na rozvoj lidských zdrojů.

Stejně jako v předchozím programovém období můžeme spojit Cíl 3 a Cíl 4. Celkový objem financí tvořil 15,2 mld. ECU ze zdroje ESF. Tyto prostředky byly určeny pro podporu aktivit na trhu práce a pro účely sociálního začlenění.

Finanční prostředky v rámci Cíle 5 v celkovém objemu 13 mld. ECU, 7,7 % z celkového objemu peněz regionální politiky EU pro toto období. 47,2 % putovalo k rozvoji nových hospodářských aktivit na venkově a v oblasti rybářství, 20 % na podporu infrastruktury a 20 % pro rozvoj lidských zdrojů, zbylých 12,1 % patřilo na rozvoj životního prostředí.

Cíl 6, poslední v tomto období, podpořil hlavně vzdálené oblasti Švédska a Finska, které přijaly 697 milionů ECU.¹³ Tento cíl byl zřízení po vstupu Finska a Švédska do EU v roce 1995.

Celkově v tomto programovém období regionální politika Evropské unie alokovala prostřednictvím strukturálních fondů a CF 168 mld. ECU. Tato částka tvořila 32 % celkového objemu rozpočtu EU. Mezi hlavní příjemce patřilo Španělsko, Německo, Itálie a Portugalsko.

1. listopadu 1993 vzešla v platnost Maastrichtská smlouva. Tímto krokem byla oficiálně založena Evropská unie. 1. ledna 1995 do Evropské unie přistoupilo Rakousko a dvě severské země: Finsko a Švédsko.

4. Etapa: 2000–2013

Pro toto období bylo typické největší rozšíření EU od jejího vzniku. 1 května 2004 přistoupilo Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko;

1. ledna 2007 Bulharsko a Rumunsko a poslední rozšíření, sedmé v řadě, proběhlo 1. července 2013, kdy přistoupilo Chorvatsko.

13 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

14 V tomto období byla také ustanovena strategie Evropa 2020, která má do roku 2020 plnit následující cíle:

- Zaměstnanost: zaměstnat 75 % lidí ve věku 20–64 let;

- Výzkum a vývoj: investovat 3 % HDP EU do výzkumu a vývoje;

- Změna klimatu a energetická udržitelnost: snížení emisí skleníkových plynů v EU o 20

% oproti úrovni z roku 1990; 20 % energie z obnovitelných zdrojů a 20% nárůst úspory energie;

- Vzdělání: snížit počet studentů, kteří nedokončí vzdělání, o 10 % minimálně; o 20 milionů méně lidí zasažených nebo ohrožených chudobou a sociálním vyloučením;

- Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: minimálně o 20 milionů méně osob se znevýhodněním a lidí ohroženým chudobou či sociálním vyloučením.¹⁴

Druhé programové období čtvrté etapy, mezi léty 2007 a 2013, znamenalo posun regionální politiky Evropské unie k podpoře růstu, inovací a tvorby pracovních míst v souvislosti s prokázanou návratností vynaložených prostředků.

Kromě výše zmíněného se programové období zaměřilo také na zjednodušení administrativních postupů. Plánování shrnul princip Národní strategický referenční rámec. Byly také spuštěny důležité iniciativy: Společná pomoc při podpoře projektů v evropských regionech (Joint Assistance to Support Projects in European Regions, JASPERS), Společné evropské zdroje pro nejmenší až střední podniky (Joint European Resources for Micro to medium Enterprises, JEREMIE) a Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí (Joint European Support for Sustainable Investment in City Areas, JESSICA). Všechny tři jsou výsledkem spolupráce Evropské komise a Evropské investiční banky (European Investment Bank, EIB). Ve prospěch kandidátských a potenciálních kandidátských států byl připraven Nástroj pro předvstupní pomoc (Instrument for Pre-Accession Assistance, IPA).

5. Etapa: 2014–2020

Pátá etapa je zaměřena, díky poučení z ekonomické krize, na výkonnost, úspornost a efektivitu.

Novinkou, kterou je potřeba zmínit, je obnovení partnerství s aktivitami, které podporují venkov a sektor rybářství. Oproti předchozí etapě je velmi patrná vazba mezi regionální politikou a Strategií Evropa 2020.

14 EVROPSKÁ KOMISE. Hlavní investiční politika EU. Ec.Europa.eu [online]. 2019b [02. 01. 2019]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/regional_policy/cs/policy/what/investment-policy/.

15 Počet cílů se opět snížil, a to konkrétně na dva:

- Cíl Investice pro růst a zaměstnanost;

- Cíl Evropská územní spolupráce.

Regiony jsou členěny do tří kategorií dle ekonomické výkonnosti. Důležité bylo také zavedení praxe ex ante kondicionality (předběžných podmínek). Aktivity měly být nově lépe měřitelné.

Toto období je jako vůbec první nazýváno „plnokrevnou regionální politikou“, i když se poprvé v historii snížil objem prostředků určených pro tuto politiku. Ve stálých cenách roku 2011 se jednalo o 325 mld. EUR, což znamená oproti období 2007–2013 snížení o 8,5 %. Stalo se tak po desetiletích, kdy byla na prvním místě podpory víceletého finančního rámce společná zemědělská politika.¹⁵

2.2 Úloha a funkce regionální politiky Evropské unie

Význam regionální politiky v rámci politik EU je velmi vysoký a je postupně dále posilován.

Existence regionální politiky na nadnárodní úrovni je přitom celosvětovým unikátem.¹⁶ 2.2.1 Úloha regionální politiky EU

Úlohu současné podoby regionální politiky Evropské unie definuje Zahradník¹⁷ následovně:

„Smysl kohezní politiky EU je definován základní Smlouvou jednoznačně: podpořit vyvážený a harmonický rozvoj, zejména snížením sociálních a ekonomických disparit mezi regiony.“

Původní politická vize regionální politiky EU se opírala o politická přesvědčení, že silná Unie (v té době se jednalo o Evropské společenství) potřebuje a vyžaduje politické nástroje pro usnadnění procesu integrace a zajištění přístupu každého členského státu k přínosům, které z propojení vyplynou.

2.2.2 Funkce regionální politiky EU

Regionální politika Evropské unie usiluje o splnění celkových rozvojových cílů. Na každé programové období jsou stanoveny jednotlivé cíle, v rámci kterých jsou investovány peníze.

Jednotným znakem pro všechna období jsou tři prioritní osy: infrastruktura a životní prostředí,

15 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

16 BLAŽEK, Jiří. Politika hospodářské a sociální soudržnosti - regionální politika EU. Praha. Učební text.

Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. [online]. [28. 12.

2018]. Dostupné z: https://web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/socgeo/people/blazekraabe.doc.

17 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

16 rozvoj lidských zdrojů a podpora podnikání. Dle Zahradníka¹⁸ se musí regionální politika EU zaměřit na tři klíčové územní oblasti, aby byly maximalizovány přínosy evropské integrace:

- naplnit rozvojový potenciál zaostávajících regionů,

- zajistit pokračující přizpůsobení na regionální úrovni při zvyšování konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v kontextu „nízkouhlíkové“ ekonomiky,

- zaměřit se na odstraňování přeshraničních bariér a překážek integrace.

2.2.3 Principy regionální politiky EU

Fungování regionální politiky se řídí hned několika základními principy. Ty představují určitou reflexi vývoje politiky. Jednotlivé principy jsou představeny následovně:

- princip programování a plánování - podpora, která má sloužit ve prospěch zvýšení sociální a ekonomické úrovně vyspělosti nejméně rozvinutých regionů, je prováděna na základě programových dokumentů,

- princip partnerství - dle tohoto principu je potřeba zajistit a prokázat orgánům EU, že podpůrné programy navrhované v programových dokumentech nejsou jen představou vlády příslušného státu, ale že se na přípravě, realizaci i hodnocení programů podílí také ekonomičtí a sociální partneři, lokální a regionální subjekty, zástupci univerzit a nevládního neziskového sektoru, orgány ochrany životního prostředí apod.,

- princip koncentrace - prostředky regionální politiky jsou koncentrovány v regionech s největšími problémy a soustředí se na aktivity, které přinesou maximální efekt. Patrná je snaha podporovat ucelené programy,

- princip doplňkovosti - zdroje Evropské unie jsou poskytovány v oblastech, kde je přínos primární pro daný členský stát a musí být doplněny stanoveným podílem zdrojů ze strany příjemce pomoci,

- princip hodnocení, monitorování a transparentnosti - cílem tohoto principu je přispět k efektivnímu využití prostředků ze zdrojů EU. Existuje celá řada způsobů hodnocení a zahrnuje hodnocení monitorovacích orgánů před, v průběhu a po ukončení realizace projektu.¹⁹

V zásadě platí, že podporu ze zdrojů EU mohou získat pouze ty programy a projekty, které přispívají ke zlepšení stavu ve sférách pokrytých uvedenými prioritními osami.

18 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

19 Tamtéž.

17 2.3 Architektura regionální politiky EU ve vybraných programových

obdobích

Nastavení regionální politiky EU se liší v jednotlivých programových obdobích, pro které stanovuje Evropská unie specifické cíle a podmínky čerpání ze zdrojů EU. Hlavním nástrojem regionální politiky EU jsou dva strukturální fondy (Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond) a Fond soudržnosti (neboli Kohezní fond). Fond soudržnosti je určen jen pro podporu velkých projektů v oblasti dopravy a životního prostředí a využít jej mohou jen státy, které nepřekročí 90 % průměru HNP (hrubý národní produkt) na obyvatele ostatních států. Rozdíl mezi Evropským sociálním fondem a Evropským fondem pro regionální rozvoj spočívá v typu podporovaných intervencí, první je určen převážně pro neinvestiční akce, druhý podporuje investiční projekty.²⁰

2.3.1 Programové období 2000–2006

Programové období 2000–2006 proběhlo ve znamení příprav Evropské unie na největší rozšíření v dějinách. Díky dosažení dohody o návrhu Evropské komise ohledně nových legislativních a rozpočtových opatření v rámci summitu Evropské rady (European Council) v Berlíně (proběhl 24. března 1999), mohla Evropská unie snadněji implementovat přijatá opatření. Na tomto summitu byl schválen akční plán Agenda 2000 (navržen Evropskou komisí), který byl zásadní pro posílení politik Evropské unie, k zajištění nového finančního rámce pro dané období a zahrnoval reformu regionální politiky. Kromě Agendy 2000 byla na březnovém summitu přijata také strategie rozvoje konkurenceschopnosti Evropské unie: Lisabonská strategie. Ta se zaměřila na podporu růstu a tvorby nových pracovních míst.

Cíle na toto období byly jen tři:

- Cíl 1: Podpora rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává;

- Cíl 2: Následná podpora ekonomické a sociální přeměny oblastí, které se potýkají se strukturálními těžkostmi;

- Cíl 3: Podpora úpravy a modernizace politiky a systémů vzdělávání, výcviku a zaměstnanosti.

20 KRUTÍLEK, Ondřej a Anna MICHALČÁKOVÁ. Regionální politika. Euroskop.cz [online]. 2019 [02. 01.

2019]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/9195/sekce/regionalni-politika/.

18 Cíl 1 i v tomto období získává na důležitosti, posílil až na 75 % z celkového objemu prostředků regionální politiky EU. Částka pro toto období, 174,6 mld. EUR, byla poskytnuta ERDF, ESF, CF, EAGGF a Finančním nástrojem pro podporu rybolovu (Financial Instrument for Fisheries Guidance; FIFG). 41 % prostředků v tomto v rámci tohoto cíle putovalo na infrastrukturu (polovina na dopravu a třetina na životní prostředí), 33,8 % podpořilo příznivější prostředí podnikatelského sektoru a zbylých 24,5 % rozvoj lidských zdrojů.

Pro Cíl 2 poskytly prostředky v celkové hodnotě 22,5 mld. EUR ERDF a ESF. Tato částka činila 6,9 % z celkových prostředků regionální politiky EU pro toto období. 55,1 % podpořilo výrobní oblasti (zejména malé a střední podniky), 23,9 % bylo určeno na fyzickou regeneraci a životní prostředí a zbylých 20,9 % na lidské zdroje.²¹

V rámci Cíle 3 se programy zaobíraly aktivní politikou zaměstnanosti. V rámci něj bylo rozděleno 24,1 mld. EUR, což je 10,3 % celkových prostředků, které pochází z ESF.

Dalších 11,5 mld. EUR putovalo v rámci tohoto období na činnosti komunitárních iniciativ.

Mezi ně patří INTERREG (harmonický vývoj a prostorové plánování v Evropě), URBAN (podpora ekonomické a sociální konverze měst), LEADER+ (podpora místních iniciativ) a EQUAL (podpora boje se všemi formami diskriminace).

Mezi nejvýznamnější příjemce v tomto období patřilo Španělsko (56,3 mld. EUR), Německo (29,8 mld. EUR), Itálie (29,6 mld. EUR), Řecko (24,9 mld. EUR) a Portugalsko (22,8 mld.

EUR).

2.3.2 Programové období 2007–2013

Finanční prostředky ve výši 347 mld. EUR měly v rámci tří cílů (Konvergence, Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost a Evropská územní spolupráce) zlepšit dopravní a internetové spojení do vzdálenějších regionů, podpořit malé a střední podniky ve znevýhodněných oblastech, pomoci chránit životní prostředí a zlepšit úroveň vzdělání a dovedností. Investovaly se také do inovací, rozvoje nových produktů a metod produkce, energetické účinnosti a boji proti změnám klimatu.²²

Finanční rámec na období 2007–2013 byl schválen v prosinci 2005 a finální částka dosáhla 347 mld. EUR. Novinkou tohoto období bylo finální sloučení cílů, které mají následující podobu:

21 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

22 EUROSKOP.CZ. Regionální politika 2007-2013. Euroskop.cz [online]. 2019a [02. 01. 2019]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/9196/sekce/regionalni-politika-2007-2013/.

19 - Cíl Konvergence: urychlení reálného konvergenčního procesu (u nejméně rozvinutých

členských států);

- Cíl Regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti: týká se všech regionů, které nespadají pod Cíl Konvergence a je zaměřen na posílení konkurenceschopnosti a přitažlivosti regionu;

- Cíl Evropská územní spolupráce: navázal na iniciativu INTERREG, podpora putovala na přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráci.

V tomto období byly cíle financovány ze tří zdrojů: ERDF, ESF a CF. EAGF a FIFG byly transformovány na Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (European Agricultural Fund for Rural Development; EAFRD) a Evropský rybářský fond (European Fisheries Fund;

EFF).

Cíl Konvergence podpořil 84 regionů NUTS 2 finančními prostředky v celkové výši 282,2 mld.

EUR (81,5 % celkového objemu financi). 199,3 mld EUR putovalo na podporu regionů, jejichž HDP na obyvatele bylo nižší než 75 % průměru EU; 13,9 mld. EUR bylo určeno pro regiony, které kvůli statistického efektu vlivem rozšíření uměle „zbohatly“ vlivem rozšíření a 69,9 mld.

EUR bylo určeno pro 15 členských států z CF.

Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost šířil podporu do 168 regionů a dohromady v jeho rámci došlo k vyplacení 54,9 mld. EUR.²³

Cíl Evropská územní spolupráce se týkal pouze přeshraničních oblastí a regionů EU, které měly otevřený prostor pro meziregionální a nadnárodní formy spolupráce. Na tento cíl bylo vyčleněno 8,7 mld. EUR, což je pouze 2,5 % z celkového objemu prostředků investovaných v rámci tohoto období.

Nejvíce prostředků získalo v tomto období Polsko (67,3 mld. EUR), dále pak Španělsko (35,2 mld. EUR), Itálie (28,8 mld. EUR), Česká republika (26,7 mld. EUR), Německo (26,3 mld.

EUR) a Maďarsko (25,3 mld. EUR).

2.3.3 Programové období 2014–2020

Regionální politika EU v tomto období poskytuje finanční podporu evropským regionům ve výši 366,8 miliard EUR. Tyto finance představují hlavní investiční nástroj EU pro splnění cílů strategie Evropa 2020.

23 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

20 V tomto období jsou dle Euroskopu²⁴ stanoveny tyto základní cíle:

- Investice pro růst a konkurenceschopnost (97,6 % rozpočtu). Cíl je financován z ERDF, ESF a Fondu soudržnosti.

- Evropská územní spolupráce (2,4 % rozpočtu). Tento cíl byl ustanoven již pro období 2007–2013 a nadále je financován z ERDF.

Regiony, které jsou příjemci podpor, se dělí do tří kategorií, místo stávajících dvou. Jedná se o méně rozvinuté regiony (HDP je nižší než 75 % průměru EU-28); přechodové regiony (HDP se pohybuje v rozmezí 75 – 90 % průměru EU-28) a více rozvinuté regiony (HDP je vyšší než 90 % průměru HDP EU-28. Novou kategorií jsou tzv. přechodové regiony.

Mezi hlavní priority tohoto období patří: inovace a výzkum, podpora pro malé a střední podniky, digitální agenda a nízkouhlíková ekonomika.

2.3.4 Programové období 2021–2027

Už nyní je znám návrh víceletého finančního rámce EU na období 2021–2027. V květnu 2018 jej představila Evropská komise. Evropská unie bude muset reagovat na nové výzvy, které přinese jak odchod Velké Británie z EU, který byl původně plánován na březen 2019 (britské premiérce Therese Mayové se nepodařilo schválit brexitovou dohodu, datum se posunulo nejdříve na 12. dubna, ale po dalším neúspěchu je nejzazší datum momentálně stanoveno na 31. října 2019), a Unie tak přijde o 10,2 mld. EUR, tak migrační krize. Evropská komise také počítá s navyšováním prostředků na inovace, vědu a výzkum, bezpečnost a migraci, ale naopak si je jista nutnosti snižování podílu financí určených na tradiční politiky (například politika soudržnosti nebo společná zemědělská politika).²⁵

Celkově Evropská komise navrhuje celkový rozpočet ve výši 1 135 mld. EUR v cenách roku 2018 (1 279 mld. EUR v běžných cenách). Dle návrhu by dále mělo dojít ke snížení počtu programů o více než třetinu (z 58 na 37), finanční zdroje by se měly spojit do nových integrovaných programů a využívání finančních nástrojů by mělo být významně jednodušší.

Nový návrh rozpočtu přinese oproti minulému programovému období velmi důležité změny.

Investicemi bude reagovat na aktuální priority a výzvy, mezi které patří například výzkum a inovace, mládež, digitální ekonomika, životní prostředí, rozvojová pomoc, správa hranic či

24 EUROSKOP.CZ. Regionální politika 2014-2020. Euroskop.cz [online]. 2019b [02. 01. 2019]. Dostupné z:

https://www.euroskop.cz/9197/sekce/regionalni-politika-2014-2020/.

25 PLAŠILOVÁ, Lenka. Víceletý finanční rámec pro období 2021–2027. Euractiv.cz [online]. 2018 [02. 01. 2019].

Dostupné z: https://euractiv.cz/section/evropske-finance/linksdossier/vicelety-financni-ramec-pro-obdobi-2021- 2027/.

21 bezpečnost a obrana. Bude také například zdvojnásoben rozpočet na program Erasmus+

a Evropský sbor solidarity.²⁶

Tabulka 2.1 popisuje porovnání víceletých finančních rámců období 2014–2020 a 2021–2027, a to jak v procentech z celku, tak v rámci hodnot jednotlivých oblastí finančního rámce.

Tabulka 2.1: Porovnání struktury víceletého finančního rámce 2014–2020 a 2021–2027 MFF 2014–2020 % Hodnota

(mld. EUR;

ceny 2018) MFF 2021–2027 % Hodnota (mld. EUR;

ceny 2018) 1. Inteligentní růst

podporující začlenění 1a.Konkurenceschopnost

pro růst a zaměstnanost 1b.Hospodářská, sociální

a územní soudržnost

47,2 1,3

34,2

450,55 125,61 324,94

1. Jednotný trh, inovace a digitální

oblast

14,7 166,303

2. Udržitelný růst:

přírodní zdroje 38,6 372,93 2. Soudržnost a

hodnoty 34,5 391,974 3. Bezpečnost a

občanství 1,6 15,67 3. Přírodní zdroje a životní

prostředí 29,7 336,623 4. Globální Evropa 6,1 58,7 4. Migrace

a správa hranic 2,7 30,829 5. Evropská veřejná

správa 6,4 61,63 5. Bezpečnost a

obrana 2,1 24,323 6. Vyrovnávací platby <1 27 6. Sousedství

a svět 9,6 108,929 7. Evropská

veřejná správa 6,7 75,602

Zdroj: Parry Matthew a Magdalena Sapała, 2018; vlastní zpracování, 2019

V příloze 1 bakalářské práce je doložena tabulka, popisující předpokládané alokace finančních prostředků EU pro jednotlivé členské státy pro období 2021–2027.

2.4 Legislativní rámec regionální politiky Evropské unie

Legislativně byla regionální politika Evropské unie zakotvena už ve Smlouvě o založení Evropského společenství (1957). Právním základem pro legislativu v této oblasti jsou články

26 ŠEBESTA, Jan. Evropská komise zveřejnila rozpočet EU na období 2021–2027. Spcr.cz [online]. 2018 [02. 01.

2019]. Dostupné z: https://www.spcr.cz/muze-vas-zajimat/ekonomika-v-cislech/11850-evropska-komise- zverejnila-rozpocet-eu-na-roky-2021-2027.

22 158 až 162 Smlouvy o ES (EU).²⁷ Zahradník²⁸ interpretuje tyto články následovně: „EU by měla podporovat celkový harmonický rozvoj a posilovat hospodářskou a sociální kohezi snižováním rozvojových disparit mezi regiony.“

Mezi další základní legislativní dokumenty patří Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (1957) a všechny dokumenty ve znění pozdějších doplnění. Ucelenou legislativu pro regionální politiku přinesl až Jednotný evropský akt (1986). Cílem tohoto dokumentu bylo evidovat Římské smlouvy (Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství pro atomovou energii). Hlavním cílem bylo vytvořit vnitřní trh, který by zajišťoval svobodný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

Právo sekundární vychází z principů a cílů zakotvených ve zmíněných smlouvách. Tvoří jej nařízení (obecně závazné regulace jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států), směrnice (závazná pro členské státy, které jsou povinny ji transponovat) a rozhodnutí (nemá obecnou platnost, je závazné jen pro ty, kterým je adresováno).

Mezi základní legislativní úpravu regionální politiky EU řadíme několik základních nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU):

- Nařízení o společných ustanoveních (č. 1303/2013),

- Nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj (č. 1301/2013), - Nařízení o Evropském sociálním fondu (č. 1304/2013),

- Nařízení o podpoře z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (č. 1299/2013),

- Nařízení o evropském seskupení pro územní spolupráci (č. 1302/2013), - Nařízení o Fondu soudržnosti (č. 1300/2013),

- Nařízení o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (č. 1305/2013),

- Nařízení o Evropském námořním a rybářském fondu (č. 508/2014).²⁹ Fungování legislativního systému Regionální politiky Evropské unie

Obrázek 2.1 blíže představuje samotné fungování, a také propojenost, legislativního systému regionální politiky Evropské unie. Hierarchie staví na nejvyšší pozici dvě smlouvy primárního

27 EUROSKOP.CZ. Regionální politika. Euroskop.cz [online]. 2018 [28. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8948/sekce/regionalni-politika/.

28 ZAHRADNÍK, Petr. ref. 10.

29 EVROPSKÁ KOMISE. Evropské strukturální a investiční fondy 2014-2020. Ec.Europa.eu [online]. 2019a [15.

01. 2019]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/regional_policy/cs/information/legislation/regulations/.

23 práva EU, a to je Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU. Z nich pak vychází EU při sestavování Společného strategického rámce, který definuje web Dotaceeu.cz³⁰ jako:

„dokument, který převádí cíle a záměry strategie Unie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění do podoby klíčových akcí pro ESI fondy, zřizuje pro každý tematický cíl klíčová opatření, která mají být podporována z jednotlivých ESI fondů, a mechanismy pro zajištění soudržnosti a souladu programování ESI fondů s hospodářskými politikami a politikami zaměstnanosti členských států a EU.“

Společný strategický rámec pak slouží jako výchozí dokument pro členské státy EU, dle kterého si každý členský stát vytvoří návrh Dohody o partnerství (DoP) v souladu s prioritami EU.

Dohoda obsahuje strategii dané země a navrhuje seznam operačních programů (OP), které pokrývají celé členské státy nebo regiony. Jako poslední stupeň právní úpravy je možné považovat sdělení, pokyny a pomůcky pro ESI fondy, stejně jako memoranda, sdělení a pokyny k iniciativám regionální politiky a jednotlivým operačním programům.

Obrázek 2.1: Schéma legislativního systému regionální politiky Evropské unie

Zdroj: vlastní zpracování, 2019

Každé nařízení, které bylo zmíněno výše, musí projít schvalovacím procesem, než vzejde v platnost. V tabulce 2.2 je popsáno, jak se na schvalování podílí Evropský parlament, Rada

30 MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR. Společný strategický rámec. Dotaceeu.cz [online]. 2019 [15.

01. 2019]. Dostupné z: https://www.dotaceeu.cz/cs/Ostatni/Dulezite/Slovnik-pojmu/S/Spolecny-strategicky- ramec.

24 EU a výbory, které jsou pozvány ke konzultacím (Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů).

Tabulka 2.2: Pět nařízení regionální politiky a jejich schvalování

Evropská parlament Rada EU Výbory ke konzultaci

Obecné nařízení souhlas jednohlasnost EHSV a VR

Nařízení o FS souhlas jednohlasnost EHSV a VR

Nařízení o ERDF spolurozhodování kvalifikovaná většina EHSV a VR Nařízení o ESF spolurozhodování kvalifikovaná většina EHSV a VR Nařízení o EGTC spolurozhodování kvalifikovaná většina EHSV a VR

Zdroj: Euroskop, 2018; vlastní zpracování

2.4.1 Programové období 2007–2013

Toto období znamenalo radikální změny především, co se týče rozsahu a také obsahu nařízení, které platí pro regionální politiku.

Sekundární legislativa vycházela v tomto období z Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Kohezním fondu. Aktualizace tohoto nařízení proběhla v květnu 2012 (Nařízení Rady č. 423/2012). Toto nařízení mělo posílit ekonomickou a sociální kohezi v rámci následujících cílů: rychlé reakce na problémy vyvolané ekonomickými, sociálními a územními rozdíly; na zrychlování ekonomické restrukturalizace a samozřejmě na stárnutí obyvatelstva.³¹ Obecné nařízení pak bylo v koncentrované podobě vyjádřeno v rámci Strategických obecných zásad Evropského společenství.

Pro efektivnější realizaci regionální politiky EU byly klíčovými normami nařízení o ERDF, ESF, CF a také Evropské seskupení pro územní spolupráci (European Grouping of Territorial Cooperation, EGTC). Evropský fond pro regionální rozvoj disponuje finančním objemem 58

% celkových prostředků regionální politiky EU (201 mld. EUR). V tomto období se zaměřoval na podporu: investic přispívajících k tvorbě a ochraně udržitelných pracovních míst; investic do infrastruktury a opatřením podporujícím rozvoj vnitřního potenciálu na regionální a místní úrovni. Evropské seskupení pro územní spolupráci přineslo do regionální politiky Evropské unie až období 2007–2013. Tento nástroj pomáhá překonávat překážky v oblasti přeshraniční spolupráci. EGTC má právní subjektivitu a jedná jménem svých členů. Zaměřuje se hlavně na venkovské oblasti, rozvoj telekomunikační sítě, podporu nových hospodářských činností a pozornosti neunikla ani podpora udržitelného využívání přírodních zdrojů. Evropský sociální

31 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

25 fond v rámci tohoto období přerozdělil 76 mld. EUR, což je asi 21,9 % všech finančních prostředků EU. Tento fond zajišťuje podporu v oblasti posilování sociální soudržnosti, posilování lidského rozměru zvyšováním produktivity a konkurenceschopnosti. Tím vytváří podmínky pro hospodářský růst a udržitelný rozvoj. ESF si jako hlavní cíle stanovil dosažení plné zaměstnanosti, zvýšení kvality a produktivity práce, podporu sociálního začlenění a snížení rozdílů v zaměstnanosti na úrovni celostatu, regionu i místní. Kohezní fond pro toto období disponoval částkou 70 mld. EUR (20,2 % celkových prostředků). V tomto období se finance z fondu soustředí hlavně na oblasti životního prostředí a transevropských dopravních sítí.³²

Do výčtu dalších pramenů sekundární legislativy daného období je možné zařadit např.

Rozhodnutí Evropské komise č. 2010/802/EU o operacích spolufinancovaných strukturálními fondy a Fondem soudržnosti, Rozhodnutí Evropské komise 2007/766/ES obsahující nový seznam regionů a oblastí způsobilých pro financování přeshraniční spolupráce, Rozhodnutí Evropské komise 2006/769/ES s novým seznamem regionů a oblastí s možností financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Rozhodnutí Evropské komise 2007/597/ES obsahující seznam regionů způsobilých k financování z Fondu soudržnosti a další.

2.4.2 Programové období 2014–2020

Legislativní rámec tohoto období se opírá o článek 174 Lisabonské smlouvy. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013, který je společným a obecným ustanovením týkajícím se ERDF, ESF, CF a provázanosti na EAFRD a Evropský námořní a rybářský fond (European Maritime and Fisheries Fund; EMFF). Tyto fondy se souhrnně nazývají Evropské strukturální a investiční fondy (European Structural and Investment Funds; ESIF, ESI Fondy).

Toto obecné nařízení funguje stejně jako předchozí období v rámci operačních programů.

V rámci tohoto programového období vzešlo v platnost hned několik legislativních norem EU:

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 o Evropském sociálním fondu, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 o zavedení programu Kreativní Evropa a spousta dalších.³³

32 ZAHRADNÍK, Petr, ref. 10.

33 Tamtéž.

26 2.5 Finanční rámec regionální politiky Evropské unie

Regionální politika Evropské unie je zacílena na všechny regiony a města v Evropské unii. Pro splnění cílů politiky, mezi které patří podpora vytváření pracovních míst, konkurenceschopnosti firem, hospodářského růstu, udržitelného rozvoje a zlepšování kvality života občanů, je v rámci každého programového období vyčleněna daná částka. Politika se realizuje v rámci dvou hlavních fondů: Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti. Ty v kombinaci s Evropským sociálním fondem, Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova a Evropským námořním a rybářským fondem tvoří Evropské strukturální a investiční fondy.

Finanční perspektiva představuje víceletý finanční rámec (Multiannual Financial Framework, MFF) EU, který je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem (European Parliament; EP) a Radou EU. Finanční rámec stanoví rozpočtové priority Evropské unie na aktuální období a určuje stropy výdajů pro každý z cílů.³⁴ Tabulka 2.3: Srovnání výdajů víceletých finančních rámců posledních dvou období

(běžné ceny, mld. EUR)

Druhy závazků 2007–2013 2014–2020

Inteligentní udržitelný růst 439,1 513,56

Ochrana a správa přírodních zdrojů/

Udržitelný růst: Přírodní zdroje 412,6 420

Občanství, svoboda, bezpečnost a

spravedlnost/ Bezpečnost a občanství 12,24 17,7 EU jako globální hráč/ Globální Evropa 55,9 66,26

Správní výdaje 54,9 69,6

Kompenzace/Náhrady 0,93 29

Celkové prostředky na závazky 975,78 1 087

Celkové prostředky na náklady 925,95 1 027

Zdroje: European Commission [online], 2019; vlastní zpracování

V období 2007–2013 představovaly celkové závazky 1,12 % HND EU, v následujícím období 2014–2020 tvoří celková suma závazků 1,22 % HND EU.

34 KRUTÍLEK, Ondřej. Víceletý finanční rámec. Euroskop.cz [online]. 2019 [02. 01. 2019]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8904/sekce/vicelety-financni-ramec/.

27 Pro následující období 2021–2027 je stanoven víceletý finanční rámec následovně: 166 mld.

EUR bude alokováno do závazku Jednotný trh, inovace, digitální oblast, dále 391,97 mld. EUR do závazku Soudržnost a hodnoty, 336,6 mld. EUR na přírodní zdroje a životní prostředí, 30,8 mld. EUR v rámci závazku Migrace a správa hranic, 24,3 mld. EUR na závazek Bezpečnost a obrana, 108,9 mld. EUR na Sousedství a svět a 75,6 mld. EUR na Evropskou veřejnou správu, vše v cenách roku 2018. V celku budou tvořit závazky částku 1 134,6 mld. EUR, čili 1,11 % HND EU. Následující finanční rámec musí počítat s odchodem Velké Británie a také s rostoucí důležitostí bezpečnosti občanů Evropské unie.³⁵

35 ZAHRADNÍK, Petr. Víceletý finanční rámec EU a jeho návrh pro období 2021–2027. In: eDOTACE.cz [online].

2018 [04. 03. 2019]. Dostupné z: http://www.edotace.cz/clanky/vicelety-financni-ramec-eu-a-jeho-navrh-pro- obdobi-2021-2027.

28

3. Socio-ekonomická analýza a regionální struktura Španělska v období 2007–2018

Obyvatelé Španělska byli dlouho utlačováni diktátorským generálem Franciscem Francem. Po jeho smrti v roce 1975 se Španělsko rychle vyhouplo na pozici nejrozvinutější země Evropy, jak tvrdí ve své knize autorka a spisovatelka Fiona Dunlop.³⁶ Stimulem k rozvoji byly rozšířené pravomoci, které sedmnácti novým regionům přiřadila roku 1978 nová španělská ústava. Tyto pravomoci se však staly základem pro řadu problémů v zemi. „Separatismus dosáhl extrémů a vyvolal teroristické útoky v Baskicku, zatímco Katalánsko zachovává pragmatičtější přístup.

Loajalita k regionům se dále přenáší na jednotlivé provincie, města a vesnice. Neexistuje jediné Španělsko ani typický Španěl,“ popisuje zemi a její kulturu Fiona Dunlop³⁷. Španělsko je stále bezpečnou destinací pro turismus, který se od 60. let 20. století stále rozvíjí. Právě turistický ruch je základem ekonomiky většiny autonomních regionů země.

3.1 Základní charakteristika Španělska

Španělsko se rozkládá na Pyrenejském poloostrově a svou polohou je pokládáno za třetí největší zemi na evropském kontinentu (po Rusku a Francii). Zemi ze severu omývá Kantábrijské moře, potažmo Atlantský oceán, z východu a jihu Středozemní moře. Právě moře a 3 168 km dlouhé pobřeží patří mezi největší lákadla pro zahraniční turisty i domácí návštěvníky. Moře hraje klíčovou roli také pro ekonomiku země. Rybářství je obživou pro mnoho obyvatel Španělska.³⁸ 3.1.1 Přírodní poměry

Španělská krajina je mnohotvárná. Najdeme zde sytě zelená údolí, drsné žulové skály i plané křoviny. Při popisu přírodních poměrů se ve Španělsku ustálily dva pojmy: meseta a sierra.

 Meseta - Meseta Central je náhorní plošina, která se nachází ve středu Pyrenejského poloostrova a zasahuje až do Portugalska. Pro tuto oblast jsou typické krasové jevy, step a vnitrozemské počasí. Rozpíná se v oblasti 210 000 km², na severu je ohraničena Kantaberským pohořím, na východě Iberským pohořím a na jihu Andaluským pohořím.

Výrazný rozdíl je viditelný mezi chudým východem s neúrodnou půdou a krystalickými

36 DUNLOP, Fiona. National Geographic: Velký průvodce - Španělsko. Brno: Computer Press, a.s., 2005. 397 s.

ISBN 80-251-0675-6.

37 Tamtéž.

38 RUSNOKOVÁ, Kamila. Španělsko. In: Mundo.cz [online]. 2018 [10. 03. 2019]. Dostupné z: https://www.mundo.cz/spanelsko.

29 skalami a bohatým západem, kde se nachází bohatá naleziště vápence a drahých krystalů.³⁹

 Sierra - Horské hřebeny, které křižují celý poloostrov, jsou nazývány pojmem sierras.

Mezi nejznámější patří Sierra Nevada, která je velmi oblíbenou turistickou destinací.

Prochází provincií Andalusie. ⁴⁰

Klimatické prostředí ve Španělsku se odvíjí od přírodních poměrů v dané oblasti. Španělsko je známé pro své teplé subtropické klima ovlivněné Středomořskými proudy v severo-východním pobřeží a pro kontinentální klima ve španělském vnitrozemí.⁴¹

Podmínky klimatického prostředí ve Španělsku shrnuje tabulka 3.1.

Tabulka 3.1: Průměrná měsíční teplota ve vybraných městech Španělska (ve ºC) Město 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 Vlh-kost Barcelona 13 14 16 18 21 25 28 28 25 21 17 13 68 % A Coruña 13 13 15 16 17 20 22 23 22 19 15 13 78 % Madrid 9 11 15 19 22 27 31 32 25 18 13 9 65 % Mallorca 14 15 17 19 22 26 29 29 27 23 18 15 74 % Gran

Canaria 22 22 22 23 27 25 24 25 26 25 23 21 74 % Santander 12 12 14 15 17 20 22 23 21 18 15 12 78 % Seville 15 18 21 24 27 32 36 38 32 26 20 16 70 % Valencia 15 16 18 20 23 26 28 29 27 23 19 16 68 % Valladolid 7 10 14 17 20 26 29 29 25 18 12 8 68 % Zaragoza 10 12 17 19 23 27 31 30 26 20 14 10 67 % Zdroj: Red2000.com; 2019; vlastní zpracování

Španělské vnitrozemí má výrazně kontinentální podnebí, které se projevuje teplotními rozdíly mezi létem a zimou, které jsou výraznější než v jiných částech země. Jisté rozdíly jsou však patrné také mezi severním a jižním vnitrozemí: sever je průměrně o pět stupňů Celsia chladnější než jih. Srážky jsou nejčetnější v jarních a podzimních měsících, v létě se déšť ve vnitrozemí objevuje jen výjimečně.⁴²

39 CKMUNDO.CZ. Základní informace o Španělsku. Mundo.cz [online]. 2018 [10. 03. 2019]. Dostupné z:

https://www.mundo.cz/spanelsko.

40 NOVÁK, Libor. Španělsko: Průvodce po horách. Pyreneje, Andorra, Picos de Gredos, Sierra Nevada, Kanárské ostrovy. Roztoky u Prahy: Žaket, 1992. 122 s. ISBN 80-85620-04-9.

41 ŠPANĚLSKO.SVĚTADÍLY.CZ. Počasí ve Španělsku. Španělsko.světadíly.cz [online]. 2018 [12. 03. 2019].

Dostupné z: http://spanelsko.svetadily.cz/pocasi-spanelsko.

42 ŠPANĚLSKO.SVĚTADÍLY.CZ, ref. 41.