Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS
Ekonomika a management podniku
Finanční analýza vybrané firmy
Bakalářská práce
Autor: Lukáš Chytil
Ekonomika a management, Bankovní management
Vedoucí práce:
doc. Ing. Josef Palán, CSc
.Praha Rok 2020
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 3.5.2020 Lukáš Chytil
Poděkování
Rád bych touto cestou poděkoval doc. Ing. Josef Palán, CSc. za vedení, odborné rady a připomínky k mé bakalářské práci. Dále bych chtěl poděkovat Pivovaru Holba za poskytnutí materiálů.
Zadání práce
Anotace
Předmětem bakalářské práce „Finanční analýza vybraného podniku“ je zhodnocení finančního stavu a stability podniku pomocí metod finanční analýzy. Práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části jsou popsány vybrané metody finanční analýzy. V části praktické je nejprve představen vybraný podnik Pivovar Holba. a následně jsou aplikovány metody popsané v teoretické části. V závěru práce je provedeno zhodnocení finanční stability podniku a představeny návrhy na zlepšení.
Klíčová slova
Finanční analýza, horizontální a vertikální analýza, poměrové ukazatele, likvidita, zadluženost, konkurenceschopnost, rentabilita, výnosy
Annotation
The bachelor thesis entitled „Financial analysis of selected company“ comprises a financial analysis of a particular company assessing the current health condition of the company. Thesis is divided into two parts. The theoretical part addresses basic concepts of a financial analysis as well as information sources and methods used. The practical part deals with the financial analysis of Pivovar Holba. using methods described in theoretical part. The final part evaluates both, presents outcomes of the previous two parts and give solution for possible problems.
Key words
Financial analysis, horizontal and vertical analysis, ratio indexes, liquidity, indebtedness, competitiveness, profitability, revenues
6
Obsah
1 Úvod ... 7
2 Teoretická část práce ... 9
2.1 Finanční analýza ... 9
2.1.1 Charakteristika finanční analýzy ... 9
2.1.2 Uživatelé finanční analýzy ... 11
2.1.3 Hlavní zdroje informací pro finanční analýzu ... 13
2.2 Metody finanční analýzy ... 16
2.2.1 Postupy a metody finanční analýzy ... 16
2.2.2 Analýza absolutních ukazatelů ... 17
2.2.3 Analýza rozdílových ukazatelů ... 18
2.2.4 Analýza poměrových ukazatelů... 18
2.2.5 Bonitní a bankrotní modely ... 26
3 Praktická část práce ... 33
3.1 Finanční analýza pivovaru Holba ... 33
3.1.1 Analýza absolutních ukazatelů ... 33
3.1.2 Analýza poměrových ukazatelů... 41
3.1.3 3.3 Bonitní a bankrotní modely ... 46
3.1.4 Zhodnocení konkurenceschopnosti pivovaru Holba ... 47
3.1.5 Doporučení pro pivovar Holba ... 48
4 Závěr ... 50
5 Seznam použité literatury ... 52
7
1 Úvod
Konkurenční prostředí a účinné a kvalitní řízení podniku umožňuje zdravé a úspěšné fungování dané společnosti. Finanční analýza je základním nástrojem hodnocení vývoje podniku a jeho ekonomické situace na trhu. Nabízí celou řadu metod jak zhodnotit finanční zdraví podniku.
Finanční analýza není jen aplikace několika dobře známých postupů, ale spíše cyklem, ve kterém se v každém roce může objevit nějaká důležitá souvislost. Jedním ze způsobů využití finanční analýzy je zpracování výsledků do procesu rozhodování o financování nových projektů a do finančního plánování, které tvoří nedílnou součást efektivního řízení společnosti v tržním hospodářství. Finanční analýza tak umožňuje odhalit silné a slabé místa podniku a poskytuje klíčové informace nejen vlastníkům a manažerům podniku, ale i investorům, věřitelům a mnohým dalším subjektům.
Stabilní finanční situace podniku je základem pro udržení pevné pozice na trhu, i když je podnik pod neustálým nátlakem konkurence. Důležitost finanční analýzy se ukazuje hlavně při řízení podniku a při každém finančním rozhodnutí. Proto je důležité věnovat pozornost financím podniku. Podniky by neměly podcenit sílu kvalitní finanční analýzy a kompetentních lidí, kteří umí s informacemi tohoto typu pracovat.
V současném období je nezbytností provádět hlubší analýzu hospodaření podniku. Finanční analýza znázorňuje hodnocení minulosti, současnosti a předvídání budoucnosti firmy. Jejím cílem je poznávání finančního zdraví, identifikace problémových oblastí, které by v budoucnu mohly přinést podnik k bankrotu a determinaci silných stránek, na kterých by si podnik mohl zakládat. Prostřednictvím údajů získaných z účetních výkazů je složen systém ukazatelů, umožňující celkový pohled na finanční situaci podniku. Součástí jsou informace o rentabilitě likviditě, aktivitě, zadluženosti, tržní hodnoty a jiných okruzích. Finanční analýza pomocí návrhu opatření napomáhá k dosažení stanovených podnikových cílů. Stejně dobře poskytuje podklady pro plánování rozvoje podniku. Finanční analýza se zpracovává v závislosti na cíli a hloubky zkoumání, jakož i s ohledem na to, pro koho jsou určené její výsledky.
8 Cílem této práce je analyzovat finanční situaci podniku pivovar Holba a to zejména z pohledu finanční analýzy.
9
2 Teoretická část práce
2.1 Finanční analýza
Finanční analýza je velmi důležitou součástí finančního řízení, které představuje schopnost správně se rozhodnout v otázkách likvidity (schopnosti podniku platit své závazky včas a v plné výši), rentability (schopnosti podniku vytvářet zisk) a stability (schopnosti podniku vypořádat se s nerovnováhou na trhu aniž , aby se snížila účinnost jeho fungování) podnikatelských subjektů v současném tržním prostředí. V této kapitole si nadefinujeme a vymezíme základní pojmy v oblasti finanční analýzy a přejdeme si hlavní zdroje informací pro finanční analýzu.
2.1.1 Charakteristika finanční analýzy
Hlavním cílem podniku je prosadit se na trhu, být lepší než konkurence, a tím maximalizovat svůj zisk a zároveň uspokojovat potřeby spotřebitelů tak, aby také maximalizovali svůj prospěch. Úspěch podniku závisí na finančního řízení podniku, správnosti a objektivity analýzy a hodnocení jeho finanční situace a od konkurenční pozice na trhu. Každé finanční rozhodování by mělo být podložené podrobnou a kvalitní finanční analýzou, která představuje nejrychlejší a nejefektivnější metodu k posouzení stavu a vývoje finanční situace podniku.
„Finanční analýza podniku je soubor metod, které umožňují určit a ovlivnit postavení podniku na základě analýzy jeho ekonomické situace. Je velmi účinným diagnostickým prostředkem, který umožňuje posoudit „finanční zdraví“ podniku“ (Kotulič et al, 2007, s. 14). Finanční analýza je důležitou součástí finančního řízení podniku, neboť představuje zpětnou informaci o tom jak si podnik plnil své cíle a plány. Finanční analýza také představuje zdroj informací pro další rozhodování manažerů podniku, investorů, obchodních partnerů, státní instituce, zahraniční instituce, auditorů, konkurentů a pod. Je důležité uvědomit si, pro koho je finanční analýza sestavována, protože každá osoba nebo zájmová skupina preferuje jiné informace.
Finanční analýzu můžeme chápat jako komplexní rozbor situace v podniku. Zkoumá provozní, investiční a finanční činnost podniku jako faktor působící na vývoj finanční situace. Je zaměřena na identifikaci silných a slabých stránek hospodaření podniku, „umožňuje komplexně zhodnotit úroveň hospodaření, úspěšnost na trhu, výkonnost, rentabilitu, adaptabilitu a
10 flexibilitu podniku, úroveň a kvalitu managementu i vnější podmínky a odhadovat budoucí vývoj na základě signálů z minulosti a přítomnosti.“ (Kotulič et al, 2007, s. 14).
Na ekonomicko-finanční situaci podniku působí množství různých faktorů. Podle charakteru působení je můžeme rozdělit do dvou skupin:
- externí faktory, které mají podobu opatření a zásahů státu (daňová, měnová, celní a jiné politiky státu). Jejich působení podnik nemůže ovlivnit.
- interní činitele vznikají uvnitř podniku a mají subjektivní charakter. Můžeme je rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. „Kvantitativní vyjadřují objem podnikové činnosti a jsou reprezentovány objemem výnosů a tržeb. Kvalitativní vyjadřují úroveň, s jakou se v podniku transformují vstupy na výstupy“ (Beran et al, 2006, s. 11).
Finanční analýzu rozlišujeme podle časové orientace na finanční analýzu „ex post“ a finanční analýzu „ex ante“ a podle míry zpracování rozlišujeme úplnou (komplexní) finanční analýzu a dílčí (parciální) finanční analýzu.
Finanční analýzou „ex post“ „se snaží současný stav, analyzovat existující finanční situaci pomocí pohledu do minulosti. Jejím hlavním úkolem je tedy identifikovat určující činitele, jejich charakter - zda působily akcelerace nebo retardace“(Vlachynský et al, 2002, s. 390).
Soustřeďuje se na identifikaci faktorů, které umožňují pochopit současnou pozici podniku a zároveň formulovat různá opatření pro zlepšení finančního zdraví. Dosažené výsledky však nelze změnit, protože se už zrealizovali.
Úkolem finanční analýzy „ex ant“" je „vývoj finanční situace podniku predikovat. Je pro ni příznačný pohled do budoucnosti podniku. Pomocí některých finančních ukazatelů a metod analýzy lze předvídat vývoj finanční situace až s několikaletým předstihem. To umožňuje včas provést potřebné korekce a zabránit akutním finančním krizím“ (Vlachynský et al, 2002, s.
390).
Úplná finanční analýza zkoumá všechny oblasti podniku, všechny vztahy a jejich vliv na pozici podniku na trhu, a tedy jejím obsahem jsou ty podnikové výsledky, které rozhodujícím způsobem ovlivňují postavení podniku, jeho význam a vážnost.
11 Při dílčí finanční analýze se analyzuje pouze určitá oblast podnikové činnosti, v níž byly zjištěny slabá místa, určité nedostatky, které znehodnocují souhrnné výsledky. Analýza parciálních výsledků umožňuje rozložit a specifikovat komplexní výsledky, na jejichž základě umožňuje podrobněji analyzovat nedostatky v podniku, a tím doplňuje úplnou finanční analýzu.
Přestože finanční analýza poskytuje užitečné informace o hospodaření podniku, má také své nedostatky a omezení. Při hodnocení podniku je důležité zamyslet se nad tím, že výsledky jsou ovlivněny vypovídací schopností účetních výkazů, z nichž finanční analýza vychází, rozdílností účetních praktik podniků, vlivem mimořádných událostí a sezónních faktorů na výsledek hospodaření a také je nutné uvědomit si, že nikdy nelze najít dva úplně stejné podnikatelské subjekty, i když působí ve stejném odvětví či oboru.
2.1.2 Uživatelé finanční analýzy
Úkolem finanční analýzy je poskytnout informace všem subjektům, které s podnikem přicházejí do kontaktu a mají objektivní zájem na informaci o finančním stavu podniku. Tyto subjekty rozdělit na:
- externí uživatele (např. investoři, banky, státní orgány, obchodní partneři, konkurenti apod.);
- interní uživatele (např. manažeři, odboráři a zaměstnanci).
Investoři (akcionáři a ostatní) jako poskytovatelé kapitálu sledují finančně-účetní informace ze dvou hledisek: investičního a kontrolního. Investiční hledisko představuje využití dostatečného množství informací pro rozhodování o potenciálních investicích v podniku, zejména při sestavování portfolia cenných papírů, pro kapitálové zhodnocení a dividendovou výnosnost a likviditu. „Hlavní zájem akcionářů se soustřeďuje na míru rizika a míra výnosnosti jimi vloženého kapitálu, chtějí se ujistit, že jejich peníze jsou vhodně uloženy a že podnik je dobře řízen v jejich zájmu“ (Grünwald et al, 2009, s. 28). Kontrolní hledisko sleduje informace o tom, jak podnik využívá již investory poskytnuté zdroje a výnosnosti těchto poskytnutých finančních prostředků. Akcionářů zajímá stabilita, likvidita a disponibilní zisk, od kterého závisí výška jejich dividend. Jelikož manažeři volně disponují s majetkem podniku, tak akcionáři od nich vyžadují průběžné zprávy o finančním stavu a nakládání se zdroji, které řídí. Investoři mají zájem, aby se finanční analýza zabývala všemi vlivy působícími na vývoj tržní hodnoty
12 podniku. A tedy nejen rizikem platební neschopnosti, ale i nepříznivým vlivům na vývoj výnosnosti kapitálu.
Banky a jiní věřitelé žádají co nejvíce informací o finančním stavu potenciálního nebo již existujícího dlužníka, aby se mohli objektivně rozhodnout, zda úvěr poskytnout, v jaké výši a za jakých podmínek. Pro věřitele je důležité vědět, zda podnik bude moci uhradit své závazky v době jejich splatnosti. „Banka posuzuje před poskytnutím úvěru bonitu dlužníka. ... Banka analyzuje strukturu jeho majetku a finanční zdroje, kterými je majetek financován, a především stávající a budoucí výsledky hospodaření“ (Grünwald et al, 2009, s. 29).
Stát a jeho orgány se zajímají o informace z finanční analýzy z důvodu kontroly plnění daňových povinností, na různé statistické zjišťování, pro kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, na rozdělování finančních výpomocí (dotace, garance úvěrů apod.) Podnikům, ale také v případě podniků, kterým byly v rámci veřejné obchodní soutěže svěřeno státní zakázky.
Obchodní partneři podniku jsou zastoupeni jednak dodavateli a na druhé straně odběrateli (zákazníky). Dodavatelé se zaměřují především na schopnost podniku platit splatné závazky, konkrétně solventnost, likviditu a zadluženost. Odběratelé mají zájem na příznivé finanční situací dodavatele, zejména při dlouhodobém obchodním vztahu, neboť jeho finanční problémy mohou způsobit potíže s vlastním zabezpečením produkce (např. Nekvalitní dodávky, zpoždění apod.).
Manažeři využívají informace z finanční analýzy především na dlouhodobé a operativní finanční řízení podniku. Finanční analýza umožňuje manažerům přijmout správný podnikatelský záměr, který je rozpracován ve finančním plánu. Manažeři mají ty nejlepší předpoklady pro zpracování finanční analýzy, protože mají k dispozici informace, které nejsou běžně dostupné externím uživatelům. Manažeři se často zajímají také o informace týkající se finančního stavu jiných podniků.
Zaměstnanci podniku mají přirozený zájem na prosperitě a stabilitě vlastního podniku. Pokud se podnik pozitivně vyvíjí a roste, tak zaměstnanci mají perspektivu a jistotu v zaměstnání, mohou kariérní a profesně růst a také pociťují zlepšení v sociální a mzdové oblasti.
13 Konkurenti se zajímají o finanční informace podobných podniků nebo celého odvětví, aby si s nimi mohli porovnat své výsledky hospodaření. Svůj zájem orientují především na rentabilitu, ziskovou marži, cenovou politiku, investiční aktivitu, výšku a hodnotu zásob, obratovost apod.
Existuje mnoho dalších zájemců o informace z finanční analýzy podniku (např. Analytici, burzovní makléři, univerzity novináři apod.), Proto její význam nelze podceňovat.
2.1.3 Hlavní zdroje informací pro finanční analýzu
Zpracování finanční analýzy vyžaduje obrovské množství vstupních informací z různých informačních zdrojů různé povahy. „Zdrojem informací pro finanční analýzu je každý údaj, evidence, dokument, zpráva, zjištěného provozu stav či vědomost, které jakýmkoliv způsobem obohatí soubor relevantních dat nebo metod používaných při finanční analýze, nebo které upřesní či rozšíří výsledky analýzy, resp. umožní dospět k novým, důležitým výsledkem“
(Kotulič et al, 2007, s. 29). Přípravě a získávání informací a dat by měla být věnována dostatečná pozornost, protože kvalita získaných informací se odrazí na přesnosti a vypovídací schopnosti finanční analýzy. Prvotním a nejdůležitějším zdrojem ekonomických dat je účetní evidence podniku - účetní závěrka. Strukturu účetní závěrky rozlišujeme podle toho, zda podnik účtuje v soustavě podvojného nebo jednoduchého účetnictví.
V současnosti základní platnou normou je Zákon o účetnictví. Účetní závěrka je strukturovaná prezentace skutečností, které jsou předmětem účetnictví, poskytovaná osobám, které tyto informace využívají. Účetní jednotka sestavuje účetní závěrku v případech stanovených tímto zákonem ve struktuře, která navazuje na soustavu účetnictví používanou v účetní jednotce.
Účetní závěrka tvoří jeden celek. "Účetní závěrka je hlavním zdrojem informací pro finanční analýzu, protože se v ní soustřeďuje velké množství důležitých informací, které umožňují analytikům posoudit podnikovou výnosnost, stabilitu a růst. „Údaje účetní závěrky věcně, časově a formálně správně vypovídají o činnosti podniku“ (Zalai, 2007, s. 48). Účetní závěrku v soustavě podvojného účetnictví tvoří:
- rozvaha (bilance);
- výkaz zisků a ztrát (výsledovka);
- poznámky k účetní závěrce.
14 Součástí poznámek je výkaz o peněžních tocích (výkaz cash flow) a přehled změn vlastního kapitálu. V poznámkách se rovněž nacházejí různé vysvětlující a doplňující údaje k rozvaze a výkazu zisků a ztrát, jakož i důležité skutečnosti, které nastaly ode dne, ke kterému se účetní závěrka sestavuje, do dne sestavení účetní závěrky.
2.1.3.1 Rozvaha
Rozvaha je základní účetní výkaz, který vyjadřuje stav majetku v podniku (aktiv) a zdrojů jeho krytí (pasiv) v peněžním vyjádření k určitému datu. Proto údaje uvedené v rozvaze označujeme jako stavové veličiny. Rozvaha je založena na základním principu bilanční rovnosti, což znamená, že celková aktiva se musí rovnat částce pasiv nebo že aktiva jsou tvořeny součtem vlastního kapitálu a závazků.
2.1.3.2 Výkaz zisku a ztrát (výsledovka)
Výsledovka je přehledné uspořádání výnosů a nákladů účetní jednotky za určité období v peněžním vyjádření v požadovaném členění tak, aby bylo zřejmé, jak vznikl výsledek hospodaření za toto období (Kotulič et al, 2007, s. 38). Výkaz zisků a ztrát slouží k posouzení schopnosti podniku zhodnocovat vložený kapitál a hodnotí výsledek, který podnik za určité období dosáhl. Porovnává tokové veličiny: výnosy a náklady, které se hromadí z měsíce na měsíc. Z jejich rozdílu pak vyplývá výsledek hospodaření (zisk nebo ztráta). Výkaz zisků a ztrát je založen na uplatňování akruálního principu, a tedy náklady a výnosy se účtují do účetního období, s nímž časově a věcně souvisí, bez ohledu na to, zda ve stejném období došlo k jejich úhradě. Výnosy, náklady a výsledek hospodaření jsou ve výsledovce rozděleny do tří částí:
hospodářské, finanční a mimořádné.
„Výnosy můžeme definovat jako peněžní částky, které podnik získal ze všech svých činností za dané účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu“ (Knápková et al, 2010, s. 36). Podnik tyto získané prostředky využívá na obnovu svých podnikatelských aktivit, což pozitivně ovlivňuje jeho finanční situaci.
„Náklady jsou definovány jako vynaložení ekonomických zdrojů podniku na určitý výkon, výsledek aktivity, od kterého se očekává ekonomický efekt“ (Bajus, 2008, s. 74). Náklady
15 můžeme definovat jako spotřebu výrobních faktorů na určité výkony (materiál, zboží, služby), které souvisejí s řádným fungováním podniku. V současnosti se klade velký důraz na efektivní využívání výrobních faktorů, a tím maximalizaci užitku při vzniku minimálních nákladů.
Výsledek hospodaření je důležitým ukazatelem činnosti podniku, který vypovídá o úspěšnosti jeho hospodaření. Představuje rozdíl mezi výnosy a náklady podniku. Pokud má výsledek kladou hodnotu, podnik dosahuje zisk, pokud zápornou hodnotu, tak dosahuje ztrátu. Zisk je cílem a motivací každého podniku.
2.1.3.3 Ostatní zdroje
Při zpracování finanční analýzy můžeme využít i informace z výroční zprávy. Vytvářejí ji jen účetní jednotky, které ze zákona podléhají auditu. Výroční zpráva musí podle zákona o účetnictví obsahovat informace o:
a) vývoji činnosti účetní jednotky a o jejím finanční situaci nejméně za dva bezprostředně předcházející účetní období,
b) událostech zvláštního významu, které nastaly po skončení účetního období, za které se pořizuje výroční zpráva,
c) předpokládaném budoucím vývoji činnosti účetní jednotky, d) výdajích na činnost v oblasti výzkumu a vývoje,
e) zakázkách vlastních akcií, dočasných listů, podílů a akcií, dočasných listů a podílů ovládající osoby,
f) návrhu na rozdělení zisku nebo vyrovnání ztráty, g) údajích požadovaných podle zvláštních předpisů,
h) tom, zda účetní jednotka má organizační složku v zahraničí. "
Pro analýzu se obecně doporučuje všímat si méně toho, o čem výroční zpráva mluví a více toho, čemu se vyhýbá.
16
2.2 Metody finanční analýzy
2.2.1 Postupy a metody finanční analýzy
Při finančním hodnocení procesů a jevů prostřednictvím finanční analýzy podniku se používají dva přístupy, a to fundamentální analýza a technická analýza. Fundamentální analýza podniku, tzv. kvalitativní, vychází z rozsáhlých znalostí vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomických procesy, ze zkušeností odborníků, z jejich subjektivních odhadů situací a jejich trendů. Zpracovává množství informací a odvozuje závěry většinou bez algoritmizovaných postupů. "Východiskem fundamentální analýzy podniku je obvykle identifikace prostředí, ve kterém se podnik nachází. Jde zejména o analýzu vlivu:
- vnitřního a vnějšího ekonomického prostředí podniku, - právě probíhající fáze života podniku,
- charakteru podnikových cílů (Sedláček, 2007, s. 7).
Technická analýza podniku, tzv. kvantitativní, představuje kvantitativní zpracování ekonomických dat prostřednictvím matematických, matematicko-statistických a dalších algoritmizovaných metod s následným kvalitativním zhodnocením výsledků. Technická analýza podniku zahrnuje dva druhy metod - elementární (matematické postupy) a vyšší (matematicko-statistické i nestatistické) metody finanční analýzy.
Postup finanční analýzy se liší v závislosti na jeho interním nebo externím zpracovávání vyplývá z množství požadavků a různých podmínek analytika. Standardní postup sestává z následujících na sebe chronologicky navazujících kroků:
1. zjištění informací o analyzovaném podniku (předmět jeho činnosti, strategii, počet zaměstnanců atd.);
2. analýza vývoje odvětví, v němž podnik vykonává svou činnost. Tato analýza je důležitá při posuzování aktuální situace a perspektivy daného odvětví, a tím i současné situace a perspektivy do budoucna analyzovaného podniku;
3. výpočet ukazatelů finanční analýzy;
17 4. rozbor, hodnocení podniku a porovnávání ukazatelů v čase (jde o vyhodnocení trendů, kterými se podnik řídí, předvídání vývoje finanční situace v budoucnosti), s jinými podniky v odvětví a se žádanou veličinou danou normou nebo plánem (je důležité pro analýzu odchylek a jejich příčin);
5. analýza vzájemných vztahů mezi ukazateli;
6. zhodnocení výsledků a formulování návrhů na zlepšení současného stavu analyzovaného podniku.
2.2.2 Analýza absolutních ukazatelů
Analýza absolutních ukazatelů zahrnuje analýzu stavových, indexových a tokových dat.
Hlavním vstupním informačním zdrojem analýzy jsou účetní výkazy: rozvaha, výkaz zisků a ztrát a výkaz cash flow. Rozvaha podává informace o majetku podniku a finančních zdrojích krytí, tedy o stavových veličinách. Analýzu rozvahy můžeme rozdělit na analýzu majetkové struktury a analýzu finanční struktury. Výkaz zisků a ztrát a výkaz cash flow poskytují tokové veličiny. Na základě analýzy výsledovky získáme přehled o vývoji výnosů a nákladů podniku a můžeme provést analýzu přidané hodnoty a vývoje výsledku hospodaření za běžné období.
Cash flow umožňuje provést analýzu vývoje toků peněžní hotovosti. Absolutní ukazatele se využívají hlavně na zpracování horizontální a vertikální analýzy. Horizontální a vertikální analýza nám poskytuje prvotní pohled na finanční situaci podniku, navzájem se prolínají a doplňují.
„Horizontální analýza se zabývá porovnáváním změn položek jednotlivých výkazů v časové posloupnosti. Vypočítává se absolutní výška změn a jejich procentuální vyjádření v běžném roce“ (Knápková et al, 2010, s. 66). Při analýze musíme brát v úvahu inflaci i okolní podmínky, jako např. změny v daňové soustavě, novou konkurenci, změny v poptávce a cenách vstupů apod., jinak může dojít ke zkreslení výsledků. Výpočet:
Vertikální analýza se využívá při analýze struktury aktiv (majetku) a pasiv (kapitálu) podniku.
Výsledkem je procento určité položky k celkové veličině (100%), což většinou představuje hodnotu celkových aktiv podniku, výkony nebo tržby. Výhodou vertikální analýzy je, že umožňuje meziroční a mezipodnikové srovnávání výsledků, protože nezávisí na meziroční inflace.
18
2.2.3 Analýza rozdílových ukazatelů
Rozdílové ukazatele, které jsou také označovány jako fondy finančních prostředků, se používají pro analýzu a řízení finanční situace podniku a jsou zaměřeny na zjišťování likvidity. Vyčíslíme je jako rozdíl mezi částkou určitých položek krátkodobých aktiv a sumou určitých položek krátkodobých pasiv. Mezi nejvíce používané fondy patří čistý pracovní kapitál a čisté pohotové prostředky.
Čistý pracovní (provozní) kapitál „je definován jako rozdíl mezi oběžným majetkem a krátkodobými cizími zdroji a má významný vliv na platební schopnost podniku“ (Knápková et al, 2010, s. 81). Aby byl podnik likvidní, musí disponovat s určitou potřebnou výškou relativně volného kapitálu, který může použít k zajištění plynulého provozu.
Čisté pohotové prostředky představují okamžitou likviditu momentálně splatných krátkodobých závazků. Pohotové peněžní prostředky tvoří hotovost, peníze na běžných účtech, ale i krátkodobé cenné papíry a krátkodobé termínované vklady zrušitelné do 3 měsíců, které jsou v podmínkách fungujícího kapitálového trhu rychle přeměnitelné na peníze.
2.2.4 Analýza poměrových ukazatelů
Jde o nejrozšířenější metodu finanční analýzy, jejímž prostřednictvím můžeme rychle a nenákladně hodnotit finanční situaci v podniku. Podstatou poměrových ukazatelů je, že dávají do poměru jednu nebo několik položek rozvahy, výsledovky, případně cash flow, k jiné položce nebo k jejich skupině (celku). Ukazatele je možné sestavit a upravit podle druhu a požadavků podniku, podle cíle analýzy a cílového uživatele. V praxi se ustálilo pět základních skupin:
- ukazatele likvidity (platební schopnosti), - ukazatele aktivity (obrátkovosti),
- ukazatele zadluženosti (finanční struktury), - ukazatele rentability (výnosnosti) a
- ukazatele tržní hodnoty (kapitálového trhu).
19 Poměrové ukazatele umožňují analýzu časového vývoje finanční situace (za dva a více období), prostorové porovnávání (s více podobnými podniky) a odhadnutí budoucího vývoje.
2.2.4.1 Ukazatele likvidity (Liquidity ratios)
Ukazatele likvidity vypovídají o finanční situací podniku a analyzují jeho schopnost hradit své splatné závazky. Tato schopnost je definována pojmem likvidita a závisí na struktuře majetku podniku a pravidelného přítoku peněžních prostředků. Struktura majetku působí na schopnost splácení závazků vlastností jednotlivých majetkových součástí, rychle a bez velké ztráty hodnoty se přeměnit na hotovost. Tuto vlastnost označujeme jako likvidnost. „Likvidnost je schopnost proměny majetkových součástí na peněžní prostředky nebo ekvivalenty peněžních prostředků, která je dána časem a náklady potřebnými pro její realizaci“ (Kotulič et al, 2007, s.
59). Základním problémem platební schopnosti je zajištění dostatečného množství likvidních prostředků a rezerv na nepředvídatelné situace s dostatečným zhodnocením volných finančních prostředků, a tudíž docílení vyvážené likvidity bez nadměrného umrtvování kapitálu. Můžeme říci, že existuje vzájemná závislost mezi likviditou a solventností, kde likvidita má dlouhodobější charakter a solventnost představuje momentální schopnost úhrady závazků.
„Solventnost se charakterizuje pravděpodobností, že podnik bude schopen včas a v plné výši hradit úbytek současných dluhů, jakož i úroky ze všech současných úročených dluhů, aniž se muselo sáhnout na majetek“ (Günwald et al, 2009, s. 123). Pokud je podnik dlouhodobě nelikvidní, tak mluvíme o jeho platební neschopnosti - insolventnosti. Čili likvidita je podmínkou solventnosti podniku.
Ukazatele likvidity dávají do poměru to, čím je možné platit s tím, co je nutné zaplatit. Při ukazatelích likvidity se vzhledem k doporučeným trendům sleduje stabilní situace, protože dává podniky do pozitivního světla v očích věřitelů i investorů. Nejčastěji používané ukazatele likvidity:
Celková likvidita (current ratio nebo likvidita 3. stupně) vypovídá o schopnosti podniku hradit své dluhy vůči věřitelům ve výši krátkodobého cizího kapitálu prostřednictvím krátkodobého majetku. Krátkodobý cizí kapitál představuje součet krátkodobých závazků, běžných bankovních úvěrů a krátkodobé finanční výpomoci. Krátkodobý majetek je vyjádřen součtem finančního majetku, krátkodobých pohledávek a zásob. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím
20 vyšší je pravděpodobnost zachování platební schopnosti podniku. Přestože podnik vykazuje vhodnou úroveň celkové likvidity, může se ocitnout v nepříznivé situaci. Mohou to způsobit nadměrné, neprodejné zásoby, nedobytné pohledávky a pohledávky po lhůtě splatnosti. Proto v zájmu věrného obrazu likvidity je třeba zreálnit stav pohledávek a zásob a odečítat tyto neprodané zásoby a nedobytné pohledávky. Interval optima je 1,5 až 2,5. Pokud se hodnota ukazatele blíží k 1 jde o rizikovou podnikovou likviditu. Příliš vysoká hodnota likvidity zase hovoří o neefektivním využívání volných finančních prostředků podniku.
Celková likvidita = (krátkodobý majetek) / (krátkodobý cizí kapitál)
Běžná likvidita (quick ratio nebo likvidita 2. stupně) představuje prověrku dobytnosti, tedy bere v úvahu pouze pohledávky, která bude uhrazena a lze je použít při výpočtu vlastní schopnosti hradit závazky, aniž bylo nutné prodávat své zásoby. Pro vzájemný poměr běžné a celkové likvidity „platí, že výrazně nižší hodnota běžné likvidity oproti celkové likviditě znamená nadměrnou váhu zásob v majetku podniku“ (Kotulič et al, 2007, s. 60). Nejlepší hodnoty ukazatele by se měly pohybovat v intervalu 1,0 až 1,5.
Běžná likvidita = (krátkodobý majetek-zásoby) / (krátkodobý cizí kapitál)
Pohotová likvidita (cash ratio nebo likvidita 1. stupně) „vyjadřuje stupeň solventnosti podniku, tzn. jakou část krátkodobého cizího kapitálu by byl schopen podnik okamžitě splatit z lehce zpeněžitelnými prostředků“ (Kotulič et al, 2007, s. 59). Vstupují do ní nejlikvidnější prostředky jako peníze v hotovosti, peníze na bankovních účtech, ale také volně obchodovatelné cenné papíry a šeky, které můžeme označit jako finanční majetek. Podnik také musí myslet na to, že neúčelně vysoký stav finančního majetku je škodlivý, neboť přináší jen minimální výnos. Pro podniky zabývající se výrobní činností je přijatelný interval hodnot 0,2 až 0,6.
Pohotová likvidita = (finanční majetek) / (krátkodobý cizí kapitál)
2.2.4.2 Ukazatele aktivity
„Ukazatele aktivity měří schopnost společnosti využívat investované finanční prostředky a vázanost jednotlivých složek kapitálu v jednotlivých druzích aktiv a pasiv“ (Růčková 2011, s.
60). Jinými slovy vyjadřují jak efektivně podnik využívá svůj majetek. Pokud má podnik
21 majetku více než je účelné, vznikají mu zbytečné náklady s udržováním a ochranou majetku, s úvěrovým krytím, s úroky a pod. a tím i nízký zisk. Pokud má však majetku nedostatek pak se musí vzdát výhodných podnikatelských příležitostí a přichází o výnosy a tržby, které by mohl dosáhnout.
Ukazatele aktivity můžeme vyjádřit v podobě vázanosti kapitálu ve vybraných položkách aktiv a pasiv, obrátkovosti (obratu) jednotlivých položek aktiv nebo doby obratu jednotlivých aktiv a pasiv vyjádřenou počtem dní.
Vázanost celkového kapitálu (total assets turnover) udává informace o výkonnosti, se kterou podnik využívá aktiva s cílem dosáhnout zisku. Měří celkovou efektivitu produkce podniku.
Platí, že čím je hodnota ukazatele nižší, tím lépe pro podnik. Znamená to, že podnik zvyšuje svou produkci, aniž musel zvyšovat finanční zdroje.
Vázanost celkového kapitálu = aktiva/tržby
Obrat celkových aktiv (assets turnover) vyjadřuje kolikrát se obrátí aktiva za daný časový interval, který je většinou jeden rok. Podniky s nižší marží zvyknou mít vyšší obratovosť aktiv jako podniky s vyšší marží, což je podmíněno jejich cenovou strategii. Výslednou hodnotu také ovlivňuje odvětví, ve kterém společnost podniká. Obecně platí, že čím vyšší ukazatel, tím lépe.
Nízká hodnota znamená nedostatek majetku podniku nebo jeho neefektivní využití.
Obrat aktiv = tržby/aktiva
Doba obratu zásob (inventory turnover) "udává průměrný počet dní, během nichž jsou zásoby vázány v podnikání do doby jejich spotřeby (pokud jde o suroviny a materiál) nebo do doby jejich prodeje (u zásob vlastní výroby)" (Sedláček, 2007, s . 62). Ukazatel vyjadřuje dobu, za kterou se zásoby přemění na hotovost nebo pohledávku. Optimální je pokud podnik vykazuje klesající hodnoty. Namísto tržeb také můžeme použít náklady.
Doba obratu zásob = (ø stav zásob) / (tržby (náklady)) x 365 [dny]
Doba obratu pohledávek z obchodního styku (receibles turnover ratio) „vyjadřuje období od okamžiku prodeje na obchodní úvěr, během kterého musí podnik průměrně čekat, dokud obdrží platby od svých odběratelů“ (Knápková et al, 2010, s. 104). Výsledná hodnota se porovnává s
22 průměrnou dobou splatnosti faktur v daném odvětví. Pokud je doba inkasa pohledávek velmi dlouhá, může dojít k platební neschopnosti podniku, což znamená větší potřebu úvěru.
Doba obratu pohledávek z OS = (ø stav pohledávek) / tržby × 365 [dny]
Doba obratu závazků z obchodního styku (accounts payable turnover ratio) vyjadřuje dobu od vzniku závazku (dodání zboží nebo služby) po jeho úhradu. Představuje platební disciplínu analyzovaného subjektu.
Doba obratu závazků z OS = (ø stav závazků) / náklady × 365 [dny]
Porovnání ukazatelů doby obratu pohledávek a doby obratu závazků je důležité při posuzování časového nesouladu. Doba obratu závazků by měla být delší než doba obratu pohledávek, aby nebyla narušena finanční rovnováha podniku.
2.2.4.3 Ukazatel zadluženosti (debt manatement)
„Ukazatele zadluženosti monitorují strukturu finančních zdrojů podniku, informují o poměru mezi cizími a vlastními zdroji financování" (Hečková, 2007, s. 215). Slouží jako indikátory výše rizika, které podnik nese v daném rozsahu a struktuře vlastního kapitálu a cizích zdrojů.“...
Zadluženost není pouze negativní charakteristikou podniku. Její růst může přispět k celkové rentabilitě a tím i k vyšší tržní hodnotě podniku, avšak současně zvyšuje riziko finanční nestability“ (Sedláček, 2007, s. 63). Podnik financovaný většinou z vlastních zdrojů je stabilním a nezávislým. Čím je však podíl cizích zdrojů na celkovém kapitálu vyšší, tím dochází k většímu riziku, což vyvolává nejistotu u věřitelů. Existuje množství ukazatelů zadluženosti, mezi typické patří:
Celková zadluženost (debt ratio) vyjadřuje podíl cizího kapitálu (celkových závazků) ve vztahu k celkovým zdrojům podniku. Pokud je výsledná hodnota:
menší než 30%, zadluženost podniku je nízká;
od 30% do 50%, jde o průměrně zadlužený podnik;
23 od 51% do 70%, zadluženost je vysoká;
vyšší než 70%, zadluženost podniku se považuje za rizikovou pro současných a budoucích věřitelů.
Půjčování cizího kapitálu krytí je výhodné, pokud je výnosnost podniku vyšší než placené nákladové úroky za cizí zdroje krytí.
Celková zadluženost = (cizí kapitál (závazky)) / (celkový kapitál) x 100 [%]
Stupeň samofinancování (equity ratio) vyjadřuje kolika procenty se vlastní kapitál podílí na objemu celkového kapitálu podniku. Zvyšováním hodnoty ukazatele přispíváme ke zvyšování stability podniku. Výsledná hodnota ukazatele by neměla klesnout pod hranici 20 až 30%.
Stupeň samofinancování = (vlastní kapitál (vlastní kapitál)) / (celkový kapitál) x 100 [%]
Ukazatele celkové zadluženosti a stupně samofinancování informují o kapitálové struktuře podniku. Ukazatel stupně samofinancování je doplňkem k ukazateli celkové zadluženosti, z čehož vyplývá, že jejich součet se rovná 1, resp. 100 (%).
Finanční páka (leverage) „vypovídá o tom, jakou část aktiv tvoří vlastní kapitál. Pokud je finanční páka 2, tak podíl vlastního a cizího kapitálu je stejný“ (Beran, 2006, s. 27). Optimální hodnota by měla být 3, což představuje asi 70% cizího kapitálu.
Finanční páka = (aktiva (celkový kapitál)) / (vlastní kapitál) [koef.]
Úrokové krytí (interest coverage) udává kolikrát zisk převyšuje placené úroky z úvěrového financování. Doporučená hodnota ukazatele by měla představovat trojnásobek nebo více.
Úrokové krytí = EBIT / (nákladové úroky) [koef.]
2.2.4.4 Ukazatele rentability (profitability ratios)
„Rentabilita, resp. výnosnost vloženého kapitálu, je měřítkem schopnosti dosahovat zisk použitím investovaného kapitálu, tj. schopnosti podniku vytvářet nové zdroje. Je formou
24 vyjádření míry zisku, která v tržní ekonomice slouží jako hlavní kritérium pro alokaci kapitálu“
(Knápková et al, 2010, s. 96). V praxi je důležité sledovat, zda podnik s cílem maximalizace zisku není příliš zadlužený, nebo příliš neumrtvuje kapitálové zdroje s cílem minimalizace rizika platební neschopnosti.
Rentabilita hodnotí celkovou efektivnost podnikatelské činnosti. Kvantifikuje ji pomocí ukazatelů rentability. Rentabilitu vypočítáme jako poměr výsledku hospodaření k příslušnému základu, který většinou představuje vložený kapitál. Ukazatele rentability vloženého kapitálu se v praxi používají v různých obměnách a modifikacích, jde hlavně o rozdíl v určení čtenáře.
Do čtenáře můžeme dosadit základní 3 kategorie zisku:
EBIT - představuje výsledek hospodaření před odečtením úroků a daní;
EBT - znamená výsledek hospodaření před odečtením daně z příjmů;
EAT - jde o výsledek hospodaření po dopočítání daně z příjmů.
Nejčastěji používané ukazatele rentability:
Rentabilita celkového vloženého kapitálu (Return on investment - ROI) vyjadřuje výnosnost celkového kapitálu vloženého v daném období do podnikatelské činnosti bez ohledu na to, z jakých zdrojů byl financován. Udává kolik eur zisku dokázal podnik vygenerovat z jednoho eura vloženého kapitálu, resp. míru zhodnocení celkového kapitálu podnikáním vyjádřenou v%.
ROI = EBIT / (celkový kapitál) (× 100) [koef. (%)]
Rentabilita celkových aktiv (return on assets - ROA) vyjadřuje výnosnost celkových aktiv podniku a má podobnou vypovídací schopnost jako ukazatel ROI. Udává kolik zisku je podnik schopen vytvořit využitím aktiv, resp. kolik eur zisku připadá na euro aktiva.
ROA = EBIT / aktiva (× 100) [koef. (%)]
Rentabilita vlastního kapitálu (return on equity - ROE) vyjadřuje míru ziskovosti vlastního kapitálu vloženého do podniku, čili o kolik procent se podnikáním zhodnotil vklad vlastníků.
Vlastníci sledují, zda jejich vložený kapitál přináší dostatečný výnos odpovídající riziku investice. „Pokud je hodnota ukazatele trvale nižší, případně stejná jako výnosnost cenných papírů garantovaných státem, pak bude podnik odsouzen k zániku, neboť racionálně uvažující
25 investor požaduje od rizikovějších investic vyšší míru zhodnocení“ (Günwald, 2009, s. 86).
Vklad kapitálu do podnikání nese poměrně vysoké riziko, a proto je cena vlastního kapitálu vyšší než cena cizích zdrojů krytí.
ROE = EAT / (vlastní kapitál) (× 100) [koef. (%)]
Rentabilita tržeb (return on sales - ROS), kterou můžeme také označit jako ziskové rozpětí, charakterizuje tržní úspěšnost podniku prostřednictvím vyjádření ziskové marže. Udává kolik eur zisku přineslo podniku jedno euro tržeb, nebo také kolik procent z tržeb představuje zisk.
Vyjadřuje schopnost podniku vyrábět výrobky a poskytovat služby s nízkými náklady nebo za vysokou cenu.
ROS = EAT / tržby (× 100) [koef. (%)]
Rentabilita výnosů (RV) stejně jako ukazatel ROS charakterizuje tržní úspěšnost, ale do poměru se ziskem zahrnuje celkové výnosy. Vyjadřuje kolik zisku podnik získal z jednoho eura výnosů.
RV = EAT / (celkové výnosy) (× 100) [koef. (%)]
Rentabilita nákladů (return on costs - ROC) "odráží efektivnost hospodaření podniku prostřednictvím vyjádření hodnoty zisku, který připadá na jednotku vynaložených nákladů"
(Kotulič, 2007, s. 69).
ROC = EAT / (celkové náklady) (× 100) [koef. (%)
2.2.4.5 Ukazatele tržní hodnoty (market value ratios)
V případě „analýzy tržní hodnoty podniku je nutné zaměřit se na posuzování výhodnosti finančního investování. Tyto ukazatele se tedy liší od předchozích tím, že jejich součástí je tržní cena akcie jako parametr kapitálového trhu“ (Suchánek, 2007, s. 128). O analýzu tržní hodnoty se zajímají především investoři, kteří vložili své prostředky do základního kapitálu podniku, potenciální investoři a všichni, kteří obchodují na kapitálovém trhu. Jejich hlavním zájmem je hodnocení návratnosti investic v podniku, v podobě výplat dividend nebo růstu ceny akcie.
26 Mezi ukazatele tržní hodnoty patří dividendový výnos, dividenda na akcii, čistý zisk na akcii, ukazatel P / E apod.
2.2.5 Bonitní a bankrotní modely
Finanční analýza by měla poskytovat celkové zhodnocení finanční situace podniku, a tedy klasifikaci bonity a finančního zdraví podniku, aby došlo k včasnému varování před bankrotem a finanční tísní. K tomu slouží bonitní a bankrotní indikátory.
Bonitní modely jsou založeny na diagnostice finančního zdraví podniku, tedy hodnotí kvalitu podniku podle jeho výkonnosti na základě porovnávání s jinými podniky v rámci jednoho odvětví. „Úroveň finančního zdraví vyjadřuje míru odolnosti financí podniku vůči provozním rizikům za dané finanční situace (při dané úrovni jištění rizik)“ (Grünwald, 2009, s. 191). Tedy charakterizuje, zda podnik bude schopen v blízké budoucnosti hradit své závazky investorům a jiným věřitelem. „Pro konstrukci modelu je nutné stanovit rozsah a obsah ukazatelů, výběrový soubor porovnávaných firem a zvolit příslušnou analytickou metodu“ (Sedláček, 2001, s. 110)
Úkolem bankrotních modelů je informovat uživatele o tom, zda hrozí podniku v brzké době bankrot. Vycházíme z předpokladu, že podniku, kterému hrozí bankrot, vykazuje symptomy v podobě problémů s likviditou, s výší čistého pracovního kapitálu a s rentabilitou celkového vloženého kapitálu. Při predikci úrovně finančního zdraví se nejčastěji používají tyto metody:
− metoda jednorozměrné diskriminační analýzy,
− metoda vícerozměrné diskriminační analýzy,
− metoda bodového hodnocení.
2.2.5.1 Modely založené na metodě jednorozměrné diskriminační analýzy
Metoda jednorozměrné diskriminační analýzy představuje matematicko-statistickou metodu, která klasifikuje finanční zdraví podniku na základě jednoho ukazatele. Proto je třeba vybrat si takový ukazatel, který dokáže podniky dobře rozlišit.
27 Příkladem modelu založeného na metodě jednorozměrné diskriminační analýzy je Beaver test.
„Baeverova diskriminační analýza je založena na profilové analýze průměrných hodnot finančních ukazatelů souboru podniků, kde je každý z nich hodnocen 30 poměrovými finančními ukazateli“ (Marinič, 2008, s. 90 - 91). Zkoumaný soubor podniků byl rozdělen na dvě poloviny, první polovinu tvořily prosperující podniky a druhou polovinu neprosperující podniky. Prostřednictvím párové selekce byl každému bezproblémovému podniku přiřazen jeden problémový přibližně stejně velký podnik působící ve stejném oboru. W. H. Beaver zjišťoval, zda se jednotlivé finanční ukazatele v obou sadách významně liší, které více a které méně.
Nevýhodou jednorozměrné diskriminační analýzy je nejednoznačnost, protože na základě různých ukazatelů může být tentýž podnik hodnocen jako prosperující, ale také neprosperující, proto se Beaver způsob predikce v praxi velmi nepoužívá.
2.2.5.2 Modely založené na metodě vícerozměrné diskriminační analýzy
Metoda vícerozměrné diskriminační analýzy je matematicko-statistická metoda, která prostřednictvím různých kombinací poměrových ukazatelů, jimž jsou přiděleny různé váhy, provádí klasifikaci podniků a predikuje budoucí vývoj jejich finanční situace.
Altmanův model (Z-skóre nebo Z-faktor)
„Altmanův model představuje jednu z možností jak vyhodnotit celkové zdraví podniku prostřednictvím jednoho čísla, tzv. Altmanův Z-faktor“ (Kislingerová, 2001, s. 83). Altmanův model patří mezi nejznámější a nejpoužívanější modely. Základ metody spočívá na analýze 66 podniků, přičemž polovinu tvořily podniky prosperující a druhou polovinu adepti na bankrot.
Následně byla v roce 1968 sestavena diskriminační funkce pro akciové společnosti, která zahrnovala následujících pět poměrových ukazatelů a jejich váhy:
Z_1968 = 1,2 × x_1 + 1,4 × x_2 + 3,3 × x_3 + 0,6 × x_4 + 0,999 × x_5 kde x1 = čistý pracovní kapitál / celkový kapitál;
x2 = nerozdělený zisk / celkový kapitál;
x3 = (zisk před zdaněním + úroky) / celkový kapitál;
28 x4 = tržní hodnota vlastního kapitálu / cizí kapitál;
x5 = tržby / celkový kapitál.
Tržní hodnotu kapitálu v ukazateli x4 můžeme v případě nedostupnosti informace nahradit účetní hodnotou vlastního kapitálu.
Interpretace výsledné hodnoty Z-skóre:
Z1968> 2,99 pásmo prosperity, jde o zdravý prosperující podnik, finanční situace je dobrá;
1,81 <Z1968 <2,99 pásmo šedé zóny, není možné přesně určit budoucí vývoj podniku, bankrot je možný;
Z1968 <1,81 pásmo bankrotu, finanční situace je kritická, bankrot je velmi pravděpodobný;
V roce 1983 finanční experti spolu s Altmanem upravili původní model a výsledkem je diskriminační funkce pro ostatní společnosti a má následující tvar:
Z_1983 = 0,717 × x_1 + 0,847 × x_2 + 3,107 × x_3 + 0,420 × x_4 + 0,998 × x_5 Interpretace výsledné hodnoty Z-skóre:
Z1983> 2,90 pásmo prosperity, jde o zdravý prosperující podnik, finanční situace je dobrá;
1,20 <Z1983 <2,90 pásmo šedé zóny, není možné přesně určit budoucí vývoj podniku, bankrot je možný;
Z1983 <1,20 pásmo bankrotu, finanční situace je kritická, bankrot je velmi pravděpodobný;
index bonity
„Index bonity (nazývaný také indikátor bonity) je založen na multivariační diskriminační analýze podle zjednodušené metody“ (Sedláček, 2007, s. 109) Beermanova diskriminační funkce. Používá se zejména v německy mluvících zemích. Diskriminační funkce indexu bonity má následující tvar:
29 B = 1,5 × x_1 + 0,08 × x_2 + 10 × x_3 + 5 × x_4 + 0,3 × x_5 + 0,1 × x_6
kde x1 = cash-flow / cizí kapitál;
x2 = celkový kapitál / cizí kapitál;
x3 = zisk před zdaněním / celkový kapitál;
x4 = zisk před zdaněním / celkové výkony;
x5 = zásoby / celková aktiva;
x6 = celkové výkony / celkový kapitál.
Indexy IN
Manželé Inka a Ivan Neumaierovi sestavili indexy umožňující hodnocení finanční výkonnosti a důvěryhodnosti podniků pro podmínky české ekonomiky. „Index IN95 je výsledkem analýzy 24 empiricko-induktivních systémů ukazatelů, které vznikly na základě modelů ratingu a praktické zkušenosti při analýze finančního zdraví podniků“ (Sedláček, 2007, s. 111). Měří schopnost podniků hradit své závazky, proto je také označován jako věřitelský (bankrotný) index. Výpočet je následující:
IN95 = 0,22 × x_1 + 0,11 × x_2 + 8,33 × x_3 + 0,52 × x_4 + 0,10 × x_5-16,8 × x_6
kde
x1 = aktiva / celkový kapitál;
x2 = zisk před zdaněním a úroky / nákladové úroky;
x3 = zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva;
x4 = celkové výnosy / celková aktiva;
x5 = oběžný majetek / (krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry);
x6 = závazky po lhůtě splatnosti / výnosy.
Interpretace výsledné hodnoty IN95:
IN95> 2 podnik s dobrým finančním zdravím, je schopen hradit své závazky;
1 <IN95 ≤ 2 šedí zóna, nelze jednoznačně posoudit finanční zdraví podniku;
IN95 ≤ 1 podnik je ve finanční tísni, je vážně ohrožen existenčními problémy.
30 O pár let později se k věřitelskému modelu přidal index IN99, který je bonitního charakteru.
„Index IN99 akcentuje pohled vlastníka a vyjadřuje kvalitu (bonitu) podniku z hlediska jeho finanční výkonnosti“ (Sedláček, 2007, s. 111). Index se vypočte podle rovnice:
IN99 = -0,017 × x_1 + 4,573 × x_2 + 0,481 × x_3 + 0,015 × x_4
kde
x1 = celková aktiva / cizí kapitál;
x2 = zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva;
x3 = celkové výnosy / celková aktiva;
x4 = oběžný majetek / (krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry).
Interpretace výsledné hodnoty IN99:
IN99> 2,070 podnik tvoří hodnotu;
1,420 <IN99 <2,070 podnik spíše tvoří hodnotu;
1,089 <IN99 <1,420 nelze určit, zda podnik tvoří nebo netvoří hodnotu;
0,684 <IN99 <1,089 podnik spíše tvoří hodnotu;
IN99 <0,684 podnik netvoří hodnotu.
Vzhledem k tomu, že oba předchozí indexy sledovali podnik z jiné stránky, byl později sestaven index IN01, který spojuje oba indexy a je určen pro odvětví průmyslu. Rovnice indexu IN01 má následující tvar:
IN01 = 0,13 × x_1 + 0,04 × x_2 + 3,92 × x_3 + 0,21 × x_4 + 0,09 × x_5
Kde
x1 = celkový kapitál / cizí kapitál;
x2 = zisk před zdaněním a úroky / nákladové úroky;
x3 = zisk před zdaněním a úroky / celkový kapitál;
x4 = celkové výnosy / celkový kapitál;
x5 = oběžný majetek / (krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry).
Interpretace výsledné hodnoty IN01:
31 IN01> 1,77 podnik vytváří hodnotu;
0,75 <IN01 ≤ 1,77 šedá zóna, podnik netvoří hodnotu, ale není Bankrotující;
IN01 ≤ 0,75 existence podniku je ohrožena, směřuje k bankrotu.
2.2.5.3 Metody založené na metodě bodového hodnocení
„Modely založené na metodě bodového hodnocení jsou charakteristické tím, že hodnoty zvolených finančních ukazatelů se transformují na body prostřednictvím bodových stupnic“
(Kotulič, 2007, s. 123). Následně součet bodů představuje veličinu, na jejímž základě se předpokládá finanční vývoj podniku.
Tamariho model
Tamariho model je jeden z bonitních modelů. Předvídá finanční situaci podniku na základě 6 následujících ukazatelů:
T1 - vlastní kapitál / cizí kapitál;
T2 - vývoj zisku se dvěma možnostmi: a) absolutně vyjádření čistého zisku, b) čistý zisk / vlastní kapitál;
T3 - běžná likvidita (current ratio);
T4 - vlastní náklady výroby / průměrný stav nedokončené výroby;
T5 - tržby / průměrný stav pohledávek;
T6 - vlastní náklady výroby / čistý provozní kapitál.
Hodnoty ukazatelů jsou obodované podle stupnice, kterou sestavil M. Tamari na základě vlastních empirických pozorování. Výsledkem bodování je součet bodů nazýván Tamariho rizikový index, který může dosáhnout maximálně 100 bodů. Podle hodnoty rizikového indexu dělíme podniky do tří kategorií:
1. více než 60 bodů podniky se stabilní finanční budoucností;
2. 31 až 60 bodů podniky, jejichž budoucí finanční vývoj může být uspokojivý, nebo jim může hrozit bankrot;
3. 30 a méně bodů podniky ohroženy bankrotem.
32 Výhodou Tamariho modelu je, že se může použít pro podniky v jakémkoli odvětví nebo pro skupinu podniků.
Rychlý test (Quick test nebo Kralickův rychlý test)
Rychlý test je globální metoda značně rozšířená v Evropě, která pracuje se čtyřmi poměrovými ukazateli a jednoduchou bodovou stupnicí. Rychlý test používá k hodnocení finanční situace podniků následující ukazatele:
Míra samofinancování = (vlastní kapitál) / (celkový kapitál)
Doba splácení dluhu z cash flow = (cizí kapitál-finanční účty) / (cash flow) Podíl cash flow na celkových výnosech = (cash flow) / výnosy
Rentabilita celkového kapitálu = (zisk po zdanění + nákladové úroky) / (celkový kapitál)
První dva poměrové ukazatele charakterizují finanční stabilitu sledovaného podniku a jejich vzájemná hodnota informuje o solventnosti dané firmy. Další dva ukazatele analyzují výnosovou situaci zkoumaného podniku. Na základě výsledných hodnot ukazatelů se podniku přidělí body a určí se jeho bonita. Výsledná známka je určena jednoduchým aritmetickým průměrem jednotlivých získaných známek za dosažené hodnoty ukazatelů. Pokud podnik dosáhne známku nižší než 2 považujeme ho za bonitní, pokud podnik dosáhne výslednou hodnotu vyšší než 3, jde o podnik směřující k bankrotu.
33
3 Praktická část práce
Pivovar Holba Pivovarská 261 788 33 Hanušovice
3.1 Finanční analýza pivovaru Holba
3.1.1 Analýza absolutních ukazatelů
3.1.1.1 Horizontální analýza rozvahy
Horizontální analýza aktiv
Následující tabulka ukazuje horizontální analýzu aktiv. Vytvořena je způsobem, který uvádím v teoretické části práce.
Tabulka .č 1: Horizontální analýza aktiv
Zdroj: finanční výkazy pivovaru Holba
Při pohledu na celkovou bilanční sumu je zřejmé, že stále roste. Nárůst se zpomalil mezi roky 2017 a 2018, ale následně opět rostl. Vysvětlení najdeme přezkoumáním dalších položek
2015 (v tis. Kč) 2016 v% 2017 v% 2018 v% 2019 v%
Aktiva 457 493 = 100% 105,09 110,67 113,42 119,72
Dlouhodobý majetek 269 445 = 100% 107,69 105,77 100,8 94,1
Nehmotný majetek 1 675 = 100% 87,04 28,48 57,49 82,63
Hmotný majetek 254 319 = 100% 106,82 104,19 98,16 88,93
Finanční majetek 13 451 = 100% 126,8 145,25 156,27 193,3
Oběžná aktiva 102 074 = 100% 117,03 162,83 198,03 250,66
Zásoby 23 577 = 100% 158,02 153,82 184,11 189,25
Dlouhodobé pohledáky 0 = 100% 0 277 248 0
Krátkodobé pohledávky 68 014 = 100% 108,24 122,74 98,24 107,49 Krátkodobý finanční majetek 10 483 = 100% 81,85 440,58 874,43 1317,69
Časové rozlišení 85 974 = 100% 82,77 64,13 52,53 44,53
34 rozvahy. V případě dlouhodobého majetku člověk získává pocit, že podniku klesá hodnota dlouhodobého majetku. To je ale způsobeno odpisy tohoto majetku, například v roce 2017 nehmotný majetek výrazně klesl pro velké odpisy softwaru, který podnik používá.
Rovněž dlouhodobý hmotný majetek, klesá pro odpisy a přitom v roce 2017 podnik vynaložil 25 534 tis. Kč na nákup strojů, v roce 2018 zakoupil dopravní prostředky v hodnotě 9 636 tis.
Kč a vybavil inventář za 17 721 tis. Kč a v roce 2019 investice pokračovaly - například výčepní technologie 7 503 tis. Kč, nové sudy na pivo 8 568 tis. Kč, obnova vozového parku 5 431 tis.
Kč.
V oběžných aktivech pozoruji rostoucí vývoj, který je zapříčiněn především změnami v zásobách, krátkodobých pohledávkách a krátkodobém finančním majetku. Krátkodobé pohledávky jsou z velké části tvořeny pohledávkami z obchodních vztahů, které až do roku 2018 rostou, v tomto roce zaznamenávají prudký pokles a následně dále rostou v roce 2019 zhruba na hodnotu roku 2016. Z příloh za posledních 5 let jasně vyplývá, že se neustále zvyšuje podíl pohledávek z obchodních vztahů, které jsou 180 dní po splatnosti, což svědčí o špatné platební morálce odběratelů. Krátkodobý finanční majetek se začal prudce zvyšovat od roku 2017 a tento trend si udržuje, tato skutečnost vznikla navýšením položky účty v bankách. Je škoda, že prostředky nebyly nějakým způsobem investované a jsou nevyužité. Dlouhodobé pohledávky vzrostly v letech 2017 a 2019, tyto pohledávky nejsou v příloze blíže specifikovány, jedná se pouze pohledávku z obchodního vztahu. V tabulce jsou uvedeny pouze absolutní čísla, protože v základním roce nabývají hodnotu 0 a tou nemůžeme dělit. Od roku 2015 dochází k neustálému snižování časového rozlišení, kde hlavní položkou jsou náklady příštích období, které jsou způsobeny časově propagačními smlouvami, časově rozlišeným leasingem a časově rozlišenými provozními náklady.
Horizontální analýza pasiv
Následující tabulka ukazuje horizontální analýzu pasiv.
35 Tabulka č. 2: Horizontální analýza pasiv
Zdroj: finanční výkazy pivovaru Holba
Tak jak vidíme růst aktiv, logicky z bilanční rovnice musíme vidět i růst pasiv. Růst pasiv se dále projevuje růstem vlastního kapitálu a kapitálových fondů. Základní kapitál byl během celého sledovaného období beze změny 260 000 tis. Kč. Mezi lety 2015 a 2016 byl výsledek hospodaření ovlivněn velkou ztrátou z roku 2015 - 7 713 tis. Kč. Právě pro záporný výsledek hospodaření v roce 2015 se v dalších letech zobrazují hodnoty se záporným znamének, ve skutečnosti se však jedná o růst kladného výsledku hospodaření. Tato ztráta spolu s Nepoužití náklady na propagační smlouvy z let 2013-2016 má následky až do roku 2016 a také do let následujících jako neuhrazená ztráta z minulých let. V roce 2018 došlo k přeúčtování u dosud nehybných ocenění derivátů (zjištěno úrokové sazby) z let 2015-2017 na účet nerozděleného zisku minulých let.
Vývoj rezerv je odvozen od jejich tvorby a čerpání. Podnik celé období eviduje rezervu na daň z příjmu a také ostatní rezervy, které se časem mění, například v roce 2015 byla vytvořena rezerva na opravy a udržování a v dalších letech se již neobjevuje. U dlouhodobých závazků, se mezi lety 2016 a 2017 objevuje velký nárůst, způsobený odloženým daňovým závazkům ve výši 7 228 tis. Kč, pak už tyto závazky klesají. V období 2016-2019 jsou krátkodobé závazky bez významných změn. Většinu těchto závazků tvoří závazky z obchodních vztahů, které se podnik snaží hradit včas. Výše závazků po splatnosti více než 180 dní je nevýznamná oproti k celkovým závazkům z obchodních vztahů. Proto se dá předpokládat, že má podnik velmi
2015 (v tis. Kč) 2016 v% 2017 v% 2018 v% 2019 v%
Pasiva 457 493 = 100% 105,09 110,67 113,42 119,72
Vlastní kapitál 268 357 = 100% 105,38 116,87 129,96 141,6
Základní kapitál 260 000 = 100% 100 100 100 100
Kapitálové fondy 7 495 = 100% 212,78 245,9 265,68 332,14
Rezervy a ostatní fondy 2 534 = 100% 100 111,8 180,7 271,39 Výsledek hospodaření z minulých
let
6 041 = 100% -27,68 -42,46 303,19 694,72 Výsledek hospodaření běžného
období
-7 713 = 100% -77,45 -452,87 -597,75 -599,78
Cizí zdroje 164 828 = 100% 101,84 95,51 81,6 80,5
Rezervy 7 150 = 100% 176,99 168,91 226,36 226,73
Dlouhodobé závazky 5 215 = 100% 92,43 138,6 132,58 125,16
Krátkodobé závazky 96 136 = 100% 125,42 124,94 115,88 114,37
Bankovní úvěry a výpomoci 56 327 = 100% 52,91 31,96 0 0
Časové rozlišení 24 308 = 100% 123,99 145,15 146,64 144
36 dobrou pověst a platební morálku u svých dodavatelů. V roce 2015 byl připsán dlouhodobý investiční úvěr ve výši 14 902 tis. Kč, také byl zaznamenán krátkodobý úvěr ve výši 41 425 Kč. V příloze nejsou uvedeny konkrétní účely přijatých úvěrů, pravděpodobně se jedná o investice do rozšíření výrobních kapacit, vzhledem k přírůstek dlouhodobého majetku ve výši 57 7009 tis. Kč v daném roce. Tyto úvěry jsou následně spláceny a na konci roku 2018 jsou splaceny. Časové rozlišení je skoro stejné s výnosy příštích období, které představují přepisy z ukončených propagačních smluv.
3.1.1.2 Vertikální analýza rozvahy
Vertikální analýza aktiv
Následující tabulka ukazuje vertikální analýzu aktiv. Celková aktiva tvoří hodnotu 100%.
Tabulka č. 3: Vertikální analýza aktiv
Zdroj: Finanční výkazy pivovaru Holba
Výsledky vertikální analýzy ukazují následující fakta. Dlouhodobý majetek je největší složkou aktiv, opět se u něj projevuje klesající vývoj, který je způsoben odpisy. Po celou dobu, až na rok 2019, si dlouhodobý majetek drží nadpoloviční část celkových aktiv. Rostoucí vývoj naopak sledujeme u podílu oběžných aktiv. V roce 2019 oběžná aktiva tvoří skoro polovinu celkových aktiv. Hlavním důvodem je rostoucí objem krátkodobého finančního majetku a růst zásob. Krátkodobý finanční majetek je tvořen především vysokými stavy na bankovních účtech,
V % 2015 2016 2017 2018 2019
Aktiva (v tis. Kč)
457 493 = 100%
480 783 = 100%
506 329 = 100%
518 906 = 100%
547 689 = 100%
Dlouhodobý majetek 58,9 60,35 56,29 52,34 46,29
Nehmotný majetek 0,37 0,3 0,09 0,19 0,25
Hmotný majetek 55,59 56,5 52,33 48,11 41,29
Finanční majetek 2,94 3,55 3,86 4,05 4,75
Oběžná aktiva 22,31 24,85 32,83 38,95 46,72
Zásoby 5,15 7,75 7,16 8,37 8,15
Dlouhodobé pohledáky 0 0 0,05 0,05 0
Krátkodobé pohledávky 14,87 15,31 16,49 12,88 13,35
Krátkodobý finanční majetek 2,29 1,78 9,12 17,67 25,22
Časové rozlišení 18,79 14,8 10,89 8,7 6,99
