Hlavní práce6164_xstoi03.pdf, 253.2 kB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a ú č etnictví

BAKALÁ Ř SKÁ PRÁCE

2007 Iva Štochlová

(2)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a ú č etnictví

Obor: Ú č etnictví a finan č ní ř ízení podniku

Název bakalá ř ské práce:

Finan č ní analýza podniku

Vypracovala: Iva Štochlová

Vedoucí práce: Ing. Ji ř í Rauš

Rok obhajoby: 2007

(3)

P r o h l á š e n í

Prohlašuji, že bakalá ř skou práci na téma

„Finan č ní analýza podniku“

jsem vypracovala samostatn ě .

Veškerou použitou literaturu a další prameny jsem ř ádn ě ozna č ila a uvedla v p ř iloženém

seznamu literatury.

....……….

podpis

V Praze dne 18. kv ě tna 2007

(4)

Obsah:

1. Úvod ... 5

2. Finanční analýza... 6

3. Uživatelé finanční analýzy ... 7

4. Zdroje informací finanční analýzy ... 7

5. Výkazy účetní závěrky ... 8

6. Proces finanční analýzy... 9

7. Metody finanční analýzy ... 9

7.1. Horizontální a vertikální analýza ... 11

7.2. Analýza pomocí poměrových ukazatelů... 11

7.3. Analýza pomocí modelů konstruovaných z poměrových ukazatelů... 12

7.3.1. Bankrotní modely ... 13

7.3.2. Bonitní modely ... 14

8. Ukazatele rentability ... 15

8.1. Rentabilita celkového kapitálu ... 16

8.1.1. Základní rozklad RCK ... 17

8.2. Rentabilita vlastního kapitálu... 18

8.2.1. Základní rozklad RVK ... 19

8.3. Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu ... 20

9. Ukazatele aktivity... 20

10.Analýza finančních rizik ... 24

11.Riziko z provozní činnosti... 25

11.1. Provozní riziko platební neschopnosti (ukazatele solventnosti, likvidity)... 25

11.2. Provozní riziko ztráty ... 28

12.Riziko z finanční činnosti... 30

12.1. Finanční riziko platební neschopnosti (ukaz. fin. stability a zadluženosti)... 31

12.2. Finanční riziko ztráty ... 32

12.3. Ukazatele zadluženosti ... 32

13.Ukazatele kapitálového trhu... 33

14.Praktická část... 35

14.1. Metrostav, a. s. ... 35

14.2. Finanční analýza podniku... 35

14.2.1.Analýza rentability ... 35

14.2.2.Analýza likvidity ... 37

14.2.3.Analýza čistého pracovního kapitálu ... 37

14.2.4.Analýza zadluženosti... 38

15.Závěr... 39

16.Seznam použité literatury:... 41

17.Přílohy ... 42

(5)

1. Úvod

Pro bližší obraz o hospodaření a finanční pozici podniku nestačí zjistit data z účetních výkazů podniku. Nevypovídají totiž o tom, proč je daný ukazatel takový a co k danému výsledku vedlo. Proto se využívá finanční analýza jako formalizovaná metoda, která vypovídá o silných a slabých stránkách podniku, nebezpečích a trendech do budoucnosti, celkové kvalitě hospodaření a to pomocí poměřování získaných údajů z účetních výkazů mezi sebou navzájem. Vyvozuje určité závěry, analyzuje vývoj a přijímá rozhodnutí o případném zlepšení či nápravě.

Finanční analýza je zajímavou oblastí finančního řízení podniku. Závisí především na správných rozhodnutích v konkrétních podmínkách trhu. Finanční analýzou získáváme důležité informace zejména o celkovém hospodaření podniku, o jeho finanční stabilitě, rentabilitě, likviditě a zadluženosti.

V praktické části této bakalářské práce je cílem využít dané metody výpočtů jednotlivých ukazatelů v podniku Metrostav, a. s., které jsou popsány v teoretické části a pomocí těchto ukazatelů provést jednoduchou finanční analýzu a její zhodnocení za období let 2003 až 2005.

Hlavním zdrojem informací jsou výroční zprávy společnosti Metrostav, a. s..

Konkrétně se zaměřím na finanční analýzu poměrových ukazatelů rentability, likvidity, čistého pracovního kapitálu a zadluženosti. Závěrem stanovím finanční situaci podniku a zhodnotím výsledky jednotlivých ukazatelů.

(6)

2. Finan č ní analýza

Finanční analýza má za úkol poskytovat především informace o finanční situaci podniku, které využívá široké spektrum interních i externích subjektů. Finanční analýza v užším pojetí hodnotí současný stav a minulý vývoj financí podniku na základě rozboru účetních výkazů.¹⁾ V širším pojetí se potom zaměřuje na budoucí vývoj, ve kterém vychází z výsledků analýzy účetních výkazů a nebo z chování kapitálového trhu.

Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást celého komplexního procesu – finančního řízení podniku. Zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Je úzce spojena s finančním účetnictvím, které je zdrojem dat a informací pro finanční rozhodování obsažené v účetních výkazech – rozvaze, výkazu zisku a ztráty, přehledu o peněžních tocích (cash-flow), ale i prostřednictvím vnitropodnikového účetnictví, ekonomické statistiky, peněžního a kapitálového trhu.

Finanční analýza jako formalizovaná metoda převádí data z účetnictví, která mají omezenou vypovídací schopnost, na informace vytvářející přehled o podniku. Konkrétně lze dojít k jistým závěrům o celkovém hospodaření, majetkové a finanční situaci podniku, podle kterých se přijímají různá opatření v oblasti řízení a rozhodování.

Cílem finanční analýzy je stanovit tzv. „finanční zdraví“ podniku (financial health), především určením slabých a silných stránek podniku. Za finančně zdravý podnik lze považovat takový, který v danou chvíli naplňuje smysl své existence. Účelem finanční analýzy je co nejlépe vyjádřit majetkovou a finanční situaci podniku, včetně analýzy jednotlivých složek a podrobnějšího rozboru či zhodnocení některé z nich.

Finanční analýza používá celou řadu různých metod pro řešení rozhodovacích procesů. Dle povahy daného procesu využívá zdrojů finanční povahy, nefinanční povahy a nekvantifikované informace.

1) Grünwald, Holečková: Finanční analýza a plánování podniku

(7)

3. Uživatelé finan č ní analýzy

Finanční analýza slouží širokému okruhu uživatelů, jak externím tak interním. Tím nejdůležitějším uživatelem jsou manažeři podniku.

Manažeři jsou odpovědní za dlouhodobou prosperitu podniku, proto využívají finanční analýzu pro dlouhodobé i operativní finanční řízení podniku. Rozhodují zejména o struktuře a výši majetku, o zdrojích financování, o řízení peněžních prostředků, o rozdělování zisku a o finančním plánování.

Bankám slouží finanční analýza jako důležitý zdroj informací o podniku. Zejména o schopnosti splácet získaný úvěr a úroky s ním spojené, pokud se rozhodne podniku úvěr vůbec poskytnout za určitých podmínek.

Zahraniční a tuzemští investoři, vlastníci se zajímají o výnosnost podniku. Vzhledem k výši rizika používají finanční analýzu jako významný nástroj pro rozhodnutí o uložení volných finančních prostředků a jejich budoucího zhodnocení.

V neposlední řadě to jsou také obchodní partneři, stát a daňové instituce, konkurenční podniky, zaměstnanci a ostatní.

4. Zdroje informací finan č ní analýzy

Data pro finanční analýzu lze čerpat z různých informačních zdrojů. Vždy platí zásady správných a včasných informací, jinak by hodnocení bylo zkreslené.

Data musí být také srovnatelná, zejména v čase a mezi podniky. Pokud finanční analýza hodnotí v různých časových horizontech jeden konkrétní podnik, opírá se o neměnnost základních postupů a metod účtování, oceňování a odepisování. Mezipodnikové srovnání podniků ve stejném odvětví se někdy nazývá průřezová analýza.

Zdroje finanční povahy jsou považovány za základní údaje pro finanční analýzu. Jsou to výkazy účetní závěrky – rozvaha, výkaz zisku a ztráty (výsledovka) a přehled o peněžních tocích (cash-flow). Dále to může být výroční zpráva, vnitropodnikové účetnictví a jiné.

(8)

Mezi zdroje nefinanční povahy patří různé podnikové statistiky, podnikové plány, kalkulace a jiné evidence.

Nekvantifikované informace jako odborný tisk, komentáře pracovníků či manažerů, nezávislá hodnocení, dokreslují situaci v podniku.¹⁾

5. Výkazy ú č etní záv ě rky

Rozvaha je výkaz, který na straně jedné zachycuje stav majetku v podniku (aktiva) a na straně druhé zdroje jeho krytí k určitému datu v peněžním vyjádření (pasiva).²⁾

Aktiva tvoří vložené prostředky ovládané podnikem, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává, že přinesou v budoucnu ekonomický prospěch.

Aktiva se člení na stálá aktiva, která si zachovávají podobu v průběhu několika provozních cyklů a na oběžná aktiva, která mění podobu během jednoho cyklu.

Pasiva se člení podle jejich vlastnictví a to na vlastní zdroje (kapitál) a cizí zdroje (dluhy).

Dluhy jsou výsledkem minulých událostí a lze očekávat, že v budoucnu přinesou pravděpodobný úbytek ekonomického efektu. Vlastní kapitál se vypočítá jako rozdíl mezi aktivy a dluhy.

Výkaz zisku a ztráty (výsledovka) určuje, které náklady a výnosy za jednotlivé činnosti se podílely na výsledku hospodaření běžného období. Výsledovka vykazuje podrobnou strukturu dosaženého zisku nebo ztráty.

Zisk nastane, pokud výnosy přesahují náklady a ztráta pokud jsou výnosy menší než náklady.

Výnosy představují takové zvýšení aktiv nebo snížení dluhu, které vede ke zvýšení ekonomického prospěchu.

Náklady představují takové snížení aktiv nebo přírůstek dluhu, které vede ke snížení výsledku hospodaření.

Výsledek hospodaření se počítá za provozní činnost podniku, finanční a mimořádnou. Do provozního výsledku hospodaření patří základní obchodní a výrobní činnosti podniku. Ve

2) Kovanicová: Finanční účetnictví – světový koncept

(9)

finančním výsledku se projeví veškeré finanční operace podniku a do mimořádného výsledku se počítají nahodilé operace.

Přehled o peněžních tocích (cash flow) podává obraz o příjmech a výdajích a změně stavu peněžních prostředků za uplynulé účetní období. Výkaz cash flow je pro finanční analýzu důležitý při vypočítávání ukazatelů likvidity a solventnosti, tedy platební schopnosti podniku.

Dělí se na provozní činnost, investiční činnost a finanční činnost.

Příloha k účetním výkazům je nedílnou součástí účetní závěrky a výroční zprávy. Nalezneme zde významné skutečnosti o obsahu účetních výkazů pro lepší orientaci a srovnání například s minulostí. Mohou se zde objevit základní charakteristiky podniku, právní forma, organizační struktura, počet zaměstnanců. Ale také používané účetní metody a zásady, způsob oceňování a odpisování, údaje o dlouhodobém majetku, pohledávkách a závazcích aj.

6. Proces finan č ní analýzy

Finanční analýza jako proces není žádným způsobem legislativně upravena právními předpisy, proto je někdy obtížná interpretace nejednoznačných výsledků a zhodnocení finanční situace podniku. I přesto se však vyvinuly obvyklé postupy, které se přizpůsobily potřebám uživatelů.

Získání dat z dostupných zdrojů Výběr metody finanční analýzy Výpočet ukazatelů dle metod Vyhodnocení výpočtů ukazatelů

Návrhy na opatření pro zlepšení situace podniku

7. Metody finan č ní analýzy

Existují dvě základní skupiny metod finanční analýzy a to jednoduché metody a vyšší metody.

(10)

a) Jednoduché metody

Jednoduché metody využívají základní matematické operace s jednotlivými ukazateli a jsou velice rozšířené a oblíbené pro svou nenáročnost a rychlost vypracování. Mnohdy však mohou být výsledky zjednodušené nebo nevhodné pro daný podnik.

Základní jednoduché metody finanční analýzy jsou:

• horizontální a vertikální analýza

• analýza pomocí poměrových ukazatelů

• analýza pomocí modelů konstruovaných z poměrových ukazatelů¹⁾

Základní rozborové techniky se dělí podle toho, zda využívají údaje z účetních výkazů – metoda absolutní anebo zda pracují s údaji od nich odvozenými = ukazateli – metoda relativní.²⁾

Metoda absolutní nemusí upravovat data obsažená v účetních výkazech. Někdy se nazývají absolutní ukazatelé, které používáme zejména k analýze horizontální a vertikální. Výpočty se používají ke srovnávání v rámci jednoho podniku v určitém časovém sledu. Mezipodnikové srovnání je obtížné především u jinak velkých podniků.

Relativní metoda neboli procentní rozbor absolutních ukazatelů je zjednodušení absolutní metody pro základní orientaci v hospodaření podniku. Jako absolutní metoda se provádí nejčastěji ve dvou formách – horizontální a vertikální analýze.

Analýza se také může dělit podle druhu dat, se kterými pracuje a to takto:

• analýza statická – pracuje se s údaji k určitému datu = stavové ukazatele;

• analýza dynamická – pracuje se v určitém časovém intervalu = tokové ukazatele.

Ukazatele, které používáme ve finanční analýze rozlišujeme na:

• extenzivní – stavové, tokové nebo rozdílové ukazatele z účetních výkazů;

• intenzivní – finanční poměrové ukazatele, které vzniknou podílem dvou extenzivních ukazatelů.¹⁾

1) Kovanicová: Finanční účetnictví – světový koncept

(11)

b) Vyšší metody

Vyšší metody využívají především složité statistické i nestatistické metody. Dbá se na vysokou kvalitu zpracovávaných dat. Jsou to například – testy homogenity souboru dat, rozklad souboru jednorozměrných i vícerozměrných nehomogenních dat, kvantifikace rizik, analýza rozptylu, regresní a korelační analýza a jiné.

7.1. Horizontální a vertikální analýza

Horizontální analýza (analýza vývojových trendů) se zaměřuje na změny absolutních ukazatelů a jejich procentní změny v čase. Pro srovnávání jednotlivých položek z účetních výkazů je potřeba porovnávat údaje alespoň za dvě po sobě jdoucí období. Rozdíl v čase lze také vyjádřit bazickým nebo řetězovým indexem. Bazické indexy porovnávají hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhož ukazatele ve zvoleném stále stejném období, které je vzato za základ pro srovnání. Řetězové indexy srovnávají hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhož ukazatele v předcházejícím období.¹⁾

Vertikální analýza (strukturální analýza) se počítá jako podíl jednotlivých položek výkazů na zvoleném základu. U výsledovky to jsou tržby (případně výnosy) a v rozvaze je to bilanční suma aktiv nebo pasiv. Touto analýzou zkoumáme relativní strukturu aktiv a pasiv a vztah jednotlivých položek na tvorbě zisku. Výsledkem vertikální analýzy je pouze konstatování určitých změn, neřekne však proč tyto změny nastaly.

7.2. Analýza pomocí poměrových ukazatelů

Základním metodickým nástrojem finanční analýzy jsou tzv. finanční poměrové ukazatele.

Jsou formou číselného vztahu, do kterého jsou převáděny finančně-účetní informace.

Vypočítávají se podílem jedné položky ku jiné položce získaných z účetních výkazů. Podle potřeby, co má daný ukazatel říci, vybíráme položky v určitém vztahu, souvislosti.

Stejně jako finanční analýza jako celek, tak ani poměrové ukazatele nejsou všude stejné a nemají stejnou vypovídací schopnost. Je třeba zdůraznit, že velké množství různých ukazatelů

(12)

nám neudá lepší finanční analýzu. Na druhou stranu, z jediného ukazatele také nelze vyvozovat závěry. Největší důraz je kladen především na vypovídací schopnost poměrových ukazatelů. Neexistují přesné optimální hodnoty poměrových ukazatelů, které mají univerzální platnost. Mají pouze orientační a pravděpodobnostní charakter, který upozorňuje na určité změny v podniku z časového hlediska nebo informace o postavení na trhu v mezipodnikovém srovnání a tím poukazuje na možné problémy, které vyžadují další podrobnější zkoumání.

Postupem času se praktickým používáním vytvořila skupina ukazatelů, které uživateli vytvoří základní představu o finanční situaci podniku. Základní rozdělení ukazatelů je na:

• provozní ukazatele – vyjadřují výkonnost podniku, jeho celkovou schopnost hospodaření s majetkem;

• finanční ukazatele – zaměřují se na celkovou finanční strukturu, zadluženost, likviditu, tedy schopnost dostát svým splatným závazkům.

V každé z těchto oblastí se ukazatelé sdružují v základních skupinách. Nejčastěji jsou uváděny 4, případně 5 skupin.

ukazatele výnosnosti (rentability) – vyjadřují efektivnost podniku, kdy se zhodnocuje vložený kapitál na přiměřený zisk; zisk v různých podobách dělíme kapitálovými vstupy;

ukazatele aktivity – propočítávají stupeň využití podnikových aktiv;

ukazatele platební schopnosti (solventnosti, likvidity) – cílem je vyjádřit, zda je podnik schopen dostát včas a v požadované výši svým závazkům;

ukazatele zadluženosti – porovnáním vlastních a cizích finančních zdrojů hodnotí finanční strukturu podniku;

ukazatele vycházející z údajů kapitálového trhu – pro akciovou společnost s veřejně obchodovatelnými akciemi;

7.3. Analýza pomocí modelů konstruovaných z poměrových ukazatelů

Úkolem je odhad budoucí finanční pozice podniku a zejména pak včasná předpověď finanční tísně. Cílem těchto bankrotních a bonitních modelů je zhodnotit situaci komplexně. Základem je vyvodit pouze jediný ukazatel, který se skládá z několika dalších ukazatelů, kterým jsou na

(13)

základě statistických metod přiřazovány různé váhy. Vyhodnocením je jedno konečné absolutní číslo, které podnik zařadí do určité bonitní kategorie.

Výhodou těchto modelů je právě jeden jediný výsledný ukazatel, díky kterému je srovnávání podniků mnohem jednodušší. Během řady let se vyčlenily takové modely, které můžeme označit za spolehlivé.

Nejčastěji se využívají:

Bankrotní modely:

o Altmanovo Z-skóre – kombinace malého počtu poměrových ukazatelů podniku, která určuje stabilní váhu jednotlivým ukazatelům v modelu, které sumarizuje do jednoho výsledného čísla;

Bonitní modely:

o Index IN95 – index důvěryhodnosti českého podniku.

o Kralicekův Quicktest

7.3.1. Bankrotní modely

Cílem bankrotních modelů je především odhadnout pravděpodobnost finanční tísně. To je takový stav podniku, kdy má velké platební problémy. Bankrot bývá poslední možné řešení finanční tísně.

Altmanovo Z-skóre

Tento model vznikl již v roce 1968 a pojmenovaný je podle svého autora, profesora Edwarda Altmana. Vychází ze statistické metody – diskriminační analýzy. Jde o rozdělení podniků, které pravděpodobně zbankrotují a které ne, pomocí stanovení jistých hranic.

Rovnice výpočtu:¹⁾

Z = 0,717 X₁ + 0,847 X₂ + 3,107 X₃ + 0,420 X₄ + 0,998 X₅

1) Grünwald, Korbová: Finanční analýza a plánování podniku – sbírka neřešených příkladů

(14)

Kde X₁ je čistý pracovní kapitál / celková aktiva

X₂ je nerozdělený zisk minulých let / celková aktiva X3 je zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva

X₄ je tržní hodnota vlastního kapitálu / účetní hodnota celkových závazků X5 jsou tržby / celková aktiva.

Zhodnocení výsledků Z-skóre:

Z < 1,19 podnik se nachází v pásmu finanční tísně 1,2 < Z < 2,7 tzv. šedá zóna

Z > 2,71 podnik je v pásmu prosperity

Altmanův model patří mezi nejpoužívanější možnosti vyhodnocování finanční situace podniku. Jednou z hlavních nevýhod je, že o podniku nacházející se v šedé zóně nemůžeme říct v podstatě nic určitého.

7.3.2. Bonitní modely

Cílem bonitních modelů je vyhodnotit finanční zdraví podniku. U finančně zdravého podniku se předpokládá fungování jeho podnikatelské činnosti do budoucna bez nějakých finančních potíží.

Index IN95 - důvěryhodnosti českého podniku

Vznikl v roce 1995 a autory tohoto modelu jsou Ivan a Inka Neumaierovi. Využívá se pro vyhodnocení finančního zdraví podniků v České republice.

Rovnice výpočtu:¹⁾

IN95 = V₁ * X₁ + V₂ * X₂ + V₃ * X₃ + V₄ * X₄ + V₅ * X₅ – V₆ * X₆

Kde X1 jsou aktiva / cizí zdroje

X2 je výsledek hospodaření před úroky a zdaněním / nákladové úroky

1) Neumaierová, Neumaier: Výkonnost a tržní hodnota firmy

(15)

X₃ je výsledek hospodaření před úroky a zdaněním / aktiva X₄jsou tržby / aktiva

X₅ jsou oběžná aktiva / (krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry) X6 jsou závazky po lhůtě splatnosti / tržby

V₁ až V₆ jsou váhy, které jsou přiřazeny jednotlivým ukazatelům podle odvětví dle klasifikace OKEČ.

Zhodnocení výsledků IN95:

IN95 > 2 podnik má pevné zdraví 1 < IN95 < 2 tzv. šedá zóna

IN95 < 1 křehké zdraví podniku

8. Ukazatele rentability

Rentabilita (výnosnost) je považována za hlavní poměrový ukazatel. Z hlediska finančních manažerů, investorů i vlastníků sleduje nejžádanější položku v podniku, a to zisk. Ukazatele výnosnosti hodnotí schopnost podniku vytvořit zisk z vloženého kapitálu a efektivnost hospodaření.

Na výnosnosti záleží mnoho rozhodovacích procesů. Od základního rozhodnutí zda v podnikatelské činnosti pokračovat či ji ukončit, zda investovat finanční prostředky až po nákup či prodej cenných papírů jiného podniku nebo dlouhodobé investování do náročných projektů.

Obecně je výnosnost definována jako poměr zisku ku vloženému kapitálu. Zisk i vložený kapitál mají různé podoby podle jejich významu.

Kategorie zisku¹⁾

• ZOUD – zisk před odpisy, úroky a zdaněním (ang. EBITDA, EBDIT)

• ZUD – zisk před úroky a zdaněním (ang. EBIT)

• ZD – zisk před zdaněním (ang. EBT)

• Z – zisk po zdanění (ang. EAT)

(16)

Významy vloženého kapitálu

Na „vložený kapitál“ lze použít tři různé výklady a podle toho, který si vybereme lze výnosnost dělit na:

• rentabilita celkového kapitálu = RCK (ang. ROA) – vložený kapitál je brán jako celkový kapitál – vlastní i cizí (tedy celá pasiva);

• rentabilita vlastního kapitálu = RVK (ang. ROE) – vložený kapitál představuje pouze vlastní kapitál, který je nejdůležitější z hlediska vlastníků podniku;

• rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu = RDIK (ang. ROCE) – vložený kapitál jsou v tomto případě dlouhodobé finanční zdroje.

8.1. Rentabilita celkového kapitálu

Rentabilitou celkového kapitálu neboli rentabilitou aktiv se udává celková efektivnost podniku v nezávislosti na vlastnictví zdrojů a to buď v nezdaněné či zdaněné formě.

Nezdaněná rentabilita celkového kapitálu používá při výpočtu zisk před úroky a zdaněním (ZUD) a vyjadřuje, jakou má podnik produkční sílu, tedy schopnost vytvořit zisk.

zisk před úroky a zdaněním (ZUD) RCK =

celková aktiva (A)

Výnosnost celkového kapitálu zohledňuje všechny aktivity bez ohledu na to, z jakých zdrojů byly financovány. A počítáme-li pouze se ZUD, vylučujeme zde jakýkoliv efekt zdanění. Je to tedy zisk vyprodukovaný podnikem, kdyby neexistovala daň ze zisku. To ovšem ve skutečnosti nelze.

Tento ukazatel je výhodný právě v tom, že můžeme porovnávat podniky, bez ohledu na daně, které se mohou v ekonomickém prostředí lišit.

Zdaněná rentabilita celkového kapitálu používá při výpočtu zisk po zdanění a přičítá úroky, chápané jako zisk věřitelů ze zapůjčení kapitálu. Je možné srovnávat podniky s různou strukturou celkového kapitálu, tedy podílu cizích a vlastních zdrojů.

(17)

zisk po zdanění + úroky x (1 – sazba daně ze zisku) RCK =

celková aktiva

8.1.1. Základní rozklad RCK

Součástí analýzy rentability je rozklad ukazatelů na dílčí ukazatele, tzv. Du Pont analýza.

Pomocí této analýzy zjistíme přímé vazby mezi dílčími ukazateli a jednotlivé příčiny změn celkového ukazatele rentability.

Rentabilita celkového kapitálu se nejdříve rozdělí na součin dvou dílčích ukazatelů a to na rentabilitu tržeb a obrat celkových aktiv. Pro detailnější analýzu jde tyto ukazatele ještě více rozkládat.

zisk tržby

RCK = x tržby celková aktiva

Rentabilita tržeb, také ziskové rozpětí nebo zisková marže je obraz jakého zisku dosahuje podnik při dané úrovni tržeb. Jinak řečeno, kolik dokáže podnik vyprodukovat na 1 Kč tržeb.¹⁾ Vysokou hodnotou rentability tržeb podnik poukazuje, že výrobek nebo službu vyrábí s nízkými náklady anebo prodává za vysokou cenu. U ukazatele ziskového rozpětí obecně platí, že čím je výsledná hodnota vyšší, tím lépe pro podnik.

Ziskové rozpětí se počítá ve dvou podobách:

zisk před úroky a zdaněním (ZUD) provozní ziskové rozpětí =

tržby zisk po zdanění

čisté ziskové rozpětí =

tržby

Provozní ziskové rozpětí vylučuje vlivy finančních nákladů a to především úroků, které nepatří do provozních nákladů. Proto se někdy může místo ZUD dosadit provozní výsledek hospodaření. Provozní ziskové rozpětí informace poskytuje hned ve velice krátkých

1) Valach: Finanční řízení podniku

(18)

intervalech (měsíc, čtvrtletí, rok) oproti tomu čisté ziskové rozpětí musí brát ohledy na dlouhodobý trend vývoje v daném odvětví podniku.

Obrat celkových aktiv je v různých podnicích závislý především na odvětví, podle kterého se liší skladba aktiv jak do objemu tak do struktury. Každé odvětví klade důraz podle svého zaměření na různé cíle, kde je jinak důležitá úloha ziskovosti tržeb i obratu celkových aktiv.

Rentabilita nákladů

Ukazatel nákladovosti se používá pro vyjádření relativní úrovně nákladů a to proto, že ziskové rozpětí také vypovídá o schopnosti podniku ovlivňovat úroveň nákladů. Většinou pokud ziskové rozpětí je velice nízké hodnoty.

Rentabilita nákladů se vypočítá jako doplňkový ukazatel k ukazateli ziskovosti tržeb a to následovně.

náklady zisk = 1 –

tržby tržby 8.2. Rentabilita vlastního kapitálu

Rentabilita vlastního kapitálu je důležitá především pro akcionáře, kteří sledují efektivnost svého vloženého kapitálu. Neméně tak i pro celé vedení podniku, které se stará právě o správu tohoto majetku. RVK by měla být vyšší než alternativní výnos stejně rizikové investice na finančním trhu, aby nadále investoři investovali svůj kapitál právě do tohoto podniku.

zisk po zdanění RVK =

vlastní kapitál

Protože zjišťujeme výši výnosu pouze pro vlastníky, ve výpočtu se používá zisk po zdanění, který se nejvíce přibližuje podnikatelskému zisku, který lze porovnávat s vlastním kapitálem podniku.

(19)

8.2.1. Základní rozklad RVK

Rozkladem zjistíme, že rentabilita vlastního kapitálu je složena z rentability celkového kapitálu (čisté ziskové rozpětí x obrat celkových aktiv) doplněná o třetí dílčí ukazatel, který udává jak se aktiva dělí, tzv. finanční páka. Protože u rentability vlastního kapitálu je důležité jaký podíl mají na výsledku cizí zdroje.

zisk po zdanění tržby aktiva RVK = x x

tržby aktiva vlastní kapitál

Finanční páka vyjadřuje míru zadluženosti podniku neboli podíl cizích zdrojů ve finanční struktuře podniku. Čím je podíl cizích zdrojů větší, tím je vyšší i finanční páka. Tento ukazatel využívá skutečnosti, že cizí zdroje jsou levnější než vlastní kapitál. Z toho vyplývá, že zadluženost má pozitivní vliv na rentabilitu vloženého kapitálu. Není tomu však pokaždé, záleží na mnoha dalších faktorech jako např. odvětví podnikání, míra zisku, úvěrové podmínky a jiné.

Pro pozitivní využití finanční páky se používá multiplikátor nebo ziskový účinek finanční páky. Pokud je hodnota multiplikátoru větší než jedna, pak zvyšování podílu cizích zdrojů je pozitivním faktorem pro ukazatel rentability vlastního kapitálu.

zisk před zdaněním aktiva

multiplikátor = x > 1 zisk před úroky a zdaněním vlastní kapitál

Při pozitivním vlivu cizích zdrojů na zvýšení rentability vlastního kapitálu má zájem především vlastník podniku. Důležité však je, aby podíl cizích zdrojů na celkových zdrojích nebyl nadměrně vysoký, aby nevedl k růstu podílů úroků na zisku, k růstu finančního rizika pro věřitele a investory, což se odrazí v požadování vyšších výnosů. Tento poměr lze vypočítat tzv. indexem finanční páky, který musí být větší než jedna.

RVK index finanční páky =

RCK

(20)

8.3. Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu

Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu se používá (zřídka) pro mezipodnikové srovnání a to pro zhodnocení dlouhodobých zdrojů v podniku. V čitateli je totéž co ve zdaněné RCK a do jmenovatele dosazujeme vlastní kapitál a dlouhodobé závazky.

zisk po zdanění + úroky x (1 – sazba daně ze zisku) RCK =

dlouhodobé cizí zdroje + vlastní kapitál

9. Ukazatele aktivity

Ukazatele aktivity měří schopnost podniku využívat svého majetku co nejúčinněji a s optimálním nasazením. Aktivita je charakterizována hlavně rychlostí obratu celkového kapitálu, respektive obratem celkových aktiv, který je vedle ziskového rozpětí druhým faktorem, který ovlivňuje rentabilitu celkového kapitálu.

Rychlost obratu (obrat) informuje o tom, kolikrát se obrátí každý z jednotlivých druhů majetku do jiné položky za určitý časový interval (obvykle jeden rok) neboli celkový počet obrátek v rámci sledovaného období. Je definována jako poměr tržeb a průměrný stav daného druhu majetku.¹⁾

Doba obratu je převrácená hodnota ukazatelů aktivity a vyjadřuje délku období, které je nutné k uskutečnění jednoho obratu vyjádřenou v časové měrné jednotce (obvykle ve dnech).

Nejkomplexnější ukazatel obrat celkových aktiv se dělí:

tržby

• obrat stálých aktiv =

stálá aktiva tržby

• obrat oběžných aktiv =

oběžná aktiva

(21)

V rámci obratu stálých aktiv se počítá také obrat dlouhodobého hmotného majetku (tržby / DHM v zůstatkových cenách), též ukazatel flexibility, který se zaměřuje na efektivnost a intenzitu využívání budov, strojů a zařízení. Hodnota je ovlivněna způsobem odpisování, protože do jmenovatele se dosazuje zůstatková hodnota stálých aktiv.

V rámci oběžných aktiv se nejčastěji sledují následující ukazatele:

• obrat zásob

• obrat pohledávek

• obrat finančního majetku

• obrat pracovního kapitálu

Obrat zásob (rychlost obratu)

tržby (nebo celkové náklady) OZ =

zásoby

Při použití celkových nákladů, přihlížíme ke smyslu. To znamená, že pro materiálové zásoby použijeme materiálních nákladů, tedy nákladů spotřeby materiálu. Výsledkem výpočtu je absolutní číslo, které znamená počet obrátek, tedy kolikrát se dané zásoby přemění v jinou formu oběžného majetku. Výsledná hodnota je větší, čím kratší uplyne doba mezi pořízením zásob a prodejem. Příliš vysoký obrat zásob může být příznakem tzv. podkapitalizace podniku, tzn. podniku čím dál více chybí zdroje na financování zásob v dostatečné výši.

Doba obratu zásob

zásoby nebo 365 DOZ =

tržby/365 obrat zásob

Je to ukazatel intenzity využití zásob, jinak řečeno, jak dlouho (ve dnech) jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob neboli kolik dní trvá jedna obrátka. Také je to indikátorem likvidity, jelikož udává počet dnů, za něž se zásoba přemění v hotovost nebo pohledávku.

Obecně platí, čím vyšší je obrat a kratší je doba obratu zásob, tím lépe.¹⁾ Pouze však do určité míry, za dodržení určitých podmínek. Ke konečné hodnotě se musí přihlížet až po

(22)

detailnějším zkoumání protichůdných faktorů. Za optimální hodnotu doby obratu zásob můžeme považovat takovou hodnotu, při níž se náklady spojené s hospodařením se zásobami minimalizují. Optimalizace zásob představuje samostatný problém, který podnik musí v rámci svého finančního řízení zkoumat.

Obrat pohledávek

tržby OP =

pohledávky

Tento ukazatel udává v podobě počtu obrátek, jak rychle jsou pohledávky přeměňovány v peněžní prostředky.

Doba obratu pohledávek

pohledávky nebo 365 DOP =

tržby/365 obrat pohledávek

Cílem ukazatele doby obratu, neboli inkasního období, je stanovit průměrný počet dní, po něž odběratelé zůstávají dlužni, to je doba, která v průměru uplyne mezi prodejem na obchodní úvěr a přijetím peněz. Neexistuje optimální hodnota, měla by to však být průměrná doba splatnosti faktur, která ale díky zahrnutí daně z přidané hodnoty bude 1,19x (resp. 1,05x) vyšší, protože DPH není zahrnuto v tržbách. Vysoká hodnota vede k vyšším kapitálovým nákladům a zvýšené administrativě. Vzniká i větší nebezpečí ze změny finanční situace odběratele z dobré na špatnou, proto je užitečné počítat zvlášť dobu obratu pohledávek z obchodního styku do lhůty splatnosti a po lhůtě splatnosti.¹⁾

Kromě ukazatele doby obratu pohledávek se také počítá ukazatel doby obratu závazků, který je velmi užitečný. Lze pak snadno porovnávat platební disciplínu odběratelů s vlastní platební disciplínou. Vypočítaná hodnota představuje dobu trvání úhrady závazku od okamžiku jeho vzniku. Nákup na obchodní úvěr představuje peněžní prostředky, které podnik po určitou dobu drží a využívá pro vlastní potřeby.

1)1) Grünwald, Holečková: Finanční analýza a plánování podniku

(23)

závazky doba splácení závazků =

tržby/365

Vysokou vypovídací schopnost má odvozený ukazatel obchodní deficit, důležité je, aby jmenovatel byl u obou částí stejný.

pohledávky z obch. styku závazky z obch. styku

obchodní deficit = -

tržby/365 tržby/365

Existence obchodního deficitu vede k rychlejšímu nárůstu pohledávek oproti nárůstu závazků. Pokud není obchodní deficit vykompenzován ziskovou marží či jinými finančními zdroji, projeví se bezprostředně poklesem peněžních toků. Obchodní deficit by měl být co nejmenší.

Doba obratu finančního majetku

finanční majetek DOFM =

tržby/365

Doba obratu finančního majetku se počítá pro posouzení přiměřenosti objemu finančního majetku. Udává, kolikadenní tržby zůstávají na účtu, na hotovosti, na cestě, popřípadě v podobě jiného krátkodobého finančního majetku.¹⁾

Obrat pracovního kapitálu

tržby OPK =

pracovní kapitál

Ukazatel, který je také měřítkem likvidity, v němž se promítá délka výrobního cyklu. Ta ovlivňuje jak velká část oběžných aktiv a jak dlouho je vázána v zásobách a pohledávkách.

Výsledné hodnoty se podle odvětví mohou výrazně lišit.

pracovní kapitál = oběžná aktiva bez dl. pohledávek – závazky

čistý pracovní kapitál = pracovní kapitál – kr. bankovní úvěry

(24)

Čistý pracovní kapitál jsou oběžná aktiva, která jsou krytá dl. kapitálem, tedy kr. majetek krytý dlouhodobými zdroji. Kr. majetek je očištěn od břemene úhrady kr. závazků.

10. Analýza finan č ních rizik

Celkové riziko podniku je kombinací celé řady rizik. Nejčastější rozdělení je na:¹⁾

• systematické (tržní, nediverzifikovatelné) riziko – ovlivňuje trh jako celek a veškeré podniky jsou ohroženy nebezpečím prolínajícím celou ekonomiku.

• nesystematické (jedinečné, specifické, diverzifikovatelné) riziko – vyplývá z nebezpečí, které ohrožuje určitý podnik a působí pouze v tom daném podniku.

Pro tuto analýzu jsou nejdůležitější dvě obecné složky finančně hospodářského rizika a to:

• podnikatelské neboli obchodní či provozní riziko, které se vztahuje k provozní činnosti podniku

• finanční riziko se vztahuje ke způsobu financování podnikatelských činností.

Podnikatelské riziko se vztahuje především k celé výrobě v podniku, je spojováno s životním cyklem výrobku, jeho podílem na trhu, výkyvy v poptávce, konkurencí, makroekonomickým prostředím a všemi ostatními důležitými faktory. Toto riziko není v každém podniku stejné, liší se zásadně podle druhu odvětví, velikosti podniku, filozofie podniku aj. Analýza podnikatelského rizika je důležitá pro vložení disponibilního kapitálu.

Významnou součást podnikatelského rizika představuje riziko z provozní (běžné) činnosti, které se dělí na provozní riziko platební neschopnosti podniku a na provozní riziko ztráty (více v následující kapitole).

Finančním rizikem se zabývá především finanční analýza. Jde o riziko vyplývající ze skladby zdrojů financování podniku podle nároků na pořadí jejich úhrady. Jako například, závazky věřitelů mají přednost před akcionáři nebo vlastníky. Každé zvýšení podílu cizích zdrojů v celkových zdrojích vede ke zvýšení finančního rizika, proto každý akcionář či investor požaduje přiměřenou úhradu za postoupení tohoto rizika ve formě dividend.

(25)

Také finanční riziko se dělí na finanční riziko ztráty, které se testuje ukazateli míry finančního rizika – stupeň finanční páky a na finanční riziko platební neschopnosti splácení dluhů pomocí ukazatelů finanční stability.

Obě rizika spolu velice úzce souvisí, nepředstavují žádné samostatné funkce. Finanční riziko zesiluje provozní riziko. Obecně platí, že čím větší je podnikatelské riziko, tím menší může být riziko finanční.

11. Riziko z provozní č innosti

Jak již bylo zmíněno, hlavní součást podnikatelského rizika představuje riziko z provozní (běžné) činnosti, které se dělí na provozní riziko platební neschopnosti podniku, které se tradičně testuje pomocí poměrových ukazatelů likvidity. A na provozní riziko ztráty, které se testuje ukazateli míry provozního rizika ztráty nebo analýzou bodu zvratu.

11.1. Provozní riziko platební neschopnosti (ukazatele solventnosti, likvidity)

V podmínkách trhu je jednou ze základních podmínek existence trvalá platební schopnost podniku. Finanční situaci podniku, zejména jeho platební schopnosti, zjišťujeme pomocí analýzy ukazatelů likvidity, která je základní charakteristikou finanční analýzy. Jde o zjištění, jestli je podnik schopný dostát včas a v plné výši svým splatným závazkům, obecně finančním povinnostem.

Solventnost udává bezprostřední platební schopnost podniku, tedy schopnost hradit všechny své splatné závazky v určeném termínu, v daném objemu, požadované podobě a na požadovaném místě.

Likvidita říká, jak je podnik schopen přeměnit svůj majetek na prostředky, jimiž může uhradit závazky v době splatnosti. Jestli tomu tak není, dostává se podnik do finančních obtíží.

Likvidnost je charakteristika konkrétního druhu majetku. Konkrétně označuje obtížnost a rychlost přeměny majetku do peněžní podoby. Oběžný majetek je považován za likvidní, oproti tomu dlouhodobý majetek není tak snadné přeměnit na peněžní prostředky.

(26)

Likvidní majetek má 3 stupně:

1. peněžní prostředky, kr. finanční majetek – lze okamžitě přeměnit v peníze 2. krátkodobé pohledávky – jsou k dispozici v plné výši až po určité době

3. zásoby – přeměna na peníze trvá nejdéle v závislosti na délce výrobního cyklu¹⁾

Peněžní krátkodobé závazky vznikají průběžně během celé provozní činnosti a také se průběžně uhrazují z peněžních prostředků. Za normálních okolností by uvolněné peněžní prostředky měly stačit na uhrazení splatných závazků, dochází však k časovému nesouladu mezi přílivem provozních příjmů a odlivem provozních výdajů, díky kterému může dojít k problémům.

K ohrožení platební schopnosti může dojít zejména ze dvou příčin. Jedna z nich je případný pokles tržeb při nedostatečné poptávce hotových výrobků na trhu, tzv. realizační provozní riziko. Nebo dochází ke zpomalení splácení pohledávek, rostou tak pohledávky po lhůtě splatnosti, tzv. inkasní provozní riziko.

V návaznosti na stupních likvidnosti oběžného majetku se ukazatele likvidnosti dělí na 3 základní ukazatele.

Peněžní likvidita (okamžitá)

kr. finanční majetek pen.L =

kr. ban. úvěry a závazky

Krátkodobým finančním majetkem rozumíme peníze, ceniny, účty v bankách. Každá vypočtená hodnota likvidity by měla být určitě větší než 1, aby platilo, že je podnik schopný uhradit své krátkodobé závazky. U peněžní likvidity je velice proměnlivý výsledek, za uspokojivý je považován v intervalu 0,9 až 1,1.¹⁾

(27)

Pohotová likvidita

oběžný majetek bez zásob po. L =

Oběžný majetek bez zásob tedy představují krátkodobé pohledávky a finanční majetek.

Testuje se zde inkasní riziko. Čím je ukazatel pohotové likvidity vyšší, tím jistější je úhrada krátkodobých peněžních závazků.

Konkrétní výše ukazatele je považována za dobrou, pokud její hodnota je alespoň „1:1“.

Podnik je potom schopen vyrovnat své závazky, aniž by musel prodávat zásoby. Optimální výše je uváděna v intervalu 1,0 až 1,5.¹⁾

Pohotová likvidita vyčleňuje zvláštní ukazatel provozní pohotovou likviditu, která nezahrnuje do jmenovatele krátkodobé bankovní úvěry a to proto, že bankovních úvěrů je mnoho a nedokážeme z rozvahy vyčlenit revolvingový úvěr, který se každý rok obnovuje.

Optimální hodnota se uvádí 1,2.¹⁾

Běžná likvidita

celý oběžný majetek běž. L =

Veškerý oběžný majetek, tedy zásoby, krátkodobé pohledávky a finanční majetek je součástí propočtu běžné likvidity a to konkrétně kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé dluhy podniku. Kdyby podnik přeměnil veškerý krátkodobý oběžný majetek na hotovost, kolikrát by uspokojil své věřitele, kteří podstupují riziko, že jim závazky nebudou splaceny.

Obecně, čím je vyšší hodnota ukazatele, tím jistější je likvidita podniku. Záleží však na struktuře oběžných aktiv, likvidnosti jednotlivých druhů a na typu odvětví. Nebere ani v úvahu strukturu krátkodobých závazků z hlediska doby splatnosti. Konečná vypočítaná hodnota by měla být v poměru „2:1“, musí se však přihlížet ke konkrétním podmínkám podniku. Optimální hodnota ukazatele je v intervalu 1,5 až 2,5.¹⁾

(28)

Běžnou likviditu musí podnik vyhodnocovat obezřetně, protože hodnota ukazatele lze snadno ovlivnit především k datu sestavení rozvahy. Například odložením některých nákupů nebo naopak nákupem většího množství zásob, úhradou závazků koncem roku či podržením úhrady do dalšího roku.

S analýzou likvidity je velmi úzce spojen pracovní kapitál. To je taková část oběžného majetku, která je financována dlouhodobými finančními zdroji. Vyjadřuje nepřímo krátkodobou likviditu. Výslednou hodnotou by mělo být kladné číslo. Pracovním kapitálem by podnik měl krýt stálou potřebu oběžných aktiv a krátkodobými pasivy uhrazovat pouze sezónní a přechodné potřeby.

pracovní kapitál = oběžná aktiva bez dl. pohledávek – závazky

Krytí zásob pracovním kapitálem slouží k samotnému testování realizačního provozního rizika.

dl. kapitál – stálá aktiva krytí zásob prac. kapitálem =

zásoby

Obecně platí, že dlouhodobými zdroji má být financována alespoň trvale se obracející část zásob (zásoby trvale vázané v podniku). Jejich podíl na celých zásobách je podnikově i odvětvově individuální. Omezuje se tak realizační riziko. Čím vyšší je ukazatel krytí, tím je toto riziko menší. Minimální realizační riziko lze očekávat, rovná-li se ukazatel 1. Je-li vyšší než 1, jsou dlouhodobým kapitálem kryty i krátkodobé pohledávky (případně finanční majetek). Naopak je-li menší než 1, podílejí se krátkodobé zdroje na krytí stálých aktiv.

11.2. Provozní riziko ztráty

Provozní riziko ztráty hrozí z poklesu tržeb nebo z nárůstu nákladů. Testujeme ho pomocí analýzy bodu zvratu nebo jej kvantifikujeme mírou provozního rizika.

Provozní riziko je dáno rozsahem využívání dlouhodobého hmotného majetku a s ním spojenými fixními náklady, které jsou nositelem tohoto rizika. Pro vztah mezi fixními a

(29)

variabilními náklady platí, že čím větší je podíl fixních nákladů, tím větší je provozní riziko ztráty a naopak.

Praktickým problémem je způsob oddělení fixních a variabilních nákladů z celkové hodnoty nákladů, jelikož tyto informace nejsou obsaženy v účetních výkazech. Struktura nákladů je faktor, který ovlivňuje úroveň zisku a v konečném důsledku výnosnost (rentabilitu) vložených zdrojů.

Výše fixních nákladů se v rámci dané kapacity podniku nemění s rozsahem činnosti podniku.

Jejich výše nezávisí na úrovni činnosti. Mezi fixní náklady patří časové odpisy, nájemné, platy správních zaměstnanců, některé daně, pojištění aj. Délka časového období, za které se fixní náklady zjišťují, je rok, čtvrtletí, měsíc, týden i den a tomu odpovídající využití kapacity mění podíl fixních a variabilních nákladů. Čím je období kratší, tím je podíl fixních nákladů vyšší.

Variabilní náklady se mění s rozsahem činnosti. Nejčastěji to je základní materiál, výrobní energie, některé mzdy, provize aj.

Pro hodnocení poměru mezi fixními a variabilními náklady a jejich vztahu k zisku a celkové výnosnosti vložených prostředků se nejčastěji používá technika stanovení bodu zvratu, tzv.

prahu rentability.

Analýza bodu zvratu

Analýza bodu zvratu vychází ze základního rozdělení nákladů na variabilní a fixní. Bod zvratu je takový objem výkonů, při kterém nemá podnik ztrátu a nedosahuje žádného zisku.

Celkové náklady jsou hrazeny celkovými výnosy.

Bod zvratu se vyjadřuje jak v naturálních jednotkách, jako minimální prodané množství nezbytné k úhradě celkových nákladů, ale také v peněžních jednotkách, jako minimální výnosy uhrazující celkové náklady.¹⁾ Analýza bodu zvratu zjišťuje, při jakém objemu činnosti dochází k rovnováze mezi tržbami (výnosy) a náklady a kdy začíná podnik produkovat zisk, při jakém objemu podnikatelské činnosti.

(30)

Zjistíme zde provozní páku, obdobu finanční páky, představuje závazek dostát pevným platbám z titulu výroby. Vyjadřuje citlivost změn zisku na změny v celkových tržbách podniku. Pokud má firma většinu nákladů fixních, říkáme, že mají vysokou (silnou) provozní páku, a to proto, že fixní náklady se musí uhradit vždy bez ohledu na podnikatelskou činnost.

Čím vyšší má podnik podíl fixních nákladů, tím je kapitálově náročnější a dosahuje bodu zvratu při vyšší úrovni výroby a odbytu. Také je mnohem citlivější na jednotlivé změny v činnosti. Se snížením tržeb se i zisk výrazně sníží a naopak. Naopak podnik se slabou provozní pákou má nízké fixní náklady a vysoké variabilní náklady, kde je výsledkem nízký bod zvratu, tedy při malém množství produkce.

Míra provozního rizika

Jelikož mají různé podniky různý poměr variabilních a fixních nákladů, používá se k výpočtu další ukazatel – míra provozního rizika, neboli stupeň provozní páky. Vyjadřuje poměr změny provozního zisku (v %) a změny objemu prodeje (v %). Ukazatel stupně provozní páky říká, jak se změní provozní zisky při změně tržeb o 1 %.

změna provozního zisku (v %) stupeň provozní páky =

změna objemu prodeje (v %)

Výsledné hodnoty nejsou konstantní veličinou, mění se však v závislosti na výši zisku. Čím více skutečný odbyt přesahuje bod zvratu a čím vyšší jsou tržby a zisk, tím nižší je míra provozního rizika a zároveň klesá provozní riziko ztráty.

12. Riziko z finan č ní č innosti

Riziko z finanční činnosti se stejně jako riziko z provozní činnosti dělí na dvě hlavní části.

První je finanční riziko platební neschopnosti, které se testuje pomocí ukazatelů finanční stability a zadluženosti a druhé finanční riziko ztráty, při které se využívá ukazatelů úrokového krytí a míry finanční páky.

Stejně jako provozní riziko je i finanční do určité míry závislé na podílu fixních a variabilních nákladů. Fixní náklady především v podobě úroků.

(31)

12.1. Finanční riziko platební neschopnosti (ukaz. fin. stability a zadluženosti)

Analýza finančního rizika odráží míru zapojení cizích zdrojů ve finanční struktuře podniku.

Základním faktorem je proto míra zadlužení. Každý dluh je riskantní záležitost, proto finanční rizika vyplývají ze způsobu financování podniku. Riziko vzniká v důsledku nedostatku prostředků peněžních toků na úhradu dluhů.

Zadluženost je v podstatě vztah mezi cizími a vlastními zdroji. Čím je podnik zadluženější, tím je finanční páka vyšší. Neznamená to rovnou negativní charakter, zadlužení je někdy pro podnik dokonce užitečné. Avšak příliš velké zadlužení zvyšuje finanční riziko investorů i věřitelů, protože je podnik příliš zatížen splácením úroků a snadno se může dostat do nepříznivé finanční situace.

Finanční stabilita je odolnost proti zhroucení financí podniku při úbytku cizích zdrojů. Dluhy vedou k finanční labilitě především z pohledu věřitelů. Základním faktorem pro důvěru věřitelů je výnosnost (rentabilita) a likvidita. Finanční stabilitu má podnik, který vykazuje dostatečné zdroje na dluhovou službu, kterou udávají dlouhodobé závazky a bankovní úvěry a také takový, který má dostatek zpeněžitelného majetku použitelného na uspokojení věřitelů v případě zániku podniku.¹⁾

Pro testování tohoto rizika slouží hlavně poměr dluhů k čistému peněžnímu toku z provozní činnosti v podobě ukazatele doby splácení dluhů. Také i krytí dluhové služby (krytí úvěrového břemene) a krytí dluhů peněžními toky (převrácený ukazatel doby splácení dluhů).

dluhy doba splácení dluhu =

čistý peněžní tok z provozní činnosti

zisk po zdanění + odpisy + úroky krytí dluhové služby =

úroky + splátky v daném roce

(32)

zisk po zdanění + odpisy krytí dluhů =

dluhy 12.2. Finanční riziko ztráty

Finanční riziko ztráty vzniká při poklesu zisku ve vztahu k úhradě úroků. Testuje se především ukazateli úrokového krytí a míry finanční páky.

Úrokové krytí

Úrokové krytí má význam pro hodnocení přiměřenosti úrovně zadlužení z hlediska jejich dopadu na zisk. Testujeme pravděpodobnost, že při nezměněném úrokovém zatížení nedojde v důsledku poklesu provozního zisku k nedostatku zdrojů pro úhradu úroků. Říká, kolikrát celkový efekt reprodukce převyšuje úrokové platby.

zisk před úroky a zdaněním úrokové krytí =

úroky

Míra finanční páky

Jelikož mají různé podniky různý poměr variabilních a fixních nákladů, používá se k výpočtu další ukazatel – míra nebo stupeň finanční páky. Vyjadřuje poměr změny zisku na jednu akcii (v %) a změny zisku před úroky a zdaněním (v %). Ukazatel stupně finanční páky říká, jak ovlivňuje zvýšení (pokles) provozního zisku zvýšení (pokles) výnosů akcionářů.

změna zisku na 1 akcii (v %) stupeň finanční páky =

změna provozního zisku (v %)

12.3. Ukazatele zadluženosti

K hodnocení finanční struktury se také používají ukazatele zadluženosti, které jsou odvozeny z rozvahy a vycházejí z rozboru vztahů mezi položkami závazků a vlastních zdrojů (vlastního kapitálu). Na rozdíl od ukazatelů aktivity a likvidity jsou zaměřeny spíše na dlouhodobé fungování podniku.

(33)

Základním ukazatelem je ukazatel celkové zadluženosti neboli ukazatel věřitelského rizika.

celkové dluhy věřitelské riziko =

celková aktiva

Obecně platí, že čím je výsledná hodnota vyšší, tím je vyšší zadluženost podniku a tím je vyšší i riziko věřitelů. Neexistují však žádné obecné zásady, musí se posuzovat na základě jiných souvislostí, např. s celkovou výnosností z celkového vloženého kapitálu nebo se strukturou cizího kapitálu.

Dalším ukazatelem je doplňující ukazatel k věřitelskému riziku, jejich součet se rovná 1 nebo 100 % a to je poměr

vlastní kapitál

celková aktiva

Vyhodnocuje hospodářskou a finanční stabilitu podniku a spolu s ukazatelem solventnosti bývá považován za nejvýznamnější ukazatel pro hodnocení celkové finanční situace podniku.

Je to převrácená hodnota ukazatele finanční páky.

Třetím ukazatelem zadluženosti je kombinace předchozích dvou ukazatelů, kdy poměřuje jejich čitatele a to

celkové závazky

vlastní kapitál

Zadluženost podniku jde ruku v ruce s likviditou podniku, i když je každá část hodnocena jinými ukazateli samostatně. Čím vyšší je objem dluhů, tím více je do budoucna nutné věnovat pozornost tvorbě prostředků na jejich splácení, aby finanční situace podniku uspokojila jak věřitele (splácení úroků), tak akcionáře. Jinak by to mohlo vést až k likvidaci podniku.

13. Ukazatele kapitálového trhu

Poslední skupina ukazatelů slouží pro akciovou společnost s veřejně obchodovatelnými akciemi, současným i potenciálním akcionářům a všem účastníkům burzovních obchodů.

(34)

Ukazatele využívají nejen údaje zjištěné v účetnictví pro informace o minulém vývoji finanční situace podniku, ale také zohledňují jak vidí budoucnost podniku investoři. Uvedu pouze některé ukazatele.

O dividendové politice podniku vypovídá ukazatel výplatní poměr. Vyjadřuje velikost podílu vytvořeného čistého zisku (po zdanění), který je vyplácen jako dividendy akcionářům.

dividenda na 1 akcii výplatní poměr =

zisk po zdanění na 1 akcii

Zisk, který není vyplacen jako dividendy zůstává v podniku jako nerozdělený zisk pro podnikání případně je přerozdělen do rezervních fondů. Zisk reinvestovaný zpátky do podniku vyjadřuje aktivační poměr.

aktivační poměr = 1 – výplatní poměr

Zajímavým ukazatelem je také dividendový výnos neboli běžná výnosnost akcie vyjádřený jako

dividenda na 1 akcii dividendový výnos =

tržní cena (kurz) akcie

Většina investorů neinvestuje do akcií jen kvůli dividendám, ale kvůli očekávanému růstu tržní ceny akcie a tím z toho plynoucího kapitálového výnosu. Proto sledují například ukazatel P/E (price-earnings ratio), který počítá dobu návratnosti kapitálu investovaného do nákupu akcie, při zachování neměnné výše zisku na akcii. Tedy za jak dlouho dojde ke splacení ceny akcie jejím výnosem.

tržní cena (kurz) akcie P/E =

zisk po zdanění na 1 akcii

(35)

14. Praktická č ást

Cílem praktické části je provedení jednoduché finanční analýzy společnosti Metrostav, a. s. za období 2003 až 2005. Pro finanční analýzu použiji veřejně dostupné informace z výroční zprávy společnosti.¹⁾

14.1. Metrostav, a. s.

Společnost Metrostav, a. s. je stavební společnost, která zajišťuje řízení a realizaci náročných stavebních děl. Řadí se mezi nadprůměrně prosperující stavební firmy, které odpovídají standardům EU. Působí ve všech oblastech stavebnictví a svou činností pokrývá téměř polovinu trhu podzemního stavitelství.

Od 31.12.1990 je Metrostav, a. s. právním nástupcem stejnojmenného národního podniku, k jehož založení došlo v roce 1971. Za dobu své existence se ze specializované firmy, která se zaměřovala na výstavbu pražského metra, stala univerzální stavební společnost známá svou seriózností, kvalitou a stabilitou.

14.2. Finanční analýza podniku

14.2.1. Analýza rentability

v tis. Kč 2003 2004 2005

rentabilita celkového kapitálu (ZUD/A) 6,15% 6,66% 8,66%

rentabilita tržeb (ZUD/T) 3,60% 3,70% 9,10%

obrat celkových aktiv (T/A) 1,70 1,80 0,95

Rentabilita celkového kapitálu hodnotí výnosnost celkových zdrojů bez ohledu na jejich vlastnictví, tedy jde-li o zdroje vlastní nebo cizí. Rentabilita celkového kapitálu se počítá jako zisk před úroky a daněmi vydělený celkovými aktivy. V našem podniku má rentabilita tendenci stále růst. Především proto, že zisk se zvyšuje větší mírou než se zvyšují celková aktiva. Rentabilitu celkového kapitálu lze rozložit na dva dílčí ukazatele a to na rentabilitu tržeb a obrat celkových aktiv.

1) http://www.metrostav.cz

(36)

Rentabilita tržeb se počítá jako zisk před úroky a zdaněním vydělený tržbami. Ukazatel vypovídá o tom, kolik procent zisku podniku zůstane z 1 Kč tržeb. V našem podniku i rentabilita tržeb rostla stejně jako rentabilita celkového kapitálu. Tento růst svědčí o dobré hospodárnosti při vynakládání nákladů.

Obrat celkových aktiv říká, jak podnik efektivně využívá svůj majetek. Tento ukazatel by měl nabývat hodnoty kolem 1.

v tis. Kč 2003 2004 2005

rentabilita vlastního kapitálu (Z / vlastní kapitál) 18,93% 19,38% 24,83%

čistá rentabilita tržeb (Z/T) 2,79% 2,50% 6,50%

obrat celkových aktiv (T/A) 1,70 1,80 0,95

finanční páka (A/VK) 3,98 4,29 4,00

Rentabilita vlastního kapitálu sleduje efektivní využití vloženého kapitálu akcionáři. Tento ukazatel v podniku Metrostav stále roste, což je pozitivní do budoucna. Způsobeno je to především růstem čistého zisku. Vypočtené hodnoty se také musí porovnat s hodnotami, které dosahují alternativní bezrizikové investice na trhu. Pokud hodnoty rentability vlastního kapitálu překročí hodnoty těchto investic, je pro investory výhodné vložit svůj kapitál do podniku Metrostav.

Rentabilitu vlastního kapitálu lze rozdělit na 3 dílčí ukazatele – rentabilita tržeb, obrat celkových aktiv a finanční páka. Ukazatel čisté rentability tržeb vypovídá o tom, kolik procent čistého zisku podniku zůstane z 1 Kč tržeb. V roce 2004 došlo k malému snížení, ale v dalším roce došlo k vysokému nárůstu, a to proto, že čistý zisk vysoce vzrostl, zatímco tržby výrazně klesly. Obrat celkových aktiv je stejný jako při výpočtu rentability celkového kapitálu.

Finanční pákou můžeme vyjádřit míru zadluženosti podniku podle podílu cizích zdrojů. Společnost Metrostav využívá ve značné míře cizí zdroje, které tvoří více jak polovinu z celkových zdrojů podniku.

Analýza aktivity

Pomocí ukazatelů aktivity vyjadřujeme schopnost podniku využívat svůj majetek s optimálním nasazením. Hlavními ukazateli jsou obrat (rychlost obratu) a doba obratu.

Obratem vypočítáme, kolikrát se obrátí jednotlivá položka majetku do jiné položky za časový interval. A dobou obratu vyjadřujeme délku období, za které se jeden obrat uskuteční.