PANACHIDA PARASTAS
POCHORON - POHREB
P A R A S T A S
P O C H O R O N - P O H R E B
V y d a ň a p r i h o t o v i v : V y d a n i e p r i p r a v i l : Š te f a n P a p p
1969
v P r e š o v e.
Cis. 1869/69.
P e č a ta ti pozvoraju.
Prešov, 21. augusta 1969.
Ján H i r k a ordinár
P A N A C H I D A
s.: Blahoslovén Boh naš, vsehdá, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv. — L.: Amíň.
S.: Svjatýj Bože, svjalýj krípkij, svja- týj bezsmértnyj, pomiluj nas.
L.: Svjatýj Bože . . . 2 x.
L.: Prcsvjatája Trójce: Ótče naš: Jáko Tvojé jesť cárstvo . . .
Tropari, hl. 4. Samopodóbňi.
So dúchi právednych skončávšichsja*
dušu rabá Tvojehó, (rabý Tvojejá, — duši rab Tvoích), Spáse, upokoj,* sochraňája ju (ich) vo blažénnij žízni,* jáže u Tébe, Ce- lovikolúbče.
Vo pokóišči Tvojém, Hóspodi,* iďíže vsi Svjatiji Tvoji upokojevájutsja,* upokoj i dušu rabá Tvojehó (rabý Tvojejá, — duši rab Tvoích), jáko jedín jesí čelovikoľúbec.
Sláva: Ty jesí Boh sošédyj vo ad,*
i úzy okovánnych razrišívyj,* sam i dušu rabá Tvojehó (rabý Tvojejá, — duši rab Tvoích) upokoj.
I nýňi: Jediná čístaja i neporóčnaja Di
vo,* róždšaja Boha bez símene plótiju,*
Tohó molí spastísja duší jeho (jejá, — du- šám ich.)
Ektenija o usopSich:
Pom iluj nas, Bože, po velícij milosti Tvojéj, mólimtisja, uslýši i pomiluj. —
Lik: Tlóspodi, pomiluj. 3.
Ješčé mólimsja o upokojéniji duší usóp- šaho rabá Bóžija (usópšija rabý Bóžija, — duš usópšich rab Bóžiich) i o jéže prostí- tisja jemú (jej, im) vsjákomu prehrišéniju, vóľnomu i nevóťnomu.
Jáko da llospóď Boh učinít dúšu jeho (jejá, — dúši ich) icľí/.e právedňiji upoko- jevájutsja.
Milosti Bóžija, cárstva nebcsnaho, i ostavlénija hrichóv jeho (jejá, ich), u Christá be/smértnaho Carjá i Boha ná- šeho prósim. Lik: Podáj, Hóspodi.
Hóspodu pomolímsja, — L.: Hospodi, pomiluj.
Bože duchov i vsjákija plóti, smérť po- právyj, i dijávola uprazdnívyj, i život mí- ru Tvojemú darovávyj: sam, Hóspodi.
upokoj dúšu usópšaho rabá Tvojehó (usópšija rabý Tvojcjá, — dúši usópšich rab Tvoích (imja), v mísťi svítľi, v mísťi zláčňi, v mísťi pokójňi, otňúduže otbižé boľízň, pečať i vozdychánije: vsjákoje sohrišénije, soďíjanoje im (jéju, ími) slo
vom, ilí ďílom, ilí pomyšlénijem, jáko blah i čelovikoťúbec Boh prostí: jáko ňisf čelovík, íže živ búdet, i ne sohrišít:
Ty bo jedín kromí hrichá, právda Tvoja pravda vo víki, i slovo Tvojé istina.
koj usópšaho raba Tvojehó ŕusó"š»ja r»Ir' Tvojejá, — usópšich rab Tvoích (imia) Christé Bože naš, i Tebí slávu vozsylájem.
so beznačáľnym Tvoím Otcém. i presvia- tým i blahím i životvorjáčšmi Tvoím Dú- chom, nvňi i prísno, i vo víki vikóv. — L.: Amíň.
Vo blažénnim uspéniii víčnvj pokoj po- dážď. Hóspodi. usópšemu rabú Tvoiemú (usópšej rabi Tvojéj. — usópšim rabóm Tvoím) (imia) i sotvorí jemu (jej, im) vĺč- nuju pámjaf.
L.: Víčnaja pámjaf, blažénnyj pokoj.
P A R A S T A S
N ačalo obyčnoje: Blahosloven Boh n a !: Svfa- fu j Bože: Slava: i nvňi: Presvjataja Trojce:
Hospodi, pom iluj 3: Slava: i ny-ňi: O tfe na§:
Hospodi pom iluj 12: Slava: i nyňi: Prijdite, poklonim sja 3.
Š tich na hl. S.: A 1 i 1 u j a 6.
B lažení jáže izbrál, i p rijá l jesí, Hós
podi. A liluja 3.
I p á m ja f ich vo rod i rod. A liluja 3.
Tropar hl 8.: H lu bin óju m údrosti čelo- víkoľúbno vsia strojái.* i poléznoie vsim podaváiai, jed in e Soďíteľu.* upokoj. Hós
podi, dušu usópšaho rab á Tvojehó (usón- šija ra b ý T vojejá, — du ši usópšich ráb
T voích):* n a T a b o u p o v á n ije vozloží (voz- ložíša), T v o rc á i Z iž d íte ľa i B oha n ášeh o .
S lá v a : i n ý ň i: T e b e i sťínu i p ris tá n iš č e ím am y,* i m o lítv e n n ic u b la h o p r ijá tn u k B ohu:* J e h ó ž e r o d ilá jesí, B o h oró d ice b e z n e v is tn a ja , v írn y c h sp a sé n ije .
Nnporóčňi:
Blažéni neporóčniji v pútí,* choďáščiji v zakóňi Hospódni.
L .: B la h o slo v é n jesí H óspodi, n au čí n as o p ra v d á n ije m T voím .
Blažéni ispitájuščiji sviďínija Jeho,*
vsim sérdcem vzýščut Jeho.
Blahoslovén jesí H óspodi. . . Blah mňi zakón ust Tvoích,* páče týs- jašč zláta i srebrá.
Blahoslovén jesí H óspodi. . . Rúči Tvoí sotvorísťi m ja i sozdásťi m ja:*
vrazumí mja, i naučúsja zápovidem Tvo- ím.
Blahoslovén jesí H óspodi. . . Jáko ášče by ne zakón Tvoj poučénije mojé byl,* tohdá úbo pohíbl bych vo smi- réniji mojém.
V o v ik ne zab ú d u o p rav d á n ij Tvoích,*
ják o v n ich oživil m ja jesí.
Tvoj jesm az,* spasí mja.
Spáse, sp así d ú šu ra b á T vojehó (rabý T vo jejá, — d ú ši ra b Tvoích.)
i svit stczjám moím.
Spáse, s p a sí. . .
Ustá moja otverzóch i privlekóch duch,*
jáko zápovidej Tvoích želách.
Spáse, spasí . . .
Prizri na mja i pomiluj mja,* po súdu ľúbľaščich ímja Tvojé.
Prizri na mja i pomiluj mja.
Da nriblížitsja molítva mojá pred Ta.
Ilóspodi,* po slovcsí Tvojemú vrazumí mja.
P o m ilu j, upokói. so zdánije Tvojé, V la- dýkn.* m olítv am i B ohoródicy i vsich S v ja - tých.
Živá búdct dušá mojá i voschválit Ta:*
i sudby Tvojá pomóhut mňi.
Z ab ludtch jáko ovčá pohíbšeje:* vzyščí rab á Tvojehó,* ják o zápovidej Tvoích ne zabých.
Troparí za upokój, hl. 5. SamopodobM.
Blahoslovén iesí. Hóspodi,* naučí mja opravdánijem Tvoím.
S v ja tý c h lik o bríte istóčnik žízni,*
i d v e rj rájsk u ju :* do obrjášču i az puf pokajánijem ,* pohíbšeje ovčá az jesm,*
vozzoví m ja Spáse, i spasí m ja.
Blahoslovén jesí Hóspodi. . .
O braz jesm neizrečénn y ja T vojejá slá-
vy,* ášče i jázv y nošú p re h rišé n ij :* u ščéd - ri T v o jé so z d á n ije V ladýko,* i o čisti T vo- ím b la h o u tró b ijem ,* i v o zžeľín n o je o té - čestvo podážď mi,* r a já páki žíteľa m ja s o tv o rjá ja .
Blahoslovén jesí Ilóspodi . . .
Á h n c a B ó žija p ro p o v íd a v še ,1' i zaklán i b ý v še já k o ž e áhncy,* i k žízni n e s ta ríje - m ij, S v jatíji,* i p risn o sú ščn ij p restá v ľše- sja,* T oho p riľíž n o m ú če n icy m olíte,* do l- h ó v r a z r iš é n ije nam d a ro v á ti.
Blahoslovén jcsí Hóspodi . ..
U pokoj Bože, ra b á T vojehó (rab ú T vo
ju, — ra b Tvoích),* i učiní jeho (ju, ich) v raí,* iďíže Iícy s v ja tý c h Hóspodi,* i p rá - v ed n icy s ijá ju t ják o svitíla,* usópšaho r a b a T vojehó (u sóp šu ju rab ú Tvoju, — usóp- šich ra b Tvoích) upokoj,* p re z irá ja jehó (je já, ich) v sja so h rišénija.
Sláva Otcu i Sýnu i Svjatómu Duchu:
T risijá teľn o je jed ín a h o Božestvá,* bla- hočéstno p o jém vopijúčše:* sv ja t jesí Ótče beznačáľnyj,* so beznačáľnyj Sýne, i bo- žéstv en n y j Duše,* p ro svití nas v íro ju Tebí slúžaščich,* i víčnaho ohňá ischití.
I nýňi i prísno i vo víki vikóv, amíň.
R á d u jsja Cístaja,* Boha p ló tiju róždšaja vo sp asén ije vsich,* jé ju ž e rod čelovíčeskij
o b ríte spasén ije,* T o b ó ju d a o b rjá šč em raj,* B o h o ród ice čísta ja , b lah o slo v é n n aja .
A lilúja, a lilú ja , a lilú ja , slá v a T ebí, B o
že.
E kten ija o usopiich:
P áki t p á k i m ir m Hósp du pom ólim sja. — Hóspodi, pom iluj.
(Dal&ij te x t ek te n iji z Panachidy)
(Ja k odpravlajetsja pochoron, tu t perechodih m o na pochoronúi stichíry: K aja žitejska ja i proči, str. 13.)
Tropari hl. 5. U pokój, S p áse naš, s p rá - v e d n y m i ra b á T v ojehó (rabú T voju, rab Tvoích),* i sehó (1 šiju, i šija) vselí vo d v orý T voja, ják o že jesť písano,* p re z irá ja ják o b lah p re h riá é n ija jeh o (jejá, ich) vóľ- n a ja i nevóľnaja,* i v sja jáže v víď iniji i n e v víď iniji, C elovikofúbče.
S láv a: i n ý ň i: O t D ivy vozsijávyj m íru C h risté Bóže,* sý n y S v itá Tóju pokazávyj, pom iluj nas.
Kanón.
Irmos hl. 8. samop dóben:
1. Vodu prošéd, ják o súšu,* i je h ĺp e t- skaho zlá izbižáv,* izráilCanin vopijáSe:*
izbáviteľu i Bohu nášem u poím.
1. S m é rtiju sm erť C hristóvu,* i strásťm i strásť podražáv še čestnúju,* M účenicy vsi, b o žéstven nyja i b lažén n y ja žízni polučí- ša,* i n ý ň i moTatsja* o spaséniji duš n á- šich.
D íven Boh vo Svjatých svoích, Boh christiján.
U pokoj, H óspodi, d u šu ra b á T v o jeh ó (ra b ý T v o je já , — d u ši r a b T v oích ) so p r á - v ed n y m i.
Sláva Otcu i Synu i Svjatómu Duchu.
I n ý ň i i p rísn o i vo víki vikóv, am íň . 2. Iže m ertv * v o leju p oló žsja vo hróbi,*
i ž iv u ščija vo h ro b íc h v z y v á ja j, Spáse,*
blahovolí, jeh ó že (júže, jáže) ot n a s p rija l jesí,* v se lé n ijich p rá v e d n y c h T voich se- m ú (sej, sim ) v o d v o rjá tisja .
Díven Boh . . .
3. N ebésnah o k rú h a* v e rc h o tv ó rč e H ó s
podi,* i C é rk v e Ziždíteľu,* T y m e n é u tv e r- di* vo lu b v í Tvojéj,* želánij kráju,* v ír- n y c h u tveržd én ije,* jed in e čelovikolúbče.
Díven Boh . . .
4. T y m o já kríposť. Hóspodi,* T y m ojá i sila* Ty m oj Boh,* T y m o jé rádovanije,*
ne o stáv l ň íd ra Otca,* i nášu niščetú po- sitív.* Tim s prorokom A vvakúm om zovú Ti:* síl i Tvojéj sláva, Ceľovikolúbče.
Díven Boh . . .
5. V skúju m ja o lrín u l jesí* ot licá Tvo
jehó, Svite nezachodím yj,* i p o k rý la m ja jest* čužd ája ťma okajánnaho;* no o b ratí
m ja,* i k s v itu z á p o v id e j Tvoích,* p ú tí m o já n a p rá v i, m o ľú sja .
D íven Boh . . .
G. O čisti m ja , Spáse,* m n ó h a bo b e z za - k ó n ija m ojá,* i iz h lu b in ý zol vozvedi, m oľúsja:* k T eb í bo vozopích, i u sly ší m ja,* Bože s p a sé n ija m o jeh ó.
Díven Boh . , .
7. O tro c y je v ré js ť iji v pešči,* p o p rá š a p lám e ň d erzn ov énn o,* i n a ró su o n ň p r e - ložíša, v opijú šče:* b lah o slo v é n jesí, H ós- podi Bože vo víki.
7. P o d a jé ši v íro ju p restá v ľšim sja * s v ít- losť b o ž é stv e n n ah o cárstv ija,* n e tľ ín ija odéždu d á ru ja j vo p ijúščim :* b lah o slov én jesí, H óspodi Bože vo víki.
Díven Boh . ..
8. M u sík ijsk im o rh än o m sohlasú ju ščim ,*
i l’úd em bezčislén n y m p o k la ň á ju š č im s ja ' o b razu v Deíri,* t r i ó tro c y ne p o v in ú v áe- sja,* H óspoda vospiváchu,* i slavoslóvľa-
chu vo v sja viki.
8. Z e m le n ý ja p ó d v ih i prošédše,* n eb és- n y ja p rijá ša víncý,* M úcenicy ístinňiji,*
vopijúšč T i n e p re stán n o :* H óspoda pójte,*
i prev o zn o site vo v sja víki.
Díven Boh . . .
9. U strašísja v sjak slúch* n eizrečén n a Bóžíja snizchoždénija,* ják o V ýšnij voleju
sn íd e dáže i do plóti,* ot ď ivíčeskaho č ré - va b y v čelovik:* ťím že p re č is tú ju B ohoró- dicu v írň iji veličájem .
D o stójno jesť . . .
S v ja tý j Bóže: — Panachida i Otpust.
P A R A S T A S V P A S C H A L N Y J T Ý Ž D E Ň
Blahosloven Boh naš: Christos voskrese 3. — iz stichami: Da voskresnet Boh — str. 25. E kte- nija za uspoíich iz Panachidy. K anon Paschi:
a to uvedeňi per ši stichiry koždoji pisňi, m eži ja kim i spivajetsja pripiv: Christos voskrese iz m ertvych:
V o sk resén ija deň . . . P rijd íte , p ítije p ijém . . . Na božéstv enn ij s t r á ž i . . . Ú tre ň u je m ú tr u h lu b o k u . . . Snizšél j e s í . . .
Ó tro k i o t péšči izbávivyj . . . Sej n are č é n n y j i sv ja tý j deň . . .
Á nhel vopijáše . . . S v itísja . . . P ló tiju usnúv . ..
S vja týj Bóže: po Útče naš: Christos voskrese 3. E ktenija za usopšich. Otpust.
P A R A S T A S - V C A S I OT N E Ď I E I T O M I N O J I D O
V O Z N E S E N I J A
Po „Blahosloven Boh naš" zam ist „Svjatýj Bóže“ — Christos voskrese. Za ty m vse iz zv y - lajnoho Parastasa až do Kanóna. V Kanoňi
Irm osy K anóna Paschi ja k v paschaTnyj týždeň.
Z a m ist „Vičnaja p a m ja t14 — C hristos voskrese.
P O C H O R O N V c h o ď a č i v d o m : T ropar hl. 2
J e h d á snizšél jesí ko sm é rti, Ž ivote bez- sm é rtn y j,* to h d á á d a u m e rtv íl jesí b lis tá - n ijem božestvá;* je h d á že i u m é rš ija ot p re isp ó d n y c h v o sk re síl jesí,* v s ja sily n e - b é s n y ja v zy váchu :* Ž izn odáv če, C h rist^
Bože naš, slá v a T ebí.
V d o m i : Panachida.
N a d v o r i, a b o v c h r a m i : Z Parasta- sa: od: A lilu ja 6. — do e k ten iji vkľučno. Po ekteniji: Sam ohlasny sv. Joanna D am askina:
Hl. 1. K á ja ž ité js k a ja slád o sf p re b y v á je t pečáli nep ričástn a;* k á ja li slá v a sto ít n a žem lí neprelóžna;* V sja sin í nem o ščň í jša,*
v sja sn a p re le stň íjša :* je d íň im m h n o v é n i- je m i sijá v sja sm erť prijém let.* No vo svíťi C h risté licá Tvojehó,* i vo n a sla ž d é - n iji T v o je já k rasotý,* ieh ó že izb rá l jesí, upokoj,* ják o čelovikoľúbec.
Hl. 2. Já k o cv it uv jad ájet,* i ják o siň m im oh rjadét,* ra z ru š á je ts ja v sja k čelo- vík:* páki že hlasjáščej trúbi,* m é rtv iji ják o v trú s i vsi vostánut,* ko T vojem ú s trité n iju C h risté Bože;* to h d á V ladýko d uch ra b á T vojehó (rab ý T vojejá), jehóže (iúže) p restá v il jesí ot nas,* v sv jatý ch Tvoích včiní seléniich.
Hl. 3. V sja s u je tá čelovíčeskaja,* jelík a n e p re b y v á ju t po sm érti:* n e p re b y v á je t bohátstvo,* n i s š é stv u je t sláva:* pri.šédšej bo sm érti, sijá v sja p otrebíšasja,* Tím že Christ.ú b e z sm é rtn o m u vozopiim :* p re- s tá v le n n a h o (p re stá v len n u ju ) ot n as upo- kói.* iďíže vsich jesť veseľáščichsja žilíšče.
Hl. 4. Hďí jesť m irsk ó je p ristrástiie:*
hďi jesť p riv ré m e n n y c h m ečtán ije;* hďi jesť zláto i srebró:* hďi jesť sila, sláva i krasá:* V sja persť, vsja pépel, vsja síň.*
No p riid íte . vozopiim b e z sm értn o m u C ar- ju:* Hósoodi, víčny ch Tvoích b láh soodóbi prestávT šahosia (p restáv ľšu ju sja) ot nas,*
u p o k o jája iehó (jú), v n e sta ríju šče m sja blaženstvi Tvojém .
Hl. 5. P o m jan ú ch p ro ro k a vopijú.šča ŕ az jesm žem ľa i pépel.* I p áki razsm otrích vo hrobích,* i víďiv kosti obnažény i rich:* úbo k to jesť bohát, ili uboh. ili sí- len. krásen, ili sláven;* No upokoj Hospo- di.* s p ráv e d n y m i rab á T vojeho (rabú Tvoju).
Hl. 3. Pláču i rydáju.* ieh d á pom ýšľajú smerť,* i víždu vo hrobích ležáščuju,* po o b raz u B óžiju so z d án n u ju našu krasotú.*
bezobráznu. bezslávnu.* ne im úščuju ví
da.* O čudesé:* čto šije jéže o nas bysť tainstvo;* káko predách om sja tľíniju;* ká- ko sop rjah ó ch o m sia sm érti;* V oístinnu Boha poveľínijem ,* jákože písano jesť.*
p od ajúščaho pľestáv ľšem u sja (prestávľ- šejsja) upok ojén ije.
V onm im ! Mír vsim ! Premudrost. vonm im ! P ro kím en hl. fí. Blažén puf, v óňže íde- ši d nesj duše, jáko u h o tó v asja teb í m ísto u p o kojén ija.
Premudrost!
K Solúúanom poslánija s v ja líh o apoštola Pávia čténije.
Vonmimľ
B rá tije , n e cho.šeu vas ne víď iti o u m ér- šich, da n e skorbité. jákože i próčiji ne im uščiji upovánija.* Äšče bo vírujem , Jáko Tsús úm re i voskrése, tak o i Boh u m éršija 0 Isúsi p riv e d é t s nim.'* Sijé bo vam h la- hólem slovom Tíospódnim: iáko m y živúš- či]i ostávšiji v n rišé stv iie Hospódne, nc ím am y p red v a ríti um éršich.* J á k o sam Hospóď v noveľíniji. vo hlási archánhelovi.
1 v trú b i Bóžiii sn íd et s nebesé, i m értv iii o C h ristí v o sk résn u t pérvije.* Potom že m y živúščiii ostávšiji. k ú p n o s nim i vos- chiščéni budem na óblacich, v strite n iie H ospodne na vozdúsi: i táko vsehdá s Hóspodem budem .
(v čaši apoštola svjašč. kadil.) Mčr ti. Premúdrosf. vo n m im !
Alilúja.
Premúdrosf. prósťi, uslýSim svjatáho jeván- helija, ot Joánrw svjatáho jevánhelija čténije.
Sláva. Tebí, Hóspodi.
Vónm im !
Rečé Ilospóď ko priščdšim k nemú Ju- dcom:* amiň, amíň hlahóľu vám: jáko slúšajaj slovese mojehó, i víiujaj posláv- šemu mja, ímal život víčnyj, i na súd ne príjdet: no préjdet ot smérti v život.*
Amiň, amiň hlahóľu vám: jáko hrjadét čás, i nýňi jesť, jehdá mértviji uslýšat hlás Syna Bóžija, i uslýšavše oživút.* Já- kože bo Otéc ímat život v sebí, táko dadé i Synovi život imíti v sebi. I oblasť dadé jemú i súd tvoríti, jáko sýn čelovíč jesť.*
Ne divítcsja semú: jáko hrjadét čas, vóň- že vsí súščiji vo hrobích, uslýšat hlás Sy
na Bóžija: I izýdut sotvóršiji hlahája v voskresénije životá, a sotvóršiji zlá ja v voskrcsénije suda.* Ne moliú az o sebí tvo
ríti ničesóže. Jákožc slýšu, suždú: i súd mój práveden jesť: jáko ne iščú vôli mo- jejá, no vôli poslávšaho mja Otca.
Sláva Tcbi, Hóspodi.
Stichíry na posľídnoje cilovánije, hl. 2. Pod.:
Jehdá ot dreva, (lz uvedených stichir spivajetne lise doty, doki v irn ik i cilujut krestik, ale peršu t druhu stichiru ta Slava: i nyňi, spivajemc vse.)
P ii j d í t e , posľíríneje cilovánije,* d adím b i á t i j e u m ó r š e m u , (urnérsej),* b la h o d a - ľjášče Boha:* sej (sijá) b o iz ý jd e ot sród- stva svojehó,* i ko h ro b u tščítsja:* ne k to m ú p e k íjsja (p e k ú šč a ja sja ) o s ú j e t - nych,* i o m n o h o s t r á n n o j plóti.* Hď i n ý ň i sró d n ic y že i drúzi;* se ra zlu čáje m sja:*
jehóže (júže) da upokóit Hospóď, pomo- lím sja.
Az ko H čspodu Bohu sudijí m ojem ú idú,* sudíšču predstáti,* i otvit tvorili 0 ďíľich moich:* no vani m ílsja (mílasja) ďí ju :* m olítcsja o mňi,* da m ílostiv Spas búde! mňi vo deň súdnyj:* se bo razlu- čájem sja:* vo ístinnu su je tá vsja čeloví- českaja.
Ves j život naš jesť: cvit i dym,* i rosa ú tre n ň a ja voístinnu.* P rijd íte úbo, úzrim na hrobích jasno,* hďi krasó ta ťilésnaja;*
hďi júnosť; hďi suť očesá, i zrak plotskíj;*
V sja uvjadósa jáko travá,* vsja polrebí- šasja:* p rijd íte ko C hristú pripadám so slezámi.
P rijd íte vsi i cilú jte m ja posľídnym cilovánijem :* k Sudijí bo otchoždú,* iďíže ňíst liceprijátija:* ráb bo i vladýka vkúpi predstoját,* bohátyj i ubohij v rávnim dostóinstvi :* kíjždo bo ol svoích ďíl, ilí proslávitsja, ilí osuditsja.* No prošú vsich 1 moťú,* n ep restán n o o m ňi m olitesja C hristú Bohu,* da ne nizvedén budú po hrichom moím,* na m ísto m učénija:* no da včinit m ja, iďíže svit živótnyj:
Sláva: i nýňi: Spasáj, naď íjuščijasja na Ta, M áli nezachodím aho Sólnca,* Bo- horoditeľnice,* umolí m olitvam i Tvoími preblaháho Boha,* upokóiti, mólimsja, nýňi preslávľšahosja (prestávľšujusja),*
iďíže u p o k o jev á ju tsja p ráv e d n y c h dúsi:*
bo žéstv en n y ch b lah nasľíd n ik a (nasľídni- cu) pokaží,* vo d vórich Právednych,*
v pám jať, V seneporóčnaja, víčnuju.
S.: V blažénnim uspéniji víčn yj pokoj po- dážď, Hóspodi, usópšem u rabú T vo jem ú (usóp- šij rabi Tvojéj) (imja), i sotvorí jem u (jej) víč
nuju pám jat.
(kropit trunu svjačenoju vodoju).
L.: V íčnaja pámjať, blažénnyj pokoj.
*
P o d o r o z i n a c v y n t a r s p i v a j e t s j a : S vja tyj Bože, — Ps. 50. Pom iluj m ja, Bože, a bo: A n h elskij sobor udivísja, — abo: Kanón Parastasa: V odu proSed, — abo: Blažénňi:
Vo c á rslv iji Tvojém , jeh d á p ríjdeši, po m janí nas Hóspodi.
B lažéni níščiji duchom , ják o ťich jesť cárstvo nebésnoje.
B lažéni pláčuščiji, jáko ťiji uťíšatsja.
B lažéni krótciji, jáko ťíji nasľíďat
zémľu, ,
B lažéni álčuščiji i žážduščiji právdy, ják o ťiji nasýťatsja.
B lažéni m ílostiviji, jáko ťiji pom ílovani búd ut.
B lažéni č ístiji sérdcem , ják o ťiji Boha
ú zrjat. ,
B lažéni m irotvórcy, jáko ťiji sýnove Bóžiji n a re k ú tsja .
B lažéni izhnáni p ráv d y rád i, jáko ťich jesť cárstvo nebésnoje.
B lažéni jesté, jeh d á p o nó sjat vam, i iz-
ženút, i re k ú t v sjak zol hlahól n a vy lžúšče, m ené rádi.
R á d u jte sja i veselítesja, ják o m zdá váša m nóha na nebesích.
J e v a n h e l i j ň i s t a c i j i p o d o r o z i n a c v y n t a r :
I. Ot Joánna zač. 23.
Rečé Hospóď ko prišédšim k nemú Ju- déom:* Az jesm chľib živótnyj. Otcý váša jadóša mánnu v pustýni, i umróša: Sej jesť chľib, schoďáj s nebesá, da, ášče kto ot neho jásť, ne úmret.* Az jesm chľib ži
vótnyj, sšédyj s nebesá: ášče kto sňísf ot cbľíba sehó, živ búdet vo víki: i chľib, jehóže az dam, ploť mojá jesť, júže az dam za život míra.* Prjáchusja že meždú sobóju židove, hlahóľuščc: káko móžct sej nam dáti ploť svoju jásti?* Rečé že im Isús: amíň, amíň hlahóľu vám, ášče ne sňíste plóti Syna čelovíčeskaho, ne pijéte krove Jeho, životá ne ímate v sebí.* Jadýj moju ploť, i pijáj moju krov, ímat život víčnyj: i az voskrešú jeho v posľídnyj deň.
II. Ot L ukí zač. 30,
Vo vrémja óno: iďáše Isús vo hrad na- ricájemyj Naín; i s Ním iďáchu učenicý Jeho mnózi, i naród mnoh.* Jákože priblí- žisja ko vratóm hráda, i se iznošáchu umérša, syna jedinoródna máteri svojéj, i ta bi vdová; i naród ot hráda mnoh s né-
ju.* I víďiv ju Hospóď, milosérdova o nej, i rečé jej: ne pláči.* I pristúpi1 kosnúsja odrá, nosjáščiji že stáša, i rečé: júnoše, tebí hlahóľu, vostánü* I síde mértvyj, i na- čát hlahólati; i dadé jeho máteri jeho.*
Priját že strách vsich, i slavľáchu Boha, hlahóľušče: jáko prorok vélij vos tá v nas.
i jáko pošití Boh ľudéj svoích.
lll. Ot M árka zač. 37.
Rečé Hospóď: Iže chóščet po mňi ití, da otvéržetsja sebé, i vózmet krest svoj, i po mňi hrjadét.* Iže bo ášče chóščet dúšu svoju spastí, pohubít ju; a iže pohubít dú
šu svojú mené rádi i jevánhelija, toj spa- sét ju.* Kája bo póľza čelovíku, ášče pri- obrjáščet mir ves j, i otščetít dúšu svojú:
Ilí čto dasť čelovík izmínu na duší svojéj?* Iže bo ášče posydítsja mené, i moích slovés, v róďi sem preľuboďíjnim i hríšnim, i Syn čelovíčeskij postydítsja jeho, jehdá priídet vo slávi Otcá svojehó, s Ánhely svjatými.
N a d h r o b o m :
K ondak hl. 8. So sv ja tý m i upokoj C hris- té,* dúšu rab á T vojehó (rabý Tvojejá),*
iďíže ňísť boľízn, ni pečál, ni vozdychá- nije,* no žízň bezkonéčnaja.
„L a z a t e u o j e v á n h e l i j e " o t J o á n n a z a č . 3 9.
Bi nikto boľá Lázar ot Viftániji, ot vesi Maríiny i Márty sestry jejá. Bi že Maríja pomázavšaja Hóspoda mírom, i otéršaja nózi Jeho vlasý svoími, jejáže brat Lázar boľáše.* Poslásfi úbo sestry k Nemú, hla- hóľuščc: Hóspodi, sé, jehóže ľúbiši, bolít.*
Slýšav že Isús rcčé: sijá boľízň ňísť k smérti, no o slávi Bóžiji, da proslávitsja Sýn Bóžij jejá rádi.* Ľubľáše že Isús Már- tu, i sestrú jejá i Lázarja. Jehdá že uslýša, jáko bolít, tohdá prebýsf na némže bi mísťi, dva dni. Potom že hlahóla učení
kom: idem v Judéju páki.* Hlahólaša že Jcmú učenicý: Ravví, nýňi iskáchu Tebe kámenijem pobíti Judéje, i páki li ídeši támo?* Otviščá Isús: ne dvanádesjaf li ča
sov jesť vo dni? áščc kto chódit vo dni, ne pótknetsja, jáko svit mira sehó vídit.
Ášče že kto chódit v noščí, pótknetsja, já
ko ňisť svitá v nem.* Sijá rečé i po sem hlahóla ím: Lázar druh naš úspe; no idú, da vozbužú jeho.* Ríša že učenicý jeho.
Hóspodi, ášče úspe, spasén búdet.* Rečc že Isús o smérti jeho; oní že mňíša, jáko o uspéniji sna hlahólct.* Tohdá rečé im Isús ne obinújasja: Lázar úmre. I rádu- jusja vas rádi, da vírujete, jáko ne bich támo; no iďim k nemú.* Rečé že Tomá, hlahólemyj Bliznéc, učeníkom: iďim i my, da úmrem s Ním.
Prišéd že Isús, obríte jeho četýri dni
užé imúšča vo hróbi.* Bi že Viftánija blizj Jerusalíma, jáko stádij pjaťnádesjaf.
I mnózi ot Judéj bjáchu prišli k Márii i Maríji, da ufíšat ich o brátiji jejú.* Már- ta že jehdá uslýša, jáko Isús hrjadét, stri
te Jeho; Maríja že dóm a siďášc. Rečé že Márta ko Isúsu: Hóspodi, ášče by jesí zďi byl, ne by brát moj úmerl. No i nýňi vim, jáko jelíka ášče prósiši ot Boha, dasf Tc- bí Boh.* Hlahóla jej lsús: voskrésnct brat tvoj. Hlahóla Jemu Marta: Vim, jáko vos- krésnct v voskresénije, v posľídňij deň.*
Rečé že jej lsús: az jesm voskresénije i život, vírujaj v mja, ášče i úmret, oživét.
I vsjak živýj i vírujaj v mja, ne úmret vo víki; jémleši li víru scinú?* Hlahóla Je- mú: jej Hóspodi! az vírovach, jáko Ty jesí Christós, Syn Bóžij, v mir hrjadýj.*
I sijá rékši, ide, i prihlási Maríju scs- trú svojú tá j, rékši: učiteľ prišél jesť, i hlašájet ťa.* Maríja že jáko priíde, iďíže bi lsús, víďivši Jeho, padé Jemú na no
hú, blahófušči Jemú: Hóspodi, ášče by jesí byl zďi, ne by úmerl moj brat.* lsús ž c.
jáko víďi ju pláčušču, i prišédšija s néju Judéi pláčuščja, zapretí dúchu, i vozmu- tísja sam.* I rečé: hďi položístc jeho? Hla- hólaša Jemú: Hóspodi, prijdí i vížď.*
Proslezísja lsús.* Hlahólachu úbo židove:
vížď, káko ľubľaše jeho. Ňíciji že ot nich
ríša: ne možášc li sej, otvérzyj óči sľipó- mu, sotvoríti, da i sej ne úmret?*
Isús že páki preťá v sebí, priíde ko hro
bu; bi že peščéra, i kámeň ležáše na nej.*
lllahóla Isús: vozmítc kámeň; hlahóla Je
mu sestrá uméršaho Márta: Hóspodi, užé smerdít, četverodnéven bo jesť. Hlahóla jej Isús: ne rich li ti, jáko ášče vírujcši, úzriši slávu Bóžiju?* Vzjáša úbo kámeň, iďížc bi uméryj lcžá. Isús že vozvéd óči horí, rcčé: Ótče, chvalú Tebí vozdajú, já
ko uslyšal jesí mja. Az že víďich, jáko vsehdá mja poslúšaješi; no naróda rádi stojáščaho ókrest, rich, da víru ímut, jáko Ty mja postál jesí.* I sijá rek, hlásom ve- líkim vozzvá: Lázare, hrjiidi von!* 1 izýde uméryj, obvjázan rukáma i noháma ukró- jem, i licé jchó ubrúsom obvjázano. Hla
hóla im Isús: razrišítc jeho, i oslávite iti.*
Mnózi že ot Judéj prišédšiji k Maríji, i vítfivše, jáže sotvorí Isús, vírovaša v Ne
ho.
M o I i t v a p r o š č á l n a :
Hospóď Isús Christós Boh naš, íže bo- žéstvennyja zápovidi svjatým svojím uče
níkom i apoštolom dávyj, vo jéže vjazáti i rišíti pádšich hrichí, i ot ónych páki my prijémšc viny tóžde tvoríti: da prostít te
bí, čádo duchóvnojc, ášče čto soďílal (so- ďílala) jesí v nýňišnim víci, vóľnoje ilí
nevóľnoje, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
(Svjašč. kropit svjačenoju vodoju trunu i hrob i trunu sp u ska ju t v hrob; v tom čaši Life spŕ- vaje Tropar hl. 8 samopodoben-bolhar:)
Žemle, zínuvši,* p rijm i ol tebé sozdán- noje ru k ó ju B óžijeju ťilo,* páki že voz- v ráščšejesja k tebí róždšej:* jéže bo po obrazu bysť, Sozdáteľ prijal,* ty že p rijm i sijé jáko svojé.
Svjašč. lopatoju krestoobrazno syple hlinu na trunu v hrobi, hovorjači:)
Hospódňa žemľa, i ispolnénije jejá, vse- Iénnaja, i vsi živúščiji na nej.
(Polom pečataje hrob slovami:)
Pečátajetsja hrob sej do vtoráho pri- šéstvija Christóva: v ímja Otcá i Syna i Svjatáho Dúcha. Amíň.
Otpust: Sláva Tebí, Christé Bože, upovánije náše, sláva Tebí.
Lik: Sláva: i nýňi: Iľóspodi, pomiluj 3.
Blahosloví.
S.: Voskresýj iz mértvych, Chrislós, ístinnyj Boh naš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vse- chváľnych apoštol, prepodóbnych i boho- nósnych otéc nášich, i vsich svjatých, du
šu ot nas prestávfšahosja rabá svojehó (prestávľšijasja rabý svojejá) (imja) v se-
léniich právednych vselít i nas pomílujet, jáko blah i čelovikoľúbec. — Amíň.
S.: V blažénnim uspéniji . . . L.: Víčnaja pámjaŕ.
P O C H O R O N V P A S C H A E N Y J T Ý Ž D E Ň
V c h o ď a č i v d o m : Jehdá snizšel j e s i . . . str. 13.
V d o m i : Blahosloven Boh naš . . . Christos voskrese . . . 3-iz stichami:
Da voskresnet Boh, i rnstočátsja vrazí Jeho* i da bižát ot licá Jeho nenaví- ďaščiji Jeho. — Christos voskrese . . .
Jáko isčezájet dym, da isčéznut,* jáko tájet vosk ot licá ohňá. — Christos voskre
s e . . .
Táko da pohíbnut hríšnicy ot licá Bó- žija,* a právednicy da vozveseľátsja. — Christos voskrese . . .
Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď,* vozrá- dujemsja i vozveselímsja v oň. — Christos voskrese. . .
Sláva: i nýňi: — Christos voskrese . . . Ektenija o usopSich z panachidy, str. 4.
Po vozhlasi: V blažénnim u s p é n iji. . . Lik:
zam ist „Vičnaja pam jat“ spivaje: Christos vo
skrese . ..
*
N a d v o r i, a b o v c h r a m i : Š tich na hl: 8.: A lilu ja 6.
Blažéni jáže izbral, i p rijá l jesí, Hóspo- di. A liluja 3.
I pám jať ich vo rod i rod. A lilu ja 3.
Tropar hl. 8.: H lu b in ó ju m ú d r o s t i ...
SI.: i n y ň i: Tebe i sťinu . . . str. 5.
Kanón Voskresenija:
1. V oskresenija deň,* prosv itím sja ľú- dije:* Páscha, H ospódňa Páscha:* ot sm ér- ti bo ko žízni,* i ot žem lí k nebesí,*
C hristós Boh nas privedú,* pobídnuju po- júščija.
C hristó s voskrése iz m értv y ch : 2. P rijd íte , p ítije p ijem nóvoje,* ne ot k á m e n e nep lo dn á čudoďíjem oje,* no n e t- ľín ija istócnik,* iz hrób a odoždívša C hris- tá,* v Ném že utv eržd ájem sja.
C hristós voskrése iz m értv y ch : 3. Predvarívšija útro jáže o Maríji,*
i obrítšyja kameň otvalén ot hróba,* slý- šachu ot ánhela:* vo svífi prisnosúščnim súščaho,* s mértvymi čt<» íščcte jáko éelo- víka;* vídite hróbnyja pelený:* tccýíc, i míru propovídite,* jáko vostá Hospórf, umertvívyj smerť,* jáko jesť Syn Boha,*
spasájuščaho rod čelovíčeskij.
E kténija o nsopšich: Páki j p á k i. . . str. 4.
4. N a božéstvennij stráži,* bohohlahó- liv yj Avvakúm * da stá n e t s námi.* i po- kážet svitonósna ánhela,* jásno hlahóľuš- ča:* dnesj spasén ije m íru,* jáko voskrése Christós,* ják o vsesílen.
C hristós voskrése iz m értv y ch :
5. Ü treñ u jem ú tru hlubokú,* i vm ísto m ira písň prinesóm Vladýci,* i C hristá úzrim p ráv d y Sólncu,* vsim žizň vozsijá- jušča.
C hristós voskrésc i z m órlvych :
H. Snizšél jesí v preispódňaja žemlí,*
i sokrušíl jesí vercí víčnyja,* soderžáščyja sv jázannyja, Christé.* i tridnéven* jáko ot kíta Jóna,* voskrósl jesí ot hróba.
S. Vonm im ! M ir vsim ! Premndrost, vonm im ! Prokim en: hl. 8. — Sej deň, jehóže sotvorí Hnspóď,* vozrádujem sja, i vozve- selím sja v óň.
fiijá vij svjatýrh Apóstol, ftŕ.nije:
P érv o jc úbn slóvn sotvorích n vsích, n Fteófile, jáže načát Isús tvoríti že i ucíti dáže do dne, v óňže zapnvídav Apoštolom Duchom S vjatým , íchže izbrá, voznesésja:*
P red nimi že i postávi sebe živa po slra - dán iji svojém , v m nózich ístinnvch zná- m eniich. déňm i četyred esjátm i javľájasja im, i hlahóľa, jáže n cárstv iji Bóžiji:*
S nim i že i jadý j, poveľí im ot Jeru salím a ne o tlučátisja, no ždáti obitovánija Ótča, ježe slýSaste ot mené:* Ják o Joán úbo krestíl jesť vodóju, vy že ím ate k restítisja Duchom S vjatým , ne po m nózich sich dnech.* Oní že úbo sošédšesja voprošáchu Jeho hlahóľušče: Hóspodi, ášče v Títo sijé u stro jáješi cárstv ije Izráilevo? Rečé že
k nim : ňísť váše razu m íti v rem e n á i Títa, jáže Otéc položí v svojej vlasti:* No p r ij
m ite silu, našédšu S v jató m u Duchu na vý, i b u d e te mi sviďŕteli vo Jeru salím i že i vo vsej Ju d é i i S am árii i dáže do posľídnych žemlí.
Jevanhelije ot Matŕja, zač, 116.
Vo vrémja óno, jedíňijinádcsjať učeni- cý idóša v Haliléju, v horu, ámože noveľí im Isús:* I víďivše Jeho pokloníšasja Je
mu: óvi že usumňíšasja.* I pristúpi Isús rečé im, hlahóľa: dadésja mi vsjáka vlasť na nehesí i na žemlí. Šédšc naučíte vsjá jazýki, krcsťáščc ich vo ímja Otca, i Syna, i Svjatáho Duch: Učáščc ich hľustí vsja, jelíka zapovídach vam, i se Az s vami jesm vo vsja dni, do skončánija vika.
Amíň.
Po jevanheU ji seje. čilaje:
Voskrcsénijc Christóvo víďiv.šc, poklo- nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jediné
mu hczhrísnomu.* Krcstú Tvojcniú pokla- ňájemsja Christé, i sviatóic voskrcsénijc Tvoje pojém i slávim:* Ty ho jesí Boh naš, rá/vi Tebe inoho ne znájem. ímji Tvojé imenújcm.* Priidíte vsi vírniji, po- klonímsjn svjatómu Chrislóvu voskresé- niju: se ho priíde krestóm radosť vsemú míru.* Vsehdá hlahoslovjášče Hóspoda, pojém voskresénije jeho: raspjátije l)o prcterpív, smértiju smerf razruší.
Stichira, hl. 6.: V oskrés Isús ot hróba,*
jákože prorečé,* dadé nam život víčnyj,*
i v éliju milosť.
Prodovžeňa Kanóna Voskresénija:
7. Ó troki ot péšči izbávivyj,* byv čelo- vík,* strá ž d et jáko sm érten,* i strá stiju sm értnoje* v n etľín ija oblačít blahorípije,*
jed ín blahoslovén otcév B o h /' i p rep ro - slávlen.
C hristús voskrése iz m értv y ch : 8. Sej n arečén n y j i sv ja tý j deň,* jed ín subbót,* C árj i Hospóď,:? prázdnikov práz- dnik,* i toržestvó jesť toržéstv:* v óňže blahoslovím C h ristá vo víki.
9. Á nhel vopijáše* B lahodátnij :* čístaja Divo, rádujsja,* i páki reku, rad u js ja:*
Tvoj Syn voskrése trid n é v en ot hróba,*
i m é rtv y ja vozdvíhnuvyj :* ľúdije veselí- tesja.
Svitísja, svitisja,* nóvyj Jerusalím e.*
sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá.* Likúj ný ň i i veselísja Cérkve:* Tý že C ístaja k rasú jsja , Bohoródice,* o vostániji roždes- tv á Tvojehó.
P ló tiju usnúv,* jáko m értv,* C árju i Hóspodi,* trid n év en voskrésl jesí,*
Adám a vozdvíh ot t l i ,ŕ i u p razd nív smerť:*
Páscha netľínija,* m ira spasénije.
Propoviď.
Sticliiry na postidnoje cilovánije, (iz tuí uve
dených spivajem e liše dolxj, doki virniki rilu-
ju t krestik, ale peršu i Slava: i nyňi, spivajeme vse.)
Da voskrésnet Boh,* i rastočátsja vrazí Jeho,* i da bižát ot licá Jeho* nenaví- ďaščiji Jeho.
Páscha sv jaščén n aja nam dnesj poka- zásja,* P áscha nóva svjatája,* Páscha tá in - stvennaja,* Páscha vsečestnája,* Páscha C hristós izbáviteľ,* Páscha neporóčnaja,*
Páscha velikaja,* P áscha vírnych,* Páscha dv éri rá js k ija nam otverzájuščaja,* Páscha vsich osvjaščájuščaja vírn y ch.
Jáko isčezájet dym,* da isčéznut,* jáko tájet vosk ot licá ohňá.
PrijdUe* ot viď ínija, žený blah o v ísln i- cy,* i Siónu rcýte:* p rijm i ot nas rádosti blahovíščenija,* vo sk resén ija C hristóva:*
k rasú jsja , likúj* i rád u jsja, Jerusalím e,^
C arjá C hristá uzrív iz hróba,* ják o ženichá proischoďášča.
Táko da pohíbnut hríšnicy ot licá Bóži- ja,* a právednicy da vozveseľátsja.
M ironósicy žený,* ú tru hlubokú, p red - stáv šja h ro b u Životdávca,* obritó ša án h e - la n a k ám eni siďášča*, i toj poviščáv im, síce hlahólaše:* čto íščete živáho s m é rt- vymi;* čto p láčete n etľin n ah o v tli;* šédše prop ovídite učenikóm Jeho.
Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď,* vozrá- dujemsja* i vozveselímsja v óň.
Páscha krásnaja,* Páscha Hospódňa, Páscha,* Páscha vsečestnája nam vozsijá,*
Páscha, rád o stiju d ru h d rú h a obímem.*
O Páscha, izbav lénije skórbi,* íbo iz hróba dnesj,* jáko ot čertóh a vozsijáv Christos,*
žený rád o sti ispólni, hlahóľa:* propovídite apoštolom .
Sláva: i nýňi:
V oskresén ija deň,* i p ro sv itím sja to r- žestvóm,* i d ru h d rú h a obímem.* Rcém : brátije,* i nenavíď aščim nas,* prostím vsja
voskresénijem ,* i táko vozopiím : C hristós voskrese iz m értv y ch . . . S.: V blažénnim u sp ó n iji. . .
(kropit trunu svjačenoju vodnju).
L.: Zam isi „VU-naja pám jai“ — spivaje:
C hňstos voskrese.
*
P o d o to z i n a c v y n t a r spivajetsja!
Christos voskrese. — A nhel vopijaie, — Svitisja, svitisja, — Plotiju u sn u v, — A nhelskij snbor
■udivísja.
J e v a n h e l i j ň i s t a c i j i p o d o r o z i n a c v y n t a r :
I. Ot M ir k a. zač. 70.
Vo vrémja óno, minúvši subófi, Maríja Mahdalína i Maríja Jákovľa i Salomíja kupíša aromáty, da prišédše pomážut Isú- sa.* I ziló zaútra vo pérvyj ot subót prij- dóša na hrob, vozsijávšu sólncu. I hlahó- lachu k sebí: kto otvalít nam kámeň ot dvérij hróba?* I vozzrívše víďiša, jáko
otvalén bi kámeň: bi bo vélij ziló. I všédše vo hrob, víďiša júnošu siďášča v desných, oďíjana v odéždu bílu, i užasóšasja.* On že hlahóla im: ne užasájtesja, Isúsa íščetc Nazarjanína raspjátaho: vostá, ňisť zďi:
se misto, iďíže položíša Jehó.* No idíte, rcýte učeníkom Jehó, i Petrovi, jáko var- jájet vy v Haliléji, támo Jehó uvídite, já- kože recé vam.* I izšédše, bižáša ot hróba;
imjášc bo ich trépet i úžas, i nikomuže ničtóže ríša, bojáchubosja.
II. Ot Lukí, zač. 114.
Vo vrémja óno, voskrés Isús ot mért- vych, stá posreďí učeník svoích, i hlahóľa im: mír vam.* Ubojávšcsju že i pristrášiíi bývše, mňáchu duch víďiti. I rečé im: čto smuščéni jesté? i počtó pomyšlénija vchó- ďat v serdeá váša?* Vídite rúči moji, i nó- zi moji, jáko sam Az jesm: osjažíte mja i vídite, jáko duch plóti i kosti ne ímaf, jákože mené vídite imúšča* I sijé rek, pokazá im rúči i nózi. Ješčé že ne víru- juščim im ot rádosti, i čuďáščimsja, rečé im: ímate li čto sňídno zďi?:* Oní že dáša Jemú ryby pečený časť, i ot pčel sot.
I vzem, pred nimi jadé.* Rečé že im: sijá suť slovesá, jáže hlahólach k vam, ješče syj s vámi, jáko podobájet skončátisja vsim napísannym v zakóňi Mojséovi i pro- rócich i psalmích o mňi.* Tohdá otvérze im úm razunúti Pisánija. I rečé im: jáko
táko písano jesf, i táko podobáse postra- dáti Christú, i voskrésnuti ot mértvych v trétij deñ, i propovídatisja vo ímja Jehó pokajánijn i otpuscéniju hrichóv vo vsich jazÿcich, nacénsc ot Jerusalíma.* Vÿ ze jcsté svidítelije sim. I se Áz posFú obito- vánije Otcá mojchó na vy: vy ze sidítc vo hrádi Jerusalímsfi, dóndczc oblecé- tesja síloju svÿse.* Izvéd ze ich von do Viftániji: i vozdvíh rúci svojí, blahosloví ich. I bÿsf, jehdá blahoslovjásc ich, otstu- pí ot nich, i voznosásesja na nébo* I fíji poklonívsesja Jemú, vozvratísasja v Je- rusalím s rádostiju velíkoju. I bjáchu vÿ- nu v cérk\i, chvárasce i blahoslovíáscc líóha, amíñ.
III. Ot Joána, zac. 75
.Súscu pózdi v den toj v pérvyj ot su- bót, i dvérem zatvorénnym, id’ízc bjáchu ucenicÿ Jehó sóbrani strácha rádi judéi- ska, priíde Isús, i stá posredí, i hlahóla im: mir vam* I sijé rek, pokazá im rúci i nózi i rébra svojá. Vozrádovasasja ze ucenicÿ. vídivse Hóspoda.* Recé ze im Isús páki: mir vam, jákoze poslá mja Otéc, i Áz posiláju vÿ. I sijé rek, dúnu, i hlahóla im: prijmítc Duch Svjai; ímzc otpustité hrichí, otpúsfatsja im, i ímzc derzité, derzátsja.* Tomá ze, jedín ot obo- junádesjate, hlahólemyj Bliznéc, ne bi tu s ními, jehdá priíde Isús.* Hlahólachu ze
jcmú druzíi učenicý; vírfichom Hóspoda.*
On že rečé im: ášče ne vížn na rukú Jeho iázvy hvozdínnyja, i vložú nérsta mojehó v jazvy hvozdínnyja, i vložú rúku moju v rebra Jeho. ne imú vírv.* I po dnech ôsmich páki bjáchu vnufrj učenicý Jeho, i Tomá s nimi. Priíde Tsús, dvérem zatvo- rénnym. i stá posreďí ich, i rečé: mir vam.* Po tom hlahóla Tomí: prinesí perst tvoj simo, i vížď rúči moí. i prinesí rúku tvojú. i vloží v rebra moja, i ne búdi ne- víren. no víren.* I otviščá Tomá, i rečé Tcmú: Hospóď moj, i Boh moj.* Hlahóla iemú Tsús: iáko víďiv mjn, víroval jesí, hlažéni ne víďivšiji, i vírovavšiji.* Mnóha že i ína známenija sotvorí Isús pred uče- nikí svoími, jáže ne suf písana v knihách sich. Sijá že písana bvša. da vírujete, iáko Isús jesť Christós Sýn Bóžii, i da víru- jusče, život ímate vo ímja Jeho.
( N a d h r o b o m : Tak ja k na zvyčamormi porhoroñi. Otoust paschaľnyj. Zam isf „Vitnaja pam jat“ — Christós voskrese.)
P O C H O R O N - O D N E D I L I T O M I N O J I D O V O Z N E S E N I . T A
Vse jak na zvyčajnom u pochoroňi, liSe po:
Biahosloven Boh naS: Christos voskrese, — i za- mist: Vičnaja pam jat: Christos voskrese.
P O C H O R O N D I T E J (ďite) do 7 rokov; rizy svitľi).
V c h o d a f i v d o m ; Jehdá snizlél } e s i. . . str. 13.
V d o m i : Panachida — z sejú E ktenijeju:
Pomiluj nas, Bóžc, po velícij milosti Tvojej, mólimtisja, uslýši i pomiluj. — Hospodi, pomiluj. 3.
Ješčé mólimsja o upokojéniji blažénna- ho mladénrn (imja) i o jéže po nelóžnomu svojemú obiščániju, nebésnomu svojemú cárstviju toho spodóbiti. — Hospodi, po
miluj. 3.
Jáko da Hospóď Roh naš učinit dušu jeho, iďíže vsi právedňiji počivájut. — Hósuodi, pomiluj. 3.
Milosti Bóžija. cárstva nebésnaho, i so Svjatými uookoiénija, u Christá bezsmért- naho Cariá i Boha nášeho tomu, i sami sehí. nrósim. — Podaj, Hósoodi.
Hóspodu pomolímsja. — Hospodi, pomi
luj.
Hospodi Isúse Christe Bóže naš, poro- dívšimsja ot vody i dúcha, i v neporóč- nom žitijí k Tebí Drestavľáiuščimsja cár- stvo nebésnoje dáti obiščávvi, i rekíj:
ostávite ďíti prichodíti ko mni, takových bo jesť cárstvo nebésnoje: smirénno mó
limsja, nýňi ot nas prestávlennomu rabú Tvojemú, mladéncu (imja) po Tvojemú nelóžnomu obiščániju, cárstvija Tvojehó
nasľídijc daruj, nás že bezporóčno spodo
bí prejtí, i christijánskojc skončáti žitijé, so vsími Svjatými Tvoími, v ncbésnych čertozich vodvorílisja.
Jáko Ty jcsí voskrcscnijc, život, i upo- kojénije vsich rabov Tvoích, i nýňi pre- stávlennomu rabú Tvojemú mladéncu (imja) Christé Bóžc naš, i Tebí slávu voz- sylájcm, so bcznačáľnym Tvoím Otcém, i presvjatým i blahím i životvorjáščiin Tvoím Duchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv. — Amíň.
V blažennim u spenii. . . — Víčnaja pamjať.
*
N a d v o r i, a b o v c h r a m i : (SvjšS. spi- vaje stichi tu t uvedeňi. a L ik po každom štichu spwaje: „Búdi ím ja Hospódne blahoslovénno ot nýňi i do vika".)
Chválite ótrocy Hóspoda,* chválite ímja Hospódne.
Búdi ím ja Hospódne* blahoslo
vénno ot nýňi i do vika.
Iz ust mladéncev i ssúščich* soveršíl je- sí chvalú.
B údi ím ja . . .
Kto jáko Hospóď Boh naš?* na vysó- kich živý j i na smirénnyja prezirájaj na ncbesí i na žemlí.
B údi í m j a . .
Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami* da voschváFat imja Hospódnc.
Búd i ímja . . .
Kto vzýde na horu Hospódňu?* 1I1 kto stánet na misii svjatím jehó?
Búdi jmja . . . ,
Nepovínen rukámi i cístyj sérdcem.*
Sej priímet blahoslovénije ot Hospoda, i mílostiňu ot Boha Spása svojehó.
Búdi ímja . . . ,
Blahoslovén Hospóď Boh christijánov*
ot vika i do vika.
Búdi ímja . . . , Sláva: i nýňi.
Búdi ímja . . .
Ektenija o usopšich:
Páki i páki m írom Iióspodu pom olim sja . . . z Panachidy str. 35.
Kanón: Vodu p r o š é d ... z Parastasa, str. 9.
Po 9-oj pisni Kanóna:
Svjšč.: V ó n m im ' M ir vsim! Premudrosť, von
ní im!
P ro kim en hl. 6. Blažén puť, v óňže íde- ši dnesj duše,* jáko uhotóvasja tebí místo upokoiénija.
Ko Korinťanom poslánija svjatáho apoštola Pávia čténije:
B rátije, ne vsjáka ploť, táže ploť: no ína ubo ploť čelovíkom, ína že ploť sko- tóm, ína že rýbam , ína že ptícam.* I ťi- lesá nebésnaja, i ťilesá zem nája: no ína úbo nebésnym sláva, i ína zemným.* ín a sláv a sólncu, i ína sláv a luňí, i ína sláva zvizdám : zvizdá bo ot zvizdý rázn stv u jet vo slávi.* Tákožde i vo skresénije m ért- vvch:* síjeísja v tľínije, vo stajét v netľí- n iji: S íjetsja ne v česť, vo stajét v slávi:
síje tsja v némošči, vo stajét v síri:* S íjetsja fílo dušévnoje, v o stajét ťílo duchóvnoje:
jesť fílo dušévnoje, i jesť ťílo duchóvnoje.*
Táko i písano jesť: b y st p érv yj čelovík Adám v dušu žívu, posľídnij Adam v duch životvorjašč.
Jevanhelije ot Joana, zač. 21.
Recé Ilospóď ko prišédšim k nemú Ju- déjem: Áz jesm chľib živótnyj: hrjadýj ko mňi, ne ímať vzalkátisja: i vhujaj v mja, ne ímať vžaždátisja nikohdáže.* No ricli vam, jáko i víďiste mja, i ne vírujete. Vse, jéže dajét m ň i Otéc, ko m ň i priídet: i
hrjadúščaho ko m ň i na izženú von.* Jáko snidóch s nebesé, ne da Ivorjú vôľu moju, no vôľu poslávšaho mja Otcá.* Se že jesť vôľa poslávšaho mja Otcá, da vse, jéže dadé mi, ne pohubľú ot neho, no voskrešú je v posľídnij deň.
Stichiiry „poslidnoho cilovanija“, hl. 8. Pod.:
O preslávnaho čudese.
Sm erť m ladéncem oslába:* žitéjsk ich bo zol n ep ričástn i javíšasja,* i k pokoju p ri- spíša,* i rád o stiju n eb ésno ju v p ráv e d n i- kov ňídrich rád uju tsja,* i m ladénec sv jatých božéstvennym likóm* n ý ň i svese- ľatsja.* i v írn o likújut,* jáko ot tlín ija hrichoľúbnaho* čistý otidóša.
Sláva, hl. 6. Boľízň A dám u bysť dréva v k ušén ijem d rév le vo Jedém i,* jeh dá zm ij ja d izblevá.* Tim bo v n íd e sm erť vseródnaja,* sň id á ju šča ja čelovíka.* No p rišéd V ladýka, nizloží zm ija,* i upokojé- n ije nam darová.* K N em ú úbo vozo- piím:* poščadí Spáse, i jáže p rijá l je s í,*
so izb rán n y m i Tvoím i upokoj.
I nýňi: P re m in é n ije skorbjáščich,* svo- boždénije nem oščstvújuščich súšči,* Bo- horódice Divo,* spasáj hrad i Túdi,* rá tu - jem ych míre,* ob u rev ájem v ch tišinó,* je d in á predstáteľn ice v írnych.
S.: Vo blazénnim u s p é n iji. . .
(kropit trunu svjačenoju vodoju).
P o d o t oz i n a c v y n t a r — spivajetsja ja k na pochoroňi starších. Jevanhelija ne čita- jutsja.
N a d h r o b o m :
K ondak hl. 8. So sv ja tý m i upokoj .. . str. 20.
S.: Hóspodu pomolimsja. L.: Hospodi, pomiluj.
Chraňáj mladéncy, Hóspodi, v nýňiš- nem žitijí, v búduščem že víci uhotóvavyj im ánhelskaja svitoobráznaja mistá,
v níchže vodvorjájutsa právedných dúsi:
Ty sam Vladýko Christé, dúšu rabá Tvo- jehó (rabý Tvojejá) mladénca (imja) prij
mi s mírom. Ty bo rekl jesí: ostávite ďíti prijtí ko mni, takových bo jesť cárstvo nebésnoje. Tebí bo podobájet vsjákaja slá
va, česť i poklonénije, so Otcém i Svjatým Duchom, nýňi i prísno, i vo viki vikóv. — Lik: Amíň.
Svjašč: posvjačuje i zapečatuje hrob, jak u starlich i Otpust.
P O C H O R O N D I T E J - V P A S C H A Ľ N Y J T Ý Ž D E Ň V c h o d a č i v d o m : Jehdá snizšel j e s í ...
V d o m i : Jak na pochoroňi starMch v pas- chatnyj týždeň, — liše Ektenija z poehoronu dite).
N a d v o r í , a b o v c h r a m i : Kanón Voskresenija, ja k na pochoroňi starších.
P o d o r o z i : Jak na pochoroňi starších. Je- vanhelija ne čitajutsja.
N a d h r o b o m : Jak na zvyčajnom u po
choroňi ditej. Zamisť „Vičnaja pamjať“ — Christos voskrese.
P O C H O R O N D 1 T E J - OD N E D I Ľ I T O M I N O J I DO
V O Z N E S E N I J A
Vse jak na zvyčajnom pochoroňi ditej, liše po „Blahosloven Boh naš“ — Christos voskrese i zam is( „Vičnaja pam jat“ — Christos voskrese.
1. Panachida ...3 2. P a r a s t a s ...5 3. Parastas v paschaľnyj týždeň 12 4. Parastas — v ŕasi ot nediľi Tominoji
do Voznesenija . . . . . 12
5. P o c h o r o n ...13 ti. Pochoron v jjaschaľnyj týždeň 23 7. Pochoron — od nediľi Tominoji do
Voznesenija . . . . . . 34
B. Pochoron e n t e j ... 35 (i. Pochoron ditej — v paschaľnyj týždeň 4(1 10. Pochoron ditej — od nediľi Tominoji
do V o z n e s e n i j a ... 40 Zamitka: V Irmosi „Vodu proSed“ v pisvi I, 7 i 8, z uvedených dvoch textov spivujetsja odiu
POCHORON - POHREB
Vydal Spolok, sv. Vojtecha, T rnava, v CN Bru- tislava, 1069. S trán 42. Vytlaôlll Dukelské tla- ŕiatn e, n. p.. PreSov. 2.45 AH. Cena Kôs ô —
