Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Studijní obor: Evropská hospodářská, kulturní a správní studia
VUOECO^0
JE T U R E C K O PŘIPRAVENO N A VSTUP DO EVROPSKÉ UNIE?
Is Turkey ready to enter the European Union?
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Autor:
R N D r . Jaroslav M A R Y Á Š , CSc. Kamila H A M A L Č Í K O V Á
Brno, 2010
J m é n o a p ř í j m e n í autora:
N á z e v b a k a l á ř s k é p r á c e : N á z e v p r á c e v a n g l i č t i n ě : Katedra:
Kamila Hamalčíková
Je Turecko připraveno na vstup do Evropské unie?
Is Turkey ready to enter the European Union?
ekonomie
RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc.
2010 V e d o u c í d i p l o m o v é p r á c e
R o k obhajoby:
Anotace
Předmětem bakalářské práce „Je Turecko připraveno na vstup do Evropské unie" je analýza ekonomických a politických důsledků možného členství této země v Unii a zjištění veřejného mínění v Turecku na vstup a přístupová jednání. První část je věnována historii mezinárodních vztahů Turecka s Unií, s důrazem na tři členské země, Velkou Británii, Francii a Německo. V druhé části zkoumám dopady na různé politiky Unie v hypotetické situaci, kdy se Turecko již stalo členem EU. Třetí část obsahuje praktický výzkum postojů a názorů Turků na možné členství Turecka v E U .
Annotation
The goal of this bachelor thesis: "Is Turkey ready to enter the European Union?" is to analyze economic and political impacts of possible E U membership of this country and to find out public opinion in Turkey on accession and its negotiations. The first part is focused on history of international relations between Turkey and the Union, especially three member states, Great Britain, France and Germany. In the second part I examine impacts on different policies of the Union in hypotetical situation, when Turkey is already member state. The third part includes practical research of opinions and positions of Turks on possible E U membership of Turkey.
Klíčová slova
Turecko, Evropská unie, členství, přístupová jednání, mezinárodní vztahy, anketa Keywords
Turkey, European Union, membership, accession negotiations, international relations, survey
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Je Turecko připraveno na vstup do Evropské unie?
vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Jaroslava Matyáše, CSc. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty M U .
V Brně dne 20. května 2010
v l a s t n o r u č n í p o d p i s autora
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala RNDr. Jaroslavu Matyášovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Dále děkuji všem respondentům za vyplnění dotazníku a Ceren Kiran za pomoc s jeho překladem do turečtiny.
OBSAH
Ú V O D 8 1. T U R E C K O N A C E S T Ě K E Č L E N S T V Í V E U 11
1.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O TURECKU - EKONOMICKÝ VÝVOJ 11
1.2 GEOPOLITICKÝ VÝZNAM TURECKA 13 1.3 HISTORIE PŘÍSTUPOVÝCH JEDNÁNÍ S TURECKEM 17
1.4 EKONOMICKÝ VÝVOJ A MEZINÁRODNÍCH VZTAHY FRANCIE, NĚMECKA A V E L K É BRITÁNIE OD 2. POLOVINY
20. STOLETÍ 21 1.5 POSTOJE FRANCIE, NĚMECKA A V E L K É BRITÁNIE K MOŽNÉMU VSTUPU TURECKA DO E U 25
2. T U R E C K O Č L E N E M E U 28 2.1 MIGRAČNÍ POTENCIÁL TURECKÉHO OBYVATELSTVA 28
2.2 ROZDĚLENÍ MOCI V E U 30 2.3 EVROPSKÉ FINANCE - PŘÍJMY A VÝDAJE TURECKA 34
2.4 TURECKO SOUČÁSTÍ CELNÍ UNIE NEBO JEDNOTNÉHO TRHU? 37 2.5 TURECKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA 38 3. A N K E T A - V S T U P T U R E C K A D O E V R O P S K É U N I E 40
3.1 METODOLOGIE 40 3.2 CHARAKTERISTIKA VÝBĚROVÉHO VZORKU 40
3.3 DÍLČÍ VÝSLEDKY 42
3.3.1 Otázka č.l Podporujete vstup Turecka do Evropské unie (EU) ? 43 3.3.2 Otázka č.2 Z jakého důvodu se podle Vás Turecko ještě nestalo členem EU? 44
3.3.3 Otázka č.3 Ze vstupu Turecka do EU bude mít prospěch: 46 3.3. 4 Otázka č. 4 Kdy si myslíte, že bude Turecko přijato do EU? 47 3.3.5 Otázka č. 5 (6) Které sociální skupiny v Turecku budou mít nejmenší (největší) prospěch ze vstupu
Turecka do EU? 49 3.3.6 Otázka č. 7 Myslíte si, že existují nějaké výrazné rozdíly mezi životem v Turecku a Evropské Unii?...52
3.3.7 Otázka č. 8 Pokud by se Turecko stalo členem Evropské Unie, podpořili byste vstup níže zmíněných
zemí do Unie? 55 3.3.8 Otázka č. 9 Myslíte si, ževstup Turecka do EU, bude mít nějaký vliv na turecko-řecké vztahy? 57
3.3.9 Otázka č. 10 Pokud by se Turecko stalo členem Unie, jak by měla EU řešit situaci kurdské menšiny? 58
3.4. CELKOVÉ VÝSLEDKY 59
Z Á V Ě R 61 S E Z N A M G R A F Ů 63
S E Z N A M T A B U L E K 63 S E Z N A M P O U Ž I T Ý C H Z D R O J Ů 64
TIŠTĚNÉ PUBLIKACE 64 ELEKTRONICKÉ ZDROJE 64 WEBOVÉ PORTÁLY 70 S E Z N A M P O U Ž I T Ý C H Z K R A T E K 75
S E Z N A M P Ř Í L O H : 76
Úvod
Možnost vstupu Turecka do Evropské unie představuje aktuální téma, kterému je zejména v poslední době věnováno stále více pozornosti. Již v roce 1959 podalo Turecko první formální žádost1 o přičlenění do EHS, ovšem kandidátskou zemí se stalo až o čtyřicet let později v roce 1999. Za tuto dobu se výrazně změnila mezinárodní politická situace, charakter Evropské unie i samotné Turecko.
Zaprvé, zatímco v druhé polovině dvacátého století se Turecko jevilo jako výhodný spojenec proti Sovětskému svazu ve studené válce, dnes mohou hranice s Irákem a zejména Íránem stejně jako přítomnost v nestabilním blízkovýchodním regionu představovat jak strategickou výhodu, tak bezpečnostní hrozbu v případě potencionálního konfliktu.
Zadruhé, v padesátých letech bylo Římskými smlouvami založeno Evropské hospodářské společenství, jehož základ, jak už vyplývá z názvu, tvořila především ekonomická integrace, dnes jsme svědky spíše opačných tendencí, kdy se Evropská unie soustřeďuje z velké míry na politickou integraci. 2 Také se podstatně změnilo složení členských států, k původním Francii, Itálii, Německu a zemím Beneluxu se mimo jiné přidalo Řecko nebo Kypr. Právě s těmito zeměmi nemělo Turecko z historických důvodů dobré diplomatické vztahy, i když se turecko-řecký antagonismus zmírnil díky zemětřesení v roce
1999, kdy byly postupně zasaženy obě země a navzájem si poskytovaly humanitární i finanční pomoc.3 Problém uznání samostatnosti řecké části Kypru Tureckem představuje jeden z hlavních zdrojů pro zpomalení přístupových jednání.
Obrat nastal také v politice zastávané některými zakládajícími členy Evropské unie.
Celní pozice ve francouzské a německé vládě vyklidili ,proturecky' orientovaní politici jako Jacques Chirac a Gerhard Schrôder. Vystřídali je zastánci rezervovanějšího přístupu k integraci Turecka do EU. Stávající kancléřka Německé spolkové republiky Angela Merkelová prosazuje myšlenku privilegovaného partnerství namísto plného členství v Unii stejně jako její francouzský protějšek prezident Nicolas Sarkozy. Obě země zároveň patří k evropským státům spočetnou tureckou menšinou. Dlouhodobě protureckým postojem se naopak vyznačuje Velká Británie. Zatřetí, Turecko za dobu padesáti let od podání žádosti o přičlenění do E U prošlo řadou reforem, které měly napomoci urychlení vyjednávání o přístupu.
Ve své práci se budu snažit shrnout argumenty pro a proti vstupu Turecku do Evropské unie. Věnovat se chci spíše ekonomickým a politickým důsledkům potencionálního
1 K A D L E C O V A , A., Turecko na cestě do E U : Proces s otevřeným koncem, [online]
2 K A N I O K , P., Stranický euroskepticismus teoretické modely klasifikace politických stran podle opozičních postojů k evropské integraci, p. 9
3 OTÁHALOVA, K., Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů, [online]
rozšíření. Naopak, nebudu se příliš zabývat otázkami evropské a turecké identity, rozdílných kultur nebo geografickými spory, jestli Turecko leží v Evropě. Rozhodla jsem se tak ze dvou důvodů. Zaprvé, první dva okruhy jsou hůře měřitelné. Zadruhé, domnívám se, že jakmile již jednou byla schválena žádost Turecka o vstup do E U , bylo známo, že většina území této země
se nenachází v Evropě a většina obyvatelstva vyznává islám, proto tyto důvody nemohou být uváděny jako protiargumenty.
Zaměřím se také na postoje tří významných členů Evropské unie, Francie, Německa a Velké Británie. Budu se snažit odhalit, proč se tyto země staví odlišně k přistoupení Turecka.
Mojí hypotézou je, že všechny tři státy sledují pouze své národní zájmy, a nikoliv společné evropské cíle. Tedy že, zamítavý postoj Francie a Německa vyplývá z malého přínosu Turecka jako člena E U pro tyto dvě země, zatímco v případě Velké Británie by vstup nové členské země znamenal zlepšení ekonomické i politické pozice uvnitř Unie.
Tyto tři země jsem zvolila, protože všechny hrají významnou roli v institucích Unie, co do rozlohy, počtu obyvatel a ekonomické vyspělosti jsou relativně srovnatelné a patří buď k silným odpůrcům nebo zastáncům přičlenění Turecka. Zaměřuji se na konkrétní země Evropské unie, protože většina analýz přistoupení Turecka je pojata z pouze hlediska Unie jako celku a rozdílné zájmy mezi členskými státy jsou opomíjeny.
V prvním oddílu teoretické části své práce se zaměřím na ekonomické a politické reálie Turecka, mezinárodní vztahy Velké Británie, Německa a Francie ve vztahu k Evropské unii, postoje těchto zemí ke vstupu Turecka do Unie a průběh přístupových jednání s Tureckem. Tyto oblasti by měly poskytnout čtenáři úvod do problematiky turecko- evropských vztahů.
V druhém oddílu zaměřeném na teorii se budu zabývat tím, jak by možný vstup Turecka ovlivnil konkrétní politiky Evropské unie. Budu se tedy věnovat analýze hypotetické situace, kdy se Turecko již stalo členem E U . Bude mě zajímat dopad tureckého členství na strukturální politiku, Společnou zemědělskou politiku, volný pohyb obyvatel v rámci Unie, rozpočet E U a rozhodovací proces v Radě E U a rovněž srovnám důsledky zavedení celní unie oproti jednotnému trhu.
Třetí oddíl bude již zaměřen prakticky. Pokusím se zjistit názory Turků na vstup jejich země do Evropské unie. Půjde o kvantitativní výzkum prováděný metodou výběrového šetření.
Technikou sběru dat bude dotazník uveřejněný na internetu. Kvantitativní charakter výzkumu vyplývá z převahy uzavřených otázek v dotazníku. Při výzkumu se budu snažit o potvrzení nebo vyvrácení několika hypotéz. V těchto budu předpokládat, že vstup do E U budou více
podporovat mladí než starší Turci a také vzdělanější než méně vzdělaní. Rovněž budu zkoumat, jak se ve svých postojích a názorech liší příznivci a odpůrci vstupu Turecka do E U .
V závěru se pokusím shrnout hlavní argumenty pro a proti vstupu Turecka do Unie a rovněž zhodnotit, jestli postoje Velké Británie, Francie a Německa k této otázce souvisí s dopadem tureckého členství na jejich vlastní ekonomickou a politickou pozici uvnitř Unie, jinými slovy jestli sledují své vlastní národní zájmy místo, aby zde existoval jednotný postup v rámci Unie.
Jedním ze dvou cílů mojí práce tedy bude analýza důsledků vstupu Turecka do Evropské unie s důrazem na dopad na tři členské státy, Velkou Británii, Francii a Německo.
Druhým cílem bude zjištění názorů a postojů turecké veřejnosti ke vstupu Turecka do Unie i k samotnému průběhu přístupových jednání. První cíl budu zkoumat v rámci teoretické části práce, zatímco ke zjištění druhého cíle provedu praktický výzkum formou anketního šetření.
1. Turecko na cestě ke členství v EU
1.1 Základní údaje o Turecku - ekonomický vývoj
Vývoj turecké ekonomiky byl v nedávné minulosti velice nestabilní, rychle se střídala období strmého hospodářského růstu a stejně hlubokých recesí. Turecko zasáhla recese koncem sedmdesátých let a v poslední době také tři finanční krize v roce 1994, 1999 a na přelomu let 2000/2001.4 Reakcí na každou krizi byly mimo jiné reformy snažící se o liberalizaci trhu.
Turecká vláda vyřešila problémy ze sedmdesátých let devalvací turecké liry, aby podpořila export. Zamýšlený důsledek se dostavil, ovšem za cenu narůstání státního dluhu a vysoké inflace. Během osmdesátých a devadesátých let docházelo běžně k hyperinflaci,5 protože podpora exportu byla považována za větší prioritu než stabilita měny, přestože efekt znehodnocené měny na posílení vývozu může být pouze krátkodobý.
Vysoká inflace a růst státního dluhu vyvolaly další finanční krize, kdy zahraniční investoři ztratili důvěru ve stabilitu turecké ekonomiky. Velikost státního dluhu nebyla dlouhou dobu přesně známa, protože mnoho finančních operací státního sektoru probíhalo skrze nepříliš transparentní systém velkého množství mimorozpočtových fondů. 6 Dnes již byl počet mimorozpočtových fondů snížen na pouhé dva oproti původním více než padesáti fondům.
Kvůli ekonomickým problémům došlo k liberalizaci bankovního sektoru a privatizací státních podniků. Turečtí státní zaměstnanci dnes tvoří stejný podíl všech zaměstnaných jako třeba v Německu. Od roku 1994 došlo k privatizaci deseti státních podniků za deset let.7 Ekonomické reformy umožnily Turecku snížit inflaci a udržet ji dlouhodobě pod deseti procentní hranicí.
Zároveň se podařilo přilákat více zahraničních investorů. V současnosti se objem přímých zahraničních investic pohybuje kolem 20 % HDP Turecka, což představuje nárůst o dvě stě procent oproti stavu z roku 2000.8 Které členské země E U mají nej větší podíl na přímých zahraničních investicích ukazuje následující tabulka.
4 K A V A L S K Y , B., The World Bank in Turkey, 1993-2004 : an IEG country assistance evaluation, p. 19.
5 S O U L E J M A N O V , E., Ekonomický vývoj v Turecku, [online]
6 K A V A L S K Y , B., The World Bank in Turkey, 1993-2004 : an IEG country assistance evaluation, p. 19.
7 Ibid, p. 24.
8 U N C T A D , World Investment Report 2008 - Country fact sheet: Turkey, p . l .
Tabulka č.1 PZI do Turecka od zemí EU (v mil. USD)
země
období
země 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
EU 455 565 1,027 5,006 14,489 12,600 11,309
Velká Británie 8 141 126 166 628 702 2,294
Lucembursko 0 0 0 39 251 583 2,086
Nizozemí 72 51 568 383 5,069 5,443 1,766
Německo 86 142 73 391 357 954 1,217
Španělsko 5 0 3 66 53 583 825
Řecko 0 24 38 11 2,791 2,360 779
Francie 22 121 34 2,107 439 368 685
Rakousko 0 0 1 9 1,108 370 569
Belgie 5 54 25 1,090 3,435 357 539
Itálie 241 1 14 692 189 74 222
další E U země 16 31 145 52 169 806 327
Pramen: FDI in Turkey, nedatováno
Vidíme, že strmě stoupaly příchozí investice z Velké Británie, která se stala v roce 2008 největším zahraničním investorem Turecké republiky. Zhruba o polovinu méně prostředků investovalo Německo. Přímé zahraniční investice z Francie byly vzhledem k ekonomické síle země relativně nízké. Podobný objem prostředků investovala do Turecka třeba Belgie, mnohem více Nizozemí, přestože jde o země s nižší ekonomickou silou.9 Pokud bychom se podívali dále do historie, tak za největší objem tureckých PZI od roku 19801 0je odpovědné Německo. Německo-turecké obchodní vazby jsou velmi těsné. Turecko totiž představuje 17. nej významnější zemi pro německý export.11
Samozřejmě i zde se projevila globální krize, která zpomalila tureckou ekonomiku, HDP se podle dostupných dat propadl o skoro šest procent, nicméně v následujících dvou letech se očekává velice rychle zotavení.1 2
Mezinárodní obchod ovlivňuje také politické vztahy mezi státy, proto se pokusím popsat obchodní styky Turecka se státy Unie. Evropská sedmadvacítka představuje hlavního obchodního partnera pro Turecko. Do zemí Unie plyne skoro polovina tureckého exportu a více než třetina tureckého dovozu pochází z E U .1 3 Naopak pro Unii nepředstavuje Turecko natolik důležitého obchodního partnera. Tři procenta z celkového dovozu do zemí E U a něco
9 CIA-THE W O R L D F A C T B O O K , Country comparison GDP. [online]
1 0 T H E F E D E R A L FOREIGN OFFICE ( G E R M A N Y ) , Turkey, [online]
1 1 STATISTICHES B U N D E S A M T , Foreign Trade, p. 1.
1 2 EUROSTAT, Real GDP growth rate, [online]
1 3 E U R O P E A N COMMISSION - T R A D E . Turkey: E U Bilateral Trade and Trade with the World, p.5.
přes čtyři procenta evropského vývozu reprezentují mezinárodní obchod s Tureckem. Pokud se podíváme na jednotlivé evropské státy, Turecko nejvíce exportuje do Německa, pak do Velké Británie. Francie je až pátá v pořadí, po Itálii a Spojených arabských emirátech.
Z Ruska míří do Turecka nejvíce dovozů, druhým nej větším importérem je Německo.1 5
Ze zmíněných informací vyplývá, že nejméně těsné obchodní vztahy má Turecko s Francií. Naopak ze vstupu Turecka do Evropské unie by profitovala Velká Británie, která prostřednictvím přímých zahraničních investic získala podíl v tureckých podnicích a také Německo, které sice již nyní vyváží mnoho zboží do Turecka, ale zlepšením životní úrovně a kupní síly Turků se rozšíří také německé exportní možnosti. Celní unie mezi státy E U a Tureckem sice již funguje, nicméně obchod je stále omezován využíváním administrativních bariér v obchodě.
Co se týče hlavních makroekonomických indikátorů, Turecko patří mezi rozvíjející se země. Proto v porovnání s ostatními evropskými státy si zde můžeme všimnout vysokého podílu zaměstnaných pracujících v zemědělství nebo nízkého ITDP na obyvatele. Turecký ITDP na obyvatele tvoří 45 %1 6 průměru Evropské unie. Nižší hodnoty tohoto ukazatele má jenom Bulharsko a Rumunsko. Přes postupný pokles zaměstnanosti v tureckém zemědělství je dnes v tomto sektoru stále zaměstnáno skoro dvacet čtyři procent pracujících.1 7 Jen pro srovnání uvedu, že v době vstupu Řecka do E U se podíl zaměstnanosti Reků v zemědělství pohyboval kolem třiceti procent.18
Nezaměstnanost v Turecku se pohybuje nad deseti procenty, což v současné době příliš nevybočuje z evropského průměru, který se deseti procentům blíží. Nicméně, kvůli relativně vysokému zdanění příjmů se mnoho pracovníků nechává zaměstnávat na černo. Je odhadováno, že kolem třiceti až padesáti procent soukromé výroby probíhá neoficiálně, aby se zaměstnanci i zaměstnavatelé vyhnuli placení daní.1 9
1.2 Geopolitický význam Turecka
Ze samotné polohy Turecka vyplývá několik strategických výhod. Turecko kontroluje úžiny Dardanely a Bospor, které umožňují spojení mezi Černým a Středozemním mořem. Přes Turecko vedou dopravní cesty, které spojují Evropu s těžišti ropy a zemního plynu v oblasti
1 4 Ibid, p . l .
1 5 CENTER FOR STRATEGIC A N D INTERNATIONAL STUDIES, Turkey's Top Trading Partners, [online]
1 6 EUROSTAT, GDP per capita in PPS. [online]
1 7I M R O H O R O G L U , A. - I M R O H O R O G L U , S. - U N G O R M , Agricultural Productivity and Growth in Turkey, p. 23.
1 8 Ibid
1 9 K A V A L S K Y , B., The World Bank in Turkey, 1993-2004 : an IEG country assistance evaluation, p. 27.
Kaspického moře. Dominantní roli v Kaspickém regionu hraje ovšem Rusko.2 0 Čtvrtina dodávek ropy a zemního plynu do E U pochází právě z Ruska, které, jak se ukázalo během sporu o cenu plynu s Ukrajinou,2 1 může být nejistý obchodní partner. Přijetím Turecka by se snížila evropská závislost na ruské ropě.
Turecko iniciovalo v roce 1992 vznik Organizace Cernomořské ekonomické spolupráce (Black Sea Economic Cooperation-BSEC), která sdružuje země z oblasti Černého moře (Řecko, Rusko, Albánie, Arménie, Bulharsko, Rumunsko, Azerbajdžan, Moldávie, Srbsko, Ukrajina, Gruzie a Turecko) 2 2 za cílem zajištění stability v regionu skrze ekonomickou spolupráci. Evropská unie se angažovala v regionu vytvořením Cernomořské synergie (Black Sea Synergy-BSS) v roce 2007. Tento projekt, který prosazovalo zejména Německo během svého předsednictví, má podobné cíle jako BSEC, zamezit konfliktům mezi zeměmi podporou ekonomického rozvoje.2 3 Nicméně, tyto snahy se prozatím ukázaly jako neúčinné, protože státy černomořského regionu se stále dostávají do závažných sporů, čehož jsme mohli být svědky v roce 2008 při rusko-gruzínském konfliktu.
Vstupem Turecka by E U kontrolovala velkou část černomořského pobřeží a mohla by přispět k větší politické stabilitě v regionu, protože by mohla působit jako rovnocenný vyjednávači partner k Rusku. Zatímco tento efekt může být diskutabilní, pokud bude Černé moře z velké části pod správou E U , dopravní cesty budou bezpečnější, znečištění Dunaje a Černého moře bude lépe kontrolovatelné a zlepší se spolupráce při boji proti obchodu s drogami, zbraněmi a bílým masem, který sužuje tento region.2 4 Význam kontroly Černého moře pro Evropskou unii spočívá hlavně v přístupu k energetickým zdrojům Kaspického moře.
Pro snížení závislosti na dovozech plynu a ropy z Ruska byl vybudován ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan. Tento ropovod vede z Kaspického moře přes Azerbajdžan, Gruzii a Turecko. Většina dodávek z tohoto ropovodu by měla směřovat do Evropy.2 5 Přes Turecko do Rakouska by měl být postaven také další ropovod Nabucco, nicméně osud tohoto projektu je zatím nejasný, protože v současnosti bylo opět posunuto datum, kdy byl měl být ropovod uveden do provozu. Nabucco, které má snížit závislost Evropské unie na ruské ropě, by mělo
2 0 HONOMICHL, J., Boj o kaspickou ropu. [online]
2 1 Na přelomu let 2008 a 2009 Rusko zastavilo dodávky plynu do Ukrajiny, což mělo přímý dopad na zásoby energie v několika členských státech EU.
2 2 ORGANIZATION OF T H E B L A C K SEA COOPERATION, Member states, [online]
2 3 F E D E R A L FOREIGN OFFICE ( G E R M A N Y ) , Black Sea Region: New Challenges and Oppourtunities for Regional Cooperation, [online]
2 4 L A C I N E R , S., European Union with Turkey: the possible impact of Turkey's membership in European Union, p. 41.
2 5 E U R A C T I V , Ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan oficiálně spuštěn, [online]
začít fungovat až v roce 2018. Konkurentem Nabucca je ropovod Jižní proud vedoucí z Ruska přes Bulharsko do Slovinska a Rakouska. Objevily se i návrhy na spojením obou ropovodů, čímž by nabouralo záměr dosažení menší závislosti na ruské ropě. Na projektu Jižního proudu spolupracuje ruský podnik Gazprom s italskou energetickou společností, Eni.
Za druhého konkurenta se dá považovat rusko-německý ropovod Severní proud, který po dokončení v roce 2012 umožní přesun ropy z Ruska přes Baltské moře do německého Greifswaldu.2 7 Německá kancléřka Angela Merkelová musela v Evropské unii obhajovat stavbu tohoto ropovodu před baltskými státy a Polskem, které nebyly této iniciativě nakloněny. Vidíme tedy, že v oblasti zajištění strategických energetických zdrojů jako je ropa pro Evropskou unii jsou turecké a německé zájmy do jisté míry2 8 protichůdné.
Jako argument proti přijetí Turecka do Unie bývá někdy zmiňován fakt, že by E U měla hranice s zeměmi jako je Irák nebo Írán a stala by se součástí politicky nestabilního regionu Blízkého východu.2 9 Nicméně, zaprvé, již přistoupením Kypru se E U velice přiblížila Sýrii. Zadruhé, problémy jako palestinsko-izraelský konflikt, válka v Iráku nebo situace v Íránu se E U přímo dotýkají, aniž by Unie musela mít hranice s jednou z těchto zemí.
Turecko udržuje relativní dobré vztahy se všemi svými sousedy i dalšími zeměmi Blízkého východu. Přes určité problémy v minulosti, například se Sýrii, se dnes drží politiky „dobrých sousedských vztahů" (zero problems with the neighbours).30 Turecko je také jednou z mála zemí, které udržují dobré mezinárodní vztahy s oběma stranami palestinsko-izraelského konfliktu.3 1 Této situace by mohla využít Evropská unie k posílení role Turecka jako prostředníka při vyjednávání sporů mezi zeměmi. Silnější vyjednávači pozice Turecka podpořená E U by stavěla Turecko do role velmoci v blízkovýchodním regionu a pomohla by stabilizovat politickou situaci vyplněním mocenského vakua, které působí jako destabilizující prvek. Příkladem, kdy se Turecko osvědčilo jako ideální prostředník k vyjednávání mezi státy Blízkého východu může být zmírnění napětí mezi zástupci Izraele a Sýrie v roce 2008,3 2 pomoc při jednání mezi Afghánistánem a Pákistánem nebo během krize vzniklé po prezidentských volbách v Libanonu.3 3
2 6 E U R A C T I V , Oettinger says Nabucco may be delayed, [online]
2 7 NORD S T R E A M , Pipeline Route, [online]
2 8 Lze polemizovat o tom, jestli jsou ropovody Severní proud a Nabucco konkurenční projekty nebo jestli Evropská Unie potřebuje oba.
2 9 Pojem Blízký východ není vykládán vždy stejně. Někdy je mezi Blízkovýchodní státy zařazováno Turecko, jindy nikoli.
3 0 L A C I N E R , S., European Union with Turkey: the possible impact of Turkey's membership in European Union, p. 45
3 1 Ibid, p.54.
3 2 INDEPENDENT COMMISSION O N T U R K E Y , Turkey in Europe Breaking the Vicious Cirle, p. 26.
3 3 Ibid
Navíc turecká demokracie může působit jako vzor pro ostatní muslimské státy, které procházejí procesem přeměny z autoritativních režimů na demokratické. V turecké demokracii leží potenciál k rozšíření demokratické kultury do muslimského světa a vstup Turecka do Unie zajisté pomůže k snížení islámského extremismu na světě.3 4 Mezi hlavní faktory, které pomohly demokratizačnímu procesu v Turecku, patří perspektiva členství v Unii. Neúspěch snahy vstoupit do E U by tedy mohl oslabit nebo zvrátit demokratizační proces nejen v samotném Turecku, ale i v dalších muslimských státech. Důležitou roli Turecka mezi muslimskými státy dokazuje také to, že „mnoho nej vyšších představitelů muslimských zemí, intelektuálů a názorových vůdců považuje jednání E U s Tureckem za ukazatel přístupu Evropy k celému islámskému světu."3 5
Kromě Blízkého východu udržuje Turecko velice dobré vztahy se státy Střední Asie a zakavkazskými3 6 republikami.3 7 Turecko může poskytnout snadný přístup evropských států na trhy zemí Střední Asie, jelikož nej větší firmy na tomto území mají své sídlo v Turecku,3 8protože Turecko a středoasijské republiky spojují silné jazykové a etnické vazby.3 9
V případě že by selhalo mírové řešení konfliktu v těchto regionech, Turecko disponuje druhou největší armádou mezi členy N A T O4 0 a mohlo by jménem E U zasáhnout rychleji a s menšími náklady. Navíc pokud by Turecko bylo členem N A T O i E U zároveň, posílila by spolupráce těchto dvou organizací v bezpečnostní politice a snížilo by se riziko rozdílných přístupů obou organizací v budoucích mezinárodních konfliktech.
Podle Özdemira by turecké členství v E U mělo také pozitivní vliv na řecko-turecké vztahy.41 Soupeření Turecka a Řecka o území Balkánu a Malé Asie má dlouhou historii. Po rozdělení hranic po první světové válce došlo mezi oběma zeměmi k masovým přesunům obyvatelstva. Rekové žijící na tureckém území byli donuceni k repatriaci a stejný proces potkal Turky žijící v Řecku. Ani vstup obou zemí do Severoatlantické aliance neznamenal konec sporů. V roce 19744 2 vedla řecká junta puč proti kyperskému prezidentovi s cílem sjednotit tento ostrov s Řeckem. Na ochranu turecké menšiny vyslalo Turecko na Kypr své
3 4 L A C I N E R , S., European Union withTurkey: the possible impact of Turkey s membership in European Union p. 43
3 5 INDEPENDENT COMMISSION O N T U R K E Y , Turkey in Europe Breaking the Vicious Cirle, p. 27.
3 6 L A C I N E R , S., European Union with Turkey: the possible impact of Turkey s membership in European Union p. 65
3 7 Turecko-arménské vztahy byly v minulosti spíše nepřátelské, ovšem v poslední době lze sledovat postupné zlepšování vztahů i s touto zakavkazskou republikou.
3 8 INDEPENDENT COMMISSION O N T U R K E Y , Turkey in Europe Breaking the Vicious Cirle, p. 29.
3 9 Ibid, p. 45.
4 0 NI§ANCI, §., Turkey 's Role in N A T O in Post-Cold War Security Environment, p. 2-3.
4 1 GRIFFITHS, R.T. - ÖZDEMIR, D., Turkey and the E U enlargement: processes of incorporation. p. 166.
4 2 Kypr dříve patřil pod Osmanskou říši. Od roku 1925 do roku 1960 byl britskou kolonií.
jednotky. Po pádu řecké junty došlo k rozdělení ostrova na řeckou a tureckou část Turecko řeckou část Kypru (Kyperskou republiku) neuznává a pro lodě z řeckého Kypru zůstávají turecké přístavy uzavřené. To by bylo v rozporu se zásadou volného pohybu zboží mezi členskými státy, jakmile by Turecko přistoupilo do Unie. Ovšem již nyní je toto jednání v rozporu s dohodu o celní unií mezi členskými státy a Tureckem. Podle údajů o vojenských výdajích Řecka a Turecka lze aspoň v některých obdobích sledovat synchronizovaný pokles a vzestup těchto výdajů, což ukazuje na závody ve zbrojení mezi oběma zeměmi.4 4 Členství obou zemí v Evropské unii by pomohlo snížit riziko budoucího konfliktu stejně jako tomu bylo v případě Německa a Francie, které v minulosti soupeřily o dominanci nad evropským kontinentem, ale nyní je válka mezi nimi takřka nemyslitelná. Recko-turecké vztahy paradoxně zlepšilo zemětřesení v roce 1999, které zasáhlo obě země.4 5
Situaci na Kypru před vstupem do E U měl vyřešit „ Annanův plán."4 6 Generální tajemník OSN Kofi Annan v něm představil svou myšlenku na sjednocení řecké a turecké části ostrova. Obě strany se k němu měly vyjádřit v referendu před vstupem do E U . Zatímco kyperští Turkové, kteří tvoří pětinu obyvatelstva ostrova, vyjádřili svůj souhlas, kyperští Rekové se postavili proti. Do Unie vstoupil sice celý ostrov Kypr, ale evropské právo bylo na území, kde žijí kyperští Turci suspendováno.4 7 Annanův plán však nebyl smeten ze stolu úplně. Nedávný vůdce kyperských Turků Mehmet A l i Talat a prezident Kyperské republiky Demetris Christofias jednali o jeho možném uvedení v platnost. Budoucnost Kypru může negativně ovlivnit změna na pozici vůdce kyperských Turků po volbách zjara 2010.4 8 V těchto volbách totiž prohrál Mehmet A l i Talat nad Dervi§em Erogluem. Vítězný Eroglu se stavěl k myšlence sjednoceného Kypru spíše skepticky.
1.3 Historie přístupových jednání s Tureckem
Již od svého založení se Turecká republika snažila stát se součástí mezinárodních uskupení, které sdružovaly v té době především státy západní Evropy. „Turecko patřilo mezi zakládající členy OSN, je členem N A T O (od roku 1952), Rady Evropy (od roku 1949), OECD (od roku 1961)."49 V roce 1959 podalo svou první přihlášku do tehdejšího Evropského hospodářského
4 3 OTÁHALOVÁ, K . , Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů, [online]
4 4 GRIFFITHS, R.T. - ÖZDEMIR, D., Turkey and the E U enlargement: processes of incorporation, p. 165.
4 5 INDEPENDENT COMMISSION O N T U R K E Y , Turkey in Europe Breaking the Vicious Cirle, p. 25.
4 6 EUROSKOP, Kypr. [online]
4 7 INDEPENDENT COMMISSION O N T U R K E Y , Turkey in Europe Breaking the Vicious Cirle, p. 20.
4 8 M O R E L L I , V . - M I G D A L O V I T Z , C , European Union Enlargement: A Status Report on Turkey's Negotiations, p. 2-3.
4 9 E U R A C T I V , Turecko, [online]
společenství (EHS). Začlenění Turecka do těchto mezinárodních organizací Západu znamenalo hlavně získání dalšího spojence ve studené válce proti Rusku.
V roce 1963 byla mezi Tureckem a EHS podepsána Ankarská dohoda. Tato asociační smlouva se soustředila na ekonomickou spolupráci skrze celní unii a volný pohyb pracovní síly mezi oběma stranami.50 Detailní plán zavedení celní unie byl ovšem schválen až v roce 1973 v Dodatkovém protokolu. Zpoždění bylo zaviněno zejména neochotou z turecké strany při snižování dovozních cel a proměnlivou politickou situací v Turecku.5 1
Jednání s EHS, která do té doby probíhala podobně jako s dalšími zájemci o členství v E U , Řeckem, Španělskem a Portugalskem, byla zastavena kvůli turecké invazi na Kypr v roce 1974. Obnovení jednání v roce 1980 nepřineslo žádné výsledky, stejně jako oficiální žádost o plné členství Turecka v EHS podaná v roce 1987, která byla zamítnuta z důvodů malé ekonomické a politické stability Turecka a přetrvávajících sporů o Kypr s Řeckem.5 2 Vstup Řecka do Evropské unie v roce 1981 prakticky znamenal zajištění veta proti tureckým snahám o přijetí do Unie.
Další turecké naděje na vstup se upínaly k summitu v Lucemburku roku 1997, kde se projednávalo přistoupení dalších dvanácti států. Tato dvanáctka se stala kandidátskými zeměmi a později se připojila k Unii vletech 2004 a 2007. Na rozdíl od Turecka, které se kandidátskou zemí nestalo, přestože tehdejší turecká premiérka Tansu Cillerová vyhrožovala vetováním vstupu České republiky, Polska a Maďarska do Severoatlantické aliance.5 3 Proti přijetí Turecka nejvíce vystupovalo Německo a Řecko, zatímco jejich postoj se setkával s nej větší kritikou ze strany Itálie, Velké Británie5 4 a také Spojených států. Přístup Řecka změnilo zemětřesení v roce 1999. Trvalé řecké veto se tehdy změnilo v podporu Turecka při summitu E U v Helsinkách,5 5 kde byl Turecku přidělen status kandidátské země. V Německu byl kancléřem zvolen předseda socialistů Gerhard Schröder a také zastánce vstupu Turecka do Unie, což zajistilo i německý souhlas.
Během britského předsednictví, v říjnu roku 2005, byla otevřena přístupová jednání s Tureckem. 5 6 Schválení vyjednávacího rámce předcházel proces screeningu, kdy je srovnávána kompatibilita tureckých zákonů s evropským právem (acquis communautaire.) Kromě splnění kodaňských kritérií byly do vyjednávacího rámce zahrnuty další tři podmínky
5 0 ÖNI§, Z., Luxembourg, Helsinki and Beyond: Towards an Interpretation of EU-Turkey Recent Relations, p.
467.
5 1 GRIFFITHS, R.T. - ÖZDEMIR, D., Turkey and the E U Enlargement: Processes of Incorporation. p. 19.
5 2 A R I K A N , H , Turkey and the EU: an Awkward Candidate for E U Membership?, p. 76.
5 3 GRIFFITHS, R.T. - ÖZDEMIR, D., Turkey and the E U Enlargement: Processes of Incorporation. p. 27.
5 4 ÖNI§, Z., Luxembourg, Helsinki and Beyond: Towards an Interpretation of EU-Turkey Recent Relations, p.
470
5 5 Ibid, p. 472.
5 6 N E A L , L., The Economics of Europe and the European Union, p. 262.
pro vstup. Zaprvé. Turecko má vyvinout jednoznačnou snahu na dobrých sousedských vztazích (Řecko a Arménie) a urovnat veškeré spory o hranice. Zadruhé, Turecko má přispět k vyřešení situace na Kypru. Zatřetí, Turecko má splnit závazky plynoucí z Asociační dohody (Ankarská smlouva) a Doplňkového protokolu.5 7 Poslední podmínka se dotýká právě zapojení Kypru do celní unie mezi Unií a Tureckem. Ve vyjednávacím rámci bylo rovněž stanoveno, že jednání s Tureckem mají otevřený konec čili nemusí nutně skončit vstupem Turecka do Unie. Zároveň mohou být jednání pozastavena v případě závažného a trvalého porušení demokracie, základních lidských práv a svobod, nebo zákonů, na kterých je Unie založena.5 8 Těmito ustanovením se liší od smluv, které byly v minulosti sepsány s jinými kandidátskými zeměmi.
Vyjednávači rámec je v případě Turecka rozdělen do 35 kapitol podle oblastí, které jsou zkoumány (právo usazování a volný pohyb služeb, finanční služby, zemědělství a rozvoj venkova apod.).59 Každý členský stát Unie má právo vetovat zahájení a uzavření jednotlivých kapitol.6 0 Pro otevření každé kapitoly je nutné dosáhnout určitého stupně hodnocení- benchmarku. Po uzavření všech kapitol je sepsána přístupová smlouva, kterou musí schválit Evropský parlament, Komise i Rada a poté se daná země stane členem Unie.6 1 V současnosti byla uzavřena pouze jedna kapitola, věda a výzkum. Třináct kapitol zůstává otevřených.
Jednání se zkomplikovala kvůli neochotě turecké strany uznat samostatnost Kypru. Přestože v červenci 2005 Turecko podepsalo smlouvu o rozšíření celní unie o deset nově přistoupivších států, tedy včetně Kypru, turečtí zástupci dementovali, že by tento úkon znamenal uznání Kypru a turecká přístaviště zůstala pro kyperské lodě uzavřená.6 2
Kypr protestoval při otevření osmi kapitol, které se vztahují k přeshraniční aktivitě mezi členskými zeměmi E U (Volný pohyb zboží, Právo na provozování a poskytování služeb, Finanční služby, Zemědělství a rozvoj venkova, Rybářství, Dopravní politika, Celní unie a Vnější vztahy).6 3 Nakonec bylo otevření těchto kapitol odloženo z rozhodnutí Rady E U čili oficiálně otevření kapitol neblokuje Kypr. Dalších pět kapitol (Zemědělství, Strukturální a regionální fondy, Hospodářská a monetární unie, Finanční a rozpočtová opatření a Instituce) je blokováno Francií jako splnění slibu tehdejšího kandidáta na francouzského prezidenta
CHRISTENSEN, M . B . , EU-Turkey Relations and the functoning of the E U , p. 7.
E U R A C T I V , EU-Turkey Relations, [online]
EVROPSKÁ KOMISE, Vztahy EU-Turecko. [online]
Kapitoly mohou být také dočasně uzavřeny s tím, že se počítá s jejich otevřením do budoucna.
CHRISTENSEN, M . B . , EU-Turkey Relations and the functoning of the E U , p. 6.
HUGHES, K., Prospects for EU-Turkey Accession Talks: New Momentum or Dying out? p. 46.
E U R A C T I V , Turkey's Accession and Cypru, [online]
Nicolase Sarkozyho, že nevpustí Turecko do Unie. Dohromady je zablokováno dvanáct kapitol, protože kapitola Zemědělství a rozvoj venkova je zároveň blokována Francií i Radou.
Vyjednávání za tureckou stranu původně vedl ministr zahraničí A l i Babacan, ovšem začátkem roku 2009 turecký premiér jmenoval Egemena Bagise do nově vytvořené funkce vyjednavače pro přistoupení.
Jakých pokroků a reforem dosáhlo Turecko na cestě ke členství v Evropské Unii?
V posledních deseti letech bylo schváleno několik ústavních změn, které rozšiřují záruky pro dodržování základních lidských práv a svobod. V roce 2004 byl zrušen trest smrti.6 5 V rámci demokratizačních balíčků z let 2002 a 2003 byla přiznána menšinám práva v kulturní a jazykové oblasti.6 6 Do té doby Kurdové nemohli používat svůj mateřský jazyk na veřejnosti ani nemohli dávat svým dětem kurdská jména. Minulý rok zahájila vysílání první kurdská televize na území Turecka.6 7 Ve stejném roce rovněž došlo k obnovení diplomatických vztahů mezi Arménií a Tureckem a otevření hranic mezi oběma sousedy.68
Byla přijata řada nových zákonů, které se snaží reformovat veřejnou správu, daňový systém, finanční kontrolu nebo pozici centrální banky.6 9 V minulém roce také turecká vláda schválila zákon na zrušení pravomocí vojenských soudů soudit civilní občany a nařídila soudit členy armády v době míru u civilních soudů.7 0
V tureckém zákonodárství j sou ovšem nadále přítomny zákony, které nejsou slučitelné s evropským právem. Článek 301 tureckého trestního zákoníku omezuje svobodu projevu.
Každá urážka tureckého národa nebo Turecké republiky je klasifikována jako trestný čin s dobou odnětí svobody od 6 měsíců do 2 let.7 1 Tento zákon prakticky znemožňuje jakoukoli kritiku turecké vlády, soudů a dalších státních institucí. Podle tohoto zákona byl zakázán provoz internetového serveru youtube.com, poté co se zde objevila videa zesměšňující bývalého tureckého prezidenta Kemala Atatúrka. Svobodu projevu také podkopalo soudní řízení s mediální skupinou Dogan. Daňoví správci při finanční kontrole udělili této firmě velice vysoké, téměř likvidační pokuty,7 2 které měly zřejmě odradit médium od kritických reportáží o turecké vládní straně. Nedávno byla mediální skupina Dogan osvobozena od jedné
6 4 HUGHES, K., Prospects for EU-Turkey Accession Talks: New Momentum or Dying out? p. 46.
6 5 GRIFFITHS, R.T. - ÖZDEMIR, D., Turkey and the E U Enlargement: Processes of Incorporation, p. 96.
6 6 Ibid, p. 99-100.
6 7 INDEPENDENT COMMISSION O N T U R K E Y , Turkey in Europe Breaking the Vicious Cirle, p. 24.
6 8 KÜHNHARDT, L., The E U and the Cyprus Conundrum, p. 6.
6 9 Například: Public Financial Management and Control (2003), Corporate Income Tax Law (2006), Law on Organization and Tasks of Presidency of Revenue Administration (2005), Municipal Law (2005) atd.
7 0 INDEPENDENT COMMISSION O N T U R K E Y , Turkey in Europe Breaking the Vicious Cirle, p. 16.
7 1 K A R C I L I O G L U , K . , Article 301 of the Turkish Criminal Code Ammended. [online]
7 2 COMMISION OF T H E E U R O P E A N COMMUNITITES, Turkey: 2009 Progress Report, p. 18.
pokuty, ovšem stále s ní probíhá další soudní řízení. Turecký právní systém tedy ještě není v souladu s evropským právem.
1.4 Ekonomický vývoj a mezinárodních vztahy Francie, Německa a Velké Británie od 2. poloviny 20. století
Z druhé světové války vyšly Francie a Velká Británie jako vítězové, zatímco poražené Německo bylo rozděleno do čtyř okupačních zón pod nucenou správu Spojených států, Ruska, Francie a Británie. Turecko během války zachovávalo neutralitu a v roce 1945 vyhlásilo válku Německu, takže se nakonec ocitlo na straně vítězů. Válka ochromila hospodářství všech zúčastněných evropských států a bylo nemyslitelné, aby poválečnou obnovu opět financovaly poražené státy skrze vysoké reparace, pokud se historie neměla opakovat. Vítězové museli zajistit zotavení svých vlastních ekonomik a současně podpořit i obnovu zničeného Německa.
Hybnou silou evropské integrace se stala potřeba kontrolovat německý uhelný a ocelářský průmysl, aniž by vítězné mocnosti musely omezovat německou státní suverenitu.73 Uhlí a ocel v té době představovaly stejně strategickou surovinu jakou je dnes ropa.
Řešením se stalo založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1952.
Iniciativa vycházela hlavně z francouzské strany, protože francouzským cílem byla preventivní kontrola německého rozvoje.7 4 Mezi další členy patřilo samozřejmě Německo, dále potom země Beneluxu a kvůli těsným obchodním vztahům s Francií také Itálie. Británie se rozhodla zůstat mimo, protože krátce po válce zestátnila výrobu uhlí i oceli7 5, a tudíž by se musela vzdát kontroly nad cenou a vyráběným množstvím těchto komodit, protože liberalizace obchodu v těchto odvětvích byla náplní ESUO. ESUO se později přeměnilo na Evropské hospodářské společenství, které rozšířilo oblast spolupráce mezi šesticí svých členů z uhelného a ocelářského průmyslu na celní unii v roce 1968.7 6 Součástí liberalizace obchodu mezi členskými státy se staly i zemědělské produkty, které většinou při podobných dohodách zůstávaly stranou.
Velká Británie, jejíž obchod se orientoval spíše na partnery z oblasti Commonwealthu, se rozhodla iniciovat konkurenční projekt, který prosazoval nižší úroveň integrace, vytvoření zóny volného obchodu mezi evropskými státy. V roce 1959 tedy spolu se Švédskem, Norskem, Dánskem, Švýcarskem, Rakouskem a Portugalskem založili Evropskou zónu volného obchodu (ESVO).7 7 Nicméně, rozpadem britského koloniálního impéria v průběhu
7 3 N E A L , L., The Economics of Europe and the European Union, p. 35.
7 4 F I A L A , P. - PITROVÁ, M . Evropská unie, s. 45.
7 5 Ibid, p. 36.
7 6 EUROPA, 1960-1969 Období hospodářského růstu, [online]
7 7 P L E C H A N O V A , B., Poválečná Evropa a myšlenky sjednocení, [online]
padesátých a šedesátých let ztratila Británie mnoho obchodních styků. Proto se britské království nejdříve snažilo o sloučení organizací EHS a ESVO a po neúspěchu této snahy, kdy Německo souhlasilo, ale Francie byla proti,7 8 se rozhodlo podat přihlášku do E H S .7 9 Po dvou vetech ze strany Francie byla Velká Británie přijata až v roce 1973. K zdráhání francouzského prezidenta Charlese de Gaulla jistě přispěl i fakt, že Velká Británie s početným obyvatelstvem by získala stejné rozhodovací pravomoci jako Francie nebo Německo.
Podobné argumenty použité proti vstupu Británie dnes mluví také i proti přijetí Turecka, kde žije početná populace, která zajistí své zemi silný vliv při rozhodování v institucích EU.
Navíc dominantní mocenská pozice Francie uvnitř Unie byla kvůli neochotě k prohlubování integrace oslabena,8 0 zatímco ekonomicky prosperující Německo mohlo převzít vedoucí roli v E U . „Francie si již nemohla být jista vedoucí pozicí uvnitř ES a Británie mohla ve společenství vhodně vyvážit rostoucí ekonomickou váhu i vliv SRN."8 1
Jedním ze sporů mezi Francií, Německem a novým ostrovním členem E U se stala Společná zemědělská politika (SZP) Unie. Tato politika vyplynula jednak z potravinových krizí, které se v Evropě projevily po druhé světové válce, jednak ze silného postavení organizovaných skupin francouzských a německých zemědělců.8 2 Základními stavebními kameny SZP byly vytvoření společného trhu se zemědělskými produkty, systém stanovování cílových cen charakteristický pro jednotlivé zemědělské sektory, vývozní subvence pro evropské zemědělce a založení Evropského zemědělského podpůrného a garančního fondu,8 3 který měl sloužit k financování této politiky.
Británie patřila k zemím, které velkou část zemědělských produktů dovážejí. Díky SZP „musela dovážet potraviny z ES za vyšší ceny, než jaká byla úroveň cen produktů na světových trzích."8 4 Navíc, přestože Velká Británie ekonomicky zaostávala za průměrem tehdejších členů E U , byla nucena platit vysoké příspěvky do rozpočtu E U . V situaci, kdy drtivá většina evropských prostředků byla poskytována právě na SZP, spíše průmyslově orientovaná Británie měla z vysokých dotací pro zemědělce malý prospěch. Proto ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová roku 1984 dohodou z Fontainebleau dosáhla britského rabatu, tedy snížení britského příspěvku do SZP o dvě třetiny,8 5 zatímco zbylé členské státy
7 8 F I A L A , P. - PITROVÁ,M. Evropská unie, s. 73.
7 9 Ibid
8 0 Francie se postavila proti změně jednomyslného hlasování v Radě ministrů na většinové a odmítla další posilování pravomocí institucí E U . Francie také vystoupila z N A T O , kterého byly všichni členové E U součástí.
8 1 P L E C H A N O V A , B., Poválečná Evropa a myšlenky sjednocení, [online]
8 2 W E B B E R , D., Franco-German bilateralism and agricultural politics in the European Union:
The neglected level, p.59,
8 3 N E A L , L., The Economics of Europe and the European Union, p. 65.
8 4 F I A L A , P. - PITROVÁ, M . , Evropská Unie, s. 105.
8 5 Ibid, s. 107.
měly tento výpadek dorovnat. Německo, Nizozemí, Švédsko a Rakousko mají ale stanoven limit velikosti příspěvku při dorovnání britského rabatu, který nesmí převyšovat 25% jejich řádného příspěvku.8 6 Opodstatněnost britského rabatu byla naposledy napadena Francií v roce 2005, avšak francouzská snaha se nakonec setkala s neúspěchem.8 7 Nej větší m příjemcem podpory z této politiky je Francie, na druhém místě Německo spolu se Španělskem, a Velká Británie je pátá v pořadí.8 8 Každé další rozšiřování bude snižovat podporu starých členských zemí ve prospěch nových členů. Země, které přistoupily v roce 2004, mohly získávat pouze 25% podpory starých členských států E U . Stejné podpory jako EU15 by měli noví členové získat v roce 2013.8 9 Vstupem Turecka s velkým podílem obyvatel pracujících v zemědělství by tedy nejvíce ztratili nej větší současní příjemci podpory ze SZP, konkrétně Francie, Španělsko a Německo.
Díky úzkým obchodním vztahům mezi Francií a Německem, se ekonomiky obou zemí potýkaly se stejnými problémy nebo zažívaly období růstu ve stejném období.9 0 To je dnes ještě umocněno zastoupením obou zemí v eurozóně, zatímco Velká Británie stojí mimo.
Z historie, se dá uvést příklad ropných šoků. Zatímco první ropný šok zasáhl především Británii,9 1 dopad na Německo nebyl tak velký. Důvodem byla větší otevřenost britské ekonomiky. Naopak, druhý ropný šok Velkou Británií příliš neotřásl, protože díky nalezištím ropy v Severním moři se stala vývozcem ropy. Francie a Německo jako dovozci ropy zažily přesně opačnou situaci.9 2
Uvedu i několik příkladů ze současnosti. Transformační náklady při sjednocování Německa nepostihly pouze Spolkovou republiku, ale kvůli ekonomickým vazbám Francie k Německu i zemi galského kohouta.93 Problémy Řecka se splácením dluhu se také dotknou především zemí eurozóny, zatímco znehodnocení eura vůči libře Velkou Británii tolik trápit nemusí. Velká Británie se odlišuje od Francie a Německa i na poli mezinárodních vztahů.
Diplomacie Spojeného království se neorientuje pouze na kontinentální Evropu, ale udržuje také těsné diplomatické styky se Spojenými státy americkými. Dvoustrannost britské diplomacie se projevila například při invazi do Iráku v roce 2003, kdy britské i americké vojenské síly zahájily válku, se kterou Francie ani Německo nesouhlasily. „Irácká krize v podstatě ukázala, že Velká Británie a Francie nevidí žádné výhody ve sdílení svých
8 6 ŠÍMOVÁ,K., Britský rabat a rozpočet E U . [online]
8 7 EUROSKOP, Spojené Království v Evropské Unii. [online]
8 8 E U R A C T I V , Agriculture: In brief. [online]
8 9 JEDLIČKA, I , Společná zemědělská politika E U , p. 10.
9 0 N E A L , L., The Economics of Europe and the European Union, p. 236.
9 1 Ibid, p. 280.
9 2 Ibid, p. 285.
9 3 Ibid, p. 236.
diplomacií. Zatímco Velká Británie měla za cíl za každou cenu pokračovat ve speciálním vztahu se Spojenými státy, Francie a Německo usilovaly o opětovné potvrzení jejich politické velikosti v rámci Unie prezentováním sebe samých jako oprávněných mluvčích obyvatel Evropy."9 4
Británie rovněž může využívat poměrně dobrých vztahů se svými bývalými koloniemi, protože dekolonizace britských teritorií proběhla vesměs nenásilnou cestou. Na rozdíl od Francie, která ztratila většinu svých kolonií po krvavých střetech.9 5 Navíc tradiční spolupráce mezi Británií a Spojenými státy může ovlivňovat také přístup Britů k Turecku. Přes rozdílné postoje ke kyperské otázce nebo arménské genocidě se americko-turecká spolupráce projevila v N A T O během studené války nebo ve válce v Perském zálivu a částečně i ve válce v Iráku.
Přestože v tureckém parlamentu nebyl vydán souhlas s útokem amerických vojsk z Turecka na Irák, doprava zásob a vojenské techniky pro americké vojáky přes turecké území probíhat mohla.9 6 Na oplátku za podporu amerických vojenských akcí tureckou stranou se snaží Spojené státy prosazovat turecké členství v Evropské unii.
Posledním bodem, který hodlám analyzovat, jsou postoje zkoumaných zemí k minulým rozšířením Evropské unie. Pokud pochopíme, jaké důvody vedly jednotlivé země k přijetí nových členů, můžeme zjistit, jestli podobné výhody nabízí i přistoupení Turecka.
Německo skrze rozšíření v osmdesátých letech a v roce 2004 hledalo cestu, jak povzbudit svůj hospodářský růst. Německo zasažené ropnými šoky se ekonomicky vzpamatovalo po zavedení jednotného trhu uvnitř Evropské unie a vstupu Portugalska a Španělska, protože obě tyto události rozšířily exportní možnosti německého hospodářství. 9 7 Další útlum zažilo Německo v devadesátých letech, kdy si sjednocení západní a východní části země vyžádalo mnoho finančních prostředků. Vstup Německa na trhy střední a východní Evropy pomohl k oživení německého exportu, který překonal v roce 2004 celkový vývoz Spojených států amerických.9 8
„Francie nebyla nikdy hlasitým zastáncem rozšiřování Evropských společenství a později Evropské unie (jistou výjimku tvoří obě jižní rozšíření v 80. letech). Rozšiřování vždy vyvolávalo ve Francii (narozdíl od Velké Británie) obavy ze zploštění evropské integrace a z oslabení vlastního dominantního postavení mezi členskými státy."9 9 Francie podporovala vstup Řecka, Španělska a Portugalska, protože rozšíření trhu E U mohlo pomoci francouzské
9 4 JAŔINOVA, A., Krize v Iráku - proč není E U schopna jednotně jednat? [online]
9 5 KLÍMA, J. Dekolonizace třetího světa a její problémy, s. 6-7.
9 6 B U R W E L L , F.G., The Evolution of U.S.-Turkish Relations in a Transatlantic Context, p. 5
9 7 N E A L , L., The Economics of Europe and the European Union, p. 225.
9 8 Ibid, p. 226.
9 9 P A C H T A, L . , Rozšiřování a prohlubování Evropské unie z francouzského perspektivy: současná dilemata ve francouzské evropské politice, s. 2 .
ekonomice vzpamatovat se z ropných šoků. Velká Británie rozšiřování vítala, protože doufala, že zabrání hlubší integraci mezi členskými státy.
Vidíme tedy, že v případě exportně orientovaného Německa mělo další rozšiřování přinést ekonomický prospěch v podobě větších vývozních možností pro domácí subjekty.
Stejný motiv měla Francie u prvních dvou rozšíření v osmdesátých letech, pozdější rozšiřování Francie spíše ,trpěla' jako cenu za nastartování německé ekonomiky, se kterou je francouzské hospodářství velice těsné provázáno. Pro Velkou Británii představují noví členové E U možnost, jak odklonit Unii od hlubší politické integrace a zaměřovat se spíše na ekonomickou integraci. Tyto britské cíle by jistě naplnilo i přistoupení Turecka, jelikož turecká sociální politika je velice odlišná od standardů většiny států Evropské unie a další harmonizace zákonů v této oblasti by se stala mnohem složitější.
Jelikož mezi Tureckem a E U existuje celní unie, Německo již prakticky dosáhlo zvýhodněného vstupu na turecký trh a samotné přistoupení Turecka nepřináší v tomto ohledu až tak výraznou změnu. Ovšem zvýšením ekonomické úrovně Turecka vlivem vstupu do E U , by se rozšířily příležitosti pro německý export. Francie má těsnější ekonomické i politické vazby na své bývalé kolonie, proto je více pravděpodobné, že by za účelem posilování svého postavení mezi členskými státy spíš podporovala vstup Maroka nebo Tuniska než Turecka.
1.5 Postoje Francie, Německa a Velké Británie k možnému vstupu Turecka do EU
Na úvod uvádím, jakou podporu má vstup Turecka do Unie mezi francouzskou, britskou a německou veřejností stejně jako podporu ve všech členských státech dohromady. Z těchto údajů můžeme vyčíst, že francouzským a německým politikům přináší opozice vůči členství Turecka v Unii značný politický kapitál, zatímco ve Velké Británii situace není tak jednoznačná.
Tabulka č.2 Podpora vstupu Turecka do EU ve vybraných členských státech
Francie Německo Velká Británie EU
Pro Proti Pro Proti Pro Proti Pro Proti
1999 jaro 2 3 % 58% 24% 57% 36% 32% 29% 47%
1999 podzim 26% 59% 20% 59% 37% 3 1 % 30% 47%
2001 podzim 2 1 % 62% 3 1 % 53% 4 1 % 34% 34% 46%
2002 podzim 2 3 % 64% 28% 54% 38% 34% 32% 49%
2005 podzim 2 1 % 70% 2 1 % 74% 38% 42% 3 1 % 55%
2006 jaro 39% 54% 27% 69% 42% 39% 39% 48%
2006 podzim 22% 69% 16% 78% 30% 5 1 % 28% 59%
2008 jaro 19% 7 1 % 16% 77% 35% 49% 3 1 % 55%
Pramen: Eur obarometer, 1999 - 2008
I tento důvod mohl přispět k tomu, proč ,proturecky' orientované politiky jako Jacquesa Chiraca a Gerharda Schrodera vystřídali politici odmítající turecké členství. Ve Francii se jednalo o střídání na pozici předsedy pravicové strany Union pour un Mouvement Populaire, kdy se jím po odchodu Alaina Juppého spřízněného se Chiracem v roce 2004 stal Nicolas Sarkozy.1 0 0 V Německu došlo k vystřídání vládních stran po volbách ve stejném roce, čímž se Angela Merkelová stala spolkovou kancléřkou.
V Británii se žádná z hlavních tří politických stran (labouristé, konzervativci a liberální demokraté) neprezentuje jako odpůrce Turecka v U n i i .1 0 1 Jedinou opozicí proti přijetí Turecké republiky mezi celobritskými stranami představuje extrémní pravicová Britská národní strana (British National Party),1 0 2 jejíž program by se dal přirovnat ke v českém prostředí známější Svobodné straně Rakouska kdysi vedené Jorgem Haiderem.
Pokud Turecko nesplní stanovená přístupová kritéria, má zůstat pevně zakotveno v evropských strukturách nej silnějším možným poutem. 1 0 3 Podle Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho má toto nej silnější pouto dostat podobu privilegovaného partnerství.
Privilegované partnerství poprvé negativně definovala německá kancléřka v roce 2004 oblastmi, kterých by se Turecko neúčastnilo. Patří sem strukturální a regionální politika, SZP a volný pohyb pracovní síly, naopak s Tureckem by se počítalo pro Společnou zahraniční a bezpečností politiku. V detailnej ším rozpracování privilegovaného partnerství se hovořilo o rozšíření celní unie o nezpracované zemědělské produkty a odstranění některých bariér v obchodu, dále o spolupráci v bezpečnostní politice, soudnictví, pomoci při utváření politických institucí a podpoře parlamentári srnu a zavedení speciálního vízového systému.1 0 4 Tento koncept tedy představuje zachování ekonomických i politických vazeb bez rozhodovacích pravomocí pro Turecko, jehož hlas by byl chápan jako poradní. Turecko by bylo stále vázáno k přijetí evropských směrnic a nařízení, aniž by se mohlo podílet na jejich tvorbě. Náklady na harmonizaci s evropským právem by byly kompenzovány skrze platby ze strukturálních fondů.1 0 5 Koncept privilegovaného partnerství nebyl nikdy představen ve své úplnosti, proto zůstává otázkou, jestli by privilegované partnerství představovalo výrazný rozdíl oproti současnému stavu.
1 0 0 VAISSE, J., Slamming the Sublime Porte? Challenges in French-Turkish Relations from Chirac to Sarkozy,
p. 14,
1 0 1 M I G R A T I O N W A T C H U K , Immigration and the E U Election, [online]
1 0 2 BRITISH N A T I O N A L P A R T Y , Tory, Labour and Lib-Dem Treason: A l l Three Back Turkey's Entry into the
E U . [online]
1 0 3 E U R A C T I V , EU-Turkey Relations, [online]
1 0 4 ICENER, E., Privileged Partnership: A n Alternative Final Destination for Turkey's Integration with European
Union, p.425.
1 0 5 LEGGEWIE, C , Privileged Partnership, Less Democracy? [online]
