Celkové výsledky

Překvapivě se nepotvrdila hypotéza o větší podpoře vstupu mezi mladými Turky stejně jako hypotéza o jejich pozitivnějších a optimističtějších postojích k EU. Způsobeno to může být možným zkreslením u respondentů z organizace TGB, které se mi nepodařilo najít a odstranit.

Nicméně, tento výsledek koresponduje s trendem stále klesající podpory vstupu u turecké veřejnosti. Na počátku roku 2004 si myslelo 71 % Turků, že členství je dobrá věc, za další čtyři roky klesl tento počet na 49%. ^{1 7 0} Tuto tendenci potvrdil i můj výzkum, kdy se proti vstupu vyjádřilo 51 % dotázaných.

Důvod, proč velkou část odpůrců vstupu tvoří mladí Turci, může také ležet ve větší citlivosti v otázkách národní hrdosti, kdy mnoho mladých většinou zažilo pouze strmý hospodářský růst turecké ekonomiky a neustálé přizpůsobování se evropským normám, se kterými možná často nesouhlasí, proto si mohou myslet, že k ekonomickému rozvoji Turecka Evropskou unii vlastně nepotřebují a E U je jenom brzdí nesmyslnými směrnicemi. Naopak starší generace si spíše vzpomenou na politickou nestabilitu Turecka, změnu charakteru Evropských společenství a koneckonců také mohli sledovat ekonomický růst Portugalska, Španělska nebo i Řecka po přijetí do Unie. Mladší Turci si mohou myslet, že tyto státy byly na své současné ekonomické úrovni odjakživa, zatímco starší Turci mohli vidět, že před vstupem do E U byla zmíněná trojice srovnatelná spíše s Tureckem než se zakládajícími členy Unie.

Potvrdila se hypotéza o vyšší podpoře vstupu u skupiny vzdělanějších v problematice turecko-evropských vztahů i o pozitivnějších a optimističtějších postojích této skupiny vůči EU. Jinými slovy akademičtí pracovníci i státní úředníci nejvíce podporovali vstup do E U , předpokládali nejbližší termín vstupu Turecka do E U , viděli nejčastěji pozitivní vliv vstupu na řecko-turecké vztahy, nejčastěji souhlasili s prospěchem turecké i evropské strany ze vstupu. Akademičtí pracovníci nejčastěji ze všech skupin rozčleněných podle povolání

no P E Ť K O V Á , L . , Turkey's E U Membership and the Public Opinion, p. 6.

souhlasili se vstupem dalších států do E U , u státních úředníků byl tento postoj také velice častý. Obě skupiny patřily k jedněm z těch, které nejméně vnímaly kurdskou otázku jako vnitřní záležitost Turecka a také nejvíce souhlasily se snahou Unie o zabránění diskriminace Kurdů v Turecku.

Zřejmě není překvapující, že se potvrdila i hypotéza o optimističtějších a pozitivnějších postojích příznivců vstupu k Evropské unii. Prakticky to šlo vidět ve všech zkoumaných otázkách. Proto zdůrazním některé spíše zarážející výsledky. V souhlasu s tvrzením, že E U zachází s Tureckem nespravedlivě a stanovuje si stále nová kritéria se příliš nelišili příznivci od odpůrců vstupu. S tímto tvrzením souhlasilo dokonce 44,7 % příznivců vstupu. Také více než pětina příznivců vstupu nevěří, že se Turecko někdy stane členem E U . Domnívám se že tato fakta ukazují na malou důvěru v E U jako politickou instituci mezi příznivci vstupu, zatímco hlavním důvodem pro vstup jsou spíše ekonomické zájmy. To nepřímo naznačuje i odpověď respondentů na otázku, kde spatřují rozdíly mezi životem v Turecku a v EU. Největší rozdíl pro příznivce i odpůrce představovaly ekonomické podmínky.

Mezi muži a ženami jsem si nevšimla významnějších rozdílů při vyplňování dotazníku.

Přesto ženy o něco častěji podporovaly vstup a lze u nich sledovat mírně pozitivnější a optimističtější postoje k E U .

Závěr

Z teoretické části vyplývá, že vstup Turecka do Unie je z hlediska výdajů evropského rozpočtu zvládnutelný, ovšem přínos začlenění země do jednotného trhuje malý. Důvodem je při srovnání s více otevřenými východoevropskými státy, které přistupovaly v roce 2004, malá otevřenost Turecka a již fungující celní unie. Výhody lze vidět spíše ve strategické poloze Turecka, kontrole přístupu k Černému moři a snadné cestě ke zdrojům ropy a zemního plynu v oblasti Kaspického moře. Rovněž Turecko disponuje významným politickým vlivem v oblasti Blízkého východu, Zakavkazska a Střední Asie, kde může kvůli dobrým diplomatickým vztahům s většinou těchto zemí působit jako prostředník mezi znesvářenými stranami konfliktu. Zároveň může Turecko usnadňovat přístup evropských firem na trhy zemí z těchto oblastí, což platí zejména pro Střední Asii. Co se týče hrozby migrace Turků do členských států, ukázalo se, že tento problém bývá zveličován, jeho negativní důsledky nikdy nebyly prokázány a v historii E U se můžeme přesvědčit spíše o opačných dopadech na evropskou ekonomiku. Nej větším argumentem proti vstupu Turecka je z mého pohledu velká váha tohoto státu při hlasování v Radě EU.

Ze tří zkoumaných států vstupem Turecka do E U nejvíce ztratí Francie. K tomuto závěru mě vedlo několik důvodů. Francie nemá moc přímých zahraničních investic v Turecku.

Její pracovní trh je spíše rigidní, proto není příliš dobře uzpůsoben pro přiliv nové pracovní síly. Nedá se příliš očekávat, že by Francie našla v Turecku koaličního partnera při hlasování v Radě E U , proto představuje velká váha tureckého hlasu další problém. Začlenění tureckého zemědělství do SZP ukrojí další část ze zdrojů politiky, ze které získává významný objem financí také Francie. Role Francie uvnitř Unie bude oslabena, což jde proti francouzskému záměru o udržení dominantní pozice v EU. Francouzské podniky se také nepodílejí na projektu Nabucco, proto Francie není tak zainteresovaná na jeho úspěchu. Navíc podpora vstupu Turecka francouzským politikům zaručuje malou voličskou podporu.

Nejvíce získá Velká Británie. Své tvrzení bych chtěla podložit následujícími argumenty. V roce 2008 Velká Británie investovala formou PZI do Turecka nejvíce ze států EU. Zároveň její flexibilní pracovní trh nebude mít problém s případným příchodem tureckých imigrantů za prací. V Radě E U může spolu s Tureckem dosáhnout srovnatelného počtu hlasů jako Francie s Německem, které Británii v minulosti často přehlasovaly. Vstupem Turecka bude zpomalena integrace v oblasti sociální politiky, což koresponduje s britskými záměry. Ztráta zdrojů ze SZP ve prospěch Turecka nebude v případě Velké Británie tak citelná jako u Francie nebo Německa, protože ostrovní stát z této politiky čerpá méně a

zároveň britští zemědělci nejsou tak vlivnou politickou skupinou jako jejich francouzské a německé protějšky. Britská opozice vůči vstupu Turecka do E U mezi občany rovněž není tak silná jako u dalších dvou států.

V případě Německa proti Turecku mluví méně zdrojů ze SZP a strukturálních fondů pro východoněmecké regiony, silná opozice německých voličů a jejich strach z tureckých imigrantů a konkurenční projekty na výstavbu ropovodů Jižní a Severní proud. Na druhou stranu v minulosti příliv pracovní síly z Turecka německé ekonomice pomohl. Navíc právě Německo je nej větším zahraničním investorem v Turecku. Turecko je také významným cíl pro německé exportéry. Proto se domnívám, že v německém případě bude zvláště záviset na konkrétních vyjednaných podmínkách vstupu Turecka a tudíž nemohu přesně určit, jestli Německo spíše získá nebo ztratí po přijetí Turecka. Z ekonomického hlediska Německo jako významný turecký investor získá, ovšem podle voličských preferencí může být podpora tureckého členství německými politiky jejich ,politickou sebevraždou'.

Hlavním zjištěním, které přineslo provedení praktického výzkumu, je klesající tendence podpory vstupu Turecka do E U a také nízká důvěra ve spravedlivost a důvěryhodnost Evropské unie mezi příznivci vstupu. Vzhledem k tomu, že nejvyšší podpora vstupu i nej pozitivnější postoje k Unii vykazovaly dvě nejvíce informované skupiny o problematice turecko-evropských vztahů, tedy akademičtí pracovníci a státní úředníci, jednou z cest, jak obrátit veřejné mínění k vyšší podpoře členství může být organizování různých informačních kampaní o Evropské unii. Protože pokud by se v Turecku pořádalo referendum o vstupu do E U dnes, jeho výsledek není vůbec jistý. Podle údajů z ankety by se Turci připojili k Norům, kteří se vyjádřili proti vstupu své země do Unie.

Je také otázkou, do jaké míry je podpora tureckého členství v Unii spojena s podporou současné vládní strany A K P . Některé dílčí výsledky z anketního šetření totiž naznačovaly, že skupiny voličů této strany a zastánců vstupu do Unie se často překrývají. A K P je sice nej silnější stranou, která v posledních dvou volbách do parlamentu ^{1 7 1} i do místních zastupitelstev¹⁷² s přehledem zvítězila, nicméně do turecké politiky tradičně zasahuje i armáda a svůj vliv se snaží prosazovat i turecký ústavní soud. Před dvěma lety tento soud projednával zrušení A K P kvůli porušení sekulárních principů zakotvených v turecké ústavě.^{1 7 3} Nakonec došlo pouze k udělení pokuty. To ukazuje na přetrvávající nestabilitu turecké politiky, která by mohla ohrozit případné členství v E U nebo zpomalit přístupová jednání, což se v minulosti již také stalo.

1 7 1 E L E C T O R A L G E O G R A P H Y 2.0, Elections in Turkey. [online]

1 7 2 C A R K O G L U , A. Turkey's Local Elections of 2009: Results, Trends and the Future, p. 7.

1 7 3 Z A M A N , A., After the Constitutional Court Ruling: Whither Tayyip Erdogan and the A K P ? , p. 1.