F AKULTA FINANCÍ A ÚČETNICTVÍ
Katedra finančního účetnictví
Obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Hana Hadravová
VYUŽITÍ ÚČETNÍCH VÝKAZŮ PRO FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU
Pedagogické vedení: Ing. Jiří Strouhal, Ph. D.
2006
Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci zpracovala samostatně a veškerá použitá literatura a další prameny jsou uvedeny v seznamu.
V Praze, 24. července 2006 ……….
podpis autora
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji Ing. Jiřímu Strouhalovi, Ph.D., vedoucímu bakalářské práce, za jeho metodické vedení a cenné připomínky při řešení této bakalářské práce.
O
BSAH1 ÚVOD ... 1
2 ÚLOHA FINANČNÍ ANALÝZY A ANALÝZY ÚČETNÍCH VÝKAZŮ VE FINANČNÍM ŘÍZENÍ PODNIKU... 1U 3 ZDROJE DAT PRO FINANČNÍ ANALÝZU... 3
3.1 ÚČETNÍ VÝKAZY (ÚČETNÍ ZÁVĚRKA) ... 3
3.1.1 Rozvaha (bilance)... 3
3.1.2 Výkaz zisku a ztráty ... 6
3.1.3 Přehled o peněžních tocích (výkaz cash-flow)... 7
3.1.4 Přehled o změnách ve vlastním kapitálu ... 8
3.1.5 Příloha... 9
3.1.6 Harmonizace a regulace účetních výkazů v ČR ... 10
3.2 OSTATNÍ INFORMAČNÍ ZDROJE PRO FINANČNÍ ANALÝZU... 11
4 UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY ÚČETNÍCH VÝKAZŮ... 11
5 PŘÍSTUPY K FINANČNÍ ANALÝZE... 13
6 ZÁKLADNÍ TECHNIKY ANALÝZY ÚČETNÍCH VÝKAZŮ... 13
6.1 HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA ÚČETNÍCH VÝKAZŮ... 14
6.2 VERTIKÁLNÍ ANALÝZA ÚČETNÍCH VÝKAZŮ... 15
6.3 ANALÝZA FONDŮ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ... 16
6.3.1 Čistý pracovní kapitál ... 16
6.3.2 Čisté pohotové prostředky ... 18
6.3.3 Čistý peněžní majetek ... 19
6.4 ANALÝZA ZÁKLADNÍCH POMĚROVÝCH UKAZATELŮ... 19
6.4.1 Ukazatele rentability ... 20
6.4.2 Ukazatele aktivity ... 24
6.4.3 Ukazatele likvidity ... 26
6.4.4 Ukazatele zadluženosti a finanční stability ... 28
6.4.5 Ukazatele kapitálového trhu... 30
7 ANALÝZA ÚČETNÍCH VÝKAZŮ KONKRÉTNÍHO PODNIKU ... 33
7.1 CHARAKTERISTIKA PODNIKU... 33
7.2 ANALÝZA ROZVAHY PODNIKU... 34
7.2.1 Majetková struktura podniku... 34
7.2.2 Finanční struktura podniku ... 36
7.3 ANALÝZA VÝKAZU ZISKU A ZTRÁTY... 39
7.4 ANALÝZA RENTABILITY... 41
7.5 ANALÝZA AKTIVITY... 42
7.6 ANALÝZA LIKVIDITY... 43
7.7 ANALÝZA ZADLUŽENOSTI A FINANČNÍ STABILITY... 44
8 ZÁVĚR... 45
9 SEZNAM LITERATURY ... 46
1 Ú
VODCílem této bakalářské práce je popsat základní techniky rozboru účetních výkazů a pojednat tedy o elementárních metodách technické finanční analýzy.
První část práce se zaměřuje na teoretický popis těchto metod, zejména pak na horizontální a vertikální analýzu účetních výkazů, analýzu fondů peněžních prostředků a analýzu nejběžnějších poměrových ukazatelů.
Druhá část práce aplikuje tyto rozborové techniky na konkrétní výrobní podnik, kterým je Agrostroj Pelhřimov, a. s. Tato praktická část se soustředí především na analýzu rozvahy, výkazu zisku a ztráty a na výpočet ukazatelů rentability, aktivity, likvidity a finanční stability a zadluženosti tohoto podniku. Na rozdíl od teoretické části této práce jsou zde opomenuty ukazatele kapitálového trhu, neboť údaje nezbytné k jejich výpočtu nebylo možné získat. Akcie podniku Agrostroj Pelhřimov, a. s. totiž již nejsou veřejně obchodovány.
Pro omezení povoleného rozsahu této bakalářské práce zde nejsou zmíněny soustavy ukazatelů, které rovněž vychází z informací čerpaných z účetních výkazů a taktéž bývají řazeny mezi elementární metody finanční analýzy.
2 Ú
LOHA FINANČNÍ ANALÝZY A ANALÝZY ÚČETNÍCH VÝKAZŮ VE FINANČNÍM ŘÍZENÍ PODNIKUHlavní náplní finančního řízení podniku je finanční rozhodování, které bývá obvykle definováno jako činnost související s výběrem optimální varianty získávání a rozhojňování kapitálu a s jeho výhodným umísťováním a využíváním s přihlédnutím k základním finančním cílům podniku a omezujícím podmínkám. Tento proces se neobejde bez dobré znalosti podstaty řízeného jevu a jeho souvislostí s ostatními jevy. Jinými slovy, manažer potřebuje vědět, aby mohl řídit. Kvalita jeho rozhodnutí
závisí na kvalitě informací, které má k dispozici. A právě poskytování dat a informací relevantních pro řízení podniku je úkolem finanční analýzy.
Finanční analýza je formalizovaná metoda, která umožňuje dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření, majetkové a finanční situaci podniku; je rozborem stavu a vývoje financí podniku. Náplní této aktivity je vzájemně porovnat finanční data, a rozšířit tak jejich vypovídací schopnost, aby mohly být identifikovány klíčové vazby mezi nimi.
Finanční analýza vychází z údajů z minulosti, identifikuje silné a slabé stránky podniku a jejich příčiny a na základě toho vyvozuje, jaká rozhodnutí je třeba přijmout pro příznivý budoucí vývoj tohoto podniku.
Zdrojem informací k provedení finanční analýzy jsou především účetní výkazy, jakožto souhrnné výstupy hodnotící hospodaření podniku. Ty však sami o sobě nemohou poskytnout dostatečné zhodnocení jeho finanční situace. Proto se přistupuje k jejich rozboru, který obecně zahrnuje tyto tři etapy: [3]
1) analýzu, 2) syntézu,
3) formulaci závěrů.
V podstatě lze tvrdit, že celé finanční účetnictví a výkaznictví spěje k jednomu cíli, a to podat informace zásadní pro řízení podniku, což je možné právě prostřednictvím metod finanční analýzy.
Při využívání údajů z účetních výkazů pro zjištění finanční situace podniku je však potřeba si uvědomit, že v důsledku neschopnosti účetnictví zachytit určité skutečnosti, je neodráží ani tyto výkazy. Jedná se např. o: [8]
• hodnotu intelektuálního kapitálu,
• průběžné změny v hodnotě většiny aktiv – např. procesem odpisování historických cen a účtováním zásob v pořizovacích cenách dochází ke zveličení vykazovaného zisku podhodnocením odpisů a zásob v důsledku inflace,
• ekonomický příjem – přírůstek tržní hodnoty aktiv není účetně považován jako příjem, nedošlo-li k jeho realizaci při prodeji aktiv,
• náklady vlastního kapitálu, neboť stanovit tyto náklady je velice složité.
Přesto však finanční výkazy poskytují nejlepší informace, jež máme k dispozici.
Pokud si uvědomíme všechna úskalí spojená s použitím účetních výkazů, vezmeme v úvahu jejich omezení a využijeme data způsobem odpovídajícím koncepci řízení hodnoty, mohou být užitečným východiskem pro analýzu výkonnosti firmy. [8]
3 Z
DROJE DAT PRO FINANČNÍ ANALÝZU3.1 Účetní výkazy (účetní závěrka)
Dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 500/2002 Sb. je povinnou součástí účetní závěrky:
• Rozvaha (bilance),
• Výkaz zisku a ztráty (výsledovka),
• Příloha.
Nepovinnou součástí účetní závěrky je:
• Přehled o peněžních tocích (výkaz cash flow),
• Přehled o změnách vlastního kapitálu.
Všechny součásti účetní závěrky jsou pro provedení finanční analýzy relevantní. Je užitečné mít k dispozici údaje za více období, aby bylo možné posoudit trendy, které z nich vyplývají. Pro srovnání je potřebné využívat i výkazy jiných, podobných podniků.
3.1.1 Rozvaha (bilance)
Rozvaha vypovídá o finanční situaci podniku k určitému datu. Je výkazem, který shrnuje všechny transakce zaznamenané v účetnictví. Ostatní výkazy pouze
podrobněji rozvádějí určitou rozvahovou položku, nebo určitou skupinu rozvahových položek.
Rozvaha poskytuje dvojí pohled na majetek podniku. Položky levé strany zachycují majetek z hlediska jeho struktury (druhu), položky pravé strany podávají informaci o zdrojích krytí (financování) tohoto majetku.
Aktiva jsou v rozvaze pro podnikatele řazena podle stupně likvidity, a to takovým způsobem, že se postupuje od nejméně likvidních položek k nejvíce likvidním položkám. Obsahy a názvy jednotlivých položek jsou pak stanoveny tak, aby výstižně označovaly určité skupiny (druhy) majetku.
V členění aktiv se respektuje postavení majetku v reprodukčním procesu.
Rozlišujeme:
• stálá aktiva (dlouhodobý majetek), do kterého řadíme:
¾ dlouhodobý nehmotný majetek,
¾ dlouhodobý hmotný majetek,
¾ dlouhodobý finanční majetek,
• oběžná aktiva (krátkodobý oběžný majetek), do kterého řadíme
¾ zásoby,
¾ pohledávky,
¾ finanční majetek,
¾ ostatní aktiva (především účty časového rozlišení).
Aktiva také lze třídit podle časového hlediska na:
• dlouhodobá aktiva (stálá aktiva + dlouhodobé pohledávky), to jsou aktiva s dobou vázanosti a využitelnosti delší než jeden rok,
• krátkodobá aktiva, to jsou aktiva s dobou vázanosti a využitelnosti kratší než jeden rok.
Formulář rozvahy obsahuje na straně aktiv čtyři sloupce (Brutto, Korekce a Netto sloupec týkající se běžného účetního období, a Netto sloupec týkající se minulého účetního období). Ve sloupci Brutto se zachycuje ocenění jednotlivých majetkových
složek uvedených na příslušných účtech aktiv, sloupec Korekce zachycuje oprávky a opravné položky vytvořené k danému majetku, sloupec Netto pak vyjadřuje rozdíl mezi brutto hodnotou aktiv a korekcemi, tedy jejich čistou hodnotu. [10]
Pasiva (zdroje) se v podstatě podle svého původu člení do tří skupin, a to na:
• vlastní kapitál, který zahrnuje:
¾ základní kapitál,
¾ kapitálové fondy,
¾ fondy ze zisku,
¾ výsledek hospodaření minulých let,
¾ výsledek hospodaření běžného účetního období,
• cizí zdroje (závazky), do kterých řadíme
¾ rezervy,
¾ dlouhodobé závazky,
¾ krátkodobé závazky,
¾ bankovní úvěry a výpomoci,
• ostatní pasiva (především účty časového rozlišení).
Stejně jako aktiva i pasiva členíme podle časového hlediska na:
• dlouhodobá pasiva – zahrnují dlouhodobé finanční zdroje (vlastní kapitál, rezervy, dlouhodobé závazky a dlouhodobé bankovní úvěry),
• krátkodobá pasiva – zahrnují krátkodobé finanční zdroje (krátkodobé závazky, běžné bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci.
Hodnoty pasivních položek se ve výkazu vyjadřují pouze v čisté (netto) hodnotě, proto pasivní strana rozvahy obsahuje pouze dva sloupce - stav pasiv v běžném účetním období a stav pasiv v minulém účetním období.
Všeobecně se požaduje, aby rozvaha podávala informace : [3]
o funkční skladbě majetku, což vyžaduje odlišit stálá(dlouhodobá) aktiva od oběžných aktiv,
o likviditě podniku, jež vypovídá o schopnosti podniku hradit své závazky; to vyžaduje mj. vykazovat pohledávky a závazky podle zůstatkové doby jejich splatnosti,
o finanční struktuře, tj. o velikosti vlastních a cizích zdrojů,
o struktuře vlastního kapitálu v rozčlenění na interní zdroje financování, jejichž původ spočívá v tvorbě zisku, a externí zdroje vlastního financování (základní kapitál a ostatní kapitálové fondy).
Konkrétní názvy jednotlivých položek rozvahy, jejich strukturu a uspořádání upravuje příloha č. 1 vyhlášky č. 500/2002 Sb.
Z hlediska finanční analýzy má rozvaha význam především pro posouzení: [7]
• stavu a vývoje bilanční sumy,
• struktury aktiv, jejího vývoje a přiměřenosti velikosti jednotlivých položek,
• struktury pasiv a jejího vývoje s důrazem na podíl vlastního kapitálu, bankovních a dodavatelských úvěrů,
• relace mezi složkami aktiv a pasiv, jako například:
¾ velikost dlouhodobého majetku a dlouhodobých pasiv,
¾ velikost dlouhodobého majetku a vlastního kapitálu,
¾ velikost oběžných a krátkodobých pasiv,
¾ relace krátkodobého finančního majetku a krátkodobých pohledávek ke krátkodobým pasivům.
3.1.2 Výkaz zisku a ztráty
Výkaz zisku a ztráty podává informace o finanční výkonnosti podniku za určité období, sleduje, jakými položkami nákladů a výnosů je generován zisk, popřípadě ztráta. Na rozdíl od rozvahy, která je tvořena stavovými veličinami, obsahuje tento výkaz veličiny tokové, tj. náklady a výnosy nakumulované za určitý časový interval.
Tento výkaz blíže rozvádí položku zisk/ztráta za běžné účetní období, která je rozvahovou položkou.
Náklady a výnosy se třídí na provozní, finanční a mimořádné podle toho, zda pochází provozní, finanční nebo mimořádné činnosti. Ve výkazu lze použít členění nákladů a výnosů buď podle jejich druhů nebo podle účelu jejich vynaložení, resp. dosažení.
Stupňovité uspořádání položek výkazu umožňuje určit obchodní marži a zjistit výsledky hospodaření z jednotlivých činností:
• provozní výsledek hospodaření
• finanční výsledek hospodaření
• výsledek hospodaření za běžnou činnosti (získáme součtem provozního a finančního výsledku hospodaření a odečtení daně z příjmů z běžné činnosti)
• mimořádný výsledek hospodaření
• výsledek hospodaření za účetní období (získáme součtem výsledku hospodaření za běžnou činnost a mimořádného výsledku hospodaření)
Konkrétní uspořádání a označování položek výkazu zisku a ztráty stanovují přílohy č. 2 a 3 vyhlášky č. 500/2002 Sb.
Informace z tohoto výkazu se využívají především pro výpočet různých poměrových ukazatelů. Z hlediska finanční analýzy mají největší význam výnosy, tržby, provozní výsledek hospodaření, nákladové úroky, výsledek hospodaření za běžnou činnost a výsledek hospodaření za běžné účetní období. [2]
Je také užitečné sledovat strukturu výkazu, dynamiku jednotlivých položek, podíl jednotlivých položek na celkových výkonech a ve vztahu k výsledku hospodaření a srovnávat tyto charakteristiky s obdobnými podniky.
3.1.3 Přehled o peněžních tocích (výkaz cash-flow)
Účelem výkazu cash flow je podat přehled o peněžních výdajích a peněžních příjmech podniku. Cash flow není povinnou součástí účetní závěrky, přesto je většinou sestavován. Poskytuje totiž důležité informace o stavu a pohybu peněžních prostředků v podniku a je informačním zdrojem pro posouzení likvidity a platební
Platební schopnost je vyhodnocována v analýze pohybu peněžních prostředků podniku. Pro provedení této analýzy jsou relevantní tyto údaje: [10]
• kolik peněžních prostředků měl podnik k dispozici na počátku období a kolik jich má na konci,
• kolik těchto prostředků v průběhu účetního období vytvořil a kolik jich použil,
• kdo tyto prostředky vytvořil a jak byly využity.
Výkaz o peněžních tocích je strukturován do třech oblastí podle druhu činností a sledují se:
• peněžní toky z provozní činnosti, které umožňují porovnat výsledek hospodaření za běžnou činnost se skutečně vydělanými penězi,
• peněžní toky z investičních činností, které sledují relaci mezi výdaji na pořízení investičního majetku a příjmy plynoucí z prodeje investičního majetku,
• peněžní toky z finančních činností, které informují o pohybu dlouhodobého kapitálu, zejména pak o splácení dřívějších a přijímání dalších úvěrů a o peněžních tocích souvisejících s pohybem vlastního kapitálu (výplaty dividend apod.).
Většinu údajů potřebných k sestavení tohoto výkazu poskytuje účetnictví.
Uspořádání a obsahové vymezení položek výkazu upravuje § 40 a násl. vyhláška č.
500/2002 Sb.
3.1.4 Přehled o změnách ve vlastním kapitálu
Účelem přehledu o vlastním kapitálu je podat informace o zvýšení či snížení jednotlivých složek vlastního kapitálu mezi dvěma rozvahovými dny. Zvláštní důraz ukládá vyhláška věnovat vyčíslení vyplacených dividend a zdrojů, ze kterých bylo čerpáno. [10]
Přehled je stejně jako výkaz cash flow nepovinnou součástí účetní závěrky.
3.1.5 Příloha
Hlavním posláním přílohy je podat doplňující informace k rozvaze a výkazu zisku a ztráty, které jsou relevantní jak pro činnost managementu podniku, tak i pro externí uživatele, kterým tyto údaje umožňují správný úsudek a výkonnosti a finančním zdraví podniku. Příloha tedy blíže charakterizuje ekonomickou a finanční situaci podniku.
Zdrojem informací pro sestavení z přílohy jsou hlavně účetní písemnosti, popřípadě i různé doplňující dokumenty, jako například výpisy z obchodního rejstříku, osvědčení o registraci DPH apod.
Příloha nemá předepsanou formu, většinou je předkládána ve formě tabulek, grafů, doplňujících textů. Její obsah je však závazný a vymezuje ho především § 39 vyhlášky č. 500/2002 Sb. Příloha by měla obsahovat zejména: [2]
• obecné údaje, tj. charakteristiku podniku, jeho právní formu, organizační strukturu, počet zaměstnanců, kapitálové účasti apod.
• informace o používaných účetních metodách, obecných účetních zásadách a způsobu oceňování, stanovení reprodukční pořizovací ceny, vedlejších pořizovacích nákladů, opravných položek k majetku, o sestavení odpisových plánů a o použitých odpisových metodách, a hlavně o změnách způsobu odepisování, postupů účtování s uvedením důvodů těchto změn a vyčíslení jejich vlivu na majetek, závazky a výsledek hospodaření
• doplňující údaje k účetním výkazům poskytující závažné údaje týkající se dlouhodobého majetku (přírůstky, úbytky, zatížení zástavním právem), jehož tržní ocenění se může odlišovat od ocenění v účetnictví, informace o najímaném majetku, o rozdělení zisku, popř. způsobu úhrady ztráty z předchozího účetního období, o pohledávkách (hlavně po lhůtě splatnosti) a závazcích, o rezervách, výdajích na výzkum a vývoj apod.
3.1.6 Harmonizace a regulace účetních výkazů v ČR
Proces transformace české ekonomicky na tržní podmínky vedl k vytvoření nové koncepce českého účetnictví, která od 1. 1. 1993 nahradila již nevyhovující účetní soustavu. Nová koncepce byla postavena na historickém vývoji české země, kde se tradičně přijímá legislativní usměrňování účetních postupů i účetních výkazů, s novými prvky respektujícími tržní ekonomiku, požadavky (direktivy) ES, jehož přidruženou zemí se ČR stala, a některé postupy obsažené v mezinárodních účetních standardech (IAS). [10]
Základní cíl a zaměření účetnictví byly upraveny zákonem o účetnictví č. 563/1991.
Jako nejvyšší princip českého systému účetnictví je kladena zásada věrného a poctivého zobrazení skutečnosti.
Sestavování i zveřejňování závěrečných účetních výkazů je založeno na respektování všeobecně uznávaných účetních zásadách (GAAP). Základní účetní výkazy pro podnikatele a obchodní společnosti se velmi podobají vzorům účetních výkazů vydaných Radou EHS, tyto vzory jsou obsahem 4. direktivy.
Rovněž ze 4. direktivy byly přejaty principy zveřejňování účetních výkazů a jejich ověřování auditorem. Struktura a forma konsolidovaných účetních výkazů je upravena v 7. direktivě EHS.
Aby byly účetní výkazy mohly úspěšně plnit svoje poslání informačního zdroje pro finanční analýzu, musí kromě legislativních parametrů také splňovat určité kvalitativní charakteristiky jako je srozumitelnost, významnost, spolehlivost a srovnatelnost. Spolehlivost zahrnuje řadu dalších kvalitativních charakteristik.
Podrobnější rozvedení této problematiky však není předmětem této práce.
3.2 Ostatní informační zdroje pro finanční analýzu
Kromě údajů z účetní závěrky, popř. dalších údajů z finančního účetnictví se pro účely finanční analýzy dále využívají: [2]
• kvantifikované nefinanční informace – jde především o oficiální ekonomickou a podnikovou statistiku, podnikové plány, cenové a nákladové kalkulace, další podnikové evidence (produkce, poptávka a odbyt, zaměstnanost, rozbory budoucího vývoje techniky a technologie,
• nekvantifikované informace – zprávy vedoucích pracovníků, auditorů, komentáře manažerů, odborný tisk, nezávislá hodnocení a prognózy.
4 U
ŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY ÚČETNÍCH VÝKAZŮManažeři
Znalost finanční situace podniku umožňuje managementu činit správná rozhodnutí o získávání finančních zdrojů, zajištění optimální struktury aktiv a jejich financování, alokace volných peněžních prostředků, rozdělování disponibilního zisku apod.
Výsledky analýzy jsou hlavní informační podporou pro dlouhodobé i operativní řízení podniku. Podnikový management má na rozdíl od ostatních uživatelů k dispozici i data z interní finanční analýzy a manažerského a nákladového účetnictví, která dále prohlubují jeho informovanost o podnikových financích a vytváří tak optimální podmínky pro efektivní rozhodnutí.
Investoři
Současní investoři (akcionáři, společníci, držitelé obligací, apod.) mají prioritní zájem na finančním zdraví podniku, neboť mu poskytují svůj kapitál. Pro všechny investory je důležitá hlavně výnosnost a rizikovost jejich investice, ale také informace, které umožňují zhodnotit kvalitu managementu, na kterém závisí další trvání a fungování podniku. Akcionáři upřednostňují údaje týkající se výnosnosti a rizikovosti jimi vloženého kapitálu. Držitelé dlužných cenných papírů se zajímají zejména o to, zda jim budou včas a v dohodnuté výši vyplaceny splátky a úroky
z cenných papírů. Pro potenciální investory je finanční analýza nástrojem k nalezení nejvhodnějšího investora.
Banky a jiní věřitelé
Finanční stabilita podniku je předpokladem pro rozhodnutí věřitelů, zda je výhodné podnik úvěrovat či nikoliv, popř. za jakých podmínek. Není výjimkou, že dostupnost úvěrů bank je vázána na splnění hodnot vybraných finančních ukazatelů. Banka před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumá bonitu dlužníka. Důležitou roli pro kladné posouzení bonity hraje rentabilita, která ukazuje, jak efektivně podnik hospodaří.
Obchodní partneři
Dodavatelé na základě znalosti finanční situace podniku posuzují, zda podnik bude schopen hradit své závazky. Odběratelé požadují hlavně serióznost a finanční stabilitu podniku, aby pro sebe minimalizovali riziko bankrotu dodavatele a vyhnuli se tak problémům se zajištěním plynulého chodu vlastního podniku.
Konkurenční firmy
Zjišťují informace o finančním stavu podobných podniků v daném odvětví pro srovnání s vlastními výsledky a odhalení slabých a silných stránek svého podniku.
Zaměstnanci
Zaměstnanci mají zájem především na finanční stabilitě a prosperitě podniku, neboť na nich záleží zachování jejich míst a jejich mzdová a sociální perspektiva.
Stát a jeho orgány
Pro stát jsou informace o podniku důležité z hlediska kontroly plnění daňových povinností, provádění statistických výzkumů, rozdělování finančních výpomocí (např. dotací, nebo vládou zaručených úvěrů), apod. Zvláštní zájem má stát a jeho orgány na finančních výsledcích podniků se státní majetkovou účastí.
Kromě výše jmenovaných mají na znalosti finanční situace podniku zájem také burzovní makléři, auditoři, účetní znalci, daňový poradci, apod.
5 P
ŘÍSTUPY K FINANČNÍ ANALÝZEObecně se rozeznávají dva přístupy k hodnocení ekonomických jevů:
1) Fundamentální analýza – je založena na znalostech a zkušenostech odborníků a na jejich citu odhadnout vývojové trendy. Rozbory založené na tomto přístupu pracují s velkým množstvím údajů spíše kvalitativního charakteru a ústí do výsledků formulovaných bez použití algoritmizovaných postupů.
2) Technická analýza – zhodnocuje hospodářské jevy za pomoci algoritmizovaných metod (matematických, statistických apod.), kterými zpracovává především kvantitativní údaje z účetních výkazů. Výsledky technické analýzy jsou následně interpretovány za pomoci kvalitativního ekonomického posouzení.
Je důležité zdůraznit, že žádná z metod rozborů hospodářské situace ekonomických subjektů není a nemůže být samospasitelná. Obě metody se vzájemně podmiňují a doplňují. Fundamentální analýza pomáhá vyhledávat a formulovat úlohy pro technickou analýzu a je nezbytná i pro interpretaci výsledků, k nimž technická analýza dospěla. Naproti tomu technická analýza dovaluje podpořit závěry fundamentální analýzy kvantitativními odhady šancí na úspěch i rizik alternativních rozhodnutí a ohodnotit jejich možné důsledky. [3]
6 Z
ÁKLADNÍ TECHNIKY ANALÝZY ÚČETNÍCH VÝKAZŮMezi základní rozborové techniky účetních výkazů řadíme především:
• Techniky založené na hodnocení extenzivních ukazatelů, tedy ukazatelů vyjádřených v naturálních, zejména měnových jednotkách. Extenzivní ukazatele dále členíme na:
stavové, tj. položky rozvahy poskytující údaje o stavu k určitému okamžiku,
tokové, tj. položky výsledovky referující o objemu nákladů/výnosů za určitý časový interval,
rozdílové, které vzniknou rozdílem stavových ukazatelů.
• Techniky pracující s intenzivními ukazateli, tedy ukazateli vyjadřujícími míru, které vznikli podílem (poměřením) dvou extenzivních ukazatelů. Typickými zástupci těchto technik jsou poměrové ukazatele.
Stavové veličiny se využívají především k:
• horizontální analýze účetních výkazů (analýze trendů) a k
• vertikální analýze účetních výkazů (analýze komponent).
Rozdílové a tokové ukazatele nacházejí své uplatnění v:
• analýze fondů finančních prostředků a
• analýze cash flow.
Intenzivní ukazatele mají význam hlavně pro:
• analýzu rentability,
• analýzu aktivity,
• analýzu zadluženosti a finanční stability,
• analýzu platební schopnosti,
• analýzu kapitálového trhu.
6.1 Horizontální analýza účetních výkazů
Horizontální analýza účetních výkazů nebo též analýza vývojových trendů je metoda finanční analýzy, která se zaměřuje na porovnávání jednotlivých položek (jednotlivých řádků) účetních výkazů v čase. Finanční výkazy podniků obsahují totiž kromě údajů za běžný rok minimálně i údaje za minulý rok. U některých společností bývá obvyklé, že ve výroční zprávě zveřejňují data za uplynulých 5 nebo i 10 let.
Z takovýchto delších časových řad už je možné odhalit vývojové trendy a předpokládat jejich důsledky. Nicméně význam má i horizontální analýza
srovnávající pouze dvě období (např. běžné a minulé). Meziroční změna se vyjadřuje většinou v procentech a počítá se podle následujícího vzorce:
změna běžného roku oproti předchozímu v % = x 100 absolutní změna hodnota t-1
absolutní změna = hodnota t - hodnota t-1
t – běžné období t-1 – minulé období
Pro vyjádření změny lze kromě procent užít také indexů, a to buď:
• bazických indexů, které porovnávají hodnotu určitého extenzivního ukazatele v určitém období oproti hodnotě ve zvoleném základním období, nebo
• řetězových indexů, které poměřují hodnotu extenzivního ukazatele oproti jeho hodnotě v předcházejícím období.
6.2 Vertikální analýza účetních výkazů
Vertikální analýza účetních výkazů neboli analýza komponent zjišťuje podíl jednotlivých položek výkazů na zvoleném základu. Pracuje s účetními výkazy v jednotlivých letech od shora dolů, nikoli napříč jednotlivými lety, proto se označuje jako vertikální analýza. Máme-li navíc vedle sebe údaje za dva roky či za více let, můžeme identifikovat trendy nebo nejzávažnější časové změny komponent. [2]
Nejčastěji se setkáme s vertikální analýzou rozvahy, která analyzuje jednotlivé komponenty majetku a kapitálu. Podává tedy přehled o struktuře aktiv, jakožto hospodářských prostředků potřebných pro výrobní a obchodní aktivity firmy, a o struktuře pasiv, jakožto zdrojích financování těchto hospodářských prostředků.
Na schopnosti vytvářet a udržovat rovnovážný stav majetku a kapitálu závisí ekonomická stabilita firmy. [9]
Smysl vertikální analýzy výkazu zisku a ztráty je spatřován v odhalení vlivu jednotlivých činitelů na tvorbě zisku. Jako základ pro procentní vyjádření položky se obvykle volí velikost celkových výnosů nebo tržeb.
Vertikální analýza je na rozdíl od analýzy horizontální nezávislá na míře inflace, a proto jsou její výsledky z různých let porovnatelné.
Nevýhodou je stejně jako u horizontální analýzy fakt, že změny pouze konstatuje, ale neodhaluje jejich příčiny. Oba způsoby analýzy lze ale využít pro nalezení problémových oblastí, které je třeba podrobit hlubšímu rozboru.
6.3 Analýza fondů finančních prostředků
Je založena na rozboru rozdílových ukazatelů, jejím smyslem je především řízení likvidity podniku.
Vymezení pojmu „fond“ pro potřeby finanční analýzy je odlišné od významu tohoto pojmu ve finančním účetnictví. Ve finanční analýze se fond chápe jako: [6]
• agregace (shrnutí) určitých stavových ukazatelů vyjadřujících aktiva nebo pasiva, resp.
• rozdíl mezi souhrnem určitých (tj. všech či jen vybraných) položek krátkodobých aktiv na jedné straně a souhrnem určitých položek krátkodobých pasiv (krátkodobých finančních zdrojů) na straně druhé. Takový rozdíl se obvykle označuje jako čistý fond (netto fond).
6.3.1 Čistý pracovní kapitál
Čistý pracovní kapitál (označován také jako provozní kapitál) je nejčastěji používaným rozdílovým ukazatelem. Je definován jako rozdíl oběžných aktiv a
krátkodobých závazků. Z jiného pohledu představuje tu část oběžného majetku, která je kryta dlouhodobými zdroji.
Jde tedy o relativně volný kapitál, jehož hlavním cílem je zajištění bezproblémové činnosti podniku i v případě nepředpokládaných výpadků v peněžním toku. Čistý pracovní kapitál tak můžeme označit jako určitý „polštář“ proti nepříznivým událostem týkajících se podniku.
Velikost čistého pracovního kapitálu je úzce spjata se solventností firmy.
Za solventnost je označována schopnost firmy okamžitě hradit splatné závazky, daná vlastnictvím potřebné sumy peněz. [9]
Likvidita je naopak chápána jako schopnost podniku přeměnit svůj majetek v peníze nebo jiné prostředky, kterými je možné hradit závazky.
Když má podnik přebytek krátkodobých aktiv (vhodně strukturovaných a přiměřeně likvidních) nad krátkodobými dluhy, lze usuzovat, že je likvidní. Čím je tedy větší velikost čistého pracovního kapitálu, tím vyšší je pravděpodobnost, že podnik bude bez problémů hradit své závazky v dohodnuté výši a v době splatnosti.
Pokud jsou krátkodobé závazky vyšší než oběžný majetek a část dlouhodobého majetku je tudíž financována krátkodobými zdroji, jedná se o tzv. nekrytý dluh.
Tato situace je pro podnik velmi nepříznivá, protože může signalizovat budoucí problémy s likviditou.
Změnu čistého pracovního kapitálu za určité období, která má vliv na finanční situaci (především tedy na likviditu) lze vypočítat následovně:
Δ ČPK = ČPK(K) – ČPK(P)
ČPK ….. čistý pracovní kapitál
(P) ……. stav na počátku sledovaného období (K) ……. stav na konci sledovaného období
Sledujeme-li změny ČPK z pozice aktiv, potom přírůstky ČPK představuje: [9]
• jakýkoliv růst položek krátkodobých aktiv v rozvaze,
• jakékoliv snížení položek krátkodobých závazků podniku.
Úbytky ČPK jsou potom vymezeny právě opačně.
Sledujeme-li na druhé straně změny ČPK z pozice pasiv, rozlišujeme, která položka je zdrojem finančního fondu (peněžního toku) a která vyvolala jeho užití (spotřebu).
Zdrojem se rozumí: [9]
• jakýkoliv růst dlouhodobého kapitálu firmy (vlastního i cizího) a zisku nebo
• jakýkoliv pokles stálých aktiv.
Užitím se naopak rozumí: [9]
• jakýkoliv pokles na účtě dlouhodobého kapitálu,
• růst stálých aktiv nebo
• vytvoření ztráty firmy.
6.3.2 Čisté pohotové prostředky
Ukazatel čisté pohotové prostředky z důvodu určité nedokonalosti ukazatele čistého provozního kapitálu. Ten je sice neodmyslitelně spjat s likviditou, ale obecně mezi ním a likviditou neexistuje identita. Je tomu tak proto, že relevantní pro výpočet ČPK je výše oběžných aktiv, která může být zkreslena jednak oceňovacími technikami aktiv, ale také zahrnutím málo likvidních nebo dokonce nelikvidních položek v oběžném majetku (např. pohledávky s dlouhou lhůtou splatnosti, nedobytné pohledávky, nedokončená výroba, neprodejné výrobky apod.). Růst těchto položek pak navyšuje ukazatel ČPK, a může tak vytvořit klamné zdání zlepšující se platební schopnosti podniku, zatímco skutečná likvidita klesá.
Ukazatel je definován jako rozdíl pohotově peněžních prostředků a okamžitě splatných závazků, přičemž pohotově peněžní prostředky jsou obsahově vymezeny podle „přísnosti“ podle které likviditu podniku posuzujeme.
Budeme-li chtít zjistit, nakolik jsme schopni vyrovnat okamžitě splatné závazky, zahrneme ve výpočtu ukazatele do pohotových peněžních prostředků pouze nejlikvidnější prostředky, tedy hotovost a peníze na běžných účtech.
Pokud do pohotových peněžních prostředků zahrneme také peněžní ekvivalenty (např. směnky, šeky nebo termínované vklady vypověditelné do 3 měsíců), dostaneme méně přísnější modifikaci ukazatele čisté pohotové prostředky.
Nevýhodou tohoto ukazatele však je, že může být ovlivněn zadržením nebo naopak dřívějším uskutečněním plateb k okamžiku zjišťování likvidity.
6.3.3 Čistý peněžní majetek
Tento ukazatel je kompromisem mezi výše uvedenými dvěma ukazateli (fondy).
Postup výpočtu ukazatele je stejný jako u ukazatele ČPK, ale liší se tím, že do oběžného majetku nezahrnuje zásoby a nelikvidní, popř. dlouhodobé pohledávky.
Můžeme tedy říci, že ukazatel čistého peněžního majetku (nazýván též jako ukazatel peněžně-pohledávkových fondů) je v podstatě rozdílem sumy pohotově peněžních prostředků a krátkodobých pohledávek (bez nevymahatelných) a krátkodobých závazků.
Analýza změny čistého peněžního majetku vychází z rozdílu stavu fondu na konci oproti stavu fondu na začátku období, pro které rozbor likvidity provádíme.
6.4 Analýza základních poměrových ukazatelů
Tyto finanční ukazatele vyjadřují vztah mezi dvěma položkami účetních výkazů tak, že je staví do vzájemného poměru.
Analýza účetních výkazů pomocí poměrových ukazatelů je u nás i ve světě velice oblíbenou metodou zhodnocení finanční situace podniku, a to hlavně proto, že je časově i finančně nenáročná.
Důvodem, který vedl k širokému používání poměrových ukazatelů, je také skutečnost, že: [6]
• Umožňují provádět analýzu časového vývoje finanční situace daného podniku.
• Jsou vhodným nástrojem průřezové analýzy, tj. porovnání finanční situace firmy s finanční situací podobných firem.
• Mohou být používány jako vstupní údaje matematických modelů umožňujících popsat závislosti mezi jevy, klasifikovat stavy, hodnotit rizika i předpovídat budoucí vývoj.
Hlavní úskalí poměrových ukazatelů je spatřováno v tom, že jsou statické a jsou značně závislé na ocenění aktiv a pasiv.
6.4.1 Ukazatele rentability
Ukazatele rentability zjišťují výnosnost vloženého kapitálu (celkového, vlastního, dlouhodobě investovaného apod.) a slouží proto jako kritérium pro alokaci kapitálu.
Ziskovost podniku je jednou z jeho nejdůležitějších finančních charakteristik a odvíjí se od ní mnoho rozhodovacích procesů.
Rentabilita je ve vzájemné interakci s rizikem. Vyšší rentability lze totiž například dosáhnout vyšším zadlužením, což zvyšuje riziko platební neschopnosti podniku.
Proto by cílem podniku mělo být dosažení uspokojivé rentability při optimální míře použití cizích zdrojů.
Obecně se ukazatele rentability konstruují jako poměr zisku a další veličiny (položky výkazu). Podle charakteru rozhodovací úlohy, pro kterou ukazatel slouží, a podle jeho požadované vypovídací schopnosti dosazujeme do čitatele různé kategorie zisku:
• zisk před odpisy, úroky, zdaněním (EBITDA, EBDIT),
• zisk před úroky a zdaněním (EBIT),
• zisk před zdaněním (EBT),
• zisk po zdanění (EAT).
Mohou tedy existovat různé modifikace jednoho ukazatele právě v závislosti na kategorii zisku. V následujícím textu budou uvedeny pouze ukazatele v nejčastěji používaném tvaru.
Rentabilita celkového kapitálu (rentabilita aktiv)
Rentabilita celkového kapitálu neboli rentabilita aktiv (ROI, ROA) měří celkovou efektivnost podniku. Vyjadřuje se ve formě zdaněné nebo nezdaněné rentability.
• Nezdaněná rentabilita celkového kapitálu se počítá podle vzorce:
zisk před úroky a zdaněním celková aktiva
RCK =
Tato forma ukazatele odráží výnosnost celkového kapitálu (celkových aktiv) ze všech podnikatelských činností (provozní, investiční a finanční) bez ohledu na zdroj jejich financování, tedy nezávisle na tom, jaká je finanční struktura pasiv.
Jeli čitatel definován tímto způsobem, tedy jako součet zisku před zdaněním a úroků, není rentabilita závislá na míře zdanění. Ukazatel se chová, jako kdyby neexistovala daň ze zisku a umožňuje pak srovnat podniky podléhající různé daňové sazbě.
Daň ze zisku je však přirozenou součástí ekonomického prostředí. Tato forma rentability je však užitečná, protože vyjadřuje skutečnost, že majetek vytváří výdělek, který je následně rozdělován na čistý zisku (podnikům), daň z příjmu (státu) a úrok (věřitelům). [2]
• Zdaněná rentabilita celkového kapitálu je definována jako:
zisk po zdanění + úroky x (1 – sazba daně ze zisku) celková aktiva
RCK =
Smyslem ukazatele je poměřit celkový kapitál s výslednými efekty, které vznikly využitím tohoto kapitálu. Za výsledný efekt zde považujeme nejen čistý zisk, ale i zdaněné úroky, které chápeme jako zisk věřitelů. Takto konstruovaný ukazatel umožňuje srovnat podniky s různou kapitálovou strukturou (s různým poměrem cizích zdrojů v pasivech).
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE)
Míra ziskovosti vlastního kapitálu vyjadřuje efektivnost reprodukce kapitálu vloženého vlastníky podniku.
Ve finanční analýze je tomuto ukazateli věnována velká pozornost, protože vlastníkům (akcionářům, společníkům, popř. dalším investorům) přináší informaci, nakolik je výhodná jejich investice oproti jiným investicím (např. do obligací, termínovaných vkladů, cenných papírů). Hodnota ROE by měla být vyšší než rentabilita z těchto alternativních investic, protože investice do vlastního kapitálu jsou obecně rizikovější.
Pokud je hodnota ukazatele trvale nižší, případně i stejná jako výnosnost cenných papírů garantovaných státem (např. státních obligací, státních pokladničních poukázek aj.), potom je podnik fakticky odsouzen k zániku, neboť racionálně uvažující investor požaduje od rizikovější investice vyšší míru zhodnocení. [FAPP]
Pro výpočet rentability vlastního kapitálu se nejčastěji používá hodnota čistého zisku (zisku po zdanění):
zisk po zdanění vlastní kapitál ROE =
Rentabilita dlouhodobých zdrojů (ROCE)
Rentabilita dlouhodobých zdrojů neboli také rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE) je vyjádřena následujícím vzorcem:
zisk po zdanění + úroky x (1 – sazba daně ze zisku) dlouhodobé cizí zdroje + vlastní kapitál
ROCE =
Čitatel odráží celkový výnos pro investory podniku – čistý zisk pro akcionáře a zdaněné úroky pro věřitele. Jmenovatel představuje celkovou sumu dlouhodobých zdrojů, kterými byl celkový výnos dosažen. Krátkodobé závazky nejsou v čitateli zahrnuty, protože se nepředpokládá jejich významnější vliv na rentabilitu.
Rentabilita dlouhodobého kapitálu vyjadřuje schopnost podniku odměnit ty, kdo poskytli prostředky či schopnost přilákat nové investory. [2]
Rentabilita tržeb (ziskové rozpětí)
Ukazatel rentability tržeb (ROS) bývá často označován jako ziskové rozpětí (nebo zisková marže), vyjadřuje vztah mezi ziskem a tržbami. Nejčastěji se používá forma ukazatele, kde v čitateli vystupuje čistý zisk, hovoříme pak o čistém ziskovém rozpětí.
čistý zisk tržby čisté ziskové rozpětí =
Toto ziskové rozpětí nám říká, kolik korun čistého zisku připadá na 1 korunu tržeb.
Pro správnou interpretaci ukazatele je třeba znát dlouhodobý trend jeho vývoje v daném podniku a hodnotu příslušného odvětví činnosti. Přitom však i v tomtéž odvětví je možno zaznamenat rozdílná rozpětí, což nejspíše odpovídá podnikovým specifikům, pokud jde o postavení na trhu, o výrobní sortiment a o provozní technologii. [2]
Rentabilita nákladů
Ukazatel rentability nákladů vyjadřuje kolik korun zisku je podnik schopen vyprodukovat z jedné koruny nákladů. Nejčastěji se uvádí tento vzorec:
čistý zisk provozní náklady rentabilita nákladů =
6.4.2 Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity hodnotí skutečnost, jak efektivně dokáže podnik využívat svá aktiva, nebo jejich jednotlivé složky. Účelnost hospodaření s majetkem obecně vyjadřujeme poměrem tržeb k aktivům, potom hovoříme o rychlosti obratu aktiv, nebo obráceným poměrem, který referuje o době obratu aktiv, tedy o délce období, která je nutná k uskutečnění jednoho obratu aktiv, popř. jejich složek.
Pokud podnik provádí svou činnost při vyšším objemu aktiv, než je optimální, vznikají mu zbytečné náklady na jejich zajištění, a krátí se tak jeho zisk. Naopak, má-li podnik nedostatek aktiv, vdává se mnoha potenciálně výhodných podnikatelských příležitostí, a přichází tak o výnosy, které by z nich mohly plynout.
Vázanost celkových aktiv (obrat aktiv)
aktiva roční tržby vázanost celkových aktiv =
Ukazatel vyjadřuje, jak intenzivně podnik využívá aktiva k dosažení svých tržeb.
Čím je hodnota ukazatele nižší, tím lepší je efektivnost firmy. Cílem je tedy dosáhnout co nejvyšších tržeb při co nejmenším objemu aktiv.
Relativní vázanost stálých aktiv
stálá aktiva roční tržby relativní vázanost stálých aktiv =
Tento ukazatel informuje o skutečnosti, s jako intenzitou je podnik schopen využít svá fixní aktiva pro vytvoření tržeb. Stejně jako u předešlého ukazatele platí, že čím menší hodnoty nabývá, tím je situace pro podnik příznivější.
Nevýhodou ukazatele relativní vázanosti stálých aktiv je skutečnost, že fixní majetek je v rozvaze uveden v historických cenách. V důsledku inflace jsou pak tato aktiva podhodnocena a podnik vykazuje lepší výkonnost bez svého přičinění.
Doba obratu zásob
průměrné zásoby denní spotřeba doba obratu zásob =
Tímto ukazatelem měříme dobu, po kterou jsou zásoby vázány v podniku, tedy délku časového intervalu mezi pořízením zásob a jejich prodejem (výrobky, zboží, nedokončená výroba) nebo jejich spotřeby (suroviny, materiál).
Ukazatel doby obratu zásob je komplexní a je možno provést jeho další rozbor podle jednotlivých druhů zásob. Pak je ale nutné ve jmenovateli zlomku místo denní spotřeby (= průměrné celkové denní náklady) uvést pouze náklady související s čitatelem. To znamená, že pokud budeme analyzovat dobu obratu zásob zboží, použijeme průměrné denní náklady prodaného zboží apod.
Doba obratu pohledávek
obchodní pohledávky denní tržby na obchodní úvěr doba obratu pohledávek =
Tento ukazatel je interpretován jako průměrný počet dní, který uplyne mezi prodejem na obchodní úvěr a přijetím peněz z tohoto prodeje. Kvantifikuje tedy průměrnou dobu existence pohledávky.
Prodej na obchodní úvěr je nákladný, protože podnik přichází o úroky a navíc podstupuje riziko, že dlužník nezaplatí. Avšak prodej na obchodní úvěr je v některých oblastech obchodování naprosto běžný a nevyhnutelný; aby se obchod vůbec uskutečnil, je třeba tento úvěr nabídnout k jednání. [6]
Doba obratu závazků
Tato hodnota vyjadřuje dobu ve dnech, která uplyne mezi nákupem na obchodní úvěr a jeho úhradou.
obchodní dluhy denní tržby na fakturu doba obratu závazků =
6.4.3 Ukazatele likvidity
Likvidita je definována jako souhrn všech potenciálně likvidních prostředků, které má firma k dispozici pro úhradu svých splatných závazků.
Finanční rizika jsou vyvolávána dluhy. Pokračující trvání podniku může být ohroženo platební neschopností (insolvencí), tj. neschopností uhradit včas a v plné výši dlužné částky, a také předlužením, když dluhy převyšují hodnotu majetku. [1]
Právě ukazatele likvidity charakterizují riziko platební neschopnosti podniku, a to tak, že staví do poměru oběžná aktiva (nebo jejich určité složky) a krátkodobé cizí zdroje a zjišťují tedy kolikrát je podnik schopen uspokojit všechny své krátkodobé závazky prodejem svých krátkodobých aktiv, nebo jejich součástí.
V návaznosti na odstupňování likvidnosti oběžného majetku, tedy mírou obtížnosti (rychlosti), se kterou lze majetek transformovat do peněžní formy, se rozlišují tři následující druhy likvidity.
Běžná likvidita (likvidita 3. stupně)
oběžná aktiva krátkodobá pasiva běžná likvidita =
Běžná likvidita kvantifikuje, kolikrát jsou krátkodobé závazky kryty celkovými oběžnými aktivy, o kterých se předpokládá, že jsou dost likvidní na to, aby je podnik mohl v případě potřeby v daném okamžiku proměnit hotovost a splatit své krátkodobé dluhy. Jinými slovy, ukazatel běžné likvidity vyjadřuje, kolika korunami oběžných aktiv je kryta jedna koruna investovaná krátkodobými věřiteli.
Tento ukazatel však nebere v úvahu strukturu oběžných aktiv a jejich rozdílnou likvidnost. Neprodejné zásoby a nedobytné pohledávky tak například mohou neoprávněně navyšovat hodnotu běžné likvidity, proto se doporučuje tyto a jiné obdobné nelikvidní položky pro účely výpočtu ukazatele vyloučit.
Za přiměřenou výši tohoto ukazatele se obecně považuje interval 1,5 – 2,5.
Pohotová likvidita (likvidita 2. stupně, rychlý test, test kyselinou)
(oběžná aktiva – zásoby) krátkodobá pasiva pohotová likvidita =
Hlavním rozdílem ukazatele pohotové likvidity od předchozího ukazatele je, že při výpočtu vyřazuje z oběžného majetku zásoby, které jsou v rámci oběžného majetku nejméně likvidní a ponechává v čitateli jako zdroje krytí krátkodobých pasiv pouze peněžní prostředky (v hotovosti a na bankovních účtech), krátkodobé cenné papíry a krátkodobé pohledávky (očištěné od nevymahatelných a pochybných)
Hodnota tohoto ukazatele by neměla klesnout pod 1. Nižší hodnota pohotové likvidity značí nadměrnou váhu zásob v rozvaze společnosti.
Okamžitá likvidita (likvidita 3. stupně)
(peněžní prostředky + ekvivalenty) okamžitě splatné závazky okamžitá likvidita =
Vypovídá o schopnosti podniku hradit právě splatné závazky, proto jsou v čitateli jako zdroje krytí těchto okamžité splatných závazků uvažovány pouze peněžní prostředky a jejich ekvivalenty, které jsou prakticky ihned použitelné k vyrovnání závazků.
Okamžitá likvidita podniku je považovaná za uspokojivou, pokud se pohybuje v intervalu 0,9 – 1,1.
6.4.4 Ukazatele zadluženosti a finanční stability
Jedním ze základních rozhodovacích problémů finančního řízení je určit správnou výši a skladbu kapitálu, tedy správnou finanční strukturu, která ovlivňuje celkové zdraví podniku.
Obecně platí, poměr mezi vlastními a cizími zdroji je optimální, pokud celkové náklady na kapitál jsou minimální. Pro stanovení těchto nákladů se obvykle používá vážený průměr nákladů kapitálu (WACC).
Zadluženost, tedy přítomnost cizích zdrojů v pasivech, není sama o sobě negativním jevem. Naopak, její růst do určité míry zvyšuje rentabilitu podniku, protože cizí kapitál je relativně levnější než vlastní a klesá tedy výše celkových nákladů na kapitál. Navyšovat cizí zdroje je však efektivní jen do určité míry. Spolu se zadlužením totiž roste i riziko platební neschopnosti a podnik se může dostat do situace, kdy nebude schopen splácet dlužné částky (úroky a splátky úvěrů).
Finanční stabilita je odolnost proti zhroucení financí podniku v důsledku úbytku cizích zdrojů. Dluhy vedou k finanční labilitě při ztrátě důvěryhodnosti v očích věřitelů. Finanční stabilita se přisuzuje podniku, který vykazuje dostatečné zdroje na dluhovou službu a který má dostatek zpeněžitelného majetku použitelného na uspokojení věřitelů v případě úpadku. [2]
Na problematiku zadluženosti a finanční stability se zaměřují následující ukazatele.
Úrokové krytí (zisková úhrada úroku)
zisk před úroky a zdaněním úroky
úrokové krytí =
Ukazatel dává informaci o tom, kolikrát celkový efekt reprodukce převyšuje úrokové platby (celkové roční úrokové zatížení).
Průměrná hodnota tohoto ukazatele se v amerických průmyslových podnicích pohybuje kolem 8. [2]
Doba splácení dluhů
dluhy
zisk po zdanění + odpisy doba splácení dluhů =
Vyjadřuje, kolik let by dluhy při dané úrovni zisku splácely.
Ukazatel věřitelského rizika
celkové dluhy celková aktiva ukazatel věřitelského rizika =
S růstem hodnoty tohoto ukazatele se zvětšuje míra věřitelského rizika. Vyšší hodnota tohoto poměru však není pro podnik nepříznivá, je-li podnik schopen dosáhnout vyššího procenta rentability, výnosnosti celkového kapitálu, než je procento úroků placené z kapitálu cizího. Proto je ukazatel věřitelského rizika nutné posuzovat v souvislosti s celkovou výnosností vloženého kapitálu, které podnik dosahuje.
Koeficient samofinancování
vlastní kapitál celková aktiva koeficient samofinancování =
Koeficient samofinancování je doplňujícím ukazatelem k ukazateli věřitelského rizika. Vyjadřuje podíl, v jakém jsou celková aktiva financována vlastními zdroji.
Součet tohoto ukazatele a ukazatele věřitelského rizika je rovný jedné.
Dlouhodobé krytí stálých aktiv
vlastní kapitál + dl. cizí zdroje stálá aktiva
dlouhodobé krytí stálých aktiv =
Ukazatel vyjadřuje míru krytí stálých (dlouhodobých) aktiv veškerými dlouhodobými zdroji. Pokud je hodnota ukazatele větší než 1, mluvíme o tzv.
překapitalizaci. Tato situace znamená, že i krátkodobé aktivity podniku jsou financovány z dlouhodobých zdrojů. To sice značí vyšší finanční stabilitu, která je však dosahována za cenu nižší celkové efektivnosti podniku.
6.4.5 Ukazatele kapitálového trhu
Tato sada ukazatelů je relevantní především pro akcionáře podniku. Ti mají totiž svůj kapitál vázaný v základním kapitálu podniku a požadují za to určitý výnos. Ten může
být realizován dvěma způsoby:
výplatou dividend nebo
zvýšením tržní ceny akcie.
Ukazatele kapitálového se tedy zaměřují na problematiku návratnosti investice akcionáře.
Uživatelem těchto ukazatelů je ale i management podniku, který prostřednictvím nich například získává informaci, jak atraktivní jsou jeho akcie pro potencionální investory.
V souvislosti s názvem této bakalářské práce je ale třeba upozornit, že k výpočtu těchto ukazatelů jsou nutné i údaje o tržních hodnotách stojících mimo účetní výkazy.
Účetní hodnota akcie
vlastní kapitál počet kmenových akcií účetní hodnota akcie =
Účetní hodnotu akcie je účelné zjistit hlavně pro porovnání s tržní hodnotou.
Čistý zisk na akcii (EPS)
čistý zisk
počet kmenových akcií čistý zisk na akcii =
Čistým ziskem se zde rozumí celkový zisk po zdanění a výplatě primárních (přednostních) dividend. Tento ukazatel vlastně vyjadřuje rentabilitu jedné akcie a používá se především pro srovnání akcií různých společností.
Dividenda na akcii (DPS)
dividendy za rok počet kmenových akcií dividenda na akcii =
Výše ročních vyplácených dividend závisí na zvolené dividendové politice (stabilní dividendová politika, reziduální dividendová politika, politika fixního dividendového podílu), která se odvíjí od investiční politiky podniku. Podnik totiž musí učinit rozhodnutí o způsobu financování svých budoucích kapitálových potřeb. Pokud se rozhodne pro financování půjčkami, uvolní více zisku pro výplatu dividend. Jestliže ale bude preferovat financování vlastními zdroji (ze zadrženého zisku), výše vyplacených dividend, a tím i dividendový poměr bude nižší.
Výplatní poměr
dividenda na akcii tržní cena akcie výplatní poměr =
Tento ukazatel kvantifikuje, jak velká část disponibilního zisku je vyplácena akcionářům, a také souvisí s dividendovou politikou podniku.
Dividendový výnos
dividenda na akcii tržní cena akcie dividendový výnos =
Hlavní motivací k držení akcií je pro investory rostoucí příjem z dividend. Pokud společnost zadržuje zisku, a tím zvyšuje cenu akcie, nevzniká pro akcionáře přímý užitek a takové akcie jsou méně atraktivní. Hodnota ukazatele může při časovém porovnávání klesat právě v důsledku růstu tržní ceny akcie, i když vyplácená dividenda na akcii se nezmění. Investor bude ovšem ochoten akceptovat nižší dividendový výnos za předpokladu, že tento pokles bude v budoucnu vykompenzován. [9]
Poměr tržní ceny akcie k zisku na akcii (P/E)
tržní cena akcie čistý zisk na akcii P/E =
Vyjadřuje kolik korun jsou akcionáři ochotni zaplatit za jednu korunu vykazovaného zisku. Dále se tento ukazatel dá interpretovat jako počet let potřebných ke splacení ceny akcie jejím výnosem. Tento ukazatel je indikátorem celkového tržního ohodnocení podniku.
7 A
NALÝZA ÚČETNÍCH VÝKAZŮ KONKRÉTNÍHO PODNIKU7.1 Charakteristika podniku
Agrostroj Pelhřimov, a. s., dnes už jediný výrobce zemědělských strojů v České republice, je akciovou společností bez podílu státu bez podílu zahraničního kapitálu.
V současné době dosahuje se svými zhruba dvanácti sty zaměstnanci (89 % pracuje přímo ve výrobě) ročního obratu ve výši 1,8 mld. CZK.
Výrobní program tvoří vlastní finální stroje (20 %), nástrojařská výroba (13 %) a kooperace pro významné nadnárodní společnosti v oboru zemědělské techniky (CLAAS, PÖTTINGER, KRONE) a pro výrobce nákladních automobilů, stavebních strojů a vysokozdvižných vozíků (DAF, VOLVO, JUNGHEINRICH). Dodávky montážních celků v rámci kooperací tvoří již 67 % objemu výroby. Vzhledem k rychlému postupu globalizace lze do budoucna předpokládat jejich další rozšiřování při vyhraněnější specializaci a při vyšší účasti na společném vývoji nových výrobků.
7.2 Analýza rozvahy podniku
7.2.1 Majetková struktura podniku
Vybrané položky aktiv (v tis. Kč)
Minulé účetní
období (2004)
Běžné účetní období (2005)
Index 2005/2004 AKTIVA CELKEM 1 125 385 1 502 023 1,33
Dlouhodobý majetek 587 496 865 295 1,47
Dlouhodobý nehmotný majetek 3 653 3 272 0,90 Dlouhodobý hmotný majetek 532 110 803 971 1,51 Dlouhodobý finanční majetek 51 733 58 052 1,12
Oběžná aktiva 500 751 582 694 1,16
Zásoby 304 628 417 385 1,37
Dlouhodobé pohledávky 2 939 0 -
Krátkodobé pohledávky 186 740 163 799 0,88 Krátkodobý finanční majetek 6 444 1 510 0,23
Časové rozlišení 37 138 54 034 1,45
Struktura aktiv na konci minulého období (2004)
47%
5%
27%
0%
17% 1% 3% 0% Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Zásoby
Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Krátkodobý finanční majetek Časové rozlišení
Struktura aktiv na konci běžného období (2005)
53%
4%
28%
0% 11% 0% 4% 0% Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Zásoby
Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Krátkodobý finanční majetek Časové rozlišení
Vývoj struktury aktiv v %
Účetní období 2004 2005
Dlouhodobý majetek 52,2 57,6
Oběžná aktiva 44,5 38,8
Časové rozlišení 3,3 3,6
Hodnocení majetkové struktury
Celková aktiva podniku se v běžném období zvýšila oproti minulému o 33 %, což bylo způsobeno především nárůstem dlouhodobého majetku (o 47 %), a to především dlouhodobého hmotného majetku (o 51 %), který je v aktivech významnou položkou. Výraznější růst zaznamenaly také zásoby (37 %), ten byl však částečně kompenzován poklesem krátkodobých pohledávek, takže oběžná aktiva nakonec vzrostla o 16 %. Krátkodobý finanční majetek sice poklesl o celých 77 %, ale neměl na oběžná aktiva v podstatě žádný vliv, protože objemově je prakticky zanedbatelnou položkou.
Růst dlouhodobého hmotného majetku se projevil i ve struktuře aktiv. Z původních 47 % z celkových aktiv se zvýšil na 53 %. Opačnou změnu zaznamenaly krátkodobé pohledávky, jejichž podíl na celkových aktivech se snížil ze 17 % na 11 %.
V majetkovém složení podniku se dále neodehrály žádné podstatnější změny.
Celkově se podíl dlouhodobého majetku zvýšil cca o 5,5 % na úkor oběžného majetku a tvořil na konci běžného období 57,6 %.
7.2.2 Finanční struktura podniku
Vybrané položky pasiv (v tis. Kč)
Minulé účetní
období (2004)
Běžné účetní období (2005)
Index 2005/2004 PASIVA CELKEM 1 125 385 1 502 023 1,33
Vlastní kapitál 551 643 593 151 1,08
Základní kapitál 461 473 461 473 1,00
Kapitálové fondy 7 083 3 397 0,48
Rezervní a ostatní fondy ze zisku 56 367 56 064 0,99
VH minulých let 19 513 26 313 1,35
VH běžného účetního období 7 207 45 904 6,37
Cizí zdroje 573 462 908 577 1,58
Rezervy 45 312 92422 2,04
Dlouhodobé závazky 13 932 14 560 1,05
Krátkodobé závazky 200 961 260 307 1,30 Bankovní úvěry a výpomoci 313 257 541 288 1,73
Časové rozlišení 280 295 1,05
Struktura aktiv na konci minulého období (2004)
40%
4% 5%
18% 1%
28%
0%
1%
2% 1%
Základní kapitál Kapitálové fondy
Rezervní a ostatní fondy ze zisku
VH minulých let
VH běžného účetního období Rezervy
Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry a výpomoci Časové rozlišení
Struktura pasiv na konci běžného období (2005)
31%
4%
1% 6%
17%
36%
0%
3%
0%
2%
Základní kapitál Kapitálové fondy
Rezervní a ostatní fondy ze zisku
VH minulých let
VH běžného účetního období Rezervy
Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry a výpomoci Časové rozlišení
Vývoj struktury pasiv v %
Účetní období 2004 2005
Vlastní kapitál 49,0 39,5
Cizí zdroje 51,0 60,5
Časové rozlišení 0,0 0,0
Hodnocení finanční struktury
Na růstu pasiv se podílely především cizí zdroje, které zaznamenaly zvýšení o 58 %.
Z nich expandovaly hlavně bankovní úvěry a výpomoci, které se meziročně zvýšily na 1,76ti násobek jejich úrovně v minulém období. Jedná se především o nárůst dlouhodobých bankovních úvěrů, takže podnik musí počítat se zvýšením úrokových nákladů. Nevýrazný růst vlastního kapitálu (o 8 %) byl způsoben především navýšením výsledku hospodaření minulých let i výsledku hospodaření běžného účetního období.
Důsledkem zvýšení objemu bankovních úvěrů, ale i rezerv a krátkodobých závazků, došlo ke změně struktury pasiv ve prospěch cizích zdrojů, které na konci běžného období činily 60,5 % celkových pasiv, kdežto na začátku období se na nich podílely pouze 51 %.
