Odpovědnost a ručení členů orgánů akciové společnosti

(1)

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra práva

Odpovědnost a ručení členů orgánů akciové společnosti

Bakalářská práce

Autor: Jana Šantrůčková

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce: JUDr. Ivana Slavíková

Praha Červen, 2015

Prohlášení:

(2)

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 4.4.2015 Jana Šantrůčková

Poděkování:

(3)

Děkuji vedoucí práce mé bakalářské práce JUDr. Ivaně Slavíkové za cenné rady, výborný přístup a odborné vedení, které mi poskytla při jejím zpracování. Taktéţ děkuji své rodině za projevenou podporu a důvěru během celé doby mého studia na vysoké škole.

(4)

Anotace:

ŠANTRŮČKOVÁ, Jana: Odpovědnost a ručení členů orgánů akciové společnosti.

[Bakalářská práce]. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Vedoucí práce:

JUDr. Ivana Slavíková. Rok obhajoby: 2015. Počet stran: 54

Tato práce se věnuje analýze odpovědnosti a ručení členů orgánů akciové společnosti, stejně tak i akciové společnosti obecně a všech práv s ní spojenými. Nejvíce se zaměřuje na analyzování orgánů společnosti a jejich povinností, práv a sankce při porušení práv s odpovědností a ručením odpovídající současné právní úpravě.

Klíčová slova:

Analýza, odpovědnost, ručení, orgány společnosti, akciová společnost, práva a povinnosti, sankce.

Annotation:

ŠANTRŮČKOVÁ, Jana: Stock Company Statutory Body Members Responsibility and Liability. [Bachelor thesis]. Banking Institute College of Banking in Prague. Department of law. Supervisor: JUDr. Ivana Slavíková. Year of thesis defence: 2015. Length: 54

This work is dedicated to analysis of responsibility and liability stock company statutory members, as well as joint-stock companies in general and all the rights associated with it.

Most focuses on analysis of corporate bodies and their obligations, rights and penalties for breach of rights to responsibility and liability matching current legislation.

Key words:

Analysis, responsibility, liability, authorities of company, join-stock company, rights and obligations, penalties.

(5)

OBSAH

Úvod ... 7

1. Současná právní úprava obchodních společností ... 9

1.1 Zaloţení právnické osoby ... 14

1.2 Výkon funkce člena statutárního orgánu ... 16

2. Ručení a odpovědnost členů statutárního orgánu v případě úpadku korporace ... 18

2.1 Oddluţení korporace ... 20

3. Charakteristika akciové společnosti ... 24

3.1 Systém vnitřní struktury akciové společnosti ... 26

3.2 Poţadavky na akcionáře ... 28

3.3 Postavení členů představenstva ... 29

3.4 Členové dozorčí rady ... 30

4. Práva akcionářů ... 32

4.1 Neplatnost usnesení z valné hromady ... 33

4.2 Právo na vysvětlení ... 34

4.3 Právo podílu na zisku ... 34

4.3.1 Vyplácení zálohy jako podíl na zisku ... 36

5. Povinnosti členů představenstva akciové společnosti ... 37

5.1 Péče řádného hospodáře ... 37

5.2 Zákaz konkurence ... 41

5.3 Střet zájmů ... 41

5.4 Povinnost mlčenlivosti ... 43

5.5 Povinnost k obchodnímu vedení ... 43

6 Trestní odpovědnost členů akciové společnosti ... 44

6.1 Skutková podstata trestného činu ... 44

6.2 Řízení proti právnickým osobám ... 47

Závěr ... 49

Seznam pouţité literatury ... 51

Bibliografie ... 51

Právní předpisy ... 52

Odborná periodika ... 52

(6)

Elektronické dokumenty ... 53 Seznam obrázků ... 54 Seznam zkratek ... 54

(7)

ÚVOD

Od 1.1.2014 nahradily velkou část právních předpisů nové právní předpisy. Dva hlavní předpisy, které tyto změny přinesly je nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen

„NOZ“) a zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. (dále jen „ZOK“) a také zákon č.

91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Nový občanský zákoník plně nahradil občanský zákoník neboli zákon č. 40/1964 Sb. Jedná se o velmi rozsáhlou úpravu, která čítá 3081 paragrafů. Obsahem je veškerá právní úprava soukromého práva, obsahující obecnou část, věcná práva i závazky.

Vyňata zůstala oblast zákoníku práce a úprava registrovaného partnerství. Občanský zákoník obsahuje i řadu ustanovení, která dříve patřila do obchodního zákoníku a to např. vymezení statutu podnikatele §420 - 422 NOZ. Další změnou je například odstranění určité dvojkolejnosti práva týkajícího se smluv. Úprava závazků občanů i podnikatelů vychází z úpravy občanského zákoníku a nebudou jí upravovat dva různé zákony jako doposud. Nový občanský zákoník přinesl i určitou ochranu slabších smluvních stran a také podnikatel bude muset častěji nahlíţet do občanského zákoníku, neţ bylo jeho zvykem.

Zákon o obchodních korporacích nahradil obchodní zákoník. Tento zákon upravuje obchodní společnosti, akciové společnosti i komanditní a společnosti s ručením omezeným. Úprava z hlediska právních forem těchto společností je obsahem zákona o obchodních korporacích a je také zčásti zmíněna v občanském zákoníku.

Tato práce si klade za cíl analyzovat nové skutečnosti v postavení akciové společnosti a členů orgánů akciové společnosti, jejich ručení a odpovědnost při úpadku společnosti, způsobené škodě či porušení jejich práv a povinností podle nové právní úpravy ve srovnání se starou právní úpravou.

Práce je rozdělena do šesti přehledných kapitol a dvou pomyslných částí. V první části jsou zmíněna základní východiska v rámci právních předpisů, tedy seznámení se se základními pojmy jako obchodní korporace, systém posuzování právních předpisů a vztahů mezi nimi.

(8)

Jsou zde zanalyzována a popsána ustanovení zákona o obchodních korporacích, a zároveň i předpisy nového občanského zákoníku.

První kapitola je věnována postavení akciové společnosti jako takové. Je zde kladen důraz na nynější právní úpravu, zaloţení společnosti a výkon funkce člena statutárního orgánu společnosti.

Druhá část práce se věnuje zejména analýze odpovědnosti a právům členů akciové společnosti. Tedy vymezení základních pojmů a to ve vztahu ke staré právní úpravě. Nachází se zde povinnosti akcionářů, členů představenstva i dozorčí rady v průběhu ţivota společnosti.

V kapitole druhé je zanalyzováno řešení odpovědnosti a ručení členů akciové společnosti při úpadku a je zde navázáno na otázku oddluţení korporace v první kapitole.

Třetí kapitola je pojata více obecněji se zaměřením na vnitřní strukturu společnosti a její členy. Práva akcionářů, která jsou obsaţena ve čtvrté kapitole podrobněji doplňují předchozí kapitolu a vymezují detailněji danou problematiku.

Následující kapitola je velmi důleţitá a upravuje nezbytné povinnosti představenstva společnosti, bez nichţ by nemohly vykonávat svou funkci. Také se v této oblasti objevilo nejvíce změn v porovnání se starou právní úpravou.

Poslední, šestá kapitola se věnuje analýze trestní odpovědnosti členů akciové společnosti a vymezuje obecnou podstatu trestného činu.

V práci byla pouţita metoda analýzy a komparace, tedy porovnání jednotlivých právních předpisů, zejména staré a nové právní úpravy obchodních korporací potaţmo akciové společnosti. Taktéţ analyzování všech práv a povinností je vypracováno do detailnější formy.

S přijetím nových právních předpisů se musely mnohé společnosti vyrovnat v rámci svého řízení, aby tak předcházely nepříjemnostem které plynou z neznalosti zákona.

Věřím, ţe tato práce přinese alespoň částečně nové informace, které se týkají práv a odpovědností akcionářů společnosti ve srozumitelné podobě. A samozřejmě čas ukáţe, jak se současná právní úprava uchytí a jaké obyčeje přinese. Neboť spousta informací a názorů přinesou aţ judikáty příslušných soudů, které budou pro praxi přínosné.

(9)

1. Současná právní úprava obchodních společností

Do roku 2013 byla právní úprava obchodních společností obsaţena pouze v zákoně 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „Obch.Z“). Obecná úprava byla obsaţena ve starém občanském zákoníku 40/1964 Sb., (dále jen „Obč.Z“), tato úprava neměla pro společnosti v podstatě ţádný význam aţ na úpravu sídla společnosti dle 19 Obč.Z, kam toto ustanovení bylo umístěno od 31.12.2001, v předešlém stavu patřilo toto ustanovení do Obch.Z.

Po 1.1.2014 je úprava naprosto odlišná a tedy zákon 90/2012 Sb. o obchodních korporacích obsahuje zvláštní úpravu obchodních korporací, tato úprava je doplněním obecné úpravy, která je obsaţena v zákoně 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nástupcem nové právní úpravy obchodních společností a druţstev, které jsou obsaţeny v Obch.Z. není jen ZOK, ale také NOZ. Uvedenou úpravu je nutné hledat v obou předpisech, kdy ZOK navazuje na NOZ a v mnoha ohledech nelze pouţít ZOK bez NOZ.

Obchodní společnosti jsou povinné se zapisovat do obchodního rejstříku, tím jsou automaticky povaţované za podnikatele, a to i v případě, ţe nejsou zaloţeny za účelem podnikání, viz § 421 NOZ. Podnikání, respektive činnost podnikatelů byla obsaţena v Obch.Z., současná právní úprava je nyní v NOZ a to konkrétně v § 402 aţ 435 NOZ.

Mezi velmi důleţité novinky patří zejména nový rejstříkový zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „rejstříkový zákon“). Tento zákon vymezuje podrobnější úpravu obchodního rejstříku a sbírku listin a to včetně následků, které vzniknou v souvislosti s porušením souvisejících povinností. Právnické osoby jsou označeny jako obchodní korporace, čímţ jsou myšlena druţstva i obchodní společnosti.

ZOK obsahuje zvláštní konkrétní úpravu pro obchodní společnosti. Obecnou úpravu pro všechny ostatní korporace obsahuje ZOK v § 1 aţ 94. Obecná úprava pro korporace je v NOZ

§ 210 aţ 213. Obch.Z v § 56 zakazoval zneuţívání většiny a menšiny hlasů a také jakékoli jednání, které mělo za cíl společníka který zneuţíval většiny znevýhodňovat. NOZ v úpravě § 212 společníka zavazuje, aby se choval vůči společnosti čestně a také aby zachovával vnitřní řád společnosti.

(10)

Je povinností korporace, aby svého člena bezdůvodně neznevýhodňovala, ale ani zvýhodňovala a šetřila jeho členská práva i oprávněné zájmy. NOZ tak reaguje na problémy dřívější úpravy § 56 písm. a) ObchZ, které vedly k dojmu, ţe poškozená strana měla pouze právo na náhradu škody - NOZ v § 212 odst. 2 stanovuje, ţe pokud „společník zneužije své hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo.“¹ Je v pravomoci soudu dle současné úpravy na návrh poškozené osoby rozhodnout v konkrétním případě ţe nebude přihlédnuto ke zneuţívajícím hlasům například při rozhodování na valné hromadě.

Obecnou úpravu právnické osoby nalezneme v NOZ a to v § 118 aţ 209, např. úpravu sídla právnické osoby v § 136, dle § 152 kde je také jediný jednatel s.r.o. povaţován za člena individuálního orgánu s.r.o, dále zde nalezneme obecnou úpravu, přeměny, zániku a likvidace právnických osob. Členem statutárního orgánu můţe být také právnická osoba dle § 154 NOZ.

NOZ obsahuje obecnou úpravu pro osoby. Tedy v § 22 odst. 2 NOZ, kde jsou upraveny zvláštní podmínky či omezení pro převod majetku, případně jeho zatíţení či přenechání k pouţití mezi osobami blízkými ochraně třetích osob, také podobná právní úprava platí pro jednání mezi společnostmi a členy statutárního orgánu, případně tím jak společnost ovlivňuje postavení společníka, případně na základě dohody nebo jiné skutečnosti.

Tyto zvláštní podmínky a omezení jsou obsaţeny v NOZ § 590 - „pojistka pro věřitele proti vyvádění majetku, kterého se dlužník účelově zbavuje“² takto poškozený věřitel má moţnost domoci se neúčinného právního konání, kterým byl poškozen a ke kterému došlo v uplynulých dvou letech mezi dluţníkem a jemu blízkou osobou či takové osobě, které dluţník činil v její prospěch.

Z uvedeného je patrné, ţe pro chápání určitého problému je důleţité pracovat se zvláštní úpravou pro společnosti, ale také s obecnou úpravou zákona obsaţenou v NOZ, která se tedy týká všech korporací, právnických osob a také fyzických osob.

1 Ustanovení § 212 odst. 2 NOZ

2 Ustanovení § 590 NOZ

(11)

Pro s.r.o. se dále pouţije ustanovení, které vymezuje úpravu spolků v NOZ tj. § 239 aţ 242 NOZ. „při vyloučení společníka ze společnosti z důvodu prodlení se splácením vkladu na základě § 151 odst. 2 ZOK“³, dle § 245 NOZ. V případě, kdy dle § 45 ZOK je na rozhodnutí orgánu společnosti nahlíţeno jako na nepřijaté rozhodnutí. NOZ § 258 aţ 261 se pouţije v případě přezkumu usnesení z valné hromady v souvislosti s § 191 a 193 ZOK.

Akciová společnost je upravena například v § 413 odst. 2 a 3 a tj. „listina osob přítomných na valné hromadě“⁴ v souvislosti s § 118 odst. 2 ZOK, § 440 ZOK hovoří o rozhodování jednatelů, pokud tvoří kolektivní orgán, v souvislosti s § 194 odst. 2 ZOK, dále § 440 ZOK stanoví náhradního jednatele v případě, ţe jednatelé tvoří tzv. kolektivní orgán v souvislosti § 194 odst. 2 ZOK, dále § 468 aţ § 473 ZOK upravuje výjimku z povinnosti oceňovat peněţitý vklad znalcem při zvyšování základního kapitálu v souvislosti § 143 dost. 4 ZOK, § 542 a § 543 ZOK řeší výměnu kmenových listů v souvislosti s § 154 odst. 5 ZOK.

Právní úprava ZOK je oproti Obch.Z. daleko přehlednější, kupříkladu u společností s.r.o. se v ZOK odvolává na úpravu akciových společností jen ve výjimečných případech. Právní úprava u komanditních společností se přibliţuje díky ZOK úpravou veřejným obchodním společnostem a to v § 119 ZOK, dle těchto ustanovení se pouţívají pro komanditní společnosti ustanovení, která se týkají obchodních společností v případě, ţe z přechodných ustanovení či zvláštní úpravy nevyplývá něco jiného. To je vnímáno jako koncepční rozdíl oproti předchozí úpravě. Kdy se dle § 93 odst. 4 Obch.Z. pro komanditní společnosti pouţívaly ustanovení Obch.Z. o s.r.o., v případě ţe šlo o právní postavení komanditistů, pokud nebyl v právní úpravě těchto společností stanoven jiný způsob. Z této uvedené úpravy změny vyplývá, ţe pro komanditistu neplatí pravidla tzv. finanční asistence podle úpravy s.r.o.

Obchodní společnosti jsou členěny na:

„osobní společnosti (veřejná obchodní společnost a komanditní společnost),

- kapitálové společnosti (společnost s ručením omezeným a akciová společnost),

- Evropská společnost a evropské zájmové sdružení. „⁵

3 Ustanovení § 239 – 242 NOZ

4 Ustanovení § 413 odst. 2 a 3 ZOK

5 Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích

(12)

Znalost pojmosloví je velmi důleţitá při pouţívání některých zásadních legislativních zásad např. u bezúročných půjček. Pojmosloví není úplně jednotné a to např. u společníka nebo člena obchodní korporace. NOZ vymezuje členy korporací, ZOK však v obecné úpravě u obchodních korporací pojem člen nepouţívá, ale pouţívá pojem „společník“. Obecná úprava týkající se společníků, která je obsahem v hlavě I tedy § 1 aţ 94 ZOK dle § 3 odst. 4 ZOK platí i pro členy druţstva. Právní úprava obsaţená v ZOK je po formální stránce v pořádku a není v rozporu s NOZ, je ale do jisté míry nevhodná a zavádějící. Tento jev se projevil při novelizaci účetních předpisů. Bylo by zřejmě příhodnější, pokud by obecná úprava ZOK pracovala s pojmem člen obchodní korporace.

V zákoně 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zDP“), je pouţíváno pojmu „člen obchodní korporace“, např. akcionář a.s., společník s.r.o., člen druţstva. V § 10 odst. 1 písm. zDP „je jako ostatní příjem fyzické osoby uveden podle člena obchodník korporace s výjimkou společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na likvidačním zůstatku.“⁶

U účetních předpisů tedy novelizací prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou jsou prováděna ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů pro účetní jednotky jeţ jsou podnikateli, kteří účtují v podvojném účetnictví a které byly provedeny vyhláškou 467/2013 Sb,. V novelizaci Českých účetních standardů je pouţíván pojem „společník obchodní korporace“. Např. v situaci s.r.o. není ţádný problém, avšak u úpravy člena druţstva se uţ jedná o jakousi formální chybu, tedy nepochopení ZOK.

Směrnice Rady č. 2001/86/ES, která doplňuje statut evropské společnosti (dále jen „SE“) s ohledem na zapojení zaměstnanců upravuje participaci zaměstnanců v záleţitostech SE v návaznosti s nařízením o statutu evropské společnosti. Tyto dva právní předpisy musí být uplatňovány souběţně a dle nařízení je nutný zápis evropské společnosti do příslušného rejstříku, který je podmíněn jejímu vzniku.

6 Ustanovení § 10 odst. 1 ZDP

(13)

Směrnice na rozdíl od nařízení musí být transponována do národního, tedy českého právního řádu, jelikoţ nemá ţádnou právní návaznost. Evropské společnosti se dle zákona č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve které je obsaţena jiţ zmiňovaná směrnice řídí mnoha právními předpisy. V následující tabulce je uveden podrobný výčet těchto předpisů v sestupném pořadí.

Obrázek č. 1: Přehled právních předpisů aplikovatelných na SE

Zdroj: autor, vlastní zpracování

1.1 Založení právnické osoby

Nařízení o statutu SE

Směrnice o SE

Ustanovení stanov přijatá na základě nařízení

Prováděcí zákon o SE

Národní akciové právo (Občanský zákoník, Zákon o obchodních korporacích)

Ustanovení národního právního řádu Ustanovení stanov přijatá v rámci vnitrostátního práva

(14)

Dle občanského zákoníku má právnická osoba od svého vzniku aţ do svého zániku právní odpovědnost. Právnické osoby musí vést záznamy, které jsou evidencí jejich majetkových poměrů a to i v případě, ţe nejsou povinné vést účetnictví dle zákona o účetnictví.

Právnické osoby se zapisují do veřejného rejstříku, tím je myšleno den jejího vzniku, zrušení, kdy je uveden důvod a den zániku právnické osoby. Ve veřejném rejstříku se uvádí také název, adresa, předmět činnosti, údaje o statutárních orgánech právnické osoby. Dále také způsob, kterým statutární orgán právnickou osobu zastupuje, informace o datu vzniku, zániku funkce statutárního orgánu, ale v případě, ţe se změní zapsané skutečnosti, je povinnost tyto údaje ohlásit, tomu, kdo je pověřen vedením rejstříku, který tuto změnu zapíše.

„Proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti,“⁷ pokud je ale

ve veřejném rejstříku údaj uveřejněn, nelze se po uplynutí lhůty patnácti dnů od tohoto zveřejnění odvolat na skutečnost, ţe o tomto údaji nemohl být informován.

Právnickou osobu je moţné ustanovit zakladatelským právním jednáním, rozhodnutím orgánu, zákonem, případně jiným způsobem stanoveným právním předpisem.

Tzv. zakladatelské právní jednání určuje název právnické osoby, její sídlo, předmět činnosti, popřípadě statutární orgán. Jsou také určeni i členové statutárního orgánu a je vţdy vyţadována písemná forma. Pokud není uvedeno jinak, má se za to, ţe je zaloţena na dobu neurčitou. Pokud se podílí více zakladatelů na zaloţení společnosti je právnická osoba zaloţena vţdy přijetím stanov či uzavřením určité smlouvy. Vznik právnické osoby je dnem zápisu ve veřejném rejstříku a v případě zřízení zákonem vzniká společnost nabytím účinnosti, pokud zákon nestanovuje jinak.

Za právnickou osobu je moţné jednat i v době před jejím vznikem. Ten, kdo jedná je z tohoto jednání odpovědný, v případě více osob je tento závazek společný a nerozdílný.

Soud určí právnickou osobu po dni jejího vzniku za neplatnou, případně i bez návrhu za podmínek:

7 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

(15)

„a) zakladatelské právní jednání chybí,

b) zakladatelské právní jednání nemá náležitost nezbytnou pro právní existenci právnické osoby,

c) právní jednání zakladatelů odporuje § 145 nebo

d) právnickou osobu založilo méně osob, než je k tomu podle zákona třeba. „⁸

Jménem právnické osoby je její název, který musí právnické osoby navzájem odlišovat. Tento název nesmí vykazovat klamavou informaci. Název můţe obsahovat jak jméno ţivé osoby, tak i mrtvé za určitých splněných podmínek zákonem.

Sídlo právnické osoby je určeno při jejím ustanovení. Toto sídlo lze mít i v bytě, pokud není narušen klid a pořádek v domě. Kaţdý má moţnost dovolat se skutečného sídla právnické osoby a tak nikdy „proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.„⁹ Dle zákona můţe jakákoliv právnická osoba své sídlo přemístit ze zahraničí do České republiky, ale nesmí tím být narušen právní řád státu, tam kde se nachází sídlo právnické osoby.

Právnickou osobu je moţné ustanovit v soukromém nebo veřejném zájmu. Povaha právnické osoby je posuzována dle hlavní činnosti.

Zákaz zaloţení právnické osoby je v případě, ţe jejím cílem je porušení práva, případně dosahování cíle nezákonným způsobem.

1.2 Výkon funkce člena statutárního orgánu

(16)

Nynější úprava zákona o obchodních korporacích oproti původní úpravě podrobněji upravuje smluvní vztah o výkonu funkce člena statutárního orgánu. V případě, ţe není uzavřen smluvní vztah o výkonu funkce člena orgánu, řídí se tento právní vztah úpravou občanského zákoníku smlouvou o příkazu. Smluvní vztah o výkonu funkce u akciových společností, společností s ručením omezeným musí být vţdy v písemné podobě. Tato smlouva včetně změn smlouvy je schvalována nejvyšším orgánem společnosti. Jestliţe by smlouva byla uzavřena ústně či konkludentně byla by neplatná a výkon takové funkce by byl také neplatný. „Bude-li sjednaná smlouva o výkonu funkce nebo v ní obsažené ujednání o odměně neplatné z důvodu na straně obchodní korporace nebo nebude-li smlouva o výkonu funkce z důvodu překážek na straně obchodní korporace uzavřena nebo ji nejvyšší orgán neschválí bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena orgánu obchodní korporace, odměna se určuje jako odměna obvyklá v době uzavření smlouvy.“¹⁰

Současná právní úprava nenařizuje písemnou podobu smlouvy o výkonu funkce, avšak lze vyvodit, ţe pokud tuto smlouvu schvaluje nejvyšší orgán společnosti, měla by mít písemnou podobu.

„U kapitálových společností, je-li smlouva o výkonu funkce písemná a je v ní stanovena výše odměny, pak musí odměňování obsahovat tyto údaje:

- vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění;

- určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby (ve smlouvě o výkonu funkce tedy nemusí být stanovena konkrétní částka, ale způsob, jak konkrétní částku stanovit);

- určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány;

- údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.„¹¹

(17)

Dle ustanovení § 61 odst. 2 ZOK, platí, ţe v případě, ţe činnost člena orgánu korporace přispěla ke špatnému hospodářskému výsledku, nebude mu nenárokové plnění ani odměna poskytnuta. Nynější úprava dává moţnost, ţe v případě ţe činnost člena korporace přispěla k neţádoucímu hospodářskému výsledku, aby v takovéto situaci odměnu vyplatil.

V případě, ţe je rozhodnuto o úpadku korporace, který podala jiná osoba neţ dluţník, můţe insolvenční správce v takové situaci vyzvat ostatní členy orgánů k vydání prospěchu získaného smlouvou o výkonu funkce, případně jiného prospěchu, jeţ obdrţeli od obchodní korporace v období 2 let nazpět před pravomocným rozhodnutím o úpadku. „A to v případě, že členové orgánu věděli nebo měli vědět, že společnosti hrozí úpadek a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše, co je potřebné a rozumně předpokládané. Uvedené omezení se vztahuje i na bývalé členy orgánu, kteří byli členy orgánu v okamžiku, kdy měly být činěny kroky k odvrácení úpadku.„¹²

Veškerá ustanovení ZOK, která se týkají obsahu smlouvy o výkonu funkce se povaţují za ustanovení povahy kogentní. Korporace měly za povinnost přizpůsobit se nové úpravě zákona nejpozději do 30.6.2014. V případě, ţe tak neučinily, povaţuje se výkon funkce člena orgánů za neplatný. V případě, ţe členové orgánu mají odměnu a obdobná plnění dle smlouvy, která byla uzavřena před 1.1.2014 a tato dohodnutá pravidla nejsou v rozporu s úpravou není třeba smluvní vztah o výkonu funkce měnit.

2. Ručení a odpovědnost členů statutárního orgánu v případě úpadku korporace

Současná právní úprava přinesla několik nových pravidel pro ručení členů statutárního orgánu a to tedy o ručení vyloučeného člena statutárního orgánu, kdy vykonává i nadále svou činnost.

(18)

A ručení v situaci, kdy statutární orgán nedbá povinnosti zabránit úpadku korporace. Ručení člena statutárního orgánu nenastává ze zákona, jak by tomu bylo doposud, avšak ke vzniku takového ručení je nutné mít usnesení soudu.

Usnesení soudu by mohlo být pro praxi vhodnějším nástrojem a to kupříkladu proto, ţe bude více tzv. individualizované, lze předpokládat, ţe soud bude hodnotit a zjišťovat všechny okolnosti, jak tomu bylo, kdyţ ručení vznikalo ze zákona.

Soud můţe a nemusí uznat ručení za vhodné. „Na druhé straně je nutno poukázat na skutečnost, že rozhodnutí soudu může být ovlivněno možnou chybou lidského faktoru, případně jinými okolnostmi, čímž může dojít k tomu, že osobní odpovědnost chybujícího statutárního orgánu nebude sankcionována povinností ručení.“¹³

Je však otázkou, jaký soud se stane věcně příslušným pro projednávání a vydání zmíněného rozhodnutí. ZOK tento soud blíţe nespecifikuje, úprava je obsaţena v ustanovení § 66 odst. 2 ZOK. Lze se domnívat, ţe půjde o insolvenční soud, ale také i o soud místně a věcně příslušný podle sídla korporace, která je ţalována.

Pro ručení statutárního orgánu v případě porušení povinnosti odvrátit úpadek musí být splněny tyto podmínky, aby soud mohl rozhodnout:

„již bylo rozhodnuto, že se korporace nachází v úpadku,

členové, popř. bývalí členové statutárního orgánu korporace věděli nebo vědět měli a mohli, že je korporace v hrozícím úpadku,

v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili vše potřebné a rozumně předpokladatelné za účelem odvrácení úpadku.“ Chování statutárního orgánu by nemělo být pasivní. „Členové statutárního orgánu měli jednat tak, aby nepřispěli svým chováním k možnému zhoršení finanční situace obchodní korporace s výjimkou transakcí, které patří ke každodenní činnosti korporace.“¹⁴

(19)

Návrh můţe podat insolvenční správce či věřitel. Zákonem není dále vymezeno, zda-li členové korporace mohou ručit neomezeným způsobem za závazky korporace, případně zda- li se ručení povinnosti vztahuje neomezeně na všechny závazky korporace, kdyţ úpadek je vyhlašován v situaci, kdy korporace neplní své závazky vůči všem věřitelům, nikoli pouze případnému navrhovateli – věřiteli. Neomezené ručení umoţňuje více sledovat zásady insolvenčního řízení, jeţ má za úkol, aby nikdo z věřitelů nebyl zvýhodněn nedovoleně, neboť ručení, které by vzniklo jen vůči navrhovateli by určitou výhodu přineslo.

Dle ustanovení § 68 ZOK nevyplývá lhůta určená k podání návrhu. Lze předpokládat, ţe návrh bude třeba podat ke krajskému soudu neprodleně po nabytí právní moci rozhodnutí o úpadku korporace a to je moţné po ustanovení insolvenčního správce. Nejpozdější lhůta však bude před pravomocným usnesením rejstříkového soudu ohledně vymazání korporace z rejstříku, protoţe v případě zániku korporace zaniká pohledávka a ručení. Promlčení pak zřejmě nastane „za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí orgánu veřejné moci plněno“ a dále, ţe „právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.“ Počátek lhůty nastává u většiny případů po pravomocném rozhodnutí, kdy člen nebo bývalý člen „ručí za splnění povinností korporace, pokud není v rozhodnutí stanovena lhůta k plnění jiným datem, a to bez ohledu na právní moc.“¹⁵

Rozhodnutí soudu musí korporace ukládat do sbírky listin v souladu s ustanovením § 66 písm. b) ZOK.

V případě, ţe člen statutárního orgánu korporace při výkonu své funkce opakovaně jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře, nelze vyloučit, ţe své jednání bude opakovat i po rozhodnutí soudu. Pokud i po rozhodnutí soudu bude člen orgánu konat kroky, které vedou k poškozování věřitelů, připadá v úvahu buď trestně právní odpovědnost, nebo výkon rozhodnutí na jeho vlastní majetek.

„Dané ustanovení reaguje na praxi z uplynulých let, kdy se v mnoha případech stávalo, že zainteresovaní členové statutárního organu obchodních korporací vědomě tyto korporace přiváděli do úpadku, za účelem vyhnutí se plnění závazku vůči jiným obchodním partnerům.„¹⁶

15 Ustanovení § 68 ZOK

16 Ustanovení §66 písm. b) ZVR

(20)

Členové pak byli nepostihnutelní, v případě, ţe se jim nepodařilo prokázat naplnění skutkové podstaty trestného činu. Nynější právní úprava tak poskytla věřitelům větší míru ochrany před dluţníkem. Zmíněné neomezené ručení tak poskytuje oporu insolvenčnímu zákonu.

Insolvenční zákon není pro dluţníka v dostatečné míře sankcí za nepodaný insolvenční návrh, čímţ není k takovému kroku dostatečně motivován.

„Nyní je stíhán obavou a rizikem spojeným s neřešením úpadkové situace včas pod hrozbou neomezeného ručení.“¹⁷

2.1 Oddlužení korporace

V poslední době byl zaznamenán prudký nárůst osobních bankrotů, zvýšil se i počet úpadků korporací. U osobních bankrotů si lze tento jev vysvětlit, ţe je pro osoby oddluţení výhodné.

Pokud člověk jiţ není schopný své dluhy splácet, oddluţení mu umoţňuje uhrazení části závazků a zbytek mu je tzv. odpuštěn. Počet korporátních úpadků neroste takovou měrou jako osobní bankroty, avšak zasahují větší počty věřitelů, podílí se na zvýšení nezaměstnanosti, zapříčiňují druhotnou platební neschopnost. Členové statutárních orgánů a majitelé mají moţnost oddluţení korporace řešit soudní reorganizací. Korporace, která je v tísni můţe část svých závazků zmenšit v souladu se soudem schváleným reorganizačním plánem. Toto řešení je poněkud náročné, vyţaduje kvalifikovaný postup, výsledek je však pro právnické osoby stejný jako při oddluţení fyzických osob.

Manaţeři společnosti, která je v úpadku, jsou povinni přijmout opatření vedoucí k ozdravění podniku, aby zachovali jeho současnou hodnotu jak pro majitele, ale i pro věřitele. Vnitřní pohled můţe být však velmi zkreslený. Má-li zmíněná reorganizace společnosti splnit účel, je nutné podstoupit nezávislou a objektivní analýzu situace. Základní předpoklad pro efektivní řešení a ochranu před osobními a firemními riziky, je nastavit si správný rámec prováděných změn. Tedy zejména, zda je moţné ještě provést neformální restrukturalizace nebo je uţ nutné začít insolvenční řízení a jít soudní cestou reorganizace.

Obchodní společnosti spolu s druţstvy nesmí v případě úpadku provádět restrukturalizace mimo rámec insolvenčního řízení. V případě provádění to mívá negativní následky. Smlouvy,

(21)

které tak byly uzavřeny, jsou neúčinné. Fúze, akvizice jsou zastaveny podáním návrhu na insolvenci. Do insolvenčního řízení můţe být zahrnut majetek aţ pět let nazpět. Rizika, která plynou z nedovolené restrukturalizace, dopadají jak na konkrétní osoby, jeţ jednají za korporace, ale i na korporaci jako takovou. U managementu jsou to veškeré osoby, jeţ s korporací nebo druţstvem uskutečnili příslušné transakce. Současná právní úprava zavedla ručení majitelů za závazky korporace. Dovolená varianta zakázané, neformální restrukturalizace společnosti v úpadku je tzv. formální restrukturalizace v insolvenčním řízení – soudní reorganizace.

Úpadek společnosti nebo druţstva je moţné řešit buď konkurzem nebo reorganizací. Dle dostupných informací je zřejmé, ţe počty konkurzů se ročně pohybují okolo tisíců a počty reorganizací jsou kolem desítek. Reorganizace představuje řešení vhodné pro funkční společnosti určité velikosti. V konkurzech se často objevují pouze tzv. prázdné skořápky, jeţ neprovozují podnik a nemají majetek. Současná úprava by měla pravidla správy korporací zpřísnit a také určit případné postihy manaţerů. Nynější právní úprava přinesla rozšíření počtů moţností, kdy je moţné nekonsenzuálně provést reorganizaci, která je pojata jako ochrana dluţníka před věřiteli.

Reorganizaci mohou provádět bez prvotní podpory věřitelů všichni podnikatelé, u kterých je roční obrat nad 50 milionů korun, případně mají více jak 50 zaměstnanců. Došlo ke sníţení tzv. kvantitativní vstupní brány do nekonsenzuální reorganizace, dříve museli mít podnikatelé vyšší obrat nad 100 miliónů korun a větší počet zaměstnanců, více neţ 100. Nyní reorganizaci můţou zahájit menší firmy a to i v tom případě, ţe nemají podporu věřitelů. Korporace se také mohou bránit insolvenčnímu návrhu věřitelů, který je spojen s návrhem likvidačního řešení úpadku konkurzem. Management korporací, který je v úpadku tak má více času na zpracování reorganizačního plánu a přesvědčení věřitele o vhodnosti reorganizace před konkurzem.

Pokud půjde o kvalitní návrh, je moţné dosáhnout prolomení nesouhlasu u některých věřitelských skupin pomocí rozhodnutí soudu.

V případě malých, ale i velkých korporací je vytvořena moţnost insolvenčního zákona pomocí věřitelské reorganizace. Věřitelský výbor má pravomoc při splnění zákonných podmínek odvolávat, jmenovat a volit členy dozorčí rady a statutárního orgánu dluţníka. O věřitelské variantě hovoří proto, ţe je legálně přebírána věřiteli inciativa v insolvenčním řízení u dluţníka, jeţ provozuje nadále podnik. Nejde však o nepovolené ovládání dluţníka s moţnými negativními následky pro věřitele.

(22)

Tato reorganizace potřebuje aktivní a také kvalifikovaný přístup věřitelů. Věřitelé musí buď sami podat návrh na povolení reorganizace, případně kvalifikovaný počet věřitelů můţe podat návrh na povolení reorganizace, buď oprávnění odejmou sami nebo většinou věřitelů odejmou dluţníkovi oprávnění sestavovat reorganizační plán na věřitelské schůzi. Tato věřitelská reorganizace je moţná i v situaci, kdy sám dluţník oznámí u soudu, ţe nepředloţí reorganizační plán. Soud můţe rozhodnout o povolení reorganizace ve lhůtě do 15 dnů v případě kvalitní přípravy od data podání návrhu, také stanoví insolvenčním správcem osobu, která je určena reorganizačním plánem a tato osoba tak můţe jednat efektivně v zájmu předkladatelů návrhu. Plnění reorganizačního plánu můţe trvat aţ rok, jedná se o ozdravný proces, umoţňující uspokojení pohledávek věřitelů a také zachovávání obchodních vztahů.

Reorganizace, jeţ je uskutečněna u typově vhodného podniku včas, umoţní majitelům a manaţerům dočasné zastavení plateb starých závazků, udrţení podniku v provozu a legální oddluţení podniku. Dále působí jako omezení osobních rizik, také jako posílení nových pravidel správy korporací a také osobní ručení majitelů korporací za závazky u insolventních korporací.

Manaţeři často nedisponují dostatečnými zkušenostmi při řešení úpadku korporace, někdy také spoléhají pouze na pokyny věřitelských bank. Velmi často usilují o mimosoudní narovnání a poté odklad splátek dluhů či odpuštění alespoň části úroků. Toto řešení situace bývá dosti problematické v několika rovinách a to nadřízených i podřízených věřitelů, zaměstnanců a akcionářů a přináší rizika nejen bankám ale i manaţerům.

Zájem korporací, které jsou v úpadku se nemusí vţdy shodovat se zájmem banky, ty jsou v procesu zastavení úvěrového financování a snaţí se o rychlé navrácení uvěrových prostředků.

Bankám hrozí, ţe budou vyhodnoceny jako osoby ovládající, v případě, ţe se účastní mimosoudního procesu restrukturalizace u insolventní firmy, coţ se prokázalo u úpadku prostějovského Oděvního podniku.

Někdy je moţné, aby se společnost nejdříve dohodla neformálně s majoritními věřiteli na plánu restrukturalizace a poté vyhlásila úpadek a dospěla k formální reorganizaci, která je posvěcena insolvenčním soudem. Toto řešení je legální, odstraňuje rizika zvýhodnění některých věřitelů tzv. na úkor poškození jiných, ale také zde dochází k vyjasnění okruhu

(23)

závazků, které jsou sporné a to prostřednictvím soudního přezkoumání pohledávek, odstraňování rizik neznámých závazků, směnek a dalších skrytých problémů, které mohly vzniknout při předešlém vedení společnosti.

Úspěšná reorganizace přináší benefity jak manaţerům, tak i majitelům korporací. Dále působí jako zvýšení naděje podřízených věřitelů v zájmu uspokojování jejich pohledávek, dává jim také moţnost pokračovat v obchodních vztazích. Reorganizace můţe přinést bankám vhodnější řešení, kterého by jinak nedosáhly. Je to například v situaci, kdy jim byl vytvořen prostor pro prodej pohledávek investorovi v rychlém čase, jeţ má zájem vstoupit do kapitálové struktury korporace a nákupem pohledávek získá vliv na výsledek insolvenčního řízení. Reorganizace dále můţe zajímat investory. Ti mohou získat výhody z korporací, které jsou v úpadku, a to tak ţe si v určitém vhodném právním rámci zakoupí zákonně oddluţený podnik. V insolvenčním řízení na nabyvatele podniku nepřecházejí závazky. Případně mohou investoři vstoupit do struktury korporace, která se oddluţuje v souladu s reorganizačním plánem. Tento zmíněný plán je jakousi inovací, na jejímţ základě zaniknou závazky v něm obsaţené. Finanční investoři mohou poskytovat pouze bezpečně úvěrované financování s hlavním právem na navrácení poskytnutých prostředků s předem sjednaným úrokem.

Společnost, která je v reorganizaci vyţaduje dostatečný pracovní kapitál, který je poskytován stávajícími věřiteli nebo externími investory. Insolvenční zákon jim poskytuje silné postavení a také prioritní právo na navrácení poskytnutých prostředků.

Ke kvalitnímu provedení reorganizace jsou důleţité zejména praktické zkušeností z oblasti podnikové ekonomiky, z oblasti řízení pracovního kapitálu. Tedy efektivní práci s krátkodobými závazky a oběţným majetkem. Dále zkušenosti z krizového řízení pracovních kapitálů společnosti v insolvenčním řízení. Další velmi důleţitou věcí je znalost legislativy, probíhá-li řízení v rámci českých soudů, je nutné znát praxi českého soudnictví. Třetí důleţitou věcí je odbornost a také hlavně praktické zkušenosti zvoleného advokáta, který je pověřen zastupováním, coţ ovlivní velmi zásadním způsobem výsledek celé reorganizace. Je velmi vhodné pracovat se specialistou pro zastupování v insolvenčním řízení.

3. Charakteristika akciové společnosti

(24)

Akciová společnost je společnost, která má svůj základní kapitál rozdělen na počet akcií.

Označení akciová společnost je moţné nahradit zkratkami „a.s.“ nebo „akc. spol.“ Společnost je povinna zacházet se všemi akcionáři stejným způsobem. K právnímu jednání, které má za účel zvýhodnit některého z akcionářů na úkor společnosti či jiných akcionářů není přihlédnuto, pokud není stanoveno zákonem jinak nebo by takové jednání bylo k újmě třetím osobám.

Účastnickými cennými papíry rozumíme cenné papíry, které vydala společnost a jenţ jsou podílem na základním kapitálu či hlasovacích právech společnosti a také cenné papíry které společnost vydala a je s nimi spojeno právo tyto papíry získat. Základní kapitál je obvykle vyjádřen v českých korunách, můţe být vyjádřen i v eurech, pokud je účetnictví vedeno v eurech. Základní kapitál musí mít alespoň 2 mil. Kč, případně 80 tis. EUR.

Společnost je zaloţena na základě stanov. Zakladatelem rozumíme toho, kdo přijme stanovy a podílí se na upisování akcií.

Stanovy obsahují:

„a) firmu a předmět podnikání nebo činnosti,

b) výši základního kapitálu,

c) počet akcií, jejich jmenovitou hodnotu, určení, zda a kolik akcií bude znít na jméno nebo na majitele, a nebo zda budou vydány jako zaknihované cenné papíry, popřípadě údaj o omezení převoditelnosti akcií, popřípadě údaj, zda jsou akcie imobilizovány,

d) mají-li být vydány akcie různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených,

e) počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování na valné hromadě; mají-li být vydány akcie o různé jmenovité hodnotě, obsahují stanovy také počet hlasů vztahujících se k té které výši jmenovité hodnoty akcií a celkový počet hlasů ve společnosti,

f) údaj o tom, který ze systémů vnitřní struktury společnosti byl zvolen, a pravidla určení počtu členů představenstva nebo dozorčí rady,

(25)

g) jiné údaje“¹⁸

Stanovy při zaloţení společnosti mohou obsahovat také například, výši splaceného kapitálu při vzniku společnosti, určování správce vkladů, určování ceny u nepeněţitých vkladů při zakládání společnosti.

Akcií rozumíme cenný papír či cenný papír zaknihovaný, se kterým je spojeno právo akcionáře a to jako společníka podílet se dle zákona a stanov na řízení společnosti, likvidačním zůstatku či zisku. Pokud tak stanoví stanovy společnosti, lze vydat akcie, jeţ nedisponují jmenovitou hodnotou a jsou stejnými podíly na základním kapitálu, jedná se o kusové akcie. V případě, ţe společnost vydá kusové akcie, nelze vydat současně akcie se jmenovitou hodnotou. U kusové akcie je podíl na základním kapitálu určen dle počtu akcií.

Na kusovou akcii náleţí jeden hlas, pokud stanovy neurčí jinak.

Akcie obsahuje:

„a) označení, že jde o akcii,

b) jednoznačnou identifikaci společnosti, c) jmenovitou hodnotu,

d) označení formy akcie, ledaže akcie byla vydána jako zaknihovaný cenný papír, a e) u akcie na jméno jednoznačnou identifikaci akcionáře a

f) údaje o druhu akcie, popřípadě i s odkazem na stanovy.„¹⁹

Akcie na jméno jsou zapisovány do seznamu akcionářů, jeţ je veden společností. V seznamu akcionářů jsou údaje o druhu akcie, jmenovité hodnotě, jménu, bydlišti či sídle akcionáře, apod.

3.1 Systém vnitřní struktury akciové společnosti

(26)

V právní úpravě cizích zemí jsou obvyklé dva modely vnitřního uspořádání akciových společností. První dualistický je zaloţen na principu, ţe společnost má dva na sobě nezávislé a oddělené orgány. První orgán nese zodpovědnost za řízení a také obchodní vedení společnosti, je tedy výkonný. Druhý orgán má za úkol dozorovat nad činností výkonného orgánu, je tedy orgán kontrolní.

Druhým modelem vnitřní struktury u akciové společnosti je systém monistický, který je zaloţen na principu, ţe akciová společnost disponuje pouze jedním orgánem, jeţ má za úkol plnit funkci výkonnou a i funkci kontrolní. Jedná se o kolektivní orgán v jehoţ rámci se rozlišují členové zodpovědní za řízení a členové zodpovědní za kontrolu. Právní řády v některých státech upravují jen jeden ze zmíněných modelů.

Některé státy naopak umoţňují oba dva systémy vnitřní struktury a to tak, ţe akcionáři si sami mohou určit, jaký systém jim nejlépe vyhovuje. Stará právní úprava umoţňovala pouze systém dualistický. Akciová společnost si dle současné právní úpravy můţe zvolit systém své vnitřní organizace. Jde o projev větší míry svobody a také flexibility, na čemţ je postavena rekodifikace u soukromého práva. V důvodové zprávě k ZOK je moţné se dočíst, ţe důvodem pro zavedení byly čistě praktické potřeby ţivota.

Dualistický systém je v našem řádu tradiční, uţ z podstaty staré právní úpravy. Veškeré akciové společnosti v současné době mají dva samostatné orgány a tím je představenstvo a dozorčí rada. Představenstvo představuje výkonný orgán, který má za úkol řízení a zajištění kaţdodenního chodu společnosti. Dozorčí rada je orgán kontrolní, jejímţ hlavním úkolem je dozorčí činnost představenstva.

V současné právní úpravě, která z dřívější úpravy vychází, je moţné si zvolit dualistický systém nebo si ţádný nezvolit a společnosti budou organizovány jako doposud. Úprava monistického systému v českém právním řádu byla značnou měrou inspirována podle francouzské a italské předlohy, v některých částech i dle švýcarské úpravy. Dle současné úpravy v monistickém systému je hlavním orgánem správní rada. Správní rada tak určí základ směru vedení obchodní společnosti a také dohlíţí na řádný výkon. Správní rada rozhoduje o jakékoliv věci, která se týká působení společnosti, pokud to není vymezeno valné hromadě.

Pokud zákon nestanoví jinak, je správní rada tříčlenná, ze svých členů si volí předsedu, který řídí a organizuje její činnost. Správní rada není orgánem oprávněným jednat za společnost,

(27)

tedy není statutárním orgánem, tím je ředitel. Statutární ředitel můţe být fyzická osoba, jeţ musí splňovat zákonné podmínky pro členství v představenstvu společnosti. Statutární ředitel je pověřen obchodním vedením společnosti. Zákonem je umoţněno, aby statutární ředitel a představitel předsedy správní rady byla tatáţ osoba. Je zřejmé, ţe se jedná o pojetí modifikovaného dualistického systému. Stanovami je moţné určit, ţe správní rada můţe mít pouze jednoho člena, který můţe být současně předsedou i statutárním ředitelem společnosti.

V takovéto situaci by společnost byla řízena i kontrolována jen jedinou osobou. Členové správní rady jsou volení valnou hromadou. Monistická struktura není v ZOK tak detailně zpracována jako dualistická struktura. ZOK stanovuje pouţití i pro orgány u monistické struktury.

Monistická struktura můţe být pro akcionáře aţ riziková. Neboť ZOK si protiřečí v situaci případné volby statutárního ředitele, dále nejsou upraveny pravidla pro orgány, ale pouze odkaz na přiměřené pouţívání úpravy dozorčí rady, představenstva, a to s ohledem na konkrétní případ.

Akcionáři mají právo zvolit si vnitřní systém struktury v okamţiku zaloţení společnosti a to tak, ţe rozhodnou, který ze systémů pouţijí tedy zda-li dualistický nebo monistický. Toto rozhodnutí není povinné, zákon vychází z určité domněnky, ţe pokud existují pochybnosti nebo není navolen systém, má se za to, ţe byl zvolen systém dualistický.

ZOK také umoţňuje změnu systému vnitřní struktury i během ţivota společnosti, a to tak, ţe se změní stanovy společnosti ţádoucím způsobem. V případě, ţe akcionáři zjistí, ţe systém je nevyhovující, mohou kdykoliv tento zvolený systém změnit.

3.2 Požadavky na akcionáře

Kvalifikovaní akcionáři jsou dle ZOK ti, kteří mají „alespoň 3% akcií společnosti se základním kapitálem vyšším než 100 mil. Kč, nebo alespoň 5% akcií společnosti se základním kapitálem nižším nebo rovným 100 mil. Kč a nebo alespoň 1% akcií společnosti se základním kapitálem vyšším nebo rovným 500 mil. Kč.“²⁰

(28)

Tito kvalifikovaní akcionáři mají dle ZOK zvláštní práva, která jsou jiná neţ ve staré právní úpravě, jsou to zejména tyto:

„a) právo požádat představenstvo, aby svolalo k projednání akcionářem navržených záležitostí valnou hromadu, přičemž pokud představenstvo požadovanou valnou hromadu nesvolá, může se kvalifikovaný akcionář obrátit na soud a požádat jej o zmocnění ke svolání valné hromady;

b) právo požádat představenstvo, aby zařadilo určitou záležitost na pořad jednání valné hromady;

c) právo požádat dozorčí radu, aby přezkoumala výkon působnosti představenstva v záležitostech uvedených v žádosti. Dozorčí rada je nově povinna písemně informovat kvalifikovaného akcionáře o výsledcích provedeného přezkumu nejpozději do 2 měsíců od obdržení žádosti;

d) právo domáhat se za společnost náhrady újmy proti členům představenstva nebo dozorčí rady, resp. splnění jejich případné povinnosti plynoucí z dohody o vypořádání způsobené újmy, a právo domáhat se za společnost splacení emisního kursu proti akcionáři. Novinkou v tomto případě je, že akcionářskou žalobu lze nově podat také proti vlivné osobě, pokud tato vlivná osoba způsobí svým vlivem společnosti újmu; a e) právo navrhnout soudu, aby jmenoval znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích, pokud se kvalifikovaný akcionář domnívá, že nebyla vypracována řádně. Soud je nově na základě návrhu kvalifikovaného akcionáře povinen jmenovat znalce do 15 dnů ode dne doručení návrhu, jinak platí, že navrženého znalce schválil.„²¹

Dle přechodných ustanovení jsou práva a povinnosti akcionářů ve společnostech, které vznikly před účinností nové úpravy, upravovány dále dispozitivními ustanoveními staré právní úpravy, jeţ práva a povinnosti akcionářů upravují a nemají rozpor s donucujícími částmi ZOK, případně s těmi ustanoveními, od kterých se akcionáři neodchýlili.

„Pokud tedy společnosti vzniklé před účinností ZOK nevyužijí možnosti podřídit se změnou svých stanov ZOK jako celku, což mohou učinit nejpozději do 2 let od jeho účinnosti, budou se i nadále řídit některá práva a povinnosti akcionářů dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku. S ohledem na přetrvávající nejasnosti ohledně výkladu pojmu práva a povinnosti akcionářů nelze s určitostí říci, kterých konkrétních práv a povinností se toto

(29)

ustanovení dotýká. Převáží-li však úzká interpretace tohoto pojmu, bude se v akciové společnosti jednat pouze o minimum takovýchto práv a povinností, a to s ohledem na kogentnost dřívější úpravy, která v oblasti práv a povinností akcionářů připouštěla smluvní volnost jen zcela výjimečně.“²²

3.3 Postavení členů představenstva

V původní právní úpravě bylo uvedeno, ţe právnická osoba jedná jako statutární orgán, tedy právní úkony, které tato osoba učinila jako statutární orgán, byly právními úkony právnické osoby. NOZ od této úpravy upouští, právnické osoby tak samostatně jednat nemohou a musí mít zástupce. Tímto zástupcem můţe být také statutární orgán společnosti. Obchodní společnost podle nynější úpravy svou vůli projevuje nepřímo a to prostřednictvím zástupce. Z praktického hlediska jde o změnu pojmosloví kupříkladu na obchodních smlouvách, kde bude nutné uvádět „zastoupená předsedou představenstva“.²³ Dalším důsledkem je, ţe v případě posuzování práv a povinnosti, která vyplývají při jednání, se uplatní na členy představenstva společnosti obecná pravidla pro zastupování.

Akcionáři si mohou zvolit do představenstva a dozorčí rady také právnické osoby. Ve staré úpravě toto nebylo umoţněno, členem představenstva a dozorčí rady mohla být jedině fyzická osoba. V současné právní úpravě tento zákaz není, tudíţ členem představenstva společnosti můţe být i společnost s ručením omezeným. V praxi bude toto moţné vyuţít v seskupeních, kdy například mateřská společnost bude členem statutárních orgánů svých dceřiných společností. Právnická osoba však nemůţe sama jednat, v orgánu společnosti musí být zastoupena fyzickou osobou. Zástupce můţe být členem statutárního orgánu nebo jiným zástupcem, který je společností k tomuto účelu zmocněn. Zástupce právnické osoby, který bude působit v orgánu společnosti musí splnit poţadavky a také předpoklady pro vykonávání funkce, které jsou stanoveny zákonem pro člena orgánu. Újma, kterou korporaci způsobí, uhradí společně a nerozdílně spolu s právnickou osobou, jeţ zastupuje. Na tohoto zástupce se pouţijí ustanovení o střetu zájmu, nemoţnosti konkurenčního jednání a pravidla jednání s péčí řádného hospodáře. Současná právní úprava zachovala poţadavek na určitý osobní výkon funkce. Tedy je moţné, aby člen představenstva zmocnil k hlasování na zasedání

(30)

představenstva jiného člena představenstva. Je to určitý projev flexibility současné právní úpravy.

3.4 Členové dozorčí rady

V důsledku rekodifikace soukromého práva a také odstranění povinnosti obsazovat u akciových společností na základě naplnění určených podmínek dozorčí radu zčásti zástupci volenými zaměstnanci společnosti je nyní otázkou, jak naloţit s novou právní úpravou v této oblasti. Zda-li je kupříkladu moţné zaloţit ve stanovách dozorčí radu akciové společnosti.

Dřívější úprava stanovovala, ţe dvě třetiny dozorčí rady u akciové společnosti jsou voleni valnou hromadou a jedna třetina je volena zaměstnanci, pokud má společnost více jak „50 zaměstnanců v pracovním poměru na pracovní dobu přesahující polovinu týdenní pracovní doby stanovené zvláštním právním předpisem v první den účetního období, v němž se koná valná hromada, která volí členy dozorčí rady.“²⁴ Také bylo ukotveno, ţe stanovami lze určit i vyšší počet členů u dozorčí rady volených zaměstnanci, ale tento počet nesměl být větší neţ počet členů, který byl volen valnou hromadou, bylo moţné také určit, ţe zaměstnanci volili část členů dozorčí rady i v případě menšího počtu zaměstnanců podniku. Pravidla byla určena v § 200 odst. 5 Obch.Z..

V současné právní úpravě není obsaţena povinnost akciových společností v případě naplnění stanovených podmínek obsadit dozorčí radu částí zástupců, kteří jsou voleni zaměstnanci podniku, a tak dle § 448 odst. 2 ZOK jsou členové dozorčí rady voleni a odvoláváni valnou hromadou. V § 1 odst. 2 NOZ je stanoveno „nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“²⁵

Obecně je uplatňována zásada smluvní volnosti a dispozitivnosti občanskoprávních norem, ledaţe by zákon odchýlení v konkrétních případech výslovně zakazoval. V případě, ţe konstituování dozorčí rady je povaţováno za statusovou otázku dle § 1 NOZ, není pak moţné

24 Ustanovení § 200 odst. 5 Obch.Z.

25 Ustanovení § 1 odst. 2 NOZ

(31)

se odchýlit od § 448 odst. 2 ZOK, kde nalezneme úpravu, která hovoří o konstituování dozorčí rady. Dle odborné literatury je tzv. konstituování orgánů u obchodních korporací statusovou otázkou v souladu s § 1 odst. 2 NOZ, pokud zákon nepřipouští omezit valnou hromadu pro volení členů dozorčí rady, není moţné potom takovéto omezení určit ve stanovách společnosti. Tzn., ţe není moţné „založit ve stanovách právo některých akcionářů či skupin akcionářů, obsazovat některá místa v dozorčí radě, lze však využít kumulativního hlasování k prosazení některých jejich členů.“²⁶ Je moţné vydat zvláštní druhy akcií, s tím, ţe jejich vlastníci budou mít oprávnění volit stanoveným způsobem členy dozorčí rady, kupříkladu odlišnou vahou hlasů, avšak nebudou mít právo členy jmenovat.

Kogentní povahu § 448 odst. 2 ZOK podporuje systematický výklad ZOK. Konstituování u orgánů akciové společnosti je moţné určit v odchylné úpravě ve stanovách. Kupříkladu v § 438 odst. 1 ZOK, jsou členové představenstva voleni a odvoláváni valnou hromadou, v případě, ţe stanovy určí, ţe dané kompetence přináleţí dozorčí radě. Dále jde o § 448 odst. 1 ZOK, v případě, ţe není určeno jinak, dozorčí rada má 3 členy. Dle ustanovení § 448 odst. 2, ve kterém je upravena volba a odvolání členů dozorčí rady však ţádné výslovné odchýlení úpravy ve stanovách jako moţnost stanoveno není a v ustanovení § 421 odst. 2 písm. f) ZOK je počítáno, ţe mohou být členové dozorčí rady, jenţ nejsou voleni valnou hromadou a do této úpravy také patří volba, odvolávání členů správní rady, dozorčí rady a jiných orgánů, kteří jsou určeni stanovami mimo členy dozorčí rady, jeţ nejsou voleni valnou hromadou.

„Ačkoliv shora uvedený výklad dle kterého konstituování dozorčí rady akciové společnosti představuje tzv. statusovou otázku ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 NOZ, se může jevit přísným, nelze vyloučit, že se k tomuto názoru judikatura později přikloní a neumožní, aby část dozorčí rady byla obsazena jinak než volbou uskutečněnou valnou hromadou.“²⁷

4. Práva akcionářů

Vlastnictví akcií je spojeno s právem akcionáře podílet se také na řízení společnosti, zisku i likvidačním zůstatku při zrušení společnosti. Základní právo představuje účastnění se valné

27 KOUŘILOVÁ, Zuzana. Obsazování dozorčí rady akciové společnosti zaměstnanci společnosti dle právní úpravy účinné od 1.1.2014. [online]. 9.12.2014[cit. 2014-12-12].

(32)

hromady společnosti a také hlasování na ní. Současná právní úprava umoţnuje tzv.

kumulativní hlasování při volení členů orgánů. Toto hlasování je aplikováno v případě, ţe je tak určeno stanovami společnosti. Toto hlasování má význam pro menší akcionáře, kteří prostřednictvím tohoto hlasování mají větší moţnost ovlivňovat volbu členů orgánů.

Při tomto hlasování je důleţité zjistit, kolik má jednotlivý akcionář hlasů. Počet hlasů, se kterým akcionář obvykle pracuje, je vynásoben členy volených orgánů korporace. V případě, ţe je voleno představenstvo a dozorčí rada současně, vypočítává se počet hlasů v rámci kaţdého orgánu odděleně. V případě kumulativního hlasování se hlasuje samostatně o kaţdém navrţeném členu, hlasy se odevzdávají jen pro volbu osoby nikoliv však proti volbě osoby. Akcionář tak můţe hlasovat pro jednoho kandidáta všemi hlasy, případně je rozloţit mezi více kandidátů.

Při kumulativním hlasování platí zvolení těch kandidátů, kteří dostali nejvyšší počet hlasů.

Musí být odevzdáno více neţ 50% hlasů od akcionářů, kteří jsou přítomni na valné hromadě, kteří jsou zjištěni pro kumulativní hlasování. V případě kumulativního hlasování musí být u zápisu z valné hromady uvedeno, jakým počtem hlasů bylo pro kaţdého kandidáta hlasováno a jmenný seznam akcionářů, jeţ hlasovali. Toto je významné v případě odvolání osob, které byly zvoleny členy orgánů pomocí kumulativního hlasování. Tyto zvolené členy je moţné odvolat pouze se souhlasem většiny hlasujících akcionářů, popřípadě právních zástupců. Toto neplatí, pokud je člen orgánu odvolán v případě závaţného porušení jeho povinností. K odvolání členů, kteří byli zvoleni kumulativním hlasováním, stačí pouze běţné hlasování.

4.1 Neplatnost usnesení z valné hromady

Akcionář má právo účastnit se valné hromady, hlasovat na ní a také domáhat se neplatnosti usnesení z valné hromady, jeţ nebyla přijata v souladu s právními předpisy, předpisy interními nebo dobrými mravy. ZOK zavedl určitá omezení práva akcionáře, stanovil, ţe neplatnosti usnesení z valné hromady je moţné se dovolávat pouze v situaci, kdy byl proti usnesení z valné hromady podán protest. Není přitom rozhodné, jestli byl podán akcionářem, jenţ se dovolává neplatnosti usnesení nebo jiným akcionářem.