Archiv mČsta Karlovy Vary

(1)

Státní okresní archiv Karlovy Vary

Karlovy Vary 2004

Archiv m Č sta Karlovy Vary

Listiny

1465 - 1842

Dílþí inventáĜ

EL JAF 75

Archivní pom Ĥ cka þ . 277

Zpracoval Antonín MaĜík

(2)

Obsah

Úvod...……….

s. 3 I. Vývoj pĤvodce fondu...……...….. s. 3 II. Vývoj a dČjiny fondu...………. s. 7 III. Archivní charakteristika fondu...…………. s. 9 IV. Struþný rozbor obsahu fondu...………… s. 10

V. UspoĜádání fondu...………. s. 13

P Ĝ ílohy:...………..

s. 14 1. Seznam pramenĤ a literatury...………. s. 14 2. Písemnosti, které byly v roce 2004 vyĜazeny z evidence listin...… s. 15 3. Soupis listin mČsta Karlovy Vary, které byly v letech 1589 – 1612

uchovávány v Chebu...……….. s. 20 4. Soupis listin mČsta Karlovy Vary, které byly dány roku 1620

do úschovy na hrad Loket...……...… s. 22 5. PĜehled pĤvodních signatur dle Stöhrova systému a souþasných

inventárních þísel listin fondu Archiv mČsta Karlovy Vary……… s. 24

Inventární seznam...…

s. 26

Rejst Ĝ íky

:..

...………

s. 62 a) Osobní rejstĜík…………...……….... s. 62 b) ZemČpisný rejstĜík...………. s. 68 c). VČcný rejstĜík...̖̖̖̖ s. 71

(3)

3

Úvod

I. Vývoj pĤvodce fondu

PĤvodcem fondu bylo mČsto Karlovy Vary. Ve vČtšinČ pĜípadĤ vystupuje jako pĜíjemce dochovaných listin.

Vznik mČsta, první zmínka. Datum založení mČsta není známo. TradiþnČ udávaný rok 1358, v nČmž Karel IV. mČl založit hrad nazvaný vlastním jménem, se zakládá teprve na spise Kašpara Bruschia¹ ze 16. století a nelze jej považovat za spolehlivý. MČsto vzniklo spíše na poþátku padesátých let 14. století. První písemnou zmínkou je až listina ze 14. srpna 1370, v níž Karlovy Vary obdržely mČstská práva.² Byla to práva mČsta Lokte, pro které zase bylo mateĜským právem chebské mČstské právo, spadající do norimberské právní oblasti.

Územní rozsah. MČsto vzniklo v bezprostĜední blízkosti VĜídla a tvoĜilo je pouze nČkolik desítek domĤ. Nebylo vymezeno hradbami, nýbrž pouze mČstskými branami, neboĢ již od roku 1401 mČlo právo azylu³ a bylo považováno za otevĜené mČsto. Na pĜelomu 16. a 17.

století mČlo asi sto domĤ, což je Ĝadí mezi malá mČsta. Pro srovnání uvećme, že napĜ. bouĜlivČ se rozvíjející Jáchymov mČl již v roce 1534 asi 1200 domĤ.⁴ Karlovy Vary byly nČkolikrát poniþeny pohromami. 9. kvČtna 1582 povodeĖ zniþila asi dvČ tĜetiny domĤ, 13.

srpna 1604 celé mČsto shoĜelo, 23. kvČtna 1759 vyhoĜela celá centrální þást mČsta. Z tČchto pohrom se však mČsto vždy velice rychle vzpamatovalo. Po požáru v roce 1759 byla krajským úĜadem zakázána chaotická výstavba, se stavbou jednotlivých domĤ se muselo poþkat na vypracování stavebního Ĝádu, þímž mČsto získalo moderní tváĜ.

Karlovy Vary byly pravdČpodobnČ založeny jako komorní mČsto, avšak v listinČ, jíž obdržely mČstská práva, to není výslovnČ Ĝeþeno, což se stalo pĜíþinou pozdČjších sporĤ. V roce 1434 se totiž dostaly i s celým Loketským krajem do zástavy ŠlikĤ, kteĜí je považovali za své poddanské mČsto. Zástavním držitelem se stal Kašpar Šlik, jenž však jako Ĝíšský kancléĜ se na Loketsku nezdržoval a vlastní správu kraje vþetnČ hodnosti loketského purkrabího pĜevzal jeho bratr Matyáš. Ten v roce 1455 zastavil Karlovy Vary rytíĜi Václavu Polackému z Polák. Vzniklé spory mezi Šlikem a Polackým vedly k válce, kterou ukonþilo až v roce 1475 rozhodnutí smírþí komise, jmenované králem. Matyáš Šlik musel zaplatit Polackému zástavní peníze a Karlovy Vary se vrátily do jeho rukou. Roku 1487 Matyáš Šlik zemĜel a Loketský kraj si rozdČlili jeho synové. Jeroným získal purkrabství a mČsta Loket, Karlovy Vary a Kynšperk, Kašpar obdržel panství Ostrov vþetnČ HroznČtína s celnicí a clo v RadošovČ a Mikuláš zdČdil Falknov (Sokolov), JindĜichovice, Ostroh, DČpoltovice a markrabský dĤm v Lokti. V roce 1491 Jeroným zahynul v Uhrách v bojích s Turky a Karlovy Vary zdČdili jeho synové Albrecht, Kvirin a Šebestián. Kvirin vstoupil do Ĝádu nČmeckých rytíĜĤ, Šebestián padl v roce 1528 v Sedmihradsku a Albrecht zĤstal jediným držitelem Karlových VarĤ. Tím byl až do roku 1547, kdy mu byl zabaven majetek za úþast ve

1 Bruschius, Caspar: Beschreibung des Fichtelberges, 3. Aufl. Leipzig, Martini 1716, s. 231-258.

2 Archiv mČsta Karlovy Vary (dále jen AM Karlovy Vary), listiny, inv. þ. 133 a 140. Codex iuris municipalis (dále jen CIM) II, Praha 1948, þ. 439, s. 630-632. Stöhr, Leopold August: Kaiser Karlsbad und dieses weit berühmten Gesundheitsortes Denkwürdigkeiten für Kurgäste, Nichtkurgäste und Karlsbader selbst, Karlsbad 1812, s. 130-131. AM Karlovy Vary, kronika bratĜí Tadeáše a Leopolda Platzera, 1. díl, s. 39-40. Listinu vydal František Martin Pelcl, König Wenzel II. Urkundenbuch 177. Viz též Prökl, Vinzenz: Geschichte der

königlichen Stadt Karlsbad, Karlsbad 1884, s. 11-12.

3 Opis listiny je v AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 133 a 140.

4 Pelant, Jan: MČsta a mČsteþka Západoþeského kraje, Západoþeské nakladatelství, PlzeĖ 1984, s. 126.

(4)

šmalkaldské válce. Od té doby byl panovník jediným lenním pánem m sta. V roce 1707 bylo výslovnČ stanoveno, že Karlovy Vary mají postavení královského mČsta.⁵

PostupnČ si mČsto budovalo svĤj pozemkový majetek.⁶ Nejstarším majetkem mČsta byla ves Obora, zaniklá pravdČpodobnČ za tĜicetileté války. Roku 1493 mČsto koupilo od loketského komoĜího ŠtČpána ze Žćáru a jeho manželky Barbory dvĤr v Drahovicích,⁷ 11.

kvČtna 1511 získalo odkazem RybáĜe,⁸ 16. prosince 1532 jim jako léno Jeroným Šlik daroval Rosnici,⁹ 12 prosince 1553 od Kryštofa z Gendorfu koupily Tuhnice a Horní i Dolní Dvory.¹⁰ V roce 1609 císaĜ Rudolf II. vesnice Tuhnice, Horní i Dolní Dvory, Rosnici a RybáĜe, dosud držené jako loketské lenní statky, zmČnil ve svobodné dČdiþné statky,¹¹ aby tak pomohl mČstu, postiženému pĜed pČti lety požárem. 14. února 1614 mČsto koupilo od Volfa Bernarda Fictuma Dalovice se Všeborovicemi a Vysokou,¹² ty však v záĜí 1636 v dĤsledku ožebraþení za tĜicetileté války zase muselo prodat.¹³ V þervenci 1615 mČsto koupilo od Lukrécie ze Schönau Bohatice.¹⁴ Roku 1794 zaþala výstavba Nových Tuhnic.¹⁵ Až do poþátku 19. století Karlovy Vary vlastnily Drahovice (bylo v nich 39 domĤ), Bohatice (14 domĤ), Rosnici (8 domĤ), RybáĜe (27 domĤ), Horní Dvory (6 domĤ), Dolní Dvory (9 domĤ), Staré Tuhnice (20 domĤ,) a Nové Tuhnice (18 domĤ). V roce 1831 bylo vyþlenČno z Bohatic sedm domkĤ, zvaných Schiffhäuseln, popĜ. též Schiffhäusern, které se nacházely pĜi levém bĜehu OhĜe a ty byly pĜiþlenČny k Drahovicím. Na základČ zákona o obcích ze 17. bĜezna 1849 se z dosavadních poddanských vesnic vytvoĜily samostatné obce. 1. ledna 1928 byly ke Karlovým VarĤm pĜipojeny Tuhnice. 26. ledna 1928 byla zastupitelstva obou obcí rozpuštČna, 30. ledna 1928 okresní politická správa jmenovala mČstskou správní komisi, složenou z þlenĤ obou dosavadních zastupitelstev. 29. dubna 1939 vznikly na základČ zákona z 15. dubna 1939 o správním þlenČní župy Sudety (Ĝíšský zákoník 1, s. 764, § 3) tzv. Velké Karlovy Vary, které tvoĜily Karlovy Vary, Doubí, Drahovice, Olšová Vrata, RybáĜe, Kolová, Dvory, BĜezová a Bohatice.

KromČ uvedených vesnic mČsto vlastnilo další pozemkový majetek.¹⁶ MČstu zprvu náležel les zvaný MČstský statek, uprostĜed nČhož se nacházela ves Obora. 30. ledna 1483 mČsto koupilo od Václava Hýzrleho Hamerskou louku a Kamenný vrch (Hammerwiese a Steinberg),¹⁷ 6. ledna 1485 kostel v Karlových Varech získal od Jeronýma Šlika lesní pozemek Kaselgraben v revíru Ploben,¹⁸ r. 1493 mČsto koupilo od Hanse Rubendunsta dvČ louky u OhĜe v Tuhnicích,¹⁹ r. 1531 mČsto koupilo louku Kachní zobák (Entenschnabel) u OhĜe a Chodovského potoka,²⁰ r. 1533 Kašpar Warnasko prodal Karlovým VarĤm tĜi a pĤl

5 Opis listiny je v AM Karlovy Vary, listiny inv.þ. 133 a 140.

6 Karell, Viktor, Vom Badestädtlein zur Großgemeinde. Deutsche Tageszeitung 80, 1939, þ. 117 z 21.5., s. 3-4.

Karell, V.:Wie die Karlsbader Donitz erwarben. Karlsbader Tageszeitung 84, 1943, þ. 203 z 24.12., s. 3.

7 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 7.

11 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 80, 128.

15 Ležely smČrem na Doubí, zatímco pozdČji ve 20. století se naopak Nové Tuhnice nazývala novČ zastavČná þást Tuhnic hraniþící s Karlovými Vary v prostoru dnešního nám. Dr. Horákové.

16 Hlawaczek: Geschichte von Karlsbad, Prag 1839, s.166 – 168.

(5)

5

statku ve Staré Roli a dva statky v Rosnici,²¹ r. 1541 mČsto koupilo od loketského mČšĢana Matyáše Thumthuma rybník Thumthum v Rosnici,²² r. 1532 koupilo Starý rybník u Otovic a Wobesova mlýna od Erharta ze Štampachu,²³ r. 1553 Erhart ze Štampachu propĤjþil špitálu rybník a louku nad PĜemilovicemi,²⁴ 11. srpna 1598 mČsto koupilo lesy Soss a Ploben z panství Kyselka za 8500 kop míšenských, dále celnici v Karlových Varech a v Sedlci a dva mosty pĜes OhĜi, jeden z nich v Tuhnicích, druhý v Drahovicích a posléze Kamenný most pĜes Chodovský potok,²⁵ r. 1602 Leonard Colonna z Felsu pronajal mČstu pozemky z panství AndČlská Hora.²⁶ Roku 1721 byl mČstu darován pozemek VČþný život jako léno k panství Kyselka.²⁷

VČcná kompetence. Do kompetence mČsta náležely všechny záležitosti, které se týkaly jeho komunální správy, bezpeþnosti a hospodaĜení. Purkmistr vyĜizoval hospodáĜské, soudní i politické záležitosti a všechnu pĜenesenou agendu, spravoval kostelní úþty, kováĜské úþty a vše, co se týkalo péþe o zdraví. MČstská rada vedla obecní a soudní záležitosti, obecní starší se mohli zúþastnit všech zasedání mČstské rady. Prvním ze starších byl rychtáĜ. RychtáĜ mČl dále na starosti spory do 50 zl. a trestní agendu ménČ významných pĜestupkĤ. MČstská rada vystavovala kĜestní a rodné listy cizincĤm, jimž se bČhem pobytu v Karlových Varech narodilo dítČ, pĜiþemž si vyžádala pĜísahu o zachování pravé víry. MČstská rada udílela za poplatek mČšĢanské právo. K udČlení souhlasu k provozování obchodu nebylo mČšĢanské právo nutné. Rada urþovala dva dozorce na trhy, neboĢ maso, které se prodávalo, bylo špatné a drahé. PodobnČ byl zajištČn i dozor nad obchodem s rybami.

V období mČstského úĜadu, tj. v letech 1850-1945, byla kompetence Karlových VarĤ obdobná pravomoci ostatních mČst, avšak s tím rozdílem, že byla obohacená o všechny záležitosti, týkající se pramenĤ a lázeĖství, neboĢ prameny byly majetkem mČsta. Pravomoc mČsta se tedy stejnČ jako v ostatních mČstech skládala z pĤsobnosti samostatné a pĜenesené.

Do samostatné pĤsobnosti náležela pĜedevším správa majetku mČsta a všechny záležitosti týkající se domovského, popĜ. mČšĢanského práva a þestného mČšĢanství. MČsto mohlo svobodnČ disponovat svým majetkem, omezeno bylo pouze dozorem zemského výboru. Dále do samostatné pĤsobnosti náležela bezpeþnost osob a majetku, údržba mČstských ulic, cest, míst, mostĤ, polní a potravní policie, zdravotní policie, þelední policie, mravnostní policie, kontrola trhu a dozor na míry a váhy, péþe o chudé a o mČstské dobroþinné ústavy a zaĜízení, požární policie, stavební policie, vydávání stavebních povolení, zĜizování škol a zajištČní jejich chodu atd. Odvolání v tČchto záležitostech bylo možné k zemskému výboru, nikoli ke státnímu úĜadu.

Do pĜenesené pĤsobnosti mČsta náležely všechny úkoly, které mu byly pĜikázány státními úĜady za úþelem úspory státních financí na úkor mČsta. Oblast pĜenesené pĤsobnosti byla znaþnČ rozmanitá a postupnČ narĤstala. MČsto plnilo nČkteré úkoly v záležitostech civilní správy, politické správy, ve volebních záležitostech, ve vČcech živnostenských, zdravotních, v trestních záležitostech, spolupĤsobilo pĜi sþítání lidu atd. V pĜenesené pĤsobnosti bylo možno se odvolat ke státnímu úĜadu.

Sídlo instituce. MČstská radnice, postavená v roce 1520, se nacházela na Tržišti vedle Tržního pramene. V letech 1604 a znovu 1759 shoĜela, poté bylo mČsto 18 let bez radnice a mČstská rada úĜadovala v létČ v ýeském sále, v zimČ v pivovaĜe a v budovČ školy. Nová

21 AM Karlovy Vary, spisy pĜedmagistrátního období, prozatímní inv. þ. 354.

22 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 15, 18, 25.

24 AM Karlovy Vary, spisy pĜedmagistrátního období, prozatímní inv. þ. 79.

25 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 60, 63, 64, 68.

26 AM Karlovy Vary, spisy pĜedmagistrátního období, prozatímní inv.þ. 362.

27 Hlawaczek: Geschichte von Karlsbad, Prag 1839, s.166 – 168.

(6)

radnice byla postavena v roce 1777. Svému ú elu sloužila až do roku 1854, kdy byla ur ena k demolici, ke které však došlo až v roce 1875. V roce 1854 se mČstské úĜady pĜestČhovaly do právČ dokonþeného Vojenského lázeĖského ústavu. V letech 1880-1892 mČstská rada úĜadovala v Nových lázních (pozdČjší LáznČ IV a ještČ pozdČji Atrium), v roce 1892 pĜesídlila do nové budovy v Mlýnské (dnes LázeĖské) ulici 1, þ. p. 19 a 20. V této budovČ sídlil též policejní úĜad. Od roku 1908 mČstské zastupitelstvo zasedalo v prostorách mČstské spoĜitelny.

ýást úĜadĤ sídlila v tzv. III. úĜední budovČ þ. p. 11 a 133, VĜídelní ulice 25. Po roce 1918 se tyto úĜady pĜestČhovaly z budovy ve VĜídelní ulici do bývalého hotelu Trautwein þ. p. 541 v Hlavní ulici (dnes tĜída T. G. Masaryka), který se nyní nazýval II. úĜední budova.

Správní vývoj. MČstskou správu Karlových VarĤ lze rozþlenit do tĜí období.

PĜedmagistrátní období, k nČmuž máme prameny až od poþátku 17. století, je charakterizováno pĜíslušností do chebské oblasti norimberského práva, jejímž specifikem byli þtyĜi purkmistĜi, stĜídající se po tĜech mČsících a zasedající spolu s dvanáctiþlennou radou.

Vedle mČstské rady se na správČ mČsta zpoþátku podíleli obecní starší, ale v 18. století byli ze správy prakticky vytlaþeni. RychtáĜ byl výkonným úĜedníkem s policejní a soudní pravomocí.

V magistrátním období po roce 1788 je vývoj mČstské správy obdobný jako v jiných mČstech. V þele mČsta stál jeden nezkoušený purkmistr, jeden zkoušený radní a tĜi nezkoušení radní. V roce 1827 byl dosazen zkoušený purkmistr, jenž mČl správu vykonávat doživotnČ. HospodáĜství spravovali tĜi z mČšĢanstva volení reprezentanti (tato funkce nahrazovala bývalé starší) a jeden hospodáĜ (Anwalt). Tito úĜedníci tvoĜili tzv. HospodáĜskou správu (Anwaltschaft). NezúþastĖovali se zasedání mČstské rady, nýbrž jen hospodáĜské konference a podepisovali všechna rozhodnutí mČstské rady, která se nČjak dotýkala financí a hospodáĜství. HospodáĜská správa vedla své vlastní podací deníky. Lesy spravovali správce (Waldvorsteher) a dozorce (Waldaufseher), pivovar mČl na starosti pivovarský správce.

KanceláĜ podléhala referujícímu radnímu. Radním kancelistou se stal dosavadní kancelista, který zapisoval písemnosti do podacího protokolu a vyhotovoval k nim elench, dále mČl na starosti jejich expedici. Kancelista vedl radní protokoly pro politicum i iudiciale, psal koncepty i þistopisy, ukládal spisy do archivu. Vedoucí pozemkových knih mČl kromČ pozemkových knih na starosti ještČ evidenci lázeĖských hostĤ, podepisoval elenchy ke spisĤm a spolu s kancelistou vybíral správní poplatky. Kancelisté byli dva. TĜetím úĜedníkem kanceláĜe byl soudní sluha. Dalšími subalterními úĜedníky byli hospodáĜský úĜedník (krátce zvaný Amtsmann), pokladník, výbČrþí daní, kontrolor pokladny, který spolupodepisoval všechny úþetní knihy a sám vedl deník o využití hospodáĜských pĜíjmĤ a výbČrþí kontribuce.

Všichni tito úĜedníci, jakož i ostatní zamČstnanci mČsta, skládali magistrátu pĜísahu a pak obdrželi schválení od apelaþního soudu, s nímž se ohlásili u krajského úĜadu, který požádal gubernium o jejich potvrzení.

Roku 1849 upravil obecní správu obecní zákon, vydaný 20. bĜezna 1849 v Ĝíšském zákoníku (tzv. Stadionovo obecní zĜízení), který byl pozdČji nahrazen Ĝíšským obecním zákonem z 5. bĜezna 1862 þ. 18 Ĝ.z., na jehož základČ byl vydán pro ýechy zemský zákon dne 16. dubna 1864 þ. 7. z. z.. Správu mČsta vykonával starosta s mČstskou radou a mČstským zastupitelstvem, v Karlových Varech až do roku 1918 nazývaným kolegium mČstských poslancĤ. MČstských poslancĤ bylo celkem 36, radu tvoĜili kromČ starosty ještČ þtyĜi radní.

K závažným zásahĤm do mČstské správy došlo v letech 1938 až 1939. Starosta, jenž po vytvoĜení mČstského okresu Karlovy Vary získal titul Oberbürgermeister, což bychom mohli pĜeložit jako vrchní starosta (resp. primátor, v originále Oberbürgermeister), i mČstští radní nebyli voleni, nýbrž dosazováni. Primátor mČl tĜi zástupce, z nichž první spravoval vlastní Karlovy Vary a užíval též titul starosta. V mČstské radČ zasedalo jedenáct radních za Karlovy

(7)

7

Olšová Vrata a Kolovou. Radní ztratili svou pravomoc a byli jen poradním a výkonným orgánem starosty. MČstská správa stejnČ jako správa vĤbec byla centralizována a podĜízena státu a vládnoucí NSDAP. Tento stav trval až do roku 1945.

.

II. Vývoj a dČjiny fondu

MČsto Karlovy Vary své listiny uchovávalo na radnici. Když však 9. kvČtna 1582 povodeĖ zniþila velkou þást mČsta, ukázalo se, že zde nejsou v bezpeþí, a proto byly po dohodČ s chebskou mČstskou radou roku 1589 pĜevezeny na chebský hrad. Díky tomuto opatĜení neshoĜely pĜi požáru mČsta v roce 1604, jemuž jinak podlehly všechny ostatní mČstské písemnosti. Krátce poté byl vyhotoven jejich soupis, a tak máme nejstarší pĜehled o karlovarských listinách. Pochází ze 4. dubna 1607, kdy byli do Chebu vysláni dva radní, aby se pĜesvČdþili o stavu listin. MČsto Cheb pĜitom zastupoval purkmistr, jeden radní a dva pĜísedící. Originál soupisu, opatĜený peþetí, byl uložen v Chebu, v Karlových Varech se dochoval jeho opis.²⁸ Soupis uvádí celkem 22 listin, z nichž nejmladší je z roku 1609, tedy byla pĜipsána na seznam a uložena v Chebu dodateþnČ.

V roce 1612 byly listiny vráceny. Druhý soupis byl poĜízen roku 1620, kdy byly listiny uloženy z obavy pĜed císaĜskými vojsky, pustošícími okolí Karlových VarĤ, na Lokti.²⁹ I tento soupis je dochován v opise.

Nejstarší listina uložená v Chebu, je listina, v níž 19. bĜezna 1325 Jan Lucemburský udČlil Kojatovi z Otnavic jako léno 70 lánĤ mezi OhĜí a Teplou.³⁰ Vzhledem k tomu, že listina nebyla vydána pro Karlovy Vary, v roce 1325 ještČ neexistující, se zĜejmČ nejednalo o originál.

Druhou listinou uloženou v Chebu byla listina, kterou Karel IV. vydal 14. srpna 1370 v Norimberku a v níž udČlil Karlovým VarĤm práva mČsta. Tato listina je inzerována v konfirmacích mČstských privilegií od Marie Terezie a Josefa II. a je také opsána v kronice

bratĜí Tadeáše a Leopolda PlatzerĤ, která je souþástí fondu Archiv mČsta Karlovy Vary.

Uvedené privilegium má pro nás velký význam, neboĢ to je první spolehlivý doklad o existenci mČsta. Datum založení Karlových VarĤ totiž není známo. Listina mĤže být pramenem pro dosud ne zcela vyjasnČnou otázku, zda byly Karlovy Vary založeny jako mČsto královské nebo komorní. Není to však v ní uvedeno výslovnČ, což zpĤsobilo problémy v pozdČjších dobách, zejména v dobČ zástavy mČsta ŠlikĤm.

Jaká byla loketská práva, která byla Karlovým VarĤ udČlena, se dozvídáme z listiny vydané pro Loket Janem Lucemburským roku 1312.³¹ V SOkA Karlovy Vary je dále neovČĜený opis listiny z 4. kvČtna 1341, pocházející ze 17. století, v níž Jan Lucemburský vyjímá many a obyvatele Loketska z pravomoci zemského soudu a podĜizuje je pĜímo králi.

Opis i s nČmeckým pĜekladem je psán na papíĜe, dosud byl evidován mezi listinami, nyní jsme jej zaĜadili do spisového materiálu.³²

TĜetím privilegiem uchovávaným v Chebu a Lokti je konfirmace privilegií a udČlení práva azylu Václavem IV. roku 1401. Originál se nedochoval.³³ Následovaly konfirmace

28 AM Karlovy Vary, spisy pĜedmagistrátního období, inv. þ. 330, sign. 4/21/1.

29 AM Karlovy Vary, spisy pĜedmagistrátního období, inv. þ. 330, sign. 4/21/1.

30 Emler, Josef: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae 1896, þ. 2146, s. 835; CIM II, þ. 130, s. 209n.

31 AM Karlovy Vary, kroniky: Stöhr, L. A.: Liber memorabilium, fol. 4r, kronika bratĜí PlatzerĤ I, s. 49. Stöhr, L. A.: Kaiser Karlsbad, s. 135-137.

32 AM Karlovy Vary, spisy pĜedmagistrátního období, inv. þ. 362, sign.4/21/3.

33 AM Karlovy Vary, kroniky, Stöhr, L. A.: Liber memorabilium, fol. 3r, viz též konfirmace privilegií Marií Terezií a Josefem II.; Stöhr L. A.: Kaiser Karlsbad, s. 133-135.

(8)

privilegií Zikmundem Lucemburským roku 1420, Ladislavem Pohrobkem 1457, Jiím z PodČbrad roku 1460³⁶ a 1465,³⁷ Vladislavem Jagellonským 1476³⁸ atd. VČtšina listin uložených v Chebu a Lokti byla ztracena ještČ ve stĜedovČku nebo raném novovČku, neboĢ Stöhr ve svém soupise uvádí jen konfirmaci z roku 1476, opis privilegií na papíĜe z roku 1499, Ferdinandovu konfirmaci z roku 1542, koupi revíru Ploben roku 1598, potvrzení koupČ Soos a Ploben 1598 a lenní list na lesní revíry z roku 1599. Celkem bylo v Lokti uchováváno 24 listin. Nebyly mezi nimi nČkteré listiny z tČch, které byly v Chebu, zato pĜibyly nČkteré nové až po rok 1620. Jak je ze soupisu zĜejmé, listiny byly pĜed odvezením do Lokte oznaþeny písmeny A - U a tak vlastnČ poprvé opatĜeny signaturami.

Po návratu z Lokte zĤstávaly listiny zamþené v truhle na radnici. 23. kvČtna 1759 opČt radnice shoĜela pĜi požáru mČsta, tentokrát se však mČstský archiv podaĜilo radnímu Spahnovi a purkmistrĤm Michaelu Weissovi a Ignáci Götzovi zachránit, i když patrnČ ne v úplnosti.

Teprve na poþátku 19. století zaþal mČstský archiv poĜádat karlovarský kaplan a pozdČji dČkan Leopold August Stöhr, jenž poĜídil soupis listin,³⁹ pĜiþemž je roztĜídil podle pertinenþního principu do vČcných skupin, které oznaþil fascikly A - U. Do soupisu zaĜadil nejen listiny, ale i jiné písemnosti významné pro regionální dČjiny. Jeho systém zĤstal základem poĜádání platného až do roku 2004, avšak akta byla zaĜazena do spisového materiálu. Došlo také k nČkterým ztrátám a naopak nČkteré listiny byly zaĜazeny novČ, takže poþet listin podle Stöhra neodpovídal stavu pĜed poĜádáním v roce 2004.⁴⁰

V roce 1853 byl vedením mČstské registratury povČĜen Wenzel Filaus, jemuž bylo uloženo uspoĜádat mČstský archiv. Svou práci zaþal až v roce 1856. Listiny a dĤležitá akta uložil do železné truhly a vyhotovil seznam privilegií.

Koncem sedmdesátých let 20. století se zaþalo se zpracováváním fondu Archiv mČsta Karlovy Vary. Tehdy Danuše Michalþíková poĜídila regesty k listinám a vznikl jejich soupis.

PĜi poĜádání zachovala dosavadní Stöhrovo tĜídČní na fascikly, listinám byla pĜidČlena inventární þísla tak, že první listina z fasciklu A (nikoli nejstarší) dostala inventární þíslo 1, první listina z fasciklu B dostala inventární þíslo, které navazovalo na poslední listinu fasciklu A atd. Podle tohoto soupisu fond obsahoval 192 listin.

34 CIM III, Praha 1918, þ. 2, AM Karlovy Vary, kronika bratĜí PlatzerĤ I, fol. 51n.

35 CIM III, þ. 205.

36 CIM III, þ. 238.

37 CIM III, þ. 279.

38 CIM III, þ. 370.

39 AM Karlovy Vary, kroniky, Stöhr, L. A.: Liber memorabilium, fol. 160nn. a dále samostatný rukopis rovnČž od Stöhra. Tiskem vydal StöhrĤv soupis Karell Viktor in Karlsbader historisches Jahrbuch 1939, s. 89-94, 1940, s. 81-85 a 1941, s. 105-110.

40 Poþet listin se zmČnil následovnČ:

fascikl poþet u poþet fascikl poþet u poþet Stöhra r.2004 Stöhra r.2004

A 25 41 L 5 0

B 6 3 M 2 2

C 19 21 N 6 0

D 11 0 O 7 3

E 22 23 P 29 6

F 13 13 Q 34 2

G 0 13 R 38 0

H 11 0 S 4 0

I 25 0 T 8 0

K 15 0 U 33 0

Stöhrovo rozdČlení do fasciklĤ bylo ponecháno až do r. 2004 s tím, že fascikly obsahující pĤvodnČ jen akta

(9)

9

V 90. letech 20. století listiny znovu sepsala Dagmar Erbenová. I tehdy zachovala Stöhrovo tĜídČní na fascikly. ProvČĜila regesty listin, popĜ. poĜídila nové a listiny byly vloženy do nových obálek. V soupise byl uveden též fyzický stav listiny. Tehdy byla evidována inventární þísla 1 – 209, pĜiþemž inv. þ. 196 chybČlo a dodateþnČ bylo zaĜazeno inv. þ. 115a.

Dále nebyla obsazena inventární þísla 127 - 192, což byly listiny, které D. Erbenová delimitovala z fondu AM Karlovy Vary, ponČvadž mČsto nebylo jejich pĤvodcem ani pĜíjemcem.

III. Archivní charakteristika fondu

Listiny se nedochovaly všechny a mezi chybČjícími jsou zejména nČkteré starší – udČlení mČstských práv r. 1370, udČlení práva azylu r. 1401 ad. Protože tyto listiny neobsahuje již StöhrĤv soupis, je možné, že vzaly za své buć pĜi požáru v roce 1759 nebo pĜi vojenských taženích za války o dČdictví rakouské a za sedmileté války. Z vČtší þásti se však dochoval jejich text v konfirmacích Marie Terezie a Josefa II.; listiny od Václava IV. po Karla VI. jsou též obsaženy ve dvou knihách mČstských privilegií, vzniklých v 18., popĜ. na zaþátku 19.

století. Listiny od privilegia Karla IV. z r. 1370 až po konfirmaci privilegií Františkem II.

v roce 1793 jsou rovnČž opsány v prvním díle kroniky bratĜí PlatzerĤ ve fondu AM Karlovy Vary, konfirmace z roku 1793 je také opsána na fol. 6 - 7 kroniky Liber memorabilium od Leopolda Augusta Stöhra, která je rovnČž souþástí fondu AM Karlovy Vary.

BČhem váleþných a jiných pohrom 20. století již patrnČ ke ztrátám listin nedošlo.

Dílo Codex iuris municipalis regni Bohemiae – Sbírka pramenĤ práva mČstského Království þeského. Díl III. Privilegia královských mČst venkovských z let 1420-1526. Praha 1948, obsahuje nČkteré další karlovarské listiny, nám v originále nedochované:

þ. 2 – 1420, þervenec 16, Praha – král Zikmund potvrzuje mČstu Karlovy Vary všechna dosavadní privilegia

þ. 205 – 1457, Ĝíjen 16, Praha – král Ladislav potvrzuje Karlovým VarĤm všechna dosavadní privilegia

þ. 238 – 1460, þerven 13, Praha – král JiĜí z PodČbrad potvrzuje Karlovým VarĤm všechna dosavadní privilegia.

PĜi souþasné inventarizaci byl zrušen StöhrĤv systém tĜídČní listin do fasciklĤ, oznaþených písmeny, a všechny listiny byly seĜazeny chronologicky a byla jim pĜidČlena prĤbČžná inventární þísla. Vzhledem k tomu, že ve starší literatuĜe jsou listiny citovány podle Stöhrových signatur, byla v pĜíloze þ. 5 v tomto inventáĜi vypracována konkordanþní tabulka, která umožĖuje zjistit nová inv. þ. Z evidence listin byly vyĜazeny nČkteré další písemnosti – soupisy listin uchovávaných v Chebu a v Lokti, neovČĜené opisy, pocházející vČtšinou z 18.

století, vyhlášky mČsta. Tyto písemnosti byly zaĜazeny do spisového materiálu pĜedmagistrátního období. Jedná se celkem o 19 ks. NČkteré z nich mČly na rubu uvedenou signaturu, odpovídající signaturám spisového materiálu. V tom pĜípadČ byly tyto písemnosti zaĜazeny podle tČchto signatur, ostatní písemnosti zaĜadil zpracovatel podle jejich obsahu.

Leopold August Stöhr poĜídil soupis listin, který byl dosud uložen spoleþnČ s listinami.

Nyní byl vyĖat a zaĜazen mezi spisové pomĤcky.

S listinami byla uložena ještČ jedna neevidovaná kniha, a sice dluhy mČsta Karlových VarĤ. Ta byla rovnČž zaĜazena mezi nezpracované knihy.

DoplnČny byly dosud nezpracované listiny. VČtšinou se jednalo o ovČĜené opisy. Tyto mají z velké þásti vnČjší známky odpovídající spisovému materiálu (papír, formát), pokud jsou však zpeþetČné, mají právní platnost, a proto se zpracovatel rozhodl zaĜadit je mezi listiny. Další písemnosti v poþtu 28 ks, dosud zaĜazené mezi nezpracovanými listinami fondu AM Karlovy Vary, byly zaĜazeny mezi spisy pĜedmagistrátního období.

(10)

Z evidence listin byla vy azena a za azena mezi spisy m stského ú adu pam tní listina k 500. výroþí založení mČsta z r. 1858.

U listiny vydané v Kadani 18. dubna 1544 konfirmující listinu z 4. února 1502 byla opravena data vydání listiny i její konfirmace, neboĢ dosavadní údaje byly mylnČ pĜevzaty z poznámky v CIM III na s. 968. V CIM III se uvádí jako datum vydání listiny Vladislava 2.

února 1499, jenže v listinČ je napsáno, že to je v pátek po OþišĢování ve dvanáctém roce kralování uherského a tĜicátém prvním þeského. OþišĢování se slaví 2. února. Jako þeský král Vladislav nastoupil 27. kvČtna 1471 a korunován byl 22. srpna 1471, jako uherský král vládl od 15. 7. 1490. To znamená, že tĜicátý první rok þeského kralování zaþal až 27. 5. 1501 a skonþil 27. 5. 1502, dvanáctý rok kralování uherského trval od 15. 7. 1501 do 15. 7. 1502.

Stalo se to tedy v únoru roku 1502, a sice 4. února. Kdyby to bylo v roce 1499, pak pátek po OþišĢování by byl až 8. únor, nikoli 4. únor. Také podle Stöhrova soupisu listin to bylo v roce 1502. V CIM III je také uvedeno datum vydání konfirmace 11. dubna 1544. Jenže konfirmace byla vydána v Kadani v pátek po Velikonocích, nikoli pĜed Velikonocemi, takže správné datum konfirmace je 18. dubna 1544.

V inv. þ. 37 a 39 se vyskytuje dvojí rĤzné datum koupČ Tuhnic. Nejedná se však o omyl, skuteþnČ dvojí datum se v listinách vyskytuje – snad první z tČchto listin byla sepsána pĜi uzavĜení dohody o koupi a druhá pĜi zaplacení tržní ceny, tedy pĜi vlastním uskuteþnČní koupČ.

Ve fondu zĤstává listina inv. þ. 42, kterou panovník v roce 1561 udČlil mČstu Loket právo kupovat lenní statky. Jedná se o vidimus, který vyhotovilo mČsto KadaĖ na žádost mČsta Karlovy Vary – i když to tedy není v listinČ Ĝeþeno výslovnČ, platilo toto právo zĜejmČ pro všechna mČsta Loketského kraje. Karlovy Vary rovnČž vlastnily lenní statky.

Dále se zde nachází propouštČcí list Johannu Narrovi, který by zĜejmČ nemČl být mezi mČstskými listinami evidován. Nebylo by však úþelné vytváĜet nový osobní fond Johann Narr, do nČhož by patĜila jediná listina, a to i s ohledem na to, že o uvedeném Johannu Narrovi nic dalšího nevíme. PĤvodcem listiny je mČsto Karlovy Vary, proto ji ve fondu AM Karlovy Vary ponecháváme. Mezi listiny jsme naopak nezaĜadili udČlení þestného obþanství dr. Gallovi von Hochbergerovi a Konrádu Henleinovi, tĜebaže mají formu listiny.

U inv. þ. 134 - 138 (povolení sbírek po požáru v roce 1759) se v textu výslovnČ uvádí, že se jedná o patent, avšak i tyto písemnosti byly ponechány mezi listinami. VnČjšími i vnitĜními znaky se spíše blíží k listinám než ke spisovému materiálu, až na to, že jsou psány na papíru a peþeĢ je pĜitištČna pod papírovým krytem. I když se dochovaly ve dvou i tĜech shodných exempláĜích, jsou psány ruþnČ, podpisy panovníka jsou vlastnoruþní a poskytovaly urþité právo (vybírat peníze) pouze Karlovým VarĤm, zatímco patenty byly urþeny spíše pro širší okruh. I v ýeské diplomatice do roku 1848, Praha 1984, je na s. 193 užito výrazu „vydávání listin s pĜitištČnou peþetí (mandáty),“ z þehož plyne, že mandáty mají blíže k listinám než ke spisovému materiálu, a proto byly ponechány mezi listinami.

Pravopis vlastních jmen byl upravován - napĜ. jméno Bernhard bylo upraveno na Bernard, Vitzthumb na Fictum apod.

Na základČ zákona þ. 499/2004 Sb. o archivnictví, pĜíl. þ. 3, odst. 1b) a 1c) se listiny inv.

þ. 1 - 125 zaĜazují do I. kategorie.

Studijní kopie existují ke spisĤm vyĜazeným z evidence listin, totiž k soupisu listin uložených v Chebu a v Lokti, a ke spisĤm inv. þ. 330 a 362, a dále k listinám inv. þ. 10, 29, 30, 34, 63, 91 a 118.

IV. Struþný rozbor obsahu fondu

Pro mČsto mČly nejvČtší význam konfirmace privilegií vydaných pĜedešlými panovníky od doby Karla IV. Nejstarší z tČchto listin byla vydána 19. bĜezna roku 1500

(11)

11

v Chebu⁴¹ a je to vidimus purkmistra a rady v Chebu pro listinu Vladislava Jagellonského z 13. þervence 1476, v níž jsou konfirmována všechna dosavadní privilegia. Starší listiny se v originále nedochovaly. Pozoruhodný zvyk vidimovat listinu urþitého mČsta jiným mČstem dokládají další vidimáty vyhotovené v Kadani, Lokti, OstrovČ a Horním SlavkovČ. NejþastČji tuto službu Karlovým VarĤm poskytovala KadaĖ. Listiny jsou nejen pramenem pro poznání mČstského práva - z konfirmací se ostatnČ ani nedovídáme, jaká práva jsou potvrzena, ale dokládají i vztah k zástavním držitelĤm mČsta, ŠlikĤm. Potvrzení práv udČlených panovníkem bylo potĜebné právČ proto, že Šlikové tato práva nedodržovali. V nČkterých z nich je ŠlikĤm výslovnČ uloženo zachovávání mČstských privilegií.⁴²

Mezi tČmito listinami je i jedna v þeském jazyce.⁴³ Je to již zmínČný na žádost Karlových VarĤ vyhotovený vidimus privilegií vydaných roku 1561 pro Loket z 18. srpna 1561 s právem výkupu lenních statkĤ.

V únoru 1626 si Karlovy Vary daly vidimovat v Horním SlavkovČ konfirmaci všech dosavadních privilegií císaĜem Matyášem II. z roku 1612.⁴⁴ Byla to zĜejmČ snaha uchovat si privilegia, která v té dobČ ovšem stejnČ ztratila platnost. Teprve po konverzi byl roku 1628 vrácen majetek a potvrzena privilegia.⁴⁵ Naproti tomu listiny a mandáty císaĜĤ Ferdinanda II.

a Ferdinanda III., v nichž se zakazuje pobyt vojska ve mČstČ,⁴⁶ svČdþí nejen o snaze o zachování mČsta jako lázní i za války, ale také, a to ještČ spíše, o bezmocnosti panovníka, neboĢ žoldnéĜská vojska obou stran tyto zákazy nijak nerespektovala a chovala se tu jako v každém jiném mČstČ, tj. zcela bezohlednČ.⁴⁷

6. dubna 1747 Marie Terezie konfirmovala mČstu všechna dosavadní privilegia. Uþinila tak na žádost mČsta a potvrdila privilegia ve znČní, v nČmž je konfirmoval již její otec.⁴⁸ V roce 1756 byla tato konfirmace zapsána do desek zemských, a sice do druhého modrostĜíbrného kvaternu trhového sign. B 19. Konfirmace má formu knihy, kdysi dostala signaturu 4/21/1-25, nyní byla vrácena mezi listiny. Desky jsou na hĜbetČ provleþeny šĖĤrou s dobĜe zachovanou znakovou peþetí v dĜevČném pouzdĜe. Všechny konfirmované listiny jsou zde inzerovány v nČmeckém jazyce. Jsou zde i listiny, jejichž originály nemáme k dispozici vþetnČ nejstarších mČstských listin, poþínaje listinou Karla IV. z roku 1370 a listinou Václava IV. z roku 1401. Listina Karla IV. je tu opsána dokonce þtyĜikrát - nejprve samostatnČ, poté jako inzert v konfirmaci Václava I. a pak ještČ v dalších konfirmacích. Pro Karlovy Vary mČla mimoĜádný význam zde inzerovaná konfirmace Josefa I. ze 13. prosince 1707, protože kromČ potvrzení dosavadních práv tu jsou Karlovy Vary nazývány královským mČstem. Tím byla s koneþnou platností vyĜešena otázka, zda jsou Karlovy Vary mČsto královské nebo komorní, která zpĤsobila tolik problémĤ v dobČ šlikovské zástavy. Celá tato Josefova listina o 48 stranách i s uvnitĜ obsaženými inzerty je pak znovu opsána v konfirmaci Karla VI. vþetnČ listiny z roku 1370, která je tu opsána jako inzert celkem þtyĜikrát.

42 Listina Vladislava Jagellonského z 4.2.1499, vidimovaná 18.4.1544 v Kadani - AM Karlovy Vary, inv. þ. 31 a CIM III, þ. 566, s. 966-968. Dále konfirmace listiny z 23.2.1502 svČdþí o tom, že Šebestián Šlik i nadále porušoval mČstská práva - AM Karlovy Vary, inv. þ. 29. JeštČ roku 1545 bylo nutné, aby panovník znovu v konfirmaci pĜikázal ŠlikĤm dodržovat práva - AM Karlovy Vary, inv. þ. 34.

43 AM Karlovy Vary, listiny, inv þ. 42. Viz též registratura SOkA, korespondence za rok 1949.

45 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 112, 113, 118 a spisy, inv. þ. 330. Viz Ludwig, Karl: Die Gegenreformation in Karlsbad. Prag 1891.

46 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 111, 122 a spisy pĜedmag. období, inv. þ. 330.

47 Prökl V., c. d., s. 46-53. MaĜík, Antonín: Karlovy Vary uprostĜed tĜicetileté války (1630-1634) In: Minulostí Západoþeského kraje 26, 1990, s. 145-156.

48 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 133. Nemáme k dispozici doklady o jednáních, která vedla k této konfirmaci. Takové jednání líþí Marie Cafourková v þlánku Konfirmace privilegií mČsta Ivanþic v 17. a 18.

století. (NovovČká revize stĜedovČkých a ranČ novovČkých listin). Sborník archivních prací 30, 1970/2, s. 327- 430. V uvedeném pĜípadČ jde ovšem o poddanské mČsto.

(12)

Po smrti Marie Terezie si m sto Karlovy Vary op t nechalo konfirmovat svá privilegia od Josefa II. Ten jako þeský král vydal 10. ledna 1783 konfirmaci, která stejnČ jako pĜedešlá má formu knihy celkem o 201 popsaných listech.⁴⁹ HĜbet je provleþen šĖĤrkou s dĜevČným pouzdrem a peþetí, bohužel s porušeným peþetním obrazem, i když pouzdro je zachováno dobĜe. PĜi srovnání s jinými mČstskými archivy vidíme, že tehdy byly vydávány takové listiny pro rĤzná mČsta šablonovitČ a lišily se pouze obsahem a poþtem listĤ, formální vzhled byl však stejný. Karlovarští mČšĢané nepĜedložili kanceláĜi jednotlivé listiny, ale jen konfirmaci Marie Terezie, která obsahuje všechna privilegia a ta je v JosefovČ listinČ celá opsána i se všemi jejími inzerty; celá kniha se tak stává jedním velkým inzertem. Hlavní význam této listiny stejnČ jako u konfirmace Marie Terezie vidíme v tom, že obsahuje listiny z nejstaršího období, nedochované v originále.

Pro soudnictví má význam listina Maxmiliána II. vidimovaná v OstrovČ 22. února 1576.⁵⁰ Panovník zde urþuje, že pĜestupky Ĝeší nižší soud v Karlových Varech, zloþiny vyšší soud v Karlových Varech a odvolání je možné k soudu v Lokti.

Ze dvou privilegií se dovídáme také o trzích.⁵¹ Právo na výroþní trh v mČsíci þervnu udČlené Ferdinandem I. roku 1842 je souþasnČ nejmladším privilegiem Karlových VarĤ.

Ve fondu je uloženo nČkolik listin týkajících se vlastnictví poddanských vesnic. Mají význam pĜedevším pro znalost historie nynČjších karlovarských pĜedmČstí, ale také zejména pro poznání majetku mČsta. Podle koupí nebo pĜípadnČ prodeje vesnic mĤžeme usuzovat na prosperitu mČsta v daném období. TĜi listiny se týkají darování RybáĜ mČstu Karlovy Vary.

NejdĤležitČjší je první z nich, v níž synové Jiljího ze Štampachu dávají podle závČti svého otce Karlovým VarĤm RybáĜe s podmínkou, že za jejich rod bude v karlovarském chrámu sv.

MaĜí Magdalény sloužena mše.⁵² Toto je vĤbec první písemný doklad o RybáĜích.⁵³ V dalších dvou listinách se Ĝeší spory se Štampachy.

Z listin týkajících se ostatních vesnic, jsou zvláštČ zajímavé listiny vztahující se k Dalovicím a sice z toho dĤvodu, že nám dokládají hospodáĜský vzestup Karlových VarĤ na

poþátku 17. století a jeho úpadek v následujících letech. V roce 1614, pouhých deset let po zhoubném požáru, je mČsto na tom již tak dobĜe, že si mĤže dovolit koupit Dalovice i s Všeborovicemi a Vysokou, avšak za tĜicetileté války nastal takový úpadek, že roku 1636 musely být se ztrátou znovu prodány císaĜskému zbohatlému žoldnéĜi Hansi Ulrichu Schweitzerovi.

NČkolik listin má vztah k dalším nemovitostem mČsta i jednotlivých mČšĢanĤ. Jedná se hlavnČ o lesní revíry, louky, ale také o právo rybolovu. NejvýznamnČjší z nich jsou listiny zachycující koupi lesních revírĤ Soss, Ploben a Buková hora mČstem.⁵⁴ Poddanských pomČrĤ se dotýkají privilegia, udílející právo svobodného odkazu obyvatelĤm vesnic. Toto právo karlovarské vesnice dostávaly v prĤbČhu 16. století. Vydavatelem tČchto listin je ve vČtšinČ pĜípadĤ mČsto Karlovy Vary.⁵⁵

Majetkových pomČrĤ mČsta se dotýkají také listiny pojednávající o mČstských dluzích.

Listina inv. þ. 132 se týká problému specifického pro Karlovy Vary, totiž vývozu minerální vody. MČsto se vývozu vody bránilo z obavy pĜed poklesem návštČvnosti, povolovalo však výjimky, což nám dokládá spisový materiál. V pĜípadČ listiny inv. þ. 132 však povolení vydal

53 Vesnice je ovšem starší, kostel sv. Urbana, který se v ní nachází, podle stavebnČ historického prĤzkumu pochází snad již z 12. století a možná až 10.století. Novosadová, Olga – Muk, JiĜí: Kostel sv. Urbana, stavebnČ historický prĤzkum. Praha 1988, rukopis Státního ústavu pro rekonstrukci památkových mČst a objektĤ. Tato práce též otištČna v Historickém sborníku Karlovarska 1, 1993, s. 32-58.

54 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 60, 63, 64, 68.

(13)

13

panovník a písemnost má vnitĜní a þásteþnČ i vnČjší znaky listin, a proto byla ponechána mezi listinami.

Z jiného hlediska je zajímavá listina z 5. srpna 1499, vidimovaná 11. prosince 1570 Kadaní,⁵⁶ v níž se jednak potvrzuje pozemkový majetek (ves Obora a Drahovice; v pĜípadČ Obory to je i doklad o existenci v té dobČ ještČ nezaniklé vsi), jednak se zakazuje usazování ŽidĤ ve mČstČ. Na tomto zákazu byl založen vztah Karlových VarĤ k ŽidĤm až hluboko do 19. století; teprve od šedesátých let 19. století se mohli Židé usazovat v Karlových Varech, pĜedtím sem mohli pouze docházet bČhem lázeĖské sezóny za podomním obchodem.

Zmínku zasluhují také dvČ listiny obsahující fundaci beneficia druhého karlovarského kaplana.⁵⁷

V. UspoĜádání fondu

Listiny uspoĜádal Antonín MaĜík, pracovník Státního okresního archivu Karlovy Vary, který je seĜadil chronologicky, provČĜil, doplnil a popĜ. opravil regesty, napsal nové popisky na obálky, doplnil nČkteré nezpracované listiny, vyĜadil písemnosti, které nelze považovat za listiny, zaĜadil je do spisového materiálu a sepsal dílþí inventáĜ. PoĜádání probíhalo a dílþí inventáĜ byl vypracován ve Státním okresním archivu Karlovy Vary v období od února do kvČtna 2004.

Karlovy Vary, 17. prosince 2004

Antonín MaĜík, zpracovatel a autor inventáĜe...

56 AM Karlovy Vary, listiny, inv. þ. 2; CIM III, þ. 54, s. 91.

(14)

P ílohy:

PĜíloha þ. 1: Seznam pramenĤ a literatury

Codex iuris municipalis regni Bohemiae – Sbírka pramenĤ práva mČstského Království þeského. Díl III. Privilegia královských mČst venkovských z let 1420-1526. Praha 1948.

Haas, Antonín: Soupis privilegií mČst a mČsteþek v Západoþeském kraji, in: MZK VI, PlzeĖ 1968, s. 316-317.

Hlawaþek, Eduard: Systematische Ortsgeschichte von Karlsbad, Carlsbad 1874, s. 59-60.

Hlawaczek, Eduard: Geschichte von Karlsbad in medicinischer, topographischer und geselliger Beziehung. Prag 1839, s. 164-168.

Karell, Viktor: Die Urkunden des Karlsbader Stadtarchives. In: Karlsbader historisches Jahrbuch 1939, s. 89-94, 1940, s. 81-85, 1941, s. 105-110.

Ludwig, Karl: Alt Karlsbad I. Privilegia. Erzgebirgszeitung 45, 1924, s. 60n.

Ludwig, Karl: Alt Karlsbad. Karlsbad 1942, s. 5-15.

MaĜík, Antonín: Listiny mČsta Karlových VarĤ. In: Archivní þasopis 48, 1998, þ. 1, s. 24-32.

Prökl, Vinzenz: Geschichte der königlichen Stadt Karlsbad. Karlsbad, cca 1882.

Prökl, Vinzenz: Geschichte der Stadt Elbogen. Datum a místo vydání neuvedeno.

Stöhr, Leopold August: Kaiser Karlsbad und dieses weit berühmten Gesundheitsortes Denkwürdigkeiten für Kurgäste, Nichtkurgäste und Karlsbader selbst. Karlsbad 1812, s. 130- 133.

(15)

15 PĜíloha þ. 2

Písemnosti, které byly v roce 2004 vyĜazeny z evidence listin.

a) Zpracované listiny zaĜazené mezi spisy:

Písemnosti mají na reversu pĜipsánu signaturu, podle níž bylo možno je zaĜadit mezi spisy pĜedmagistrátního období. Toto zaĜazení je však prozatímní, pĜi vyhotovení dílþího inventáĜe pro pĜedmagistrátní období pravdČpodobnČ dojde ke zmČnám inventárních þísel.

Do pĜedmagistrátního období spisového materiálu AM Karlovy Vary byly zaĜazeny všechny zde uvedené písemnosti kromČ pamČtní listiny z roku 1858, která byla zaĜazena mezi spisy mČstského úĜadu a kromČ knihy Der Stadt Kayser Carlsbad Schulden in debito, která byla zaĜazena mezi knihy fondu AM Karlovy Vary.

1) 1341, kvČten 4, stará signatura A 3. Konfirmaþní listina ze 4. kvČtna 1341, v níž král Jan stvrzuje práva manĤm a všem obyvatelĤm kraje Loketského. Jsou vyĖati

z pravomoci zemského soudu a soudĤ krajských, mohou být souzeni jen králem nebo loketským purkrabím. NeovČĜený opis ze 17. století.

2) 1499, únor 2, stará signatura A 7. Vladislav Jagellonský konfirmuje 10. 2. 1499 mČstu všechna dosavadní privilegia. NeovČĜený opis z konce 17. stol.

3) 1562, Ĝíjen 10, stará signatura F m. Purkmistr a rada mČsta Karlovy Vary potvrzují 29. 10. 1562 poddaným z Poþern dČdické právo, udČlené Hansem Tumbschirmem a Hansem z Hazlova. NeovČĜený opis ze 17.století.

4) 1604, záĜí 11, stará signatura P 3. List mČsta z 11. záĜí 1604, v nČmž mČsto vyhlašuje na základČ povolení panovníka sbírku.

5) 1606, bĜezen 7, stará signatura P 3. MČsto vyhlašuje na základ povolení panovníka sbírku 7. bĜezna 1606.

6) 1607, stará signatura A 1,. Soupis listin mČsta Karlovy Vary, které byly dány do úschovy mČsta Chebu v letech 1589 – 1607.

7) 1615, þervenec 30, stará signatura A 24/1. Policejní Ĝád pro Karlovy Vary vydaný císaĜem Matyášem II. 30. þervence 1615. TištČný mandát podepsaný císaĜem.

8) 1620, stará signatura A 2. Soupis listin mČsta Karlovy Vary, které byly dány do úschovy na hrad Loket z 23. Ĝíjna 1620.

9) 1623, kvČten 6, stará signatura A 18. Ferdinand II. vydává 6. kvČtna 1623 zákaz ubytování vojska v Karlových Varech. NeovČĜený opis z pol. 18. století.

10) 1627, kvČten 7, stará signatura není. ýeští místodržící vydávají 7. kvČtna 1627 jménem panovníka zákaz ubytování vojska v Karlových Varech. NeovČĜený opis z 18.

století.

11) 1628, duben 22, stará signatura A 24/4,5. Policejní Ĝád pro Karlovy Vary vydaný Ferdinandem II. 22. dubna 1628, v nČmž se pĜikazuje šetĜiti mČsto a jeho okolí, zvláštČ lesy. TištČný mandát podepsaný císaĜem.

(16)

12) 1628, stará signatura A 24/3. NaĜízení Ferdinanda II.naĜizuje radČ mČsta Karlovy Vary zveĜejnit jím vydaný policejní Ĝad mČsta. Podpis Ferdinanda II. a kancléĜe ZdeĖka z Lobkovic. Pod papírovým krytem pĜitištČna uzavírací peþeĢ. Jedná se o papírový list, nikoli listinu, také dle obsahové stránky to je list.

13) 1641, záĜí 3, stará signatura A 17. Ferdinand III. vydává 3. záĜí 1641 zákaz ubytování vojska v Karlových Varech. NeovČĜený opis z konce 17. století.

14) 1643, listopad 9, stará signatura A 18. Ferdinand III. vydává 9.listopadu 1643 zákaz ubytování vojska v Karlových Varech. NeovČĜený opis z konce 17. století.

15) 1647, srpen 14, stará signatura A 17. Ferdinand III. naĜizuje 14. srpna 1647

hejtmanovi Loketského kraje Georgu Fabiánovi Multzovi von Waldau zachovávati již vydaný zákaz ubytování vojska v lázních Karlovy Vary, tzv. salva quardia. Orig.papír, 21 x 35 cm, 2 listy, nČmecky, pĜitištČná peþeĢ panovníka k uzavĜení, podpis panovníka.

Je to uzavĜený list, misiv.

16) 1659, únor 8, stará signatura A 23. Leopold II. konfirmuje 8. února 1659 mČstu Karlovy Vary všechna privilegia. NeovČĜený opis z poloviny 18. století.

17) 1719, srpen 29, stará signatura A 28/1. Usnesení mČstské rady z 29.srpna 1719 o veĜejné správČ mČsta.

18) 1759, kvČten 12, stará signatura O 6. Karel, princ pruský, vydává 12. kvČtna 1759 zákaz ubytování vojska pro mČsta Landek v Kladsku (dnes Lądek-Zdrój, Polsko), Warmbrunn (dnes Cieplice Sliąskie-Zdrój, Polsko), Teplice a Karlovy Vary v ýechách. NeovČĜený opis z 18. století.

19) 1762, stará signatura není. Koncept žádosti pruskému generálmajoru baronu Kleistovi o prominutí výpalného r. 1762.

b) Nezpracované listiny zaĜazené ke spisĤm:

1) (1492, únor 8), stará signatura S 1 – 2/8/2 – 8. NeovČĜený opis notáĜského

instrumentu Blažeje z Plané, písaĜe svatovítské kapituly a veĜejného notáĜe z císaĜské autority cca ze 17. stol., v nČmž je vidimována listina tepelského opata Zikmunda z 8.

února 1492, ve které Zikmund spolu s loketským dČkanem a ostrovským faráĜem Augustinem Ĝeší z povČĜení Inocence VIII. spor Jeronýma Šlika a kĜižovnického Ĝádu o patronát ke kostelu sv. MaĜí Magdaleny v Karlových Varech. K tomu cca v 18. stol.

pĜipsal veĜejný notáĜ z císaĜské autority Jan Spindler potvrzení, že tato kopie souhlasí s originálem.

2) 1532, stará signatura C 17. TĜi lenní listy o RybáĜích, Rosnici, Wobesmühle a rybníku Thumthum od hrabČte Jeronýma Šlika z r. 1532. NeovČĜené opisy v jedné složce.

3) 1532, prosinec 16, 1533, þerven 24, stará signatura není. Jeroným Šlik jako lenní pán schvaluje prodej tĜí a pĤl statku ve Staré Roli a dvou statkĤ v Rosnici od Kašpara Warnaska Karlovým VarĤm dle závČti KateĜiny Meinlové za 55 tolarĤ a povinnost sloužit v karlovarském kostele jednu mši sv. týdnČ za rod KateĜiny Meinlové. Dva neovČĜené opisy.

(17)

17

4) 1534, prosinec 14, stará signatura 4/21/3. 27.Hans Thumbschirn z Tašovic potvrzuje, že pĜijal od Jeronýma Šlika hrabČte z Passaunu, pána na Weissenkirchen a na Lokti jako léno nemovitosti a poddané v Tašovicích, RybáĜích, Staré Roli, ChodovČ, Poþernech, Horních a Dolních Dvorech.NeovČĜený opis.

5) 1538, listopad 13, stará signatura není. SvČdecká výpovČć kvĤli rybníku Thum – Thum Protokol o výpovČdi svČdkĤ ve sporu Matyáše Thumthuma a jeho syna Hanse z Lokte s Hansem Ochsem z PĜemilovic, týkajícím se rybníka a pozemku mezi PĜemilovicemi a Rosnicí.

6) 1549, záĜí 11, stará signatura V 43. KĜižovnický Ĝád, zastoupený Václavem z Hradešína, velmistrem, Antonínem Praißem generálním pĜevorem, toho þasu správcem fary v Lokti, Šebestiánem Hornou a špitálním mistrem v Chebu,

BartolomČjem Phelsem, faráĜem v Chlumu, uzavírá smlouvu s purkmistrem a radou Karlových VarĤ o opatĜeních k zabránČní škod, které by mohl zpĤsobit rybník zvaný auf der Kreutzerin, postavený mČstem na jeho pozemcích pod Sedlcí. NeovČĜený opis cca ze 17. stol.

7) (1553), stará signatura 4/21/2 – 22. ,Purkmistr a rada Karlových VarĤ žádají od císaĜe potvrzení koupČ Tuhnic od Kryštofa z Gendorfu, jemuž je císaĜ daroval po saské válce. Ke statku Tuhnice patĜí desátek ze Staré Role.

8) 1553, bĜezen 20, stará signatura. C 5. Ferdinand I. udČluje Tuhnice Kryštofu von Genndorf jako léno, které se uvolnilo po Wilhelmu Thumschirnovi.

9) 1553, kvČten 30, stará signatura není. Purkmistr a rada Karlových VarĤ potvrzují, že Erhard ze Štampachu propĤjþil špitálu rybník a louku nad PĜemilovicemi a že má právo v pĜípadČ potĜeby je žádat zpČt. NeovČĜený opis listiny.

10) 1553, þervenec 31, stará signatura C 5. Rudolf von Khuna a JiĜík Erasmus von Conritz prodávají léno Tuhnice Kryštofu Genndorfovi.

11) 1553, záĜí 14, stará signatura C 5. Dohoda mezi Kryštofem von Gendorf a mČstem Karlovy Vary o prodeji Tuhnic za 5400 zl.

12) 1553, prosinec 11, stará signatura C 5. Purkmistr, rada a obec Karlových VarĤ potvrzují koupi Tuhnic.

13) 1553, prosinec 12, stará signatura není. Kryštof z Gendorfu vyznává, že prodal Tuhnice za 5400 zl. Karlovým VarĤm.

14) 1556, þerven 11, stará signatura C 5. Rudolf von Buchnau a Erasmus von Conriz oznamují, že jakožto poruþníci pĜijímají léno Tuhnice.

15) 1558, þerven 28, stará signatura C 5. MČsto Karlovy Vary oznamuje loketskému krajskému úĜadu koupi Tuhnic.

(18)

16) 1562, þerven 22, stará signatura není. CísaĜ Ferdinand zastavil Starou Roli, z níž mČl plat karlovarský špitál, von Jahnovi a zástavní peníze daruje špitálu. Dále špitálu daruje desátek z Horního Slavkova ve výši 30 tolarĤ neb kop míšeĖských. Polovinu bude dostávat na sv. Michala, polovinu na sv. JiĜí. NeovČĜený opis z 18. století.

17) 1574, kvČten 24, stará signatura A 13. ýeská kanceláĜ rozhoduje spor mezi mČsty Karlovy Vary a Loket o soudní kompetenci. Nižší soudnictví náleží nižšímu soudu v Karlových Varech, odvolání do Lokte už není možné, kriminální delikty vyššímu soudu v Karlových Varech, odvolání je možné. Co se týþe volby rychtáĜe, zĤstává vše pĜi starém – mČsto Karlovy Vary navrhne þtyĜi nebo pČt uchazeþĤ a Loket z nich vybere jednoho. NeovČĜený opis.

18) 1602, duben 23, stará signatura 4/21/2 – 42. Leonard Colonna z Felsu pronajímá mČstu Karlovy Vary pozemky z panství AndČlská Hora za plat 24 kop gr. roþnČ, z toho 12 kop na sv. Havla a 12 kop na sv. JiĜí. NeovČĜený opis z 18. stol.

19) 1603, srpen 8, stará signatura A 24. Policejní Ĝád pro mČsto Karlovy Vary, který vydal císaĜ Rudolf II. NeovČĜený opis z 18. století.

20) 1606, bĜezen 7, stará signatura P 3 – 4/18/4. MČsto vyhlašuje na základČ povolení panovníka sbírku.

21) (1628), stará signatura A 21. Purkmistr a rada žádají panovníka o vrácení statkĤ.

22) 1629, bĜezen 12, stará signatura není. Purkmistr a rada oznamují, že povČĜili Friedricha Georga von Oldenburg, doktora obojího práva, svým zastupováním v záležitosti konfirmace privilegií.

23) 1629, kvČten 3, stará signatura A 21, 4/21/1 – 30. Friedrich von Oldenburg píše Karlovým VarĤm v záležitosti jednání o potvrzení privilegií.

24) 1633, prosinec 12, stará signatura není. Purkmistr a rada Karlových VarĤ píší jménem neuvedenému majorovi (Obrist Wachtmeister, Hans Ulrich Schweitzer) ve vČci prodeje Dalovic. MČsto Dalovice koupilo za 16 000 kop. V Dalovicích je malý pivovar, ve Vysoké hospoda.

25) 1646, leden 20, stará signatura není. Ferdinand III. udílí JindĜichovi Šlikovi

z Passaunu, prezidentu dvorské váleþné rady, horní svobodu na jeho panstvích, totiž na Sv. Michelsbergu (Michalových Horách, dnes þást obce Planá), Hauenštejnu (Horním HradČ) a Sv. Marie MČdČnci a potvrzuje všechna horní privilegia vydaná Ferdinandem II. NeovČĜený opis cca z 18. století – dáno do fondu AM Jáchymov.

26) 1657, 1747, stará signatura není. Koncepty žádostí o konfirmaci privilegií z let 1657 a 1747.

27) 1692, Ĝíjen 7, stará signatura není. Jaroslav Ernst Kager ze Štampachu a mČsto Karlovy Vary uzavírají dohodu o obnovČ fundace Jiljího ze Štampachu z r. 1511, v níž Štampach dává Karlovým VarĤm RybáĜe s povinností sloužit za nČho a jeho rod u oltáĜe sv. Anny v chrámu sv. MaĜí Magdaleny každý pátek mši sv. Zkrácený neovČĜený opis z 18. století.

(19)

19

28) 1728, prosinec 23, stará signatura není. Karel VI. povoluje na návrh dr. Franze Bachmanna pĜemístČní pivovaru za mČsto, protože uvnitĜ mČsta by mohl zpĤsobit požár. NeovČĜený opis z 18. stol.

29) PamČtní listina k 500. výroþí založení mČsta r. 1858.

c) Nezpracovaná kniha fondu AM Karlovy Vary

kniha Der Stadt Kayser Carlsbad Schulden in debito, 1632-1657, stará signatura 4/19/2-69.

(20)

Soupis listin mČsta Karlovy Vary, které byly v letech 1589 - 1612 uchovávány v Chebu

(ZaĜazeno do AM Karlovy Vary, spisy pĜedmagistrátního období)

Verzeichnus der Privilegien Confirmation undt Lehenbrief so ein erbar Reht des Keyser Carolsbadt bey einem Ehrnehestem undt Hochweisen Rath der Stadt Eger hiebevor Anno 1589 in dero Verwahrung eingeantwortet, und an heut Zu Ende benanten Dato von neuen solche in Persöhnlichen gegenwertigkeit der Edlen Ehrnehest undt Hochweisen Herrn Michael Bayer Herrn Adam Crahmer Bürgermeistern undt Herrn Hans Munder des Raths Herrn Egidii Christoph des Gerichts und Wolffen Klinckervogeln der geschwornen Gemein in Eger. Dann bey oberwenten Stadt Keyser Carolsbadt abgeordnetten Herrn Clemens Codauern undt Matthes Schwartzen fürgenommen nachfolgender massen registrirt undt hierüber dieses repertorium oder res cognitio aufegericht werden. Beschehen Eger den vierdten Aprilis Anno 1607.

Erstlichen in einer Schwartzen Laden darzu zwene Schlüssel gehörigk.

1. Privilegium Konig Johannis uber den Thiergarten undt Purericz Sub anno 1325 2. Privilegium oder Mayestattbrief Keyser Carols des Vierdten. Sub Anno 1370 3. Privilegium Königs Wenceslai sub Anno 1401

4. Privilegium Königs Sigismundi sub Anno 1420 5. Privilegium Ladislai sub Anno 1457

6. Privilegium Königs Georgen sub Anno 1460 7. Privilegium Königs Georgen sub Anno 1465 8. Privilegium Königs Wladislai Anno 1476 9. Privilegium Königs Wladislai Anno 1499 10. Privilegium Regis Ferdinandi Anno 1542

11. Kaysers Ferdinandi Mayestat brief uf Papier gefertigt wegen des Zehendt zum Hospital Anno 1549

12. Privilegium oder Lehensbrief Königs Ferdinandi über des Guths Thonitz Anno 1553 13.Confirmatio Keysers Maximiliani Anno 1567

14. Confirmatio Keyssers Rudolphi über all obgesatzte Privilegien. Anno 1577 15. Vidimirter Kaufbrief über die Soss, Ploben, 1598

16. Besiegelt Pergamenes Lehenbrief über die Soss, Ploben auch Ober undt Nieder gerichte undt andere gerechtigkeit von herrn Haubtmann Jobst Thusel gegeben den 9.

Februarii Anno 1599

17. Keysers Rudolphi Ratificatio in Originali über Soss undt Ploben Anno 1596 18. Keysers Rudolphi befreungs brief über zwen Jahrmarcken Anno 1581 19. Keysers Rudolphi befreyung wegen Siglung roten wachs

20. Keysers Rudolphi befreyung über den Steinern Hals gericht Anno 1593

21. Keysers Ferdinandi begnadung wegen 30 Tahler oder Schock so Jahrlich aus den Zehende Ambt zu Schlackenwaldt ins Hospital gereicht wirdt. Anno1562

22. Keysers Rudolphi des andern privilegium über erlassung etlich Jähriger contributionen, undt das das guth Tohnitz, zusambt Obern undt Untern Mayerhöfen, Rosnitz undt Fischern hinfuro nit mehr lehenbahr sondern ein frey eigenthumblich Stadtguth sein soll 1609

(21)

21

Dessen zu Urchundt haben wir Burgermeister undt Rath uf Nachtbarlich ersuchen und bitten, diieses repertorium mit gemeiner Stadt Secret (Jedoch uns sonsten ohne schaden) besereren undt corroborirn wollen. Actum ut supra.

Locus sigilli

J. Söldner Losung in fidem subscripsi m. p.