VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ
HARMONIZOVANÝ SYSTÉM POPISU A ČÍSELNÉHO OZNAČOVÁNÍ ZBOŽÍ
V OBCHODNÍ A CELNÍ AGENDĚ
Vedoucí diplomové práce Autor
Ing. Vladimír Vojík Petr Samec
2007
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží v obchodní a celní agendě vypracoval samostatně pod vedením Ing. Vladimíra Vojíka a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Plzni dne 14. dubna 2007
vlastnoruční podpis autora
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Vladimíru Vojíkovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Děkuji také svým rodičům, sestře a přítelkyni za podporu a trpělivost při psaní této práce.
Obsah
ÚVOD ... 6
1. CELNÍ POLITIKA V ČR A EU ... 8
1.1. Celní politika České republiky před vstupem do EU ... 8
1.2. Celní politika České republiky po vstupu do EU ... 9
1.3. Vývoj celnictví v rámci Evropské unie ... 11
1.4. Integrace ... 11
1.4.1. Stupně integrace ... 12
1.5. Společná obchodní politika... 12
1.6. Společná zemědělská politika EU ... 14
1.6.1. Základní principy a nástroje SZP ... 14
1.6.2. Kompetence Celní správy ČR v oblasti SZP ... 15
1.7. Clo a základní funkce cla... 15
1.7.1. Funkce ochrany vnitřního trhu ... 16
1.7.2. Funkce fiskální ... 17
1.7.3. Funkce obchodně politická ... 18
1.8. Celní sazby... 18
1.8.1. Valorické celní sazby ... 19
1.8.2. Specifické celní sazby... 19
1.8.3. Kombinované celní sazby ... 19
1.9. Celní správa České republiky ... 20
2. KOMBINOVANÁ NOMENKLATURA V EU A ČIT ... 24
2.1. Třídění zboží v mezinárodním obchodě ... 24
2.2. BTN a Nomenklatura Rady pro celní spolupráci ... 25
2.3. Vznik Harmonizovaného systému ... 26
2.4. Harmonizovaný systém a Kombinovaná nomenklatura ... 27
2.5. Český integrovaný tarif (ČIT) ... 28
2.5.1. Detailní popis ČIT ... 29
2.6. GATT - Všeobecná dohoda o clech a obchodu ... 31
2.6.1. Uruguayské kolo... 34
2.6.2. WTO ... 35
2.7. Původ zboží ... 35
2.7.1. Prokazování původu zboží ... 38
2.8. Celní hodnota zboží ... 39
2.8.1. Metody určování celní hodnoty... 40
2.8.2. INCOTERMS ... 42
2.9. Intrastat ... 43
3. APLIKACE VŠEOBECNÝCH INTERPRETAČNÍCH PRAVIDEL HARMONIZOVANÉHO SYSTÉMU PŘI ZAŘAZOVÁNÍ ZBOŽÍ ... 44
3.1. Pravidlo 1 ... 47
3.2. Pravidlo 2 ... 48
3.2.1. Pravidlo 2 a) ... 49
3.2.2. Pravidlo 2 b) ... 50
3.3. Pravidlo 3 ... 51
3.3.1. Pravidlo 3 a) ... 53
3.3.2. Pravidlo 3 b) ... 55
3.3.3. Pravidlo 3 c) ... 58
3.4. Pravidlo 4 ... 59
3.5. Pravidlo 5 ... 60
3.5.1. Pravidlo 5 a) ... 61
3.6. Pravidlo 6 ... 62
4. ZAŘAZENÍ VYBRANÝCH DRUHŮ ZBOŽÍ DO KOMBINOVANÉ NOMENKLATURY S OHLEM NA ZMĚNY V HS ... 68
4.1. Změny Harmonizovaného systému a kombinované nomenklatury v 2007 ... 68
4.1.1. Závazné informace o sazebním zařazení zboží ... 69
4.1.2. Celně technická laboratoř ... 70
4.2. Tabák a tabákové náhražky ... 71
4.2.1. Specifika při dovozu tabáku a tabákových výrobků... 74
4.2.2. Výpočet spotřební daně a cla u tabákových výrobků ... 76
4.3. Nápoje, lihové tekutiny a ocet ... 77
4.3.1. Specifika při dovozu alkoholických nápojů ... 81
4.3.2. Výpočet spotřební daně a cla u nápojů a lihovin ... 82
4.3.3. Značení lihu ... 82
4.3.4. Chybné zařazení „dezertního vína“ ... 83
5. SPOTŘEBNÍ DAŇ ... 85
5.1. Analýza k jednotlivých komoditám vybraných výrobků ... 88
5.1.1. Minerální oleje ... 88
5.1.2. Líh ... 88
5.1.3. Pivo ... 89
5.1.4. Víno a meziprodukty ... 90
5.1.5. Tabákové výrobky ... 90
5.1.6. Résumé... 91
ZÁVĚR... 92
Literatura ... 94
Seznam použitých zkratek ... 96
Seznam tabulek: ... 96
Seznam grafů a schémat: ... 97
Přílohy ... 98
Úvod
Česká republika nemůže existovat bez obchodu s ostatními zeměmi. Dnes je jen málo tuzemských výrobců, kteří jsou schopni dlouhodobě přežít bez možnosti vyvážet své výrobky do jiných zemí. Současně je převážná většina těchto producentů závislá na dovozu surovin a materiálů k dalšímu zpracování ze zahraničí. S touto činností úzce souvisí i spleť předpisů a mezinárodních smluv, které vytvářejí zásady
„hry“ v této oblasti. Tato pravidla jsou často poměrně komplexní a ne vždy dostatečně transparentní. Základní orientace v nich je nezbytnou podmínkou pro snížení nákladů na clo i administrativu, která s přeshraničním obchodem souvisí.
Vstup naší republiky do Společenství dává právo občanům na základní ekonomické svobody, tj. volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Tento významný fakt znamená usnadnění činností v rámci zahraničního obchodu pro podnikatelské subjekty i veřejnost. Přesto není každému známo, že na dovoz a vývoz zboží se stále vztahují určitá pravidla, kdy se při obchodu se třetími zeměmi nadále uplatňují obchodně politická opatření v souladu s komunitárním právem a ochrannými či technickými předpisy Evropské unie.
Při studiu na vysoké škole mě zaujala problematika podnikání a s tím související zahraniční obchod včetně celní politiky. Z tohoto důvodu jsem si zvolil vedlejší specializaci Malé a střední podniky v tržním hospodářství. S otázkami celní politiky jsem se úzce seznámil prostřednictvím svého otce, který již třicet let v celní praxi působí jako celní inspektor. Zájem o podnikání, tématické přednášky na vysoké škole a zkušenosti mého otce mne vedly k výběru tohoto tématu, které nebylo dosud uceleně zpracováno.
Cílem mojí diplomové práce je souhrnně zpracovat celní problematiku, která se významně změnila po vstupu České republiky do Evropské unie v květnu roku 2004.
Práce si klade za cíl poskytnout informace podnikatelským subjektům působícím v zahraničním obchodě o správném postupu při zařazování jednotlivých druhů zboží do kombinované nomenklatury pomocí Všeobecných interpretačních pravidel a ostatních souvisejících předpisů. Dále upozorňuji na specifika související se zařazením zboží, které je předmětem daňového dohledu. Od správného zařazení zboží se odvíjí i stanovení výše cla a spotřební daně.
Zaměřil jsem se na témata, která jsou pro podnikatelské subjekty působící v mezinárodním obchodě i mimo něj či širokou veřejnost zajímavá a jejich porozumění umožní správnou aplikaci v praxi. V teoretické části se zabývám problematikou celní politiky České republiky před vstupem i po vstupu do Společenství, jejími politikami (obchodně-politickou a zemědělskou) z pohledu celnictví, samotným clem a druhy sazeb. V další části se zaměřuji na vymezení Harmonizovaného systému, Kombinované nomenklatury a Českého integrovaného tarifu. S touto problematikou souvisí Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), stanovení původu zboží a celní hodnoty.
V praktické části uvádím aplikaci Všeobecných interpretačních pravidel a zařazuji některé vybrané výrobky včetně jejich specifik. Pokud bylo zboží správně zařazeno do Kombinované nomenklatury s využitím Všeobecných interpretačních pravidel, poznámek ke třídám či kapitolám, Vysvětlivek k Harmonizovanému systému, podnikatelský subjekt se tak vyhnul nepříjemným postihům, či dokonce ztrátě zboží.
V poslední části analyzuji současnou správu spotřební daně v České republice.
1. CELNÍ POLITIKA V ČR A EU
Česká republika stejně tak jako mnoho dalších zemí světa nemůže existovat bez obchodu s ostatními zeměmi. Tento fakt může být vyvolán geografickou polohou, ekonomickým potenciálem, omezenou velikostí trhu či řadou dalších faktorů. Dnes existuje málo tuzemských výrobců, kteří jsou schopni dlouhodobě přežít bez možnosti vyvážet své výrobky do jiných zemí. Současně je převážná většina těchto producentů závislá na dovozu surovin a materiálů k dalšímu zpracování ze zahraničí.
Také zákazníci si již zvykli na široký výběr zboží domácí i zahraniční provenience.
Česká republika je velmi zajímá i pro většinu zahraničních investorů z důvodu její blízkosti západním a středoevropským trhům a dnes též trhům východoevropským.
Většina podnikatelských subjektů se při své podnikatelské činnosti setkává se zahraničním obchodem, tj. dovozem či vývozem zboží. S touto činností úzce souvisí i spleť předpisů a mezinárodních smluv, které vytvářejí zásady „hry“ v této oblasti.
Tato pravidla jsou často poměrně komplexní a ne vždy dostatečně transparentní.
Základní orientace v nich je nezbytnou podmínkou pro snížení nákladů na clo i administrativu, která s přeshraničním obchodem souvisí.
1.1. Celní politika České republiky před vstupem do EU
Česká republika leží ve středu Evropy a její poloha je předurčena k tomu, aby zde procházely důležité tranzitní obchodní cesty. Celní problematika je oblastí, která dříve byla veřejností spojována pouze s kontrolami na hraničních přechodech.
Většina podnikatelských subjektů však přišla do kontaktu s celními orgány při své zahraničně obchodní činnosti, tj. při dovozu či vývozu zboží přes hranice České republiky. Tyto transakce byly často spojeny s neúměrnou byrokracií.
Historie celnictví českých zemí sahá do dávné minulosti. Před vznikem Československé republiky celní a daňovou správu zajišťovaly rakousko-uherské orgány. Po vzniku Československa se začíná formovat Celní správa ČSR.
V padesátých letech se přechází na sovětský model celní správy, jehož hlavním úkolem byl dohled nad dodržováním státního monopolu zahraničního obchodu. Od roku 1989 byl celní zákon z roku 1974 postupně novelizován s ohledem na společensko-politické změny a celnictví se dostávalo na úroveň v zemích Evropského společenství.
Od 1. ledna 1993 začal platit zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon. Tento zákon reagoval na změny týkající se tržní ekonomiky. Vyšší pozornost byla věnována dovozu zboží, vývoz je pouze nepatrně regulován. Provádění celního zákona při obchodní činnosti podnikatelských subjektů lze shrnout do těchto čtyř bodů:
1. povinnost přihlásit zboží celnímu úřadu na hranicích a předložit doklady, které se k němu vztahují,
2. doprava přes hranice byla možná pouze přes celní přechody,
3. zboží dovážené do ČR muselo být bez odkladu dopraveno k příslušnému celnímu úřadu, na místo schválené celním orgánem nebo do svobodného celního pásma,
4. zboží po dopravení na území ČR muselo být propuštěno do některého z celních režimů nebo přiděleno některému celně schválenému určení.
1.2. Celní politika České republiky po vstupu do EU
Vstup České republiky do Evropské unie přinesl významné změny při provádění zahraničně obchodní činnosti. Podnikatelské subjekty se při své činnosti začaly setkávat s celními orgány i v dalších oblastech, a to zejména při výrobě a zdaňování vybraných výrobků podléhajících spotřební dani. Právní úprava celní problematiky byla ke dni vstupu České republiky do Evropské unie upravena v celním zákoně, který prokázal svou plnou funkčnost. Bylo nutné však stávající celní zákon novelizovat, neboť primární komunitární předpisy upravující oblast celnictví jsou vstupem do Evropské unie pro Českou republiku vnitrostátně účinné. Z tohoto důvodu bylo zapotřebí některá ustanovení celního zákona zrušit nebo odpovídajícím způsobem změnit a upravit tak, aby odpovídala terminologii používané v komunitárním právu. Mezi základní komunitární předpisy týkající se celnictví patří Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, celní kodex Společenství a Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, Prováděcí nařízení k celnímu kodexu Společenství.
V důsledku vstupu České republiky do Evropské unie došlo k výrazné redukci Celní správy ČR. Nově bylo vymezeno osm celních ředitelství a čtyřiapadesát celních úřadů. Po zrušení pravidelných hraničních kontrol, snížení počtu celních úřadů (z 91 na 54 celních úřadů) a v návaznosti na reformu veřejných financí došlo v Celní správě ke snížení více jak dvou tisíc funkčních míst. Neočekával se dopad této redukce správy na veřejné rozpočty nebo podnikatelské subjekty. V některých případech se však podnikatelské subjekty musely přizpůsobit nové organizační
struktuře a akceptovat větší dopravní vzdálenosti k příslušnému celnímu úřadu než tomu bylo před vstupem do Evropské unie. Z mnoha celních úřadů byly zřízeny pobočky, na kterých nebyla zachována veškerá správní a daňová agenda. Některé celní úřady byly zrušeny úplně. Tato negativa byla na druhou stranu vyvážena významným poklesem administrativní zátěže při obchodování s členskými státy EU.
Celní řízení a udělování rozhodnutí v oblasti celnictví je v České republice upraveno následujícími právními předpisy, jejichž přehled přinášíme v následujícím schématu.
Na celní řízení se však vztahují i procesní předpisy, tj. zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Schéma 1 Základní právní předpisy v oblasti celnictví v České republice
Celní předpisy
Národní předpisy Předpisy EU
Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, který vydává celní zákoník Společenství
Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87, o sazebním a statistické nomenklatuře
Nařízení Rady (EHS) č.
918/83, o systému Společenství pro osvobození od cla
Nařízení Komise (ES) č. 2454/93, kterým se provádí Nařízení Rady
(EHS) č. 2913/92
Nařízení Komise (ES) č. 1810/2004
Ostatní Nařízení a Směrnice Zákon č. 13/1993 Sb.,
celní zákon
Vyhl. č. 199/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
celního zákona
Vyhl. č. 200/2004 Sb., o statistice vyváženého a
dováženého zboží
Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě ČR
Zákon č. 186/2004 Sb.
Ostatní zákony, vyhlášky a mezinárodní smlouvy
Zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru Zákon č. 89/1995 Sb., o
státní statistické službě
1.3. Vývoj celnictví v rámci Evropské unie
Toto společenství vzniklo na základě Římských smluv,1 které původně podepsalo šest západoevropských států. V současné době se rozrostlo na sedmadvacet členských zemí. Evropské společenství postupně prošlo několika stádii spolupráce – od koordinace rozvoje některých strategických odvětví, přes odstranění překážek vzájemného obchodu a vytvoření zóny volného obchodu, až po fungující celní unii, ve které byly odbourány nejen tarifní a netarifní bariéry obchodu, ale i celní hranice států uvnitř unie. Avšak tento dlouhodobý proces integrace nekončí, neboť postupně dochází k přeměně na hospodářskou a měnovou unii.
Společná obchodní politika EU se projevuje v mnoha směrech – všechny země EU používají jednotný celní sazebník (tzv. Common Customs Tariff) i zcela shodné celní předpisy. V rámci WTO vystupují všechny země EU jako „jeden muž“, sjednávají společně závazky v oblasti obchodních a celních koncesí, postupují společně při uzavírání dohod o zónách volného obchodu atd. Nechvalně proslulou oblastí obchodní politiky EU je společná zemědělská politika (Common Agriculture Policy – CAP), chránící zemědělské výrobce před zahraniční konkurencí složitou soustavou regulačních opatření na vnější hranici i vnitřním jednotném trhu EU. Výhody spočívající ve vytvoření obrovského jednotného trhu EU, který je optimální základnou pro rozvoj průmyslové i zemědělské produkce, jsou natolik přitažlivé, že lákají i další země ke vstupu do EU.2
1.4. Integrace
Pojem integrace se rozšířil po 2. světové válce. Integraci lze vymezit v ekonomické oblasti jako vytváření těsnějších a intenzivnějších vazeb mezi jednotlivými částmi ekonomiky. Integrace začíná liberalizací obchodu v rámci určitého území, které zahrnuje alespoň dva národní státy.
Integrace vede k zakládání různých organizací a uskupení. Nejčastěji to bývají bezpečnostní organizace různého významu (např. NATO), ekonomické organizace různého významu (např. Evropská unie, APEC, NAFTA) a různé diskusní skupiny, politická a kulturní uskupení a asociace (např. Commonwealth).
127. 3. 1957 byla podepsána v Římě smlouva o zřízení Evropského hospodářského společenství, EHS (European Economic Community, EEC) a smlouva o zřízení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM), tzv. Římské smlouvy.
2 Kandidátskými zeměmi o vstup do Společenství jsou Chorvatsko, Makedonie a Turecko.
Ekonomická integrace je nejvyšší formou mezinárodní dělby práce. Jde o postupné slučování dílčích celků v jeden větší komplex, kdy dochází k vytvoření velkého nadnárodního hospodářského prostoru.
1.4.1. Stupně integrace
• Pásmo volného obchodu. Státy odstraňují celní a jiné bariéry vzájemného obchodu, které se týkají buď všech nebo jen některých výrobků. Vůči třetím zemím si každá země upravuje obchodní vztahy samostatně. Pro nezúčastněné země je výhodné do pásma pronikat přes země s nejnižším clem.
• Celní unie odstraňuje nejen obchodní bariéry mezi zúčastněnými zeměmi, ale zavádí i společná cla. Vůči třetím zemím jsou všechny členské země celní unie v rovném postavení. Vzniká tak potřeba společné obchodní politiky vůči třetím zemím.
• Společný trh zavádí vedle volného pohybu zboží rovněž volný pohyb výrobních faktorů (především pracovních sil a kapitálu). Odstraňují se tedy veškeré bariéry volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu mezi zúčastněnými zeměmi (tzv. základní ekonomické svobody).
• Hospodářská a měnová unie doplňuje základní ekonomické svobody o jednotnou měnu. Je tak odstraněn nežádoucí faktor kolísání kurzu. Státy provádějí společnou měnovou politiku a je zřízena společná centrální banka. Členské země pozbývají samostatnosti v emisi peněz, možnosti devalvovat měnu a začínají koordinovat svou rozpočtovou politiku.
• Politická unie je nejvyšší stupeň integračního procesu. Je prováděna nejen společná hospodářská politika, ale i politika zahraniční, bezpečnostní, obranná a vnitřní.
Politická unie může mít podobu federace se společnou vládou a společným parlamentem (USA), nebo konfederace, kde jsou vztahy mezi orgány unie a členskými státy volnější.
1.5. Společná obchodní politika
Společná obchodní politika EU je uplatňována v ekonomických vztazích vůči třetím zemím. Byla založena již Římskými smlouvami v roce 1957 a její nezbytnost plyne ze skutečnosti, že Evropské společenství bylo od počátku budováno jako celní unie a jednotný trh a nikoliv jako pásmo volného obchodu. Ve smlouvě bylo stanoveno,
že po uplynutí přechodného období se společná obchodní politika bude zakládat na jednotných zásadách - celní sazby, obchodní dohody apod.
Iniciativní pravomoc v oblasti obchodní politiky Společenství má Komise, která předkládá Radě návrhy na provádění této politiky. Celní unie a jednotný trh byl vybudován díky společnému postupu v zahraničním obchodě všech členských zemí.
Dalším efektem je mnohem silnější vyjednávací pozice při jednání o mezinárodních ekonomických vztazích (např. WTO).
Společná obchodní politika uplatňuje společný postup v těchto případech:
- stanovení a úpravy celních tarifů při dovozu do EU, - liberalizace obchodu se třetími zeměmi,
- uzavírání smluv o obchodu a hospodářské spolupráci s třetími zeměmi, - zavádění opatření na ochranu obchodu,
- poskytování celních preferencí rozvojovým zemím.
EU má dominantní postavení ve světovém obchodu a má vytvořenu intenzivní síť ekonomických vztahů. Obchodní vztahy zahrnují řadu oblastí:3
• Mnohostranné obchodní dohody, jejichž většina byla uzavřena v různých etapách (kolech) mnohostranných obchodních jednání v rámci Světové obchodní organizace (dříve GATT).
• Bilaterální obchodní dohody s jednotlivými státy (např. s USA nebo Japonskem) nebo skupinami států (např.s členy latinskoamerického integračního seskupení Mercosur).
• Za samostatnou kategorii vnějších obchodních vztahů se považují vztahy se zeměmi EFTA, které vyústily ve vytvoření EHP. Vytvoření společné zóny volného obchodu pro zapojené státy EFTA (Island, Lichtenštejnsko a Norsko) znamená kromě řady výhod rovněž povinnost dodržovat příslušná ustanovení legislativy EU.
• Před rozšířením v roce 2004 měla EU uzavřeny asociační dohody s kandidátskými zeměmi střední a východní Evropy, Maltou a Kyprem. Tyto dohody zahrnovaly vytvoření pásma volného obchodu mezi oběma stranami.
• Na základě konference OSN UNCTAD z roku 1971 přijalo Společenství systém všeobecných preferencí ve vztahu k rozvojovým zemím. Zásady volného obchodu se však týkají většinou průmyslových výrobků.
3 TOMŠÍK, K.: Evropská integrace a environmentální ekonomika. Praha: CREDIT Praha 2005. ISBN 80-213-1414-7
• Obchodní vztahy EU upravují dále tzv. Privilegované obchodní vztahy, které jsou výrazem zahraničně politických preferencí. Po vzniku EHS se Společenství rozhodlo usnadnit přístup na evropský trh výrobcům v bývalých francouzských koloniích. Po vstupu Velké Británie se tento závazek rozšířil i na bývalé britské kolonie. Systém se postupně rozšířil na 71 zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKP státy).
Relativně silná ochranářská opatření se snaží EU udržet v sektoru zemědělství, ale i některých průmyslových výrobků, které jsou vyloučeny z liberalizace (např. textil, obuv, ocel, lodě). V obchodních vztazích Unie s třetími zeměmi vznikají občas konfliktní situace, které však většinou po určité době končí smírem. EU jsou vytýkána vysoká dovozní cla na většinu zemědělské produkce. Unie se musí často bránit protidumpingovými cly vůči dovozům ze zemí jihovýchodní Asie. Časté jsou obchodní spory s USA. Obě strany se však navzájem považují za hlavní obchodní partnery.
1.6. Společná zemědělská politika EU
Společná zemědělská politika je významnou součástí hospodářské politiky Evropské unie a zároveň patří k nejkontroverznějším krokům Společenství. Vytvoření společné zemědělské politiky přispělo k rozvoji zemědělského sektoru a dokázalo stabilizovat ekonomickou situaci venkova v členských zemích EU, a také zajistit životní úroveň nemalé skupiny obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství. Na druhé straně však nesmíme opomenout fakt, že SZP v průběhu vývoje zatěžovala rozpočet Společenství mnohem více, než jeho ostatní aktivity.
1.6.1. Základní principy a nástroje SZP
SZP patří k politikám, při jejichž formulaci a prosazování orgány EU hrají dominantní roli. SZP je založena na třech principech, jejichž smyslem je pozitivně ovlivňovat vývoj zemědělství členských států EU, zejména zajistit vyšší produkci a stabilizovat zemědělský sektor. Krokem, který automaticky navazoval na tyto principy, bylo uzavření vnějších hranic Společenství.
K těmto principům patří:
- princip jednotného trhu – představuje volný pohyb zemědělských produktů mezi členskými státy EU,
- princip preference Společenství – prosazuje přednost odbytu produktům vyrobeným ve Společenství,
- princip finanční solidarity – náklady na SZP jsou hrazeny společně v rámci Společenství, finanční prostředky proudí do jednotlivých členských států přes Evropský zemědělský záruční a orientační fond (EAGGF).4
1.6.2. Kompetence Celní správy ČR v oblasti SZP
Byl vypracován základní soubor činností, které celní orgány vykonávají v oblasti SZP:
- provádění kontroly zboží v souladu s Nařízením Rady (EHS) č. 386/90 o sledování prováděném při vývozu zemědělských produktů, Nařízením Komise (ES) č. 2090/2002, kterým se stanoví prováděcí pravidla Rady č. 386/90, pokud jde o fyzické kontroly prováděné při vývozu zemědělských produktů, na než se poskytují náhrady,
- provádění fyzických kontrol zboží v souladu s Nařízením Komise (ES) č. 3122/94, kterým se stanovují kritéria pro analýzu rizik u zemědělských produktů s nárokem na náhrady,
- kontrola rozhodnutí SZIF o poskytnutí dotace a kontrola plnění podmínek poskytnutí dotace,
- v součinnosti se SZIF kontrola provádění činností souvisejících se systémem produkčních kvót,
- kontrola plnění podmínek poskytnutí licence apod.
Řešení otázky SZP má značný dopad na všechny členské státy Společenství bez ohledu na to, zda mají spíše agrární nebo průmyslový charakter.
1.7. Clo a základní funkce cla
Clo vzniklo ze soukromých dávek, které se nazývaly mýta. Tyto poplatky sloužily například na opravy a údržbu cest a mostů. Poté co tyto dávky ztratily soukromý charakter, staly se veřejnou dávkou, tj. clem. Z historie vyplývá, že clo je používáno již od doby, kdy bylo nutné hájit vlastní produkty před produkty dováženými konkurencí, vytvářet bariéry exportu vzácných zdrojů a surovin ze země a zajistit příjem do státní pokladny.
4 BOHÁČKOVÁ, I. a kol.: Ekonomika agrárního sektoru. Praha: PEF ČZU, Credit 2004. ISBN 80- 213-1084-7
„Clo je poplatek (dávka) z propuštění zboží přes státní hranici, který se vybírá podle předem daných pravidel na základě celního řízení. Má charakter veřejné dávky, vybírá ji stát prostřednictvím svého správního orgánu.“5
Celní politika je souhrn zásad a opatření, které stát používá k zabezpečení svých zájmů v hospodářských vztazích se zahraničím, je součástí zahraniční politiky.
1.7.1. Funkce ochrany vnitřního trhu
Většina zemí a státních seskupení ochraňuje svůj vnitřní trh před dovozem zboží z jiných, konkurenčních zemí. K ochraně svého trhu vlády jednotlivých zemí
využívají nástrojů hospodářské politiky a pohybují se mezi dvěma póly – protekcionismem a liberalismem. Střetávají se zde zájmy mnoha subjektů
působících v dané zemi, a to spotřebitelů, a tím i dovozců, jejichž cílem je co nejnižší možné clo, nejlépe žádné. Na druhé straně stojí výrobci, kteří se snaží obhájit co nejvyšší celní ochranu před zahraniční konkurencí. Najít přijatelný kompromis mezi tlaky obchodní a výrobní sféry a zároveň vytvořit optimálně vyrovnaný celní tarif je velmi obtížné. Při vytváření celního systému je důležité sledovat tyto cíle:6
- podpořit dovoz a umožnit tak vznik konkurenčního prostředí na trhu, které ve svých dlouhodobějších důsledcích prospěje i tuzemským výrobcům mimo jiné k tomu, aby se naučili soutěžit s konkurencí na domácím trhu, což následně usnadní jejich pozici na trzích zahraničních,
- poskytnout dočasně rozumnou a vyváženou ochranu tuzemským odvětvím, na jejichž rozvoji má stát zájem, a která tuto ochranu prokazatelně potřebují například proto, že se jedná o odvětví nově vznikající nebo procházející nákladnou restrukturalizací,
- nebránit vývozu zboží, pokud se tím současně neničí přírodní, historické, umělecké nebo podobné národní bohatství a vyčerpatelné zdroje.
Stanovení vhodných cílů, jejich dosažení, ale i dlouhodobé udržení je významným aspektem hospodářské politiky, tzn. i celní politiky. Při probíhající restrukturalizaci průmyslové i zemědělské výroby včetně služeb a při změnách kapacit i potřeb výroby, které tento proces doprovázejí, není možné zachovat neměnný celní tarif v delším časovém období. Příkladem může být, když jediný tuzemský výrobce důležitých komponentů určitého produktu ukončil nečekaně svou činnost a už se
5 MLČOCH, J.: Malá ekonomická encyklopedie. Praha. 4. vydání, Linde 2002. ISBN 80-7201-376-9
6 KLABOUCHOVÁ, I.: Clo a původ zboží. Praha. 3. vydání, Polygon 2002. ISBN 80-7273-067-3
celní sazba chránící jeho postavení na vnitřním trhu stává překážkou pro výrobu a třeba i vývoz produktů, které se dovozem chybějící součásti zdraží a ztratí konkurenceschopnost. To je jeden z hlavních důvodů, proč je v posledních letech celní sazebník vydáván a měněn každým rokem, často musí být novelizován i v průběhu roku (platí před i po vstupu České republiky do EU).
O tom, jak silná je „ochranářská“ funkce cla, vypovídají nejlépe údaje o průměrném celním zatížení, neboli celní incidenci. Celní incidence není prostým aritmetickým průměrem celních sazeb, ale vyjadřuje, jaké je celní zatížení skutečně realizovaných dovozů. Přesněji řečeno se jedná o průměrnou celní sazbu váženou statistickými údaji o dovozu jednotlivých druhů zboží. Celní incidence v České republice patří tradičně k nejnižším v mezinárodním porovnání a je zcela srovnatelná s vyspělými státy světa s velmi liberální celní politikou. Samotný údaj o celní incidenci není úplným obrazem liberálního či protekcionistického přístupu k ochraně trhu. Ani velmi nízká celní ochrana ještě nemusí znamenat, že do daného teritoria je možno bez problémů dovážet zboží. To platí pouze v zemích s tržně fungující ekonomikou, nikoli ve státech s centrálně plánovaným hospodářstvím. V takovýchto zemích není dovoz regulován ekonomickým nástrojem – clem, ale řadou jiných mimoekonomických vazeb, plánů a předpisů, které se v souhrnu nazývají monopol zahraničního obchodu.
1.7.2. Funkce fiskální
Z pohledu fiskální funkce je clo příjmem státního rozpočtu a jako takové je zdrojem pro výdaje na věci a zájmy veřejné. Fiskální funkce cla ztrácí na své významnosti tím více, čím vyspělejší je hospodářství země. V případě rozvojových zemí mohou příjmy z cel plnit státní rozpočet z 20 i více procent7, podíl cla na příjmech do rozpočtu vyspělých zemí nepřesahuje zpravidla 5 procent. Pod touto hranicí setrvávají příjmy z cel i v případě státního rozpočtu České republiky.8 Fiskální role cla není zanedbatelná. Při úvahách o snížení či zvýšení celní sazby je potřeba posuzovat i dopad na státní rozpočet. Ve vyspělých zemích, mezi něž se Česká republika počítá, fiskální funkce cla není prioritní při sestavování celního sazebníku, ale sehrává důležitou úlohu při posuzování konkrétních návrhů celních úprav. Tato
7 Světová celní organizace (WCO) – www.wco.org
8 Státní rozpočty České republiky – příjmy ze cla z let 1995 – 2005
funkce neúčinkuje v opačném směru, fiskální zájem nikdy nemůže být obhájitelným důvodem zvyšování celních sazeb.
1.7.3. Funkce obchodně politická
První v pořadí důležitosti je obchodně politická funkce cla. Clo je nástrojem, kterého se dá vhodně použít nejen k usměrňování tuzemské výroby, ale také ke komoditní i teritoriální regulaci obchodu. Příležitost výhodnějšího dovozu z určitého teritoria bývá proto vyměňována za recipročně zvýhodněný vývoz do tohoto teritoria. Mezi liberalizací přístupu na domácí trh a exportními možnostmi pro tuzemské zboží existují velmi úzké vazby. Prostřednictvím dovozního cla lze provádět i proexportní politiku. Při celkovém pohledu je výsledkem působení cla jako obchodně politického nástroje patrný trend liberalizace světového obchodu a přibývající obchodně a ekonomicky integrovaná společenství států v podobě zón volného obchodu a celních unií.
Uvedené funkce cla jako prostředku pro ochranu vnitřního trhu, obchodně politického a fiskálního nástroje nepůsobí odděleně, ale naopak v úzké souvislosti.
Jakákoli změna celní sazby musí být proto vždy pečlivě promyšlena, předem připravena, případně též projednána na mezinárodní úrovni. Nikdy však ve zdravě fungující ekonomice nelze připustit přecenění některé z funkcí cla na úkor ostatních.
Jmenované funkce cla nejsou samozřejmě jediné a bylo by možno pokračovat v dalším výčtu. Zvláště v poslední době sílí například ekologická funkce cla. Lze předpokládat, že clo se v příštích letech stane jedním z účinných nástrojů regulace obchodu s komoditami nepříznivými pro životní prostředí. Na vytvoření podmínek pro takové fungování cla se v současnosti intenzivně pracuje, zejména v oblasti rozlišení ekologicky příznivých a nepříznivých druhů zboží ve zbožové nomenklatuře.
1.8. Celní sazby
Dnešní celní systém je založen na peněžních dávkách. Clo se zpravidla vybírá v měně dovážející země (dovozní clo) nebo vyvážející země (vývozní clo) a jeho částka se počítá podle stanovené celní sazby neboli tarifu. Současné tarifní systémy jednotlivých zemí se liší podle druhů používaných celních sazeb – valorických, specifických nebo kombinovaných.
1.8.1. Valorické celní sazby
Nejrozšířenějším způsobem výpočtu cla je pomocí valorických sazeb, označovaných též sazby ad valorem. Tento druh sazby stanoví clo jako procentní podíl z hodnoty zboží. Výhodou valorických celních sazeb je jejich odolnost proti inflačním vlivům, neboť bez ohledu na vývoj měny tvoří clo stabilní procentuální podíl z celní hodnoty zboží. Přímá závislost na celní hodnotě je však současně nevýhodou valorických sazeb cla. Na systém valorických sazeb cla přechází dnes většina zemí světa pro jejich stabilitu, transparentnost a jednoduchost výpočtu cla.
Příklad:
Celní hodnota zboží je 1.000 Kč. Celní sazba je 7 %. Jaká bude výše cla?
Výše cla bude: 7 % z 1.000 = 70 Kč.
1.8.2. Specifické celní sazby
Specifické celní sazby využívají v celních sazebnících některé země například v oblasti zemědělských produktů. Tato sazba nevychází z hodnoty zboží, ale z jeho množství. Specifickou celní sazbou je stanoveno, jaké množství peněžních jednotek se zaplatí za jednu měrnou jednotku zboží. Při porovnání s valorickým způsobem výpočtu cla si použití specifických sazeb cla mohou dovolit pouze země s velmi stabilní měnou a minimální inflací.9 Od uplatňování těchto sazeb cla postupně odstupuje většina zemí. Celní tarif Evropské unie používá tento typ sazeb, které jsou vyjádřeny jako počet EUR za měrnou jednotku zboží, zejména pro vybrané zemědělské a potravinářské produkty.
Příklad:
Množství zboží je 10.000 litrů. Celní sazba je 0,3 CHF za 1 litr. Jaká bude výše cla?
Výše cla bude: 0,3 x 10.000 = 3000 CHF
1.8.3. Kombinované celní sazby
Kombinované celní sazby spojují oba výše uvedené druhy celních sazeb.
Kombinovanou sazbou se určí počet peněžních jednotek za jednu jednotku množství, který však musí tvořit minimálně stanovený procentuální podíl z hodnoty zboží.
Výpočet cla kombinovanou metodou je složitější než předchozí způsoby.
Kombinované clo se vypočte současně jako specifické i valorické a použije se vždy
9 V Evropě se lze setkat s jejich aplikací například v celním sazebníku Švýcarska, kde jsou využívány nejen pro zemědělské, ale i pro průmyslové výrobky.
vyšší z výsledků. Takto stanovené clo odolává inflačním vlivům lépe než specifickým sazbám. Avšak údaj o celní hodnotě zboží je stejně důležitý jako při stanovení cla jednodušší valorickou metodou. S kombinovanými celními sazbami se setkáváme téměř výhradně u zemědělských komodit, například v celním tarifu Evropské unie.
Příklady:
Celní hodnota zboží je 1.000 EUR. Množství zboží je 45 tun. Celní sazba je 4 EUR za 1 tunu, min. 10 %. Jaká bude výše cla?Výpočet: Clo se nejprve vypočte podle obou částí kombinované sazby:
4 EUR x 45 tun = 180 EUR 10 % z 1.000 EUR = 100 EUR
Clo se vyměří podle specifické části sazby ve výši 180 EUR, neboť podmínka, že tato částka musí tvořit minimálně 10 % hodnoty zboží, je splněna.
Celní hodnota zboží je 6.000 EUR. Množství zboží je 120 hektolitrů. Celní sazba je 2 EUR za 1 hektolitr, min. 5 %. Jaká bude výše cla?Výpočet: clo se opět nejprve vypočte podle obou částí kombinované sazby:
2 EUR x 120 hektolitrů = 240 EUR 5 % z 6.000 EUR = 300 EUR
Clo se vyměří podle valorické části sazby ve výši 300 EUR, neboť podmínka, že částka cla stanovená specifickou sazbou musí tvořit minimálně 5 % hodnoty zboží, nebyla splněna.
1.9. Celní správa České republiky
Celní správa České republiky je zvláštním orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu financí České republiky. Je tvořena Generálním ředitelstvím cel, které zastává pozici správního úřadu s celostátní působností. Dále je Celní správa tvořena osmi celními ředitelstvími a jim podřízenými 54 celními úřady s vymezenou územní působností.10 Celní správa je bezpečnostním sborem a její činnost je součástí systému celního dohledu nad zbožím v rámci jednotného celního území Evropské unie. Základní úkoly v oblasti zajištění ochrany trhu a bezpečnosti mezinárodního obchodu jsou v zásadě všem celním správám společné. Nejužší spolupráce probíhá mezi celními správami Evropské unie, které společně zajišťují provádění dohledu
10 Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky.
nad jednotným celním územím Společenství na základě společné celní legislativy.
Při realizaci tohoto dohledu pak postupuje podle jednotných celních předpisů Společenství. Jimi jsou především Celní kodex Společenství a prováděcí nařízení k němu, dále pak systém osvobození od dovozního cla a společný celní sazebník Společenství.
Orgány celní správy mají postavení orgánu činného v trestním řízení, a to pokud se předmětné trestní řízení týká vybraných trestných činů v oblasti cel, daní, podloudnictví s omamnými látkami, dále v oblasti porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi, zahraničního obchodu s vojenským materiálem, rovněž neoprávněného nakládání s nebezpečnými odpady, zakázanými bojovými prostředky a radioaktivním materiálem, s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, a v neposlední řadě porušování autorského práva, průmyslových práv a práv k ochranné známce. K takovému porušování předpisů dochází nejčastěji u textilního zboží, elektroniky, motorových vozidel, zemědělských a potravinářských výrobků a u zboží zatíženého spotřební daní.
Celní správa České republiky je také od 1. 1. 2004 výhradním správcem spotřebních daní. Vyměřuje a vybírá spotřební daně z vybraných výrobků podléhajících spotřební dani, jež jsou předmětem dovozu nebo vývozu v rámci obchodu se zeměmi mimo EU nebo v rámci obchodu s členskými státy EU, nebo jsou předmětem tuzemské výroby nebo spotřeby. Součástí obecné správy spotřebních daní je také dozor nad dodržováním předpisů o nakládání s vybranými výrobky při jejich výrobě, skladování a dopravě.
Zvláštními zákony byla Celní správě svěřena kontrolní oprávnění v oblasti nákladní silniční dopravy, jako jsou např. vážení nákladních vozidel, dodržování povinných přestávek řidičů nebo splnění podmínek pro přepravu nebezpečných nákladů. Je také pověřena kontrolou v oblastech zahraničního obchodu s vojenským materiálem, provádění společné zemědělské politiky Společenství, nakládání s odpady, obchodu s chráněnými druhy fauny a flóry a nelegální zaměstnanosti cizinců.
Celní správa České republiky byla zařazena do Integrovaného záchranného systému země jako složka spolupůsobící s ostatními bezpečnostními a záchrannými sbory při mimořádných a krizových situacích.
Hlavní úkoly Celní správy České republiky:
- zajištění ochrany trhu a bezpečnosti mezinárodního obchodu – především provádění dohledu nad jednotným celním územím Společenství na základě společné celní legislativy,
- spolupráce Celní správy ČR s ostatními celními správami na základě mezinárodních smluv, které poskytují právní rámec pro výměnu informací, předávání dokumentů, vzájemnou pomoc při šetřeních týkajících se porušování celních předpisů apod.,
- provádění a modernizace celního řízení,
- boj proti porušování celních a daňových předpisů v souvislosti s dovozem, vývozem nebo tranzitem zboží a provádět přímo v terénu kontroly nad zbožím podléhajícím celnímu dohledu, nad výrobky podléhajícími správě spotřebních daní apod.,
- kontrola vozidel na pozemních komunikacích, jejich nákladových prostor a kabin, dokladů a dokumentů vztahujících se k dopravovanému zboží, včetně dokladů a dokumentů svědčících o dodržování celních a daňových předpisů, o určené trase či lhůtě prováděné přepravy,
- na stanovených úsecích dálnic a rychlostních komunikacích vykonávají kontrolu plnění povinnosti úhrady poplatku za užívání těchto komunikací, - významnou kompetencí hlídek mobilního dohledu je i kontrolní vážení
a měření jízdních souprav s připojenými vozidly,
- ochrana duševního vlastnictví a ochrana spotřebitele, ochrana národního kulturního dědictví, ochrana druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin,
- provoz Celně technických laboratoří, vzdělávání zaměstnanců Celní správy ČR i široké veřejnosti atd.
Organizační struktura a úkoly jednotlivých celních orgánů upravuje zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky. Následují schéma uvádí strukturu a úkoly Celní správy v České republice.
Schéma 2 Struktura Celní správy ČR a její úkoly
Ministerstvo financí České republiky
Generální ředitelství cel Praha
podílí se na přípravě návrhů právních předpisů v oblasti celnictví, řídí celní ředitelství, metodicky řídí i celní úřady v oblasti výkonu dohledu a kontroly, celního hodnocení, celní politiky, sazebního zařazení atd., rozhoduje o věcech státního a mezinárodního významu v oblasti celnictví, o zřízení svobodného pásma nebo svobodného skladu, sběr a zpracování údajů o zboží, vede centrální evidenci o kontrolovaném zboží, plní funkci centrální analytické jednotky pro účely analýzy rizik, zabezpečuje laboratorní zkoumání a analýzu vzorků atd.
Celní ředitelství
řídí celní úřady ve svém obvodu, vydává závazné informace o původu zboží, koordinuje provádění kontrolních a asistenčních činností, zabezpečuje ve své územní působnosti laboratorní zkoumání a analýzu vzorků zboží, vede evidence a statistiky a spravuje informační systému pro plnění úkolů, spolupracuje s celními orgány jiných států v oblasti celnictví, spravuje cla a daně v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy upravující správu daní atd.
Celní úřad
provádí dohled a kontrolu, rozhoduje o přidělení celně schváleného určení, o podmínkách dočasného uskladnění zboží, o zničení nebo znehodnocení zboží, spravuje cla a daně v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy, o udělení povolení provozovat celní sklad, o určení celní hodnoty, vydává osvědčení o původu zboží a ověřuje původ zboží atd.
2. KOMBINOVANÁ NOMENKLATURA V EU A ČIT
2.1. Třídění zboží v mezinárodním obchodě
Třídění zboží v mezinárodním obchodě má dlouholetou tradici. Ve svých počátcích bylo spojeno s vybíráním různých poplatků za zboží, které bylo převáženo na určité území nebo překračovalo jeho hranice. Později se stalo důležitým nástrojem evidence pohybu zboží nezávisle na vybírání poplatků ze zboží.
První systémy třídění zboží byly přirozeně velmi jednoduché a skládaly se v podstatě z abecedních seznamů zboží, na které se vztahovala určitá daň nebo jiný poplatek, popřípadě které bylo z placení vyjmuto. S rozšiřováním druhů zboží i výjimek ze stanoveného seznamu se ukazovala potřeba vytvořit systém třídění zboží, který by nespočíval jen na základních kritériích rozlišujících zboží podle toho, zda zboží poplatku podléhá, či nikoliv.
Tehdy byly vypracovány celní sazebníky spočívající na odlišných kritériích, jako je např. povaha zboží, hmota, z níž je zboží vyrobeno, účel jeho použití apod. S dalším růstem a zvyšujícím se významem mezinárodní směny zboží si začali účastníci této směny uvědomovat nesnáze, které vznikaly ze značných rozdílů mezi systémy třídění zboží používanými v různých zemích. Dále to byly rozdíly vyplývající z rozdílné koncepce v třídění zboží, z rozdílnosti v pořadí a vnitřního uspořádání jednotlivých položek i z rozdílnosti v definicích i popisech zboží. Na řadu mezinárodních celních tarifů sestavených empirickým způsobem působily různé nahodilé skutečnosti, např. potřeba protekcionismu, hlavně v dovozu, uzavřené obchodní dohody na bilaterálním i multilaterálním základě a jiné.
Objevil se naléhavý požadavek vytvořit typ celní nomenklatury umožňující současně:
- zajištění metodického třídění zboží, které je předmětem mezinárodního obchodu,
- určit každému zboží nejvhodnější místo, které musí být stejné ve všech celních tarifech zemí, jež nomenklaturu přijmou,
- sjednotit celní terminologii a výrazy a usnadnit tak jejich pochopení i užívání kvalifikovaným pracovníkům i veřejnosti a zjednodušit tím práci dovozcům, vývozcům, výrobcům i administrativním pracovníkům,
- usnadnit sjednávání bilaterálních i multilaterálních obchodních dohod, jakož i jejich správnou aplikaci a výklad,
- usnadnit jednotné vypracování podrobných a srovnatelných statistik.11
Úsilí směřující k vypracování společné nomenklatury usnadňující zahraniční obchod sahá až do poloviny předminulého století. V létech 1853 – 1908 se konaly za tímto účelem různé ekonomické a statistické kongresy. Vznikla celá řada nomenklatur, mezi nimi také Ženevská nomenklatura, která byla vypracována v roce 1931 pod patronátem Společnosti národů a potom revidována v roce 1937.
2.2. BTN a Nomenklatura Rady pro celní spolupráci
V roce 1950 byla podepsána v Bruselu úmluva o vytvoření Rady pro celní spolupráci a současně byla podepsána úmluva o nomenklatuře pro třídění zboží v celních sazebnících, tzv. Bruselské nomenklatuře (BTN). Tato úmluva byla revidována k 1. 7. 1955 a vstoupila v platnost 11. 9. 1959. Československo tuto nomenklaturu začalo používat v roce 1968. Název BTN byl v roce 1974 změněn na Nomenklaturu Rady pro celní spolupráci (NRCS). Důvodem této změny byla snaha vyhnout se možné záměně organizace, která nomenklaturu spravuje (např. s EHS).
Úmluva o NRCS obsahovala poprvé ustanovení, podle nichž byl vytvořen orgán správy nové úmluvy (Nomenklaturní výbor) a podle nichž mohla být nomenklatura periodickým způsobem doplňována. Od roku 1955 do 1. 1. 1978 vstoupilo v platnost 5 doplňků, které NRCS vypracovala a předložila smluvním stranám. Těmito doplňky byly v nomenklatuře zohledněny technologické a technické změny, k nimž v mezidobí díky dynamickému rozvoji vědy a techniky došlo. Na sklonku sedmdesátých let používalo NRCS ve svých celních sazebnících více než 150 zemí, které realizovaly 80 % celosvětového zahraničního obchodu. NRCS měla po své poslední revizi provedené k 1. 1. 1978 1012 čtyřmístných čísel seskupených v 99 kapitolách a 21 třídách. Čísla jsou kódována po dvou skupinách dvojčíslí: první dvojčíslí označuje kapitolu a druhé dvojčíslí pořadí čísla uvnitř kapitoly.
NRCS byla doplněna:
- vysvětlivkami, které nejsou sice zahrnuty v uvedené úmluvě o nomenklatuře, které však podávají oficiální výklad nomenklatury, schválený Radou,
- abecedním seznamem, který zahrnoval veškeré zboží uvedené nebo popsané v nomenklatuře a ve vysvětlivkách,
11 JANATKA, F. a kol.: Obchod v rámci Evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU.
Praha: ASPI Publishing, 2004. ISBN 80-7357-006-8
- sbírkou rozhodnutí o zařazení, která obsahovala všechna rozhodnutí přijatá Radou pro celní spolupráci jako závěr po prostudování otázek a sporných případů, které jí byly předloženy.
Nedílnou součástí vlastní NRCS byla kromě čtyřmístných čísel také Všeobecná pravidla pro interpretaci NRCS a poznámky ke třídám a kapitolám. Tyto poznámky stanovily, které druhy zboží do třídy, kapitoly nebo jednotlivých čísel patřily nebo z nich byly vyloučeny, případně za jakých podmínek se zařazení provádělo.
2.3. Vznik Harmonizovaného systému
Na konci šedesátých let se výrazně projevila nezbytnost racionalizovat a harmonizovat údaje na dokumentech používaných v mezinárodním obchodě, zejména harmonizovat označování a kódování zemí, jednotek množství, způsobu dopravy, podmínek dopravy některých druhů zboží a vlastního zboží. Zjistilo se, že v extrémním případě může být zboží při jediné obchodní operaci přečíslováno až 17x. Automatické způsoby předávání a zpracování dat a údajů, které se vyvinuly, mohly pomoci překonat tyto problémy jen za podmínky, že bude vytvořen mezinárodně uznávaný kód k identifikaci zboží.
Začátkem roku 1970 prostudovala tuto otázku Rada s jinými mezinárodními organizacemi. Během zasedání EHK bylo poté rozhodnuto pověřit Radu řešením tohoto problému. Výzkumné a přípravné práce, které byly pod jejím patronátem během 13 let vykonány, vyústily ve vytvoření Harmonizovaného systému označování a kódování zboží (Harmonizovaný systém) a podpisem nové mezinárodní úmluvy, jejímž úkolem je uvést Harmonizovaný systém v život. Byly konstatovány tyto hlavní závěry a předpoklady, které byly hlavními podmínkami tvorby Harmonizovaného systému:
- základem HS bude NRCS. Tato nomenklatura založená na čtyřmístných číslech si zachová svou existenci v souladu s úmluvou, která se na ni vztahuje,
- při vypracování nomenklatury HS budou brány v úvahu současné nomenklatury a systémy označování zboží, které odpovídají potřebám celních správ, statistiky a dopravy zboží v mezinárodním obchodě,
- HS bude vypracován pod patronátem RCS, po dobu jeho vypracování však bude nutné vytvořit orgán složený mezinárodně a také ze zástupců různých
organizací, který bude dohlížet na dodržování zájmů všech zúčastněných stran a který rovněž navrhne nezbytná opatření k aplikaci HS.12
2.4. Harmonizovaný systém a Kombinovaná nomenklatura Výše uvedeným Nařízením Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku byla zavedena nomenklatura, známá jako „Kombinovaná nomenklatura“, zkráceně „KN“, která je založena na nomenklatuře tvořící přílohu k Mezinárodní Úmluvě o Harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, známé jako „ Harmonizovaný systém“, zkráceně „HS“.
Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží je mezinárodní nomenklatura, kterou používá pro rozdělování a kódování zboží v současné době 134 zemí, teritorií a celních nebo ekonomických unií. Česká republika přistoupila k Mezinárodní úmluvě o Harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží (Brusel, 14. 6. 1983) a Protokolu o její změně (Brusel, 29. 6. 1986) – vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 160/1988 Sb.), čímž se zavázala dodržovat ustanovení obligatorních částí, zejména nomenklatury, poznámek ke třídám a kapitolám, všeobecných interpretačních pravidel, vysvětlivek a rozhodnutí o sazebním zařazení zboží. Harmonizovaný systém spravuje Světová celní organizace (World customs organization – WCO). V rámci Světové celní organizace se pracemi spojenými s Harmonizovaným systémem zabývá Výbor pro Harmonizovaný systém. Základním prvkem Harmonizovaného systému jsou čísla Harmonizovaného systému (čtyřmístný číselný kód) uspořádaná podle přísně závazné a logické struktury, která jsou dále rozdělena do položek Harmonizovaného systému (šestimístný číselný kód). Tato čísla Harmonizovaného systému jsou podle komodit zboží utříděna do podkapitol, kapitol (99) a tříd (21). Mnoho možností zařazení do čísel a položek Harmonizovaného systému je určováno pomocí poznámek ke třídám nebo kapitolám, které mají stejně závaznou účinnost jako čísla a položky, a které tvoří nedílnou součást Harmonizovaného systému jako celku. Tyto poznámky obsahují rovněž výjimky a anomálie, které jsou v třídách nebo kapitolách obsaženy.
12 POLÁK P. a kol.: Příručka celního tarifování. Praha. Polygon 1998. ISBN 80-85967-84-7
2.5. Český integrovaný tarif (ČIT)
Vstupem České republiky do Evropské unie dnem 1. 5. 2004 převzala ČR celní legislativu EU, včetně celního sazebníku a obchodně politických opatření. ČIT slouží široké podnikatelské a obchodní veřejnosti i pracovníkům celní správy a dalších státních institucí, při orientaci ve spleti celních předpisů, předpisů, které upravují nebo podmiňují dovoz a vývoz zboží a které je třeba při provádění celního dohledu aplikovat.
ČIT vychází z Integrovaného společného celního sazebníku EU, který jej pod názvem TARIC vydáván Generálním ředitelstvím pro daně a celní unii a slouží jako zdroj informací o tarifních a netarifních opatřeních EU při dovozech a vývozech z a do nečlenských států EU. Základní informace TARIC jsou v ČIT doplněny o tzv.
národní opatření v oblastech neupravených TARIC jako jsou sazby DPH, SPD, předpisy veterinární a fytosanitární, chemické látky, léčiva, vojenský materiál a další národní legislativa.
Celý ČIT je rozdělen do 4 oddílů:
1. ustanovení převzatá z ustanovení EU, zejména z Nařízení Komise 17169/04 (Společný celní sazebník EU),
2. vlastní popis sazební části zboží – I. svazek kapitola 01 – 49 a II. svazek kapitola 50 – 98,
3. základní dokumenty Evropské unie,
4. přesný popis a postup práce s elektronickou formou TARIC na internetu.
TARIC je zpracován Komisí a členskými zeměmi je používán za účelem jednotné aplikace opatření Společenství souvisejících s dovozem nebo vývozem zboží.
TARIC je založen na kombinované nomenklatuře, která vychází z Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží. TARIC obsahuje kolem 11 000 podpoložek (osmimístné kódy) a vytváří základ společného celního tarifu a slouží ke sledování statistiky zahraničního obchodu Společenství i obchodu mezi členskými státy. Dále obsahuje 18 000 kódu (dvoumístné kódy) nebo přídavné kódy, které se uvádějí za osmimístnou položku kombinované nomenklatury. Tyto přídavné kódy se týkají:
- tarifního omezení, - tarifní kvóty,
- tarifní preference (zahrnující tarifní kvóty a tarifní stropy),
- všeobecného systému tarifních preferencí (rozvojové země), - antidumpingového a vyrovnávacího cla,
- vyrovnávacích poplatků, - zemědělských komponentů, - jednotkové ceny,
- standardní dovozní ceny, - referenční a minimální ceny, - zákazů dovozu a vývozu, - omezení dovozu a vývozu, - sledování dovozu a vývozu, - vývozní refundace.
Každodenní změny v legislativě Společenství jsou zaznamenávány do databáze, která je nepřetržitě aktualizována.
2.5.1. Detailní popis ČIT
Nomenklatura TARIC je rozdělena do 21 tříd, dále následuje rozdělení do dalších 97 kapitol, přičemž kapitola 77 je volná. Některé třídy a kapitoly jsou uvozeny poznámkami a doplňkovými poznámkami. Tabulky obsahující data jsou v ČIT 2006 v 11 sloupcích, sestavených následovně:
Kódy zboží – sloupec 1 a 2
Sloupec 1 obsahuje osmimístný kód kombinované nomenklatury ve formátu XXXX xx xx. Sloupec 2 obsahuje dvoumístný kód pro nomenklaturu TARIC ve formátu xx/xx. TARIC kódy jsou psány odlišným typem písma a během roku mohou být měněny příslušnými opatřeními EU.
Popis zboží – sloupec 3
Obsahuje úplný popis zboží zahrnutý v kombinované nomenklatuře, a je-li to nutné, další členění pomocí TARIC kódů, které slouží pro účely TARICu a jejíž pomocí je možné identifikovat specifické výrobky, na něž se při dovozu vztahují různé nástroje legislativy Společenství (v některých případech i u vývozu). Tyto podpoložky TARICu jsou vyhlašovány opatřeními Společenství a jsou identifikovány pomocí kódů uvedených ve sloupci 2. Během roku může být znění TARIC kódu průběžně obchodně politickými opatřeními EU měněno, takže jejich aktuální znění je nutno konfrontovat s elektronickou formou TARIC.
Měrná jednotka – sloupec 4
Měrná jednotka je označována příslušnou zkratkou a umožňuje registrovat statistické údaje, které jsou vyjádřeny jinak než hmotnost v kilogramech.13
Sazby cel pro třetí země – sloupec 5
Tento sloupec uvádí sazbu, která je obvykle aplikována jako erga omnes bez specifikace jedná-li se o clo všeobecné nebo smluvní. Pokud je společným celním sazebníkem EU stanovena tarifní kvóta WTO, je tato skutečnost vyznačena ve sloupci 11. Tyto sazby jsou aplikovány bez ohledu na zemi původu zboží. Odkazy na antidumpingová a vyrovnávací cla, která mohou být přičítána k těmto clům, jsou uvedeny ve sloupci 6. Preferenční celní sazby a sazby v rámci tarifních kvót, celních stropů či suspenzí je nutno zjistit z elektronické formy TARIC na internetu.
Opatření obchodní politiky – sloupec 6 a 7
Sloupec 6 se týká dovozu a sloupec 7 vývozu. Zakódované údaje v těchto sloupcích signalizují, že na zboží může být aplikováno některé opatření.14
Sazba daně z přidané hodnoty – sloupec 8
Podle platného zákona o DPH není daň zpravidla odváděna při propuštění zboží celním úřadem, ale v rámci daňových přiznání, je nutno posuzovat údaje v tomto sloupci jako ryze informativní. Sazby DPH jsou valorické (procentuální) a v ČIT jsou vyznačeny následovně:
Z – základní sazba daně 19 %, N – snížená sazba daně 5 %, ADPH – možnost obou sazeb, například u zdravotnického materiálu, záleží na způsobu použití dovezeného zboží.
Sazba spotřební daně – sloupec 9
Obsahuje informaci, zda zboží je uvedeno v zákoně 353/2003 Sb., o spotřebních daních jako předmět daně, a tudíž podléhá spotřebním daním. Tato skutečnost se prokazuje prostřednictvím přídavného kódu obdobně, jako je tomu u DPH. Seznam přídavných kódů je v Části VI. vyhlášky č. 199/2004, kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona. Informace o sazbě této daně je uvedena ve sloupci 10.
13 Výčet těchto zkratek je uveden v oddíle II sekce IV a je označována jako „Dovozní dodatková jednotka“.
14 Obchodně politická opatření lze nalézt v Seznamu 2 sekce IV v ČIT.
Související předpisy – sloupec 10
Obsahuje odkazy na právní předpisy vztahující se k dané podpoložce, důležitá upozornění, případně upřesnění k předcházejícím sloupcům. V tomto sloupci se může vyskytovat:
- sazba spotřební daně v korunách,
- odkazové kódy právních předpisů České republiky, které upozorňují, že do dané podpoložky patří nebo může patřit zboží, jehož dovoz nebo vývoz je zakázán, omezen nebo podmíněn splněním určitých předpokladů stanovených právními předpisy (B – Bezpečnost – zbraně, střeliva, F – rostlinolékařská ochrana, kontrola, N – ochrana ŽP, W – strategické zboží apod.)
Kvóty – sloupec 11
Ve sloupci, který je uveden pouze v některých kapitolách, je odkaz na existenci tarifní kvóty WTO, jejichž seznam je v Příloze č. 7 Společného celního sazebníku.
2.6. GATT - Všeobecná dohoda o clech a obchodu
Pro ekonomický růst většiny zemí má obchod a s ním spojené aktivity nepostradatelný význam. Vlády pouhým sjednáváním bilaterálních smluv nedosahují velkých zvýhodnění a musí proto omezit svá práva v otázkách obchodní politiky, tj.
nejednat bez konzultace s ostatními zeměmi, aby bylo možné dosáhnout rozsáhlé liberalizace obchodu ve světovém měřítku. Tyto skutečnosti přijímají představitelé jednotlivých zemí k podepsání Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT - General Agreement on Tariffs and Trade).
GATT je mnohostranná dohoda obsahující pravidla pro řízení obchodu a pro fórum, Světovou obchodní organizaci (WTO), k jednání o obchodních záležitostech a řešení obchodních sporů mezi členy.15 GATT je významná jak pro podnikatele, tak i pro spotřebitele, neboť její pravidla a postupy vytvářejí rámec pro mezinárodní obchod a obchodní politiku. Ta má reálný dopad na výběr zboží dostupného spotřebitelům a jeho cenu.
Hlavním cílem dohody GATT je stanovit závazná pravidla mezinárodního obchodu se zbožím a službami, především čelit protekcionismu a přispět k odstranění netarifních a k liberalizaci tarifních překážek obchodu na mnohostranném základě.
15 Encyklopedie Wikipedie a www.businessinfo.cz
