Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky
Koncept společenské odpovědnosti a
budování Smart City ve vybrané municipalitě
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Studijní program: Aplikovaná informatika Studijní obor: Aplikovaná informatika
Autor: Vít Stříteský
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lea Nedomová Praha, prosinec 2020
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Koncept společenské odpovědnosti a budování Smart City ve vybrané municipalitě vypracoval samostatně za použití v práci uvedených pramenů a literatury.
V Praze dne 1.12.2020 ...
Vít Stříteský
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval především vedoucí mé práce Mgr. Lee Nedomové za její ochotu, trpělivost a cenné rady. Také chci poděkovat PhDr. Karlu Vítovi, Ph.D. za jeho čas a podněty při rozhovoru, bez kterého by práce nevznikla. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině a své přítelkyni za podporu, jak při studiu, tak při psaní této práce.
Abstrakt
Tato bakalářská diplomová práce se zabývá konceptem společenské odpovědnosti a realizací tzv.
Smart City ve městě Hradec Králové. Nejprve je v teoretické části práce věnován prostor samotnému pojmu společenská odpovědnost, jelikož jeho definice není jednotná. Poté se práce věnuje společenské odpovědnosti přímo ve veřejné správě, dále představuje koncepty, které municipalitám mohou metodicky pomoci se společenskou odpovědností a v neposlední řadě možnostem využití nových informačních a komunikačních technologií při implementaci Smart City. Výzkumným cílem této práce je zanalyzovat situaci ve vybraném městě prostřednictvím rozhovoru s odpovědnou osobou z magistrátu města a následným ověřením informovanosti občanů tohoto města. Na základě tohoto výzkumu jsou pak navržena doporučení pro město s větším zaměřením na komunikaci společenské odpovědnosti i přes sociální sítě.
Klíčová slova
Společenská odpovědnost, Smart City, veřejná správa
Abstract
This bachelor's thesis deals with the concept of social responsibility and the implementation of the Smart City concept in the city of Hradec Králové. Firstly, the theoretical part of the work is devoted to the term social responsibility because its definition is not unambiguous. Once the reader is sufficiently acquainted with the subject, the work focuses on social responsibility directly in the context of public administration, it also presents concepts that can methodically help municipalities with social responsibility and, last but not least, the possibilities of using new information and communication technologies in the implementation of Smart City. The aim of this work is to analyze the situation in the selected city through an interview with a responsible person from the city council and subsequent verification of the awareness of the citizens of this city. Based on this research, recommendations with a greater focus on the communication of social responsibility through social networks are proposed to the city.
Keywords
Social responsibility, Smart City, public administration
Obsah
Úvod ... 9
1 Společenská odpovědnost ... 10
1.1 Historický vývoj konceptu CSR ... 11
1.2 Tři pilíře společenské odpovědnosti ... 12
1.2.1 Ekonomický pilíř ... 12
1.2.2 Sociální pilíř ... 13
1.2.3 Environmentální pilíř ... 13
1.3 Udržitelný rozvoj (a jeho problematika v dnešním světě) ... 14
1.4 Teorie stakeholders ... 15
1.5 CSR v České republice ... 15
2 Společenská odpovědnost ve veřejné správě ... 16
2.1 Tři pilíře CSR ve veřejné správě ... 17
2.2 ISO norma 26 000 ... 18
2.3 Místní agenda 21 (MA21) ... 19
2.4 Smart Cities ... 20
2.4.1 Místní Agenda 21 (MA21) a vztah ke konceptu Smart Cities ... 21
2.5 Limity konceptů CSR ... 22
3 ICT při uplatňování společenské odpovědnosti ... 22
3.1 Možnosti implementace ICT ve Smart City ... 22
3.1.1 Open data ... 23
3.1.2 Síť čidel (senzorů) ... 23
3.1.3 Sbírání dat od obyvatel ... 24
4 Metodika ... 25
4.1 Charakteristika města Hradec Králové ... 25
4.1.1 Index kvality života 2020 ... 26
4.2 Sběr dat ... 26
4.2.1 Výzkumný soubor dotazníkového šetření ... 27
5 Analýza získaných dat ... 27
5.1 Analýza rozhovoru ... 27
5.2 Analýza dotazníkového šetření ... 31
6
Doporučení ... 39Závěr ... 44
Seznam použité literatury ... 45
Přílohy ... 50
Příloha A: Otázkové okruhy pro rozhovor ... 50
Příloha B: Dotazník pro občany města ... 51
Příloha C: Instagramové příspěvky ... 53
9
Úvod
Již poměrně dlouhou dobu se mluví o tom, že bychom měli být k naší planetě i k sobě navzájem více ohleduplní. S nástupem médií se tento tlak ještě zvětšil. Mnoho pesimistů však tvrdí, že na úrovni jedince stejně žádné změny nedocílíme. Proto se pozornost obrátila spíše k větším uskupením. Jak ale organizace, kterou samozřejmě zajímá hlavně ekonomický zisk, má z ničeho nic začít být ohleduplná? Co to vůbec znamená? Pomoc nabízí právě koncept společenské odpovědnosti, který je postaven na dobrovolné bázi a nikomu nic nenakazuje. Pojem sice není jednotně definovaný, ale právě díky tomu ponechává jednotlivým organizacím dostatek svobody.
Přestože je ale společenská odpovědnost vymezena nějakými pilíři, mohou být její rady pro některé organizace stále velmi obecné a abstraktní. Ze společenské odpovědnosti však vychází několik dalších konceptů, které poskytují pevnější metodické vedení. Tato bakalářská práce představuje takové koncepty, jež lze implementovat v oblasti veřejné správy. Vzhledem k tomu, že ve veřejné správě se manipuluje s penězi daňových poplatníků, je více než vhodné, aby i investice do společensky odpovědných oblastí byly opodstatněné a ideálně součástí nějakého většího plánu. Takovou podporu představuje např. Místní Agenda 21, nebo koncept Smart City.
Právě poslednímu zmíněnému se více věnuje tato práce. Jde totiž o ideální kombinaci společenské odpovědnosti, po které společnost touží a nových informačních technologií, které jsou schopny pomoci i této dobré myšlence.
Smart City je koncept, který se zabývá městem jako celkem – zajímá ho jeho dopravní infrastruktura, vládnutí dané municipality, hospodaření s neobnovitelnými i obnovitelnými zdroji a ekologie obecně atd. Samozřejmě do každé oblasti se snaží přinést chytrá řešení díky novým ICT.
Cílem této bakalářské práce je zmapovat pojetí společenské odpovědnosti a konceptu Smart City ve vybrané municipalitě. Zvolil jsem město, které je mi osobně nejbližší, můj rodný Hradec Králové. Zde jsem provedl řízený rozhovor s odpovědnou osobou magistrátu města. Podněty z tohoto rozhovoru jsem dále využil pro vytvoření dotazníkového šetření, které bylo online formou distribuováno mezi občany města. Díky těmto aktivitám jsem zjistil, jaké aktivity Hradec Králové podniká a jak jsou o tom informováni jeho obyvatelé.
Na základě informací, které jsem ze svého výzkumu získal, jsem v poslední části práce navrhl doporučení pro další rozvoj města. Doporučení jsou zaměřena na využití informačních a komunikačních technologií při aplikaci společenské odpovědnosti a konceptu Smart City. Také jsem však věnoval prostor komunikaci města s jeho občany především skrze sociální sítě. Navrhl jsem, jak by takový oficiální profil města mohl vypadat, aby více zaujal.
10
Teoretická část
Každá společenská entita (jedinec, jakékoliv obchodní či zájmové uskupení) se chová v rámci zákonných norem, pokud hovoříme o společenské odpovědnosti, jedná se o chování přesahující zákonné normy, o soubor činností a jednání entit směřující k zajištění celospolečenského prospěchu s cílem dlouhodobého rozvoje a prosperity. Odpovědnost v tomto případě dostává více etický a morální rozměr, tedy něco, co lze obtížně vymezit.
Nové rozměry dostává společenská odpovědnost také v čase, kdy s vývojem informačních a komunikačních technologii a s nimi i samotné společnosti, představující posuny v myšlení, chování, z části i v konsekvenci globalizace a automatizace, se vyvíjí i společenská odpovědnost a přístupy k ní. Co na začátku mělo lokální charakter, nyní může svými důsledky přesahovat hranice kontinentů. K čemu na začátku byly nuceny velké obchodní korporace, dnes přejímají iniciativně malé firmy, či územně samosprávné celky. Téma společenské odpovědnosti je v současné době velmi aktuální.
V jednotlivých kapitolách této části jsou postupně prezentovány a definovány pojmy související se společenskou odpovědností, a také odhalen historický vývoj tohoto pojetí. Jelikož cílem práce je posouzení konceptu společenské odpovědnosti a budování Smart City ve vybrané municipalitě, tak významnou část teoretické části představuje ukotvení této tématiky v prostředí České republiky a samostatně v oblasti veřejné správy s přesahem do informačních a komunikačních technologií. Na základě těchto podkladů a realizovaných rešerší byl následně konkretizován cíl výzkumu, tak jak je předložen v praktické části.
1 Společenská odpovědnost
Pojem společenská (či sociální) odpovědnost pochází z anglického Corporate Social Responsibility (zkratka CSR) a je charakterizován mnoha definicemi. Jedním z důvodů, proč tento pojem není definován jednotně, je pravděpodobně jeho postavení na dobrovolných základech.
Společenská odpovědnost není nijak vymahatelná, a tedy je možné, že si její význam každý interpretuje odlišně (Pavlík a Bělčík, 2010). O udržení dobrovolného charakteru CSR usiluje i Evropská komise, jež se důsledně vyhýbá tomu, aby se CSR stala zbytečným administrativním a normativním zatížením institucí (Národní informační středisko podpory kvality, 2016).
Dobrovolný základ ale komplikuje nejen samotnou definici CSR, nýbrž také vymezení přesných hranic aktivit, které pod společenskou odpovědnost ještě spadají. To je problematické především vzhledem k tomu, že CSR je multidisciplinárním konceptem (Křečková Kroupová, 2019).
K vymezení základní definice společenské odpovědnosti lze využít postoj výše zmíněné Evropské komise. Ta se pokusila o představení a definování CSR hned několikrát – pro účely této práce je ale nejvhodnější definice z roku 2011: „odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost“ (Evropská komise, 2011, s. 6).
11
1.1 Historický vývoj konceptu CSR
V této kapitole bude blíže představen historický vývoj konceptu společenské odpovědnosti. Valná většina autorů preferuje udávat jako začátek éry CSR rok 1953, kdy Howard Bowen, považovaný za otce společenské odpovědnosti, vydal knihu Social Responsibility of Businessman (Tetřevová a kol., 2017). V této knize poprvé definoval termín CSR společně se závazky, které jsou kladeny na podnikatele – „uskutečňovat takové postupy, přijímat taková rozhodnutí, nebo následovat takový směr jednání, který je žádoucí z hlediska cílů a hodnot naší společnosti“ (Carroll, 1999, s.
270). Jeho teoretické ukotvení zůstalo ale bohužel bez praktické aplikace, a mnoho podnikatelů definované závazky nepřijalo, resp. se jimi moc nezabývalo (Křečková Kroupová, 2019).
Následovně se však v 60. letech pozvedla různá hnutí (např. za občanská práva, za ochranu životního prostředí atp.), která nabyla na velké popularitě a donutila veřejnost více se zabývat aktivitami firem v sociální oblasti (Křečková Kroupová, 2019). V této době přišel Keith Davis s tzv.
železným zákonem. Upozornil, že podniky mají kromě ekonomických a zákonných závazků také závazky ke společnosti. Společnost totiž podle něj podnikům propůjčuje vždy jistou pravomoc a pokud podnik dlouhodobě neplní závazky vůči společnosti, ta má právo na odebrání jeho podnikání (Srpová, Řehoř a kol., 2010).
V 70. letech následoval rozvoj významu společenské odpovědnosti především díky Organizaci spojených národů (OSN), která iniciovala první debaty o tomto pojmu. Ty vedly k definování CSR tak jak jej známe dnes (Křečková Kroupová, 2019). V roce 1975 také Steiner přišel se souborem zjevných odpovědností podniků, který zahrnoval jak jejich tradiční ekonomickou funkci, tak požadavky na respektování vládních regulačních opatření atp.
Masovější rozvoj CSR však nastal až v 90. letech 20. století a přinesl hned několik důležitých milníků. V roce 1991 Archie B. Carroll reformuloval svou původní čtyřdimenzionální definici CSR do atraktivnější (a nyní velmi dobře známé) pyramidy společenské odpovědnosti (Carroll, 1991).
Obrázek č. 1: Carrollova (1991) pyramida společenské odpovědnosti Autor dle (Carroll, 1991)
12
O tři roky později John Elkington přišel s koncepcí, jež zahrnuje 3 pilíře, kterými by se měla každá firma zabývat. V angličtině se jedná o tzv. 3P – profit, people, planet neboli do češtiny přeložené jako ekonomická životaschopnost, společenský kapitál a životní prostředí (Křečková Kroupová, 2019). Tento koncept se nazývá „Triple Bottom Line“ (Norman a MacDonald, 2004), někdy se ale využívá výše zmíněný název „3P“ z anglického překladu pilířů (Křečková Kroupová, 2019).
Jacques Delors v čele Evropské komise inicioval v roce 1996 vznik „CSR Europe“, což je v dnešní době největší evropská centrála CSR, jejímž cílem je propagace společenské odpovědnosti, stejně tak vzdělávání v oblasti společenské odpovědnosti či shromažďování případových studií, ve kterých je prokazatelný přínos CSR. Zanedlouho poté, na Lisabonském summitu v roce 2000, poprvé představitelé Evropské Unie apelovali na firmy a instituce kvůli jejich společenské odpovědnosti. V návaznosti na to vznikla v roce 2001 tzv. Zelená kniha („Promoting an European Framework for CSR“), kde Evropská komise položila svou oficiální definici CSR. Ta byla následně v roce 2011 v rámci „Strategie 2020“ zjednodušena do podoby zmíněné v úvodu této kapitoly (Křečková Kroupová, 2019). Tato nová definice se snaží „doporučit“ integraci zájmů etických, lidskoprávních a zájmů zákazníků do základní politiky hospodářských subjektů. Cílem by se tak měla stát maximalizace vytváření sdílené hodnoty pro své podílníky, pro ostatní zainteresované strany i celou společnost (Národní informační středisko podpory kvality, 2016).
21. století sebou přineslo enormní zájem veřejnosti o externality podnikání především kvůli digitalizaci a rozmachu sociálních sítí. Ty způsobily větší informovanost společnosti a také možnost komunikace skupin lidí se stejnými zájmy, jež společně vytváří tlak na podniky a instituce, které se již nemají kam skrýt před zraky společnosti (Křečková Kroupová, 2019).
Aplikace společenské odpovědnosti se tak v dnešní době stává nutným předpokladem pro vytvoření konkurenceschopného podniku (Národní informační středisko podpory kvality, 2016).
1.2 Tři pilíře společenské odpovědnosti
Jak vyplynulo z předchozí kapitoly, existuje celá řada modelů společenské odpovědnosti.
Pro účely této práce bude využit model Johna Elkingtona. Jedná se o model, který je sestaven ze třech pilířů – ekonomického, sociálního a environmentálního (Křečková Kroupová, 2019).
1.2.1 Ekonomický pilíř
Ekonomika je zcela zřejmě nedílnou součástí každého podnikání. Dlouhou dobu bylo podnikání založeno právě pouze na ní, tzv. „profit only“. Ekonomický pilíř CSR zahrnuje dopad aktivit organizace (firmy) na prostředí v jejím okolí (Uddin, 2008). Často se v něm také řeší, jak předejít negativním dopadům, které by mohly z ekonomických aktivit organizace vyplynout (Torugsa, O’Donohue a Hecker, 2013). V neposlední řadě je důležité zmínit také transparentnost, díky níž může organizace lépe komunikovat se svými stakeholdery (více v kapitole 1.4 Teorie stakeholders). Ti tak mají dobrý přehled o tom, co se v organizaci děje a sami pro sebe mohou kontrolovat, zda je jednání v souladu s jejich osobním přesvědčením (Uddin, 2008).
13
Ekonomický pilíř můžeme shrnout do třech oblastí, jenž hodnotí, zda je organizace ekonomicky odpovědná (Torugsa, O’Donohue a Hecker, 2013):
• Multiplikační efekt = čím více firma vydělává, tím více může investovat do svých zaměstnanců. Ti pak budou více utrácet, což podpoří místní ekonomiku (produkci, …) a zlepší se celkově ekonomická situace v místě, kde firma působí.
• Příspěvek prostřednictvím daní = odvádí daně v místě svého působení v čas a ve správné míře.
• Zamezení aktivit snižujících důvěru zákazníků = být morálním vzorem a jít příkladem.
1.2.2 Sociální pilíř
V kontextu organizací, ve smyslu firem je středobodem sociálního pilíře zaměstnanec na pracovišti a komunita v blízkosti dané firmy. Organizace by se měla snažit o zajištění zdraví, bezpečnosti a blahobytu svých zaměstnanců, ale zároveň může motivovat své zaměstnance k lepším výkonům formou různých vzdělávacích kurzů, či možností kariérního růstu, popřípadě za pomoci cílených zaměstnaneckých benefitů. Společensky odpovědní podnikatelé na sebe tedy přebírají zodpovědnost za dobré životní podmínky pro své zaměstnance, ale i pro lidi z okolí.
Mohou přispívat a organizovat aktivity pro dotčenou komunitu (příspěvky sportovním, ekologickým spolkům; firemní dny; dětské dny apod.)
Do sociálního pilíře patří však ještě známější forma sociální odpovědnosti organizace, a to ta, kterou má ke svým zákazníkům. Pro organizaci samotnou je více než žádoucí, aby zákazník obdržel kvalitní produkt, se kterým bude spokojený a s vědomím, že využívá výrobek zodpovědného výrobce. Organizace může svoji zodpovědnost využívat jako konkurenční výhodu, čemuž v dnešní době napomáhá globalizace trhů a práce s elektronickými médii (sociální sítě.) Sociální pilíř CSR tedy tvoří (Torugsa, O’Donohue a Hecker, 2013):
• Odpovědnost k zaměstnancům,
• odpovědnost k zákazníkům,
• odpovědnost ke komunitě.
1.2.3 Environmentální pilíř
Na environmentální pilíř se v poslední době obrací největší pozornost. Stále častěji se objevují různé neziskové organizace, které poukazují na špatné environmentální jednání jednotlivých organizací (a to nejen z eticky problematických odvětví podnikání). Environmentálně odpovědné organizace mají povinnost omezit produkci odpadů a emisí a zároveň zvýšit produktivitu zdrojů, jenž používají k výrobě. Organizace postupně zjišťují, že pozitivní dopad na planetu Zemi nemusí mít pouze aktivity, které jsou pro ně finančně velmi nákladné. Právě efektivnější využití materiálů (zdrojů) může mít opačný – pozitivní ekonomický efekt i pro firmu samotnou (Mazurkiewicz, 2004).
14
1.3 Udržitelný rozvoj (a jeho problematika v dnešním světě)
Tím, že jsou v jakékoliv organizaci naplňovány výše popsané tři pilíře rovnoměrně, je současně podporován i udržitelný rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejňuje hned šest různých definic udržitelného rozvoje (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2009). Pro účely této práce se jeví jako nejvhodnější definice Ivana Ryndy: „Udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby, materiální, kulturní i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů; aby to bylo v globálním měřítku současného světa možné, je nutné redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich sociálně-politické instituce a procesy“ (Rynda, 2009).
Důležitým milníkem v problematice udržitelného rozvoje je Summit Země (někdy též nazýván jako Charta Země), jež se konal v roce 1992 v Riu de Janeiru. Zde přijaly zúčastněné země 27 principů udržitelného rozvoje a zároveň dokument Agenda 21, který poskytuje strategie v oblasti ochrany životního prostředí. V České republice byl tentýž rok přijat zákon o životním prostředí, kde byl definován trvale udržitelný rozvoj. Z dalších celosvětově významných akcí týkajících se udržitelného rozvoje stojí za zmínku např. Summit tisíciletí z roku 2000, který se konal v New Yorku. Zde byla problematika udržitelného rozvoje označena za jednu z nejaktuálnějších výzev, které svět čelí. O dva roky později se pak konala Celosvětová konference OSN v Johannesburgu, kde byla zdůrazňována právě rovnováha mezi třemi základními pilíři – sociálním, ekonomickým a environmentálním (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2009). Je velmi důležité mít pořád v paměti, že není možné upřednostnit jeden pilíř před druhými, i když např. U ekonomického pilíře k tomu mohou mít organizace často tendence. Nelze však usilovat o udržitelný rozvoj, když myslíme pouze na ekonomický zisk, nikoliv na společnost a přírodu jako takové (Ministerstvo životního prostředí, 2008a).
V roce 2015 se uskutečnil další Summit OSN, který navazoval na Summit tisíciletí. Zde přijaly národy „17 Cílů udržitelného rozvoje.“ Vzhledem k tomu, že cíle jsou definovány velmi obecně, např. cíl č. 1 „Žádná chudoba”, nebudou zde další cíle vypsány. Co je však na sedmnácti cílech udržitelného rozvoje důležité, je možnost je potenciálně rozčlenit do tří nadřazených pilířů (United Nations, 2015a). Záměrem tohoto Summitu je v průběhu patnácti let dostát „Agendě udržitelného rozvoje 2030,” ve které jsou znovu definovány cíle a vize OSN (United Nations, 2015b).
V návaznosti na aktivity OSN přišla i Česká republika s aktivitou zaměřenou na udržitelný rozvoj s názvem „ČR 2030.” ČR 2030 je klíčovým dokumentem státní správy v oblastech udržitelného rozvoje a zvyšování kvality života obyvatel. Tento dokument byl vládou schválen v dubnu 2017.
Je rozdělen do šesti kapitol, pomocí kterých vymezuje cíle, kterých by měla Česká republika do roku 2030 dosáhnout (1. Lidé a společnost, 2. Odolné ekosystémy, 3. Obce a regiony, 4.
Globální rozvoj, 5. Dobré vládnutí). Pro každou z oblastí jsou definovány další specifické cíle, jejichž náplň závisí na příslušných ministerstvech – jedná se tedy o dokument, který je implementován dobrovolně (Úřad vlády České republiky, 2017).
15
1.4 Teorie stakeholders
Dalším teoretickým východiskem CSR je tzv. teorie stakeholders. S touto teorií přišel v 80. letech 20. století americký filozof R.Edward Freeman. Z této teorie je poté převzat anglický termín
„stakeholders” Freeman (2010) vysvětluje pojem jako subjekt, skupiny, či jednotlivé osoby, které spojuje zájem o činnost organizace (firmy) a mohou ji svým konáním ovlivnit, nebo naopak být organizací ovlivněni. K ovlivnění může dojít v obou směrech – pozitivním i negativním.
Do českého jazyka se pojem stakeholders překládá jako „zainteresovaná strana,” nebo se používá počeštěný výraz stakeholdeři (Kunz, 2012).
Mádlová (2012) dělí stakeholdery do tří základních skupin:
• firma (interní dimenze – jedná se přímo o vlivy, které jsou součástí organizace),
• ekonomika (externí dimenze – jedná se o vnější vlivy na organizaci),
• společnost (externí dimenze).
Mádlová (2012) připodobňuje skupiny ke kruhům. Společnost a společenští stakeholdeři jsou největším kruhem, do kterého spadají jak ekonomičtí, tak stakeholdeři organizace (firmy). Přitom ekonomičtí jsou nadřazeni těm firemním.
Konkrétně se může jednat o opravdu velké množství lidí, kteří vždy patří do jedné ze skupin. Např.
zaměstnanci, odbory a akcionáři náleží do skupiny firemních stakeholderů. Naopak zákazníci, dodavatelé a věřitelé náleží do skupiny ekonomických stakeholderů. A nakonec nejširší skupina stakeholderů, společnost, do které spadají např. místní komunita, vláda a samospráva, životní prostředí a neziskové organizace (Mádlová, 2012).
Organizace (firmy) si mohou (a je to doporučováno) vymezit „klíčové stakeholdery.” Mezi ně mohou patřit takoví stakeholdeři, kteří mají přímý vliv na organizaci (zaměstnanci, vlastníci, investoři, akcionáři, stávající zákazníci, potencionální zákazníci, lokální komunita), ve které se společnost nachází a neziskové organizace, jež mají přímý vztah ke společnosti. Sekundárními stakeholdery jsou poté tací, kteří ovlivňují činnost organizace nepřímo. Jedná se tedy o vládu a samosprávu, obchodní sdružení, ale také např. média (Petříková, 2008). Dle Petříkové (2008) je důležité mít na paměti, že požadavky stakeholderů se různě mění v závislosti na uplynulém času.
Organizace by proto měly pružně a adekvátně reagovat na požadavky tak, aby nedocházelo k tomu, že organizace plní zastaralá očekávání. Proto je vhodné, vyhodnotit úroveň vlivu jednotlivých stakeholderů na organizace a na základě toho, s nejdůležitějšími stakeholdery aktivně komunikovat, nejlépe je zapojovat do rozhodování v oblastech CSR. Dialog se stakeholdery může v ideálních případech vytvořit dlouhodobá partnerství např. mezi či napříč jednotlivými sektory (soukromým, veřejným a občanským, tzv. cross-sector partnership) (Trnková, 2004).
1.5 CSR v České republice
Tato podkapitola vychází z projektu CSR & Reputation Research, který realizoval internetový výzkum s celkovým vzorkem 1050 respondentů ve věku 18-65 let. Vzorek populace není zcela reprezentativní, proto tato kapitola slouží jen jako hrubá představa o tom, jaké mínění má o CSR česká populace.
16
Z výsledků výzkumu vyplynulo, že 49 % Čechů při rozhodování o nákupu zajímá, zda se firma chová společensky odpovědně a považuje to za důležité. Dokonce 70 % Čechů udává, že za výrobek, který je přátelský k životnímu prostředí, jsou ochotni si připlatit. Respondenti výzkumu vnímají společensky odpovědné aktivity firmy jako impuls k jejímu doporučení svým známým, nebo dalšímu nákupu. Společenská odpovědnost je však důležitá především pro generace Y a Z, s vyšším věkem zájem o tuto problematiku klesá.
Obyvatelé České republiky jsou však poměrně zdatní v dodržování principů společenské odpovědnosti ve své vlastní domácnosti. V roce 2019 došlo vůči roku 2018 k 68% nárůstu ohleduplnosti vůči životnímu prostředí. Češi nejčastěji třídí odpadky, využívají energeticky úsporné baterie, nebo omezují spotřebu vody (Ipsos, 2020).
2 Společenská odpovědnost ve veřejné správě
V předchozích kapitolách byla představena společenská odpovědnost obecně, spíše na úrovni organizací ve smyslu firem. Neméně důležitá je také společenská odpovědnost na úrovni institucí veřejné správy, i tyto instituce se totiž ve velké míře podílí na rozvoji společnosti. Bohužel se jedná o poměrně opomíjené téma. Na území České republiky se problematice CSR ve veřejné správě nevěnuje souhrnně žádná monografie. Existuje ale příručka Ministerstva vnitra (a dalších zapojených subjektů), která se zabývá výlučně CSR ve veřejné správě.
Na začátek je vhodné definovat, co konkrétně pojem veřejná správa obsahuje. Jedná se o orgány, jež mají za úkol naplňovat veřejný zájem. V České republice máme organizační subsystémy:
• Centrální – vláda, ministerstva a další orgány jako např. Český statistický úřad.
• Územní – obce a místní správa, kraje, dále např. krajské pobočky Úřadu práce atp., orgány profesní a zájmové samosprávy jako je např. Česká lékařská komora.
Jedná se tedy o tzv. veřejný sektor. Pokud dojde ke spolupráci veřejného sektoru se soukromým sektorem, nazýváme ji „Public Private Partnership” neboli partnerství podniků a vlády (Tetřevová a kol., 2017).
Dále je důležité definovat stakeholdery (zainteresované strany) instituce veřejné správy.
Do skupiny externích stakeholderů řadíme klienty – přímé zákazníky veřejné správy, kteří si v rámci různých agend vyřizují své životní situace, podnikatele; občany obce, kteří rozhodují při volbách a referendech; občany okolních obcí/regionu; příspěvkové organizace; zákazníky zřizovaných organizací v rámci samostatné působnosti (školy, sociální zařízení, technické služby atd.); ostatní subjekty veřejné správy; dodavatele služeb; partnery organizace veřejné správy;
média a další. Interní zainteresované strany organizace veřejné správy jsou její zaměstnanci, dále vedení úřadu a volení zástupci obce či kraje (Národní středisko podpory kvality, 2016).
Koncept společenské odpovědnosti je založen na dobrovolnosti, a to jak v soukromém, tak i veřejném sektoru. Příručka Ministerstva vnitra udává, že pokud se organizace veřejné správy dobrovolně přihlásí k CSR, hlásí se tím k odpovědnosti za realizované aktivity – uvnitř samotné organizace i vůči okolnímu prostředí (Národní středisko podpory kvality, 2016).
17
Ve veřejném sektoru je obzvláště důležité komunikovat se stakeholdery, a to nejen CSR aktivity, jelikož veřejné orgány mají velký společenský dosah. Pokud např. obec komunikuje své CSR aktivity v environmentální oblasti, může inspirovat i další organizace, aby se do iniciativy zapojily (Pavlík a Bělčík, 2010). Aplikací konceptu CSR se tedy úřady více otevírají vůči občanům – díky komunikaci a svých aktivitách, mohou dát organizace veřejné správy o sobě vědět. Nenabízí totiž hmotné výrobky jako některé organizace ze soukromého sektoru, proto je pro ně komunikace obzvláště důležitá (Škarabelová, 2007). V poslední době navíc organizace veřejné správy čelí zvyšujícím se požadavkům ze strany veřejnosti na množství a kvalitu služeb a informací. Mezi obyvateli roste snaha o kontrolu úřadů a zvyšování jejich efektivnosti (Národní středisko podpory kvality, 2016).
Plášková a Ryšánek (2013) shrnují benefity aplikace principů CSR ve veřejném sektoru následovně:
• zvýšená image úřadu (organizace),
• zvýšená loajalita a produktivita zaměstnanců – možnost přilákat a udržet si kvalitní zaměstnance,
• více příležitostí pro inovace,
• hospodárnější využívání veřejných finančních prostředků,
• zlepšení tzv. „stakeholder dialogu” (komunikace se svými zainteresovanými stranami), budování důvěry se stakeholdery,
• vyšší spokojenost občanů,
• možnost lepší synergie cílů rozvoje regionu s rozvojovými cíli neziskových organizací.
Bylo by však zavádějící uvádět zde pouze výhody aplikace CSR, a proto negativní stránce aplikace bude v této kapitole věnována poslední podkapitola.
2.1 Tři pilíře CSR ve veřejné správě
Tři pilíře společenské odpovědnosti, které byly definovány v první kapitole, se zabývaly CSR v kontextu podnikání a jednotlivých firem. Zde je popsán souhrn možností, jakými mohou společenskou odpovědnost aplikovat jednotlivá města a obce, potažmo veřejná správa obecně.
• Ekonomický pilíř
Společensky odpovědná obec musí stejně jako firma, respektovat zájmy všech svých stakeholderů. Z tohoto důvodu se obcím doporučuje držet se maximální transparentnosti tak, aby občané měli možnost sledovat veškeré obecní dění. Transparentnost je tedy prvním principem ekonomické oblasti CSR obcí. Na ni navazuje mezisektorová spolupráce, která věřím, nepotřebuje další vysvětlení a udržitelné investování.
Pod pojmem udržitelného investování patří činnosti zahrnující správnou hospodářskou politiku, správné přerozdělování peněz, správné investování (založené na principech CSR a udržitelného rozvoje, ale i do samotných CSR aktivit), udržování příjmů (s ohledem na principy CSR) a splácení úvěrů. Tímto vším by se měla veřejná správa řídit při snaze o ekonomicky odpovědnou správu obce. Nad všemi výše zmíněnými aspekty by však vždy měla stát snaha o zajištění potřeb občanů
18
dané obce (Carroll, 1991). Dále by měly společensky odpovědné obce dbát na pozitivní vztahy s partnery města a jejich aktivní zapojení do procesů rozhodování atp. Posledním důležitým bodem je odmítání korupce (Národní středisko podpory kvality, 2016).
• Sociální pilíř
Organizace veřejné správy mají možnost nastavit podmínky pro společenskou odpovědnost, mohou se zasadit i o její propagaci a být inspirací pro další organizace. V sociálním pilíři by organizace veřejné správy měly dbát na odpovědné chování vůči zaměstnancům. Měly by nastavit rovný přístup vůči všem zaměstnancům a zajistit pro ně rovné příležitosti. Také ochrana jejich zdraví a bezpečnosti by se měla stát důležitou. Kromě zaměstnanců by měly organizace veřejné správy myslet na pozitivní vztahy s partnery. Zároveň by ale rozhodně neměly zapomínat na svou komunitu – dbát na jejich práva, bezpečí atp. Doporučuje se podpořit různé dobrovolnické projekty nejen finančně, ale i zapojením personálu. Znovu je zde důležitý princip inspirace ostatních organizací v dané komunitě (Národní středisko podpory kvality, 2016).
• Environmentální pilíř
I v tomto pilíři by organizace veřejné správy měly jít příkladem ostatním. Důležitá je hlavně podpora ochrany životního prostředí – ať již formou podpory různých hnutí, či formou posuzování vlivů činnosti různých projektů na zdraví obyvatel. Organizace veřejné správy se také mohou zasadit o propagaci prevence znečišťování a minimalizace ekologické stopy mezi ostatními organizacemi, či samotnými obyvateli (Národní středisko podpory kvality, 2016).
Koncepty, které usnadňují institucím veřejné správy orientaci v problematice CSR jsou rozebrány v následujících podkapitolách.
2.2 ISO norma 26 000
ISO normy jsou vydávány Mezinárodní organizací pro standardizaci (ISO – International Organization for Standardization) a konkrétně norma ISO 26 000 je standardem pro společenskou odpovědnost organizací (firem). Je určena, jak do soukromého, tak veřejného sektoru, bez ohledu na velikost subjektu. Přijetím této ISO normy se organizace zavazují k dodržování pravidel společenské odpovědnosti. Tato norma nenabízí certifikaci jako některé jiné, bylo by to v rozporu s její dobrovolnou podstatou. Avšak výhodou její aplikace může být snadnější komunikace CSR aktivit se stakeholdery díky jejich zapojení v organizaci dle návodu v této normě (ISO, 2010).
ISO 26 000 nabízí organizacím metodické pokyny pro zlepšení ve společenské odpovědnosti.
Vychází přitom z výše popsaného konceptu Triple Bottom Line – okruhy, kterými se zabývá by se tedy daly rozdělit do tří nadřazených oblastí, ekonomické, společenské a environmentální.
19
Příručka k ISO 26 000 ale nabízí i jemnější dělení oblastí, kterým se věnuje (viz. následující obrázek) (ISO, 2010).
2.3 Místní agenda 21 (MA21)
Agenda 21 je dokument, který přijali v roce 1992 na Summitu Země v Riu de Janeiru zástupci 170 zemí světa. V tomto dokumentu je definováno, jak systematicky směřovat vývoj v těchto zemích směrem k udržitelnému rozvoji (Ministerstvo životního prostředí, 2008b). Hlavními cíli Agendy 21 bylo a stále je (Město Krnov, 2014):
• Zabránit dalšímu zhoršování životního prostředí.
• Zlepšovat hospodářské a sociální podmínky.
• Prosazení udržitelného rozvoje.
Z Agendy 21 vychází místní Agenda 21 (dále MA21). Jejím cílem je zavést udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni. Jedná se o proces, kterým dojde ke zkvalitňování veřejné správy, strategického plánování a řízení. Výsledkem tohoto procesu je zvyšování kvality života obyvatel ve všech jeho aspektech (Ministerstvo životního prostředí, 2008b). Cílovou skupinou však nejsou pouze stávající obyvatelé měst, nýbrž i ti budoucí (děti stávajících obyvatel) (Město Krnov, 2014).
Dalo by se říci, že MA21 spadá pod ještě obšírnější pojmem „good governance” (přeloženo jako
„dobré vládnutí, dobrá správa veřejných věcí”).
Cesta k dlouhodobě udržitelnému rozvoji obce (regionu) vede přes transparentní, odpovědnou správu veřejných věcí, která musí být otevřená své komunitě. Veřejná správa by měla respektovat
Obrázek č. 2: Oblasti ISO normy 26 000 Autor dle (ISO, 2018)
20
odborné pohledy na věc, otevřít veřejnosti procesy rozhodování a umožnit jí účast na nich, založit partnerství s dalšími společenskými sektory, ... MA21 poskytuje obcím a regionům popisný
„návod”, jak dosáhnout udržitelného rozvoje, jaké klíčové procesy je potřeba nastartovat. Aby ale obce a regiony věděly, že jsou při implementaci MA21 úspěšné, musí být dopady měřitelné.
Z tohoto důvodu MA21 poskytuje také indikátory (ukazatele) udržitelného rozvoje. Na území ČR vznikla „Kritéria MA21” (Cenia, 2017).
2.4 Smart Cities
Pojem Smart Cities původně označoval především iniciativy v oblasti průmyslu. V roce 2011 vznikla aktivita „Smart Cities and Communities”, jež se zabývala dopravou a energetikou s cílem snížit jejich ekologický dopad. Tato aktivita byla inspirací pro vznik Evropského inovačního partnerství o chytrých městech a obcích, anglicky European Innovation Partnership on Smart Cities and Communities (EIP-SCC), které dalo konceptu Smart Cities základní strukturu. Kromě snahy snížit ekologický dopad, vztahů mezi dopravou a energetikou, přidalo EIP-SCC do struktury také informační a komunikační technologie (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2018).
V současné době existuje několik přístupů k tomuto konceptu a v závislosti na nich existuje i několik definic. Pro lepší představu některé z nich uvedeme. Ministerstvo pro místní rozvoj v jedné ze svých metodik definuje Smart Cities následovně: „Pojmem Smart Cities rozumíme koncept strategického řízení města, resp. obce nebo regionu (zkratka SC). Primárním cílem SC je zajištění kvalitního života obyvatelům, kdy jsou jako nástroj využívány moderní technologie pro ovlivňování kvality života ve městě, a následně k dosahování hospodářských a sociálních cílů města. Přitom dochází k synergiím mezi různými aktivitami a veřejnými službami, díky nimž město funguje – především doprava, logistika, bezpečnost, energetika, správa budov, atd. V konceptu Smart Cities je současně kladen důraz na „tvrdé“ i „měkké“ aspekty řízení života ve městě a na soulad „šedé“ a
„zelené“ infrastruktury města.“ (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2018, str. 4).
V další z metodik Ministerstva pro místní rozvoj doplňuje, že je důležité mít na paměti, že samotné implementování moderních technologií nestačí k dosažení udržitelnosti, či ke zvýšení kvality života obyvatel. Technologie jsou vždy pouze prostředkem k dosažení těchto cílů. Koncept Smart Cities dá se říci usnadňuje rozvoj města tím, že poskytuje soubor principů, které by město mělo dodržovat, ale zároveň přináší i konkrétní nástroje, pomocí nichž se mohou principy naplňovat.
Charakteristika a základní principy chytrého města dle Ministerstva pro místní rozvoj jsou následující (Kandusová a kol., 2018):
1. přispívá k udržitelnosti a ke kvalitě života, 2. je založené na inovacích,
3. vychází z vize, 4. zapojuje obyvatele, 5. integruje funkce města,
6. plánuje na základě odborných podkladů a skutečných dat, 7. je odolné vůči šokům.
21
Evropský parlament také pracuje s několika definicemi. Jednou velmi krátkou a výstižnou je např.
tato: „Smart City je město, které se snaží řešit svoje veřejné záležitosti prostřednictvím řešení založených na ICT technologiích, na základě multi-stakeholder partnerství” (Manville a kol., 2014).
Pro zavedení konceptu Smart City jsou podstatné dvě paralelní roviny. První z nich je strategický dokument, který si konkrétní město vytváří, tak aby byl v souladu, s již zavedenými strategickými dokumenty. To umožní realizovat samotný cílový rozvoj města. Druhou rovinou jsou konkrétní rozvojové projekty, které jsou náplní samotného konceptu. Ty lze dále rozdělit na dva hlavní proudy: výzkumný, zde se zkouší implementace zatím nehotových řešení, kde město působí jako „živá laboratoř“, a investiční, u nichž jde již o plně funkční technologie, které jsou implementovány s jasnou vidinou užitku (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2018).
Koncept SC je pro lepší manipulaci s ním, uspořádán do čtyř úrovní. Každá z těchto úrovní se dále dělí na jednotlivé komponenty. Rozdělení je znázorněno na následujícím obrázku (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2018):
2.4.1 Místní Agenda 21 (MA21) a vztah ke konceptu Smart Cities
Koncept Smart Cities i koncept Místní Agenda 21 jsou si vzájemně velmi podobné, co se týče obsahu a cíle. Oba dva se zabývají správou města ve smyslu každodenních situací. Z tohoto důvodu není nutné do městské správy implementovat oba koncepty. Pokud tedy město ve své strategii již uplatňuje MA21, není potřeba vytvářet paralelní strategii Smart Cities.
Organizace
Politický závazek
Organizace a odpovědnost
Strategie/Akční plán
Spolupráce a dlouhodobí
partneři
Komunita
Aktivuje a propojuje
Vytváří komunity, dává prostor k
seberozvoji
Sdílí (ekonomika sdílení)
Kultivuje veřejný prostor
Infrastruktura
Plošné pokrytí
Víceúčelové řešení
Integrované řešení
Otevřené řešení
Výsledná kvalita života a atraktivita města
Město propojené, otevřené a kooperativní Město zdravé, čisté, kultivované a
příjemné pro život Město ekonomicky
zajímavé a atraktivní
Město se skvělou pověstí
Obrázek č. 3: Úrovně konceptu Smart Cities
Obrázek č. 3: Úrovně konceptu Smart Cities Autor dle (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2018)
22
2.5 Limity konceptů CSR
V této podkapitole jsou shrnuty negativní stránky konceptů společenské odpovědnosti. Jeden z nejznámějších argumentů proti implementaci společenské odpovědnosti vznesl laureát Nobelovy ceny, Milton Friedman. Ten upozorňuje na to, že manažer organizace (ve smyslu především firmy), který preferuje výhody pro společnost nad zisky firmy, může velmi snadno přijít o práci a být nahrazen někým, pro koho jsou zisky klíčové (Friedman, 1970).
Aplikace společenské odpovědnosti může v některých případech také vytvořit odpor na straně investorů. V dnešní době je stále velmi málo takových, kteří kupují akcie v organizacích, jež jsou společensky odpovědné. Většina pořád především s vidinou zisku (Lombardo 2016). Obecně se tedy často děje, že CSR aktivity si mohou dovolit převážně větší korporace, kde financování těchto aktivit není takový problém. Menší podniky s 10 až 200 zaměstnanci mají situaci složitější (Kielmas, 2019).
Z českého výzkumu zase vyplynulo, že téměř pětina respondentů si při představení termínu společenská odpovědnost spojila pojem s negativními asociacemi jako např. prvoplánová nutnost firem, „zástěrka” touhy pouze po vlastním zisku atp (Ipsos, 2020). Vnímáním CSR aktivit se zabývá i globální společnost. V tomto kontextu se ustálil termín greenwashing. Jde o takové postupy, které organizace prezentuje jako zcela odpovědné k životnímu prostředí, aniž by ve skutečnosti organizace nějakým způsobem změnila postup výroby. Velmi typické jsou nápisy
„Organic” a „100 % Natural” na obalech produktů. Společnost tedy kvůli těmto praktikám začala být vůči společensky odpovědným aktivitám více skeptická (Kielmas, 2019).
3 ICT při uplatňování společenské odpovědnosti
V dnešní době se společnost začala zaměřovat, jak na udržitelnost jako cíl vedoucí k vytvoření
„Chytrého města” (dále v této kapitole bude užíván termín Smart City), tak na ICT (informační a komunikační technologie) jako na relevantní nástroj, díky kterému je možné dosáhnout „smart”
procesů a potažmo celého cíle (Meijer and Rodríguez-Bolívar, 2015). Jak uvádí Giffinger a kol.
(2007) ICT a udržitelnost jsou velmi blízké elementy právě proto, že jsou nepopiratelně spjaty se všemi tvz. drivers (pobídkami) spojenými s tématem Smart City (např. lidé, mobilita, životní prostředí atd.).
3.1 Možnosti implementace ICT ve Smart City
Stále rostoucí číslo iniciativ směřujících ke Smart City je spojeno s integrací nových technologií jako jsou ICT a data management. Díky těmto technologiím se posouváme od elementárního sběru dat k systematičtějšímu zpracování, vyhodnocování a strukturování těchto dat, známému jako data science. K dosažení ideálního stavu je potřeba podniknout kroky, které specifikoval Pla-Castells a kol. (2015) jako:
• Veřejné poskytnutí již existujících dat (open data).
• Instalace sítě čidel (senzorů) pro navýšení množství detailnějších dat (big data).
• Zainteresovanost široké veřejnosti díky využívání aplikací na mobilních zařízeních.
23
Smart City je však tvořeno nejen sítí čidel a novými aplikacemi, ale také efektivní komunikací a efektivním využíváním zdrojů. S tím může např. veřejné správě pomoci Business Inteligence.
Jde o propojení a strukturalizaci procesů dle určených standartu v jednotlivých oddělení, které pracují na určitém projektu. Umožňuje předání kompletních informací, tak aby nedošlo k nepochopení, nebo ztrátě části informace (Shimonti., 2018).
3.1.1 Open data
Open data jsou nashromážděné data sety, které jsou poskytnuty všem obyvatelům, za účelem usnadnění života. Zároveň tyto informace mohou být využity i turisty, kteří se zrovna do daného města chystají, nebo se v něm nachází. Mezi informace, které lze v rámci open dat sdílet patří jízdní řády autobusů v reálném čase se zpožděními, informace o sociálním bydlení, nebo informace o veřejných zakázkách. Kdokoliv tyto informace může využít (Howells, 2018).
Systém open dat využívají již např. v Bruselu, kde vytvořili platformu Opendatastore. Na tuto platformu mohou veřejná správa a partneři nahrávat dokumenty, jež jsou posléze k dispozici pro občany, nebo developery k jejich dalším účelům (Howells, 2018).
3.1.2 Síť čidel (senzorů)
Open data jsou zajisté důležitou součástí Smart City, avšak dle mnoha odborníků je nejdůležitější sestavit ve městě síť čidel (senzorů). Takováto síť pomůže městu se rychle stát chytrým. Ideálním umístěním čidel jsou např. pouliční lampy. Díky jejich hustému rozšíření může město sbírat velké množství informací (tzv. big data) např. o dopravní situaci, počasí, kvalitě ovzduší, hluku, nebo zde může mít implementované i kamery. Díky těmto big data je pak možné snadněji odhalit příčiny nějakých problémů např. důvod náhlého zhoršení ovzduší (Soluxio, 2013).
Využití veřejného osvětlení k dalším účelům je velmi populární po celém světě. Informace o dopravě přes pouliční osvětlení získávají například v San Diegu, nebo New Yorku (Perry a kol., 2018). V Barceloně je zase možné se přes pouliční lampy připojit k veřejné Wi-Fi (Barcelona, 2015). Řada dalších evropských i amerických měst se pak chystá na rozšíření 5G signálu právě přes pouliční osvětlení (Long a kol., 2020). Velmi společensky odpovědné využití čidel představuje také aplikace Soundscape společnosti Microsoft a neziskové organizace Guide Dogs.
Tato aplikace umožňuje lidem se sníženou schopností zrakového vnímání prožívat, co se děje okolo nich. Stačí, když si nasadí sluchátka a přes Bluetooth k nim proudí informace o tom, kde se nachází přechod, výtah, nebo nějaký obchodní řetězec. Tyto informace jsou pro běžné lidi naprosto samozřejmé, ale lidem se zrakovým postižením mohou velmi ulehčit orientaci v prostoru. A právě tyto informace jsou zprostředkovány např. prostřednictvím čidel v pouličních lampách (Microsoft, 2018).
Potenciálu veřejného osvětlení si začínají všímat i obyvatelé měst a často oni sami přijdou s nápadem, který ještě nebyl nikde zrealizován. Přáním z řad laiků je např. poskytnout na některých místech veřejného osvětlení také dobíjecí stanice. Pěší by si tak mohli na chvíli odložit svůj mobilní telefon a nechat si ho dobít (Whey, 2017).
24
V ideálním případě by ale pouličnímu osvětlení měla být vylepšena i jeho základní funkce, tedy svícení na cestu. Tímto vylepšením se myslí především přechod na environmentálně přívětivější druh energie. Doporučuje se např. začít využívat více solární energii (Umamaheswari, 2021).
Dalším možným využitím čidel je jejich implementace na vytížených parkovacích místech. Část lidí účastnících se dopravního provozu totiž pouze krouží po určité čtvrti města a hledá místo k zaparkování. Idea je taková, že každé parkovací místo má u sebe malé čidlo schované ve fyzické krabičce a snímá, zda je na místě zaparkované auto, nebo ne. Tuto informaci odesílá čidlo na cloudové úložiště a informace se může zobrazovat přes online portál i obyvatelům města. (Smart Parking Limited, 2020) Tento koncept využívají již například v Barceloně. Barcelona poskytla open data technologickým společnostem a umožnila jim prototypovat čidla, díky kterým teď občané vědí, kde se nachází volná parkovací místa. Městská rada vydala vyjádření, že se díky této formě spolupráce podařilo snížit dopravní zácpy a emise (Howells, 2018).
V newyorské městské části Manhattan přišli v roce 2012 s projektem Midtown in Motion, díky němuž je dopravní situace v jedné části Manhattanu pod kontrolou. K implementaci bylo potřeba 100 senzorů a 32 videokamer, z nichž se data bezdrátově díky městské Wi-Fi (distribuována zdarma) dostávají na ústředí správy dopravy na Long Islandu. Inženýři, kteří na ústředí sedí mohou rychle identifikovat dopravní zácpu a vzdáleně regulovat světelné signalizační zařízení, díky čemuž urychlují rozptýlení dopravní zácpy. Ideálním dokončením projektu by bylo zprostředkování informací i obyvatelům (v rámci open data). Motoristé by měli na svém smartphonu informaci o aktuální dopravní situace v aplikaci, na niž by se mohli připojit opět díky městské Wi-Fi (Mohamad Talas, 2017).
Velmi zajímavou formou implementace čidel je také tzv. waste management, nebo-li správa odpadu ve městě. V každém odpadkovém kontejneru je nainstalované čidlo, které monitoruje, jak je kontejner zrovna plný. Díky těmto informacím mohou technické služby uzpůsobit svou cestu a nejezdit ke kontejnerům, které jsou prázdné. Samozřejmě cesty vozů technických služeb již nejsou každý den stejné a je potřeba je doplnit navigačním systémem, jež je propojen s daty z čidel. Takovýto způsob správy odpadu využívají např. nizozemské město Delft, nebo britské město Sheffield (BrighterBins, 2020).
Monitorovat díky systému čidel lze také vodu v potrubí – konkrétně její pH hodnotu, teplotu a její oxidační redukční potenciál. Takto kontrolovaná voda se dostane k obyvatelům města vždy kvalitní a při správné komunikaci s občany je to může motivovat i k větší spotřebě vody z kohoutku a nižší spotřebě vody balené (Prasad a kol., 2015).
3.1.3 Sbírání dat od obyvatel
Ve Smart City je implementovaná síť čidel, která monitoruje řadu výše zmíněných oblastí.
Tato data jsou pak poskytnuta ve formě open dat veřejnosti. Takovýto systém ale nemusí být vždy bezchybný, a proto je vhodné ho ověřit zpětnou verifikací od obyvatel. Díky open data systému mohou vývojáři využívat informace např. k tvorbě aplikací, kde obyvatelé mohou poskytnout svou zpětnou vazbu. Např. motoristé v aplikaci s navigací zpětně potvrzují, zda je v místě stále kolona, jak hlásí síť čidel, nebo je cesta již průjezdná a čidlo je nějakým způsobem poškozené (Pla- Castells a kol.,2015).
25
Praktická část
Jak bylo zmíněno v teoretické části práce, společenská odpovědnost je koncept, který lze aplikovat na celou řadu firem a organizací. Lze jej aplikovat dokonce i na instituce veřejné správy.
Kromě aplikace společenské odpovědnosti se však praktická část zabývá také aplikací Smart City ve vybrané municipalitě.
4 Metodika
Situace společenské odpovědnosti v Hradci Králové byla zjišťována dvěma různými způsoby – rozhovorem s odpovědnou osobou na magistrátu města Hradec Králové a dotazníkovým šetřením přímo mezi obyvateli města. Typ tohoto výzkumu je tedy kombinovaný, jelikož využívá, jak kvalitativní formu (rozhovor), tak kvantitativní formu (dotazník). Data získaná z dotazníkového šetření byla zpracována také oběma způsoby – kvalitativně, otázka po otázce, ale také kvantitativně v programu Microsoft Excel. Zde byla využita funkce COUNTIFS, díky které byl zjištěn profil průměrného respondenta pro každou aktuální pracovní situaci zvlášť, tzn. profil průměrného studenta, pracujícího a důchodce.
Na informace získané z rozhovoru a dotazníku poté navazuje série doporučení týkající se společenské odpovědnosti a konceptu Smart City. Do hloubky je pak rozpracováno doporučení týkající se komunikace těchto aktivit s veřejností.
4.1 Charakteristika města Hradec Králové
Dříve, než se zaměřím na samotné aspekty výzkumu, představím samotné město Hradec Králové, ve kterém výzkum probíhal. Hradec Králové je statutární město na východě Čech, je také krajským městem, a to Královéhradeckého kraje. Počet obyvatel tohoto města byl v roce 2019 téměř 93 tisíc. Jedná se tedy o město, které se pohybuje těsně kolem hranice 100 000 obyvatel.
Katastrální rozloha města je 10,5 tisíc ha a je rozdělena do celkem 21 městských částí (Český statistický úřad, 2020a).
Město disponuje průměrnými příjmy ve výši cca 2 miliardy Kč. Město má bohatou organizační strukturu, tak aby mohlo plnit činnosti v samostatné (samospráva) i přenesené (delegované státem) působnosti. Základní orgán města tvoří 37členné zastupitelstvo a výkonným orgánem je pak 11členná rada. Kromě povinného kontrolního a finančního výboru má město zřízené i další poradní odborné výbory a komise. Součástí magistrátu je také primátor a další statutární zástupci (náměstci primátora), tajemnice a zhruba 600 zaměstnanců (vedoucí zaměstnanci, úředníci a ostatní).
Město zřídilo nebo založilo 35 příspěvkových organizací (včetně školských), 4 kulturní organizace, 5 akciových společností a majetkovou účast má v dalších 6.
Pro zajímavost udávám, že město Hradec Králové vyhrálo v letošním roce 2020 soutěž pořádanou Ministerstvem práce a sociálních věcí „Obec přátelská rodině a seniorům” v kategorii „Obec přátelská seniorům” (Pospíšilová, 2020), vzhledem k tomu, že dle českého statistického úřadu
26
v roce 2016 přímo v Hradci Králové žilo 22,8% obyvatel ve věkové kategorii 65+ (Zastupitelstvo města Hradce Králové, 2018), zatím co v témže roce bylo zastoupení této věkové kategorie v České republice 18,8% (Český statistický úřad, 2020b). Zároveň v loňském roce se město umístilo na 2. místě v kategorii „Obec přátelská rodině” hned za statutárním městem Olomouc (Špaček a kol. 2019).
4.1.1 Index kvality života 2020
Index kvality života je průzkum, zajišťovaný společností Obce v datech s podporou společnosti Deloitte. V roce 2020 umístil tento průzkum město Hradec Králové na 16. místo v České republice a na 1. místo v Královéhradeckém kraji. Index kvality života je složen ze třech zastřešujících oblastí, z nichž každá má své další podoblasti. Těmito oblastmi jsou (Obce v datech, 2020):
o zdraví a životní prostředí (získáno celkem 7,4 bodu)
Do této části patří indexy lékařů (dětští i praktičtí 4 body), lékáren (4,9), dojezd do nemocnice (9), index průměrné délky života (8,5), ale také index znečištění ovzduší (4,5), nebo index znečišťovatelů (3,7), či index chráněných území. Poslední zmíněný vychází pro Hradec v poměrně alarmujících číslech, pouhých 0,2.
o materiální zabezpečení a vzdělání (získáno celkem 5,4 bodu)
Tato oblast se zabývá indexem nezaměstnanosti (7,3), indexem nabídky pracovních míst na pracovních portálech (5,7), nebo na Úřadu práce (3,1), indexem hmotné nouze (8,2), indexem dostupnosti MŠ, ZŠ a SŠ (všechny cca 4 body). Nejvíce alarmující je zde index finanční dostupnosti bydlení s hodnotou 0,9, který je zapříčiněn vysokými cenami nemovitostí v Hradci Králové.
o vztahy a služby (získáno celkem 6,2 bodu)
Poslední část obsahuje indexy supermarketů (4,2), bankomatů (5), restaurací (4,2), kin (7,7), silniční sítě (7,3), železniční dopravy (5,7). Ale také sounáležitosti (7,4), zájmu o obecní a krajské volby (5,3), index přírůstku obyvatelstva (4,7) a stěhování mladých lidí (5,7). A ze sociálních patologií index dopravní nehodovosti (3,8), hazardu (7,6).
4.2 Sběr dat
Kvalitativní část byla řešena za pomoci řízeného rozhovoru, který byl uskutečněn s odpovědnou osobou, jež má na magistrátu města Hradce Králové na starost mimo jiného i společenskou odpovědnost. PhDr. Karel Vít, Ph.D., vedoucí odboru rozvoje, poskytl odpovědi na předem připravené otázkové okruhy formou strukturovaného interview. Rozhovor proběhl dne 14. února 2020, tak, aby z oblastí, kterým se město věnuje, mohl vzniknout dotazník pro obyvatele.
Jak vyplývá z teoretické části práce, při implementaci společenské odpovědnosti je zásadní, aby všechny kroky vnímali pozitivně stakeholdeři. V případě města jsou zásadními stakeholdery jeho obyvatelé. V momentě, kdy se město snaží podnikat kroky směrem ke společenské odpovědnosti, což ho stojí i značnou část finančních prostředků, je více než vhodné, aby o těchto krocích byli správně informováni vlastní obyvatelé a mohli aktivity města využívat ve svůj prospěch.
27
Kvantitativní část tedy zjišťuje informovanost obyvatel města Hradec Králové o krocích, které město uskutečňuje směrem ke konceptu společenské odpovědnosti. Zároveň si dotazník kladl za cíl zjistit, jak občané vnímají jednotlivé činnosti a jaké prvky společenské odpovědnosti a Smart City by si ještě ve svém místě bydliště, popřípadě přáli implementovat.
4.2.1 Výzkumný soubor dotazníkového šetření
Vzhledem k postupnému zhoršování koronavirové situace, byl původně zamýšlený více druhový průzkum, tj. částečné použití tištěného dotazníku s možností dopřesněni dotazu a zápisu odpovědi, realizován čistě elektronicky. Lze předpokládat, že tato skutečnost částečně ovlivnila samotný průzkum, jednak omezenými možnostmi v oslovování respondentů, a také zajištěním optimální struktury. Dotazník byl distribuován mezi obyvatele města pouze digitální cestou prostřednictvím platformy Google Forms v období od 25. 8. 2020 do 6. 11. 2020.
Do dotazníkového šetření se zapojilo celkem 204 lidí. Dotazník byl sestaven ze série 20 otázek, kde první čtveřice obsahovala tzv. segmentační otázky, tedy dotaz na pohlaví, věk, dosažené vzdělání a aktuální pracovní situaci.
5 Analýza získaných dat
V této části práce budou prezentována získaná data. Vzhledem k povaze výzkumu musí i tato část být rozdělena na dvě podčásti – data získaná kvalitativní formou a data získaná kvantitativní formou.
5.1 Analýza rozhovoru
Z rozhovoru s PhDr. Karlem Vítem, Ph.D. vyplynuly následující poznatky, které byly pro účely lepší orientaci rozděleny do tří skupin, dle pilířů, jež vychází z CSR teorie. Ke třem základním pilířům byla přidána ještě kategorie věnovaná pouze implementaci nových ICT. Jelikož řada aktivit je funkčně propojena, propojuje několik oblastí současně, slouží rozdělení především pro zpřehlednění dat.
• Ekonomický pilíř Aplikované již jsou:
o Komise místní samosprávy o Crowdsourcing
o Czech Invest
o Přestavba brownfield Plánované jsou:
o Crowdfunding
o Participativní rozpočet o Web pro podnikatele
28
Do ekonomického pilíře byly zařazeny okruhy týkající se efektivního vládnutí, nebo inteligentního plánování území. Město Hradec Králové má několik komisí místní samosprávy, dle územního uspořádání – odvislé od městských částí. Sdružují členy na bázi dobrovolnosti, nejedná se o volené občany, jde spíše o komunitní princip. Tyto komise mají svůj finanční rozpočet, se kterým hospodaří a mohou podpořit různé veřejně prospěšné aktivity. Jedna z komisí místní samosprávy např. pořádá každý rok posvícení pro občany celého města.
Město se ale snaží zapojit své obyvatele do rozhodování nejen prostřednictvím komisí místní samosprávy, ale také v případě, že město potřebuje splnit nějaký úkol, požádá o spolupráci své občany. Takovému způsobu řešení úkolů se říká crowdsourcing a město jej využilo např. když hledalo vhodný název pro své nové koupaliště (osloveni v tomto případě byli žáci hradeckých škol).
Dále město Hradec Králové podporuje podnikatele, nové začínající pomocí zřízeného Technologického centra, stávající ve spolupráci se společností Czech Invest, která má v tomto městě pobočku.
Město se v rámci svého rozpočtu zabývá i tzv. brownfieldem. Jde např. o staré, již nevyužívané továrny na území města, které dlouhou dobu chátraly a nyní se rozhoduje o jejich osudu.
V případě Hradce Králové jde nyní konkrétně o bývalou koželužnu, která by, pokud se koalice dohodne, mohla sloužit seniorům. Takovéto rozhodování je ale zpravidla na delší dobu, jelikož se zvažuje mnoho faktorů včetně finanční náročnosti projektu, nebo statiky zachovalých budov.
Z plánovaných implementací PhDr. Karel Vít, Ph.D. zmiňoval např. crowdfunding, což je způsob financování projektů, kde větší množství lidí přispívá menší částkou pro dosažení finančních zdrojů potřebných pro realizaci daného projektu. Takovýto způsob financování doposud v Hradci Králové není obvyklým, i když byl využit při rekonstrukci kapličky v městské části Svinary v roce 2013. S crowdfundingem souvisí i participativní rozpočet, při kterém si občané sami rozhodují o tom, jak bude naloženo s určitou peněžní sumou. V praxi by mohl každý občan rozhodnout o části veřejného rozpočtu. Zároveň by město do budoucna chtělo spustit ještě web pro podnikatele, kde by byly informace nezbytné pro podnikání.
• Sociální pilíř Aplikované již jsou:
o Mobilita – Gočárův okruh, inteligentní semaforový systém, IDS o Bezbariérové budovy
o Startovací byty
o Sociální služby – denní stacionář o Dotace na sportovní a kulturní akce o Systém interního školení zaměstnanců Plánované jsou:
o Plán udržitelné mobility SUMP
29
Do sociálního pilíře byla zařazena mobilita občanů, sociální služby, bezbariérové přístupy, dotace pro veřejně prospěšné služby, ale také systém vzdělávání zaměstnanců samotného magistrátu města.
Mobilita v Hradci Králové je dle pana doktora velice dobrá, a to díky struktuře města, kterou navrhl již Josef Gočár v průběhu první poloviny minulého století. Hradec Králové má tzv. Gočárův okruh, kde je nyní instalován inovovaný inteligentní semaforový systém, který reaguje nejen na aktuální dopravní situaci, nebo na případný výjezd sanitního vozu, ale bude usměrňovat průjezd městské dopravy.
Co se týče budov veřejné správy, dle zákona zde musí být zajištěn pro občany bezbariérový přístup. Mimo to se ale město snaží o vytvoření bezbariérových přístupů do všech školních budov.
Město se také významně angažuje v sociální politice, nabízí pro své občany do 32 let, kteří nevlastní žádnou nemovitost, tzv. startovací byty se sníženým nájemným. Dále město zřizuje Denní rehabilitační stacionář, který slouží jako služba pro rodiny s postiženým dítětem. Aktuálně také staví objekt pro odlehčovací službu pro dospělé klienty.
Město také dává určitou část svého rozpočtu i na sportovní a kulturní akce ve formě dotací.
Do sociálního pilíře spadá i způsob péče o své vlastní zaměstnance – město má systém interního školení svých zaměstnanců (školení zaměstnanců přímo spolupracovníky).
Ministerstvo dopravy připravuje metodiku „Plán udržitelné mobility SUMP”, která si klade za cíl řešit nejen problematiku dopravy, ale také ovlivňování a způsob uspokojování mobility v rámci udržitelného rozvoje. Město v souladu s metodikou tento plán zpracovává.
• Environmentální pilíř Aplikované již jsou:
o Třídíme v Hradci
o Udržování zeleně, Městské lesy o Monitorování hodnot škodlivých látek o Elektromobilita MHD
Plánované jsou:
o Energetická směrnice o Monitorace počtu aut
V rámci environmentálního pilíře se město zabývá tříděním odpadu, udržováním zelených ploch ve městě, monitorováním škodlivých látek, nebo snižováním procenta znečištění. Podporují totiž elektromobily v městské hromadné dopravě.
„Třídíme v Hradci” je projekt města, který má za cíl „optimalizaci sběru využitelných složek komunálního odpadu.“ Od jeho spuštění se ve městě dvojnásobně navýšilo množství shromážděného tříděného odpadu. Město se také snaží o udržování a rozvoj zeleně ve městě, v posledních letech došlo k rozsáhlé rekonstrukci např. Šimkových sadů, ale plánuje se vytvoření
