VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA EKONOMICKÁ FAKULTA
KATEDRA ÚČETNICTVÍ A DANÍ
Analýza práv a povinností věřitelů v jednotlivých způsobech řešení úpadku dlužníka
Analysis of Rights and Obligations of Creditors in Individual Methods of Resolving Debtor´s Insolvency
Student: Bc. Michal Valach
Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Dagmar Bařinová, Ph.D.
Ostrava 2021
VŠB – Technická univerzita Ostrava Ekonomická fakulta
Katedra účetnictví a daní
Zadání diplomové práce
Bc. Michal Valach
Student:
Studijní program: N0488A050004 Finance a účetnictví
Specializace: S02 Účetnictví a daně
Téma:
Analýza práv a povinností věřitelů v jednotlivých způsobech řešení úpadku dlužníka
Analysis of Rights and Obligations of Creditors in Individual Methods of Resolving Debtor´s Insolvency
Jazyk vypracování: čeština
Zásady pro vypracování:
Seznam doporučené odborné literatury:
1. Úvod
2. Charakteristika moratoria a dalších pojmů insolvenčního řízení 3. Práva a povinnosti věřitelů v praktických případech
4. Analýza a vyhodnocení vhodnosti jednotlivých způsobů řešení úpadku dlužníka pro věřitele 5. Závěr
Seznam použité literatury Seznam zkratek
Prohlášení o využití výsledků diplomové práce Seznam příloh
Přílohy
MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele se vzory a judikaturou. 6. vyd.
Plzeň: Aleš Čeněk, 2019. 294 s. ISBN 978-80-7380-766-5.
ROBINSON, Thomas R. International Financial Statement Analysis. 3rd ed. Hoboken: John Wiley &
Sons, 2015. 1033 p. ISBN 978-1-118-99947-9.
SPRINZ, Petr a kol. Insolvenční zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2019. 1248 s. ISBN 978-80-7400-753-8.
Formální náležitosti a rozsah diplomové práce stanoví pokyny pro vypracování zveřejněné na webových stránkách fakulty.
Vedoucí diplomové práce:
Datum zadání:
Datum odevzdání:
20.11.2020 23.04.2021
Ing. Jana Hakalová, Ph.D.
vedoucí katedry
doc. Ing. Vojtěch Spáčil, CSc.
děkan fakulty doc. Ing. Dagmar Bařinová, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem celou diplomovou práci, včetně všech příloh, vypracoval samostatně.
V Ostravě dne 23.04.2021 Bc. Michal Valach
Obsah
1. Úvod ... 6
2. Charakteristika moratoria a dalších pojmů insolvenčního řízení ... 7
2.1. Reorganizace ... 7
2.1.1. Základní charakteristika reorganizace ... 7
2.1.2. Podmínky pro povolení reorganizace ... 8
2.1.3. Návrh na povolení reorganizace ... 9
2.1.4. Skupiny věřitelů v reorganizaci ... 10
2.1.5. Věřitelský výbor ... 11
2.1.6. Přezkum pohledávek ... 11
2.1.7. Reorganizační plán ... 12
2.1.8. Úloha znalce v reorganizaci ... 14
2.1.9. Zrušení reorganizačního plánu a reorganizace ... 14
2.1.10. Splnění reorganizačního plánu ... 15
2.1.11. Celkový průběh insolvenčního řízení s použitím reorganizace ... 15
2.1.12. Závěr kapitoly reorganizace ... 16
2.2. Moratorium ... 16
2.2.1. Charakteristika moratoria ... 16
2.2.2. Návrh na moratorium a jeho vyhlášení ... 17
2.2.3. Průběh moratoria ... 18
2.2.4. Ukončení moratoria ... 19
2.3. Mimořádné moratorium ... 20
2.3.1. Charakteristika mimořádného moratoria ... 20
2.3.2. Návrh na vyhlášení mimořádného moratoria... 20
2.3.3. Závazky a provoz podniku v průběhu mimořádného moratoria ... 21
2.3.4. Délka a ukončení mimořádného moratoria ... 22
2.4. Typy věřitelů v insolvenčním řízení ... 22
2.5. Věřitelské orgány ... 25
2.6. Lex Covid ... 29
2.6.1. Charakteristika Lex Covid ... 29
2.6.2. Zrušení povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh ... 30
2.6.3. Insolvenční návrh věřitele... 30
2.6.4. Dočasné přerušení reorganizačního plánu ... 31
2.6.5. Splátkový kalendář v oddlužení... 32
2.6.6. Úrok z prodlení ... 32
2.6.7. Návrh na prominutí zmeškání lhůty ... 32
2.6.8. Případy prohlášení úpadku z důvodu epidemie koronaviru ... 33
2.7. Směrnice o restrukturalizaci a insolvenci ... 33
2.7.1. Preventivní restrukturalizace ... 34
2.7.2. Oddlužení za 3 roky ... 35
2.7.3. Lhůty pro implementaci směrnice ... 36
2.7.4. Možnosti implementace směrnice ... 36
2.8. Oprava základu daně u DPH při konkursu a reorganizaci... 37
3. Práva a povinnosti věřitelů v praktických případech ... 39
3.1. Práva jednotlivých věřitelů v insolvenčním řízení ... 39
3.1.1. Práva jednotlivých věřitelů pro všechny způsoby řešení úpadku dlužníka ... 39
3.1.2. Práva jednotlivých věřitelů v moratoriu ... 41
3.1.3. Práva jednotlivých věřitelů v reorganizaci ... 41
3.1.4. Práva jednotlivých věřitelů v oddlužení ... 42
3.1.5. Práva jednotlivých věřitelů v konkursu ... 43
3.2. Povinnosti jednotlivých věřitelů v insolvenčním řízení ... 44
3.2.1. Povinnosti jednotlivých věřitelů pro všechny způsoby řešení úpadku dlužníka ... 44
3.3. Práva věřitelských orgánů v insolvenčním řízení ... 45
3.3.1. Práva věřitelských orgánů pro všechny způsoby řešení úpadku dlužníka ... 45
3.3.2. Práva věřitelských orgánů v reorganizaci ... 46
3.3.3. Práva věřitelských orgánů v oddlužení ... 47
3.3.4. Práva věřitelských orgánů v konkursu ... 48
3.4. Povinnosti věřitelských orgánů v insolvenčním řízení ... 48
3.5. Zajištěný věřitel ... 49
3.5.1. Práva ... 49
3.5.2. Povinnosti ... 49
3.6. Praktický případ reorganizace právnické podnikající osoby (a.s.) ... 50
3.6.1. Obsah případu ... 50
3.6.2. Shrnutí práv a povinností věřitelů v daném případu ... 58
3.7. Praktický případ konkursu právnické podnikající osoby (a.s.) ... 61
3.7.1. Obsah případu ... 61
3.7.2. Shrnutí práv a povinností věřitelů v daném případu ... 61
3.8. Praktický případ oddlužení fyzické osoby nepodnikatele ... 64
3.8.1. Obsah případu ... 64
3.8.2. Shrnutí práv a povinností věřitelů v daném případu ... 64
3.9. Společná a rozdílná práva a povinnosti v rámci praktických případů ... 65
4. Analýza a vyhodnocení vhodnosti jednotlivých způsobů řešení úpadku dlužníka pro věřitele ... 67
4.1. Právo nakládat s majetkovou podstatou ... 67
4.2. Vliv popření pohledávky dlužníkem ... 68
4.3. Účinnost reorganizačního plánu ... 70
4.4. Neuspokojené pohledávky po skončení reorganizace a konkursu ... 70
4.5. Doporučení pro věřitele ... 71
5. Závěr... 73
Seznam použité literatury ... 75
Seznam zkratek ... 78 Prohlášení o využití výsledků diplomové práce
Seznam příloh Přílohy
1. Úvod
V insolvenčním zákoně je uvedeno několik způsobů řešení úpadku dlužníka. Každý ze způsobů řešení úpadku dlužníka vyžaduje pro věřitele odlišnou časovou náročnost a umožňuje také rozdílné procentuální uspokojení pohledávek věřitelů. Každý věřitel by tak měl být předem srozuměn se základními informacemi o jednotlivých způsobech řešení úpadku dlužníka, jejich výhodách a nevýhodách, aby se mohl adekvátně rozhodnout, který ze způsobů řešení úpadku dlužníka upřednostní a jaká mohou být očekávání věřitele z hlediska uspokojení pohledávek.
Teoretická část diplomové práce je zaměřena na charakteristiku reorganizace, moratoria, mimořádného moratoria, typy věřitelů v insolvenčním řízení, věřitelské orgány, dále na tzv.
zákon Lex Covid a směrnici o restrukturalizaci a insolvenci. Praktická část diplomové práce je zaměřena na práva a povinnosti věřitelů v insolvenčním řízení. V praktické části jsou nejdříve popsány práva a povinnosti věřitelů podle insolvenčního zákona. Dále je uveden praktický případ reorganizace a konkursu právnické podnikající osoby. U případů jsou následně shrnuty práva a povinnosti věřitelů. Následně je analyzována a vyhodnocena vhodnost reorganizace a konkursu právnické podnikající osoby pro věřitele, a to s uvedením hlavních rozdílů.
Cílem teoretické části diplomové práce je seznámit čtenáře s charakteristikou reorganizace, moratoria, věřiteli a také s poměrně novým zákonem Lex Covid, který reaguje na vážnou epidemiologickou situaci a také směrnicí o restrukturalizaci a insolvenci. Cílem praktické části diplomové práce je analyzovat hlavní rozdíly mezi reorganizací a konkursem právnické podnikající osoby, a to také z hlediska práv a povinností věřitelů s uvedením nejdůležitějších aspektů, které by měl věřitel zvážit při rozhodování mezi reorganizací a konkursem.
V diplomové práci jsou použity metody deskripce, klasifikace, analýzy a komparace.
V druhé kapitole diplomové práce je použita metoda deskripce a klasifikace, a to z důvodu teoretických východisek práce. V třetí kapitole diplomové práce je použita metoda deskripce a klasifikace, a to z důvodu seznámení se s právy a povinnostmi věřitelů a také z důvodu uvedení praktických případů. Ve čtvrté kapitole diplomové práce je použita metoda analýzy, deskripce a komparace, a to z důvodu analýzy a vyhodnocení vhodnosti reorganizace a konkursu pro věřitele. Data k analýze byly shromážděny z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku.
2. Charakteristika moratoria a dalších pojmů insolvenčního řízení
V teoretické části diplomové práce je čtenář seznámen zejména s úpravou reorganizace, moratoria, mimořádného moratoria, věřitelských orgánů a typů věřitelů, dále s tzv. zákonem Lex Covid a směrnicí o restrukturalizaci a insolvenci. V této kapitole diplomové práce jsou použity metody deskripce a klasifikace, a to z důvodu teoretických východisek práce.
2.1. Reorganizace
Kapitola s názvem „Reorganizace“ jako jeden ze způsobů řešení úpadku dlužníka má seznámit čtenáře se základní úpravou reorganizace, kterou upravuje insolvenční zákon.
2.1.1. Základní charakteristika reorganizace
Reorganizace je relativně novým způsobem řešení úpadku dlužníka, jelikož byla poprvé upravena až v insolvenčním zákoně. Česká úprava reorganizace je proto z velké části inspirována americkou a německou úpravou (Chalupecká et al., 2012). Reorganizace patří mezi sanační způsoby řešení úpadku dlužníka, jelikož v průběhu reorganizace nedochází k ekonomické likvidaci obchodního závodu dlužníka (Maršíková, 2019). Dlužník tak dále vykonává svou podnikatelskou činnost a postupně uspokojuje pohledávky věřitelů podle reorganizačního plánu, který podléhá schválení věřitelů a insolvenčního soudu a průběžnou kontrolou (Březinová, 2009).
V reorganizaci mají věřitelé dlužníka mnohem silnější pozici než v oddlužení, jelikož schvalují reorganizační plán a mohou tak rozhodnout o tom, zda se bude dlužníkův úpadek řešit reorganizací nebo konkursem (Březinová, 2009).
Kromě reorganizace, jako soudního způsobu řešení úpadku dlužníka, je také restrukturalizace obchodního závodu, která je neformální a zároveň je pro věřitele rizikovější než reorganizace (Altaxo, 2019). Samotná reorganizace je však také riziková a věřitelé by proto měli v průběhu reorganizace sledovat finanční výkazy dlužníka, ze kterých lze pomocí různých finančních ukazatelů zjistit případná finanční rizika, která dlužníkovi hrozí. Dlužník by však měl ukazatele používat zejména ještě před samotným úpadkem (jako například ukazatel leverage, tedy ukazatel míry zadluženosti, který ukazuje poměr cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu), jelikož existují modely, pomocí kterých lze hrozící úpadek předpovědět. V průběhu reorganizace lze modely také využívat a průběžně sledovat, zda dochází k postupnému ozdravění obchodního závodu dlužníka (Robinson, 2015).
2.1.2. Podmínky pro povolení reorganizace
Reorganizaci lze použít pouze za splnění zákonem stanovených podmínek. Dlužník je právnickou nebo fyzickou podnikající osobou (Chalupecká et al., 2012) a dlužníkův celkový roční úhrn čistého obratu za poslední účetní období, které předchází insolvenčnímu návrhu, dosáhl alespoň 50 000 000 Kč nebo zaměstnává-li dlužník alespoň 50 zaměstnanců. Podmínky tak zamezují reorganizaci u menších podnikatelů (zákon č. 182/2006 Sb.).
Menší podnikatelé mají i přesto možnost na reorganizaci svého obchodního závodu, pokud společně s insolvenčním návrhem podají návrh na povolení reorganizace a insolvenčnímu soudu předloží nejpozději do prohlášení úpadku reorganizační plán, se kterým souhlasí alespoň polovina všech zajištěných a polovina všech nezajištěných věřitelů. Hlasy věřitelů se počítají podle výše pohledávek. Tato forma reorganizace se nazývá tzv. předjednaná, jelikož dlužník je na reorganizaci domluven s věřiteli před podáním insolvenčního návrhu. Insolvenční soud následně rozhodne společně s rozhodnutím o úpadku o způsobu řešení úpadku. Může tak rovnou povolit reorganizaci a schválit reorganizační plán (zákon č. 182/2006 Sb.). V případě předjednané reorganizace si může dlužník zvolit insolvenčního správce a také znalce, který ocení dlužníkův obchodní závod. Předjednaná reorganizace je časově velice náročná a složitá, jelikož pokud se dlužník nachází v úpadku, je potřeba co nejdříve podat insolvenční návrh, aby tak dlužník zastavil případná exekuční řízení a postupoval podle zákona, podle kterého je dlužník povinen podat insolvenční návrh, pokud se nachází v úpadku. Dlužník tak nemá příliš mnoho času na sestavení reorganizačního plánu (Sprinz et al., 2019).
Reorganizace jako způsob řešení úpadku dlužníka nelze provést u právnické osoby, která je v likvidaci, dále u obchodníka s cennými papíry, u osoby oprávněné k obchodování na komoditní burze a také u nepodnikatelů (Sprinz et al., 2019).
Z výše uvedených podmínek pro vstup do reorganizace lze usoudit, že reorganizace nebude příliš častá forma řešení úpadku, jelikož vyžaduje splnění podmínky obratu nebo počtu zaměstnanců a časově a finančně nákladné sestavení reorganizačního plánu před rozhodnutím o úpadku. V roce 2016 bylo provedeno 26 reorganizací, v roce 2017 a 2018 pouze 17 reorganizací. Mezi významné společnosti, ve kterých probíhá nebo probíhala reorganizace jsou OKD, a.s. se základním kapitálem přes 10 miliard Kč, dále Vítkovice Heavy Machinery, a.s. se základním kapitálem 2,1 miliardy Kč, a společnost Vítkovice Power Engineering, a.s.
se základním kapitálem 1 miliardy Kč (Surveilligence, 2019).
2.1.3. Návrh na povolení reorganizace
Reorganizace se zahajuje na návrh, který může insolvenčnímu soudu podat dlužník nebo přihlášení věřitelé. Návrh lze podat pouze v případě, kdy lze předpokládat, že budou splněny podmínky pro schválení reorganizačního plánu, aby tak zbytečně nedocházelo k oddalování konkursu (Winterová et al., 2015).
Návrh na povolení reorganizace obsahuje údaje, které jsou stanoveny insolvenčním zákonem. V případě návrhu dlužníka označení dlužníka a osob, které mohou za dlužníka jednat, dále informace o osobách, které dlužníka ovládají nebo tvoří s dlužníkem koncern a také způsob navrhované reorganizace. Návrh obsahuje také přílohy, mezi které patří seznam majetku a závazků dlužníka (Winterová et al., 2015).
Pokud je návrh podán věřitelem, obsahuje pouze označení dlužníka a osob, které za dlužníka mohou jednat a dále navrhovaný způsob reorganizace. V případě návrhu dlužníka i věřitele obsahuje také obecné náležitosti podání, které upravuje § 42 odst. 4 občanského soudního řádu. Mezi obecné náležitosti patří soud, kterému je návrh určen, dále určení předkladatele návrhu, předmět a účel návrhu (Winterová et al., 2015).
Pokud podaný návrh neobsahuje veškeré náležitosti nebo požadované přílohy, insolvenční soud vyzve předkladatele návrhu k opravě nedostatků. Pro opravu nedostatků může insolvenční soud stanovit maximálně 7 dní. Pokud předkladatel návrh do uplynutí stanovené lhůty neopraví, insolvenční soud návrh odmítne (Winterová et al., 2015).
Pokud návrh na povolení reorganizace podá další osoba, přistupuje k řízení. V případě více návrhů na povolení reorganizace jsou osoby, které návrh podaly, soudem vyzvány k odstranění rozdílů mezi podanými návrhy a k vytvoření jednoho návrhu, který bude pro všechny nejvhodnější. K odstranění rozdílů a předložení společného návrhu mají předkladatelé 30 dní.
Pokud tak neučiní, použije se přednostně návrh dlužníka a pokud byl návrh podán pouze věřiteli, použije se návrh, který byl podán jako první. Záleží tedy zejména na prvním věřiteli, který návrh podal, zda bude s ostatními věřiteli spolupracovat na vytvoření společného návrhu nebo bude prosazovat svůj návrh. Předkladatel návrhu má také možnost vzít svůj návrh zpět, a to do doby, než je soudem povolena reorganizace nebo je o návrhu rozhodnuto (zákon č. 182/2006 Sb.).
O návrhu na povolení reorganizace se hlasuje na schůzi věřitelů. K přijetí návrhu je potřeba alespoň polovina hlasů nezajištěných věřitelů a alespoň polovina hlasů zajištěných věřitelů, počítána podle výše pohledávek. Pokud není podmínka splněna, reorganizace může být i přesto
přijata, pokud pro reorganizaci hlasuje alespoň 90 % přítomných věřitelů, podle výše pohledávek (zákon č. 182/2006 Sb.).
Pokud schůze věřitelů podaný návrh přijme, rozhoduje následně o povolení návrhu insolvenční soud. Insolvenční soud může návrh zamítnout v případě sledování nepoctivého záměru dlužníka, který je upraven v § 326 odst. 2 insolvenčního zákona. Pokud insolvenční soud návrh zamítne, odmítne nebo vezme na vědomí zpětvzetí, prohlásí následně na majetek dlužníka konkurs. V ostatních případech návrh povolí rozhodnutím, které zveřejní v insolvenčním rejstříku. V rozhodnutí ustanoví insolvenčního správce. Dále vyzve dlužníka, aby do 120 dní předložil reorganizační plán a také stanoví znalce, kterého vyzve, aby vypracoval znalecký posudek o ocenění majetkové podstaty dlužníka. Ke dni, který předchází účinkům povolení reorganizace insolvenčním soudem, je dlužník povinen sestavit mezitímní účetní závěrku (zákon č. 182/2006 Sb.).
Účinností rozhodnutí o povolení návrhu na zahájení reorganizace se ruší omezení práv dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou. Dlužník je však dále omezen souhlasem věřitelského výboru, pokud by se jednalo o podstatnou změnu ve skladbě majetkové podstaty.
Pokud dlužník nemá souhlas věřitelského výboru a vznikne na majetkové podstatě škoda, je za škodu odpovědný dlužník a členové statutárního orgánu dlužníka. Insolvenční soud může dlužníka omezit nebo dlužníkovi zcela zakázat nakládat s majetkovou podstatou, a to na návrh věřitelského výboru, insolvenčního správce nebo také bez návrhu. S účinností rozhodnutí o povolení návrhu na zahájení reorganizace až do účinnosti reorganizačního plánu vykonává funkci nejvyššího orgánu dlužníka insolvenční správce (zákon č. 182/2006 Sb.).
Úkolem insolvenčního správce je v průběhu reorganizace průběžně kontrolovat dlužníka, vytvořit soupis majetkové podstaty, seznam věřitelů a zprávy pro věřitelský výbor ohledně průběhu reorganizace a také se účastnit incidenčních sporů (Sprinz et al., 2019).
2.1.4. Skupiny věřitelů v reorganizaci
V reorganizaci je několik druhů věřitelů, kteří se rozdělují do skupin. Skupiny jsou uvedeny v reorganizačním plánu a jsou vytvořeny tak, aby v každé skupině byli věřitelé se shodným postavením a shodnými hospodářskými zájmy. Pokud věřitel nesouhlasí se zařazením do určité skupiny věřitelů, může podat návrh na zařazení do jiné skupiny, ale pouze do doby, než je reorganizační plán schválen insolvenčním soudem (Sprinz et al., 2019).
Insolvenční zákon definuje tři skupiny věřitelů. Samostatnou skupinu tvoří vždy každý zajištěný věřitel dlužníka. Další skupinou jsou společníci a členové dlužníka, kteří mají vůči
dlužníkovi pohledávku z účasti ve společnosti, tedy například akcionáři dlužníka. Poslední skupinou jsou dle insolvenčního zákona věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny. Mezi nedotčené pohledávky patří pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, jelikož jsou ve většině případů uhrazeny do data účinnosti reorganizačního plánu (Chalupecká et al., 2012).
Insolvenční zákon nevyžaduje další tvorbu skupin. Předkladatel reorganizačního návrhu tak může všechny ostatní věřitele zařadit pouze do jedné skupiny. Předkladatelé návrhu však pro lepší specifikaci nakládání s pohledávkou vytváří mnoho dalších skupin věřitelů. Mezi skupiny může patřit skupina věřitelů, jejichž pohledávky jsou předmětem incidenčních sporů.
Další samostatnou skupinou mohou být nezajištění věřitelé, kteří mají pohledávky z obchodních vztahů nebo také skupina nezajištěných věřitelů, kteří mají nezajištěné pohledávky a tvoří s dlužníkem koncern. Vytvoření více skupin věřitelů znamená náročnější vypracování reorganizačního plánu, ale také šetrnější nakládání s jednotlivými pohledávkami věřitelů (Insolvenční rejstřík, 2020).
U každé skupiny věřitelů je uveden seznam věřitelů, kteří byli do skupiny zařazeni, výše jejich pohledávek a způsob, jakým se bude nakládat s pohledávkami v průběhu plnění reorganizačního plánu (Insolvenční rejstřík, 2020).
2.1.5. Věřitelský výbor
Věřitelský výbor plní v průběhu reorganizačního plánu kontrolní funkci. Kontroluje plnění plánu dlužníkem a také zprávy insolvenčního správce ohledně plnění reorganizačního plánu.
Věřitelský výbor si také může vyhradit, že některé právní úkony nemůže dlužník uskutečnit bez souhlasu věřitelského výboru. Pokud věřitelský výbor shledá v průběhu plnění reorganizačního plánu odchylky, může o tom informovat insolvenční soud, který může stanovit vhodná opatření (Sprinz et al., 2019).
2.1.6. Přezkum pohledávek
Pohledávky přihlášených věřitelů se přezkoumávají ve většině případů shodně jako v ostatních způsobech řešení úpadku a to dle § 190 až § 202 insolvenčního zákona. Dlužníkem popřená pohledávka má však stejný účinek jako popření insolvenčním správcem. Věřitelé dlužníka jsou povinni v případě nevykonatelné pohledávky podat na dlužníka žalobu, pokud chtějí, aby jejich pohledávka byla uspokojena. Vykonatelnou pohledávku může dlužník popřít jen v případě, že bude namítat, že pohledávka zanikla nebo byla promlčena (Winterová et al., 2015).
2.1.7. Reorganizační plán
Reorganizační plán je plán celé reorganizace, který slouží k ozdravění podniku a zároveň k poměrnému uspokojení přihlášených pohledávek věřitelů. V plánu jsou uvedeny skupiny věřitelů, způsob provedení reorganizace, osoby s dispozičními právy k majetkové podstatě, osoby podílející se na financování dlužníkova podniku, informace o případném pokračování provozu dlužníkova podniku, výpis závazků, které zůstanou neuspokojeny po splnění reorganizačního plánu a zda reorganizační plán ovlivní zaměstnance dlužníkova podniku (Chalupecká et al., 2012). Reorganizační plán tak popisuje celý proces ozdravění podniku a pokud je správně sestaven a splněn, končí reorganizace úspěšně. Naopak špatně sestavený reorganizační plán může ve výsledku zhoršit celkovou situaci dlužníka a prohloubit finanční problémy dlužníka.
Dlužník má právo na přednostní sestavení reorganizačního plánu, pokud se schůze věřitelů neusnese jinak. Dlužník má možnost předložit reorganizační plán insolvenčnímu soudu současně s návrhem na povolení reorganizace nebo do 120 dní od účinnosti rozhodnutí o povolení reorganizace. Lhůtu lze na návrh prodloužit až o 120 dní. Reorganizační plán lze sestavit osobou určenou schůzí věřitelů nebo osobou, která podala návrh na zahájení reorganizace (zákon č. 182/2006 Sb.).
V reorganizačním plánu může být uvedeno několik způsobů, tzv. typů provedení reorganizace, které povedou k ozdravění podniku a uspokojení pohledávek věřitelů. Mezi způsoby patří tzv. restrukturalizace pohledávek věřitelů, což znamená odklad splatnosti pohledávky nebo zánik či prominutí její části. Dalším způsobem je prodej majetkové podstaty dlužníka nebo kompletní prodej celého obchodního závodu, případně převedení části majetku na věřitele. Mezi používané způsoby patří také emise akcií dlužníkem, změna zakladatelského dokumentu či stanov a dále také fúze podniku. Velice používaným způsobem je zajištění financování provozu podniku dlužníka, se kterým se lze v praxi setkat například u akciové společnosti Vítkovice Mechanika, které se podařilo získat nového investora společnost Supermetal, a. s., která bude financovat výrobu a uspokojí část pohledávek věřitelů (Aktuálně.cz, 2018).
V reorganizačním plánu jsou uvedena také rizika, která mohou ohrozit úspěšné dokončení reorganizace. Dále reorganizační plán obsahuje také popis dopadů na věřitele, zaměstnance a společníky. Pro správné rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu věřiteli je nutné, aby byl reorganizační plán dostatečně obsáhlý (Insolvenční rejstřík, 2020).
Jednotlivé typy provedení reorganizace je nutné detailněji rozpracovat a doložit k reorganizačnímu plánu požadované doklady. Například prohlášení investora financovat reorganizační plán nebo také prohlášení dlužníka v případě návrhu na povolení reorganizace podaným věřitelem, že dlužník souhlasí v pokračování provozu obchodního závodu podle reorganizačního plánu (zákon č. 182/2006 Sb.).
Předkladatel reorganizačního plánu je povinen předložit schůzi věřitelů zprávu o reorganizačním plánu a to nejpozději 15 dní před konáním schůze. Ve zprávě je uveden reorganizační plán nebo shrnutí plánu a zhodnocení dopadu na věřitele, tedy informace o výši plnění, které věřitel v průběhu reorganizace obdrží (zákon č. 182/2006 Sb.).
Schůze věřitelů hlasuje o reorganizačním plánu na schůzi věřitelů, případně prostřednictvím hlasovacího lístku, který je nutno doručit soudu nejpozději den před schůzí věřitelů. Hlasování probíhá ve skupinách věřitelů, které jsou uvedeny v reorganizačním plánu, přičemž každý věřitel má toliko hlasů, kolik činí výše jeho pohledávek. Pro schválení reorganizačního plánu jednotlivou skupinou je potřeba, aby ve skupině pro schválení plánu hlasovali věřitelé, kteří mají alespoň polovinu jmenovité hodnoty všech pohledávek v dané skupině (zákon č. 182/2006 Sb.).
Pokud se jedná o věřitele, kteří patří do skupiny společníků dlužníka, je pro schválení plánu potřebný souhlas alespoň takového počtu společníků, kteří se podílejí na základním kapitálu alespoň z dvou třetin. V případě, že má věřitel více pohledávek, které patří do různých skupin věřitelů, hlasuje v každé skupině, ve které má pohledávku. Věřitelé, kteří nejsou reorganizačním plánem dotčeny, nehlasují o schválení reorganizačního plánu a automaticky se považují za skupinu, která plán přijala (zákon č. 182/2006 Sb.).
Pokud souhlasí všechny skupiny věřitelů s reorganizačním plánem, následuje schválení reorganizačního plánu insolvenčním soudem. Insolvenční soud kontroluje, zda je reorganizační plán v souladu s insolvenčním zákonem a zda je plánem sledován poctivý záměr dlužníka. Dále také zjišťuje, zda každý věřitel získá větší plnění v případě použití plánu než v rámci konkursu a také, zda byly nebo budou uhrazeny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené. Pokud jsou výše uvedené podmínky splněny, insolvenční soud reorganizační plán schválí. Insolvenční soud může plán schválit také v případě, že s plánem nesouhlasily všechny skupiny věřitelů, ale alespoň jedna ze skupin, kromě skupiny společníků a zároveň plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou věřitelů a nepovede k dalšímu úpadku dlužníka (zákon č. 182/2006 Sb.).
Reorganizační plán nabývá účinnosti dnem nabytí právní moci rozhodnutí o schválení insolvenčním soudem. Od účinnosti reorganizačního plánu je dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou. Účinností reorganizačního plánu zanikají věřitelům práva vůči dlužníkovi a věřitel může uplatnit pouze práva, která jsou uvedena v reorganizačním plánu (Advokátní kancelář JUDr. Josef Cupka, 2020).
Insolvenční správce v průběhu reorganizace informuje věřitelský výbor a insolvenční soud ohledně činnosti dlužníka s nakládáním s majetkovou podstatou, dále o doplnění případného majetku a závazků, a to pravidelně vždy nejméně jednou za 3 měsíce (zákon č. 182/2006 Sb.).
Dlužník informuje insolvenčního správce o plnění reorganizačního plánu, dále je povinen podávat zprávy o své činnosti (Sprinz et al., 2019).
2.1.8. Úloha znalce v reorganizaci
Při reorganizaci je nutné vyhotovit znalecký posudek, který vyhotovuje znalec. Znalec ocení majetkovou podstatu dlužníka a vypočítá výnosy, kterých je možné dosáhnout při řešení úpadku konkurzem nebo při reorganizaci. Znalecký posudek je velice důležitým dokumentem, který je nutný pro posouzení, zda je výhodnější řešit úpadek konkurzem nebo reorganizací (Pilátová et al., 2014).
Znalec je vybrán soudem, případně při předjednané reorganizaci dlužníkem. Schůze věřitelů hlasuje o zvolení znalce. Ke zvolení jsou potřeba alespoň dvě třetiny hlasů všech přítomných věřitelů, které se počítají podle výše pohledávek (zákon č. 182/2006 Sb.).
2.1.9. Zrušení reorganizačního plánu a reorganizace
Insolvenční soud zruší schválený reorganizační plán do 6 měsíců od účinnosti, pokud jsou některému z věřitelů poskytovány výhody, které by podle reorganizačního plánu a podle věřitelů neměl věřitel mít nebo v případě, kdy byl reorganizační plán schválen podvodným způsobem. Insolvenční soud může také plán zrušit do 3 let, pokud byl dlužník nebo statutární orgán či člen statutárního orgánu dlužníka odsouzen pro úmyslný trestný čin, pomocí kterého byl reorganizační plán schválen nebo nějaký z věřitelů neprávem poškozen. Pokud je reorganizace zrušena, insolvenční soud prohlásí na majetek dlužníka konkurs (Winterová et al., 2015).
Konkurs na majetek dlužníka je vyhlášen také v případě, kdy to navrhne dlužník, kterému byla povolena reorganizace na dlužníkův návrh. Dále v případě, kdy není ve stanovené lhůtě sestaven reorganizační plán nebo kdy nebyl plán schválen soudem. Pokud dlužník neplní své povinnosti podle reorganizačního plánu nebo lze předpokládat, že se nepodaří podstatnou část
reorganizačního plánu splnit nebo nebyly pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň po schválení reorganizačního plánu uhrazeny, ačkoli uhrazeny měly být, může insolvenční soud přeměnit reorganizaci v konkurs (Pilátová et al., 2014).
Při zrušení reorganizačního plánu mají všichni věřitelé stejná práva na uspokojení svých pohledávek jako měli před schválením reorganizačního plánu (zákon č. 182/2006 Sb.).
2.1.10. Splnění reorganizačního plánu
Pokud je reorganizační plán průběžně plněn, končí reorganizace splněním reorganizačního plánu. Po skončení reorganizace je rozhodnuto o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce (zákon č. 182/2006 Sb.). Na splnění reorganizačního plánu má dlužník maximálně 5 let (Pilátová et al., 2014).
2.1.11. Celkový průběh insolvenčního řízení s použitím reorganizace
Každé insolvenční řízení začíná návrhem. Po podání insolvenčního návrhu společně s přílohami zahájí insolvenční soud insolvenční řízení. Věřitelé dlužníka podávají přihlášky svých pohledávek. Insolvenční soud může za určitých okolností požadovat složení jistoty na náklady insolvenčního řízení. Následně insolvenční soud stanoví do funkce insolvenčního správce a vydá prohlášení o úpadku dlužníka. Dále se podá návrh na povolení reorganizace.
Insolvenční soud následně svolá schůzi věřitelů, na které insolvenční správce a dlužník předloží zprávu o činnosti a ustanoví se věřitelský výbor (Insolvenční rejstřík, 2020).
V průběhu řízení je podán návrh na jmenování znalce. Na přezkumném jednání se přezkoumávají přihlášené pohledávky a na další schůzi věřitelů se hlasuje o způsobu řešení úpadku a o zvolení znalce, jehož návrh na stanovení byl podán insolvenčnímu soudu. Pokud je reorganizace na schůzi věřitelů schválena, insolvenční soud rozhoduje o povolení reorganizace usnesením. Po zvolení znalce insolvenční soud vyzve znalce k vypracování znaleckého posudku (Insolvenční rejstřík, 2020).
Insolvenční správce podává v průběhu reorganizace zprávy o své činnosti a sepíše také soupis majetkové podstaty. Na další schůzi věřitelů se hlasuje o vypracovaném znaleckém posudku. Po schválení znaleckého posudku věřiteli vydá insolvenční soud usnesení, ve kterém znalecký posudek schválí nebo nechá vypracovat nový (Insolvenční rejstřík, 2020).
V dalším průběhu řízení je předložena zpráva o reorganizačním plánu a následně také reorganizační plán. Na další schůzi věřitelů se hlasuje o schválení reorganizačního plánu. Po
schválení plánu věřiteli schvaluje plán také insolvenční soud. Po schválení plánu soudem probíhá samostatné plnění reorganizačního plánu (Insolvenční rejstřík, 2020).
V průběhu řízení podává insolvenční správce zprávu o své činnosti a dlužník zprávy o plnění plánu věřitelům a insolvenčnímu správci. O splnění reorganizačního plánu podá insolvenční správce zprávu. Insolvenční soud vezme splnění plánu na vědomí vydáním usnesení. Následně insolvenční soud vydá usnesení o odměně insolvenčního správce, zprostí správce z funkce v daném řízení a ukončí řízení (Insolvenční rejstřík, 2020).
2.1.12. Závěr kapitoly reorganizace
Závěrem kapitoly lze pouze dodat, že reorganizace je velice složitý proces, který vyžaduje použití vhodného krizového managementu a také spolupráci všech subjektů, a to především spolupráci dlužníka s věřiteli a insolvenčním správcem. Případné neshody prodlužují délku trvání reorganizace a současně zvyšují náklady na reorganizaci. Při reorganizaci je důležitá činnost insolvenčního správce a také znalce, který ocení obchodní závod dlužníka a zhodnotí výnosnost reorganizace oproti konkursu. Insolvenční soud ovlivňuje délku reorganizace, jelikož stanovuje lhůty. Velmi silnou pozici mají zajištění věřitelé. Reorganizace jako způsob řešení úpadku je v České republice teprve ve svém vývoji a lze tak v budoucnu předpokládat úpravy reorganizace v insolvenčním zákoně.
2.2. Moratorium
2.2.1. Charakteristika moratoria
Moratorium je institut, který chrání dlužníka před vyhlášením úpadku. Dlužník se tedy v úpadku nachází nebo předpokládá, že mu úpadek hrozí. Jedná se však pouze o krátkodobé řešení, a proto se moratorium používá většinou u dlužníků, kteří jsou pouze v platební neschopnosti a nejsou předluženi. Pokud by dlužník byl předlužen, je pravděpodobné, že nelze jeho finanční situaci řešit pomocí moratoria, které dává dlužníkovi šanci, aby sám vyřešil svoji finanční situaci. Pokud je předlužen, je velmi nepravděpodobné, že by danou situaci zvládnul svépomocí a je nutné využít jeden ze způsobů řešení úpadku. Moratorium tedy z velké části využívají podnikatelé, kteří nejsou po určitou dobu schopni hradit své závazky, a to například z důvodu tzv. druhotné platební neschopnosti, dočasnému zastavení činnosti nebo špatnému propočtu cash-flow (Chalupecká et al., 2012).
Moratorium může také sloužit k nalezení investora, a to mimo insolvenční řízení nebo k revitalizaci podniku formou financování existujícího podniku (Bulletin-advokacie.cz, 2017).
Moratoria může využít pouze dlužník-podnikatel, tedy fyzická nebo právnická podnikající
osoba, kromě právnické osoby v likvidaci. U právnické osoby v likvidaci by moratorium nedávalo smysl, jelikož hlavním cílem moratoria je pokračování v podnikání dlužníka.
Právnická osoba v likvidaci však již podnikat nebude. Moratorium také nemohou využít finanční instituce (zákon č. 182/2006 Sb.).
Za dobu moratoria se může dlužník domluvit s věřiteli například na splátkovém kalendáři nebo úvěrovém financování a vyřešit tak svoji finanční situaci bez prohlášení úpadku.
Moratorium se většinou používá u menších podnikatelů, u kterých je šance na vyřešení finanční situace větší než u velkých podnikatelů. U velkých podnikatelů je situace mnohem komplikovanější a většinou se využívá reorganizace. Podnikatelé však mohou využít moratorium pro získání potřebného času na sestavení reorganizačního plánu a celkovou přípravu na reorganizaci (zákon č. 182/2006 Sb.).
2.2.2. Návrh na moratorium a jeho vyhlášení
Navrhnout moratorium může pouze dlužník, nikoli věřitel. Dlužník tak může učinit do 7 dnů od podání vlastního insolvenčního návrhu nebo do 15 dnů od doručení věřitelského insolvenčního návrhu soudem. Dlužník má však možnost podat návrh na moratorium bez podání insolvenčního návrhu. Rozlišujeme tak předinsolvenční moratorium a insolvenční moratorium. V případě předinsolvenčního moratoria insolvenční soud nezveřejňuje žádné informace v insolvenčním rejstříku do doby, než je o návrhu na moratorium rozhodnuto (zákon č. 182/2006 Sb.).
V případě lhůty pro podání návrhu na vyhlášení moratoria se jedná o lhůtu procesní.
U lhůty je tak rozhodující, kdy byl návrh odeslán, nikoli kdy insolvenční soud návrh převzal (Bulletin-advokacie.cz, 2017).
Návrh na moratorium obsahuje obecné náležitosti každého podání podle OSŘ (seznam majetku, závazků, zaměstnanců a podobně) a také odůvodnění vyhlášení. Dlužník je tak v návrhu povinen prokázat, že je účelné a smysluplné vyhlásit moratorium. V návrhu je tedy obsažen plán, ve kterém je popsáno, jak bude dlužník v období moratoria postupovat, aby napravil svoji finanční situaci. Dlužník je povinen k návrhu připojit také poslední účetní závěrku a zejména písemné prohlášení většiny věřitelů, že souhlasí s vyhlášením moratoria.
Většina se počítá podle výše hodnoty pohledávek věřitelů. Dlužník nemůže bez souhlasu většiny věřitelů moratorium vyhlásit, což je pochopitelné, jelikož věřitelé by měli zvážit, zda se dlužník vyhlášením moratoria nechce pouze vyhnout vyhlášení úpadku a oddálit své finanční problémy. Podpisy věřitelů na písemném prohlášení se úředně ověřují. Věřitelé mají navíc
v průběhu moratoria možnost podat návrh na zrušení moratoria, a to s pomocí většinového souhlasu věřitelů (zákon č. 182/2006 Sb.).
Pokud návrh na moratorium splňuje veškeré náležitosti, insolvenční soud vyhlásí moratorium, a to do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy návrh přijal.
Pokud byl však podán insolvenční návrh, nesmí být o něm rozhodnuto, tzv. nesmí být vyhlášen úpadek dlužníka, jinak moratorium nelze vyhlásit. Proti rozhodnutí soudu o vyhlášení moratoria se nelze odvolat a v případě odmítnutí vyhlásit moratorium, se může odvolat pouze navrhovatel moratoria, tedy dlužník. Návrh na vyhlášení moratoria insolvenční soud odmítne v případě, že obsahuje formální vady jako například chybějící přílohy, mezi které patří například poslední účetní závěrka nebo seznam závazků dlužníka (zákon č. 182/2006 Sb.).
Moratorium je účinné v době, kdy bylo zveřejněno rozhodnutí o vyhlášení v insolvenčním rejstříku. V návrhu je uvedena doba, po jakou má být moratorium účinné a za jak dlouho je dlužník schopen vyřešit svoji finanční situaci. Maximální délka moratoria jsou 3 měsíce. Po uplynutí doby lze moratorium prodloužit, a to na návrh dlužníka na prodloužení, který se podává insolvenčnímu soudu ještě před skončením moratoria. Návrh obsahuje také aktualizovaný seznam závazků dlužníka a souhlas většiny věřitelů jako u samotného podání návrhu na vyhlášení. Moratorium lze prodloužit maximálně o 30 dní, dlužník však může v návrhu uvést kratší lhůtu. Celková doba moratoria i s prodloužením činí maximálně 4 měsíce, přičemž většina podnikatelů, kteří využívají moratorium, se snaží využít veškerý dostupný čas a uvádí v návrhu maximální lhůty, což je pochopitelné, jelikož 4 měsíce není příliš dlouhá doba na vyřešení finanční situace dlužníka (zákon č. 182/2006 Sb.).
2.2.3. Průběh moratoria
Hlavním důvodem vyhlášení moratoria je zabránění vyhlášení úpadku dlužníka a zejména pokračování v podnikání, tedy zachování podniku dlužníka (Chalupecká et al., 2012).
Aby bylo možné zachovat podnik dlužníka, je potřeba zajistit, aby dlužník hradil určité závazky přednostně. Dlužník je tedy oprávněn platit přednostně závazky, které přímo souvisí se zachováním podnikání. Může však platit pouze závazky, které vznikly v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria nebo po vyhlášení, tedy v době trvání moratoria, ale pouze 30 dní zpětně. Zákon také striktně nařizuje, že smlouvy na dodávky energií a surovin a také ostatní dodávky zboží a služeb, které trvaly alespoň 3 měsíce před vyhlášením moratoria, nemůže protistrana po dobu trvání moratoria vypovědět nebo od nich odstoupit, pokud je dlužník v prodlení s placením, které vzniklo ještě před vyhlášením moratoria. Zákon tedy chce
jednoznačně chránit zachování podnikání dlužníka v době moratoria. Podmínka zákazu odstoupení od smlouvy však platí pouze v případě, že dlužník hradí alespoň závazky bezprostředně související se zachováním provozu. Vyhlášením moratoria nastávají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (zákon č. 182/2006 Sb.).
V době moratoria nelze započítat vzájemné pohledávky dlužníka a věřitele, aby se tak veškerá snaha soustředila na zachování podniku dlužníka, a tedy upřednostnění hlavních dodavatelů, kteří jsou pro zachování podniku nezbytní (zákon č. 182/2006 Sb.).
V průběhu moratoria lze přistoupit k insolvenčnímu řízení, ale přistoupení je účinné až skončením moratoria. Věřitelé tedy mohou v průběhu moratoria přihlásit své pohledávky a následně po ukončení moratoria nebude znova potřeba pohledávky přihlašovat a věřitelé budou automaticky součástí insolvenčního řízení (zákon č. 182/2006 Sb.).
Ve všech způsobech řešení úpadku vystupuje insolvenční správce. Moratorium však není klasický způsob řešení úpadku, má úpadku zabránit, avšak častokrát se dlužník již v samotném úpadku nachází, ale chce se pokusit svoji finanční situaci vyřešit sám. V případě moratoria může dlužník ušetřit mnohé náklady na samotného insolvenčního správce. Insolvenční správce však může být přítomen, a to na návrh dlužníka nebo věřitele, který nesouhlasil s prohlášením moratoria a výše pohledávky věřitele činí alespoň desetinu pohledávek věřitelů, které dlužník uvedl v seznamu závazků. Insolvenční soud může požadovat po navrhovateli zálohy na náklady předběžného správce. Předběžný správce provádí zejména kontrolní činnost a snaží se, aby dlužník plnil to, co si stanovil v návrhu na moratorium. Předběžný správce tak slouží zejména věřitelům, kteří nesouhlasili s moratoriem, aby dohlédl na činnost dlužníka. Insolvenční soud může požadovat zaplacení zálohy na náklady předběžného správce, a to maximálně do výše 50 000 Kč (zákon č. 182/2006 Sb.).
Dlužník v průběhu moratoria odpovídá věřitelům za škodu, kterou věřitelům způsobí, pokud neprokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po dlužníkovi vyžadovat. V případě právnické osoby ručí za škodu zejména členové statutárního orgánu dlužníka (Sprinz et al., 2019).
2.2.4. Ukončení moratoria
Moratorium je ukončeno na návrh většiny věřitelů, kteří jsou uvedeni v seznamu závazků dlužníka, a to podle výše pohledávek nebo také bez návrhu, pokud dlužník sledoval vyhlášením moratoria nepoctivý záměr, například chtěl upřednostnit jen určité věřitele a v samotném návrhu na vyhlášení moratoria uvedl nepravdivé informace. Insolvenční soud o návrhu na
ukončení moratoria rozhodne neprodleně. Většinou však moratorium končí uplynutím stanovené doby v návrhu dlužníka nebo po uplynutí maximální délky, tedy 3 měsíců, případně po dalších 30 dnech, pokud je moratorium následně ještě prodlouženo. Moratorium, které bylo vyhlášeno před samotným insolvenčním řízením, tzv. předinsolvenční moratorium, může být ukončeno samotným dlužníkem, a to v případě podání insolvenčního návrhu dlužníkem (zákon č. 182/2006 Sb.).
2.3. Mimořádné moratorium
2.3.1. Charakteristika mimořádného moratoria
Vyhlášení nouzového stavu spojeného s epidemií koronaviru SARS CoV-2 způsobilo, že někteří podnikatelé nejsou schopni přechodně hradit své závazky. Podnikatelům by tak hrozil úpadek a zahájení insolvenčního řízení, což by podnikatelům mohlo způsobit nemalé problémy.
Neschopnost přechodně hradit své závazky je typická pro moratorium, kdy se dlužník snaží vyřešit svoji platební neschopnost sám. Klasické moratorium by však nebylo schopno reagovat tak rychle, a to zejména kvůli získání souhlasu většiny věřitelů a také zpracování všech potřebných příloh k návrhu.
Proto byl vytvořen institut mimořádného moratoria, který nemá zmíněné nedostatky a reaguje mnohem pružněji než klasické moratorium. Mimořádné moratorium se z velké části podobá klasickému moratoriu, ale má však určité významné odchylky.
2.3.2. Návrh na vyhlášení mimořádného moratoria
Mimořádné moratorium se zahajuje na návrh dlužníka, který nebyl k 12. březnu 2020 v úpadku a je současně podnikatelem. Dlužník oproti klasickému moratoriu nepotřebuje souhlas věřitelů, který by mohl vyhlášení mimořádného moratoria velmi jednoduše zamezit. Dlužník však nemůže podat insolvenční návrh na prohlášení úpadku. Věřitel insolvenční návrh na dlužníka podat může a dlužníkovi následně běží 15denní lhůta od doručení insolvenčního návrhu věřitelem na podání návrhu na mimořádné moratorium. Pokud tak dlužník do dané lhůty neučiní, nelze mimořádné moratorium vyhlásit (zákon č. 182/2006 Sb.).
Návrh na mimořádné moratorium insolvenční soud nezkoumá podrobně ve smyslu dokazování, zda dlužník nebyl k 12. březnu 2020 v úpadku. Soudu pouze postačí prohlášení dlužníka, jelikož je nutné, aby mimořádné moratorium bylo vyhlášeno co nejrychleji, aby se zamezilo případným finančním ztrátám dlužníka. Návrh na mimořádné moratorium obsahuje počet dlužníkových zaměstnanců v pracovním poměru, výši obratu za poslední účetní období a také prohlášení dlužníka, že navrhuje mimořádné moratorium z důvodu mimořádných
opatření kvůli koronaviru SARS CoV-2. Dále obsahuje prohlášení dlužníka, že v průběhu dvou měsíců před 12. březnem 2020 ani poté nevyplácel mimořádné podíly na zisku účastníkům podniku, tedy zejména společníkům, akcionářům a dalším členům. Podmínka je velice důležitá, protože by podnikatelé mohli velice jednoduše zneužít institutu mimořádného moratoria a to tak, že by si například vyplatili veškeré možné finanční prostředky a následně by tak neměli na zaplacení svých závazků. Proto je také v insolvenčním zákoně napsáno, že je dlužník v době po podání návrhu na mimořádné moratorium povinen jednat tak, aby uspokojil své věřitele v co nejvyšší míře a upřednostnil jejich zájmy před svými (zákon č. 182/2006 Sb.).
Naopak pro urychlení vyhlášení moratoria návrh neobsahuje poslední účetní závěrku, seznam majetku a závazků. Další rozdíl oproti klasickému moratoriu je možnost započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, které nelze v klasickém moratoriu započíst (zákon č. 182/2006 Sb.).
Pokud návrh na mimořádné moratorium obsahuje předepsané náležitosti a nebylo-li zatím rozhodnuto o insolvenčním návrhu, insolvenční soud vyhlásí mimořádné moratorium zveřejněním v insolvenčním rejstříku (zákon č. 182/2006 Sb.).
2.3.3. Závazky a provoz podniku v průběhu mimořádného moratoria
Závazky, které bezprostředně souvisejí se zachováním provozu dlužníka je dlužník oprávněn stejně jako u mimořádného moratoria hradit přednostně. Smlouvy na dodávky energií a surovin a také další smlouvy na zboží a služby, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly alespoň 3 měsíce jsou upraveny stejně jako při klasickém moratoriu, ale s jednou malou změnou. Smlouvy nemůže protistrana vypovědět, a to ani v případě, že by dlužník nehradil ani závazky bezprostředně související se zachováním provozu. V klasickém moratoriu při porušení této podmínky bylo možné smlouvy vypovědět, ale mimořádné moratorium vypovězení smluv nedovoluje. Smlouvy lze vypovědět jen v případě, že se jedná o odepření nového čerpání úvěru z důvodu porušení podmínek pro čerpání, které nastaly ještě před vyhlášením moratoria. Rozdíl se může zdát jako nepatrný, ale je poměrně značný, jelikož pokud dlužník nehradí ani závazky, které souvisejí s provozem, tak je otázkou, zda je rozumné, aby dále vznikala povinnost dodavatelů nadále poskytovat dodávky energií, kterým stále dlužník ještě nezaplatil ani za předchozí dodávky. Zákonodárce však zřejmě vychází z logiky, že se dlužník opravdu nachází v dočasné platební neschopnosti a pokud by dlužník neměl hlavní dodavatele, přestal by vyrábět nebo dodávat služby a šance, že by sám vyřešil svou finanční situaci, by se snížila.
Proto je adekvátní zachovat co nejvíce provoz dlužníka, jelikož dlužník již v normálním stavu, tedy v situaci, kdy nebyl mimořádný stav, prokázal, že je provozuschopný a tím pádem riziko,
že by dále nebyl schopen svoji finanční situaci vyřešit, je poměrně malé. Dalším důležitým důvodem může být také to, že pokud by přestal dlužník vyrábět, mohlo by to mít vliv na jeho vlastní odběratele, kterým by tak přestal dodávat, a tudíž by následně v ekonomice přestalo produkovat velké množství podnikatelů a následky by byly katastrofální. Dalo by se tak říci, že silnější podniky v době koronaviru přechodně dotují a podporují slabší podniky, které nejsou schopné platit za své dodávky a jsou nuceni strpět pozdější zaplacení (zákon č. 182/2006 Sb.).
V průběhu mimořádného moratoria může dlužník využít také dotace podnikatelům, které souvisejí s onemocněním COVID-19. Během mimořádného moratoria však lze na dlužníka podat žalobu a pokračovat v soudních řízeních (Havel & Partners, 2020).
2.3.4. Délka a ukončení mimořádného moratoria
Mimořádné moratorium trvá 3 měsíce a lze prodloužit o další 3 měsíce, a to na návrh dlužníka, který obsahuje také seznam dlužníkových závazků a písemný souhlas většiny věřitelů (zákon č. 182/2006 Sb.).
Po skončení mimořádného moratoria jsou veškeré informace související s mimořádným moratoriem dlužníka znepřístupněny v insolvenčním rejstříku, aby nebyla poškozena pověst dlužníka (zákon č. 182/2006 Sb.).
Mimořádné moratorium je totožné v určitých částech s klasickým moratoriem, a to v oblasti rozhodnutí o návrhu na moratorium, vyhlášení moratoria, účinnosti moratoria, účinků moratoria, nakládání s majetkovou podstatou po dobu trvání moratoria, zániku moratoria a také v § 126, odst. 1, 3, 4 IZ (zákon č. 182/2006 Sb.). V příloze č. 1 této diplomové práce jsou v tabulce uvedeny společné a rozdílné podmínky klasického a mimořádného moratoria.
2.4. Typy věřitelů v insolvenčním řízení
Zajištěný věřitel
Zajištěným věřitelem je věřitel, který má pohledávku zajištěnou majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Insolvenční zákon uznává jako zajištění pouze zástavní a zadržovací právo, omezení převodu nemovitosti, zajišťovací převod práva, postoupení pohledávky k zajištění nebo podobné právo podle zahraniční právní úpravy (zákon č. 182/2006 Sb.).
Zajištěný věřitel přihlašuje pohledávku podáním přihlášky pohledávky na předepsaném formuláři, kde uvede také způsob zajištění pohledávky společně s listinami, které zajištění dokazují (zákon č. 182/2006 Sb.).
Zajištěný věřitel se uspokojuje ze zpeněžení předmětu zajištění, kterým může být věc, právo pohledávky, případně jiný majetek. Pokud je více zajištěných věřitelů, kteří mají pohledávku zajištěnou shodným předmětem zajištění, uspokojí se prvně věřitel, kterému vzniklo zajištění nejdříve a dále se postupuje podle pořadí vzniku zajištění. Pokud se zpeněží předmět zajištění a na další zajištěné věřitele, kteří měli pohledávku zajištěnou tímto předmětem zajištění, nezůstane žádná hodnota na vyplacení, považuje se jejich pohledávka za pohledávku nezajištěnou. Stejná situace nastává v případě, kdy hodnota zajištění nedosahuje plné výše hodnoty pohledávky, a tudíž bude zajištěnému věřiteli vyplacena pouze část pohledávky ze zpeněžení a zbylý rozdíl bude považován jako pohledávka nezajištěná (zákon č. 182/2006 Sb.).
Nezajištěný věřitel
Nezajištěný věřitel neboli také věřitel nepřednostních pohledávek, uplatňuje pohledávku také jako zajištěný věřitel prostřednictvím podáním přihlášky pohledávky. Insolvenční zákon nezajištěnou pohledávku přímo nedefinuje, a tudíž jako nezajištěná pohledávka se bude považovat pohledávka, která nepatří ani do jedné skupiny pohledávek, které definuje insolvenční zákon. Na rozdíl od zajištěného věřitele nemá nezajištěný věřitel pohledávku zajištěnou a uspokojuje se tedy poměrně. Nezajištěná pohledávka vznikla před rozhodnutím o úpadku. (Maršíková, 2017)
Věřitel pohledávek za majetkovou podstatou
Věřitel pohledávky za majetkovou podstatnou nepřihlašuje pohledávku prostřednictvím přihlášky pohledávky, ale uplatní pohledávku přímo u insolvenčního správce nebo dlužníka, tedy u osoby s dispozičními právy k majetkové podstatě. Pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují kdykoli po rozhodnutí o úpadku a jsou jednotlivě definovány insolvenčním zákonem.
Pokud pohledávka vznikla po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, patří zde pohledávky věřitelů z úvěrového financování, hotové výdaje a odměna předběžného správce, nutné výdaje a odměna likvidátora dlužníka, který poskytl součinnost insolvenčnímu správci, nutné výdaje a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru, náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, pokud byla zaplacena jinou osobou než dlužníkem a také pohledávky věřitelů, které vznikly v průběhu moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb.).
Mezi pohledávky za majetkovou podstatou patří také pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku. Patří zde například hotové výdaje a odměna insolvenčního správce a znalce, nutné výdaje a odměna likvidátora, náklady na správu a udržování majetkové podstaty, hotové výdaje osob, které insolvenčnímu správci poskytly součinnost. Dále zde patří nezaplacené daně, poplatky, pojistné na sociální a veřejné zdravotní pojištění a případně také specifické pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených s osobou s dispozičními právy podle § 168 odst. f, g a také úroky podle § 171 odst. 4 IZ, případně další pohledávky, pokud tak stanoví insolvenční zákon (zákon č. 182/2006 Sb.).
Věřitel pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou
Pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou má některé společné vlastnosti jako pohledávka za majetkovou podstatou. Uplatňuje se také přímo u osoby s dispozičními právy k majetkové podstatě a uspokojuje se kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Již však neobsahuje podmínku vzniku pohledávky po zahájení insolvenčního řízení nebo vzniku až po rozhodnutí o úpadku, ale je definována insolvenčním zákonem, a to konkrétním výčtem pohledávek, které zde patří.
Mezi pohledávky patří například pohledávky zaměstnanců dlužníka, které vznikly z pracovněprávních vztahů, náhrady škody způsobené na zdraví, výživné stanovené ze zákona, pohledávky Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům, pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem. Pokud nastane situace, že bylo dlužníkovi zrušeno moratorium a zároveň bylo insolvenční řízení následně zahájeno do 1 roku od zrušení moratoria, považují se za pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou také pohledávky věřitelů ze smluv na dodávky energií a surovin vzniklé v průběhu moratoria (zákon č. 182/2006 Sb.).
Věřitel podřízených pohledávek
Pohledávky věřitelů podřízených pohledávek se uspokojují až po uspokojení všech ostatních pohledávek (kromě pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují). Podřízené pohledávky se přihlašují přihláškou a v případě, že se jedná o pohledávky společníků nebo členů dlužníka, oznamují se pouze insolvenčnímu správci (zákon č. 182/2006 Sb.).
Patří zde například úroky, úroky z prodlení a poplatky z prodlení a za určitých podmínek také smluvní pokuta, a to u všech ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku vzniku pohledávky. Pohledávky, které patří do této skupiny se uspokojují v rámci skupiny poměrně, případně podle podřízenosti, kdy určité podřízené
pohledávky mohou mít přednost před ostatními podřízenými pohledávkami. K podřízeným pohledávkám patří také pohledávky společníků, případně členů dlužníka, a to z účasti ve společnosti. Tyto pohledávky se vždy uspokojují jako poslední, tedy až po uhrazení všech ostatních podřízených pohledávek a je tudíž poměrně nízká pravděpodobnost, že budou uspokojeny (zákon č. 182/2006 Sb.).
Věřitel pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují
V insolvenčním řízení jsou také pohledávky, které nelze uspokojit. Patří zde úroky, úroky z prodlení a poplatky z prodlení z pohledávek věřitelů, které přirostly nebo byly splatné až po rozhodnutí o úpadku. Dále také některé mimosmluvní sankce a pohledávky věřitelů z darovacích smluv. Patří zde také smluvní pokuty, pokud právo na uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku nebo také samotné náklady účastníků řízení, tedy například věřitelů, které vznikly z jejich účasti (zákon č. 182/2006 Sb.).
Věřitelé podmíněných pohledávek
V insolvenčním řízení mohou věřitelé také přihlásit pohledávky podmíněné, které se budou uspokojovat až v případě, kdy bude splněna určitá podmínka. Zejména se jedná o situaci ručitele dlužníka, který ručí věřiteli za uhrazení pohledávky. Pokud věřitel přihlásí do insolvenčního řízení pohledávku, kterou následně bude povinen zaplatit ručitel dlužníka a ručitel dlužníka pohledávku zaplatí, vzniká následně ručiteli právo vymáhat zaplacenou částku po dlužníkovi (Justice.cz, 2021).
2.5. Věřitelské orgány
V insolvenčním řízení jsou tvořeny věřitelské orgány, které hájí zájmy všech věřitelů, kteří se účastní insolvenčního řízení. Je tedy důležité, aby ve věřitelských orgánech byli věřitelé, kteří se budou aktivně podílet na tom, aby práva věřitelů byla dodržována a insolvenční řízení směřovalo k co nejvyššímu uspokojení pohledávek. Mezi věřitelské orgány patří schůze věřitelů, věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů (Winterová et al., 2015).
Schůze věřitelů
Schůze věřitelů je věřitelský orgán, který má ze všech věřitelských orgánů největší pravomoc.
Volí a odvolává členy věřitelského výboru, případně náhradníky a volí také zástupce věřitelů.
Může také odvolat prozatímní věřitelský výbor. Schůze věřitelů má opravdu silné postavení, jelikož má pravomoc na sebe převést veškerá práva, která mohou vykonávat ostatní věřitelské orgány, tedy věřitelský výbor, prozatímní věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů. K úkonu však potřebuje udělit souhlas většina tvořená alespoň dvěma třetinami hlasů přítomných
věřitelů počítána podle výše pohledávky. Schůze věřitelů má právo vykonávat funkci věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů také v případě, že žádný věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů nebyl ustanoven (zákon č. 182/2006 Sb.).
Každý přihlášený věřitel se může účastnit schůze věřitelů. Schůze věřitelů je řízena insolvenčním soudem. Insolvenční soud také schůzi věřitelů svolává, a to buď z vlastních důvodů, dále pokud to navrhne insolvenční správce nebo věřitelský výbor. V rámci oddlužení může schůzi věřitelů insolvenční soud svolat také v případě, kdy přijal návrh nadpoloviční většiny všech věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše v Kč tvoří alespoň více než polovinu všech přihlášených pohledávek. V ostatních typech řešení úpadku dlužníka, tedy kromě oddlužení, je možné svolat schůzi věřitelů v případě, kdy to navrhli alespoň dva věřitelé, kteří mají pohledávky počítané podle výše v Kč alespoň z jedné desetiny všech přihlášených pohledávek. Insolvenční soud následně do 30 dní od návrhu na svolání schůzi svolá, případně pokud bylo navrhnuté jiné datum na svolání schůze věřitelů, svolá insolvenční soud schůzi věřitelů na navrhnuté datum (zákon č. 182/2006 Sb.).
Schůze věřitelů se mohou účastnit přihlášení věřitelé, insolvenční správce, dlužník a také státní zastupitelství, případně také odborová organizace dlužníka. Na schůzi věřitelů mají věřitelé právo projednat pouze to, co si předem domluvili. Pokud se účastní schůze věřitelů všichni věřitelé, lze projednat i další záležitosti, na kterých se domluví na samotné schůzi věřitelů (Winterová et al., 2015).
Mimo u způsobu řešení úpadku oddlužením, se na první schůzi věřitelů vždy volí věřitelský výbor a případně také změna insolvenčního správce. Dále je řešena zpráva o dosavadní činnosti insolvenčního správce, pokud se schůze koná po přezkumném jednání. Pokud byl ustanoven do funkce prozatímní věřitelský výbor, probírá se také zpráva prozatímního věřitelského výboru o dosavadní činnosti. Důležitým bodem první schůze věřitelů je také volba způsobu řešení úpadku dlužníka (zákon č. 182/2006 Sb.).
Na schůzi věřitelů se hlasuje prostřednictvím hlasů. Každý věřitelů má na každou 1 Kč své pohledávky jeden hlas. Aby se mohla schůze věřitelů usnést na rozhodnutí, potřebuje k usnesení alespoň prostou většinu hlasů přítomných (případně zastoupených) věřitelů. Právo hlasovat přísluší každému věřiteli, který se účastní schůze věřitelů. Hlasovat lze také prostřednictvím hlasovacího lístku. Věřitel se tak nemusí přímo účastnit schůze věřitelů, ale pouze za podmínky, že hlasovací lístek splňuje veškeré náležitosti a je současně podán insolvenčnímu soudu nejpozději den před konáním schůze věřitelů (zákon č. 182/2006 Sb.).
