VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA EKONOMICKÁ FAKULTA
KATEDRA ÚČETNICTVÍ A DANÍ
Aplikace institutu oddlužení podle české právní úpravy ve vybraných případech Application of Institute of Debt Relief according to Czech Legal Framework in Selected
Cases
Student: Bc. Michaela Schenková
Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Dagmar Bařinová, Ph.D.
Ostrava 2021
Prohlašuji, že jsem celou diplomovou práci, včetně všech příloh, vypracovala samostatně.
V Ostravě dne 23. 4. 2021 Bc. Michaela Schenková
Obsah
1 Úvod ... 5
2 Vymezení základních pojmů insolvenčního zákona ... 8
2.1 Insolvenční zákon ... 8
2.2 Insolvenční rejstřík ... 9
2.3 Insolvenční řízení ... 9
2.4 Subjekty insolvenčního řízení ... 10
2.4.1 Insolvenční soud ... 10
2.4.2 Insolvenční správce ... 10
2.4.3 Věřitelé ... 11
2.4.4 Dlužník ... 12
2.5 Insolvenční návrh ... 12
2.5.1 Podání insolvenčního návrhu v době koronaviru ... 13
2.6 Oznámení o zahájení insolvenčního řízení a jeho účinky ... 14
2.7 Úpadek ... 15
2.8 Moratorium ... 15
2.8.1 Mimořádné moratorium ... 16
3 Charakteristika procesu oddlužení a jeho aplikace na vybraných případech ... 18
3.1 Návrh na povolení oddlužení ... 19
3.2 Uplatňování pohledávek ... 20
3.2.1 Přednostní pohledávky výživného ... 20
3.3 Způsoby oddlužení ... 22
3.4 Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ... 22
3.4.1 Majetková podstata ... 23
3.5 Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty 23 3.5.1 Nezabavitelná částka ... 25
3.5.2 Životní a existenční minimum ... 25
3.5.3 Normativní náklady na bydlení ... 26
3.5.4 Institut chráněného obydlí ... 27
3.6 Kompenzační bonus pro osoby v insolvenci ... 31
3.7 Osvobození dlužníka od dluhů ... 31
3.7.1 Zvláštní opatření ve vztahu k podmínkám osvobození dlužníka od placení pohledávek ... 32
3.8 Proces oddlužení ve vybraných případech ... 32
3.8.1 Dlužník č. 1 ... 32
3.8.2 Dlužník č. 2 ... 33
3.8.3 Dlužník č. 3 ... 34
3.8.4 Dlužník č. 4 ... 34
3.8.5 Dlužník č. 5 ... 34
3.8.6 Dlužník č. 6 ... 35
3.8.7 Dlužník č. 7 ... 35
4 Analýza a vyhodnocení vybraných případů oddlužení ... 37
4.1 Posouzení dlužníkova obydlí ... 37
4.1.1 Zajištěnost majetku ... 40
4.2 Výpočet hodnoty chráněného obydlí ... 40
4.2.1 Statistická hodnota obydlí ... 40
4.2.2 Koeficient růstu cen ... 43
4.2.3 Částka na zajištění obydlí a koeficient zohledňovaných osob ... 44
4.2.4 Hodnota chráněného obydlí ... 45
4.3 Vyhodnocení jednotlivých případů dlužníků ... 47
4.4 Shrnutí vlastních poznatků k praktické části práce ... 51
5 Závěr ... 54
Seznam použité literatury ... 57
Seznam zkratek ... 60 Prohlášení o využití výsledků diplomové práce
Seznam obrázků a tabulek Seznam příloh
Přílohy
1 Úvod
Diplomová práce se zabývá řešením úpadku prostřednictvím oddlužení dle insolvenčního zákona a souvisejících právních předpisů. Riziko úpadku nebo hrozícího úpadku každého subjektu má v současnosti stoupající tendenci. Zadlužených českých domácností vůči bankám i ostatním finančním subjektům neustále přibývá. Podle statistik zveřejněných Českou národní bankou je zaznamenáno největší zvýšení celkové zadluženosti domácností v souvislosti s úvěry na bydlení. Za poslední 1 rok je evidován nárůst celkové zadluženosti v oblasti úvěrů na bydlení okolo 8,5 %. Touha po vlastním bydlení je v České republice velmi vysoká. Investice do bydlení je dlouhodobá a do určité míry jistá investice, jejímž prostřednictvím si jsou jednotlivci nebo celé rodiny schopni zajistit bytovou potřebu do konce života.
Velkým trendem současnosti se stávají drobné půjčky. Problémem je, že jedna drobná půjčka vede mnohdy k další. Součástí drobných úvěrů jsou vysoké úrokové sazby a poplatky uvedené ve smlouvě, která bývá většinou nesrozumitelná. Tlak a vliv médií je natolik silný, že je z života v dluhu pomalu ale jistě zvyk. Komunikační média nabízí celou škálu půjček. Úvěrové instituce, ať už bankovní nebo nebankovní, se předhání ve výhodnosti nabízených úroků a úvěrových podmínek. Domácnosti si často půjčují peníze pouze z důvodu, aby se svým materiálním vybavením vyrovnaly současným životním standardům a zajistily si tak někdy až nepřiměřeně nadstandartní komfort žití.
Věci, které byly původně vymožeností a vlastnil je málokdo, již patří mezi naprosto běžnou součást vybavení téměř každého člověka nebo jeho obydlí, a to bez ohledu na jeho příjmové poměry. Dostupnost úvěrů je poměrně vysoká, stejně jako pravděpodobnost, že půjčující si klient ztratí kontrolu nad svými dluhy. Závazky se začnou postupně navyšovat o úroky z prodlení. Odtud už je cesta do dluhové spirály krátká a dostává se z ní velice těžko.
Český právní systém umožňuje od roku 2008 řešit dluhy absolvováním osobního bankrotu. Záměrem insolvence je v co nejkratší době uhradit co nejvíce dluhů. Institut oddlužení definuje jasná pravidla nejen pro dlužníky, ale i pro věřitele. Zákonem stanovené podmínky musí dlužník náležitě plnit, aby mu mohla být soudem poskytnuta ochrana a následně bylo možné rozhodnout o případném prominutí jeho zbylých dluhů.
Institut oddlužení prochází neustálým vývojem a změnami. Tak jako všechny ostatní oblasti, bylo i oddlužení ovlivněno mimořádnými opatřeními zavedenými v souvislosti s nemocí COVID-19. Problematika oddlužení je hlavním tématem této diplomové práce.
Oddlužení dává dlužníkovi šanci na nový začátek. Předpokladem úspěšného splnění oddlužení je dodržení zákonem stanovených podmínek a povinností. Podstatnou výhodou z pohledu dlužníka je ochrana jeho majetku před exekucí za dluhy vzniklými před vyhlášením insolvence. Vstup dlužníka do procesu oddlužení nepředstavuje absolutní ochranu jeho majetku před zpeněžením, ale existují určité výjimky, které je možné aplikovat. Pokud dlužník bydlí ve vlastním nezajištěném obydlí, nebo je jeho spoluvlastníkem, může být majetek před zpeněžením chráněn. Rozhodujícím faktorem je zvolený způsob oddlužení a zda je obydlí předmětem zajištění. Zatímco v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dojde ke zpeněžení obydlí téměř vždy, v oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dojde ke zpeněžení obydlí, které dlužníku slouží k uspokojení bytové potřeby, pouze v případech, kdy jeho hodnota zjištěná znaleckým posudkem přesáhne hodnotu chráněného obydlí.
Cílem této diplomové práce je teoreticky vymezit základní pojmy insolvenčního zákona se zaměřením na problematiku oddlužení a analyzovat praktickou aplikaci institutu chráněného obydlí v rámci procesu oddlužení u vybraného vzorku dlužníků podle současné právní úpravy insolvenčního zákona s ohledem na legislativní změny zavedené v rámci mimořádných opatření v souvislosti s epidemií koronaviru.
Práce je tvořena teoretickou a praktickou částí. Teoretická část je rozdělena na dvě části.
Každá část tvoří samostatnou kapitolu. První teoretická část se zabývá obecnou charakteristikou vybraných pojmů insolvenčního zákona, na kterou navazuje druhá teoretická část vymezující hlavní problematiku této diplomové práce, kterou je oddlužení.
Stěžejním právním předpisem teoretické části je zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
Praktická část práce je tvořena analýzou zaměřenou na dlužníky, u kterých byla posuzována chráněnost jejich obydlí v návaznosti na nově zavedený institut chráněného obydlí. Výstupem analýzy je vyhodnocení výpočtu hodnoty chráněného obydlí jednotlivých dlužníků, zhodnocení účinnosti tohoto institutu v praxi, shrnutí jeho výhod, nevýhod a faktorů ovlivňujících posuzování chráněnosti daného obydlí.
Pro zpracování diplomové práce jsou využity metody popisu, dedukce, deskripce, komparace a analýzy. K dosažení cílů diplomové práce budou provedeny výpočty, využita odborná literatura a publikace zaměřené na problematiku insolvence, převážně novelizované znění insolvenčního zákona. Druhá a třetí kapitola jsou teoretického rázu a
k jejich vypracování jsou použity metody popisu a deskripce. K získaní potřebných výstupů a pro zpracování praktické části práce jsou použity metody analýzy, komparace a dedukce.
2 Vymezení základních pojmů insolvenčního zákona
Tato kapitola obsahuje charakteristiku vybraných pojmů insolvenčního zákona a tvoří základní teoretický rámec informací souvisejících s problematikou oddlužení, na kterou je primárně zaměřena následujících kapitola. Nejprve bude popsán nejaktuálnější vývoj insolvenčního zákona s ohledem na související právní úpravu. Následně bude definováno insolvenční řízení a s ním související pojmy, včetně úpadku dlužníka.
2.1 Insolvenční zákon
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) nabyl účinnosti 1.
ledna roku 2008. Zákon upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů, oddlužení dlužníka a má za úkol chránit práva a povinnosti dlužníků i věřitelů. V průběhu roku 2019 byl IZ několikrát novelizován a jeho nejrozsáhlejší novela nabyla účinnosti 1. června 2019. Cílem novely bylo zejména zjednodušení podmínek oddlužení. Nové podmínky pro oddlužení mají zajistit jeho lepší dosažitelnost, což značně zvýhodňuje postavení dlužníků.
V roce 2019 vstoupila v platnost vyhláška č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce, kde je řešeno, jakým způsobem má insolvenční správce vykonávat dohled nad dlužníkem, a nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení.
K datu 1. října 2019 došlo k další novelizaci IZ, zejména v oblasti odměn insolvenčních správců a koncepčních změn oddlužení.
V důsledku událostí roku 2020 následovala 24. dubna 2020 další novelizace IZ prostřednictvím zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu. Jedná se převážně o legislativní změny přechodného charakteru. Zásadní trvalou změnou je možnost oddlužení fyzických osob i při existenci dluhů z podnikání.
2.2 Insolvenční rejstřík
Insolvenční rejstřík slouží jako informační systém veřejné správy České republiky.
Rejstřík je dostupný prostřednictvím webových stránek www.isir.justice.cz a za jeho správu zodpovídá Ministerstvo spravedlnosti. Pro veřejnost jsou zde zdarma dostupné vybrané informace o dlužnících, insolvenčních správcích a insolvenčních řízeních zahájených po 1. lednu 2008. Kdokoliv má právo činit výpisy a kopie z rejstříku, nebo žádat o úředně ověřený výstup z insolvenčního rejstříku, a tím získat informace, které nemusí být vždy volně zpřístupněny veřejnosti. Mezi základní funkce insolvenčního rejstříku patří evidenční, registrační, informační a doručovací funkce. (Sprinz a kol., 2019)
Dlužníka je možné vyhledat prostřednictvím základních informací jako jsou např. jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, u právnické osoby je to podle obchodního jména, sídla a identifikačního čísla. Pro jednotlivé dlužníky, ať už se jedná o osoby fyzické nebo právnické, je vytvořen spis, který obsahuje veškeré důležité úkony, dokumenty a informace související s průběhem insolvenčního řízení. Každý spis je rozdělen do několika oddílů. Oddíl A zahrnuje dokumenty v časovém horizontu od zahájení insolvenčního řízení do prohlášení o úpadku. Dokumentace k řízení po úpadku jsou zařazeny do oddílu B. Incidenční spory vzniklé v insolvenčním řízení jsou evidované v oddílu C a ostatní dokumenty lze nalézt v oddílu D. Přihlášené pohledávky věřitelů mají také svůj speciální oddíl, označený jako oddíl P. (Maršíková, 2017) Po uplynutí 5 let od skončení insolvenčního řízení je dlužník z rejstříku vymazán a informace o něm jsou znepřístupněny, není-li dáno zákonem jinak. (§ 425 IZ)
2.3 Insolvenční řízení
Insolvenční řízení je zvláštním druhem občanského soudního řízení, které probíhá před insolvenčním soudem a má prvky nalézacího a vykonávacího řízení. Předmětem insolvenčního řízení je úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka a způsob jeho řešení.
(Hásová, Moravec, 2018) Věřitel má v insolvenčním řízení možnost domoci se splacení svých pohledávek vůči dlužníku. Pro dlužníka představuje insolvenční řízení nástroj, jehož prostřednictvím se může dostat z dluhové spirály. Podle § 97 odst. 1 je insolvenční řízení zahájeno dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Insolvenční řízení musí být vedeno objektivně, aby nebyl poškozen žádný z účastníků daného řízení.
V oblasti insolvenčního řízení a oddlužení rozhoduje jako soud prvního stupně krajský
soud podle místní příslušnosti. Podle § 7b je pro insolvenční řízení příslušný soud, v jehož obvodu se nachází obecný soud dlužníka. (IZ)
2.4 Subjekty insolvenčního řízení
Insolvenčního řízení se může účastnit celá řada subjektů. Jedná se zejména o subjekty, kterými jsou insolvenční soud, dlužník, věřitel, insolvenční správce, státní zastupitelství, případně likvidátor dlužníka. (§ 9 IZ) Hlavními účastníky insolvenčního řízení při řešení úpadku formou oddlužení jsou dlužník a věřitelé uplatňující svá práva v tomto řízení, insolvenční soud a insolvenční správce. Nepřihlášení věřitelé se mohou stát účastníky insolvenčního řízení jen po dobu stanovenou insolvenčním soudem, jinak není vedlejší účastenství přípustné. (§ 15 IZ)
2.4.1 Insolvenční soud
Insolvenční soud je krajským soudem, v jehož obvodu se nachází i obecný soud dlužníka.
Insolvenční řízení probíhá před insolvenčním soudem, jakožto soudem rozhodujícím také o opravném prostředku. (§ 7a IZ) Mezi základní činnosti insolvenčního soudu patří dohlédací činnost a vydávání rozhodnutí. Jeho dohled je směřován na postupy a činnosti ostatních procesních subjektů, a rozhoduje o záležitostech s nimi souvisejících.
Incidenční spory a insolvenční řízení řídí a rozhoduje v prvním stupni jediný soudce.
Účast vyššího soudního úředníka v insolvenčním řízení upravuje zákon určený pro vyšší soudní úředníky a vyšší úředníky státního zastupitelství. (§ 10 až 12 IZ)
2.4.2 Insolvenční správce
Insolvenční správce patří mezi procesní subjekty insolvenčního řízení. Jeho ustanovením je pověřen insolvenční soud. Insolvenční správce je vybrán ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti. Pokud není možné insolvenčního správce vybrat ze seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti, může jím insolvenční soud ustanovit za určitých podmínek jinou fyzickou osobu. Soudem vybraná fyzická osoba musí splňovat veškeré zákonem stanovené podmínky, včetně těch kvalifikačních, a souhlasit s jejím ustanovením a zápisem do seznamu insolvenčních správců. (§ 21 až 22 IZ) „Insolvenční správce vykonává procesní práva a plní procesní povinnosti, které mu stanoví IZ. Ze své činnosti je odpovědný insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru.
Dohled nad jeho činností vykonává Ministerstvo spravedlnosti.“ (Sprinz a kol., 2019, s. 39)
2.4.3 Věřitelé
Věřitelem může být fyzická či právnická osoba, která uplatňuje svá práva vůči dlužníkovi.
Jedná se o subjekty oprávněné přihlásit své pohledávky do insolvenčního řízení. Subjekty mohou vykonávat svůj vliv na průběh řízení prostřednictvím věřitelských orgánů, kterými jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor, nebo zástupce věřitelů. (Hásová, Moravec, 2013) Věřitele lze kategorizovat na zajištěné a nezajištěné. Zajištěným věřitelem je dle § 2 písm.
g) ten, kdo má svou pohledávku zajištěnou majetkem náležícím do majetkové podstaty.
Jako zajištění může sloužit zástavní právo, zadržovací právo, omezení převodu nemovitosti, zajišťovací převod práva, postoupení pohledávky k zajištění nebo jiné obdobné právo podle zahraniční právní ústavy. Věřitel zajištěný má v insolvenčním řízení výhodnější postavení než věřitel nezajištěný. Zajištěné pohledávky jsou uspokojovány přednostně z výtěžku z prodeje majetku, který sloužil jako zajišťovací prostředek jejich pohledávky. Nezajištění věřitelé mohou své pohledávky uplatnit přihláškou. Jedná se o pohledávky bez zajišťovacího prostředku, jejichž pravděpodobnost uspokojení je velmi nízká. Nezajištění věřitelé jsou uspokojováni poměrně podle zvoleného postupu řešení úpadku dlužníka. (IZ)
Schůze věřitelů
Schůze věřitelů je shromáždění všech přihlášených věřitelů. Účast věřitelů není povinná, ale je v jejich zájmu se schůze účastnit. Věřitelé mají možnost uplatnit svá práva spojená s přihláškou pohledávky. Schůze věřitelů volí a odvolává věřitelský výbor, rozhoduje o počtu jeho členů a volí zástupce věřitelů. Pokud není ustanoven věřitelský výbor, vykonává jeho působnost schůze věřitelů. Do její působnosti může spadat cokoliv z působnosti věřitelských orgánů. (Hásová, Moravec, 2013) Dle § 49 IZ se k platnosti usnesení schůze věřitelů vyžaduje prostá většina hlasů.
Věřitelský výbor
Věřitelský výbor je ustanoven schůzí věřitelů a svolán insolvenčním soudem, nebo se schází z vlastní iniciativy. Členem může být pouze přihlášený věřitel a jeho volbu provádí zajištění i nezajištění věřitelé, kteří volí nejméně polovinu členů. (Maršíková, 2017) Svou činnost vykonává jako sbor a volí si předsedu, který svolává a řídí schůze. Usnášení věřitelského výboru je možné v přítomnosti nadpoloviční většiny členů a rozhoduje se většinou hlasů. Mezi základní činnosti věřitelského výboru patří chránit společný zájem věřitelů, přispívat k naplnění účelu insolvenčního řízení, dohlížet na činnost
insolvenčního správce a podporovat ho, nahlížet do dlužníkova účetnictví, plnit úkoly dané zákonem, podávat návrhy, schvalovat výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů na správu majetkové podstaty, udělovat osobám s dispozičním oprávněním souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování. (§ 58 IZ) 2.4.4 Dlužník
Dlužník je procesní subjekt, který splňuje podmínky úpadku nebo hrozícího úpadku, a má povinnost k plněním vůči svým věřitelům. Dlužník může být podnikatelským i nepodnikatelským subjektem. Subjekt, který není podnikatelem, je považován za spotřebitele. Musí se jednat o osobu s právní subjektivitou, aby bylo možné vést insolvenční řízení. (Hásová, Moravec, 2013)
2.5 Insolvenční návrh
Insolvenční návrh může na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení podat nejen dlužník, ale i věřitel. Obsahové náležitosti jsou pro jednotlivé subjekty specifické. Problematika obsahových náležitostí je vymezena v § 103 IZ. Insolvenční návrh musí obsahovat především insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka. Fyzická osoba se označuje jménem, příjmením, bydlištěm (sídlem) a v případě, že se jedná o podnikatele, také identifikačním číslem. Právnická osoba je označena obchodním jménem, sídlem a identifikačním číslem. Navrhovatelem může být také stát zastoupen příslušnou organizační složkou státu. K insolvenčnímu návrhu je potřeba vyhotovit několik stejnopisů. Insolvenční návrh věřitele s úředně ověřeným podpisem navrhovatele a jeden stejnopis náleží insolvenčnímu soudu. Jeden stejnopis je určen pro dlužníka, kterému je doručen do vlastních rukou.
Pro insolvenční návrh podaný přímo dlužníkem platí povinnost doložit veškeré předepsané přílohy, kterými jsou:
• seznam majetku,
• seznam závazků,
• seznam svých zaměstnanců,
• listiny dokládající úpadek, případně hrozící úpadek. (§ 104 IZ)
Dlužník má povinnost vytvořit seznam majetku včetně svých pohledávek. U pohledávek je potřeba určit jejich výši, uvést dlužníky a vyjádřit se k jejich dobytnosti. Jestliže je v souvislosti s majetkem nebo některou z pohledávek vedeno soudní či jiné řízení, je
potřeba veškeré související skutečnosti sdělit. V seznamu závazků je nezbytné označit všechny věřitele, kteří vůči dlužníkovi mají majetkové právo nebo pohledávku. Patří-li mezi věřitele osoba blízká, měla by být tato informace dlužníkem zdůrazněna. Dlužník uvede o každém závazku, v jaké je výši, případně v jaké výši jej popírá a proč, splatnost a způsob zajištění závazku. Do seznamů musí být zaznamenány informace o zaměstnancích dlužníka.
Pro řešení úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení. Podmínky pro podání insolvenčního návrhu jsou shodné s podmínkami návrhu na povolení oddlužení, kromě toho musí být přiloženy další zákonem požadované přílohy. U insolvenčního návrhu věřitele má dlužník 30 dnů od jeho doručení na podání návrhu na povolení oddlužení.
(§ 390 a 392 odst. 1 IZ)
K věřitelskému insolvenčnímu návrhu je potřeba připojit přihlášku splatné pohledávky vůči dlužníkovi. U dlužníka, jakožto právnické osoby, je insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci, povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka:
• ověřeným podpisem,
• vykonatelným rozhodnutím,
• notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti,
• exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti,
• potvrzením auditora. (§ 105 IZ)
Insolvenční soud rozhodne o nezveřejnění insolvenčního návrhu a souvisejících dokumentů v insolvenčním rejstříku při zpochybnění důvodnosti věřitelského návrhu.
Soud musí učinit rozhodnutí nejpozději do konce následujícího pracovního dne, ode dne podání insolvenčního návrhu. Věřitel nemá možnost se proti tomuto rozhodnutí odvolat.
Rozhodnutí soudu o pochybnosti insolvenčního návrhu věřitele je zaznamenáno do spisu, čímž nabývá právní moci. Tyto skutečnosti nejsou zveřejněny v insolvenčním rejstříku.
Do spisu může nahlížet pouze dlužník a insolvenční navrhovatel. Záznam do spisu učiní soud i tehdy, kdy neshledá věřitelský návrh při předběžném posouzení pochybným.
(§ 100a IZ)
2.5.1 Podání insolvenčního návrhu v době koronaviru
V důsledku mimořádných opatření státu byla suspendována povinnost dlužníka podat na sebe insolvenční návrh ode dne účinnosti zákona až do uplynutí 6 měsíců od ukončení
či zrušení mimořádných opatření státu z důvodu pandemie koronaviru, nejpozději do 31. prosince 2020. (§ 12 zákon č. 191/2020 Sb.) Dlužník je zbaven odpovědnosti za škody způsobené věřitelům, ke kterým došlo v důsledku pozdního podání insolvenčního návrhu. Mimořádné opatření je platné pouze pro dlužníky, jejichž úpadek je způsoben v důsledku koronavirové situace a nedošlo k němu již před obdobím pandemie COVID-19. Dlužníkům byla umožněna také ochrana proti podaným věřitelským insolvenčním návrhům ode dne nabytí účinnosti zákona až do 31. srpna 2020, a to bez ohledu na důvody nebo období vzniku úpadku dlužníka.
K věřitelským insolvenčním návrhům nebylo vůbec přihlíženo a nevyvolávají žádné právní následky. (§ 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb.) Pro věřitele má smysl podat insolvenční návrh až po 31. srpnu 2020.
2.6 Oznámení o zahájení insolvenčního řízení a jeho účinky
Insolvenční soud zveřejní vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení nejpozději 2 hodiny od okamžiku přijetí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, nebo od okamžiku učinění záznamu do spisu dle § 100a IZ. K insolvenčnímu návrhu, který došel insolvenčnímu soudu mimo pracovní dobu nebo méně než 2 hodiny před koncem pracovní doby, bude zveřejněna vyhláška nejpozději 2 hodiny od začátku úředních hodin nejbližšího pracovního dne. Pro insolvenční návrh, k němuž je připojen návrh na povolení oddlužení, činí lhůta pro zveřejnění vyhlášky 3 pracovní dny. (§ 101 IZ) Účinky insolvenčního řízení začínají běžet okamžikem zveřejnění vyhlášky v insolvenčním rejstříku. Konec platnosti účinků insolvenčního řízení je odlišný u jednotlivých způsobů řešení úpadku. Od okamžiku zveřejnění vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení není možné uplatnit žalobou pohledávky, ani jiná práva spojená s majetkovou podstatou. Pohledávky jsou uplatňovány prostřednictvím přihlášky. Právo na uspokojení ze zajištění týkající se majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležícího do jeho majetkové podstaty, lze uplatnit nebo nově nabýt jen za specifických podmínek stanovených insolvenčním zákonem. Po zveřejnění oznámení o zahájení insolvenčního řízení nelze provést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka nebo jiný majetek spadající do majetkové podstaty. Dalším účinkem je skutečnost, že není možné uzavřít dohodu mezi věřitelem a dlužníkem založenou na právu na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž je při výkonu rozhodnutí nakládáno jako se mzdou nebo platem. (§ 109 IZ)
2.7 Úpadek
Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů, závazky peněžitého charakteru déle než 30 dnů po splatnosti a není schopen tyto závazky plnit. Dlužník, který není schopen plnit převážnou část svých závazků nebo je neplní déle než 3 měsíce po uplynutí lhůty splatnosti, je v platební neschopnosti. Platební neschopnost je neschopnost dlužníka dostát svým závazkům včas a v plné výši. Nejedná se o platební nevůli, jelikož dlužník v insolvenci chce dostát svých závazků, ale není toho schopen. (Kislingerová, 2010) Dlužník není schopen dostát svých závazků také v případě, že nelze dosáhnout uspokojení některých splatných závazků výkonem rozhodnutí a exekucí, nebo pokud nesplnil povinnost předložit seznamy podle § 104 odst. 1. Právnická nebo fyzická osoba se nachází v úpadku i v situaci předlužení. Předlužen je takový subjekt, který má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. (§ 3 IZ)
Dostatečně přesvědčený insolvenční soud o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka, vydá rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí o úpadku doručí insolvenční soud dlužníku a insolvenčnímu správci do vlastních rukou. Účinky rozhodnutí soudu o úpadku nastávají jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Od tohoto okamžiku jsou přerušena veškerá řízení. (§ 140 IZ) Mezi způsoby řešení úpadku patří konkurs, reorganizace, oddlužení a jiné zvláštní zákonem stanovené způsoby řešení úpadku. (§ 4 odst. 1 IZ)
2.8 Moratorium
Moratorium je pro podnikatele, který je dlužníkem, v podstatě ochrana před jeho věřiteli.
Dlužník má možnost o moratorium požádat insolvenční soud a to do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu nebo do 15 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele insolvenčním soudem. (§ 115 IZ) Návrh na moratorium musí obsahovat veškeré zákonem stanovené náležitosti včetně odůvodnění pro vyhlášení moratoria a požadovaných příloh.
Jeho význam je zejména pro dlužníky, kteří se dostali do druhotné platební neschopnosti, nebo pouze krátkodobé platební neschopnosti, a budou schopni v co nejbližší době opět plnit své závazky. Při splnění veškerých podmínek vyhlásí insolvenční soud moratorium, v opačném případě jej odmítne. Moratorium je účinné od jeho vyhlášení v insolvenčním rejstříku a trvá po dobu uvedenou v návrhu, nejdéle po dobu 3 měsíců. Moratorium lze prodloužit za splnění podmínek dle § 119 odst. 2 IZ maximálně o 30 dnů.
Po dobu moratoria je dlužník chráněn před vydáním rozhodnutí o úpadku. I přesto mají věřitelé možnost uplatnit své pohledávky přihláškou, ale s účinností až od okamžiku ukončení moratoria. Závazky související se zachováním provozu vzniklé v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria nebo po něm má dlužník právo hradit přednostně před ostatními dříve splatnými závazky. Dodavatelé energií a surovin, se kterými má dlužník uzavřenou smlouvu alespoň 3 měsíce, nemohou smlouvy vypovědět ani od nich odstoupit, a to po celou dobu účinnosti moratoria. Omezena je i možnost provést započtení pohledávek dlužníka a věřitele, nestanoví-li soud jinak. Moratorium zaniká uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno. Insolvenční soud může reagovat na zjištěné skutečnosti například zrušením moratoria dříve, než bylo ujednáno. (§ 120 až § 127 IZ) 2.8.1 Mimořádné moratorium
Nově a pouze dočasně zavedený institut mimořádného moratoria se vztahuje především na podnikatele. Jeho cílem je zajistit ochranu dlužníkům, které zasáhla koronavirová situace, před věřiteli vymáhajícími své pohledávky mimo insolvenční řízení. Podnikatelé, kteří nebyli ke dni 12. března 2020 v úpadku, mají možnost podat návrh na mimořádné moratorium prostřednictvím elektronického formuláře. Návrh lze podat nejpozději do 31. srpna 2020, před i po zahájení insolvenčního řízení. Dlužník musí spolu s návrhem doložit i čestné prohlášení. Prostřednictvím čestného prohlášení dlužník potvrzuje poctivost a to, že návrh podává skutečně v důsledku mimořádných opatření státu pro epidemii COVID-19.
Kompetence věřitele realizovat zajištění, výkon rozhodnutí nebo exekuci a prohlášení úpadku dlužníka, jsou prostřednictvím moratoria omezeny. Věřitel nepřichází o pravomoc uplatnit své pohledávky žalobou. Dlužníci by se měli zaměřit především na úhradu závazků nutných k zachování provozu podniku. Nově vzniklé závazky dlužníka související se zachováním podniku je možné hradit přednostně před jinými dříve splatnými dluhy. (§ 127a odst. 2 až odst. 6 IZ)
Dlužníci jsou kromě jiného chráněni před ukončením dlouhodobějších smluv ze strany dodavatele. Jde zejména o smlouvy na dodání zboží, služeb a energií. Dodavatelé by neměli ani odepírat plnění dle těchto smluv po dobu trvání mimořádného moratoria.
Mimořádné moratorium nezakazuje zápočet vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka.
Délka trvání mimořádného moratoria je 3 měsíce a jeho prodloužení je možné o další 3 měsíce, ale pouze za souhlasu většiny věřitelů. V případě porušení podmínek mimořádného moratoria budou dlužníkovi vyčísleny škody vzniklé věřitelům. Škody
vzniklé věřitelům budou v insolvenčním řízení považovány za pohledávky za majetkovou podstatou, které musí dlužník splatit přednostně. (§ 127a odst. 1 a odst. 8 IZ)
3 Charakteristika procesu oddlužení a jeho aplikace na vybraných případech
Třetí kapitola se bude zabývat problematikou oddlužení a dalšími souvisejícími charakteristikami, především náležitostmi podání návrhu na oddlužení a způsoby jeho řešení. Institut oddlužení dává dlužníkovi šanci dostat se v poměrně krátkém čase ze svých dluhů. Částečnou výhodu může oddlužení znamenat také pro věřitele, zejména ty nezajištěné. Prostřednictvím oddlužení jsou věřitelé schopni získat alespoň 30 % svých pohledávek, čehož za běžných okolností dosáhnou pouze výjimečně. V českém právu se institut oddlužení vyskytuje od roku 2008, a to od platnosti zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. (Smrčka, 2010) Oddlužení je určeno zejména pro fyzické osoby, které nemají dluhy z podnikání a právnické osoby, které nejsou podnikateli a zároveň nemají dluhy z podnikání. Soud může povolit oddlužení také osobě samostatně výdělečně činné, která má dluhy spotřebitelského charakteru.
Nově lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek subjektu, který má dluh z podnikání, pokud s tím věřitelé pohledávek vzniklých z podnikání souhlasí. O souhlas věřitele se jedná vždy, nebyl-li výslovně sdělen nesouhlas včetně jeho odůvodnění. Dluhy z podnikání je možné řešit oddlužením také v situaci, kdy s tím oprávněný výslovně nesouhlasí.
Jde o případy, kdy má dlužník pohledávku, která zůstala neuspokojena po ukončení konkursu zrušeného pro splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku.
Pro podnikatele existuje možnost žádat o oddlužení i přesto, že již v minulosti prošel konkursem. Oddlužení je možné aplikovat také na pohledávky zajištěného věřitele, který je uspokojován z výtěžku prodeje dané věci. (§ 389 IZ)
Aby bylo oddlužení soudem povoleno je potřeba splnit celou řadu zákonem stanovených podmínek. Spolu s novelou insolvenčního zákona, která vešla v platnost 1. června 2019, došlo ke zmírnění podmínek oddlužení. Pro oddlužení již není podmínkou splacení nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů za dobu 5 let.
Dlužník musí být schopen platit v plné výši odměnu za činnost a hotové výdaje insolvenčního správce minimálně stejnou částkou jako splátky ostatním věřitelům, výživné ze zákona a odměnu sepisovatele návrhu na povolení oddlužení. Ze strany dlužníka je nezbytné dbát na jeho poctivý záměr, odpovědný přístup k plnění povinností a nevykazovat kvalifikovanou insolvenční historii. Dlužník nesmí mít dle § 395 IZ za posledních 10 let úspěšně absolvováno oddlužení, v posledních 5 letech mu nesměl
být zamítnut návrh na povolení oddlužení pro nepoctivý záměr nebo v posledních 3 měsících nesmělo dojít ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení. Při nesplnění stanovených podmínek dojde k zamítnutí návrhu. Jiné podmínky pro oddlužení jsou po tzv. oddlužovací novele nastaveny pro starobní důchodce a dlužníky ve druhém až třetím stupni invalidity.
3.1 Návrh na povolení oddlužení
Podáním návrhu na oddlužení začíná celý proces oddlužení. Dokument musí být zhotoven podle podmínek IZ a následně podán k insolvenčnímu soudu na předepsaném formuláři.
Dlužník je v návrhu povinen uvést informace o svých dosavadních i budoucích příjmech.
Soud přezkoumá návrh s ohledem na celkovou situaci dlužníka a rozhodne o dalším postupu. (Janda, 2013)
Nejčastěji je návrh na povolení oddlužení připojen k návrhu insolvenčnímu.
U insolvenčního návrhu podaného věřitelem nebo jinou osobou odlišnou od dlužníka musí být návrh na povolení oddlužení dlužníkem podán do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. (§ 390 IZ) Stěžejním rozdílem mezi návrhem insolvenčním a návrhem na povolení oddlužení je ten, že k podání návrhu na povolení oddlužení je oprávněn pouze dlužník. Návrh na povolení oddlužení musí být za dlužníka sepsán a podán advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem, akreditovanou osobou a jinými osobami, kterým je to umožněno podle § 390a IZ.
Seznam akreditovaných osob lze nalézt na portálu Insolvence - Justice.cz. Někteří sepisovatelé jsou evidováni v databázi dobrovolné evidence subjektů poskytujících zpracování návrhu na povolení oddlužení, který se nazývá Vesta. Sepisovatel musí mít minimálně magisterské ekonomické, případně právnické vzdělání, nebo musí mít úspěšně vykonanou zkoušku insolvenčního správce. Příslušná osoba sepisující návrh má právo žádat odměnu za poskytnuté služby. Aby odměnu získala, musí svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení. Tato pohledávka je rovna pohledávkám za majetkovou podstatou. Sepisovatel nesmí po dlužníkovi požadovat úhradu před samotným zahájením insolvenčního řízení a rozhodnutím o úpadku. (IZ)
Návrh je nutno podat prostřednictvím speciálního formuláře dostupného na portálu www.isir.justice.cz. Na webu se nachází kromě samotného formuláře pokyny k vyplnění návrhu na povolení oddlužení. Náležitosti insolvenčního návrhu jsou specifikovány v § 391. Mezi základní náležitosti návrhu patří identifikační údaje dlužníka a osob
oprávněných jednat za dlužníka, rozhodné skutečnosti dokládající úpadek dlužníka, údaje o příjmech, navrhovaný způsob oddlužení, vyživované osoby, seznam majetku, čestné prohlášení a odůvodnění výše hodnoty plnění, které během oddlužení obdrží nezajištění věřitelé. (IZ)
Mezi přílohy podle § 392 potřebné k návrhu na povolení oddlužení patří seznam majetku a závazků, listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců, písemný souhlas věřitele, že bude uspokojen v menší míře než podle § 412a odst. 1 písm.
b) nebo c) a čestné prohlášení dlužníka. Pokud je návrh na povolení oddlužení v pořádku a nedojde k jeho zpětvzetí, rozhodne insolvenční soud do 15 dnů o schválení. (IZ) 3.2 Uplatňování pohledávek
Jedním z práv věřitele je právo přihlásit svou pohledávku v insolvenčním řízení. Pokud věřitel neuplatní své právo, s největší pravděpodobností dojde k jeho promlčení a dlužník ztratí povinnost promlčenou pohledávku plnit.
U dluhu uznaného dlužníkem je délka promlčecí doby 10 let ode dne uznání, není-li dohodnuto jinak. (§ 639 NOZ) Běžná délka promlčecí lhůty je stanovena na 3 roky. Lhůta začíná běžet okamžikem, kdy bylo možné právo poprvé uplatnit, což je od okamžiku, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo se o nich dozvědět měla či mohla. (§ 629 NOZ)
U majetkových práv je délka promlčecí lhůty stanovena nejdéle na 10 let ode dne splatnosti bez ohledu na vědomost věřitele. Dohodou stanovená délka promlčecí lhůty musí být v intervalu od 1 roku do nejvýše 15 let. Při dílčích plněních dluhu začíná běžet promlčecí lhůta u každého dílčího plnění ode dne jeho splatnosti. (§ 623 NOZ)
Pohledávky je možné přihlašovat od okamžiku zahájení insolvenčního řízení až do rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka, kratší lhůtu soud stanovit nemůže.
Insolvenční soud vyzve věřitele, aby uplatnili své pohledávky v insolvenčním řízení.
Mohou je však uplatnit již před zveřejněním této výzvy. (§ 110 odst. 1 IZ) Od okamžiku rozhodnutí o úpadku běží věřitelům lhůta 2 měsíců pro přihlášení jejich pohledávek.
(§ 136 odst. 2 písm. d) IZ)
3.2.1 Přednostní pohledávky výživného
Na soudem určené výživné je v oddlužení pohlíženo jako na přednostní pohledávku za majetkovou podstatou. U přednostních pohledávek není podstatný okamžik jejich
vzniku a jsou uspokojovány v plné výši, umožňuje-li to stav finančních prostředků ze zpeněžení majetkové podstaty. Při vzniku povinnosti úhrady výživného v průběhu oddlužení, je nezbytně nutné neprodleně oznámit tuto skutečnost insolvenčnímu správci a mzdové účetní. Osoba výživou povinná doloží rozhodnutí soudu o stanovení výživného, výši výživného a informace o tom, kdo je vyživovanou osobou. (§ 169 odst. 1 písm. e) IZ)
Výše výživného může být v průběhu oddlužení upravována podle majetkových a příjmových poměrů dlužníka. Dluhy na výživném jsou v oddlužení hrazeny přednostně a v plné výši. Jejich úhrada je stejně důležitá jako úhrada odměny a nákladů insolvenčního správce, což je jednou z hlavních podmínek oddlužení. Není-li výše příjmů dlužníka v oddlužení dostačující, pak má úhrada nákladů na insolvenční řízení přednost.
Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je výživné hrazeno srážkou z příjmu dlužníka. Při zpeněžení majetkové podstaty musí dlužník dohlédnout na to, aby úhradu výživného plnil insolvenční správce. Výživné, které nebylo určeno soudem, je dlužníkovi strháváno plátcem jeho příjmu z postižitelné části příjmu. O částku výživného je navýšena nezabavitelná částka dlužníka a pohledávka je hrazena mimo insolvenční řízení.1
V insolvenčním řízení je možné pohledávky na výživném uplatnit dle § 203 odst. 1 u osoby s dispozičním oprávněním, kterou je dlužník, není-li zákonem stanoveno jinak.
(§ 229 IZ) U osoby s dispozičním oprávněním, která je odlišná od insolvenčního správce, má věřitel povinnost insolvenčního správce o uplatnění pohledávky na výživném informovat. Pohledávku je nutné uplatnit písemnou formou a musí obsahovat zákonem stanovené obsahové náležitosti, které lze nalézt ve vyhlášce č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení.
Jestliže věřiteli není uhrazena jeho pohledávka, má možnost uplatnit své právo na podání žaloby proti osobě s dispozičním oprávněním. Žalobu lze podat k obecnému soudu žalovaného dlužníka nebo insolvenčního správce. Rozhodne-li soud ve prospěch věřitele, musí věřitel podat návrh insolvenčnímu soudu, který určí usnesením lhůtu splatnosti a zvolí majetkovou podstatu, která bude použita k uspokojení pohledávky. Pro uplatnění
1 § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení se zohlední příslušným zvýšením nezabavitelné částky ve smyslu § 279 odst. 2 občanského soudního řádu podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách.
pohledávky za majetkovou podstatou nebo jí na roveň postavenou je stěžejní § 203, který je odlišný od přihlašování pohledávek dle § 173 a násl. (IZ)
3.3 Způsoby oddlužení
Pro řízení, u kterých bylo rozhodnuto o úpadku po 1. červnu 2020, existují 2 způsoby oddlužení. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. (398 odst. 1 IZ) O způsobu oddlužení mají právo rozhodnout nezajištění věřitelé. Rozhodnutí je provedeno nejčastěji na schůzi věřitelů, o jejímž svolání můžou rozhodnout sami věřitelé nebo je svolána soudem. Nastane-li situace, že věřitelé nezvolí žádný způsob oddlužení, rozhodne soud o oddlužení formou splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Způsob oddlužení nesmí být v jeho průběhu měněn.
Předchozí právní úprava pro řízení, u kterých bylo rozhodnuto o úpadku do 31. května 2019, umožňuje provést oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře nebo jejich kombinací, ale to jen k návrhu insolvenčního správce a s výslovným souhlasem dlužníka.
Důraz je kladen především na to, aby byl dlužník schopen splatit minimálně 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů během 5 let. Po novele rozhoduje v situaci, kdy dlužník není schopen uspokojit 30 % z hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů, insolvenční soud, který posuzuje vydané úsilí dlužníka, aby své dluhy splatil. (Strnad, 2019)
3.4 Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty
Jedná se o jednorázové uspokojení věřitelů prostřednictvím peněžních prostředků nabytých prodejem majetku dlužníka získaného před schválením oddlužení a ze zpeněžení majetkové podstaty, do níž kromě majetku, spadají také peněžní hotovost dlužníka, bankovní účty, a prostředky získané úplatným postoupením pohledávek.
Realizaci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty musí předcházet rozhodnutí o prohlášení konkursu a také první schůze věřitelů, není-li zákonem stanoveno jinak.
(§ 283 IZ)
Způsob zpeněžení je určen insolvenčním správcem a odsouhlasen věřitelským výborem.
Majetková podstata je zpeněžována veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, nebo prodejem majetku mimo dražbu. (§ 286 IZ)
Oddlužení je považováno za splněné po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, a to pouze za splnění všech povinností určených rozhodnutím soudu o schválení oddlužení. (§ 412a odst. 2 IZ)
3.4.1 Majetková podstata
U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem náleží do majetkové podstaty veškerý majetek, který dlužník vlastnil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, včetně majetku, který dlužník nabyl v průběhu řízení. V případě, kdy insolvenční návrh podal věřitel, náleží do majetkové podstaty pouze majetek, který měl dlužník ve vlastnictví k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud nějakým způsobem omezil právo dlužníka s jeho majetkem nakládat.
Jedná se o majetek ve vlastnictví dlužníka k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí soudu o úpadku a majetek nabytý v průběhu insolvenčního řízení. U spoluvlastnického titulu dlužníka patří do majetkové podstaty pouze stanovená výše podílu na majetku.
Majetek ve vlastnictví jiných osob odlišných od dlužníka je zařazen do majetkové podstaty dlužníka, pouze stanoví-li to zákon. (§ 205 IZ)
3.5 Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty
Dalším způsobem oddlužení je oddlužení prostřednictvím plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Cílem je zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, obdobně jako tomu bylo u předchozího způsobu oddlužení, nebo alespoň její částečné zpeněžení. Kromě povinnosti zpeněžení majetku, je dlužníkovi udělena povinnost splácet měsíčně nezajištěným věřitelům určitou část ze svého příjmu. Výše splátky je stanovena tak, aby bylo možné jejím prostřednictvím uhradit také přednostní pohledávky při výkonu rozhodnutí nebo exekuci. (§ 398 IZ)
Dlužníkovi musí být z jeho příjmu ponechána nezabavitelná částka. Oddlužení trvá maximálně 5 let, nedojde-li k jeho prodloužení. Dlužník musí pracovat, aby byl jeho příjem dostatečný a pravidelný. Nezaměstnanost dlužníka musí mít objektivní důvody.
Mezi objektivní důvody lze zahrnout, že osoby pobírají starobní či invalidní důchod.
Příjem z důchodu je při oddlužení považován za příjem potřebný ke splácení, tak jako uzavření smlouvy o důchodu se třetí osobou, dědictví nebo získání daru.
Pokud dlužník přišel o práci, musí vynaložit maximální úsilí, aby ji v co nejkratší době znovu získal. Nezaměstnanost trvající déle než 3 měsíce podněcuje insolvenční soud
k tomu, aby rozhodl o zrušení oddlužení a prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
Ke splácení v rámci oddlužení nelze použít příjmy ze sociálních dávek. Jedná se o příjmy ve formě např. přídavku na dítě, příspěvku na bydlení, porodného, rodičovského příspěvku a pohřebného. (§ 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.)
Dlužník má v průběhu oddlužení možnost požádat soud o změnu výše měsíční splátky pro změnu poměrů i přesto, že zatím nedosáhl uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši alespoň 50 %. Návrh na změnu výše splátek musí splňovat náležitosti dle § 398 odst. 4 IZ.
Nově existuje pro dlužníka možnost absolvovat nejvýše 100 hodin služeb odborného sociálního poradentství bez povinnosti úhrady nákladů na tuto službu. Povinnost absolvovat hodiny poradenství nařizuje soud na návrh insolvenčního správce. Je potřeba vyhledat a obrátit se na poskytovatele sociálních služeb, který má registrovanou službu odborného sociálního poradenství. Seznam poskytovatelů těchto služeb lze nalézt na www.iregistr.mpsv.cz. (Dluhovylabyrint.cz, 2019)
U oddlužení prostřednictvím splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty má dlužník možnost využít institut chráněného obydlí. Smyslem institutu je ochránit přiměřené nezajištěné obydlí dlužníka před jeho zpeněžením. Navíc nemusí být zpeněžena ani taková majetková podstata, která dostatečně nepřispívá k dosažení uspokojení věřitelů.
Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je považováno za splněné, jestliže dlužník:
• uhradil pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši.
• v době 3 let od schválení oddlužení splatil pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši alespoň 60 % z jejich hodnoty.
• neměl oddlužení zrušeno po dobu 5 let od schválení oddlužení a neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí k uspokojení pohledávek svých věřitelů.
Za neporušení této povinnosti je chápáno to, že v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. (§ 412a odst. 1 IZ)
3.5.1 Nezabavitelná částka
Problematiku nezabavitelné částky upravuje nařízení vlády č. 189/2019 Sb., ze dne 12.
prosince 2006 o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení. Nezabavitelná částka představuje souhrn finančních prostředků, které zůstanou dlužníkovi k dispozici z jeho příjmu bez ohledu na výši dluhů či počet věřitelů. V průběhu roku 2020 nastala řada změn v této oblasti.
Nezabavitelná částka je tvořena součtem normativních nákladů na bydlení a životním minimem se zohledněním počtu vyživovaných osob. Je to částka, kterou nelze zaměstnanci srazit ze mzdy a vypočte se jako 3/4 součtu životního minima a normativních nákladů na bydlení.
Od 1. ledna 2020 došlo ke zvýšení normativních nákladů na bydlení vstupujících do výpočtu nezabavitelné částky. Změny nastaly také u výše životního minima, které od 1. dubna vzrostlo. Od 1. července 2020 došlo ke zvýšení nezabavitelné částky na vyživovanou osobu z 1/4 nezabavitelné částky na 1/3 a ke zvýšení nezabavitelné částky dlužníka ze 2/3 na 3/4 základu pro výpočet nezabavitelné částky. (Machálková, 2020) Od 1. ledna 2021 došlo k navýšení normativních nákladů na bydlení a tím i nezabavitelné částky.
3.5.2 Životní a existenční minimum
Problematiku životního a existenčního minima upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění. Aktuálně platné částky životního a existenčního minima jsou stanoveny nařízením vlády č. 61/2020 Sb., o zvýšení částek životního a existenčního minima. Existenční minimum je částka nezbytně potřebná k zajištění výživy a dalších základních osobních potřeb umožňujících přežití. Výše existenčního minima na rok 2020 činí 2 490 Kč na měsíc. (§ 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu)
Životní ani existenční minimum nezahrnuje náklady na bydlení. Existenční minimum se nevztahuje na nezaopatřené dítě, starobní důchodce, osoby s invaliditou 3. stupně a osoby starší 68 let. Částka životního minima odpovídá minimální hranici peněžních příjmů potřebných k zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Životní minimum je součtem všech částek životního minima jednotlivých členů domácnosti. (viz Tab. 3.1.)
Tab. 3.1: Částky životního minima v Kč platné od 1. dubna 2020
Počet členů v domácnosti Částka v Kč
Jednotlivec 3 860
1. osoba v domácnosti 3 550
2. a další osoba v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem 3 200
Nezaopatřené dítě do 6 let 1 970
Nezaopatřené dítě 6-15 let 2 420
Nezaopatřené dítě 15-26 let 2 770
Zdroj: Vlastní zpracování (§ 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu)
Dne 1. dubna 2020 došlo ke zvýšení životního a existenčního minima. Jednalo se o první zvyšování od roku 2012. Prozatím není pro rok 2021 plánované žádné další zvyšování těchto částek. Změny jsou očekávány spíše v oblastech sociálních dávek.
3.5.3 Normativní náklady na bydlení
Kromě životního minima vstupují do výpočtu nezabavitelné částky také normativní náklady na bydlení, což jsou průměrné celkové náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů v domácnosti. Normativním nákladem je např. nájemné či jiné obdobné náklady včetně ceny služeb a energií. Veškeré hodnoty jsou přepočteny na průměrné hodnoty spotřeby a přiměřenou velikost bydlení s ohledem na počet trvale bydlících osob v daném bytě. Hodnoty částek normativních nákladů platných pro rok 2020 v závislosti na vlastnický vztah k bydlení jsou uvedeny v Tab. 3.2.
Tab. 3.2: Normativní náklady na bydlení platné pro rok 2020
Bydlení v bytě na základě nájemní smlouvy Počet osob v
rodině podle
§ 7 odst. 5
Měsíční náklady na bydlení podle počtu obyvatel obce v Kč
Praha více než 100 000 50 000 - 99 999 10 000 - 49 999 do 9 999
1 osoba 8 577 6 821 6 502 5 548 5 374
2 osoby 11 929 9 525 9 089 7 783 7 545
3 osoby 15 953 12 810 12 239 10 531 10 220
4 a více osob 19 617 15 827 15 138 13 079 12 703
Bydlení v družstevních bytech a bytech vlastníků Počet osob v
rodině podle
§ 7 odst. 5
Měsíční náklady na bydlení podle počtu obyvatel obce v Kč
Praha více než 100 000 50 000 - 99 999 10 000 - 49 999 do 9 999
1 osoba 4 872 4 872 4 872 4 872 4 872
2 osoby 6 953 6 953 6 953 6 953 6 953
3 osoby 9 461 9 461 9 461 9 461 9 461
4 a více osob 11 769 11 769 11 769 11 769 11 769
Zdroj: Vlastní zpracování (§ 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)
Výše normativních nákladů na bydlení se mění každý rok vždy k 1. lednu. K datu 1. ledna 2021 došlo ke zvýšení částek normativních nákladů na bydlení viz následující Tab. 3.3.
Tab. 3.3: Normativní náklady na bydlení platné pro rok 2021
Bydlení v bytě na základě nájemní smlouvy Počet osob v
rodině podle
§ 7 odst. 5
Měsíční náklady na bydlení podle počtu obyvatel obce v Kč
Praha více než 100 000 50 000 - 99 999 10 000 - 49 999 do 9 999
1 osoba 8 775 6 965 6 637 5 653 5 476
2 osoby 12 205 9 729 9 279 7 934 7 689
3 osoby 16 337 13 099 12 511 10 752 10 432
4 a více osob 20 077 16 172 15 463 13 341 12 955
Bydlení v družstevních bytech a bytech vlastníků Počet osob v
rodině podle
§ 7 odst. 5
Měsíční náklady na bydlení podle počtu obyvatel obce v Kč
Praha více než 100 000 50 000 - 99 999 10 000 - 49 999 do 9 999
1 osoba 4 932 4 932 4 932 4 932 4 932
2 osoby 7 045 7 045 7 045 7 045 7 045
3 osoby 9 605 9 605 9 605 9 605 9 605
4 a více osob 11 944 11 944 11 944 11 944 11 944
Zdroj: Vlastní zpracování (§ 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)
3.5.4 Institut chráněného obydlí
Při oddlužení dochází ke zpeněžování hodnotného nezajištěného majetku. Aby dlužník nepřišel o veškeré jeho materiální zázemí, byl do legislativy zařazen institut chráněného obydlí. Tento institut lze aplikovat pouze při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Na oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dle
§ 398 odst. 2 IZ, ani na jiné způsoby řešení úpadku, se institut chráněného obydlí vůbec nevztahuje.
Význam institutu spočívá v tom, že dlužník nemá při splnění stanovených podmínek povinnost vydat své obydlí ke zpeněžení. Úmyslem zákonodárce bylo, v zájmu stabilizace dlužníka a mnoha dalších sociálních důvodů, zohlednit jeho vazby k vlastnímu obydlí. Jde o výjimku, kterou lze aplikovat při zpeněžování celé majetkové podstaty.
Hodnota obydlí nesmí překročit hodnotu určenou nařízením vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení (dále jen nařízení vlády) účinného od 1. srpna 2019. Problematika není v současnosti upravena právními předpisy Evropské unie a jedná se pouze o národní úpravu, která není v rozporu s právem ani zásadami Evropské unie.
Institut chráněného obydlí se nevztahuje na obydlí, které je předmětem zajištění.
Zajištěný věřitel se musí do řízení přihlásit a prokázat, že je skutečně zajištěný. Až poté
má skutečně možnost uplatnit právo k uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění. (§ 398 odst. 4 IZ) Obydlí sloužící k zajištění: „…zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.“ (§ 409 odst. 4 IZ) Institut chráněného obydlí nelze upřednostnit před právem zajištěného věřitele požadovat zpeněžení zajištěného majetku. Nadřazení práva institutu chráněného obydlí by znamenalo zásadní znevýhodnění zajištěného věřitele. Zajišťování pohledávek by ztratilo svůj význam a věřitel by důsledkem toho přišel o nárok na plnění.
Pojem obydlí lze nalézt v mnoha právních úpravách. Nejčastěji je zmiňován v souvislosti s rodinnou domácností manželů, výměnkem, nebo s jeho nedotknutelností, jako s jedním ze základních práv a svobod (viz Čl. 12 Základních práv a svobod). Definici obydlí zahrnuje § 133 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., který uvádí, že: „Obydlím se rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející.“ Obydlí v insolvenčním řízení, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, je definováno v § 1 nařízení vlády. Jako chráněné obydlí může sloužit každá věc užívaná dlužníkem a jeho rodinou k zajištění bytových potřeb, nebo pouze její část, jestliže je bytem. Nejčastěji se jedná o nemovité věci, jako jsou např. dům, bytová jednotka či družstevní podíl v bytovém družstvu. Součástí obydlí může být pozemek, na němž se obydlí nachází, zajišťuje k němu přístup, nebo je společně užívaným pozemkem. U domu s pozemkem je potřeba brát ohled na mnoho dalších faktorů. Především na to, zda pozemek není nepřiměřeně velký, či jde o pozemek umožňující přístup k obydlí.
V některých případech lze považovat za obydlí i celou řadu movitých věcí.2 K uspokojení bytové potřeby lze využívat např. karavan, stan, mobilní dům, maringotku, loď a mnoho dalších věcí, ani taková forma obydlí nemusí být v konečném důsledku zpeněžena.
Problémem je zejména oceňování movitých věcí sloužících k bydlení. Nařízení vlády č. 189/2019 Sb. upravuje pouze oblast cen domů, bytů a pozemků. Veškerý movitý majetek je zařazen do kategorie spolu s byty, čímž může často docházet k velkému zkreslování hodnoty chráněného obydlí.
2 Movité věci zařazeny mezi obydlí v rámci institutu chráněného obydlí z důvodu souladu nařízení vlády s evropskou judikaturou.
Obydlím může být kromě jiného právo na podíl v bytovém družstvu. (§ 1 písm. a) nařízení vlády) Podle § 595 odst. 1 ZOK: „družstevní podíl představuje práva a povinnosti člena plynoucí z členství v družstvu“. Není pravidlem, že se ke každému podílu pojí právo na bydlení, proto musí být dlužníkem opět splněna podmínka, že užívá byt jako své obydlí. Velmi často může být družstevní podíl současně také obchodním podílem.
V případě, že je dlužník společníkem ve společnosti a vlastní pouze 1 určitý druh majetku, který lze zahrnout pod pojem obydlí, a ve kterém skutečně bydlí, měl by se i na takové bydlení vztahovat institut chráněného obydlí.
K obydlí je stěžejní prokázat vlastnický případně spoluvlastnický titul a jeho skutečné užívání k uspokojení bytové potřeby dlužníka. Obydlí by se mělo nacházet v místě dlužníkova bydliště, v němž se převážně zdržuje. Nesmí se jednat pouze o dočasné bydlení. Nájemní byt, nebo byt, ve kterém dlužníka pouze někdo ubytoval, nelze zahrnout do dlužníkovy majetkové podstaty. Pokud dlužník vlastní více obydlí, lze aplikovat institut chráněného obydlí pouze na jedno z nich. Mělo by být vybráno obydlí, ve kterém se dlužník opravdu zdržuje převážnou část svého času, což je potřeba správcem prověřit a vyhodnotit. U oddlužení manželů je možné institut aplikovat pouze na jedno obydlí.
Pro účely výpočtu hodnoty chráněného obydlí je mezi typy obydlí rozlišováno mezi domem rodinným, bytovým a bytem. Obydlí, které není domem, je při výpočtu považováno za byt. Hodnota chráněného obydlí je v podstatě přiměřenou kupní cenou obydlí v místě dlužníkova bydliště, přičemž jsou zohledněny osoby žijící s dlužníkem ve společné domácnosti, kterým je dlužník zároveň povinen poskytovat výživné.
Pro výpočet je stěžejní statistická hodnota obydlí, koeficient růstu cen (dále jen KRC) a koeficient zohledňovaných osob (dále jen KZO). Na základě počtu zohledňovaných, jejichž oprávněnost posuzuje správce daně, je určována hodnota KZO stanovená v § 9 nařízení vlády. Veškerá data potřebná pro výpočet jsou dostupná na webových stránkách ČSÚ.
Prvním krokem výpočtu je zjištění statistické hodnoty obydlí. Statistická hodnota je počítána zvlášť pro obydlí i pozemek. Její hodnota je dána součinem aritmetického průměru průměrné velikosti obydlí a kupní ceny za m2 bytu nebo m3 domu pro danou velikosti obce v daném kraji a pro ČR celkem. Statistická hodnota je shora i zdola omezená limitními hodnotami. Na statistickou hodnotu mají vliv velikost obce dlužníka, okres i kraj, ve kterém se dlužníkovo obydlí nachází. Na základě součinu statistické hodnoty a KRC je vypočtena částka na zajištění obydlí. Částka na zajištění obydlí
je nakonec upravena o KZO. Mezi zohledňované osoby nelze zařadit osoby žijící s dlužníkem v domácnosti, ke kterým nemá vyživovací povinnost. Zařazení těchto osob mezi osoby zohledňované může způsobit značné zkreslení výpočtu. (Körner a Stoček, 2020)
Výsledná hodnota chráněného obydlí je nakonec porovnána s hodnotou obydlí zjištěnou na základě ocenění znalce. Hodnota chráněného obydlí, která je vyšší než částka dle znaleckého posudku, zaručuje dlužníkovi ochranu jeho obydlí před zpeněžením.
Ve schématu viz Obr. 3.1. jsou shrnuty dílčí kroky výpočtu. Podrobnější popis a rozbor výpočtu hodnoty chráněného obydlí je uveden v praktické části práce.
Obr. 3.1: Schéma postupu výpočtu chráněného obydlí
Zdroj: Vlastní zpracování
Novela IZ účinná od 1. června 2019 připouští dle § 412b jednou v průběhu oddlužení jeho přerušení až na 1 rok. Oddlužení nelze přerušit opakovaně. Insolvenční soud rozhodne o přerušení průběhu oddlužení na základě návrhu dlužníka nebo insolvenčního správce.
Proti rozhodnutí o přerušení průběhu oddlužení není možné se odvolat. Dlužník musí být po dobu přerušení průběhu oddlužení schopen plnit své povinnosti podle § 398 odst. 3.
V návrhu na přerušení průběhu oddlužení musí být uvedeny relevantní důvody žádosti dlužníka. Insolvenční soud zkoumá a posuzuje individuálně oprávněnost každé podané žádosti. Mezi relevantní důvody patří např. vliv krize v souvislosti s pandemií COVID - 19. (IZ)
Hodnota chráněného obydlí Výše podílu
Určená hodnota obydlí Koeficient zohledňovaných osob
Částka na zajištění obydlí Koeficient růstu cen Statistická hodnota celkem
