V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra finančního účetnictví a auditingu studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
Účetní a daňové povinnosti individuálního podnikatele při výkonu samostatné činnosti
Autor diplomové práce: Bc. Hana Šumpíková Vedoucí diplomové práce: Ing. Jan Molín, Ph.D.
Rok obhajoby: 2021
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Účetní a daňové povinnosti individuálního podnikatele při výkonu samostatné činnosti“ vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Hradci Králové dne 24. května 2021
...
Hana Šumpíková
Poděkování
Ráda bych poděkovala Ing. Janu Molínovi, Ph.D. za odborné vedení mé
diplomové práce, za cenné poznámky a vstřícnost. Dále bych tímto chtěla vyjádřit
poděkování všem respondentům, kteří se zapojili do mého průzkumu a vyjádřili
tím svůj názor.
ABSTRAKT
Název práce: Účetní a daňové povinnosti individuálního podnikatele při výkonu samostatné činnosti
Autor: Bc. Hana Šumpíková
Vedoucí práce: Ing. Jan Molín, Ph.D.
Katedra: Katedra finančního účetnictví a auditingu
Klíčová slova: individuální podnikatel, OSVČ, daňové povinnosti, dotazníkové šetření
Diplomová práce je zaměřena na administrativní a daňové povinnosti individuálního podnikatele. Věnuje se podstatě osoby samostatně výdělečné činné a popisuje možné způsoby evidenční povinnosti individuálního podnikatele. Dále se také zabývá daňovými povinnostmi, včetně pojistného na veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Praktická část shrnuje výsledky z průzkumu mezi individuálními podnikateli v oboru architektury a designu. Průzkum byl zaměřený na vedení a zpracování administrativy a také na názor individuálních podnikatelů na systém administrativních a daňových povinností v České republice. Výsledný ohlas ze strany podnikatelů na celkový systém je spíše negativní, proto jsou v závěru práce navrženy možné způsoby řešení této situace.
ABSTRACT
Title: Accounting and tax obligations of an individual entrepreneur in the performance of independent activities
Author: Bc. Hana Šumpíková
Supervisor: Ing. Jan Molín, Ph.D.
Department: Department of Financial Accounting and Auditing
Keywords: individual entrepreneur, self-employed person, tax obligations, survey
The diploma thesis is focused on the administrative and tax obligations of an individual entrepreneur. It focuses on the basics of a self-employed person and describes possible ways of fulfilling the obligations of keeping records of individual entrepreneurs. It also deals with tax obligations, including health insurance and social security contributions. The practical part summarizes the results of a survey among individual entrepreneurs in the field of architecture and design. The survey focused on the management and processing of the administration and also on the opinion of individual entrepreneurs on the system of administrative and tax obligations in the Czech Republic. The resulting reaction of entrepreneurs to the overall system is rather negative, so the final part of the document suggests possible improvements in this situation.
OBSAH
1. ÚVOD ... 9
2. CHARAKTERISTIKA INDIVIDUÁLNÍHO PODNIKATELE ... 11
2.1 Pojem podnikání, pojem OSVČ ... 11
2.1.1 Pojem podnikání a podnikatel ... 11
2.1.2 Pojem OSVČ ... 11
2.2 Charakteristika a druhy živností ... 12
2.2.1 Všeobecné a zvláštní podmínky ... 12
2.2.2 Druhy živností ... 13
2.2.3 Jednotný registrační formulář ... 14
2.2.4 Živnostenské oprávnění ... 15
2.3 Hlavní a vedlejší samostatná výdělečná činnost ... 15
3. EVIDENČNÍ POVINNOSTI INDIVIDUÁLNÍHO PODNIKATELE ... 16
3.1 Evidence příjmů a pohledávek ... 16
3.1.1 Paušální výdaje ... 17
3.2 Daňová evidence ... 17
3.2.1 Evidence příjmů a výdajů ... 17
3.2.2 Evidence majetku ... 18
3.2.3 Evidence pohledávek a závazků ... 20
3.3 Účetnictví individuálního podnikatele ... 21
3.3.1 Odlišnosti ve vedení účetnictví ... 21
3.3.2 Přechod mezi daňovou evidencí a účetnictvím ... 23
4. DAŇOVÉ POVINNOSTI INDIVIDUÁLNÍHO PODNIKATELE ... 24
4.1 Daň z příjmů fyzických osob ... 24
4.1.1 Poplatníci ... 24
4.1.2 Předmět a základ daně ... 24
4.1.3 Postup výpočtu ... 25
4.1.4 Položky snižující základ daně a slevy na dani ... 26
4.1.5 Daňové přiznání a zálohy ... 28
4.1.6 Solidární zvýšení daně a daň stanovená paušální částkou, resp. paušální daň .. 29
4.1.7 Přechody mezi skutečnými a paušálními výdaji ... 30
4.1.8 Modelový příklad na DPFO ... 30
4.2 Veřejné zdravotní pojištění ... 31
4.2.1Vyměřovací základ a pojistné ... 32
4.2.2Přehled o příjmech a výdajích ... 32
4.3 Sociální zabezpečení a jeho komponenty ... 33
4.3.1Důchodové pojištění ... 34
4.3.2 Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ... 34
4.3.3 Nemocenské pojištění... 35
4.4 Daň z přidané hodnoty ... 35
4.4.1 Osoba povinná k dani a plátce DPH ... 36
4.4.2 Identifikovaná osoba ... 36
4.4.3 Předmět daně, sazby a princip odvodu daně ... 37
4.4.4 Přenesená daňová povinnost ... 38
4.4.5 Povinnosti související s přiznáním daně ... 38
4.5 Silniční daň ... 39
5. ZPŮSOBY ZPRACOVÁNÍ ADMINISTRATIVNÍCH POVINNOSTÍ ... 41
5.1 Využití outsourcingu ... 41
5.1.1 Výhody a nevýhody outsourcingu ... 42
5.2 Využití počítačových programů ... 42
5.2.1 Příklady programů ... 43
5.3 Porovnání možností ... 45
6. PRAKTICKÁ ČÁST – PRŮZKUM MEZI OSVČ ... 47
6.1 Zadání dotazníku ... 47
6.2 Výsledky průzkumu ... 47
6.3 Závěrečné shrnutí a nastínění možných řešení ... 64
7. ZÁVĚR ... 66
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 68
SEZNAM TABULEK ... 72
SEZNAM SCHÉMAT A GRAFŮ ... 73
1. ÚVOD
Na trhu práce se nachází podnikatelské subjekty (právnické osoby), ale také zároveň velké množství podnikajících fyzických osob. Tyto osoby podnikají v nejrůznějších oborech a odvětvích zahrnující prodej zboží, výrobu produktů či poskytování služeb. Kromě samotné výdělečné činnosti je jejich nedílnou součástí také zpracovávání a vedení administrativních povinností. Ty mohou zahrnovat evidenci příjmů a výdajů, případně nákladů a výnosů, dále také povinnosti spojené s odvodem daní či pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.
Od svého partnera, který je osobou samostatně výdělečně činnou v oboru design, vím, že pro tyto osoby není jednoduché vyznat se a pochopit systém všech povinností pro individuální podnikatele. V obchodní korporaci se ve většině případů nachází speciálně utvářená oddělení a týmy, které se zabývají danými záležitostmi. Avšak individuální podnikatel pracuje často sám, a tudíž nemá tolik času ani potřebné znalosti věnovat se daným povinnostem.
Jednotlivé instituce, mám na mysli např. zdravotní pojišťovny či finanční úřady, se snaží přiblížit své aktivity klientům. Skrze webové stránky usilují o objasnění informací týkajících se např. daňových povinností podnikatele, lhůt pro podání daňového přiznání apod. Mnohdy se však jedná pouze o „okopírované“ paragrafy z příslušných zákonů. Není proto neobvyklé, že OSVČ dané problematice nerozumějí a tápají v ni. Někteří individuální podnikatelé jsou tedy nuceni najímat si služby účetních společností či dokonce daňových poradců.
Je samozřejmé, že tyto služby jsou zpoplatněny, a tudíž jsou pro podnikatele nákladem, resp. výdajem.
Za cíle své diplomové práce považuji v teoretické části definování pojmů souvisejících s podnikáním, charakteristiku živností a popis možností v oblasti evidence činnosti. Dále také popis a analýzu daňových povinností individuálního podnikatele a vytyčení způsobů zpracování daňových a administrativních povinností.
Práce je rozdělena na dvě části, a to na teoretickou a praktickou. V teoretické pasáži práce se snažím, jak jsem již zmínila, o vymezení základních pojmů souvisejících s danou problematikou. Jedná se především o pojem podnikání a termín OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná). Dále věnuji pozornost charakteristice živností, neboť je to důležitá součást individuálního podnikatele. Druhou kapitolu tvoří evidenční a administrativní povinnosti.
Osoba samostatně výdělečně činná má na výběr z několika možností, jak bude svoji činnost evidovat, případně o ni účtovat. Nejrozsáhlejší pasáží je ovšem část věnovaná daňovým povinnostem podnikatele. Nejprve se snažím o zachycení podstaty daně z příjmů fyzických
osob. Dále pokračuji pojistným na veřejné zdravotní pojištění a také se věnuji pojistnému na sociální zabezpečení. Celou problematiku týkající se daní jsem zakončila rozborem daně z přidané hodnoty a daně silniční.
V praktické části práce se zabývám průzkumem mezi individuálními podnikateli.
Svoji pozornost jsem zaměřila na OSVČ v oboru architektury a design. Při koncipování dotazníku jsem si kladla za cíl zjistit informace ohledně vedení a zpracování administrativních povinností. Dále jsem chtěla analyzovat míru spokojenosti a srozumitelnosti (pro individuální podnikatele) s danou problematikou. V závěru dotazníku jsem nechala prostor pro jejich osobní názory, nad kterými jsem se zamyslela a rozebrala je.
V závěru celé práce se snažím o nastínění možných řešení vztahujících se ke složitosti a nesrozumitelnosti systému administrativních a daňových povinností pro individuální podnikatele.
Diplomová práce je zpracována podle právního stavu k 30. dubnu 2021.
2. CHARAKTERISTIKA INDIVIDUÁLNÍHO PODNIKATELE
Úvodní kapitolu diplomové práce věnuji především vysvětlení nezbytných pojmů, které se dále prolínají celou prací – jedná se především o pojmy podnikání, podnikatel a OSVČ.
Dále zde charakterizuji živnost, popisuji její jednotlivé druhy a příslušné podmínky, které jsou kladeny pro získání oprávnění k podnikání.
2.1 Pojem podnikání, pojem OSVČ 2.1.1 Pojem podnikání a podnikatel
Podnikání lze odvodit z vymezení pojmu podnikatel, které se nachází v občanském zákoníku a zní takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, …“ [1] Podnikatel tedy vykonává podnikání samostatně, tzn., že jen on sám rozhoduje, jakou činnost bude provozovat, s kým bude obchodovat apod. Vlastní účet a odpovědnost značí to, že podnikatel vykonává činnost pod vlastním jménem nebo pod firmou zapsanou v rejstříku – ať už v obchodním, živnostenském či jiném. Dále dle zákona podnikatel provozuje tuto činnost soustavně. Znamená to, že podnikání není nahodilá činnost a podnikatel ji vykonává za určitým záměrem, do budoucna a jeho cílem je skrze ni dosáhnout zisku.
Občanský zákoník pohlíží na podnikatele mimo jiné jako na osobu zapsanou v obchodním rejstříku, která má zároveň k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění dle zákona. [2]
2.1.2 Pojem OSVČ
Termín OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) se vyskytuje v zákonech, které upravují veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Definici pojmu OSVČ lze nalézt v zákoně o důchodovém pojištění. Jedná se o fyzickou osobu, která vykonává samostatně výdělečnou činnost nebo spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti. 1 Dále musí mít tato osoba ukončenou povinnou školní docházku a je jí minimálně 15 let. Samostatně výdělečná činnost je provozována na základě živnostenského zákona nebo podle jiných zvláštních předpisů.
1 Spoluprací se rozumí to, pokud podle zákona o daních z příjmů se na tuto osobu rozdělují dosažené příjmy a výdaje.
Za OSVČ se považují také ty osoby, které provozují uměleckou nebo jinak tvůrčí činnost na základě autorskoprávních předpisů, osoby podnikající v zemědělství nebo osoby, které vykonávají nezávislé profese. Do poslední skupiny se řadí taková povolání, která nejsou živností ani podnikáním podle jiných právních předpisů. Příkladem mohou být znalci, tlumočníci či insolvenční správci. Obdobná definice osoby samostatně výdělečně činné se nachází také v zákoně o veřejném zdravotním pojištění. [3]
2.2 Charakteristika a druhy živností
V předešlých subkapitolách byla zmíněna živnost. Živností se dle zákona o živnostenském podnikání rozumí: „…soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“ [4]
Jde tedy o definici samotného podnikání, která je dále upravena pro potřeby živnostenského zákona. Živnost může nabývat fyzická i právnická osoba. Já se dále však budu zabývat pouze fyzickými podnikateli.
2.2.1 Všeobecné a zvláštní podmínky
Aby fyzická osoba (individuální podnikatel) mohla získat živnostenské oprávnění, musí splnit určité podmínky. Jedná se o podmínky všeobecné a zvláštní, které vyžaduje živnostenský zákon.
Do všeobecných podmínek se řadí plná svéprávnost a také bezúhonnost. Bezúhonností se rozumí to, že žadatel o živnostenské oprávnění nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin, který by souvisel s podnikáním, o které žádá. Tato druhá podmínka se dokládá výpisem z evidence rejstříku trestů.
Na druhou stranu za zvláštní podmínky, které je nutné splnit, se považuje odborná či jiná způsobilost. Ta je stanovena u každého druhu živnosti jiným způsobem. Odbornou způsobilost lze doložit např. výučním listem nebo maturitním vysvědčením z daného oboru. V některých případech je také nutné mít praxi v daném oboru, a to po dobu blíže specifikovaného období. [5]
Pokud by sám podnikatel nesplnil některé z výše uvedených podmínek a přesto by chtěl danou činnost provozovat, může tak činit pomocí odpovědného zástupce. Ten musí splnit všeobecné i zvláštní podmínky a dohlíží na řádný chod živnosti. [6]
2.2.2 Druhy živností
Základní dělení živností je na živnosti ohlašovací a koncesované. Ohlašovací živnosti se dále dělí na 3 skupiny: živnosti řemeslné, vázané a volné. Jak jsem již zmínila, individuální podnikatel získá živnostenské oprávnění na základě splnění příslušných podmínek.
Všeobecné podmínky musejí splnit všichni žadatelé, ty zvláštní se však liší dle druhu živnosti. Vymezení konkrétních živností, které patří do příslušné kategorie, lze nalézt v jednotlivých přílohách k živnostenskému zákonu.
Schéma č. 1 - rozdělení živností, vlastní zdroj
Oprávnění pro výkon řemeslné živnosti lze získat na základě prokázání, že žadatel dosáhl požadovaného vzdělání v příslušném oboru. Toto vzdělání se prokazuje, jak jsem již zmínila, např. výučním listem, maturitním vysvědčením, vysokoškolským diplomem nebo získáním kvalifikace, které dokládá příslušný certifikát.
U vázaných živností, obdobně jako u řemeslných, musí uchazeč doložit doklad o vzdělání v daném oboru. Kromě toho se vyžaduje u některých vázaných živností také splnit blíže specifickou délku praxe v oboru podnikání. Délka praxe je odlišná, nejčastěji v rozmezí od 1 do 5 let.
Pro získání volné živnosti je zapotřebí pouhé splnění všeobecných podmínek.
Koncesovanou živnost lze získat na základě splnění všeobecných a zvláštních podmínek a také po obdržení tzv. koncese. Koncesí se rozumí povolení pro vykonávání určité činnosti.
Žádost o koncesi se podává na místně příslušném živnostenském úřadě. V případě, že je také k vydání koncese nutný souhlas státního orgánu, daný živnostenský úřad předá tomuto orgánu onu žádost na posouzení. Množství vydaných koncesí pro danou činnost je omezeno. Stát tímto krokem reguluje jejich počet v dané oblasti. [7]
ŽIVNOSTI
Ohlašovací
Řemeslné Vázané Volné
Koncesované
Tabulka níže ukazuje shrnutí jednotlivých druhů živností, jaké podmínky jsou nutné k jejich získání a také několik málo příkladů pro jednotlivé typy živností.
Tabulka č. 1 - shrnutí jednotlivých druhů živností, zdroj přílohy k Živnostenskému zákonu
2.2.3 Jednotný registrační formulář
Jednotný registrační formulář mohou použít fyzické i právnické osoby. Osobě samostatně výdělečně činné slouží pro oznámení zahájení, případně ukončení, živnostenského podnikání.
Jedná se o jednotný formulář pro přihlášení individuálního podnikatele na příslušném živnostenském úřadě, finančním úřadě, správě sociálního zabezpečení a také pro jeho zdravotní pojišťovnu. Všechny požadované údaje o podnikateli jsou obsaženy pouze v jednom formuláři, takže daný podnikatel nemusí obcházet všechny potřebné úřady a instituce. Zkrátka se registruje ke všem úřadům pouze jedním formulářem.
Pomocí formuláře se lze také registrovat ve spojitosti s ohlášením živnosti, žádostí o koncesi, žádostí o zrušení živnostenského oprávnění, přihlášení k nejrůznějším daním, přihlášení k důchodovému a nemocenskému pojištění, případně pro oznámení zahájení/ukončení samostatné výdělečné činnosti zdravotní pojišťovně nebo České správě sociálního zabezpečení. [8]
Řemeslná Volná
Všeobecné podmínky ano ano
Odborné podmínky odborné vzdělání odborné vzdělání praxe v oboru nejsou odborné vzdělání získání koncese
poskytování služeb pro zemědělce, zahradnictví, chov
zvířat, výroba a oprava obuvi, zpracování dřeva, výroba hnojiv, výroba
a zpracování skla, výroba strojů a zařízení, evlkoobchod
a maloobchod, ubytovací služby, …
Koncesovaná
ano
provozování cestovních kanceláří - VŠ, nebo VOŠ v oboru cestovní ruch, nebo VŠ a 1 rok praxe (Ministerstvo pro místní rozvoj)
provádění veřejných dražeb - VŠ a 1 rok praxe, nebo VOŠ a 3 roky praxe, nebo SŠ a 5 let praxe, nebo osvědčení o rekvalifikaci
(Ministerstvo pro místní rozvoj) provozování střelnice a výcvik ke střelbě -
VŠ, nebo VOŠ v oboru zaměřeném na vojenskou policii nebo tělesnou kulturu a 2
roky praxe, nebo průkaz rozhodčího nebo trenére střeleb a 3 roky praxe truhlářsvtí, zednictví,
režnictví, pekařství a cukrářství, pivovarnictí,
kadeřnictví, zpracování kamene,
zámečnictví, kamnářství, oprava silničních vozidel, … Živnost
zpracování tabáku - VŠ vzdělání a 1 rok praxe, nebo VOŠ a 3 roky praxe,
nebo SŠ a 3 roky praxe, …
oční optika - způsobilost k výkonu zdravotnického povolání optometristy nebo VOŠ v oboru diplomovaný oční otik, nebo SŠ v oboru oční optik, oční
technik, … Ohlašovací
Příklady činností
Vázaná ano
geologické práce - osvědčení o odborné způsobilosti
2.2.4 Živnostenské oprávnění
Živnostenský úřad vydá žadateli živnostenské oprávnění po splnění všeobecných, případně i zvláštních podmínek. Živnostenské oprávnění vzniká u ohlašovacích živností dnem ohlášení a u koncesovaných živností dnem nabytí právní moci rozhodnutí o získání koncese.
Individuální podnikatel se prokazuje výpisem z živnostenského rejstříku, kde je zapsán. Výpis z živnostenského rejstříku obsahuje následující údaje:
● jméno a příjmení,
● identifikační číslo osoby,
● adresa bydliště a případné provozovny,
● předmět podnikání,
● doba platnosti živnostenského oprávnění aj. [9]
2.3 Hlavní a vedlejší samostatná výdělečná činnost
Hlavní a vedlejší samostatná výdělečná činnost je rozlišována v systému sociálního zabezpečení (více v kapitole č. 4 Daňové povinnosti individuálního podnikatele). Dle zákona o důchodovém pojištění se za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost považuje taková osoba samostatně výdělečně činná, která:
● vykonává zaměstnání,
● má nárok na výplatu starobního nebo jiného důchodu,
● pobírá rodičovský příspěvek nebo peněžitou pomoc v mateřství,
● je nezaopatřeným dítětem.
Za zaměstnání se pokládá to, pokud je daná osoba účastna na nemocenském pojištění zaměstnanců a na sociálním zabezpečení. Nezaopatřené dítě je takové, které nemá dokončenou povinnou školní docházku. Pokud se však nadále připravuje na budoucí povolání (ve smyslu studia na odborném učilišti, střední odborné škole nebo na vysoké škole), nebo nemůže z důvodu úrazu nebo nemoci vykonávat výdělečnou činnost, považuje se tato osoba také za nezaopatřené dítě. Zákon však určuje maximální věkovou hranici, a ta je 26 let.
Hlavní samostatnou výdělečnou činnost vykonává ta OSVČ, která není považována za OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. [10]
3. EVIDENČNÍ POVINNOSTI INDIVIDUÁLNÍHO PODNIKATELE
Obdobně jako právnické osoby vedou o své činnosti účetnictví, má i individuální podnikatel své evidenční povinnosti. Osoba samostatně výdělečně činná má však několik variant, jak bude svoji činnost evidovat, případně o ní účtovat. První možností je vedení evidence příjmů a pohledávek. V tomto případě podnikatel uplatňuje tzv. paušální výdaje. Druhou možností je vedení daňové evidence. Zde se evidují příjmy i jednotlivé výdaje podnikatele. A jako třetí možnost je účetnictví individuálního podnikatele – to je za určitých podmínek povinné. V této konkrétní situaci podnikatel, obdobně jako právnické osoby, účtuje o aktivech, pasivech, nákladech a výnosech.
Všechny tyto evidence slouží pro průběžné sledování podnikatelské činnosti a pro stanovení základu daně z příjmů fyzických osob. Veškeré příjmy, výdaje, aktiva, pasiva, náklady i výnosy se musí evidovat/účtovat v české měně. Pokud tedy podnikatel obdrží příjem v cizí měně, je povinen ho přepočítat na českou měnu. Případné kurzové rozdíly se v daňové evidenci neevidují, v účetnictví je však podnikatel musí zaúčtovat do svých nákladů či do výnosů. [11]
3.1 Evidence příjmů a pohledávek
První a zároveň nejjednodušší možnost, jak OSVČ evidují svoji činnost, je prostá evidence příjmů a pohledávek. Právní předpisy nijak přesně neupravují, v jaké formě by to mělo být.
Nejčastěji se jedná o tabulku, např. pomocí Excelu, do které individuální podnikatel zapisuje své příjmy, přijaté zálohy a také pohledávky, a to vždy od 1.1. do 31.12. příslušného roku.
Pohledávkou se v obecné rovině rozumí nárok věřitele na plnění, nejčastěji úhradu finančních prostředků. Je nutné, aby podnikatel evidoval všechny přijaté platby – v hotovosti i ty, které se realizují bezhotovostně.
Výdaje ze své činnosti evidovat nemusí, ty se totiž stanovují na základě procenta z příjmů.
Tento druh výdajů se nazývá výdaje paušální, resp. výdaje stanovené procentem z příjmů. 2 [12]
2 Jiným pojmem je tzv. paušální daň. Vysvětlení a odlišení paušální daně se nachází ve 4. kapitole, konkrétně v kapitole 4.1.6.
3.1.1 Paušální výdaje
Výši možného uplatnění paušálních výdajů lze nalézt v zákoně o daních z příjmů.
Sazba procentních výdajů se liší dle jednotlivých druhů činností. U řemeslných živností je stanoveno procento z příjmů ve výši 80 % - maximální výše výdajů, které si podnikatel může uplatnit je však omezena na 1 600 000 Kč. U zbylých živností je to 60 % z příjmů a horní hranice pro uplatnění výdajů je 1 200 000 Kč. Uplatnění paušálních výdajů nemůže podnikatel kombinovat se skutečnými výdaji. 3 [13]
Důvodů pro využití paušálních výdajů může být několik, jde např. o zjednodušení evidence.
Podnikateli stačí vést pouze jeho příjmy, výdaje si určí procentem právě z daných příjmů.
Dále ve většině případů si podnikatel sám zvládne vést tuto evidenci – nevyhledává tedy účetní společnost nebo daňového poradce. Také se vyvaruje posuzování výdajů a případně nákladů z hlediska daňové uznatelnosti.
3.2 Daňová evidence
Pokud se individuální podnikatel rozhodne vést daňovou evidenci, musí vést evidenci o jeho příjmech, výdajích, majetku a závazcích. Evidence příjmů a výdajů je realizována nejčastěji formou deníku. Pro evidenci dlouhodobého majetku se využívají karty dlouhodobého majetku (inventární karty). Zásoby je vhodné evidovat skrze skladové karty. Pohledávky zapisuje podnikatel do knih pohledávek. Obdobně postupuje i u závazků – ty se evidují do knih závazků. Ve většině případů se jedná o evidenci v elektronické podobě.
Daňová evidence je méně administrativně náročná, než je samotné účetnictví. Je založena na tzv. peněžní bázi. Evidují se do ní pouze příjmy a výdaje související s podnikáním. Na rozdíl od účetnictví zde podnikatel neuvádí své náklady a výnosy.
3.2.1 Evidence příjmů a výdajů
Předmětem evidence příjmů jsou dosažené příjmy z podnikatelské činnosti. Zahrnují se jak příjmy peněžité, tak ty nepeněžité. Obdobně se postupuje i u výdajů. V tomto případě se tedy jedná o skutečné výdaje, které podnikatel vynaložil. V některých situacích se lze setkat i s uplatněním výdajů, které nejsou skutečně vynaloženy (zaplaceny). Může se jednat např. o daňový odpis hmotného majetku.
3 Existují i další sazby paušálních výdajů – 30 % pro příjmy plynoucí z nájmu majetku (maximálně 600 000 Kč) a 40 % z jiných příjmů ze samostatné činnosti (maximálně 800 000 Kč).
Deník příjmů a výdajů lze vést v tabulce, kde se na každý její řádek zapisuje jedna hospodářská transakce, a to v chronologickém pořadí tak, jak postupně jednotlivé operace nastaly. Dnes se lze však ve větší míře setkat s jednoduchými softwary, které dokážou dané příjmy a výdaje lehce evidovat. Podnikatel je programem veden, které základní údaje do něj má zapisovat. [14]
Deník příjmů a výdajů individuálního podnikatel by měl obsahovat alespoň tyto základní položky:
● datum dané transakce,
● označení dokladu, který zakládá danou transakci,
● stručný popis konkrétní operace,
● příjmy,
● výdaje,
● případně od koho dané příjmy obdržel nebo komu zaplatil výdaj.
Příjmy a výdaje lze dále pro potřeby podnikatele členit na ty, které se zahrnují do základu daně (daň z příjmů fyzických osob), a které nikoliv. Anebo na ty, které se uskutečnily v hotovosti, a které skrze bankovní účet. Vše záleží na daném podnikateli a jeho individuálních potřebách. [15]
3.2.2 Evidence majetku
Zákon o daních z příjmů vymezuje tzv. obchodní majetek, rozumí se jím: „… část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci.“ [16]
Do obchodního majetku individuálního podnikatele se řadí hmotný majetek, nakoupené zásoby, vyrobené výrobky, pohledávky a jeho finanční majetek.
Z daňového pohledu se za hmotný majetek považují samostatné movité věci se vstupní cenou nad 80 000 Kč (tento limit byl do konce roku 2020 ve výši 40 000 Kč). Dále se sem také řadí budovy, stavby, pěstitelské celky či dospělá zvířata a jejich skupiny. Do hmotného majetku naopak nepatří zásoby. [17]
Ocenění majetku závisí na jeho způsobu nabytí. Nakoupený majetek se oceňuje pořizovací cenou, která v sobě může zahrnovat i vedlejší pořizovací náklady. Těmi mohou být např. doprava majetku či jeho pojištění při přepravě. Kompletní vymezení nákladů a výdajů, které patří do pořizovací ceny, jsou uvedeny ve vyhlášce č. 500/2002 Sb. Majetek, který si
podnikatel vyrobí sám, se ocení pomocí vlastních nákladů výroby. V případě, kdy majetek podnikatel získal darem, se jeho ocenění zhostí znalec.
Hmotný majetek se eviduje, jak již bylo zmíněno, na tzv. inventárních kartách, zásoby (tzn. materiál, výrobky či zboží) pomocí skladové evidence. [18]
U hmotného majetku, jehož doba použitelnosti je delší než 1 rok, se uplatňuje specifický výdaj v podobě odpisu. Odepisování majetku znamená postupné vstupování jeho hodnoty (nejčastěji v podobě pořizovací ceny) do daňových výdajů. Individuální podnikatel si může uplatnit roční daňový odpis. Odpis majetku může do svých výdajů zahrnovat odpisovatel – poplatník z daně z příjmů fyzických osob, který má k danému majetku vlastnické právo.
Majetek se odepisuje ze vstupní ceny a do 100 % jeho hodnoty. Vstupní cenu představuje pořizovací cena majetku, jeho vlastní náklady (v případě, že si ho podnikatel vyrobí sám) nebo tzv. reprodukční pořizovací cena – u bezplatného získání majetku (zde je některý majetek vyloučen z odepisování – viz níže). Je však důležité vědět, že ne veškerý hmotný majetek se daňově odepisuje. Z odepisování je vyřazen tento majetek: pozemky, pěstitelské celky, umělecká díla, bezúplatně získaný majetek z finančního leasingu, na něhož byly vynaloženy výdaje do 80 000 Kč aj.
V případě, kdy podnikatel vlastní majetek k 1. lednu, ale v průběhu roku ho např. prodá a tím pádem ho vyřadí ze svého obchodního majetku, může si uplatnit pouze polovinu jeho ročního odpisu. Zbývající hodnotu majetku (tzv. zůstatkovou cenu) si však může také zahrnout do výdajů, a to jednorázově. Toto však neplatí v situaci, kdy si podnikatel nakoupí majetek v průběhu roku (nevlastní ho tedy celý kalendářní rok) – v tomto případě si může uplatnit celý (roční) daňový odpis.
Podnikatel má také právo na přerušení odepisování po dobu, kterou si sám určí. Po uplynutí této doby pokračuje v odepisování v nezměněném způsobu. [19]
● Hmotný majetek:
Prvním krokem, který musí podnikatel učinit, je zařadit daný majetek do odpisové skupiny (dle zákona o daních z příjmů). Poté se musí rozhodnout, kterou z povolených metod odepisování využije. U hmotného majetku jde nejčastěji o rovnoměrné nebo zrychlené odepisování.
U rovnoměrné metody podnikatel využívá pro stanovení ročního odpisu tzv. odpisové sazby, které jsou odlišné pro jednotlivé skupiny majetku. Dále se sazby rozlišují, zda se jedná o odpis majetku v prvním roce či v následujících letech. Jsou také stanoveny odlišné sazby pro
zvýšenou vstupní cenu. Ta může nastat při technickém zhodnocení majetku, kdy se zvýší jeho hodnota, tudíž i jeho vstupní cena.
Při zrychleném odepisování podnikatel uplatňuje koeficienty, které jsou opět odlišné pro 1. rok odepisování.
Od roku 2021 jsou zavedeny také tzv. mimořádné odpisy. Ty lze uplatnit u majetku pořízeného od 1.1.2020 do 31.12.2021 a který je zařazen v 1. a 2. odpisové skupině.
Vstupní cenu majetku z 1. odpisové skupiny je možné rovnoměrně odepsat do 12 měsíců od data pořízení. Majetek zatříděný do 2. odpisové skupiny lze odepsat do 100 % jeho vstupní ceny za 24 měsíců, přitom za prvních 12 měsíců je možné uplatnit odpisy rovnoměrně do 60 % vstupní ceny a zbylých 40 % v následujících 12 měsících. Mimořádné odpisy se stanovují na měsíce a může si je uplatnit pouze ta osoba, která je prvním odpisovatelem daného majetku.
Bližší informace o výpočtu daných odpisů nalezne podnikatel v příslušných paragrafech zákona o daních z příjmů. [20]
Pokud podnikatel uplatňuje paušální výdaje, daňové odpisy z majetku jsou vedeny pouze formálně – nemůže je uplatnit. V případě, že by se vrátil zpátky k použití skutečných výdajů, daňové odpisy za dobu využívání paušálních výdajů „propadají“ a podnikatel si je již nemůže uplatnit v následujících letech.
V případě pořízení nehmotného majetku si individuální podnikatel uplatňuje jeho vstupní cenu do výdajů jednorázově v celé výši.
3.2.3 Evidence pohledávek a závazků
Obdobně jako u hmotného majetku musí podnikatel určit ocenění pohledávek a závazků.
Pokud daná pohledávka či závazek vznikne u podnikatele, ocení se pomocí jejich jmenovité hodnoty – tedy ve výši, v jaké vznikly. V případě postoupení pohledávky či převzetí dluhu je jejich ocenění skrze pořizovací cenu.
Forma evidence pohledávek a závazků je u individuálního podnikatele nejčastěji pomocí knih či počítačových souborů. Evidence by však měla obsahovat alespoň tyto základní parametry:
● označení dokladu (nejčastěji faktura vydaná či faktura přijatá),
● označení dlužníka/věřitele,
● v jaké částce je daná pohledávka/závazek,
● datum vzniku pohledávky/závazku,
● datum splatnosti a následné datum uhrazení. [21]
Následně po skončení zdaňovacího období musí individuální podnikatel podle zákona o daních z příjmů zjistit skutečný stav majetku, zásob, pohledávek a dluhů. Pokud by nastaly změny oproti minulému období, musí o ně upravit základ daně pro daň z příjmů fyzických osob.
[22]
3.3 Účetnictví individuálního podnikatele
Vedení účetnictví je pro individuálního podnikatele často na bázi dobrovolnosti. Zákon o účetnictví však určuje některým podnikajícím fyzickým osobám, že i ony musí vést účetnictví povinně. Jsou jimi fyzické osoby, které jsou zapsané v obchodním rejstříku a podnikající osoby, jejichž obrat dle zákona o dani z přidané hodnoty, včetně plnění osvobozených od daně z přidané hodnoty 4, překročí za předcházející kalendářní rok částku 25 mil. Kč. Dále také fyzické osoby, jež se tak rozhodnou z vlastní vůle, fyzické osoby, kterým to ukládá zvláštní právní předpis a podnikající fyzické osoby, které jsou společníky sdruženými ve společnosti (pokud je minimálně 1 osoba ve společnosti povinna vést účetnictví). [23]
Individuální podnikatel vede účetnictví obdobně jako právnické osoby. Účtuje o aktivech, pasivech, nákladech a výnosech. Na konci účetního období zjišťuje výsledek hospodaření a sestavuje účetní závěrku.
3.3.1 Odlišnosti ve vedení účetnictví
Individuální podnikatel zahajuje vedení účetnictví obdobně jako právnické osoby.
Nejprve si musí sestavit účetní rozvrh s příslušnými účetními třídami, skupinami a jednotlivými účty, vč. jejich případné analytické evidence. Poté uspořádá dílčí položky aktiv a pasiv do zahajovací rozvahy. Dále musí otevřít účetní knihy a stanovit si případný odpisový plán pro dlouhodobý majetek (pokud ho již nemá) a vytvořit směrnice, pomocí kterých bude své účetnictví směrovat.
Podstatným rozdílem mezi vedením účetnictví a daňovou evidencí je fakt, že účetnictví je vedeno na tzv. akruální bázi. To mimo jiné znamená, že se o nákladech a výnosech účtuje v období, se kterými věcně a časově souvisejí, přičemž se nebere v úvahu jejich peněžní plnění.
V daňové evidenci se sledují peněžní příjmy a výdaje podnikatele, a to za příslušný kalendářní rok. Daňová evidence je tedy založena na tzv. principu peněžních toků.
4 Plnění osvobozená od DPH se dle § 4a zákona o dani z přidané hodnoty do obratu nezahrnují.
Při vedení účetnictví by také podnikatel měl dodržovat obecně platné účetní zásady a předpoklady. Těmi mohou být např. předpoklad účetní jednotky, předpoklad trvání účetní jednotky či zásada opatrnosti. Na druhou stranu evidence příjmů a pohledávek ani samotná daňová evidence nemá žádné podobné zásady či podmínky, které by musel podnikatel striktně dodržovat.
Příkladem odlišnosti, od účetnictví právnických osob, v používaných účtech je účet 491 – Účet individuálního podnikatele. Tento účet přestavuje vlastní kapitál podnikatele.
Zachycují se na něm osobní vklady (peněžité i nepeněžité) a výběry. Individuální podnikatel totiž nemá přímo specifikovanou mzdu za svojí práci. Vše, na co dosáhne během svého podnikání, a dále neinvestuje, může být jeho osobní spotřeba. Kromě toho lze účet 491 využít také na převod majetku z/do osobní potřeby podnikatele.
Za další odlišnost lze považovat účet 526 – Sociální náklady individuálního podnikatele.
Na tento účet podnikatel zachycuje předpisy závazků vůči konkrétní zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení.
Dalším rozdílem oproti daňové evidenci je, že podnikatel, který vede účetnictví, účtuje o účetních odpisech. Účetně lze odepisovat dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek.
Mezi nejčastěji využívané způsoby účetního odepisování patří časové metody a výkonový odpis. Do časových metod lze zařadit lineární, zrychlený (degresivní) a zpomalený (progresivní) odpis. Základem pro časové metody je odhad doby užívání majetku. Na druhou stranu pro výkonové odepisování je zapotřebí znát celkovou kapacitu daného majetku a také jeho skutečnou výši výkonu za konkrétní období. (Výkonem se rozumí např. počet vyrobených kusů, počet ujetých kilometrů apod.) Dalším možným způsobem, jak lze majetek odepisovat, je využití komponentního způsobu odepisování. Ten může podnikatel využít pouze na vybraném majetku, který tak stanoví právní předpis (např. stavby). Princip komponentního způsobu odepisování spočívá v tom, že se daný majetek rozdělí na tzv. komponenty, které mají významně rozdílnou dobu použitelnosti od doby použitelnosti majetku a jejichž výše ocenění v poměru k výši ocenění celého aktiva je významná. Každá komponenta se poté odepisuje samostatně, a to časovou či výkonovou metodou (dle charakteru komponenty). U konkrétních komponent se také může odlišovat jejich doba odepisování. Celkový odpis majetku poté tvoří součet odpisů za jednotlivé komponenty. [24]
U účetních odpisů si podnikatel může stanovit tzv. zbytkovou hodnotu, která představuje neodepsatelnou částku. Využívá se v případech, kdy např. individuální podnikatel zamýšlí prodej daného aktiva. Zbytková hodnota způsobí to, že majetek má i po odepsání určitou hodnotu, což je odhadovaná částka, za kterou ho lze prodat, po odečtení předpokládaných
nákladů s vyřazením souvisejících. Zbytková hodnota se při výpočtu odpisu odečítá od výchozího ocenění majetku. O účetních odpisech má také podnikatel povinnost účtovat, a to do nákladů.
Po skončení účetního období (kalendářního či hospodářského roku) má podnikatel, který účtuje, povinnost sestavit účetní závěrku a poté ji zveřejnit ve sbírce listin, pokud je zapsán v obchodním rejstříku. Nejčastěji se jedná o rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu v účetní závěrce. 5 [25]
3.3.2 Přechod mezi daňovou evidencí a účetnictvím
V situaci, kdy se podnikatel rozhodne přejít z vedení daňové evidence na účetnictví či naopak, má tento přechod vliv na základ daně u daně z příjmů fyzických osob. Tyto dopady daňový základ snižují či zvyšují.
Pokud se individuální podnikatel rozhodne přejít z vedení účetnictví na daňovou evidenci, má následující povinnosti. Pohledávky, které mu vznikly v době vedení účetnictví snižují jeho základ daně za období, ve kterém započal vést daňovou evidenci. Dále se základ daně snižuje o hodnotu cenin a stav zásob, poskytnuté zálohy a o položky časového rozlišení aktiv.
Zároveň zde také existují položky, které jeho základ daně budou zvyšovat. Jde především o dluhy za dobu vedení účetnictví, přijaté zálohy a položky časového rozlišení pasiv. [26]
Na druhou stranu, pokud podnikatel přechází z vedení daňové evidence na účetnictví, má i tento přechod vliv na základ daně. Na konci období, kdy podnikatel začal účtovat, musí základ daně snížit o hodnotu dluhů a přijatých záloh. Dluhem se myslí takový závazek, který by při jeho úhradě byl výdajem na dosažení a zajištění příjmů. Položky, které naopak zvyšují základ daně jsou následující: zásoby, ceniny, hodnota poskytnutých záloh (kromě záloh na dlouhodobý majetek) a hodnota pohledávek. U pohledávek platí stejné pravidlo jako u dluhů, musí jít o pohledávky, u kterých by při jejich splacení, šlo o zdanitelný příjem evidovaný v daňové evidenci. [27]
Hodnoty, které zvyšují základ daně lze zahrnout jednorázově či po dobu následujících 9 zdaňovacích období. V případě, že by individuální podnikatel skončil svoji činnost, musí zbývající částku zahrnout do základu daně jednorázově. [28]
5 V případě daňové evidence podnikateli však nevznikají žádné povinnosti v oblasti sestavování a následného vykazování jakýkoliv výkazů spojených s evidencí jeho příjmů a výdajů.
4. DAŇOVÉ POVINNOSTI INDIVIDUÁLNÍHO PODNIKATELE
Do daňových povinností individuálního podnikatele lze zařadit zejména daň z příjmů fyzických osob, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a na sociální zabezpečení. Případně další daně, které podnikatel ze své činností platí – jako je daň z přidané hodnoty nebo daň silniční.
Poslední dvě zmíněné daně závisí na tom, zda podnikatel splnil limity pro placení těchto daní, resp., zda vlastní dopravní prostředek a využívá ho k podnikatelské činnosti.
4.1 Daň z příjmů fyzických osob 4.1.1 Poplatníci
Poplatníkem daně z příjmů fyzických osob (DPFO) jsou, jak již název napovídá, fyzické osoby. Tyto fyzické osoby jsou buď daňovými rezidenty našeho státu nebo nerezidenty.
Za daňového rezidenta se považují ty osoby, které mají na území České republiky bydliště anebo se zde trvale zdržují (alespoň 183 dnů v daném kalendářním roce). Tyto osoby mají daňové povinnosti z příjmů vznikajících v tuzemsku a zároveň musí zdaňovat příjmy plynoucí ze zahraničí. Na druhou stranu daňový nerezident je ten, kdo nemá bydliště na území České republiky ani zde trvale nepobývá. Nerezidenti daní pouze ty příjmy, které vyplývají ze zdrojů na území České republiky. [29]
4.1.2 Předmět a základ daně
Dle zákona o daních z příjmů jsou předmětem daně tyto příjmy: [30]
● příjmy ze závislé činnosti (§ 6), 6
● příjmy ze samostatné činnosti (§ 7),
● příjmy z kapitálového majetku (§ 8),
● příjmy z nájmu (§ 9) a
● ostatní příjmy (§ 10).
Pro individuálního podnikatele jsou směrodatné příjmy ze samostatné činnosti, které dále upravuje § 7 zákona o daních z příjmů. Základ daně tvoří příjmy, které jsou snížené o výdaje.
Do příjmů se zahrnují příjmy plynoucí ze živnostenského podnikání, příjmy ze zemědělské
6 Odpovídající paragrafy dle zákona o daních z příjmů (ZDP).
činnosti apod. Výdaje si podnikatel stanoví buď jako paušální, nebo jako skutečně vynaložené (viz 3. kapitola Evidenční povinnosti individuálního podnikatele). [31]
V případě, že podnikatel uplatňuje skutečné výdaje, je důležité, aby veškeré uplatněné výdaje byly daňově uznatelné. Výdaj musí být vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Dále musí být vynaložen v daném kalendářním roce a zákon jej nezakazuje uplatnit.
Za daňově neuznatelné výdaje se považují:
● výdaje na pořízení hmotného majetku (daňově uznatelné jsou až odpisy),
● pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení týkající se samotného podnikatele,
● zaplacená daň z příjmů,
● výdaje nad limit, které tak stanoví ZDP,
● výdaje na reprezentaci,
● dary,
● manka a škody přesahující náhrady apod. [32]
4.1.3 Postup výpočtu
V následující tabulce je shrnut výpočet daně z příjmů fyzických osob. Dílčí základy daně jsou jednotlivé příjmy dle § 6 až § 10 zákona o daních z příjmů. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. [33]
Tabulka č. 2 - výpočet daně z příjmů fyzických osob, zdroj Daně v podnikání – A. Vančurová
Výpočet daně z příjmu fyzických osob Poznámky
§ 7 ZDP: příjmy - výdaje Celkový základ daně je kladný
nebo roven nule - nemůže být záporný.
mínus Nezdanitelné části základu daně § 15 ZDP mínus Položky odčitatelné od základu
daně § 34 ZDP
Upravený základ daně Zaokrouhlení: na celá 100 Kč dolů
krát Sazba daně 15 %, 23 %
Daň před slevami
mínus Slevy a daňová zvýhodnění § 35 ZDP Daň po slevách
Základ daně = součet dílčích základů daně
Sazba 15 % se využije pro výši základu daně do 48násobku stanovené průměrné mzdy, 23% sazba pro základ daně, který převyšuje 48násobek průměrné mzdy.
4.1.4 Položky snižující základ daně a slevy na dani
Položky snižující základ daně jsou dvojího charakteru, a to nezdanitelné části základu daně podle § 15 zákona o daních z příjmů a položky odčitatelné od základu daně (§ 34 a dále).
Slevy a případná daňová zvýhodnění snižují až celkově vypočtenou daň.
● Nezdanitelné části základu daně dle § 15 ZDP
Mezi částky, které snižují základ daně, patří poskytnutá bezúplatná plnění (dary), a to obcím, krajům, organizacím či právnickým osobám. Poskytnuté peněžní prostředky musí být na přesně vymezené činnosti, kterými mohou být kulturní, výzkumné či vzdělávací aktivity, na ochranu zvířat, životního prostředí apod. Aby si poplatník mohl odečíst poskytnutý dar, musí jeho hodnota být minimálně 1 000 Kč za dané zdaňovací období anebo dosahovat alespoň 2 % ze základu daně. Právní norma upravuje také její maximální výši, a to na 15 % ze základu daně. Pro kalendářní roky 2020 a 2021, z důvodu pandemie Covid-19, byla však maximální hranice zvýšena na 30 % základu daně. Pokud podnikatel daruje krev, může si odečíst od základu daně 3 000 Kč za každý bezplatný odběr. V případě, že by daroval orgán, je tato částka dokonce ve výši 12 000 Kč.
Jestliže má podnikatel hypoteční úvěr či úvěr ze stavebního spoření na bytové potřeby, může si od základu daně odečíst úroky, které v daném zdaňovacím období uhradil. Maximální částku, kterou si však může uplatnit, je 150 000 Kč. Pokud by podnikatel hradil úroky jen po část roku, může si odečíst 1/12 z této částky, a to za každý měsíc, ve kterém je uhradil.
Další položkou, kterou si podnikatel může od svého základu daně odečíst, je nezdanitelná část základu daně týkající se penzijního připojištění (se státním příspěvkem). Poplatník si základ daně snižuje o zaplacené měsíční platby. Ty však musí být alespoň ve výši, od které poplatník získá maximální státní příspěvek. Nanejvýš si lze odečíst částku 24 000 Kč za rok.
Obdobně lze odečíst uhrazené měsíční platby na soukromé životní pojištění. Podmínkou mimo jiné je, že jednorázové pojistné (případně pravidelný důchod) může být poplatníkovi vyplacen nejdříve za 60 měsíců od uzavření smlouvy na toto životní pojištění. Zároveň musí být výplata pojistného po dovršení poplatníkových 60 let života. Celkovou částku, kterou si podnikatel může odečíst je, jako u penzijního připojištění, 24 000 Kč za dané zdaňovací období.
Případně si podnikatel může odečíst částku, kterou zaplatil za zkoušky, které využil pro své další vzdělávání podle zvláštního zákona. Důležité ale je, že tato částka nesmí být již uplatněna jako výdaj snižující příjmy. Nejvyšší možná suma, kterou si poplatník může odečíst je ve výši 10 000 Kč. Z toho tedy plyne, že pokud podnikatel zaplatil více než 10 000 Kč za daný rok, je pro něj výhodnější si daný výdaj odečíst již v položce výdajů, které snižují jeho příjmy (v případě uplatnění skutečných výdajů). Za podmínek, že by podnikatel byl osobou se zdravotním postižením, může si uplatit jako maximální částku 13 000, resp. 15 000 Kč.
Jestliže podnikatel chce využít některou výše zmíněnou skutečnost, musí doložit uhrazení dané částky. Odpovídající potvrzení vystavují konkrétní pojišťovny, případně příslušné organizace. Poplatník dokládá ona potvrzení k daňovému přiznání. [34]
● Položky odčitatelné od základu daně dle § 34 ZDP
Zákon o daních z příjmů dovoluje o tyto položky snížit základ daně fyzickým i právnickým osobám. Do této kategorie se řadí: daňová ztráta, odpočet na podporu výzkumu a vývoje, odpočet na podporu odborného vzdělávání, případně odpočet na pořízení majetku, který bude použit právě na odborné vzdělávání.
Daňovou ztrátu, která vznikla podnikateli v některých z předcházejících zdaňovacích období, si může odečíst celou anebo pouze její část, a to ve 2 bezprostředně předcházejících nebo v 5 následujících obdobích. V rámci předešlého zdaňovacího období si v součtu poplatník může odečíst od základu daně maximálně částku do 30 000 000 Kč. Musí přitom podat dodatečné daňové přiznání. Důvodem pro vznik této možnosti uplatnění daňové ztráty je opět pandemie Covid-19. [35]
● Slevy a daňová zvýhodnění
Jak jsem již zmínila, slevy se odečítají až z vypočtené daně. Základní sleva, kterou si může odečíst každý, je tzv. sleva na poplatníka. Ta je od roku 2021 ve výši 27 840 Kč 7. V případě, že by byl podnikatel ještě studentem, může si uplatnit slevu v částce 4 020 Kč, a to do 26 let věku, resp. 28 let věku v případě doktorského studia. Jestliže je podnikatel osobou se zdravotním postižením, odečítá si slevu na invaliditu. Ta je diferencovaná dle stupně postižení.
Sleva je ve výši 2 050 Kč, resp. 5 040 Kč (při držbě průkazu ZTP/P dokonce 16 140 Kč).
7 S účinností od 1. ledna 2022 činí základní sleva na dani částku ve výši 30 840 Kč.
Mezi další slevy patří sleva na manžela/-ku. Pokud manžel/-ka nemá svůj vlastní příjem anebo má, ale jen do výše 68 000 Kč za zdaňovací rok, může si poplatník odečíst slevu ve výši 24 840 Kč. V zákoně o daních z příjmů jsou uvedeny příjmy manžela/-ky, které se nezahrnují do výše uvedeného limitu příjmů.
Dále si poplatník může uplatit slevu za umístění dítěte do předškolního zařízení (tzv. „školkovné“). Suma slevy se každoročně mění. Je totiž stanovena ve výši minimální mzdy.
Poslední slevou je sleva na evidenci tržeb. Jedná se o jednorázovou částku, kterou si podnikatel odečítá. Tuto slevu je možné uplatnit v tom zdaňovacím období, ve kterém podnikatel poprvé zaevidoval tržbu pomocí EET. Sleva je v částce 5 000 Kč, maximálně však rozdíl mezi zdaněným základem daně podle § 7 (použije se 15% daň) a slevou na poplatníka.
Daňová zvýhodnění lze uplatňovat na vyživované děti, které s podnikatelem žijí v jedné domácnosti. Podmínkou pro uplatnění slevy je fakt, že se jedná mimo jiné o nezletilé dítě.
V případě zletilého dítěte je nutností, aby se dítě připravovalo na budoucí povolání. Slevu si lze uplatnit maximálně do 26 let dítěte a za splnění předchozích podmínek. Výše daňového zvýhodnění je rozdílná pro jednotlivé děti. Daňové zvýhodnění za dané dítě si může uplatnit pouze jeden z rodičů.
Slevy mohou snížit vypočtenou daň maximálně do nuly – poplatník nebude odvádět daň.
Daňová zvýhodnění však mohou zapříčinit tzv. daňový bonus, tedy to, že stát poplatníkovi vrátí příslušnou částku. Daňový bonus lze uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč. Další nutnou podmínkou pro uplatnění daňového bonusu je to, že podnikatel musí mít minimálně příjmy podle § 6 a 7 zákona o daních z příjmů v částce šestinásobku minimální mzdy.
Maximální hranice pro vyplacení daňového bonusu byla od roku 2021 zrušena. [36] [37]
4.1.5 Daňové přiznání a zálohy
Daňové přiznání musí podat každý individuální podnikatel, který má příjmy podle § 7 ZDP (Příjmy ze samostatné činnosti), a to za každé zdaňovací období (kalendářní rok).
Daňová přiznání se podávají místně příslušným finančním úřadům. Základní lhůta pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob je do 1. dubna následujícího kalendářního roku. V situaci, že je daňové přiznání podáno elektronicky, je lhůta čtyřměsíční a končí tak obvykle 2. května následujícího roku. V případě, že by daňové přiznání podával za podnikatele daňový poradce, popř. by se jednalo o podnikatele s povinným auditem účetní závěrky, prodlužuje se tato lhůta na 1. červenec.
Podle poslední známé daňové povinnosti (za předcházející zdaňovací období) je v některých případech nutností hradit zálohy. Zálohové období začíná následující den po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání (2. dubna, 3. května, resp. 2. července) a končí posledním dnem pro podání daňového přiznání v následujícím kalendářním roce (1. dubna, 2. května, resp. 1. července následujícího kalendářního roku). Pokud činí poslední známá daňová povinnost do 30 000 Kč, nemusí se odvádět zálohy. V případě, že poslední daňová povinnost je mezi 30 000 a 150 000 Kč, platí poplatník dvě zálohy, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Jestliže má podnikatel daňovou povinnost vyšší než 150 000 Kč, musí odvádět finančnímu úřadu celkem čtyři zálohy, každou v hodnotě ¼ poslední daňové povinnosti.
Za podmínky, že by byl individuální podnikatel také zaměstnancem a jeho dílčí základ daně podle § 6 ZDP (Příjmy ze závislé činnosti) tvořil 50 % celkového základu daně, nemusí platit zálohy vůbec (nehledě na poslední známou daňovou povinnost). Toto by mohlo nastat v případě, pokud by podnikatel vykonával tzv. vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. [38]
4.1.6 Solidární zvýšení daně a daň stanovená paušální částkou, resp. paušální daň Solidární zvýšení daně bylo od 1. ledna 2021 zrušeno.
Paušální daň může uplatňovat poplatník, který je v paušálním režimu a jehož příjmy ze samostatné činnosti nejsou vyšší než 1 000 000 Kč za zdaňovací období. Zároveň není plátcem daně z přidané hodnoty a není společníkem v osobní společnosti (s výjimkou komanditisty v komanditní společnosti). Také nesmí mít v souhrnu za § 8 až 10 zákona o daních z příjmů základ daně přesahující 15 000 Kč. [39]
Paušální daň zahrnuje zálohu poplatníka na daň z příjmů fyzických osob, zálohu na pojistné na důchodovém pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a zálohu na pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Tyto platby se platí v případě, že je poplatník v paušálním režimu, a to 1x měsíčně. V roce 2021 je stanovena částkou 5 469 Kč. Podnikatel musí oznámit příslušnému finančnímu úřadu, že vstupuje do tzv. paušálního režimu (při splnění zákonných podmínek), a to vždy do 10. ledna daného kalendářního roku.8
8 V roce 2021 připadl 10. leden na neděli, proto bylo posledním dnem lhůty pro přihlášení se do paušálního režimu pondělí 11. května 2021.
Při přechodu na paušální daň musí podnikatel upravit základ daně za předcházející zdaňovací období. Množství úprav záleží na tom, zda podnikatel vedl účetnictví, daňovou evidenci či jen pouhou evidenci příjmů a pohledávek. [40]
4.1.7 Přechody mezi skutečnými a paušálními výdaji
Nyní se opět vrátím k výdajům, které může individuální podnikatel uplatňovat. Jak již bylo zmíněno v kapitolách týkajících se evidenční povinnosti, podnikatel se může rozhodnout pro použití skutečných, případně paušálních výdajů. Toto rozhodnutí může učinit až po skončení příslušného kalendářního roku – zjištěné skutečné výdaje porovná s paušálními, které by si mohl uplatnit a zjistí, které výdaje jsou pro něj výhodnější. Stát tímto krokem nechává dobrovolně na podnikatelích, aby si daňově optimalizovali své základy daně.
Obdobně jako při přechodu mezi vedením daňové evidence a účetnictvím, i při změně uplatňování výdajů se musí upravit základ daně u daně z příjmů fyzických osob. Úprava se provádí za předcházející zdaňovací období, než ve kterém došlo ke změně uplatňování výdajů.
V případě, že poplatník přechází ze skutečných výdajů na ty paušální, upraví základ daně takto: zvýší o hodnotu případných pohledávek, o množství nespotřebovaných zásob a eventuálně i o zůstatky rezerv. Naopak svůj základ daně smí snížit o hodnotu závazků.
U pohledávek a závazků se musí jednat o takové, které by při následné úhradě byly zdanitelným příjmem, resp. výdajem.
V opačném případě, pokud se podnikatel rozhodne přejít z paušálních výdajů na skutečné, čeká ho tato úprava – musí zvýšit základ daně o hodnotu pohledávek, které by, jako v předchozím případě, byly při jejich splacení zdanitelným příjmem. [41]
4.1.8 Modelový příklad na DPFO
V této subkapitole je modelový příklad na výpočet daně z příjmů fyzických osob. Zadání je následující (vlastní zpracování):
Pan Svoboda vykonává řemeslnou živnost jako truhlář. Jeho zdanitelné příjmy za rok 2020 byly ve výši 620 000 Kč, jeho skutečné výdaje ve výši 445 000 Kč. Pan Svoboda v průběhu roku daroval organizaci Člověk v tísni 5 000 Kč. Dále chodí darovat krev – v roce 2020 byl dvakrát (potvrzení o bezplatném darování krve má). Pan Svoboda uplatňuje následující slevy, resp. daňová zvýhodnění: na poplatníka a na dítě, které navštěvuje základní školu.
A) Skutečné výdaje
Základ daně (ZD): 620 000 – 445 000 = 175 000 Kč
Nezdanitelné části ZD: dar 5 000 Kč (nad 1 000 Kč, lze uplatnit) + krev (2*3 000) Upravený ZD: 175 000 – 11 000 = 164 000 Kč
15 % daň: 15 % z 164 000 = 24 600 Kč
Slevy (poplatník): 24 600 – 24 840 = -240 Kč → 0 Kč Daňové zvýhodnění (dítě): 15 204 Kč → daňový bonus
B) Paušální výdaje (80 %)
Základ daně: 620 000 – (80 % z 620 000) = 124 000 Kč
Nezdanitelné části ZD: dar 5 000 Kč (nad 1 000 Kč, lze uplatnit) + krev (2*3 000) Upravený ZD: 124 000 – 11 000 = 113 000 Kč
15 % daň: 15 % z 113 000 = 16 950 Kč
Slevy (poplatník): 16 950 – 24 840 = - 7 890 Kč → 0 Kč Daňové zvýhodnění (dítě): 15 204 Kč → daňový bonus
Jak je z výpočtů patrné, v obou případech vznikl daňový bonus, který bude poplatníkovi vrácen. Rozdíl v podobě uplatňování výdajů se v tomto případě nalezne pouze ve výši upraveného základu daně, který je nižší o 51 000 Kč ve prospěch paušálních výdajů.
Jestliže by poplatník měl skutečné výdaje vyšší, než je 80 % z jeho příjmů, jen tehdy by pro něj bylo výhodnější uplatňovat skutečné výdaje.
Z mého pohledu je pro podnikatele výhodnější (za splnění předchozí podmínky), aby uplatňoval paušální výdaje. Ty jsou, jak jsem již zmínila dříve, pro podnikatele mnohem méně administrativně náročné.
4.2 Veřejné zdravotní pojištění
Každá osoba samostatně výdělečně činná je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Povinnost platit pojistné vzniká od zahájení samostatné výdělečné činnosti.
Zákon ukládá individuálnímu podnikateli povinnost nahlásit příslušné zdravotní pojišťovně, že započal s podnikáním, a tudíž bude odvádět pojistné na veřejné zdravotní pojištění.
Lhůta pro nahlášení je do 8 dnů ode dne, kdy OSVČ začala vykonávat samostatnou činnost.
Individuální podnikatel má 3 základní povinnosti vztahující se k veřejnému zdravotnímu pojištění. Jsou jimi oznamovací povinnost (viz výše), platby pojistného a záloh a po skončení kalendářního roku povinnost podat příslušné zdravotní pojišťovně přehled o příjmech a výdajích.
Z veřejného zdravotního pojištění se individuálnímu podnikateli hradí zdravotní péče na území České republiky, poskytování základních léků a léčivých přípravků, přeprava pojištěnce apod. [42]
4.2.1 Vyměřovací základ a pojistné
Roční pojistné se stanoví procentuálně, a to z tzv. vyměřovacího základu za kalendářní rok.
Vyměřovací základ tvoří 50 % dílčího daňového základu dle § 7 ZDP. Sazba je pro všechny OSVČ stanovena na 13,5 %.
Podnikatel hradí pojistné ve formě měsíčních záloh. Ty se stanoví jako podíl z ročního pojistného. Nejméně však podnikatel musí odvést zálohy z minimálního vyměřovacího základu, nejedná-li se o osobu, které minimální vyměřovací základ stanoven není (např. státní pojištěnci, podnikatelé, kteří jsou souběžně se samostatnou výdělečnou činností zaměstnáni apod.) Minimální vyměřovací základ je stanoven ve výši 12násobku poloviny průměrné mzdy.
Z minimálního vyměřovacího základu platí zálohy také ti pojištěnci, kteří vykonávají samostatnou činnosti v 1. roce (pokud se nerozhodli odvádět vyšší částky na zálohách dobrovolně). Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Zálohy na pojistné platí podnikatel jeho zdravotní pojišťovně, a to od prvního kalendářního dne v měsíci, za které platí pojistné, až do osmého dne následujícího měsíce. V případě, pokud OSVČ uplatňuje paušální daň, platí pouze jednu platbu a samostatně již neodvádí pojistné na veřejné zdravotní pojištění. [43]
4.2.2 Přehled o příjmech a výdajích
Po skončení kalendářního roku je OSVČ povinna podat příslušné zdravotní pojišťovně přehled o příjmech a výdajích. Tento formulář slouží pro výpočet ročního pojistného a pro stanovení záloh na další období. Dále podnikatel dle přehledu zjistí, zda se uhrazené zálohy shodují s výší ročního pojistného či nikoliv. Mohou nastat 3 situace. První z nich je ta, pokud se zaplacené zálohy přesně shodují s výší ročního pojistného (tato situace v praxi příliš nenastává). Podnikatel tedy nemusí nic doplácet, ani se mu nic nevrací. Ve druhém případě jsou jeho uhrazené zálohy nižší, než je roční pojistné – podnikatel tedy musí uhradit nedoplatek, a to
