U stav českých dějin

(1)

Univerzita Karlova v Praze

Filozofická fakulta

~

U stav českých dějin

Historické

vědy

-

české dějiny

Jiří W

^O

i t

S

c h

K hospodářskému využití lesa v raném

novověku. "Lesní řemesla

^lJ

v 17.-18. století

Economic exploitation of forests in the early modern period. IJForest industries" in the 17-

18th centuries

Disertační

práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Eduard Maur, CSc.

2009

(2)

Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracoval samostatně s využitím uvedených

pramenů a literatury.

V Praze, březen 2009

l/~

i

^Woitsc

/

(3)

K hospodářskému využití lesa v raném novověku.

"Lesní řemesla" v 17.-18. století

OBSAH

Obsah

I. Úvod 1

1. 1 Tematické a konceptuální vymezení práce 3

1. 2 Časoprostorový rámec 6

1. 3 Cíle práce 8

II. Současný stav bádání o dějinách lesů a lesnictví, literatura, prameny a teoretické koncepty studia vztahu člověka a přírody 11

II. 1 vývoj lesnické historiografie v Čechách a ve světě v 19. a

20. století 11

II. 2 Přehled hlavních soudobých teoreticko-metodologických konceptů

výzkumu využívání lesů v minulosti a možnosti jejich aplikace na

středoevropský terén

II. 3 Základní charakteristika použité literatury a pramenů

II. 3. 1 Literatura II. 3. 2 Prameny

III. Nástin postglaciálního vývoje lesní vegetace a jejího využívání ve

střední Evropě

IV. Obecné charakteristiky lesních řemesel a exploatace lesů v raném 18 38 38 45

57

novověku 65

IV. 1 Lesní řemesla v systému klasifikace raněnovověké rukodělné

výroby 65

IV.2 Lesní řemesla v systému raněnovověkých exploatačních

a subsistenčních aktivit vázaných na les IV. 3 Definice lesních řemesel

V. Lesní řemesla v Čechách v raném novověku V. 1 Uhlířství

V. 2 Dehtářství a kolomaznictví V. 3 Popelářství a draslářství

V. 4 Smolařství

V. 5 Koptářství

V. 6 Ostatní obory lesních řemesel

70 75

80 85 102 107 151 159 163

•

(4)

VI. Hlavní ^společnérysy technologie lesních ^řemesela jejich význam pro vývoj technologie v raném ^novověku

VII. Experimentální ověření technologií lesních řemesel - aplikace experimentální metody v historickém výzkumu

VII. 1 Experimentální výroba potaše

VII. 2 Experimentální výroba ^dřevěnéhouhlí

VII. 3 Přínos experimentální metody pro výzkum lesních řemesel

a historiografii

VIII. Závěr

IX. Prameny a literatura IX. 1 Archivní prameny

IX. 2 Literatura, tištěné prameny a edice

Seznam zkratek

Obrazová příloha

Abstrakt / Abstract

Obsah

165

172 175 190

196

201

207 207 211

239

241

310

(5)

I. Úvod

Úvod

Předkládaná disertační práce vznikala s cílem podat co nejkomplexnější obraz o vývoji a podobě tzv. lesních řemesel v Čechách v mladším období raného novověku. Její zamýšlená podoba, obsažená v projektu práce, vycházela z teoreticko-metodologického zázemí

"klasických" hospodářských resp. sociálních dějin, zejména dějin lesnictví, s přesahy do hájemství historické etnologie. Jak se však později ukázalo a jak bude zevrubně

analyzováno v příslušných partiích práce, tento záměr bylo nutné do určité míry modifikovat. Na jedné straně se jasně vyjevily dosti podstatné heuristické limity, které zvolené téma doprovázejí, především se však ukázalo být zcela zřejmým, že - a jiná slova lze jen těžko volit - určitá zaostalost české lesnické a obecněji environmentální historiografie dovoluje jen obtížně provádět zejména komparativní a na hlubší interpretace

zaměřený výzkum řady aspektů využívání lesního bohatství v minulosti, kterému byla v jiných zemích Evropy věnována v posledních zhruba 40 letech mimořádně intenzivní pozornost. ¹Práce se tak logicky, kromě čistě pramenně zaměřeného výzkumu, musela mnohem intenzivněji orientovat na studium nejrůznějších teoreticko-metodologických

přístupů ke vztahu raněnovověkých populací k přírodnímu prostředí a lesům zvlášť s cílem uvést tyto v mimočeském prostředí již dlouhodobě diskutované koncepty do našeho odborného diskurzu. Druhou skupinu důvodů pro vypracování díla na dané téma lze

označit jako obecně gnoseologickou. Práce totiž umožňovala v nebývalé míře užít interdisciplinární metodologii vycházející z přístupů archeologických a etnologických a v neposlední řadě i aplikovat metody terénních rekonstrukčních experimentů a ověřit tak

přínos těchto metod pro historický výzkum raného novověku.

Text disertační práce je rozdělen zhruba do třech hlavních částí. Úvodní partie není

"pouhým" zhodnocením dosavadní literatury a pramenů k tématu, nýbrž si klade za cíl

právě zmíněné rozšíření našich znalostí o nedávných a recentních podobách lesnické historiografie v Evropě a Severní Americe s důrazem na zhodnocení využitelnosti

nejrůznějších teorií na středoevropský pramenný materiál. Tyto pasáže, nabízející teoretický vhled do u nás doposud opomíjených historických subdiscip1ín, je nutné chápat jako zcela rovnocenné (a v některých ohledech i jako důležitější) kapitolám dalším. V těch

I A však úzce specializovaný výzkum lesních řemesel není ani v rámci moderního lesnického a

environmentálně-historického bádání doposud příliš rozvinut ani za našimi hranicemi. Srov. brilantní analýzu historiografické produkce k výrobě dřevěného uhlí provedenou nedávno E. Geringem, který pro německé prostředí hovoří o systematickém přehlížení tohoto tématu. Viz E. GERING, Die Kohlerei in der Geschichtsschreibung, Schneeberg 2006.

(6)

Úvod

je věnována pozornost obecným charakteristikám vývoje lesních ekosystémů ve střední Evropě s důrazem na jejich exploataci v celém dlouhém postglaciálním období až do

důležitého zlomu středověké transformace. Následně jsou nastíněny hlavní rysy skupiny tzv. lesních řemesel, která se právě od středověku na našem území intenzivně rozvíjejí.

Tyto obory jsou přitom chápány jako provázaný systém subsistenčních resp.

ekonomických aktivit, který lze jako celek definovat po stránce technologické a částečně i

hospodářské a sociální. Konečně třetí část práce přináší rámcovou deskripci fungování jednotlivých oborů lesních řemesel na našem území ve sledovaném období. Míra pozornosti věnovaná příslušným odvětvím přitom odpovídá jejich důležitosti (zejm.

ekonomické), avšak je nezbytně ovlivněna i reálnými možnostmi jejich historického výzkumu.

Nedílnou součástí práce jsou dále pasáže, ve kterých je demonstrována nezbytnost interdisciplinárního přístupu ke studiu příslušné problematiky (zejm. spolupráce s archeologickými, přírodovědnými a technickými obory) a též představeny výsledky aplikace poměrně nestandardních avšak produktivních výzkumných postupů (etno- archeologický experiment). Aplikaci experimentální metody a z ní vycházející novou interpretaci písemných pramenů lze přitom považovat za nejzásadnější věcný i obecně

gnoseologický přínos práce pro historické bádání. Připojené obrazové a další přílohy,

s ohledem na výrazně "materiální" povahu některých studovaných problémů, text práce zásadním způsobem doplňují a jsou klíčové pro lepší pochopení některých jeho partií.

Za neskonalou trpělivost, cenné rady a konzultace při přípravě díla děkuji v prvé

řadě vedoucímu disertační práce Prof. Eduardu Maurovi, který byl ochoten zaštítit zpracování tématu, které se poněkud vymyká soudobému dominujícímu historiografickému diskurzu v České republice. Stejně tak jsem zavázán vedoucím pracovníkům svého zaměstnavatele - Etnologického ústavu AV ČR, v.v.i. - kteří mi poskytli prostor pro bádání a podpořili i některé studijní cesty, včetně zahraničních. Text práce by však v některých momentech postrádal dostatečnou preciznost bez konzultací i s dalšími kolegy, kterým považuji za vhodné na tomto místě vyjádřit dík.²Za poskytnutí konzultací, bibliografických podkladů, archivních rešerší, obrazové dokumentace a nepublikovaných rukopisů jsem zavázán zejména Prof. Gáboru Barnovi; Dr. Martinu

2 Na spolupráci s příslušnými specialisty vždy upozorňuji na příslušných místech, případně odkazuji na

společně publikované texty. Veškerá citovaná literatura a prameny jsou uvedeny v příslušných seznamech na konci práci. Citační úzus, který v práci užívám odpovídá zásadám vyžadovaným redakcí Českého časopisu historického.

(7)

Úvod

Dohnalovi, Mgr. Jarmile Hansové, Ing. Jiřímu Kaderovi, Ivě Košatkové, Doc. Václavu Matouškovi, Ing. Haně Schejbalové, Luďku Štěpánovi a Doc. Pavlovi Vařekovi. Cennými podněty mi dále pomohli Doc. Lars Ostlund, Dr. Elisabeth Johann a Dr. Elisabeth Weinberger. Přes maximální snahu o samostatné zvládnutí všech interdisciplinárních zákoutí práce by tato nemohla vzniknout bez četných analýz chemických sloučenin, za jejichž provedení a vyhodnocení děkuji Ing. Zuzaně Cílové. Velmi děkuji také všem

pracovníkům archivů, muzeí a knihoven, kteří mi vycházeli vstříc při shromažďování a studiu pramenů a literatury. Zcela zvláštní zásluhu o pochopení některých problémů a možnost jejich studia ^přímov terénu mají ti, ^{kteří mě}"zavedli do lesa" - Mgr. Natálie Belisová z NP České Švýcarsko a Ing. Daniel Černý z NP a CHKO Šumava. Konečně avšak nikoliv v poslední radě, patří můj dík i manželce Dr. Kláře Woitschové za kritické

čtení práce a korekci některých upřílišněných soudů, smělých spekulací a iritujících formulací. Za veškerá v práci uvedená data a závěry však samozřejmě nesu plnou

zodpovědnost sám.

I. 1 Tematické a konceptuální vymezení práce

Ústředním tématem práce je skupina výrobních oboru (např. uhlířství, smolařtví,

dehtářství, draslářstrví), která jsou zhruba od 2. poloviny 18. století označována jako tzv.

lesní řemesla. Vývoji tohoto termínu a přesnému vymezení jednotlivých řemesel i jejich postavení jako specifického subsystému exploatačních strategií vázaných na les bude

věnována kapitola IV.

Z hlediska konceptuálního resp. metodologického zakotvení práce Je potřeba

konstatovat, že při vzniku textu jsem prakticky nemohl vycházet z dosavadní domácí historiografické produkce - prostě proto, že žádná neexistuje - a dílo tak staví takřka výhradně na archivních a tištěných pramenech. Bohužel totéž se týká možných metodologických inspirací pro výzkum lesních řemesel ve střední Evropě. Při studiu samotných lesních řemesel a lesních řemeslníků v Čechách proto bylo nutné (někde v rovině celozemské, někde v rovině dílčích sond) aplikovat na první pohled sice konzervativní, de facto neopozitivistické, avšak dle mého názoru zcela legitimní postupy.

Příslušné pasáže práce věnované přímo lesním řemeslům JSou tedy z metodologického hlediska nutně převážně deskriptivní a kvantifikující a stojí na pozicích, podobně jako jediná speciální a pro autora disertační práce inspirující monografie

(8)

"Lesní řemesla^Jlv 17.-18. století

Úvod

věnovaná této problematice zpracovaná E. Weinbergerovou,3 "klasických" hospodářských

dějin. Zcela zásadní důraz je dále položen na technologickou stránku jednotlivých výrobních oborů, které byla i v zahraničním bádání doposud věnována velmi letmá pozornost. Pronikání inovací do praktického života řemeslníků a vědecká racionalizace výroby jsou ovšem též badatelskou vitrínou dějin vědy a techniky a konečně k orientaci v systému řemeslnického a manufakturního podnikání řízeného a dohlíženého státními

komerčními úřady, k pochopení mechanismů vrchnostenské i státní lesní správy a lesnického zákonodárství, bylo nutné zohlednit i - opět převážně popisné - přístupy dějin

správních a politických.

K řadě otázek ovšem bylo nutno přistupovat výsostně interdisciplinárně, přičemž

v práci aplikovaný mezioborový přístup, který často spočívá v přímém a mimořádně

produktivním využití experimentálních postupů a poznatků přírodních věd, chápu s ohledem na specifické téma daleko šířeji, než je to u nás prozatím obvyklé.⁴Podstata technologií lesních řemesel je tak vysvětlena jednak na základě poznatků z chemie a chemické technologie, jednak prostřednictvím komparativního studia ergologie

rukodělné malovýroby, ve kterém má tradičně největší tradici národopis. Etnografické práce, často jediné, ve kterých se u nás o lesních řemeslech pojednávalo, poskytují též cenné poznatky o každodennosti lesních řemeslníků, jejich specifickém folkloru či hmotné

kultuře, jakkoliv spíše v mladším období jejich fungování na našem území. Nicméně např.

výsledky etnografických výzkumů lidové stavební kultury spolu s dochovanými plány výrobních provozů umožnily rekonstruovat architektonické ztvárnění dílen ajejich vnitřní

dispozici.

Vedle zevrubného pOpISU a interdisciplinární analýzy nejrůznějších aspektů

fungování vlastních lesních řemesel je však nutné zohlednit, že lesní řemesla nefungovala ve vzduchoprázdnu, ale právě naopak - byla součástí složitého a navzájem provázaného systému strategií, kterými předindustriální společnost získávala důležité suroviny a výrobky a zároveň ovlivňovala a přetvářela přírodní prostředí. V obecněji pojatých, komparativních a teoretických pasážích práce proto vycházím z diametrálně odlišných

3 E. WEINBERGER, Waldnutzung und Waldgewerbe in Altbayern im 18. und beginnenden 19. Jahrhundert, Stuttgart 2001. Viz též TÁŽ, Pecheln und Pottaschesieden - gewerbliche Waldnebennutzung in Altbayern im 18. Jahrhundert, Forstliche Forschungsberichte MUnchen 180, 2000, s. 113-138.

4 J. WOlTSCH, Vědecký experiment v humanitních a sociálních vědách. In: Sociálne vedy a humanistika

očami mladých. Zbomík zo stretnutia v Třešti 14. - 16. 3. 2005. Bratislava 2006, s. 317-324; J. WOITSCH- B. DRAGOUN - V. MATOUŠEK, A contribution towards learning about "Forest lndustries", EuroREA, Joumal of (Re)construction and Experiment in Archaeology 3, 2006, s. 83-87.

(9)

Úvod

teoreticko-metodologických pOZIC než je tomu v případě deskripce samotných lesních

řemesel a snažím se - bud' v rovině čistě teoretické/hypotetické, nebo s využitím informací získaných výzkumem ve střední Evropě - aplikovat na problematiku lesních řemesel

vybrané interpretačně zacílené přístupy.

Konceptuální bází zde pak jsou jednak východiska tradičních dějin lesnictví, které ale dle mého názoru ne vždy zcela správně chápe lesní řemesla jako pouhou vedlejší lesnickou výrobu, nicméně je to obor, jenž u nás při historickém výzkumu lesů vždy jednoznačně dominoval a dominuje⁵ a jeho poznatky tudíž nelze pomíjet. Mnohem

významnější se však nakonec ukazuje možnost aplikovat na problematiku lesních řemesel,

jež jsou chápána systémově jako provázaný souhrn tradičních subsistenčních praktik, na jedné straně metodologii tzv. postprocesuální archeologie, a to zejména v její skandinávské modifikaci zaměřené právě na výzkum lesních oblastí. Konkrétně jde o využití konceptu

"utmark".6 Na straně druhé pak (též skandinávskou a hlavně britskou) variantu moderně traktovaných dějin lesů a vegetace.⁷

Dalším a patrně nejkomplexnějším východiskem k zasazení lesních řemesel do širších výkladových rámců se ukazuje využití podnětů historickou geografií a biologickými obory ovlivněné historiografické disciplíny, která bývá nejčastěji označována (do češtiny

jen obtížně přeložitelným termínem) "environmental history".8 Závislost lesních

řemeslníků na přírodních zdrojích a úzké soužití s přírodou na jedné straně, její selektivní avšak velmi brutální exploatace na straně druhé totiž nezbytně provokuje otázky po tom, jak vlastně tyto interakce vypadaly, jaký měly dopad na fungování lesních řemesel, na jejich nositele a v neposlední řadě i na podobu lesů, krajiny a obecně životního prostředí ve

střední Evropě. Ukazuje se totiž, že přes obecnou představu danou právě jednostranným

zaměřením klasické lesnické historiografie na zdánlivě hlavní způsob využívání lesů -

těžbu dřeva, lesní řemesla mohla při formování současné podoby středoevropské krajiny ale třeba i druhové skladby lesů sehrát zcela klíčovou roli. Při aplikaci některých přístupů

environmentální historie a historické ekologie (zejména těch ovlivněných biologickými obory) je přitom možné využívat i podnětů tzv. revizionistického proudu těchto věd

5 Srov. příslušné pasáže v F. KUTNAR - J. MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha 1997. Podrobněji viz kap. II.

6 Pro vysvětlení tohoto pojmu srov. kap. IV.

7 R. PETTERSSON, Skoghistoriskforskning i Europa och Nordamerika, Stockholm 1999; M. AGNOLETTI - S. ANDERSON (Eds.), Methods and Approaches in Forest History, Cambridge 2000.

8 Přehledně L. JELEČEK, Nová historiografie? Environmentální dějiny v USA: vývoj. metodologie, výsledky, Český časopis historický (dále ČČH) 94,1994, s. 510-539; TÝŽ, Environmentalizace historické geografie, historiografie a historický land use, Historická geografie (dále HG) 30, 1999, s. 53-81.

(10)

Úvod

v Čechách, který přišel se zajímavými podněty, avšak je zatím oprávněně kritizován pro nedostatečnou znalost historických pramenů.⁹

Konečně třetí skupina teoretických přístupů, které budou v práci do určité míry aplikovány, či bude alespoň upozorněno na jejich interpretační potenciál, je výrazně ovlivněna historicko-antropologickými resp. etnologickými a kulturo logickými přístupy.

Studium lesních řemesel totiž nezbytně souvisí i s problematikou individuálního a kolektivního vnímání lesa a lesních řemeslníků, postavení lesních řemeslníků v dobové

mentalitě apod. S ohledem na šíři této problematiky a její určitou odlehlost samotnému jádru práce (tedy analýze ryze ekonomických aspektů fungování lesních řemesel) však i při vědomí určité módnosti antropologizujících paradigmat nehodlám příslušné aspekty práce

nadměrně rozšiřovat. Na druhou stranu ale není možné nevidět, že právě historická a sociokulturní antropologie v posledních desetiletích podstatně ovlivnila řadu oborů, dějiny

lesů a lesnictví nevyjímaje.¹⁰

I. 2 Časoprostorový rámec práce

Nejstarší doklady o existenci lesních řemesel mají v Evropě podobu archeologických

nálezů depotů surovin, nástrojů, technologických zařízení či samotných výrobků, které lze

nepochybně spojovat s obory, které takto označujeme. Nečetné doklady však samozřejmě neumožňují jednoznačně soudit, zda příslušné výroby fungovaly nahodile či zda šlo již o systematickou výrobu. Jsou však nezpochybnitelným indikátorem znalostí příslušných

technologií mnohdy již v mladším pravěku.

Existence některých z oborů počítaných k lesním řemeslům je pak doložena i písemnými prameny starověké a antické provenience, přičemž tato řemesla zcela

nepochybně fungovala i ve staletích pozdějších, ačkoliv pro to máme písemné doklady jen ze světa arabského, zatímco pro teritorium střední Evropy nezbývá než se spolehnout opět

jen na archeologická data. Od raného středověku jsou u nás ke zmiňovaným odvětvím opět

k dispozici - byť samozřejmě v množství odpovídajícím své době - i prameny písemné a díky intenzivnímu rozvoji medievální a postmedievální archeologie i hojné doklady hmotné (např. kolomázné pece, uhliště apod.). Dokonce je možno konstatovat, že právě

díky píli archeologů víme o lesních řemeslech ve středověku více než o jejich vývoji v době mladší. "Temnými staletími" je především období od 17. věku do 2. poloviny

9 Viz např. E. MAUR, Revoluce ve výkladu historických proměn krajiny?, ČCH 105,2007, s. 619-626.

10 Srov. jakou pozornost věnuje právě historickoantropologickému studiu lesů G. DRESSEL, Historische Anthropologie. Eine Einfiihrung, Wien - Koln - Weimar 1996, s. 152-155.

(11)

Úvod

19. století, kdy se o tyto obory vázané na rurální prostředí začíná zajímat rodící se národopis.

Výše uvedeným skutečnostem odpovídá i časový a prostorový rámec výzkumu, jehož závěry jsou prezentovány v této práci. V rovině "dlouhého trvání" sahajícího zhruba 10 000 let před počátek našeho letopočtu se jeví jako nezbytné nastínit vývoj

středoevropské vegetace, jejíž podoba mnohdy poměrně zásadně ovlivnila rozvoj jednotlivých lesních řemesel i jejich samotnou existenci. ^{I I}Obecné technologické proměny

lesních řemesel je nutné sledovat taktéž v širších časových a prostorových souvislostech - tedy od samotných počátků výskytu příslušných výrobních postupů a s ohledem na

předpokládanou či doloženou difuzi technologií, v novověku pak na šíření inovací

prostřednictvím migrace řemeslníků, nemluvě o rukopisných a tištěných příručkách i v komparativním kontextu celoevropském, od 18. století i celosvětovém.

Konkrétní popis a analýza ekonomických, sociálních a dalších aspektů rozvoJe lesních řemesel však jsou soustředěny zejména na časový úsek 17.-19. století, který je též

poměrně hojně dokumentován písemnými prameny nejrůznějšího typu. Jednoznačné jádro práce přitom leží ve sledování vývoje v 18. století, jež lze z mnoha důvodů označit za

"zlatý věk" lesních řemesel v Čechách. Je obdobím - jak bude nastíněno - vrcholného rozvoje většiny z nich a na svém samém sklonku v důsledku počínající modernizace

průmyslu a řemesel a nástupu radikálně odlišných forem lesního hospodářství i

počínajícího úpadku. Nedílnou součástí práce ale jsou vždy i exkurzy do vývoje jednotlivých oborů a jejich vztahů v době následné. Větší důraz přitom kladu na proces nivelizace a zániku řemesel, na jejich proměny v domácí výrobu, na vytlačování tradičních produktů průmyslově vyráběnými atd. Samostatnou pozornost věnuji historicko- etnografickému rozboru pokusů o záchranu lesních řemesel a způsobům jejich přežívání do

současnosti v původní podobě i formách moderních avšak evidentně vycházejících ze starých technologií (např. výroba dřevěného uhlí v kontinuálních pecích). Současná situace je přitom nastíněna již opět v celoevropské komparativní perspektivě. Souhrnně lze tedy konstatovat, že práce je zaměřena na období 17.-19. století se zvláštním důrazem na stav a vývoj lesních řemesel v 18. století, s přiměřenými a ucelenost a tematickou sevřenost

nenarušujícími přesahy do období starších i mladších.

II Např. smolařství je až do novověku - bez ohledu na faktory ekonomické či sociální - vázáno na oblasti s výskytem borových porostů.

(12)

Úvod

Teritoriálně se předkládaná práce orientuje na Čechy, dále pak na tzv. vedlejší země Českého království a celé habsburské soustátí, ve vyšších rovinách na důležité jevy evropské a celosvětové. Zřetelným jádrem líčení však - už vzhledem k bohatství a absolutní nezpracovanosti pramenů - vždy zůstává problematika v prostorovém smyslu

česká. Tuto skutečnost chápu jednak jako záměrně stanovenou konceptuální limitu, jednak jako východisko pro logickou výstavbu textu. Vzhledem k tomu, že prostorové rozšíření

jednotlivých lesních řemesel v Čechách (ale i Evropě) bylo značně nerovnoměrné a též význam jednotlivých oborů a tím pádem i jejich odraz v historických pramenech je značně

nevyvážený, ne vždy bylo možné rovnocenným způsobem a do dostatečné hloubky pojednat situaci např. i jen v rámci celých Čech. V případě některých oborů či skupin

řemesel je proto nutné postupovat fonnou dílčích regionálních sond. Ztotožníme-li se však s předpokladem, že lesní řemesla (bez ohledu na konkrétní podobu každého jednoho oboru) jsou součástí jednolitého systému tradičních raněnovověkých forem využívání lesa resp. obecněji zacházení s přírodním prostředím, lze - domnívám se - považovat za epistemologicky relevantní i přístup, který jejich celkovou podobu a vývoj hodnotí na

základě časově i prostorově ne zcela vyvážených sond.

Teoretické pasáže práce věnované ponejvíce dějinám, teorii a metodologii lesnické historiografie a příbuzných oborů jsou zaměřeny převážně na rozvoj těchto oborů

ve 2. polovině 20. století. Přitom bylo jedním z cílů práce reflektovat v ní i jejich zcela recentní trendy. Logickým centrem zájmu je opět lesnická historiografie česká, nicméně

vzhledem kjejímu pomalému až nulovému rozvoji po druhé světové válce bylo nutné

maximálně zohlednit závěry zahraničních výzkumů. Z důvodů, které jsou v práci rozebrány, se jako nejrelevantnější ukázaly závěry oborů zkoumajících vztah lidských společenství a lesa v raném novověku ve Skandinávii (zejména Švédsku), Velké Británii,

Německu a Rakousku.

I. 3 Cíle práce

Vzhledem k tomu, že disertační práce se rozpadá do řady dílčích tematicky a teoreticko- metodologicky rozdílných částí, nelze její cíl formulovat jako snahu o dosažení jediného

klíčového poznatku. Cílů práce je tedy hned několik a i přes jejich samozřejmou úzkou provázanost a mnohovrstevnatost lze nejvýznamnější z nich stručně shrnout do následujících samostatných okruhů.

(13)

Úvod

1. Práce by měla souhrnným způsobem informovat o vývoji lesnické historiografie a příbuzných oborů (historická ekologie, environmentální dějiny, etnografie lesa, etnoekologie atd.) v českých zemích a ve světě a to s důrazem na 2. polovinu 20. století.

Podobný přehled v našem odborném prostředí doposud postrádáme, což dle mého názoru souvisí s nedostatečnou pozorností věnovanou dějinám lesů v české historiografii přibližně

od 60. let 20. století. Některé z teorií, metod, badatelských orientací i celých škol je přitom

možné na domácí prameny a situace s úspěchem aplikovat (což bude dokumentováno

právě na problematice lesních řemesel), jiné jsou v českém resp. středoevropském

kontextu, i když možná jen prozatím, obtížně využitelné. Neznamená to však, že bychom o jejich existenci, přednostech či naopak nevýhodách neměli být zevrubně poučeni.

2. Ve chvíli, kdy nám o problematice lesních řemesel v Čechách schází ty

nejzákladnější informace je nezbytné v materiálové části práce nejprve popsat samotnou podstatu lesních řemesel a vymezit je jako samostatnou specifickou skupinu výrobních

odvětví a to v dlouhodobém kontextu využívání lesů člověkem od pravěku do nástupu moderních forem lesnictví. Dílčím cílem je též vyjasnění vztahu lesních řemesel k ostatním

způsobům využívání lesů, a to nejen k těžbě dřeva, ale i k zemědělským, loveckým a

sběračským aktivitám.

Nezbytné je tedy podat teoretické zdůvodnění přístupu pojímajícího lesní řemesla

jako svébytnou skupinu oborů a dále provést vlastní vymezení této skupiny (vč. stanovení kriterií pro zařazení jednotlivých oborů k lesním řemeslům a vyjasnění terminologie), což je úkol v české historiografii nový. Vzhledem k tomu, že v zahraničí i v některých

domácích humanitních oborech (archeologie, etnografie) se s pojmem "lesní řemeslo"

setkáváme, zároveň úkol velmi potřebný. Předpokládá to mj. i vyrovnání se s rozdílnou a

někdy i protichůdnou konceptualizací a kategorizací rukodělné výroby a lesních řemesel

v rámci proměnlivého historiografického diskursu. Dále je potřebné vyjádřit se kjejich územnímu rozšíření, ekonomického vývoji atd. Cílem práce je též podat podrobná kvantifikovaná data o objemech výroby, surovinové náročnosti, počtech řemeslníků, kteří

se jednotlivým oborům věnovali, a to vše jak v synchronní komparativní perspektivě, tak s ohledem na vývoj jednotlivých oborů i lesních řemesel jako celku během sledovaného období.

3. Významným až ústředním cílem práce Je pOpiS a vysvětlení specifických technologických postupů lesních řemesel, které jsou jedním zjejich definičních rysů.

Dokonalá znalost dobových technologií umožňuje například vysvětlit charakteristickou

(14)

Úvod

regionální diferenciaci lesních řemesel, která absolutně nevycházela jen z rozdílné míry

zalesnění příslušné oblasti. Technologie zásadně limitovaly možnosti rozvoje a intenzifikace výroby jednotlivých řemesel (tím si lze vysvětlit i mimořádně čilý

vnitrostátní i mezinárodní obchod s jejich produkty, který byl v době nedostatku některých

surovin jedinou možností k zajištění existence odběratelských odvětví). Právě na užívané technologie se nejvíce zaměřovala snaha o vědeckou racionalizaci výroby či státní

reglementační opatření modifikující v prvé řadě hospodaření s hlavním zdrojem surovin -

dřevem. Tradiční technologie nebyly v případě lesních řemesel vystřídány manufakturní výrobou, ani ranými formami industrie, kjejich velmi rychlému zániku došlo až v souvislosti s rozvojem nejvyspělejších průmyslových odvětví postavených na objevech

učiněných až v 19. století. Právě proto se zde mimořádně dlouho udržovaly výrobní postupy středověkého či staršího původu jen mírně vylepšované a modifikované.

Velmi závažným cílem práce je též praktické ověření proveditelnosti a efektivity vybraných technologických postupů s využitím metodologické báze experimentální archeologie, srovnání získaných poznatků s daty historických pramenů a jejich zcela nová interpretace. Použití tohoto přístupu odhaluje nové možnosti kritiky historických pramenů

a re-interpretace doposud nezpochybňovaných závěrů o dějinách - pravděpodobně nejen - lesních řemesel.

4. Lesní řemesla ovšem není možné chápat jen v rovině technologicko- ekonomické. Cílem práce je proto s vědomím výrazných heuristických limitů a bez ambice na vyčerpávající podání zohlednit i vlastní nositele řemeslných dovedností. Tedy poměrně uzavřenou a do jisté míry na okraji společnosti žijící - a to i ve vlastním slova smyslu,

neboť přebývání v odlehlých lesnatých, převážně horských oblastech rozhodně nelze považovat ani za standard srovnatelný např. s životem raně novověkého rolníka - skupinu osob, o které víme stejně málo jako o vlastních výrobních technologiích.

Jednotlivým výše uvedeným cílům práce rámcově odpovídají příslušné kapitoly díla, nicméně s ohledem na vzájemnou provázanost otázek, kterým je disertační práce

věnována, jsou příslušná témata pojednávána na různých místech textu a často též z různých úhlů pohledu. Nejzásadnější zjištění jsou potom sumarizována v závěru práce.

(15)

Současný stav bádání, teoretické koncepty, literatura a prameny

II.

Současný

stav bádání o

dějinách lesů

a lesnictví, literatura, prameny a teoretické koncepty studia vztahu

člověka

a

přírody

Jedním z významných cílů této práce, který byl stručně vymezen již v úvodní kapitole, je podání co nejkomplexnějšího kritického přehledu o teoriích, metodách, badatelských orientacích i celých školách, které se relevantním způsobem dotýkaly či dotýkají výzkumu

dějin lesů a lesnictví obecně a lesních řemesel zvlášť. Takový nástin spojený dále s charakteristikou pramenné báze, na které je u nás možné příslušné koncepce aplikovat, by přitom neměl být pouhým úvodem k empirické části přítomné práce. Domnívám se totiž, že souhrnné informace o vývoji lesnické historiografie a relevantních příbuzných oborů (historická ekologie, environmentální dějiny, etnografie lesa, etnoekologie, ekologická antropologie atd.) v našem odborném prostředí výrazně postrádáme, což může

mj. souviset s nedostatečnou pozorností věnovanou dějinám lesů v české historiografii

přibližně od 60. let 20. století. Je proto nanejvýš potřebné poukázat na možné teoreticko- metodologické inspirace, klíčové texty atd. Příslušný rozbor se přitom bude týkat zhruba tří

sfér historického výzkumu - studia vztahu člověka a přírodního prostředí v obecné rovině,

dále bádání nad dějinami lesů a lesnictví a konečně vlastního studia historických forem tzv.

lesních řemesel. Je přitom evidentní, že řada z dále uváděných teorií a metod je a bude v našem prostředí obtížně využitelná či upotřebitelná jen v minimální míře, neznamená to ovšem, že bychom se s nimi neměli seznámit.

Následující kapitoly tak budou zaměřeny hlavně na rámcové představení vývoje vědeckého výzkumu dějin lesů a lesnictví v Čechách a střední Evropě v 19. a 20. století, poté budou prezentována východiska a závěry hlavních nedávných a soudobých badatelských směrů na tomto poli (a to již v globálním měřítku) a představeny možnosti jejich využití ve výzkumu fungování lesních řemesel v českých zemích v raném novověku.

Poslední, avšak neméně podstatnou částí kapitoly je charakteristika archivních a dalších - zejména hmotných - pramenů, které se staly východiskem pro zpracování disertační práce a na které byly tedy příslušné koncepce aplikovány.

II. 1 vývoj lesnické historiografie v Čechách a ve světě v 19. a 20. století

Úvahy nad vztahem člověka a přírody, zvláště v často uvažované dichotomii příroda versus kultura, byly vlastní již antickému a středověkému myšlení. V kontextu našeho spíše empirického zájmu o konkrétní výsek tohoto vztahu - dějiny lesů příp. lesnictví se

(16)

však jednalo o reflexe spíše obecně filozofické, světonázorové, umělecké či náboženské (nebo nejčastěji jejich kombinaci) a i při vědomí jejich důležitosti není nezbytně potřebné

se jimi detailněji zaobírat. Skutečný historický výzkum lesů, jejich využívání a vnímání

člověkem, jejich hospodářského významu apod. totiž můžeme klást v evropském kontextu v souladu s názory převažujícími v odborné literatuře^l2až do mladšího období raného

novověku. Během 16.-18. století se vnímání lesů a jej ich bohatství výrazně utilitarizovalo, vznikla - a to i na našem území - řada textů, které hodnotily jejich význam a navrhovaly i

opatření kjejich "ochraně", nicméně těm byl vždy společný zájem o aktuální stav lesů a možnosti jejich využití v budoucnosti, nikoliv o reflexi jejich historického vývoje.

Vznik specializované dějepisné disciplíny zaměřené na lesnictví a lesy tedy spadá až do 18. století, kdy byly zejména na území dnešního Německa vydány první větší práce k dějinám lesů.¹³A není samozřejmě náhodou, že vedle obecně osvícenského zájmu o minulost se tak stalo paralelně s nástupem moderního lesnictví do praktického života. Tedy

zároveň se systematickou snahou o modernizaci a zvědečtění péče o lesy a jejich

pěstování. Jak se totiž ukázalo, bez alespoň částečné představy o škále v minulosti využívaných lesnických praktik, znalostech o někdejší druhové skladbě lesů a jejích proměnách, o formách exploatace lesů a využívání dřeva jeho odběrateli,14 o vztahu lesního hospodářství k chovu a lovu zvěře nebylo často možné moderní formy managementu lesů účelně zavádět. V téže době se proto o dějinách lesů začíná přednášet i na vznikajících lesnických nižších školách a akademiích.

Jak tedy vidíme, moderní zájem o dějiny lesů vycházel od samého počátku

z praktických potřeb jejich pěstování. Prvními dějepisci lesů - a bude to u nás i v Evropě

platit ve velké míře i v dalších desetiletích a staletích - se stávali nikoliv historici ale lesníci, jejichž zájem se logicky omezoval jen na některé aspekty jejich dějin. Především se jednalo o pěstování, těžbu a zpracování dřeva a dále o chov a lov zvěře. Dějiny lesů a lesnictví se tudíž - zde především díky specifickým zájmům majitelů lesů, pro které byla

12 R. PETTERSSON, Skoghistorisk Jorskning i Europa och Nordamerika, Stockholm 1999;

M. AGNOLETTI, Introduction: the development oj Jorest history research, in: M. AGNOLETTI ~

S. ANDERSON, Methods and Approaches in Forest History, Cambridge 2000, s. 1~20; J. NOŽiČKA, Přehled vývoje našich lesů, Praha 1957, s. 5~8. Nožičkovo stručné líčení je přitom zcela signifikantně

jediným komplexnějším hodnotícím přehledem dějin historického bádání o lesech v Čechách. Dobrou orientační pomůckou pro přehled o naší lesnické literatuře je Š. ULBRICH, Vývoj české lesnické bibliografie,

Vědecké práce Zemědělského muzea 11,1971, s. 191~208

13 Za zakladatelskou práci je považován F. STISSER, Forst und Jagdhistorie der Deutschen, Jena 1737.

14 Právě v souvislosti se zájmem o zužitkování dřeva z tzv. rezervovaných (v autorově terminologii

"zásobních") lesů v báňském a hutním průmyslu vzniklo i první historické pojednání o lesech v Čechách z pera Kašpara Štemberka. Viz K. ŠTERNBERK, Nástin dějin českého hornictví, ll. díl, Příbram 1984, s.462-475.

(17)

péče o lovnou zvěř často stejně důležitá, ne~li ještě podstatnější než pěstování lesa - stávaly od počátku i dějinami lovu resp. myslivosti. A už na tomto místě je nutné

zdůraznit, že lesní řemesla jako forma exploatace lesů, která stála v příkrém rozporu se zásadami novodobého lesnictví, pozornosti prvních dějepisců lesa povýtce unikala. Během

první poloviny 19. století byla sice ještě zmiňována, jak bude dále uvedeno, v praktických lesnických a technologických příručkách, avšak bez hlubšího zohlednění někdejšího

vývoje příslušných odvětvL

Druhý z kořenů novodobého zájmu o dějiny lesů lze opět u nás v širším

středoevropském kontextu spatřovat v regionálně a lokálně (vlastivědně) zaměřeném

studiu hospodářského, správního či kulturního vývoje jednotlivých panství, velkostatků, měst apod. Předmětem výzkumu se nicméně stejně jako v případě syntetičtěji a obecně

zacílených textů stávaly opět hlavně způsoby péče o pěstování lesů a vývoj druhové skladby porostů na straně jedné a lov zvěře na straně druhé. Též z hledisek metodických a heuristických se vlastivědně orientované práce příliš nelišily od prostorově šíře rozkročených textů - většinou vycházely z pramenů normativní povahy (lesní řády a instrukce), ke kterým jen postupně přibíraly aktový a účetní materiál, který je v českých

zemích dnes konvenčně označován jako písemnosti "velkostatkové provenience" a jedná se povětšinou o svody bez pevnější metody volně uspořádaných pramenných zpráv, či

pouhé (ovšem v dobovém kontextu samozřejmě důležité) edice zajímavých ^pramenů.

Takovou podobu má, pohlédneme-li na konkrétní produkci reflektující dějiny lesů

v Čechách, raný syntetizující přehled Franze. X. Smolera o historii lovu a lesnictví v habsburské monarchii ze 40. let 19. století¹⁵ a pak i celá řada článků i drobných monografií, které byly u nás publikovány ve 2. polovině 19. stoletL¹⁶ Nepochybným vrcholem amatérského tedy neškolenými historiky provozovaného bádání o dějinách lesů

je dílo schwarzenberského lesního správce Jana Evangelisty Chadta-Ševětínského.¹⁷Jeho texty, tématicky pokrývající obrovské množství s lesy souvisejících otázek (od lesnické

15 F. X. SMOLER, Historische Blicke au! das Forst- und Jagdwesen, Prag 1847.

16 Jejich rámcový přehled a charakteristikupodává J. NOŽIČKA, Přehled vývoje, s. 5--6. Podstatným impulzem pro rozvoj domácí (česky psané) lesnické historiografie bylo založení časopisu Háj v roce 1872, na jehož stránkách se pravidelně objevovaly i statě z dějin lesnictvÍ.

17 Viz F. KUTNAR - J. MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha 1997, s. 575.

Z hlavních Chadtových děl srov. J. E. CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, Dějiny lesů a lesnictví, Písek 1913, TÝŽ, Dějiny lovu a lovectví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Písek 1913. Pro studium lesních řemesel má obrovský význam speciální pozornost, kterou tento autor věnoval - byť značně nesystematicky - historii výroby potaše. Viz J. E. CHADT -ŠEVĚTÍNSKÝ, Popelářství a draslářství, Písek 1913

(18)

terminologie a toponym po technologii lesních řemesel), přinášejí četné detailní postřehy o každodenních aspektech práce a života v lese.

V evropském kontextu zastávalo dominantní úlohu v lesnické historiografii až zhruba do poloviny 20. století Německo, kde vycházelo největší množství odborných prací ajiž v 19. století již skutečné první velké syntézy dějin lesů, lesnictví a lovu.¹⁸Během 1.

čtvrtiny 19. století se ve výše zmíněných metodických a tematických kolejích rozvinulo bádání nad dějinami lesů i, jak již bylo nastíněno, v Rakousku a dále ve Francii, z dalších evropských zemí je nutné zmínit pozoruhodnou zakladatelskou úlohu italského lesníka Adolfo Di Berengera, který získal vzdělání na rakouských lesnických školách a ve svém díle jako vůbec první postihl les (na příkladu majetků Benátské republiky) v holistické

perspektivě a do líčení zapojil jak biologické charakteristiky, tak pojednání o lesnickém zákonodárství a managementu, ale i těžbě a zpracování dřeva, zemědělství v lese, lesních řemeslech atd.¹⁹ Berengerovy práce však v evropské perspektivě zůstávaly nadlouho

ojedinělým zjevem v záplavě jinak čistě deskriptivně zaměřených textů Qež po polovině

19. století metodicky staví na východiscích tzv. pozitivistického dějepisectví a vyznačují se precizní prací s úředními prameny), které se minimálně do 30. let 20. století zaměřovaly i nadále především na právní a správní aspekty dějin lesů, úzce chápanou problematiku pěstování lesa a samozřejmě lov lesní zvěře.²⁰

Lesnická historiografie u nás se po završení sběratelsko-vlastivědné fáze charakterizované dílem zmíněného Chadta-Ševětínského v 1. polovině 20. století a zejména po vzniku Československé republiky rozvíjela v úzké vazbě na tzv. agrární

dějepisectví, které se v návaznosti na starší tradice věnovalo jak hospodářským, tak sociálním dějinám českého venkova. Nepochybně významným organizačním impulzem pro bádání nad dějinami lesů v tomto období byl vznik ^sítětzv. zemědělsko-Iesnických archivů - v nich začaly být shromažďovány především velkostatkové fondy pro bádání nad

dějinami lesů zcela klíčové. A nikoliv náhodou se právě z okruhu zemědělsko-Iesnických archivů (bez ohledu na proměny jejich názvů a zařazení do archivní sítě) až do 2. poloviny 20. století rekrutovali nejvýznamnější historici lesa v českých zemích. I publikační

základna agrárních a lesnických historiků byla podobná, kromě specializovaných

18 S. BEHLEN, Lehrbuch der deutschen Forst- und Jagdgeschichte, Frankfurt am Main 1831;

C. P. LAUROP, Das Forst und Jagdwesen, Stuttgart 1843.

19 M. AGNOLETTI, lntroduction, s. 2.

20 Klíčové práce německé tzv. "historické lesnické školy" z tohoto období hodnotí E. WEINBERGER, Waldnutzung, s. 38.