Čeština v systému jazyků
1. Z jakého jazykového základu se utvářely románské jazyky?
2a. románské jazyky, b. germánské jazyky
3. evropské jazyky nepatřící do indoevropské jaz. rodiny 4. rozdělení slovanských jazyků
5. zástupci slovanských jazyků v jednotlivých větvích
6. označení pro český jazyk z hlediska jazykové systematiky – tj. jako jazyka, který je ohebný a ke skloňování a časování užívá různé afixy
7. označení pro celonárodní běžně mluvenou formu nespisovného jazyka 8. co je argot z hlediska systému a charakteristiky
9. interdialekty na území Čech a Moravy
10. hovorová čeština v systému českého jazyka = mluvená varieta spis. jazyka B. Nespisovný jazyk
Havránkova věta v interdialektech:
1. obecná čeština: Dej mouku ze mlejna na vozejk.
2. hanáčtina : Dé móku ze mléna na vozék.
3. laština: Daj muku ze mlyna na vozik.
4. východomoravský interdialekt ( nejstarší dochované rysy): Daj múku ze mlýna na vozík.
Místní dialekty: chodština – hale, huš – protetické h, hodnij Podkrkonošský dialekt: Peršeť, terhať, Kerkonoše
Sociální dialekty:
Slang – jazyk zájmových skupin (studenti, myslivci) – výrazný především v lexiku – přezdívky Profesionální mluva – specifické lexikum pro nářadí, činnosti ( zedníci, automechanici….) Vývoj jazyka
1. praslovanština, pak staroslověnština – K+M – jazyk makedonských Slovanů zapsaný písmem odvozeným z malé řecké abecedy – hlaholice ( později označovaná jako cyrilice, která se stala
základem azbuky) – znaky staroslověnštiny např. v písni Hospodine, pomiluj ny – jery, nosovky, g( grad – hrad), nestažené tvary – novaja (nová), bojati se (báti se)
2. Pračeština – jazyk nejstarších lit. památek – duchovní písně, legendy (sv. Václav, sv. Prokop, sv.
Kateřina) – prvky ze staroslověnštiny, česká slova v latinských textech = glosy
3. Staročeština - 14.st. – 15.st.( Dalimilova kronika, milostná lyrika, nejstarší drama Mastičkář, Husovy teologické spisy a Husova úprava pravopisu – odstranění spřežek, nahrazeny diakritickými znaménky, formování češtiny jako spisovného (tj. literárního) jazyka
Vznik měkkých variant skloňování – duša – dušě - duše, dušu – duši;
změkčené r se změnilo v ř, souhlásku g nahradilo h.
Skloňování – tři čísla – j.č., mn.č. a duál, nerozlišují se podst. jm. rodu mužs. podle životnosti ( pro Bůh – pro Boha), bohatší soustava slovesných časů – předminulý čas, jednoduchý minulý čas: aorist (vedech – vedl jsem), imperfektum (vediech – vedl jsem) zbytky aoristu: bych, bychom
3. Čeština období humanismu – 15. – 16.st.
Mluvnice – Blahoslavova Grammatika česká, Veleslavínovy slovníky,
bohatství lit. druhů naučné literatury,
dokonalá čeština v překladu Bible – Bible kralická ( jednota bratrská) Fonologické měny:
ó – uo – ů (dóm-duom- dům), diftongizace – ú- ou (súd- soud), monoftongizace – ie-í (viera- víra), aj – ej (vajce – vejce)
bratrský pravopis – w ( =v), j(=í), g(=j), au(=ou), ss(=š) Prwnj mág
4. Čeština doby obrozenecké - zrod novočeštiny - první polovina 19.st.
Dobrovského Podrobná mluvnice českého jazyka – v němčině Jungmannův pětidílný Slovník česko-německý
Rozvoj beletrie – romantismu – Mácha, Erben, Čelakovský Drama – Tyl
Zrod realismu, publicistiky – Havlíček, Němcová
