VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH Ů
BAKALÁ Ř SKÁ PRÁCE
2007 Maria Baderina
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztah ů
Obor: Mezinárodní obchod
Charakteristika Svazu nezávislých stát ů
Bakalá ř ská práce Vypracovala: Maria Baderina
Vedoucí bakalá ř ské práce: Ing. Vlasta Adámková, CSc.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Charakteristika Svazu nezávislých států“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne ………..….. …………...………..
Podpis
Poděkování
Za cenné připomínky a rady při zpracování bakalářské práce bych ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce Ing. Vlastě Adámkové, CSc.
Obsah
Úvod ... 3
1 Vznik Svazu nezávislých států... 9
1.1 Stručná charakteristika členských států a států-účastníků... 11
1.1.1 Republika Arménie ... 11
1.1.2 Republika Gruzie... 11
1.1.3 Republika Ázerbájdžán ... 12
1.1.4 Republika Moldavsko ... 12
1.1.5 Republika Bělorusko ... 13
1.1.6 Republika Kazachstán ... 14
1.1.7 Republika Kyrgyzstán ... 15
1.1.8 Republika Uzbekistán ... 15
1.1.9 Ruská Federace ... 16
1.1.10 Republika Tádžikistán... 17
1.1.11 Republika Turkmenistán ... 17
1.1.12 Republika Ukrajina ... 18
2 Ústavní orgány SNS ... 21
2.1 Nejvyšší ústavní orgány SNS ... 21
2.1.1 Rada nejvyšších představitelů států SNS ... 21
2.1.2 Rada předsedů vlád států SNS ... 22
2.1.3 Rada ministrů zahraničních věcí SNS ... 23
2.1.4 Meziparlamentní shromáždění SNS... 25
2.2 Ústavní orgány SNS na úrovni ministerstev ... 28
2.2.1 Rada ministrů obrany členských států SNS ... 28
2.2.2 Rada velitelů hraničních jednotek (RVHJ) SNS ... 29
2.2.3 Ekonomický soud SNS... 31
3 Ekonomická situace států-účastníků SNS ... 34
3.1 Ekonomická analýza pomocí hrubého domácího produktu ... 34
3.2 Ekonomická analýza pomocí platební bilance ... 41
3.3 Ekonomická analýza pomocí obyvatelstva ... 44
Závěr... 48
Použitá literatura ... 51
Seznam tabulek ... 51 Seznam gráfů... 51 Seznam schémat ... 51
Úvod
Svaz nezávislých států je regionální integrace, která vznikla po rozpadu Sovětského Svazu a skládá se z jeho bývalých dvanácti republik: Arménie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Běloruska, Moldavska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Ukrajiny a Ruska. Dané téma jsem si vybrala záměrně, protože pocházím z Ruska. Myslím, že znalosti průměrného Čecha končí už na názvu SNS, bez tušení toho, jaké státy tam patří. Cílem této práce je snaha podívat se na SNS ze dvou hledisek:
• za prvé, pojmout jak funguje dané seskupení pomocí právní struktury, tj. ústavních orgánů SNS, jaké cíle má integrace a pomocí jakých mechanismu a orgánů dané cíle se naplňují,
• za druhé analyzovat státy SNS podle ekonomického hlediska.
Vzhledem k nevyspělosti tržních mechanismů a nízké kvalitě státního řízeni některých států, bylo velmi těžké, občas i nemožné, sehnat ekonomická data. Na danou problematiku nemá některou statistiku ani Statistický Úřad SNS, nemluvě o Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance.
V první části své práce stručně charakterizuji každý stát, který je členem Svazu nezávislých států. Snažím se vymezit demografickou a geografickou specifiku toho kterého státu. U všech bývalých republik SSSR, které jsou členy SNS, je uváděno oficiální datum, kdy byla vyhlášena jejich nezávislost. Kromě toho uvádím stručný přehled o politických systémech a o zvláštních rysech vládnutí ve státech SNS, a to tak, že u každého státu je vymezená jeho legislativní a výkonná moc.
Druhá část dané práce je zaměřena na právní podstatu Svazu nezávislých států. Prozkoumání dané regionální integrace jako jednoho politického celku s její institucionální hierarchií dává možnost podívat se na její institucionální strukturu z pohledu vymezení nejvyšších ústavních orgánů a orgánů na úrovni ministerstev.
Třetí kapitola této práce je věnována ekonomické analýze členských států SNS a je rovněž rozdělená do tří podkapitol, které pomáhají charakterizovat jednotlivé státy z různých hledisek, a to pomoci hrubého domácího produktu, platební bilance a obyvatelstva. Idea dané části spočítá v tom, odděleně charakterizovat každý stát Svazu nezávislých států podle daných ekonomických ukazatelů, a porovnat výsledky v rámci celku integraci. I když všech dvanáct států má dlouholetou společnou historii za doby bývalého Sovětského Svazu, v současnosti se mohou velice lišit ve svých ekonomických parametrech. V jednotlivých kapitolách jsou vypracovány dílčí závěry, které jsou shrnuty v závěru práce.
České sdělovací prostředky nevěnují velkou pozornost státům SNS, pouze Rusku, Ukrajině a Bělorusku, proto jsem se pokusila pomocí informací poodhalit roušku tajemství, která vznikla kvůli informačnímu gapu.
1 Vznik Svazu nezávislých stát ů
V řadě univerzálních mezinárodních organizací existují také regionální, členy kterých jsou státy určitého geografického regionu. Dané organizace se zabývají otázkami v rámci regionální spolupráce: společnou bezpečností, ekonomickými, sociálními, kulturními a jinými sférami.
Svaz nezávislých států jako regionální integrace byl vytvořen státy – bývalými republikami SSSR. Zakladatelské listiny Svazu nezávislých států jsou: Dohoda o vzniku SNS ze dne 8. 12. 1991, podepsána v Minsku Běloruskem, Ruskem a Ukrajinou; Protokol k Dohodě, podepsaný 21. 12. 1991 v Alma-Atě všemi bývalými republikami SSSR s výjimkou pobaltských republik; Alma-atinská Deklarace z 21. 12. 1991. Na zasedání Rady nejvyšších představitelů států SNS, které proběhlo v Minsku 22. 01. 1993, Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Rusko, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán přijaly Ústavu Svazu nezávislých států, která nabyla platnosti až po roce od přijetí.1
Cílem SNS je:
spolupráce v politických, ekonomických, ekologických, humanitních, kulturních a jiných sférách,
vytvoření společného ekonomického prostoru,
zabezpečení práv a základních svobod člověka v souladu s obecně uznanými principy mezinárodního práva a listinami OBSE,
spolupráce mezi členskými státy v rámci zabezpečení mezinárodního míru a bezpečnosti a odzbrojení,
podpora (pomoc) občanům členských států v svobodném kontaktu a pohybu v rámci Svazu,
vzájemná právní pomoc a spolupráce v jiných sférách právních vztahů, mírové řešení sporů a konfliktů mezi státy Svazu (čl. 2 Ústavy SNS).
Podle Ústavy a Alma-atinských dohod SNS není státem a nemá nadnárodní pravomoc.
Svaz nezávislých států je seskupení států založené na suverénní rovnosti všech jejích členů, které jsou samostatnými a nezávislými subjekty mezinárodního práva. Podle Ústavy se
1 Národní ekonomická encyklopedie, [online]. [cit. 2007-01-14]. Svaz nezávislých států. . Dostupný z WWW:
<http://vocable.ru/?word=81097&wn=%D1%CE%C4%D0%D3%C6%C5%D1%D2%C2%CE+%CD%C5%C7
%C0%C2%C8%D1%C8%CC%DB%D5+%C3%CE%D1%D3%C4%C0%D0%D1%D2%C2+%28%D1%CD%
C3%29+ >
uznává existence zájmů SNS jako celku a jsou vymezeny sféry spolupráce členských států (čl.
4 Ústavy). Do nich patří:
zabezpečení práv a svobod člověka, koordinace zahraniční politiky,
spolupráce ve formování a rozvoji společného ekonomického prostoru, celoevropského a euroasijského trhů,
spolupráce v rozvoji dopravy a telekomunikace, ochrana zdraví a životního prostředí,
otázky sociální a migrační politiky, boj s organizovaným zločinem,
spolupráce v oblasti obranné politiky a obrany vnějších hranic.
Tento seznam může být doplněn se vzájemným souhlasem členských států.
Na základě Ústavy SNS se odlišují zakladatelské státy a členské státy Svazu. Do první kategorie patří ty státy, které podepsaly a ratifikovaly Dohodu o vzniku SNS z 8. 12.1991 a Protokol k Dohodě ze dne 21. 12. 1991, a to k momentu přijetí Ústavy SNS, jsou to. Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Gruzie, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán, Ukrajina (podepsaly, ale neratifikovaly Alma-atinské dokumenty pouze Ázerbajdžán a Moldavsko).
Členskými státy je třeba považovat ty státy, které se začaly zodpovídat podle Ústavy během jednoho roku po přijetí Ústavy. Ukrajina a Turkmenistán neratifikovaly Ústavu a jsou tedy jen členské státy. Členství do SNS je otevřeno pro všechny státy, které sdílí jeho cíle a principy a můžou na sebe vzít závazky vyplývající z Ústavy SNS a ze souhlasů všech členských států. Také se předpokládá možnost účasti států ve zvláštních sférách činnosti Svazu jako přidružených členů.1
1 VOLKOV, Andrei, Středisko pro výzkum států post sovětského regionu Ruské Státní Humanitní Univerzity [online]. 2007 [cit. 2007-01-14]. Alma-atinská deklarace. Vznik SNS. Ústava SNS. Dostupný z WWW:
<http://www.postsoviet.ru/page.php?pid=163>
1.1 Stru č ná charakteristika č lenských stát ů a stát ů -ú č astník ů 1.1.1 Republika Arménie
Republika Arménie obsahuje plochu 29,8 tis. km2, k 01. 01.
2003 obyvatelstvo činí 3 mil. 210,8 tis. lidí. Hlavní město Erevan.
Leží na Kavkaze bez přístupu k moři. Na severu hraničí s Gruzií (164 km), na východě s Ázerbájdžánem (566 km), na jihu s Íránem (35 km) a na západě s ázerbájdžánskou enklávou Nachičevan (221 km) a Tureckem (268 km).
K náboženství patří Arménská apoštolská církev 93%, Arménská katolická církev 1%, islám 4%, pravoslaví 1 %, ostatní 1 % věřících.
Oficiálním jazykem je arménština, ale ještě se mluví ruštinou a kurdštinou.
Vznik Arménie jako nezávislého státu je datován 21. 9. 1991.
Podle Ústavy, která byla přijata 5. 7. 1995, je Republika Arménie suverénním, demokratickým, sociálním a právním státem. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Nacionální shromáždění, sestavené ze 131 poslanců, funkční období Nacionálního shromáždění jsou 4 roky. Hlavou státu a výkonnou moci je prezident, který má volební období 5 let. V současné době prezident Republiky Arménie je Robert Kočaryan. Výkonnou moc představuje vláda, která se skládá z premiéra a ministrů1.
1.1.2 Republika Gruzie
Území státu má 69,7 tis km2, k 1. 8. 2003 počet obyvatelstva je 4 mil. 371 tis. Obyvatelé Gruzie jsou Gruzínci (83,8 %), Ázerbájdžánci (6,5 %), Arméni (5,7 %), Osetinci (0,9 %), Řekové (0,3 %), Abcházové (0,1 %), Rusové (1,5 %). Věřící obyvatelstvo má následující strukturu:
gruzínští pravoslavní 65 %, muslimové 11 %, ruští pravoslavní 10 %, arménští apoštolští pravoslavní 8 %.
Úředním jazykem je gruzínština. Hlavní město – Tbilisi.
Gruzie leží v centrální a západní části Kavkazu na jihovýchoděčernomořského pobřeží.
Jejími sousedy jsou Arménie, Ázerbájdžán, Rusko, Turecko.
Vznik Gruzie jako nezávislého státu je datován 9. 4. 1991.
Podle Ústavy přijaté 24. 8. 1995, formou vládnutí gruzínského státu je demokratická republika, je nezávislým, jednotným a nedělitelným státem. Hlavou Gruzie a její výkonné
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-20]. Arménie. Dostupný z WWW:
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%90%D1%80%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D1%8F>
moci je prezident, který má funkční období 5 let. Zákonodárná moc je představena jednokomorovým parlamentem, volí se na dobu 4 lét a má 235 členů.1
Současným prezidentem je Mikhail Saakašvili.
1.1.3 Republika Ázerbájdžán
Ázerbájdžán se nachází na jihovýchodě Kavkazské úžiny a zabírá teritorium více než 86,6 tis. km2. K 1. 5. 2004 obyvatelstvo činí 8 mil. 289 tis. lidí. Hlavní město – Baku. Ázerbájdžán je země ležící
na Kavkazu. Nemá přístup k otevřenému moři, pouze k moři Kaspickému. Na severu sousedí s Gruzií (322 km) a Ruskem (284 km), na jihu s Íránem (611 km), na západě s Arménií (787 km) a enklávou Nachičevan s Tureckem (9 km).
Náboženství v republice má následující strukturu: islám 90 % (šíité 32 %, sunnité 58 %), pravoslaví 4 %, arménští gregoriáni 2 %, ostatní 4 %.
Oficiálním jazykem je ázerbájdžánština.
Nezávislost na SSSR je vyhlášena 30. 8. 1991 a Ázerbájdžán je považován nezávislým státem. Podle Ústavy, přijaté 12. 11. 1995, je Ázerbájdžánský stát demokratickou, právní, světskou a unitární prezidentskou republikou. Hlavou státu je prezident, který má i výkonnou moc, volební období je 5 let. Zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament Milli Medžlis, volební období je 5 let2.
Současný prezident je Ilgám Geidarovič Aliyev.
1.1.4 Republika Moldavsko
Státní území činí 33,7 tis. km2. K 1. 1. 2003 počet obyvatel je 3 mil. 618,5 tis. lidí. Hlavní město – Kišiněv.
Moldavsko je východoevropský stát ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem. Úředním jazykem je moldavština (resp. rumunština), užívá se též ruština, ukrajinština a gagauzština. Na jihu Moldavska se nachází autonomní oblast Gagauzsko, kde žije obyvatelstvo turkického původu. Většina obyvatelstva jsou pravoslavní věřící.
Moldavsko je považován za nezávislý stát od 27. 8. 1991. V souladu s Ústavou schválenou 29. 7. 1994, je Moldavská Republika suverénním, nezávislým, jednotným a
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-20]. Gruzie. Dostupný z WWW:
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%93%D1%80%D1%83%D0%B7%D0%B8%D1%8F>
2 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-20]. Ázerbajdžán. Dostupný z WWW:
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%90%D0%B7%D0%B5%D1%80%D0%B1%D0%B0%D0%B9%D0%B4%
D0%B6%D0%B0%D0%BD>
nedělitelným státem. 27. 7. 2000 nabyl účinnosti Zákon o zavádění parlamentní formy vládnutí, podle kterého prezident zůstává hlavou státu, ale ztrácí iniciativní právo zahájit proceduru změn v Ústavě, právo jmenovat soudce Ústavního soudu. Parlament je jednokomorní, deputáty se volí na čtyřleté období. Zákon předpokládá volbu prezidenta v parlamentu republiky. Prezidentem Moldavské Republiky je první tajemník Komunistické Strany Vladimír Voronin (který je jedinou hlavou států post-sovětského prostoru patřící ke Komunistické straně).1
1.1.5 Republika B ě lorusko
Území státu činí 207,6 tis km2. K 30. 6. 2003 počet obyvatel činí 9 mil. 904,7 tis. lidí. Hlavní město – Minsk.
Úředními jazyky jsou běloruština a ruština. V praxi je však běžně užívána ruština, kdežto běloruština (spisovná) je znakem národně-kulturně orientované inteligence. 60% obyvatel jsou pravoslavní, římští katolíci tvoří 8 %, ostatní jsou nevěřící.
Bělorusko je stát ve východní Evropě. Bělorusko hraničí s Polskem (407 km), s Litvou (660 km) a Lotyšskem (167 km) na západě, Ruskem (900 km) na severu a východě a Ukrajinou (975 km) na jihu.
Nezávislost na SSSR je vyhlášena 27. 6. 1990. Republika Bělorusko je unitární, demokratický, sociálně-právní stát. Podle formy vládnutí je prezidentskou republikou.
Republika Bělorusko má platnou Ústavu z roku 1994, která s pozdějšími změnami a připomínkami byla přijata pomocí národního referenda 24. 11. 1996. Zákonodárná moc je představena parlamentem, který se skládá ze dvou komor: Komory představitelů a Rady republiky, funkční období parlamentu jsou 4 roky. Komora představitelů má 110 poslanců, podle zákona zvolení poslanců probíhá na základě všeobecného, volného, rovného, přímého volebního práva při tajném hlasování. Rada republiky je komorou územního představenstva, která má 8 členů, což jsou zástupci sedmi krajů a hlavního města Minska, které pověřuje prezident. Prezident Republiky Běloruska je hlavou státu a garantem Ústavy, práv a svobod občana. Prezident se volí na dobu 5 let bezprostředně občany republiky. Současným prezidentem je Alexander Lukašenko. Výkonnou moc v republice má vláda, tj. Rada ministrů Republiky Běloruska.
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-21]. Moldavsko. Dostupný z WWW:
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%BE%D0%BB%D0%B4%D0%B0%D0%B2%D0%B8%D1%8F>
Hlavní město republiky Minsk je oficiálním sídlem koordinovaných orgánů Svazu nezávislých státu, tady se nachází výkonný výbor SNS, Ekonomický soud SNS a řada orgánů odvětvové spolupráce SNS1.
1.1.6 Republika Kazachstán
Kazachstán je stát, který se rozkládá ve střední Asii a malou částí svého území západně od řeky Ural zasahuje též do Evropy. Na severozápadě a severu hraničí s Ruskem, na východě s Čínskou lidovou republikou, z jižní strany jsou jeho sousedy Kyrgyzstán, Uzbekistán a Turkmenistán, na jihozápadě pak přiléhá ke Kaspickému moři. Patří mezi nejrozlehlejší země světa - plocha 2 717 300 km² – 34krát více než ČR, a je územně největším vnitrozemským státem, ale většina území je jen velmi řídce osídlena (15 milionů obyvatel představuje hustotu necelých 6 ob./km²). Astana se nedávno stala hlavním městem místo Alma-Aty.
K 1. 1. 2003 je počet obyvatelstva 14 mil. 825, 7 tis. lidí, z nich 44% jsou Kazaši, 25%
Rusové a 5% Ukrajinci. Ostatní jsou přistěhovalci z bývalých zemí SSSR. Náboženství: 50%
obyvatel vyznávavá sunnitský islám, 44% je pravoslavných křesťanů a 2 % obyvatelstva jsou evangelíci.
15. 9. 1995 bylo přijato nařízení prezidenta o přesunu hlavního města z města Alma-Aty do města Astana, které se nachází v geografickém centru republiky.
Vznik Kazachstánu jako nezávislého státu je datován 16. 12. 1991.
Podle Ústavy přijaté pomocí referenda 30. 8. 1995, Kazachstán je unitárním státem s prezidentskou formou vládnutí, je demokratickým, světským, právním a sociálním státem.
Prezident Kazachstánu je hlavou státu a vyšším veřejným činitelem, volební období je 7 let, v současností prezidentem je Nursultan Nazarbaev. Zákonodární moc vykonává parlament, který má 2 komory: senát a mažilis. Senát je představen reprezentanty krajů, republikánských měst a hlavního města, funkční období senátorů je 6 let. Mažilis je představen poslanci, kteří se volí občany republiky na volebních obvodech a vykonávají své funkce během 5 let.
Výkonnou moc se zřizuje vláda, jejíž funkční období je 5 let.
Název “Republika Kazachstán” a název “Kazachstán” jsou rovnocenné.2
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-21]. Bělorusko. Dostupný z WWW:
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0%B5%D0%BB%D0%BE%D1%80%D1%83%D1%81%D1%81%D 0%B8%D1%8F>
2 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-21]. Kazachstán. Dostupný z WWW:
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D0%B0%D0%B7%D0%B0%D1%85%D1%81%D1%82%D0%B0%
D0%BD>
1.1.7 Republika Kyrgyzstán
Kyrgyzstán (Kyrgyzie) je stát ležící na severovýchodě Střední Asie, hlavně v západní a centrální částí Tjanšan, jeho sousedy jsou Čína, Tádžikistán, Uzbekistán a Kazachstán. Území státu je kolem 200 tis.
km2. K 01. 1.2003 počet obyvatel činí 5 mil. 12,5 tis.
Muslimové tvoří 75%, ruští pravoslavní 20%, jiní 5%. Úředními jazyky jsou kyrgyzština a ruština. Hlavním městem je Biškek.
Nezávislost na SSSR je datována 31. 8. 1991. Podle Ústavy, přijaté 5. 5. 1993, Kyrgyzská Republika je suverénní, unitární, demokratickou republikou, která je postavena na základech právního a světského státu. 2. 2. 2003 se uskutečnilo referendum, pomocí kterého byl většinou hlasů voličů schválen a tehdejším prezidentem republiky A. Akayevym podepsán Zákon № 40 ze dne 18. 2. 2003 „O novém znění Ústavy Kyrgyzské Republiky“.
Hlavou státu je prezident, který se volí na pětileté období. Parlament, tj. Žogorku Keneš, je stalým působícím nejvyšším zákonodárním organem, jehož funkční období je 5 let. Do roku 2003 měl Parlament dvě komory, pomocí referenda bylo rozhodnuto, že bude jednokomorový. Výkonná moc je představena vládou, podřízenými jí ministerstvy, státní výbory, administrativní úřady, jiné orgány výkonné moci a místní státní správa.1
Prezidentem Kyrgyzské Republiky je Kurmanbek Bakiyev.
1.1.8 Republika Uzbekistán
Uzbekistán je vnitrozemský stát v centrální Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán na jihu a Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Turkmenistán na severu, území států 447,4 tis. km2.
K 01. 1.2001 činil počet obyvatel 24 mil. 916,4 tis. lidí. V Uzbekistánu se používá ze 74.3% uzbečtina, která je úředním jazykem, dále ruština 14.2%, tádžičtina 4.4%, jiné 7.1%.
Věřící obyvatelstvo má následující strukturu:muslimové 88% (převážně sunnité), pravoslavní 9%, jiní 3%. Hlavní město – Taškent.
Nezávislost Uzbekistánu je datována 1. 9. 1991. V souladu s Ústavou přijatou 8. 12.
1992 je Uzbekistán suverénní demokratická republika. Názvy státu „Republika Uzbekistán“ a
„Uzbekistán“ jsou rovnocenné.
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-21]. Kyrgyzstán. Dostupný z WWW :
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D1%8B%D1%80%D0%B3%D1%8B%D0%B7%D1%81%D1%82%
D0%B0%D0%BD>
Nejvyšší státní zastupitelský orgán je Olij Mažlis, který uskutečňuje zákonodární moc, volební období je 5 let. Olij Mažilis má dvě komory: dolní komoru neboli Zákonodárnou komoru, a horní komoru neboli Senát. Prezident je hlavou státu a představitel výkonné moci, současně je Předsedou kabinetu ministrů, který má taky pětileté volební období. Dnešním prezidentem Republiky Uzbekistán je Islam Karimov.1
1.1.9 Ruská Federace
S rozlohou 17 075 400 km² je Rusko největší země na světě. Zahrnuje značnou část východní Evropy a drtivou část severní Asie. K 1. 8. 2004 je počet obyvatel 143 mil. 700 tis. lidí. Úředním jazykem je ruština, rovněž se používají jazyky jednotlivých autonomních oblastí a republik. Věřící obyvatelstvo je především pravoslavné, druhou nejpočetnější skupinou je islám. Vzhledem k tomu, že Rusko je mnohonárodním státem, náboženství je představeno téměř všemi religiemi, například na severu Sibiře převládá šamanismus.
Hlavní město Ruska je Moskva.
Nezávislost Ruska po rozpadu SSSR je vyhlášena 1. 1. 1992. V souladu s Ústavou přijatou 12. 12. 1993, je Ruská Federace neboli Rusko demokratickým federativním právním státem s republikánskou formou vládnutí. Ruská Federace se skládá z republik, krajů, oblasti, měst federálního podřízení, autonomních oblastí, autonomních okresů – rovnocenných subjektů Ruska. Rusko je federativní prezidentsko-parlamentní republika.
Statní moc v Rusku představuje prezident RF, Federální shromáždění, vláda RF.
V subjektech Ruska statní moc realizují orgány statní moci.
Prezident Ruska je hlavou státu, má čtyřleté funkční období.
Federální shromáždění, tj. parlament Ruska je zastupitelským a zákonodárným orgánem, skládá se ze dvou komor - Rada federace a Statní Dumy.
Federální shromáždění se sestavuje ze dvou zástupců z každého subjektu RF, z jednoho představitele ze zákonodárných a výkonných orgánů státní moci. Státní Duma se skládá ze 450 poslanců, kteří mají čtyřleté funkční období.
Výkonná moc se realizuje vládou RF.
Rusko je trvalým členem Rady Bezpečností OSN
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-21]. Uzbekistán. Dostupný z WWW :
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A3%D0%B7%D0%B1%D0%B5%D0%BA%D0%B8%D1%81%D1%82%
D0%B0%D0%BD>
V Moskvě se nachází středisko výkonného výboru SNS, Komise pro ekonomické otázky při Ekonomickém soudu SNS, Rada ministrů obrany SNS, Koordinační štáb vojenské spolupráce členských zemí SNS, Antiteroristické centrum států-účastníků SNS, řada odvětvových a stále funkčních pracovních orgánu Svazu nezávislých států.1
Prezidentem Ruska je V. Putin.
1.1.10 Republika Tádžikistán
Tádžikistán je stát v Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán, Čína, Kyrgyzstán, Uzbekistán. Většinu státu pokrývají hory dosahující výšky až 7000 metrů. Na jihu země se tyčí pohoří Pamír. Území republiky činí 143,1 tis. km2, k 1. 1. 2003 počet obyvatelstva je 6 mil. 463,8 tis. člověk. Úředním jazykem je tádžičtina, ale běžně se používá ruština. Náboženství má následující strukturu: sunnitští muslimové 85%, šíitští muslimové 5%, jiní 10%. Hlavní město – Dušanbe.
Nezávislost na SSSR je vyhlášena 9. 9. 1991. Podle Ústavy, která byla přijatá 6. 11.
1994, republika Tádžikistán je suverénním demokratickým právním světským unitárním státem. „Republika Tádžikistán“ a „Tádžikistán“ jsou rovnocenné pojetí.
Nejvyšším zastupitelským a zákonodárním orgánem republiky Tádžikistán je Madžilis Oli, tj. parlament republiky, který se volí na pětileté období.
V listopadu roku 1994 v republice je přímou volbou zvolen prezident Republiky Tádžikistán Emomali Rachmonov, který je hlavou státu a výkonné moci, tj. Vlády. Byl znovu zvolen 6. 11. 1999, funkční období je sedm let.2
1.1.11 Republika Turkmenistán
Turkmenistán je stát v Střední Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán, Írán, Kazachstán, Uzbekistán. Hlavním městem je Ašghabat (Ašchabad).
Většinu státu pokrývá poušť Karakum. Teritorium Turkmenistánu činí 488,1 tis. km2. K 1. 5. 2004 je počet obyvatel 6 mil. 385,7 tis. Oficiálním jazykem je turkmenština, jí mluví 72% obyvatelstva, ruštinou 12%, uzbečtinou 9% (vzhledem k tomu že ve státu je početná skupina uzbeků). Muslimové tvoří 89%, pravoslavní 9%.
Hlavní město je Ašchabad.
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-23]. Rusko. Dostupný z WWW :
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A0%D0%BE%D1%81%D1%81%D0%B8%D1%8F>
2 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-23]. Tadžikizstán. Dostupný z WWW :
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A2%D0%B0%D0%B4%D0%B6%D0%B8%D0%BA%D0%B8%D1%81%
D1%82%D0%B0%D0%BD>
V důsledku národního referenda v říjnu roku 1991 je Turkmenistán vyhlášen nezávislým. Podle Ústavy přijaté 18. 5. 1992, je Turkmenistán demokratickým právním a světským státem. Statní zřízení je v podobě prezidentské republiky. Prezident je hlavou státu a výkonné moci, nejvyšší úřední osobou Turkmenistánu. Nejvyšším zastupitelským orgánem lidové moci je Chalk maslachaty (Lidová rada). Medžilis (Parlament) je zákonodárným orgánem Turkmenistánu. Výkonná moc je představena Kabinetem ministrů, v čele kterého stojí prezident státu. Současným prezidentem Turkmenistánu je Gurbanguly Berdymuchammedov, který zvítězil ve volbách 11. 2. 2007.
21 prosince zemřel bývalý prezident Turkmenistánu Saparmurat Niyazov, který se nazýval Turkmenbaši, v předpokladu z turkmenštiny “otec všech Turkmenů”, kterého v srpnu 2002 Lidová Rada vyhlásila doživotním prezidentem republiky. V podstatě se dá mluvit, že nehledě na Ústavu, v Turkmenistánu vládne diktatura prezidenta, dokonce měsíce a dny týdne byly přejmenovány na počest S. Nijazova. Nový prezident republiky Gurbanguly Berdymuchammedov snaží se udělat pozitivní kroky od diktátorského vládnutí ke směru demokracií.1
1.1.12 Republika Ukrajina
Země leží ve východní Evropě, na východě hraničí s Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem, Rumunskem, na západě s Maďarskem, Slovenskem a Polskem, na severu s Běloruskem. Jižní hranice je tvořena Černým mořem. Přes 20 % obyvatelstva tvoří Rusové žijící především na východě země, kde je v některých regionech častější užívání ruštiny než úředního jazyka – ukrajinštiny (kromě toho je na Krymu úředním jazykem de facto i ruština). Východ a jih je tedy kulturně- politicky, narozdíl od západní části, orientován spíše na Rusko. Z toho logicky a historicky vyplývá, že východní část Ukrajiny má pravoslavné obyvatelstvo, na západě převažuje řeckokatolické náboženství.
Území státu je 603,7 tis. km2. Ke dni 1. 6. 2004 je počet obyvatelstva 47 mil. 465 tis.
lidí. Hlavní město Ukrajiny je Kyjev.
Nezávislost na SSSR je určována odtržením od SSSR 24. 8. 1991. Ukrajina je unitární státem, právo určovat a měnit Ústavní řad na Ukrajině patří výlučně národu a nemůže být upravováno státem, jeho orgány, úředními osobami. Podle Ústavy je Ukrajina parlamentní-
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2007-04-29]. Turkmenistán. Dostupný z WWW :
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A2%D1%83%D1%80%D0%BA%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B8
%D1%81%D1%82%D0%B0%D0%BD>
prezidentská republika. Státní moc se realizuje podle principu rozdělení na legislativní, výkonnou a soudní.
Hlavou státu je prezident, který vystupuje jménem státu a je garantem státní suverenity, teritoriální celistvosti Ukrajiny, dodržení Ústavy, práv a svobod člověka a občana. Prezident Ukrajiny se volí na základě všeobecného rovného a přímého hlasovacího práva cestou tajného hlasování na dobu pěti let. Jediným orgánem legislativní moci na Ukrajině je jednokomorový parlament, tj. Nejvyšší Rada, skládající se ze 450 národních poslanců volených na čtyři roky.
Kabinet ministrů je nejvyšším orgánem v systému výkonné moci, zodpovídá prezidentovi a je podřízen Nejvyšší Radě v mezích stanovených v Ústavě.1
Prezidentem Ukrajiny je Viktor Juščenko.
***
Všech dvanáct států nabylo své nezávislosti po rozpadu Sovětského Svazu. První vyhlásilo nezávislost Bělorusko, a to 27. června 1990; poslední ovšem Rusko, 1. 1. 1992, po odtržení všech bývalých republik SSSR nezbývalo nic jiného. V průběhu roku 1991 deset ostatních republik vyhlásilo vznik suverénních republik. První, kdo přijal Ústavu, je Republika Turkmenistán, učinila to už 18. 5. 1992, pak 8. 12. 1992 Republika Uzbekistán, za rok byla přijata Ústava v Rusku, a to 12. 12. 1993. V průběhu let 1994-1996 postsovětské republiky postupně přijímaly Ústavu, posledními byla Ukrajina – 28. 6. 1996 a Ázerbajdžán – 5. 7. 1996. Devět států má za státní zřízení prezidentskou republiku: Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Bělorusko, Turkmenistán, Tádžikistán, Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán.
Parlamentní republika je v Moldavsku, prezidentsko-parlamentní republika je na Ukrajině, statní zřízení v Rusku má podobu federativní prezidentsko-parlamentní republiky.
Dvoukomorový parlament je jenom ve čtyřech státech, a to v Rusku, Uzbekistánu, Bělorusku a Kazachstánu, v ostatních státech je pouze jednokomorový. Ve všech dvanácti republikách je hlavou státu podle Ústavy prezident.
Celková plocha SNS je 22 102 400 km2, z toho 17 075 400 km2 má Rusko. Druhým největším státem v SNS je Kazachstán, který má 2 717 300 km2. Z toho vyplývá, že ostatních deset republik má celkem 2 309 700 km2, což je plocha menší Kazachstánu. Nejmenšími státy jsou Arménie – 29,8 tis. km2,a Moldavsko - 33,7 tis. km2. Porovnáme-li plochu nejmenšího státu SNS s největším, vyjde, že Rusko obsazuje teritorium, kde by se umístilo 573 států
1 Wikipedia Free Encyklopedia, [online]. [cit. 2006-12-23]. Ukrajina. Dostupný z WWW :
<http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A3%D0%BA%D1%80%D0%B0%D0%B8%D0%BD%D0%B0>
s plochou, jakou má Arménie. Ovšemže i počet obyvatelstva se v jednotlivých republikách zásadně liší. Tří největší země jsou Rusko, které má téměř 145 mil., Ukrajina 47,5 mil, Uzbekistán téměř 25 mil. Tři nejmenší jsou Arménie s 3,210 mil, Moldavsko s 3,618, Gruzie s 4,371 mil, sumarizace počtů obyvatel by se přibližně rovnala počtu obyvatelstva Moskvy.
Ruštinou se mluví na území všech členských států SNS, ve třech zemích je i úředním jazykem, a to logicky v Rusku, Bělorusku (spolu s běloruštinou), a což je překvapivé, v Kyrgyzstánu (spolu s kyrgyzčinou). Na východě Ukrajiny se mluví jenom ruštinou, ta úředním jazykem není. Těžko vůbec říct, kolika jazyky se mluví na území SNS, určitě to budou stovky, převahu ovšem má Rusko (každá národnost spolu s ruštinou mluví svým jazykem, třeba na severu Sibiře lidi mohou i neumět rusky). Vzhledem k mnohonárodnostnímu území SNS je těžké nebo vůbec nemožné vymezit všechny náboženské skupiny, převládají dvě skupiny, a to pravoslaví a sunnitský islám.
2 Ústavní orgány SNS
Svaz nezávislých států má složitou institucionální strukturu, jehož ústavní organy lze rozdělit na dvě skupiny, a to nejvyšší ústavní orgány a na ty, které jednají na úrovni ministerstev. Nejvyšší ústavní orgány, které mají nejvyšší pravomoc, zabezpečují legislativní a výkonnou moc v rámci SNS, jsou Rada nejvyšších představitelů států SNS, Rada předsedů vlád států SNS, Rada ministrů zahraničních věci SNS a Meziparlamentní shromáždění SNS.
Schéma č. 1: Nejvyšší ústavní orgány SNS
V rámci SNS neexistuje taková instituce, která by vykonávala soudní moc v několika základních oblastech. Doposud byl vytvořen pouze Ekonomický soud, který projednává otázky v ekonomické sféře. Kvůli dané omezené kompetenci se nedá Ekonomický soud zařadit do nejvyšších ústavních orgánů, ale mezi ty, které jednají na úrovni ministerstev a mají nižší pravomoc, nežli nejvyšší ústavní orgány SNS. Dané orgány SNS mají působit v konkrétních oblastech. Mezi ní se dá zařadit i Radu ministrů obrany SNS a Radu velitelů hraničních jednotek.
2.1 Nejvyšší ústavní orgány SNS
2.1.1 Rada nejvyšších p ř edstavitel ů stát ů SNS
Rada nejvyšších představitelů států jako nejvyšší orgán Svazu nezávislých států, projednává a řeší jakékoliv principiální otázky Svazu, spojené se společnými zájmy členských států, kromě toho projednává libovolné otázky v rámci jednotlivých zainteresovaných států a to tak, aby nedošlo k újmě zájmů ostatních členů SNS.
Na svých schůzích Rada hlav států přijímá řešení týkající se:
Rada nejvyšších představitelů států SNS
Rada předsedů vlád států SNS Meziparlamentní shromáždění SNS
Rada ministrů zahraničních věcí SNS
návrhu úpravy Ústavy SNS,
vytváření nových nebo uprázdnění existujících orgánů SNS, optimalizací struktury SNS, zdokonalováním činností orgánů SNS, slyšení zprávy o činnosti orgánů SNS,
jmenování (schválení) vedení orgánů, které jsou v její kompetenci, delegování pravomocí podřízeným organům.
Rada nejvyšších představitelů států SNS se schází dvakrát ročně, mimořádná zasedání se mohou uskutečňovat z iniciativy jednoho ze členských států.
Činnost Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS se řídí:
1. Dohodou o vzniku Svazu nezávislých států ze dne 22. 2.1993,
2. Listinami, které byly přijaté v době vývoje Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS,
3. Pravidly postupů jednání Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád SNS, schválené rozhodnutím Rady nejvyšších představitelů států SNS ze dne 17.
5.1996.
Rozhodnutí Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS se přijímají celkovým souhlasem. Každá země může oznámit svůj nezájem v té nebo jiné otázce, což nesmí být překážkou v přijímání řešení.
Základem právní báze mezistátních vztahů v rámci SNS jsou mnohostranné a dvoustranné dohody v různých sférách vzájemných vztahů státu.
Předsednictví v orgánech SNS se uskutečňuje v souladu s rozhodnutím Rady nejvyšších představitelů států SNS ze dne 2. 4. 1999 střídavě každým členským státem SNS zastoupené hlavou státu na základě rotačního principu na dobu maximálně jednoho roku. Předcházející a následující předsedové jsou spolupředsedové stávajícího předsedy.
Podle Rozhodnutí Rady nejvyšších představitelů států SNS, od ledna 2006 předsedou Rady nejvyšších představitelů států SNS je jmenován prezident Republiky Kazachstán Nursultan Nazarbajev.1
2.1.2 Rada p ř edsed ů vlád stát ů SNS
Rada předsedů vlád států SNS koordinuje spolupráci výkonných orgánů v ekonomických, sociálních a jiných oblastech společných zájmů.
1 Rada nejvyšších představitelů států SNS. Výkonný výbor SNS. [online]. [cit. 2007-01-30]. Dostupný z WWW :
<http://cis.minsk.by/main.aspx?uid=194>
Rada předsedů vlád států SNS řeší následující otázky:
uskutečnění pokynů Rady nejvyšších představitelů států SNS dané Radě předsedů vlád SNS,
realizaci ustanovení fixovaných v Dohodě o vzniku Ekonomického soudu SNS, také realizaci praktického fungování zóny volného obchodu,
přijetí společných programů pro rozvoj průmyslu, zemědělství a jiných odvětví v hospodářství a jejích financování,
rozvoj dopravního, energetického systémů a systému telekomunikací, spolupráce v otázkách tarifní, úvěrové, finanční a daňové politice,
zpracování mechanismů zaměřených na vytváření vědecko-technologického prostoru,
tvorba orgánů Svazu v rámci kompetencí Rady předsedů vlád států SNS,
jmenování (schválení) vedení orgánů Svazu v rámci kompetencí Rady předsedů vlád států SNS.
finanční zabezpečení činností orgánů Svazu.
Rada předsedů vlád států SNS se schází čtyřikrát ročně, mimořádná zasedání se mohou uskutečňovat z iniciativy představenstva jednoho z členských států.
Předsedou Rady předsedů vlád států SNS je předseda vlády Tádžikistánu A.G. Akilov.1
2.1.3 Rada ministr ů zahrani č ních v ě cí SNS
Rada ministrů zahraničních věcí (dále jen RMZV) SNS vznikla rozhodnutím Rady nejvyšších představitelů států SNS ze dne 24. 9. 1993 pro koordinací činností zahraniční politiky.
Za účelem zvýšení úlohy RMZV ve struktuře Svazu rozhodnutím Rady nejvyšších představitelů států SNS ze dne 2. 4.1999 bylo přijaté nové znění Ustanovení o RMZV, kde poslední je určen jako hlavní výkonný orgán, který zabezpečuje spolupráci v zahraniční politice členských států SNS v oblasti společných zájmů v době mezi zasedáním Rady nejvyšších představitelů států SNS, Rady předsedů vlád států SNS a na jejíž příkaz přijímá rozhodnutí.
Ve své činnosti RMZV se řídí cíli a principy Ústavy OSN a Organizací bezpečnosti a spolupráce v Evropě, zásadními listinami SNS, dohodami podepsanými v rámci SNS,
1 Rada předsedů vlád států SNS. Výkonný výbor SNS. [online]. [cit. 2007-02-02]. Dostupný z WWW :
<http://cis.minsk.by/main.aspx?uid=196>
rozhodnutími Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS a také současným Ustanovením.
Hlavními úkoly RMZV jsou:
realizace rozhodnutí Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS,
podpora vývoje spolupráce členských států SNS ve sféře zahraniční politiky, včetně součinností diplomatických agentur,
podpora vývoje humanitární a právní spolupráce členských států SNS,
hledání cest mírného urovnání sporů a konfliktů a vytvoření stavu míru, souhlasu a stability v SNS,
podpora upevnění přátelství, dobrého sousedství a vzájemně výhodné spolupráce RMZV plní následující funkce:
dohlíží nad postupem vykonávání rozhodnutí Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS a dohodnutých mezinárodních smluv v rámci SNS,
vznáší svoje mínění ohledně programů jednání zasedaní Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS,
provádí konzultace v oblasti zahraniční politiky členských států SNS v otázkách představujících společný zájem,
přispívá k výměně zkušeností a informací v otázkách zahraniční politiky,
projednává otázky zajištění spolupráce zainteresovaných členských států SNS v OSN a na jiných mezinárodních fórech včetně možností navržení společných iniciativ,
činí opatření pro zdokonalení informačního zabezpečení v oblasti zahraniční politiky členských států SNS, pro zdokonalení práce s archivy, přípravy a doškolování diplomatických kádrů,
na příkaz Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS projednává a rozhoduje i o jiných záležitostech.
RMZV věnuje velkou pozornost mírotvorným činnostem. Spolu s Radou ministrů obrany SNS bylo zpracováno ustanovení o společných silách pro udržování míru v SNS a koncepce pro zabránění a urovnání konfliktů na území členských států SNS a řada jiných listin.
Jako jeden z klíčových orgánů SNS Rada ministrů zahraničních věcí je poslední instancí, doporučující Radě nejvyšších představitelů států SNS a Radě předsedů vlád SNS přijetí těch nebo oněch rozhodnutí.
Předsedou Rady ministrů zahraničních věcí je ministr zahraničních věci Ruské Federace S. Lavrov.1
2.1.4 Meziparlamentní shromážd ě ní SNS
Meziparlamentní shromáždění (dále jen MPS) členských států SNS bylo založeno 27. 3.
1992 na základě Alma-atinské dohody podepsané hlavami parlamentů Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Ruska, Tádžikistánu a Uzbekistánu (7 z 12 členských států SNS).
Shromáždění bylo zřízeno jako poradní instituce pro projednání otázek a projektů dokumentů majících vzájemnou zainteresovanost.
V letech 1993-1995 se členy Meziparlamentního shromáždění staly parlamenty Ázerbájdžánu, Gruzie a Moldávie. V roce 1999 se připojila Ukrajina.
26. 5. 1995 hlavy států Republiky Ázerbájdžán, Republiky Arménie, Republiky Bělorusko, Republika Gruzie, Republiky Kazachstán, Kirgizské Republiky, Ruské Federace, Republiky Tádžikistán podepsaly Konvenci o Meziparlamentním shromáždění členských států Svazu nezávislých států, která nabyla platnosti 16. 2. 1996. V roce 1997 se k dané Konvenci připojila Moldavská Republika. Podle této Konvence je Meziparlamentní shromáždění přiznáno mezistátním orgánem a zaujímá jedno z vedoucích postavení v systému orgánů Svazu nezávislých států.
V činnosti Meziparlamentního shromáždění mají největší význam otázky spojené s harmonizací zákonných opatření členských států SNS. Daný směr se uskutečňuje na základě přijímaných MPS vzorových zákonných opatření a doporučení.
Meziparlamentní shromáždění věnuje stále pozornost úpravě národních zákonů v souladu s mezinárodními smlouvami ratifikovanými v rámci SNS. Úloha MPS se zvyšuje ve zpracování sjednaných přístupů pro řešení problémů v sociální politice, dodržení základních práv a svobod člověka, humanitární spolupráci. Parlamentům jsou pro použití v národním zákonotvorném procesu posílány vzorkové zákonná opatření a doporučení MPS o sociálních právech, ochraně práv spotřebitelů, migraci pracovních sil atd.
Členské parlamenty MPS docílily ujednání v oblasti spolupráce ve formování společného kulturního výukového prostoru, ve vytvoření zákonodárného mechanismu
1 Rada ministrů zahraničních věci SNS. Výkonný výbor SNS. [online]. [cit. 2007-02-02]. Dostupný z WWW :
<http://cis.minsk.by/main.aspx?uid=198>
zabezpečujícího provedení zkoordinované politiky ve sféře vědy a vědecko-technické činnosti. Vytvářejí se podmínky pro vývoj integrační spolupráce ve sféře životního prostředí.
Zpracovává se sjednaná zákonodárná báze pro boj s kriminalitou v rámci Svazu. Zvláštní pozornost se věnuje otázkám ve formování zóny volného obchodu.
Jedním z důležitějších úkolů MPS je mírotvorná činnost, předpokládající mírotvorné akce v kritických zónách zemí SNS a rozpracování právních základů pro důslednou realizaci této činnosti. Od vzniku shromáždění byly její snahy směrovány k pomoci Rady nejvyšších představitelů států SNS a také OSN a OBSE v řešení regionálních konfliktů, mírové stabilizaci v Náhorním Karabachu, Pridněstrovji, Abcházií, a na vnějších hranicích SNS v Tádžikistánu. Výborem MPS jsou tvořeny komise MPS pro urovnání konfliktů v uvedených regionech SNS. Byly dosaženy podstatné výsledky, nejdůležitějším z nich bylo podepsání Biškekského protokolu v květnu 1994, jediné politické listiny o ukončení válečného konfliktu v Náhorním Karabachu.
V říjnu 1999 a lednu 2000 skupina poslanců členských parlamentů MPS pracovala v oblasti Severního Kavkazu Ruské Federaci (Čečensko, Ingušsko, Dagestán) s cílem získání informací o chodu protiteroristické operace federálních jednotek Ruska v Čečensku. Výsledky práce poslanecké skupiny byly oznámeny poslancům PACE, PS OBSE a Evropskému parlamentu.
Jedním ze závažných směrůčinnosti MPS je navázání kontaktů s jinými mezinárodními parlamentními organizacemi.
S řadou mezinárodních organizací se budují vzájemné vztahy na základě podepsaných dohod:
červen 1997, Dohoda o spolupráci MPS a PACE (Parlamentní shromáždění Rady Evropy),
červen 1998, Vzájemné prohlášení Výboru MPS a Výboru PS OBSE (Parlamentní shromáždění OBSE),
červen 1998, Memorandum o spolupráci se Světovou organizací duševního vlastnictví se sekretariátem Výboru MPS,
prosinec 1998, Protokol o spolupráci mezi MPS a PSČES (Parlamentní shromáždění černomořské ekonomické spolupráce),
leden 1999, Dohoda o spolupráci při výměně informací mezi Výborem MPS a SAP (Střední Americký Parlament);
červen 1999, Memorandum o záměrech spolupráci v ekonomické a sociální sféře mezi Odborem OSN pro ekonomické a sociální otázky (DESO) a MPS.
Uspořádaní činností MPS uskutečňuje výbor shromáždění, který se skládá z vedení parlamentních delegací členských států SNS. Výbor se schází čtyřikrát do roka.
Připravení akcí pořádaných MPS a Výborem MPS uskutečňuje sekretariát Výboru MPS sídlící v Petrohradu.
Důležitou roli ve vypracování a připravení k přijetí vzorových zákonných opatření a jiných dokumentů, hraje deset stalých komisí MPS, a to v oblasti ekonomiky a financí;
sociální politiky; životního prostředí a přírodních zdrojů; v otázkách obrany a bezpečnosti;
vědy a vzdělání; ve sféře kultury, sportu, a cestovního ruchu; v mezinárodních otázkách;
v otázkách zkoumání zkušeností státního budování a regionální samosprávy.
Meziparlamentní shromáždění je iniciátorem každoročních Petrohradských fór. Cílem ekonomického fóra je hledání nových cest zabezpečujících stabilní vývoj států SNS, prohloubení ekonomické integrace a analýza možností mezinárodní investiční spolupráce.1
1 Meziparlamentní shromáždění SNS. Výkonný výbor SNS. [online]. [cit. 2007-02-02]. Dostupný z WWW :
<http://cis.minsk.by/main.aspx?uid=204>
2.2 Ústavní orgány SNS na úrovni ministerstev 2.2.1 Rada ministr ů obrany č lenských stát ů SNS
Rada ministrů obrany členských států SNS (dále jen RMO SNS) vznikla 14. 02. 1993 rozhodnutím Rady nejvyšších představitelů států SNS. Uvedené rozhodnutí podepsaly hlavy Republik Arménie, Republiky Kazachstán, Ruské Federace, Republiky Tádžikistán, Republiky Uzbekistán, Republiky Kyrgyzstán.
Dne 15. 4. 1994 hlavy členských států SNS podepsaly ustanovení o RMO SNS v novém znění (podepsáno hlavami Republiky Ázerbájdžán, Republiky Arménie, Republiky Bělorusko, Republiky Gruzie, Republiky Kazachstán, Ruské Federace, Republiky Tádžikistán, Republiky Uzbekistán). Tímto ustanovením jsou definovány funkce, struktura, sestava a uspořádaní činnosti RMO SNS.
25. 1. 2000 Rada nejvyšších představitelů států SNS pozměnila ustanovení o RMO SNS.
31. 1. 2006 Gruzie oznámila, že nařízením prezidenta Gruzie № 79 ze dne 25. 1. 2006 pro Gruzii končí platnost rozhodnutí Rady nejvyšších představitelů států SNS o vzniku RMO SNS ze dne 14. 2. 1992, tj. v podstatě Gruzie zaniká členství v RMO SNS.
Členy RMO SNS nejsou Gruzie, Moldavsko, Turkmenistán a Ukrajina.
Hlavní funkce Rady ministrů obrany SNS jsou:
projednávání koncepčních přístupů v otázkách válečné politiky a vojenského strojírenství členských států SNS a v případě nutnosti podání návrhů na projednání Rady nejvyšších představitelů států SNS,
koordinace vojenské spolupráce členských států SNS,
uskutečnění kontroly činností pracovních mechanismů RMO SNS.
6. 7. 1992 hlavy států podepsaly Dohodu o uskutečnění činností Hlavního velení společné vojenské moci Svazu nezávislých států. 24. 9. 1993 hlavy členských států SNS zreorganizovaly Hlavní velení společné vojenské moci v Štáb pro koordinaci vojenské spolupráce členských států SNS (dále jen ŠKVS SNS), který je stalým jednajícím pracovním orgánem RMO SNS. Jeho funkce, pravomoc, sestava a struktura, tedy organizování činností, povinnosti úředních osob byly schváleny Ustanovením Rady nejvyšších představitelů států SNS ze dne 24. 12. 1993. Ale dnem 26. 8. 2005 Radou nejvyšších představitelů států SNS bylo přijato Rozhodnutí o zdokonalení a reformování orgánů SNS a od 1. 1. 2006 ŠKVS SNS je zrušen, jeho funkce předány Sekretariátu RMO SNS a jeho početní stav zúžen na 20 lidí.
Ode dne vzniku provedeno 50 zasedaní RMO SNS. V současnosti se zasedání Rady ministrů obrany provádějí dvakrát ročně.
Ústavními orgány SNS bylo ratifikováno více než 200 listin o vojenské spolupráci, což představuje více než třetinu všech mezistátních normativně-právních dokumentů přijatých v rámci SNS.
Při RMO SNS přechodně působí:
výbor velitelů štábů vojenské moci členských států SNS, vojensko-technický výbor,
výbor vedení orgánů pro práci (výchovnou práci) s personálem ministerstev Obrany států SNS,
sportovní výbor,
koordinační výbor náčelníků komunikace vojenské moci členských států SNS, koordinační výbor topografických služeb vojenské moci členských států SNS, koordinační výbor hydrometeorologických služeb vojenské moci členských států
SNS;
Koordinační výbor meteorologických služeb vojenské moci členských států SNS,
Vojensko-vědní výbor.
Předsedou Rady ministrů obrany členských států je zástupce předsedy vlády Ruské federace, ministr obrany RF Sergej Ivanov.
Tajemníkem Rady ministrů obrany členských států je generálporučík Alexandr Sinajskiy.
1. 2. 1995 hlavy Republiky Arménie, Republiky Bělorus, Republiky Gruzie, Republiky Kazachstán, Kyrgyzské Republiky, Ruské Federace, Republiky Tádžikistán, Republiky Turkmenistánu (v rámci dvoustranné dohody s Ruskem), Republiky Uzbekistán, Ukrajiny podepsaly dohodu o vzniku společného systému protivzdušné obrany členských států SNS a o vzniku koordinačního výboru pro otázky protivzdušné obrany při Radě ministrů obrany členských států Svazu nezávislých států.1
2.2.2 Rada velitel ů hrani č ních jednotek (RVHJ) SNS
Rada velitelů hraničních jednotek (dále jen RVHJ) vznikla rozhodnutím Rady nejvyšších představitelů států SNS ze dne 6. 7. 1992 podepsaným Republikou Arménii,
1 Rada ministrů obrany členských států SNS. Výkonný výbor SNS. [online]. [cit. 2007-02-10]. Dostupný z WWW: <http://cis.minsk.by/main.aspx?uid=200>
Republikou Bělorus, Republikou Gruzie, Republikou Kazachstán, Kirgizskou Republikou, Moldavskou Republikou, Ruskou Federaci, Republikou Tádžikistán, Republikou Turkmenistán, Republikou Uzbekistán a Ukrajinou (všechny členy SNS kromě Ázerbajdžánu).
V souladu s 31. odstavcem Ústavy SNS RVHJ je orgánem Rady nejvyšších představitelů států SNS projednávajícím otázky ochrany vnějších hranic členských států a zabezpečení stabilní situace na nich.
Cíle Rady velitelů hraničních jednotek SNS:
koordinace a sladění snah pohraničních jednotek v oblasti ochrany vnějších hranic a ekonomických zón, rozvoj přátelských vztahů mezi pohraničními jednotkami členských států SNS,
podpora rozvoje a posilnění pohraničních jednotek členských států SNS cestou sblížení národních legislativ v otázkách hranic a jejích ochrany, vzájemné výměny informací, spolupráce v oblasti vojensko-technické politiky a přípravy kádrů.
Funkce Rady velitelů hraničních jednotek SNS:
zpracovává a projednává koncepční přístupy pro zabezpečení ochrany vnějších hranic a ekonomických zón v souladu se zájmem všech členských států SNS, koordinuje činnost pohraničních jednotek členských států SNS v otázkách
vyžadujících společný postup,
připravuje návrhy a projekty listin, projednává projekty smluv v pohraničních otázkách,
podává návrhy tykající se ochrany vnějších hranic a ekonomických zón, zabezpečení činnosti pohraničních jednotek Radě nejvyšších představitelů států SNS, Radě předsedů vlád států SNS, vyšším orgánům statní moci členských států SNS;
projednává zprávy Koordinační služby operativního stavu vnějších hranic členských států SNS,
zpracovává a projednává návrhy v otázkách operativní a mobilizační přípravy a přeškolení a důstojnických kádrů, vojensko-technického výzkumu, technického a týlního zabezpečení pohraničních jednotek členských států SNS.
Předsedou Rady hraničních jednotek je generál armády V. Proničev, je od roku 2003 doposud prvním zástupcem řiditele, vedoucím pohraniční služby FSB Ruska.1
2.2.3 Ekonomický soud SNS
Ekonomický soud Svazu nezávislých států vznikl v souladu s §5 Dohody o míře zabezpečení zdokonalení výpočtů mezi hospodářskými organizacemi členských států SNS dne 15. 5. 1992. Dohoda o statutu Ekonomického soudu SNS ze dne 6. 7. 1992, schváleného touto dohodou Ustanovení o Ekonomickém soudu SNS stanoví kompetence, způsob uspořádání a činnosti soudu. Účastníci uvedené Dohody jsou Republika Arménie, Republika Bělorusko, Republika Kazachstán, Kirgizská Republika, Moldavská Republika, Ruská Federace, Republika Tádžikistán a Republika Uzbekistán (8 z 12 členských států SNS).
K vedení ekonomického soudu patří řešení mezistátních ekonomických sporů:
vznikajících při plnění ekonomických povinností stanovených dohodami a smlouvami, rozhodnutím Rady nejvyšších představitelů států SNS, Rady předsedů vlád států SNS a jiných Ústavů SNS,
o shodách normativních a jiných aktů členských států SNS v ekonomických otázkách v dohodách a jiných aktech SNS.
V souladu s dohodami členských států SNS Ekonomický soud může řešit i jiné spory, pokud se tak zavazuje v dohodách SNS.
Spory se projednávají Ekonomickým soudem podle prohlášení zainteresovaných států zastoupených oprávněnými organy, Ústavy SNS.
Účastníci sporu mohou být členské státy Dohody o statutu Ekonomického soudu SNS ze dne 6. 7. 1992, a také ostatní státy SNS, předpokládající možnost projednání sporu Ekonomickým soudem SNS.
Ekonomický soud interpretuje výklad:
dohod a jiných aktů Svazu nezávislých států, jeho Ústavy,
aktů legislativy dřívějšího SSSR na dobu vzájemně dohodnutou pro jejich použití, včetně přípustnosti použití těchto aktů jako neodporujících dohodám a schválených na jejich základě jiných aktů SNS.
Výklad se uskutečňuje Ekonomickým soudem při přijetí řešení v konkrétních projednávaných věcech, a také na požádání vyšších orgánů moci a správních úřadů, ústavů
1 Rada velitelů hraničních jednotek SNS. Výkonný výbor SNS. [online]. [cit. 2007-02-20]. Dostupný z WWW:
<http://cis.minsk.by/main.aspx?uid=202>
SNS, vyšších hospodářských, arbitrážních soudů, řešících uvnitř jednotlivých států ekonomické spory.
V souladu s ratifikovanou dohodou ze dne 3. 3. 2004 mezi Euroasijským Ekonomickým společenstvím (EurAsES) a SNS o vykonání Ekonomickým soudem SNS funkcí soudu EurAsES, soud řeší otázky v mezinárodních sporech ekonomického charakteru, vznikajících při aplikaci Dohody o založení EurAsES a jiných platných mezinárodních dohod v rámci EurAsES a usnesení EurAsES při vykonání povinností, stanovených v mezinárodních smlouvách v rámci EurAsES a rozhodnutím orgánu Společenství. Současně do vedení Ekonomického soudu jsou zařazeny ostatní spory stanovené platnými mezinárodními smlouvami v rámci EurAsES. Spory se projednávají na požádání zainteresovaných členských států EurAsES zastoupenými jejich vládami.
Ekonomický soud má právo interpretovat ustanovení platných mezinárodních smluv v rámci EurAsES a rozhodnutí jeho orgánů jak pří přijetí rozhodnutí v konkrétních věcech, tak i na požádání členských států EurAsES, Meziparlamentního shromážděni, Mezistátní rady a Integračního výběru společenství.
V souladu s Ustanovením o Ekonomickém soudu SNS, soud se skládá ze stejného počtu soudců z každé členské země. Soudce se volí podle pořadí schváleného ve členských státech pro volbu soudců vyšších hospodářských, arbitrážních soudů členských států SNS, a to na desetileté období. Soudce musí byt odborníkem s vysokou kvalifikací v oblasti ekonomických právních vztahů, ovšem s vysokoškolským právnickým vzděláním.
Předsedu a zástupce předsedy Ekonomického soudu si vybírají soudci většinou hlasů, pak jsou schváleni Radou nejvyšších představitelů států na pětileté období.
Od března roku 2003 předsedou Ekonomického soudu SNS je zvolena A. Kerimbajeva, zástupce předsedy G. Simonyan.
Plénum Ekonomického soudu je jeho vyšší kolegiální orgán. Plénum se skládá ze soudců Ekonomického soudu a předsedů vyšších hospodářských soudů osmi členských států (viz výše). Jeho základní funkce jsou:
působí jako nejvyšší instance pro uplatnění soudnictví, zkoumá žaloby na rozsudek komory soudů,
přijímá doporučení o zabezpečení jednotné praxe pro aplikací smluv, aktů SNS v ekonomických otázkách,
zpracovává a podává členským státům výše uvedené Dohody návrhy pro odstranění kolizí v soudnictví států SNS,
schvaluje jednací řad Ekonomického soudu a jiné akty upravující jeho činnost.
Předseda Ekonomického soudu je současně předsedou pléna Ekonomického soudu.
Jednatele pléna Ekonomického soudu volí členové pléna většinou hlasů pomocí hlasování aklamací na pětileté období.
V březnu 2004 byla jednatelkou pléna Ekonomického soudu SNS zvolena T.
Molčanova.1
***
Svaz nezávislých států má složitou institucionální strukturu, kde nejvyšším orgánem je Rada nejvyšších představitelů států SNS, která usměrňuje a určuje legislativu SNS, a to se projevuje tak, že ostatní orgány nemohou přijímat rozhodnutí bez souhlasu Rady nejvyšších představitelů států SNS, nejprve je třeba podat návrh na projednání Radě nejvyšších představitelů států SNS. Výkonným orgánem je Rada předsedů vlád států SNS, která v podstatě vykonává nařízení Rady nejvyšších představitelů států SNS, koordinuje spolupráce SNS v různých sférách. Ale mezi zasedáními Rady nejvyšších představitelů států SNS a Rady předsedů vlád států SNS je určen nejvyšší výkonný orgán, a to je Rada ministrů zahraničních věcí SNS, zároveň je poslední instancí doporučující Radě nejvyšších představitelů států SNS a Radě předsedů vlád států SNS při přijetí rozhodnutí. Pro projednání otázek a projektů dokumentů majících vzájemnou zainteresovanost, slouží jako poradní instituce Meziparlamentní shromáždění SNS, které hraje klíčovou role v harmonizaci zákonných opatření členských států SNS.
Řada ústavních orgánů SNS má pravomoc na nižší úrovni nežli Rada nejvyšších představitelů, Rada předsedů vlád států, Rada ministrů zahraničních věci a Meziparlamentní shromáždění, to jsou orgány, na úrovni ministerstev, která mají působit v konkrétních oblastech. Mezi zmíněné orgány se dá začlenit Radu ministrů obrany a Radu velitelů hraničních jednotek. Patří jsem i Ekonomický soud SNS, a to proto, že v rámci SNS neexistuje taková instituce, která by vykonávala soudní moc v několika základních oblastech.
Doposud byl vytvořen pouze Ekonomický soud, který projednává otázky v ekonomické sféře, ale navíc může řešit i jiné spory, pokud se tak zavazuje v dohodách SNS. Kvůli dané omezené kompetenci se Ekonomický soud nedá zařadit do nejvyšších ústavních orgánů.
1 Ekonomický soud SNS. Výkonný výbor SNS. [online]. [cit. 2007-02-07]. Dostupný z WWW:
<http://cis.minsk.by/main.aspx?uid=206>
