Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská
Hlavní specializace: Hospodá ř ská politika
Rozvojová pomoc:
Problémy a efektivnost
diplomová práce
Autor: Petra Hani č áková
Vedoucí práce: Doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc.
Rok: 2007
Prohlašuji na svou č est, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě a s použitím uvedené literatury.
Petra Hani č áková
V Praze, dne 9.5.2007
Pod ě kování
Ráda bych tímto pod ě kovala vedoucímu diplomové práce panu doc. Ing. Tomáši
Ježkovi, CSc. za jeho trp ě livost, cenné p ř ipomínky a rady p ř i zpracování této
práce.
Anotace
Haničáková, Petra: Rozvojová pomoc: Problémy a efektivnost. Praha, Katedra hospodářské a sociální politiky, Fakulta Národohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze, 2007, 110 s., diplomová práce, doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc.
Diplomová práce se zabývá problematikou rozvojové pomoci. Zkoumá příčiny zaostalosti rozvojových zemí, kvalitu a účinnost rozvojové pomoci a dopady rozvojové pomoci na jednotlivé rozvojové země.
Na začátku práce jsou stručně vymezeny základní pojmy a ukazatele týkající se problematiky rozvojové pomoci. Druhá kapitola pojednává o postavení rozvojových zemí ve světové ekonomice. Zabývá se klasifikací rozvojových zemí, jejich integračními tendencemi a problematikou nejméně rozvinutých ekonomik světa. Třetí kapitola se orientuje na poskytovatele rozvojové pomoci, včetně zhodnocení jejich činnosti na poli rozvojové spolupráce. Čtvrtá kapitola zkoumá překážky rozvoje chudých zemí. Posuzuje dopady rozvojové pomoci na jejich politickou a ekonomickou situaci. V závěru práce jsou nastíněna doporučení nezbytná pro dosažení vyšší efektivnosti poskytování rozvojové pomoci.
Výstupem práce je tvrzení, že hlavním problémem většiny rozvojových zemí je absence právních norem, nestabilní politické instituce a nedostatečná vynutitelnost vlastnických práv.
Annotation
Haničáková, Petra: Foreign Aid: Problems and Efficiency. Prague, Department of Economic Policy, Faculty of Economics and Public Administration, The University of Economics Prague, 2007, 110 p., Diploma Thesis, head: Ježek, T.
The diploma thesis deals with a problem of foreign aid. It examines the reason of backwardness of developing countries, the quality and the efficiency of the foreign aid policy and the impacts it has on the developing countries.
The basic notions and indicators concerning the problem of foreign aid policy are shortly described at the beginning of the thesis. The second chapter describes the position of developing countries in the world economy, dealing with the clasification of developing countries, their integration trends and problem of the least developed countries. The third chapter presents the various donors of aid including the evaluation of their activity in the field of development cooperation. The fourth chapter investigates the barriers of poor countries´development. The chapter examines the consequences to the political and
economical situation of these countries. The thesis ends with the list of the recommendations which are necessary for higher efficinecy of foreign aid administration. The thesis comes to conclusion that the main problem of majority of developing countries is the absence of the rule of law, unstable political institutions and lack of enforcement of property rights.
Obsah
Úvod ...1
1 Vymezení základních pojmů...4
1.1 Rozvojová pomoc a její definice...4
1.2 Cíle rozvojové pomoci ...7
1.2.1 Millenium Development Goals - MDG ...7
1.3 Chudoba a rozvoj ...9
2 Příjemci rozvojové pomoci ...12
2.1 Historický vývoj a současné postavení rozvojových ekonomik ve světovém hospodářství ...12
2.2 Klasifikace rozvojových zemí...14
2.3 Nejméně rozvinuté země světa (LDC) ...17
2.3.1 Postavení LDC ve světové ekonomice...19
2.4 Integrační snahy rozvojových zemí ...20
2.4.1 Africká Unie...21
2.4.2 ASEAN ...22
2.4.3 MERCOSUR...23
3 Dárci rozvojové pomoci...24
3.1 Vládní organizace ...24
3.2 Rozvojová pomoc a mezinárodní finanční instituce ...25
3.2.1 Mezinárodní měnový fond (MMF) ...25
3.2.2 Světová banka (SB)...26
3.2.2.1 Světová banka a její efektivnost v oblasti rozvoje chudých zemí ...28
3.2.3 Světová obchodní organizace (WTO) ...30
3.3 Rozvojová pomoc poskytovaná v rámci EU ...31
3.3.1 Rozvojová pomoc zaměřená na státy Afriky, Karibiku a Tichomoří (ACP) ...33
3.3.2 Rozvojová pomoc zaměřená na ostatní státy ...35
3.4 Organizace spojených národů (OSN)...36
3.5 Organizace pro hospodářskou politiku a rozvoj (OECD) ...39
3.6 Nevládní organizace...40
4 Efektivnost poskytování rozvojové pomoci...43
4.1 Příčiny nerozvinutosti a způsoby jejich překonání...44
4.1.1 Vývoj obyvatelstva a nedostatečná kapitálová vybavenost...44
4.1.1.1 Bludný kruh chudoby...44
4.1.2 Technologický pokrok ...45
4.1.3 Institucionální bariéry a vlastnická práva...46
4.2 Poskytování rozvojové pomoci: Co se povedlo a co ne...52
4.2.1 Marshallův plán: úspěch či neúspěch zahraniční pomoci?...52
4.2.2 Úspěšné projekty rozvojové pomoci ...54
4.2.2.1 Účinnost rozvojové pomoci ve Vietnamu ...55
4.2.3 Negativní aspekty rozvojové pomoci...56
4.2.3.1 Ztráta motivace a závislost rozvojových zemí ...56
4.2.3.2 Zneužívání rozvojové pomoci – podpora diktátorských režimů...57
4.2.3.3 Dopady na obchod rozvojových zemí ...58
4.2.3.4 Zadlužení rozvojových zemí: oddlužit rozvojové zeměči nikoliv?...65
4.2.4 Shrnutí – kvalita rozvojové pomoci? ...71
Závěr ...74
Přílohy ...77
Seznam použité literatury ...103
Seznam tabulek a grafů...109
Summary...110
Seznam použitých zkratek
ACP Afcican, Caribbean and Pacific Countries, přidružené země Afriky, Karibiku a Pacifiku
ANIZ Asijské nově industrializované ekonomiky
APEC Asia-Pacific Economic Co-operation, Rada pro hospodářskou spolupráci Asie a Tichomoří
ASEAN Association of South-East Asian Nations, Sdružení zemí Jihovýchodní Asie ASEM Asia-Europe Meeting, Asijsko-evropský mítink
AU African Union, Africká Unie
CAN Comunidad Andina de Naciones, Andské společenství
CDP Committee for Development Planning, Výbor pro plánování rozvoje CPI Corruption perceptions index, Index vnímání korupce
ĆR Česká Republika
DAC Development Assinstance Committee, Výbor pro rozvojovou pomoc DG Direktorate General, Generální ředitelství, v rámci EK
EBA Everything But Arms, Všechno kromě zbraní ECU European Currency Unit, Evropská měnová jednotka
EDF The European Development Fund, Evropský rozvojový fond EHS Evropské hospodářské společenství
ECHO Humanitární úřad Evropského společenství EIB Evropská investiční banka
EK Evropská komise
EPA Economic Partnership Agreement, Dohoda o hospodářském partnerství ES Evropské společenství
EU European Union, Evropská Unie
EVI Economic vulnerability index, Index ekonomické zranitelnosti
FAO Food and Agriculture Orgnisation, Organizace OSN pro výživu a zemědělství
FFP Food For Peace
FoRS České fórum pro rozvojovou spolupráci
GATT General Agreement on Tariffs and Trade, Všeobecná dohoda o clech a obchodu GNI Gross national income, hrubý národní důchod
GSP General System of Preference, Všeobecný preferenční systém HDI Human Development Index, Index lidského rozvoje
HDP Hrubý domácí produkt
HIC High Income Countries, země s vysokými příjmy HIPC High Indebted Poor Countries, Těžce zadlužené země
HNP Hrubý národní produkt
HPI Human poverty index, Index chudoby
IBRD International Bank for Reconstruction and Development, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
ICSID International Centre for Settlement of Investment Disputes, Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů
IDA International Development Association, Mezinárodní asociace pro rozvoj IFC International Finance Corporation, Mezinárodní finanční korporace ILO International Labour Organisation, Mezinárodní organizace práce LDC The Least Developed Countries, Nejméně rozvinuté země
LIC Low income countries, země s nízkými příjmy
LMIC Lower Middle Income Countries, země s nižšími středními příjmy MCC Millenium Challenge corporation
MDG Millenium Development Goals, Rozvojové cíle tisíciletí MERCOSUR Mercado del Sur, Společný trh Jihu
MIGA Multilateral Investment Guarantee Agency, Multilaterální agentura pro investiční záruky
MMF Mezinárodní měnový fond
NEPAD New Partnership for Economic Development, Nové partnerství pro ekonomický rozvoj
NGO Non-government organisation, Nevládní organizace OA Official Aid, Oficiální pomoc
ODA Official Development Assistance, oficiální rozvojová pomoc
OECD Organisation for Economic Co-operation and Development, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OSN Organizace spojených národů
PRSP Poverty Reduction Strategy Papers, Strategické dokumenty pro omezení chudoby PZI Přímé zahraniční investice
RTE Rozvinuté tržní ekonomiky
SAPs Structural Adjustment Programmes, Programy strukturálních úprav
SB Světová banka
UMIC Upper Middle Income Countries, země s vyššími středními příjmy
UNCTAD United Nations Conference on Trade and Development, Konference OSN pro obchod a rozvoj
UNDP United Nations Development Programme, Rozvojový program OSN UNICEF UN Children´s Fund, Dětský fond OSN
UNIDO United Nations Industrial Development Organisation, Organizace OSN pro průmyslový rozvoj
USA Spojené státy americké
USAID The United States Agency for International Development, Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj
USD Americký dolar
WTO World Trade Organization, Světová obchodní organizace
1
Úvod
Poskytnout pomoc někomu, kdo se nachází v tísni, je morální povinností každého z nás. Je to již historicky vybudovaná tradice. Lidé, kteří se nacházejí v lepší ekonomické situaci, pomáhají těm, kteří jsou na tom hůře, ať už jde o každodenní společenské problémy, nebo o válečné konflikty, přírodní katastrofy či politické krize. Zahraniční rozvojová
spolupráce je výrazem celospolečenské solidarity, lidského porozumění, pospolitosti a vzájemné odpovědnosti. Jednadvacáté století začalo nebývalou solidaritou a rostoucí
odpovědností obyvatelstva vyspělých států za lepší životní podmínky lidí, žijících v nejchudších oblastech světa. Organizace spojených národů si podpisem Miléniové deklarace stanovila ušlechtilé cíle osvobodit do roku 2015 všechny muže, ženy i děti z ponižujících podmínek extrémní chudoby. V roce 2005 jsme byli svědky obrovské mediální kampaně na podporu boje s globální chudobou, kdy hvězdy světové hudební scény zpívaly za zlepšení životních podmínek obyvatelstva chudých zemí (Life 8). Rozvojové země se stávají stále více středem mezinárodního dění a medializace chudoby těchto zemí narůstá. Národy jsou neustále zaplavovány zdrcujícími obrázky hladovějících a umírajících lidí, sirotků a nemocných dětí, žijících v krutých a nelidských podmínkách, že již nikdo o potřebě pomoci nezapochybuje.
Ve sdělovacích prostředcích, reklamních kampaních, ale i politickými představiteli vyspělých států je často prezentováno tvrzení, že rozvojovým zemím je třeba pomoci, zejména prostřednictvím zvyšování rozsahu pomoci jako takové, posílením její účinnosti a odpuštěním dluhů. Je však neustálé navyšování dávek rozvojové pomoci či odpouštění dluhů chudých zemí, jež jsou neustále proklamovány, účinné?
Rozvojové strategie jednotlivých mezinárodních organizací usilují o odstranění chudoby a nastartování určitého rozvoje v zaostalých zemích s cílem odstranit nerovnoměrnost současného světového uspořádání. Snaží se hledat příčiny těchto nerovnoměrností, které sužují značnou část světové populace. Žijeme ve světě, který je plný rozdílů a kontrastů. Prakticky celý náš historický vývoj je doprovázen nerovnoměrnostmi. Již v dobách starověku existovaly říše bohaté a mocné, které si podmaňovaly říše chudé, a dnešní světové uspořádání toho není výjimkou. Bipolární rozdělení světa zůstává nadále aktuální.
Bohatý Sever a chudý Jih, to jsou dva velké kontrasty, které se od sebe neustále vzdalují.
Prosperita, která je v případě „severního“ světa tak všední, tu však nebyla odjakživa. Vždyť všechny státy byly jednou chudé. Proč je tedy prosperita pro tu část světa, kterou nazýváme jako rozvojovou, stále nedosažitelná a vzdálená?
2
Hlavním cílem mé diplomové práce bude zhodnotit, jaké jsou příčiny chudoby a zaostalosti mnoha rozvojových zemí, které brzdí jejich rozvoj. V souvislosti s tím se
pokusím nastínit, na co by se měly jednotlivé země orientovat, co by měly rozvíjet, podporovat a vytvářet, aby tento bludný kruh chudoby přetnuly. Dále pak, jakým směrem by se měla ubírat rozvojová politika mezinárodních organizací. Zaměřím se na zhodnocení činnosti těchto politik, zda jsou účinné a plní tak cíle, které si předsevzaly, nebo naopak zdaleka nedosahují požadovaných výsledků a měly by tak projít určitou reformou. Cílem mé práce je rovněž posoudit, jaké jsou dopady pomoci na jednotlivé rozvojové země, zda pomoc skutečně přispívá k jejich ekonomickému růstu a k celkovému blahobytu a pokud ano, tak do jaké míry. Zaměřím se na kvalitu a účinnost poskytování rozvojové pomoci, především na podmínky, jejichž splnění by mohlo vést k naplnění požadovaných cílů.
Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se orientuje na základní pojmy v oblasti rozvojové problematiky. Je zde vymezena samotná definice rozvojové pomoci s ohledem na odlišné metodiky jednotlivých mezinárodních organizací. Tato kapitola se zaměřuje na definování základních cílů politiky rozvojové pomoci, včetně Miléniové deklarace a cílů, které si na poli rozvojové spolupráce předsevzala. Další část je věnována vymezení chudoby, jejímu měření a definování několika důležitých ukazatelů o jejichž hodnoty se bude má práce opírat.
Druhá kapitola se již zaměřuje na jednotlivé rozvojové země. Na jejich vývoj v čase a současné postavení ve světovém hospodářství. Jsou zde popsány základní vývojové tendence těchto zemí od samotného vzniku rozvojového světa až po současnost. Tato kapitola nastiňuje klasifikaci rozvojových zemí, opět podle metodiky různých mezinárodních institucí. Zvláštní pozornost je věnována skupině nejméně rozvinutých zemí světa, které se nacházejí na samém dně světové chudoby. V závěru kapitoly jsou nastíněny základní integrační snahy zemí rozvojového světa, včetně podrobnější charakteristiky některých z nich.
Třetí kapitola se zabývá poskytovateli rozvojové pomoci. Zaměřuji se na samotný systém poskytování pomoci a na realizaci jednotlivých projektů, včetně posouzení jejich účinnosti. Je zde charakterizována rozvojová politika a z ní plynoucí strategie jednotlivých dárců, zejména vládních agentur, multilaterálních organizací, neziskových a charitativních organizací.
3
Čtvrtá a hlavní kapitola mé diplomové práce zkoumá příčiny nerozvinutosti rozvojových zemí. Jsou zde nastíněny hlavní překážky, které brzdí rozvoj chudých zemí.
Celkově se tato kapitola zabývá účinností rozvojové pomoci. Zkoumá dopady systému poskytování rozvojové pomoci na přijímající ekonomiky, včetně toho, zda rozvojová pomoc plní cíle, které si předsevzala, a zda je tedy efektivní či nikoliv. Jsou zde vyjmenovány příklady některých úspěšných i naopak zcela neúspěšných projektů rozvojové pomoci.
Kapitola zkoumá institucionální, politickou, technologickou a vzdělaností situaci rozvojových zemí. Zaměřuje se na obchod a na alternativní možnosti obchodování těchto zemí na mezinárodních trzích. Orientuje se rovněž na problematiku neúnosně vysoké zadluženosti včetně příčin a možností jejího řešení. Na závěr jsou shrnuty základní body, resp. podmínky, které by měly jednotlivé rozvojové země splňovat, aby pomoc k nim směřující byla efektivní.
4
1 Vymezení základních pojm ů
1.1 Rozvojová pomoc a její definice
Pojem rozvojová pomoc bývá často mylně zaměňován s jinou formou zahraniční pomoci, jmenovitě pomocí humanitární. Rozvojová a humanitární pomoc mají zcela rozdílné aspekty a podmínky, za nichž jsou poskytovány, a proto je třeba obě tyto formy zahraniční pomoci odlišovat.
Humanitární pomoc bezprostředně reaguje na vzniklé krize, přírodní katastrofy, válečné konflikty apod. Z tohoto důvodu bývá často označována jako tzv. "pomoc krizová".
Ve srovnání s pomocí rozvojovou zahrnuje hlavně krátkodobé dodávky pomoci, které řeší současnou situaci lidí postižených krizí, přičemž tato pomoc zpravidla po skončení krize odezní. Humanitární pomoc má nejčastěji podobu dodávek prostředků zdravotní a hygienické péče, dodávek vody a potravin.
Předmětem zájmu mé diplomové práce je však pomoc rozvojová, která má na rozdíl od humanitární pomoci dlouhodobější charakter. Jde fakticky o dlouhodobou spolupráci aktérů rozvojové pomoci, která se orientuje na ekonomickou, politickou a sociální situaci rozvojových zemí s cílem dosáhnout určitého stupně jejich rozvoje. Rozvojová pomoc rovněž směřuje do oblasti životního prostředí a napomáhá při formování státní správy.1 Dalším důležitým aspektem, kterým se rozvojová pomoc odlišuje od pomoci humanitární, je celková výše poskytnutých finančních prostředků, protože celosvětově poskytovaná rozvojová pomoc finančně mnohonásobně převyšuje pomoc humanitární.2
Rozvojová pomoc3 je nedílnou součástí rozvojové politiky dárcovské země. Rozvojová politika (development policy) představuje souhrn politických kroků realizovaných vůči zemím, které zaostaly za vývojem rozvinutých států, a to jak z historických, tak geografických, politických či jiných důvodů. Zaměřuje se zejména na zlepšení ekonomických a sociálních podmínek v těchto zemích.4
Rozvojová pomoc bývá poskytována jak multilaterálně (vůči více státům), tak bilaterálně (mezi dvěma státy). Multilaterální pomoc je poskytována prostřednictvím mezinárodních institucí, jako jsou například Mezinárodní měnový fond (MMF) nebo Světová
1 Rozvojovka, www.rozvojovka.cz
2 Halaxa, P.: Zahraniční pomoc ve vztazích vyspělých a rozvojoých zemí
3 Rozvojová pomoc = Development Aid, Development Assinstance
4 MZV – Ministerstvo zahraničních věcí, library.muni.cz/toCP1250.eng/EU/html/21310t.htm
5
banka (SB). Dohody o bilaterální pomoci jsou pak uzavírány mezi dvěma státy, kdy vláda rozvinuté země poskytuje pomoc vládě země rozvojové.
Zahraniční pomoc může být poskytována jako pomoc vládní, nevládní nebo jako kombinace obou těchto forem. Vládní pomoc je financována z prostředků státního rozpočtu, bývá proto označována jako „oficiální“ rozvojová pomoc. Nevládní pomoc je poskytována prostřednictvím různých dárců, charit, nadací či dobročinných organizací, které jsou financovány převážně ze soukromých prostředků fyzických a právnických osob. Podle způsobu finančního krytí můžeme taktéž rozvojovou pomoc klasifikovat na pomoc ve formě grantu, nenávratné dotace či pomoc ve formě půjčky.5
Co se týče samotné definice pojmu „rozvojová pomoc“, jeho vymezení není jednoznačné. V literatuře se můžeme setkat s různými definicemi rozvojové pomoci.
Zpravidla každá organizace či země používá vlastní specifické vymezení rozvojové pomoci včetně zemí, kterým je daná rozvojová pomoc určena a které na ní mohou mít tudíž nárok.
Například v oficiálních materiálech EHS/EU6 je rozvojová pomoc označována jako
"zahraniční pomoc ES7", nebo jako "zahraniční spolupráce ES" (neboli EC - External Cooperation). Jedná se v podstatě o veškeré nenávratné finanční toky do zemí mimo EU.8 Vlastní terminologii používá také Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development).
Metodika OECD v oblasti definování rozvojové pomoci je využívána i ostatními mezinárodními organizacemi a vládami, má proto na poli rozvojové spolupráce velký význam.
Z tohoto důvodu se zaměřím na metodiku definice rozvojové pomoci prostřednictvím OECD podrobněji. Od 90. let 20. století, fakticky od roku 1993, začala OECD rozlišovat dva základní typy rozvojové pomoci:
"Oficiální rozvojovou pomoc“ (ODA - Official Development Assistance) a "Oficiální pomoc“ (OA - Official Aid). 9
Rozlišení termínů ODA a OA spočívá na teritoriálním rozdělení rozvojových zemí, které používá OECD, konkrétně Výbor pro rozvojovou pomoc - DAC (Development Assistace Committee), který je významným koordinátorem pomoci v rámci OECD. Rozvojové země
5 Halaxa, P.: Zahraniční pomoc ve vztazích vyspělých a rozvojových zemí
6 EHS – Evropské hospodářské společenství , EU – Evropská Unie (od roku 1993)
7 ES – Evropské společenství, vzniklo v roce 1967 sjednocením EHS, ESUO a EUROATOM
8 ADAMCOVÁ, L, SÝKOROVÁ, S: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II, VŠE 2002, str. 65-66
9 OECD: DAC´s Glossary, http://www.oecd.org/glossary/0,2586,en_2649_201185_1965693_1_1_1_1,00.html
6
jsou podle metodiky DAC rozděleny do dvou skupin příjemců pomoci, což vymezuje tzv.
seznam příjemců pomoci (konkrétně DAC List of Aid Recipients) rozdělený na dvěčásti. List of Aid Recipients pomáhá při měření a klasifikaci rozvojové pomoci a ostatních toků směřujících do přijímajících zemí. Hlavní příčinou, proč byl původní seznam příjemců rozdělen do dvou skupin, byla zásadní změna situace ve východní Evropě na počátku 90. let.
Po skončení studené války se mění politické a ekonomické uspořádání východoevropských států, které navíc trpěly nedostatkem kapitálu. Z tohoto důvodu došlo k rozdělení seznamu příjemců na „tradiční“10 rozvojové země a na tranzitivní ekonomiky. Zemím, které spadají do první skupiny příjemců pomoci je poskytována ODA, naopak zemím, které spadají do druhé skupiny příjemců, je poskytována OA.11
Do první skupiny příjemců jsou země zařazovány podle HDP na obyvatele (toto kritérium využívá Světová banka) nebo podle politicko-historických kritérií (jichž při klasifikaci využívá UNCTAD12). To znamená, že například Světová banka poskytuje oficiální rozvojovou pomoc zemím s nízkým a středním důchodem, země s vyšším důchodem nemají na pomoc nárok. Naopak podle metodiky UNCTAD je oficiální rozvojová pomoc poskytována zemím, které splňují stanovená politicko-historická kritéria.
Do druhé skupiny příjemců pomoci, kterým je poskytována OA, byly zahrnuty transformující se ekonomiky zemí střední a východní Evropy (CEEC), nové nezávislé státy (NIS), některé státy Společenství nezávislých států (SNS), dále některé rozvinutější rozvojové ekonomiky jako je Jižní Korea, Čína nebo Brazílie. Konkrétní země, které spadaly do I. a II.
skupiny z List of Aid Recipients v roce 2003, jsou uvedeny v příloze č. 1: DAC List of Aid Recipients k 1.1.2003.
Vlivem rostoucí prosperity většiny východoevropských zemí a jejich postupné integrace do EU se OA do těchto zemí začala snižovat a většina těchto zemí se naopak stává dárcem rozvojové pomoci. V roce 2005 proto dochází ke změně, resp. k návratu k původní verzi vykazování. Vznikl tak jednotný List of ODA Recipients, druhá část tohoto seznamu příjemců (OA) byla zrušena (země spadající do List of ODA Recipients v roce 2006 jsou uvedeny v příloze č. 2: DAC List of ODA Recipients 2006).13
10 tradiční rozvojové země - ve smyslu rozvojové země původního DAC listu
11 Adamcová, L., Sýkorová, S.: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II., VŠE, 2002, str. 66
12 UNCTAD je Konference OSN o obchodě a rozvoji (United Nations Conference on Trade and Development)
13 OECD: History of DAC list of aid recipient countries,
http://www.oecd.org/document/55/0,2340,en_2649_34447_35832055_1_1_1_1,00.html
7
V současnosti tedy většina zemí či mezinárodních organizací běžně využívá pro měření a definování rozvojové pomoci právě ukazatel ODA. Ten se skládá z různých grantů a půjček poskytnutých jednotlivými vládami či multilaterálními organizacemi rozvojovým zemím na podporu jejich ekonomického rozvoje a prosperity. Musí však být splněna podmínka, že v případě půjčky je minimálně 25 % poskytnuto ve formě grantu (obsahuje tzv. grantovou položku ve výši minimálně 25%). ODA rovněž zahrnuje pomoc při provádění ekonomických reforem a odbornou spolupráci, například poskytnutí nových technologií místním farmářům nebo jejich školení. Do ODA se nezahrnuje pomoc vojenská, prominutí dluhů, které vznikly v souvislosti s půjčkami na vojenské účely, a různé politické rozvojové programy.14
1.2 Cíle rozvojové pomoci
Rozvojová pomoc je zpravidla poskytována s cílem snížit chudobu a podpořit rozvoj zaostalých zemí, který bude udržitelný v čase a s důrazem na ochranu životního prostředí, přičemž udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by tímto jednáním bylo ohroženo uspokojování potřeb generací budoucích.15
Britská agentura Oxfam16, která se zabývá rozvojovou spoluprácí, klade v oblasti rozvojové spolupráce důraz na slovo empowerment. To vysvětluje jako „posílení schopností lidí žijících v méně rozvinutých částech světa, aby mohli žít důstojně, ovlivnit podmínky svého života, aby dokázali být soběstační a mohli se po boku rozvinutějších západních kolegů rovnocenně podílet na globálním politickém, ekonomickém a kulturním dění.“17
1.2.1 Millenium Development Goals - MDG
Hlavním mezníkem v oblasti definování cílů rozvojové pomoci byl rok 2000, kdy byla na summitu Organizace spojených národů (OSN) přijata tzv. Miléniová deklarace OSN. V rámci této deklarace byly vymezeny „Rozvojové cíle tisíciletí“ (MDG – Millenium Development Goals) a spolu s nimi kroky, které je nezbytné k dosažení těchto cílů provést.
Tento dokument byl přijat vrcholnými představiteli členských zemí OSN. V Miléniové
deklaraci se jednotlivé země shodly na potřebě budování světa založeného na míru
14 CBO (Congressional Budget Office): The Role of Foreign Aid in Development, http://www.cbo.gov/showdoc.cfm?index=8&sequence=2
15 Wikipedie
16 Oxfam je jedna z nejznámějších humanitárních a rozvojových organizací, která vznikla ve Velké Británii v roce 1942
17 Oxfam- Pazderka J., Cíle rozvojové spolupráce, Rorvojovka, www.rozvojovka.cz
8
a bezpečnosti, na podpoře udržitelného rozvoje a na potřebě odstraňování a zmírňování extrémní chudoby.
„Vynaložíme maximální úsilí na to, abychom osvobodili všechny muže, ženy i děti z drtivých a ponižujících podmínek extrémní chudoby, kterým je v současnosti vystavena více než miliarda lidí. Jsme odhodláni každému poskytnout právo na rozvoj a osvobodit celý lidský rod od nedostatku.“18
Jednotlivé rozvojové cíle jsou výsledkem mnoha dohod a rezolucí světových konferencí, které byly pořádány pod záštitou OSN v minulém desetiletí. Zahrnují 8 klíčových rozvojových úloh, 18 jim podřazených cílů a 48 ukazatelů, kterými se jednotlivé země orientují na zlepšování životních podmínek lidí. Těchto cílů má být dosaženo do roku 2015.
Jsou zde rovněž stanovena kritéria hodnocení dosažených výsledků jak pro rozvojové země, tak pro země vyspělé a pro multilaterální organizace v oblasti poskytování a financování rozvojových programů. Ke splnění těchto cílů se zavázalo celkem 191 států světa a také některé nevládní organizace působící v rozvinutých zemích.
Prvních sedm cílů se zaměřuje na snižování a eliminaci chudoby, cíl osmý pak stanoví, jakým způsobem sedmi předešlých cílů dosáhnout. Rozvojové cíle tisíciletí se orientují zejména na odstranění chudoby a hladu (1), na dosažení základního vzdělání pro všechny (2), na prosazování rovnosti pohlaví a posílení postavení žen ve společnosti (3), na snížení dětské úmrtnosti (4), zlepšení zdraví matek (5), na boj s HIV / AIDS, malárií a dalšími nemocemi (6), na zajištění udržitelnosti v oblasti životního prostředí (7) a na budování a podporu světového partnerství pro rozvoj (8).19
Plnění takto přijatých cílů příliš nesplnilo očekávání. Požadované cíle nebudou do roku 2015 splněny. Zmírňování extrémní chudoby a hladu se v mnoha rozvojových zemích nedaří.
Na základě zprávy generálního tajemníka OSN z 27.8.2004 není celosvětová situace v naplňování MDG optimální. Přestože existují v některých regionech rozvojového světa pozitivní trendy, u velké většiny rozvojových zemí tomu tak není a k naplnění MDG se blíží jen minimálně (např. státy subsaharské Afriky).20
18 Deklarace tisíciletí, září 2000, převzato z Manuálu globálního rozvojového vzdělávání: Rozvojové cíle tisíciletí. Česko proti Chudobě
19 CESES: Rozvojové cíle tisíciletí: cesta ke snižování chudoby a sociálnímu vyloučení, http://mdgr.undp.sk/DOCUMENTS/MDG_Czech_CZ_1.pdf
20 United Nations: UN Millenium Development Goals, http://www.un.org/millenniumgoals/
9
1.3 Chudoba a rozvoj
Abychom mohli posoudit, zda je rozvojová pomoc účinná, tj. zda pomáhá k odstranění chudoby a podněcuje rozvoj zemí pomoc přijímajících, tedy plní cíle, které si předsevzala, je nezbytné zprvu vymezit, co problematika chudoby a rozvoje znamená, jak jsou tyto ukazatele vykazovány.
Chudoba patří mezi nejzávažnější globální problémy lidstva, sužuje lidskou civilizaci prakticky již od jejího vzniku. Problém chudoby se ovšem netýká pouze rozvojového světa, chudoba se vyskytuje i ve vyspělých zemích. Samotná definice chudoby opět není jednoznačná. Otázkou je, zda je chudoba míněna absolutně či relativně, zda je stanovena objektivně, či zda se jedná o subjektivní pocit určitého jedince, že je chudý. Absolutní chudoba je dána tzv. substitučním minimem, což je takový objem prostředků, který umožňuje danému jedinci holé přežití. S tímto typem chudoby se setkáváme především v rozvojových zemích, kde je problém fyzického přežití a smrti hladem stále aktuální. Hranice absolutní chudoby byla mezinárodně stanovena na úrovni 1 USD na den. Naopak relativní chudoba, která existuje i ve vyspělých státech, je pohyblivá v závislosti na vývoji příjmů ve společnosti.
Určuje se dle průměrného životního standardu ve společnosti. Podle konceptu relativní chudoby není chudý člověk ohrožen na životě (např. z důvodu nedostatku potravin), přesto není schopen zabezpečit své životní potřeby v takové míře, která je v dané společnosti obvyklá. V souvislosti s relativním konceptem chudoby se často objevuje pojem „moderní chudoba“. Má diplomová práce se orientuje na problematiku chudoby absolutní, která postihuje většinu rozvojových zemí.21
Chudoba může mít závažné negativní dopady na lidskou společnost a vyústit tak v nejrůznější politické či jiné nepokoje. Mezi hlavní důsledky chudoby patří zejména masivní migrace, kriminalita, včetně obchodu s dětmi, ale i devastace životního prostředí jako např. kácení lesů či znečišťování vodních zdrojů.22 Z těchto důvodů usilují mnohé mezinárodní organizace a vlády o její eliminaci, snaží se s problémem chudoby bojovat všemi možnými prostředky a nastartovat tak v chudých zemích určitý stupeň rozvoje.
21 Krebs, V. a kol.: Sociální politika, CODEX Bohemia s.r.o., Praha 1997, str. 84-88
22 Rozvojové cíle tisíciletí, Manuál globálního rozvojového vzdělávání, str. 6-7
10
Proces rozvoje dané země můžeme definovat jako veškeré pozitivně hodnocené změny, které jsou podmíněné efektivním využíváním zdrojů.23 Stupeň rozvoje dané společnosti, a tedy i skutečnost, do jaké míry je země chudá či bohatá, můžeme měřit pomocí různých ukazatelů. Koncept rozvoje bývá často úzce spojován s ekonomickým růstem, je proto mnohdy vyjadřován prostřednictvím hrubého domácího produktu (HDP) a hrubého národního produktu (HNP). Samotné ukazatele HDP a HNP však mají poměrně malou schopnost vypovídat o celkovém blahobytu dané země. Na základě těchto ukazatelů, resp.
jejich růstových tvarech sice zjistíme, zda ekonomika roste či stagnuje (zda produkuje zboží a služby) a jsme schopni si udělat určitou představu o ekonomické situaci v dané společnosti, ale nezjistíme již, jaké jsou sociální a politické podmínky v zemi (např. zda je v zemi diktatura či jaká jsou práva občanů, včetně svobody slova, jaká je v zemi míra korupce), jaká je zdravotní situace dané společnosti (úmrtnost, nemocnost), jaká je kvalita životního prostředí, vzdělanost apod.
Z toho plyne, že země, jejíž ekonomika roste a tudíž vykazuje rostoucí HNP, nemusí být vždy zemí vyspělou a naopak. Rostoucí HNP může jednoduše odrážet zvýšenou produkci nebo prodej přírodních zdrojů jako je například ropa.24
Z tohoto důvodu vytvořil Rozvojový program OSN - UNDP (United Nations Development Programme) nový ukazatel rozvoje, tzv. Index lidského rozvoje – HDI (Human Developmnet Index), který publikuje od roku 1990 ve Zprávě o lidském rozvoji (Human Development Report). HDI slouží k měření rozvinutosti jednotlivých rozvojových zemí.
Cílem je zachytit jak ekonomické, tak i sociální aspekty rozvoje. Je stanoven na základě třech proměnných:
Střední délka života (naděje dožití při narození)
Stupeň vzdělanosti (vyjadřován pomocí ukazatele míry gramotnosti dospělých a ukazatele hrubé míry studujících)
HDP na obyvatele.25
Hodnota HDI se pohybuje od nuly do jedné, přičemž jednotlivé země jsou rozděleny do tří kategorií úrovně HDI (vysoká, střední a nízká úroveň HDI). Nejlepší úroveň HDI mají země, jejichž hodnoty se blíží jedné a naopak.26 Hodnoty HDI jsou publikovány zpravidla
23 J. Macháček: Místní rozvoj, Politická ekonomie č. 5, 1999
24 CBO, The Role of Foreign Aid in Development, http://www.cbo.gov/showdoc.cfm?index=8&sequence=2
25 Organizace spojených národů, Rozvojovka, 27.12.2005, www.rozvojovka.cz
26 Human Development Report 2006
11
s dvouletým zpožděním (HDI jednotlivých zemí jsou uvedeny v příloze č.3: Hodnoty HDI jednotlivých zemí v roce 2004). Ukazatel HDI má však také určité nedostatky, není totiž schopen zachytit rozdíly v životní úrovni uvnitř jednotlivých zemí a sledovat jejich bezpečnostní situaci. Přesto se jedná o celosvětově uznávaný ukazatel, který je každoročně zjišťován ve 175 zemích světa.27
Za účelem posuzování rozvinutosti jednotlivých rozvojových zemí je využívána řada dalších ukazatelů jako například Index chudoby – HPI (Human Poverty Index), který je založen na podobných principech jako HDI, index vnímání korupce (CPI) a další.
Veškeré zmiňované indikátory mají svou nezastupitelnou úlohu v oblasti posuzování rozvinutosti jednotlivých rozvojových zemí a jejich vývoje v čase. O hodnoty většiny těchto indikátorů se bude opírat má diplomová práce.
27 Rozvojovka, www.rozvojovka.cz
12
2 P ř íjemci rozvojové pomoci
2.1 Historický vývoj a sou č asné postavení rozvojových ekonomik ve sv ě tovém hospodá ř ství
Rozvojový svět se začal formovat v 50. a 60. letech 20. století v důsledku národně osvobozeneckých bojů, které probíhaly v bývalých koloniích, kdy většina zemí Afriky a Asie získala svou politickou nezávislost na koloniálních mocnostech.28 Proto má převážná většina rozvojových zemí statut bývalých kolonií či polokolonií.
V koloniálním období byla struktura světového hospodářství založena převážně na obchodu mezi vyspělými metropolemi a jim podřízenými koloniemi, přičemž se zde často projevovaly tendence k určitému vykořisťovaní koloniálních zemí ze strany rozvinutých mocností. Docházelo k podmaňování koloniálního bohatství a k odlivu kapitálu z jednotlivých kolonií. Po druhé světové válce nastává již zmíněná dekolonizace, která v určité míře přispěla ke vzniku rozvojového světa a rozvojové spolupráce. Docházelo k postupné obnově původních ekonomických vztahů mezi nově vzniklými nezávislými zeměmi (bývalými koloniemi) a jejich původními koloniálními správci, převážně formou programů bilaterální pomoci. Jako příklad můžeme uvést Francii, která usilovala o obnovení spolupráce se svými bývalými koloniemi, do nichž směřuje ve velké míře rozvojová pomoc až dodnes.
V průběhu 50. a 60. let dosahovaly rozvojové ekonomiky celkem uspokojivé výsledky v oblasti ekonomického rozvoje, avšak tento pozitivní vývoj byl přerušen v průběhu 80. let tzv. „ztracenou dekádou“, kdy došlo k výraznému zpomalení ekonomického růstu. Nepříznivý vývoj rozvojových ekonomik byl ovlivněn zejména několika stagnačními periodami, které postihly světovou ekonomiku a rychle se do těchto zemí přenesly.29
Od konce 80. let došlo k zásadním změnám, a to nejen v rámci rozvojového světa, ale i ve struktuře celého světového hospodářství. Počátkem 90. let končí bipolární rozdělení světa na tzv. „kapitalistický Západ“ a „komunistický Východ“ a tím i dlouhotrvající konfrontace obou světových soustav, která měla podstatné dopady na ekonomiky rozvojového světa.
Součástí vzájemného politického a ekonomického boje těchto soustav, západního a východního bloku, byla snaha získat vliv a spojeneckou podporu v zemích třetího světa
28 L. Adamcová, S. Sýkorová: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II., str. 7-10
29 L. Adamcová, S. Sýkorová: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II., str. 10-14
13
a předcházet tomu, aby se rozvojové země nedostaly do sféry vlivu protivníka.30 Tato politika ze strany USA byla důsledkem zadržování komunismu31. USA tak byly ochotny podpořit kterýkoliv režim, který vystupoval protikomunisticky. Avšak nebýt politiky zadržování komunismu ze strany USA, která prakticky zastavila sovětskou expanzi, by současné politické uspořádání světa bylo pravděpodobně zcela odlišné. Ze strany SSSR byly rovněž podporovány brutální a diktátorské režimy, jejichž podpora měla mnohem závaznější dopady na rozvojové země než v případě USA. Strategický význam rozvojových zemí přetrvává v určitém smyslu slova dodnes. Nejedná se však již o boj mezi východním a západním blokem, ale jakési soupeření o strategické pozice mezi Spojenými státy americkými (USA) na straně jedné, a mezi Čínou a Ruskem na straně druhé, s cílem získat v rozvojových zemích určitý politický vliv. Participace těchto mocností v rozvojovém světě má mimo politických důvodů i důvody ekonomické. Rozvojové země představují významná odbytiště pro zahraniční produkty, jsou důležitým zdrojem nerostných surovin, jako například ropa. Velký význam mají také bezpečnostní důvody, zvláště v současnosti často proklamovaná a zdůrazňovaná ochrana a boj proti terorismu.
Podstatné změny zaznamenaly i samotné rozvojové ekonomiky, jejichž podíl na světovém obchodu se postupně zvyšuje. Vývoj rozvojových ekonomik v 90. letech lze hodnotit celkem pozitivně s ohledem na jejich ekonomický růst, na rostoucí tempa vývozu a dovozu a zapojování se do světového hospodářství. To dokazuje skutečnost, že rozvojové země jako celek dosahovaly v první polovině 90. let až do roku 1997 podstatně vyšších temp ekonomického růstu než rozvinuté tržní ekonomiky.32 Je však nutné přihlédnout k faktu, že rozvojové země začínají svůj rozvoj na nižší úrovni než rozvinuté země, proto dosahují větších temp růstu. Dále je nutné uvést, že se jedná o vývoj rozvojového světa jako celku, což nevypovídá o situaci jednotlivých rozvojových zemí, a to zvláště těch, které patří mezi nejchudší ekonomiky světa. Růstové tendence jsou taženy převážně silnějšími ekonomikami rozvojového světa. Jako názorný příklad můžeme uvést asijské nově industrializované ekonomiky (ANIZ). Tyto státy zaujímají významný podíl na HDP a na exportu rozvojového světa, a proto tyto ukazatele do značné míry zkreslují. To potvrdila i tzv. asijská krize (1997),
30 Adamcová, L a kol.: Úvod do rozvojových studií, VŠE 2006. Rozvojové ekonomiky bývají často označovány jako tzv. třetí svět, přičemž „první svět“ představovaly rozvinuté tržní ekonomiky (v čele s USA) a „druhý svět“
země sovětského bloku. V současné době, kdy toto bipolární rozdělení světa (západ versus východ) není aktuální, je vhodnější používat místo označení „třetí svět“ například „chudý Jih“ a v kontrastu s ním „ bohatý Sever“, které daleko více odpovídají současnému uspořádání světa.
31 Politika zadržování komunismu – doporučeno v roce 1947 J. Kennanem
32 Trade and Development Report 2000, Unctad 2000, str. 8
14
která podstatně ovlivnila situaci nejen v asijském regionu, ale měla závažné dopady na celý rozvojový svět.33
Rozvojový svět představuje velmi heterogenní celek, který se vyznačuje výrazně odlišnými tendencemi. K rostoucí diferenciaci mezi jednotlivými regiony či subregiony navíc přispívá postupná globalizace a otevírání se zahraničním trhům. Diferenciace se projevuje především v rozdílných tempech ekonomického růstu, růstu importu, exportu, ve vnější zadluženosti atd. V rámci rozvojového světa tak můžeme nalézt jak ekonomiky relativně rozvinuté (např. ANIZ nebo Čína) tak země, které se nacházejí na samotném pokraji bídy (většina států LDC)34. ANIZ první generace35 zaznamenaly v průběhu 90. let významný vzestup ve světové ekonomice. Ještě ve druhé polovině devadesátých let byly tyto ekonomiky zařazovány mezi rozvojové země. V souvislosti s vysokou růstovou dynamikou a vysokými hodnotami HDP na obyvatele nejsou nadále podle metodiky MMF mezi rozvojový svět zahrnovány. V roce 2003 dosahoval Hong Kong 28810 USD (podle parity kupní síly), Singapur 24180 USD a Jižní Korea dosahovala přibližně 17930 USD. Hranice mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi byla v té době stanovena na úrovni 9386 USD, což nasvědčuje tomu, že tyto ekonomiky mají své oprávněné postavení mezi rozvinutými zeměmi.
Úspěšný vývoj zaznamenává taktéž Čína, která od konce 70. let začala provádět ekonomické reformy založené na kombinaci prvků centrálního plánování a tržního systému. To navíc doplňovala podporou přílivu zahraničních investic do země. Přestože zaznamenaly rozvojové
země jako celek významný růst, vyznačují se i nadále nejnižším životním standardem a většina z nich je obrazem světové chudoby.36
2.2 Klasifikace rozvojových zemí
Stejně jako tomu je u definice rozvojové pomoci a definice chudoby, ani vymezení zemí, které patří mezi rozvojové, není jednotné. Původně byla stanovena dvě základní pojetí rozvojových zemí (užší a širší pojetí) a z nich vyplývající dva odlišné přístupy k jejich klasifikaci. V současné době se však jednotlivá pojetí do značné míry prolínají. V zásadě každá organizace používá odlišné členění rozvojových zemí, které je založeno buď na indikátorech HDP, nebo HND na obyvatele či na politických, společenských, geografických či
33 Adamcová, L., Sýkorová, S.: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II., VŠE, 2000, str. 10-18
34 LDC jsou nejchudší ekonomiky světa (Least Developed Countries)
35 Hong Kong, Singapur, Jižní Korea a Tchajwan
36 Adamcová, L. a kol.: Úvod do rozvojových studií, VŠE 2006, str. 12, 18
15
jiných specifických kritériích.
Klasifikace MMF a SB
Mezinárodní měnový fond (ve svém periodiku World Economic Outlook) a Světová banka (v publikacích World Bank Atlas a World Developmnet Report) využívají především širší pojetí rozvojových ekonomik. Na základě tohoto pojetí jsou jednotlivé země zařazovány do kategorie rozvojových zemí podle ukazatele HDP nebo HND (GNI)37 na obyvatele (v paritě kupní síly)38. Například SB rozděluje země podle příjmů do 4 základních kategorií (viz. příloha č. 4B: Klasifikace rozvojových zemí podle příjmu):
Země s nízkými příjmy (LIC - Low Income Countries)- země, které mají GNI na obyvatele nižší než 875 USD ročně
Země se středními příjmy:
o Země s nižšími středními příjmy (LMIC - Lower Middle Income Countries)- země s GNI na obyvatele v rozmezí 876 – 3 465 o Země s vyššími středními příjmy (UMIC - Upper Middle Income
Countries)- země s GNI na obyvatele v intervalu 3 466 – 10 725 USD Země s vysokými příjmy (HIC - High Income Countries) - země s GNI na
obyvatele nad 10 725 USD.39
Podle členění SB spadají do skupiny rozvojových zemí pouze ty země, které mají nízkou nebo nižší střední úroveň důchodu. Jedná se tedy o země, které náleží do skupiny LIC a LMIC. Problém nastává v kategorii UMIC, kde je klasifikace některých zemí složitá.
Většina zemí spadající do této skupiny proto není považována za země rozvojové. Naopak země, které vykazují vysokou úroveň hrubého národního důchodu na obyvatele (HIC), patří do skupiny rozvinutých tržních ekonomik (RTE).40 SB používá taktéž klasifikaci založenou na geografickém rozmístění jednotlivých rozvojových zemí, která je uvedena v příloze č. 4A:
Klasifikace rozvojových zemí podle regionu.
37 ukazatel GNI = Gross national income používá při své klasifikaci SB (jedná se o hrubý národní důchod).
38 Pokud jsou data (HDP či HNP) uváděna v PPP, pak jsou jednotlivé rozvojové země zvýhodněni oproti ocenění prostřednictvím oficiálního směnného kurzu, neboť kurz PPP je v rozvojových zemích až na výjimky několikrát vyšší než oficiální směnný kurz vyjádřený v USD. Více viz. Adamcová, L. a kol.: Úvod do rozvojových studií, VŠE 2006, str. 30-36
39 World Bank: Country clasification,
http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/DATASTATISTICS/0,,contentMDK:20420458~menuPK:6413 3156~pagePK:64133150~piPK:64133175~theSitePK:239419,00.html
40 Problémy rozvojových zemí, jejich příčiny a cesty k řešení, Macháček, VŠE, Materiály k předmětu REG541
16
Jak SB, tak i MMF zahrnovaly od 90. let 20. století do skupiny rozvojových zemí i transformující se ekonomiky, což výrazně ovlivňovalo ukazatele rozvojových zemí jako celku. Obě tyto mezinárodní instituce tak vlastně rozlišovaly dvě základní skupiny zemí (RTE a rozvojové země, do nichž byly začleněny právě transformující se ekonomiky).
Klasifikace OECD a OSN
Užší pojetí rozvojových ekonomik využívala po dlouhou dobu OECD a jednotlivé instituce OSN. Podle užšího pojetí jsou do skupiny rozvojových ekonomik zařazovány země na základě několika různých kritérií, zejména politických a ekonomických. Tyto organizace (narozdíl od SB a MMF) začaly od počátku 90. let využívat členění na tři skupiny zemí, na RTE, rozvojové země a tranzitivní ekonomiky (Economies in transition).41 Skupina rozvojových zemí tak byla zkoumána odděleně od tranzitivních ekonomik.
Koncem 90. let došlo k významným změnám v klasifikaci rozvojových zemí, v jejichž důsledku se začínají obě pojetí rozvojových ekonomik postupně prolínat. Změny proběhly zejména v důsledku postupné růstové dynamiky a integrace tranzitivních ekonomik do EU, rovněž v důsledku významného ekonomického růstu asijských nově industrializovaných ekonomik. Mezinárodní měnový fond proto vyčlenil ze skupiny rozvojových zemí transformující se ekonomiky, do skupiny RTE byly začleněny také čtyři asijské nově industrializované ekonomiky (Hong Kong, Singapur, Tchaiwan a Jižní Korea). Také OECD, jak již bylo uvedeno v první kapitole, mění způsob členění a začíná rozlišovat pouze dvě skupiny zemí (RTE a rozvojové země) a ruší skupinu transformujících se ekonomik.42
V literatuře se často setkáváme i s geografickým rozčleněním rozvojových zemí na tři základní skupiny: Latinskou Ameriku, Afriku a Asii a Pacifik. Toto členění používá zejména OSN. Za nejchudší rozvojový region z těchto tří bývá považována Afrika, kde je největší koncentrace nejchudších zemí světa.43
41 Rozčlenění na tři skupiny zemí bylo zachováno z předchozího období, kdy bylo světové uspořádání rozděleno na RTE, země sovětského bloku a rozvojové země.
42 OECD: History of DAC list of aid recipient countries,
http://www.oecd.org/document/55/0,2340,en_2649_34447_35832055_1_1_1_1,00.html
43 více viz. Adamcová, L., Sýkorová, S.: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II., VŠE 2002, str.18-42
17
2.3 Nejmén ě rozvinuté zem ě sv ě ta (LDC)
V rámci rozvojového světa bývá často vymezována skupina nejméně rozvinutých ekonomik, neboli Least Developed Countries (LDC)44. Klasifikaci LDC používá zejména UNCTAD ve své publikaci Trade and Development Report. Skupinu LDC tvoří celkem 50 zemí světa, které jsou uvedeny v tabulce č.1.
Tabulka č. 1: Nejméně rozvinuté země (LDC)
Least Developed Countries - LDC
Afgánistán Džibutsko Malawi Šalamounovy ostrovy
Angola Rovníková Guinea Maledivy Somálsko
Bangladéš Eritrea Mali Súdán
Benin Etiopie Mauretánie Timor - Leste
Bhútán Gambie Mozambik Togo
Burkina Faso Guinea Myanmar Tuvalu
Burundi Guinea - Bissau Nepál Uganda
Kambodža Haiti Niger Tanzánie
Kapverdské ostrovy Kiribati Rwanda Vanuatu
Středoafrická republika Laos. Samoa Jemen
Čad Lesotho Svatý Tomáš a Princův os. Zambie
Komory Libérie Senegal
Dem. Rep. Kongo Madagaskar Sierra Leone Asijské země
Karibik Africké země
Zdroj: UNCTAD, The Least Developed Countries Report 2006, vlastní úprava
Skupina byla prvně vyčleněna v roce 1971, kdy OSN stanovila tři základní kritéria, která musela být splněna pro zařazení do této skupiny. Do LDC byly začleňovány země, jejichž HDP na obyvatele bylo nižší než 100 USD, podíl zpracovatelského průmyslu na HDP byl nižší než 10 % (s výjimkou těžebního průmyslu) a míra gramotnosti ve věkové skupině nad 15 let byla nižší než 20 %. Nicméně již od roku 1971 byla uplatňována zjednodušená verze tohoto modelu, a sice, že do LDC mohou být zařazeny i země, které splňují alespoň dvě z těchto kritérií a ke třetímu z nich se pouze blíží. O výjimkách tohoto typu rozhodoval tzv.
„Tinbergenův výbor“, neboli Výbor pro plánování rozvoje - CDP (Committee for
Development Planning). Původní koncepce kritérií byla využívána až do roku 1990
44 zkratku LDC ve smyslu nejméně rozvinutých ekonomik využívá ve svých publikacích většina mezinárodních organizací (zejména OSN, MMF, SB a EU. V některých pramenech bývá používána zkratka LLDC, kde LL představuje superlativ Least.
18
(s výjimkou průběžného navyšování hodnot kritérií). Změna proběhla zejména v důsledku narůstající kritiky, která poukazovala na strnulost systému. Bylo prakticky nemožné prosadit vyřazení země ze skupiny LDC, přestože již nesplňovala tato kritéria (resp. alespoň dvě z nich). Původní neflexibilní nastavení koncepce bylo také jedním z důvodů, proč SB zpočátku nepřistoupila na metodiku LDC a stanovila si vlastní kritérium LIC. To však, jak jsem již výše uvedla, na rozdíl od klasifikace OSN, odráželo pouze hodnotu hrubého národního důchodu.45
V současnosti se do skupiny LDC zařazují země, které splňují následující tři kritéria:
Úroveň národního důchodu (GNI) na obyvatele - hranice pro zařazení na seznam LDC je 750 USD, pro vyřazení je stanovena hranice 900 USD.46
Míra rozvoje lidského faktoru – vyjádřená pomocí ukazatele Human Assets Index, který je prostým průměrem ukazatelů zdravotních (míra dětské úmrtnosti), vzdělanostních (studium na základní a střední škole a míra analfabetismu mezi dospělými) a nutričních (procento podvyživené populace).
Kritérium ekonomické zranitelnosti – vyjádřené pomocí indexu ekonomické zranitelnosti – EVI (Economic Vulnerability Index). Vypočítá se jako prostý průměr podílu zpracovatelského průmyslu a neveřejných služeb na HDP, ukazatele nestability zemědělské produkce, ukazatele nestability vývozu zboží s služeb, indexu koncentrace vývozu zboží a počtu obyvatel.47
Rozvojová země je zařazena do LDC, pokud splňuje všechna tři kritéria a současně její populace nepřesahuje 75 mil. obyvatel. Zároveň musí podat žádost na zařazení do LDC. Země je naopak vyřazena ze seznamu LDC, jestliže překročila minimálně dvě ze tří kritérií ve dvou po sobě následujících vyhodnoceních. Seznam zemí LDC je obnovován každé tři roky, obměnu provádí ECOCOS (Economic and Social Council) s ohledem na doporučení CDP.48
Převážná většina zemí LDC se nachází v Africe (celkem 40 zemí), mimo africký kontinent pak v Asii. Jedná se o devět zemí, Afganistán, Bangladéš, Bhútán, Kambodžu, Laos, Maledivy, Myanmar, Nepál a Jemen. Pouze jedna země LDC, Haiti, leží v karibské oblasti.
Kromě této klasifikace na asijské a africké LDC vymezuje UNCTAD rovněž skupinu tzv.
ostrovních LDC, kam patří Komory, Kiribati, Kapverdské ostrovy, Samoa, Ostrovy sv.
45 Adamcová, L., Sýkorová S.: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II. VŠE 2002, str. 42-44
46 The Least Developed Countries Report 2006
47 Adamcová, L., Sýkorová S.: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II. VŠE 2002, str. 42-44
48 The Least Developed Countries Report 2006
19
Tomáše a Princův ostrov, Tuvalu, Vanuatu a Šalamounovy ostrovy.49
2.3.1 Postavení LDC ve sv ě tové ekonomice
50Z původních 25 zemí, které byly zahrnuty do LDC v roce 1971, došlo k navýšení jejich počtu na již zmíněných 50 zemí. Dochází tedy k přesně opačnému vývoji, neboť počet nejchudších zemí světa se spíše zvyšuje, než aby se snižoval. V zemích LDC žije v současnosti téměř 10 % světové populace, avšak jejich podíl na světové produkci je minimální.
Samotný ekonomický vývoj LDC do určité míry koresponduje s vývojem rozvojového světa jako celku. Vývoj LDC můžeme od počátku 90. let (po neúspěšných 80. letech) hodnotit jako celkem příznivý. Od roku 2000 jejich ekonomická výkonnost významně narůstá. V roce 2004 vrostl reálný HDP v LDC jako celku o 5,9 %, což byl nejvyšší nárůst za poslední dvě desetiletí. Tento růst byl tažen převážně rekordním objemem exportu zboží z LDC (ten činil 57,8 mld. USD) a obrovským přílivem kapitálu do těchto zemí. Rekordní hodnoty exportu zboží z LDC je však nutno brát s určitou rezervou. Z hlediska vývoje samotných LDC představuje hodnota 57,8 mld. USD velký úspěch, ve světovém měřítku je však tato částka zanedbatelná (LDC se podílí na světovém obchodu pouze z 0,6 %). V porovnání s ČR dosahuje objem exportu zboží všech 50 zemí LDC mnohem nižších hodnot než objem exportu samotné ČR (rozdíl činí téměř 10 mld. USD),51 pomineme-li ještě jednu závažnou situaci, a sice že většinu tohoto exportu zajišťují zejména Angola, Jemen a Bangladéš.
Velkým problémem LDC je taktéž narůstající divergence mezi jednotlivými zeměmi.
To dokazuje skutečnost, že v roce 2004 zaznamenalo 15 zemí LDC růst reálného HDP o více než 6 %, naopak ve 14 zemích reálný HDP stagnoval či dokonce klesal. Jednou z příčin takovéto diferenciace je nerovný přístup jednotlivých zemí k zahraničním financím. 84 % veškerých přímých zahraničních investic (PZI) absorbuje pouze 10 zemí LDC, na zbylých 40 zemí připadá jen 16 %. Na výrazné odlišnosti v ekonomické výkonnosti jednotlivých států LDC poukazuje příloha č. 5: Tempo růstu reálného HDP v zemích LDC v roce 2004. Z těchto údajů můžeme odvodit, že ekonomická výkonnost zemí LDC jako celku je tažena zejména takovými ekonomikami jako, je např. Čad, Etiopie, Angola či Rovníková Guinea. Naopak
49 L. Adamcová, S. Sýkorová: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy II., str. 42-62
50 The Least Developed Countries Report 2006
51 Údaje za rok 2004, přepočteno pomocí oficiálního směnného kurzu v roce 2004: 25,7 CZK/USD (zdroj:
Makroekonomická predikce ČR)
