Hlavní práce4942_xtumm14.pdf, 839.9 kB Stáhnout

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH Ů

D I P L O M O V Á P R Á C E

2007

Bc. Martina T ů mová

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH Ů

Obor: Mezinárodní obchod

Vstup Č R do eurozóny a kurzové konvergen č ní kriterium

Autor: Bc. Martina T ů mová

Vedoucí práce: Doc. Ing. Mojmír Helísek, CSc.

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě a vyzna č ila všechny citace z pramen ů . Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v p ř iloženém seznamu literatury.

V Praze dne 10. dubna 2007 ……….

Podpis

Pod ě kování :

Ráda bych tímto pod ě kovala panu Doc. Ing. Mojmíru Helískovi, CSc. za

odborné konzultace, cenné p ř ipomínky a veškerou pomoc p ř i zpracování

diplomové práce.

Seznam použitých zkratek

CPL … komparativní cenová úroveň (Comparative price Level) CZK … koruna

ČNB … Česká národní banka DEM … německá marka

ECB … Evropská centrální banka

ECOFIN … Rada ministrů hospodářství a financí

ECU … evropská měnová jednotka (European Currency Unit) EK … Evropská komise

EMI … Evropský měnový institut EMS … Evropský měnový systém ERDI … Exchange Rate Deviation Index

ERM … mechanismus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism) ERM II … mechanismus směnných kurzů II (Exchange Rate Mechanism II) ES … Evropské společenství

ESCB … Evropský systém centrálních bank ESUO … Evropské společenství uhlí a oceli EU … Evropská unie

EU 12 … 12 členských zemí eurozóny (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko)

EU 25 … 25 členských zemí EU (Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko)

EUR … euro

EURIBOR … Euro Interbank Offered Rate

EUROATOM … Evropské společenství uhlí a oceli HDP … hrubý domácí produkt

HICP … harmonizovaný index spotřebitelských cen (Harmonised index of consumer prices) HMU … Hospodářská a měnová unie

HU … Maďarsko HUF … forint JPY … japonský jen PL … Polsko

PLN … zlotý

PPP … parita kupní síly (Purchasing Power Parity) SKK … slovenská koruna

SR … Slovensko

USD … americký dolar

ÚVOD 8

1. HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE, EUROZÓNA A EURO 11

1.1. Založení a fungování HMU 11

1.2. Přínosy spojené s přijetím eura 14

1.3. Rizika a náklady spojené s přijetím eura 19

2. PŘEDPOKLADY PŘISTOUPENÍ K EUROZÓNĚ 22

2.1. Ekonomické předpoklady přistoupení k eurozóně 22

2.2. Legislativní a institucionální předpoklady přistoupení k eurozóně 38

3. KURZOVÉ KONVERGENČNÍ KRITERIUM 40

3.1. Kurzový mechanismus ERM, ERM II a kurzové konvergenční kriterium 40

3.2. Přínosy a rizika pobytu v ERM II 44

3.3. Hodnocení pobytu v ERM II 46

3.4. Dosavadní zkušenosti s plněním kurzového konvergenčního kriteria 48

4. PROBLEMATIKA ČR A OČEKÁVANÉ PLNĚNÍ KURZOVÉHO

KONVERGENČNÍHO KRITERIA 58

4.1. Dosavadní vývoj – pohled Evropské centrální banky a Evropské komise 58

4.2. Dosavadní vývoj směnného kurzu české koruny vůči euru 61

4.3. Komparace s vývojem ve vybraných členských státech EU 63

4.4. Prognóza 71

ZÁVĚR 74

LITERATURA 77

SEZNAM GRAFŮ, SCHÉMAT, TABULEK A PŘÍLOH 82

PŘÍLOHY 84

Úvod

Po vstupu do Evropské unie stojí Česká republika a budoucí země Evropské unie před dalším klíčovým rozhodnutím - jak a kdy vstoupit do poslední fáze Hospodářské a měnové unie, tzv. eurozóny a přijmout společnou měnu euro. Tento krok pro nás znamená ztrátu vlastní měny, kurzové samostatnosti a vlastní měnové politiky, na druhou stranu je však dovršením integrace do struktur „vyspělého“ západního světa.

Po přijetí eura se České republice otevřou nové možnosti rozvoje a růstu, stejně tak jako nová rizika a nebezpečí. Z tohoto důvodu je velmi důležité vyhodnocení přínosů a nákladů spojených s přijetím eura. Analýzy týkající se tohoto problému již vypracovala řada autorů a institucí, včetně vlády, České národní banky a Ministerstva financí České republiky.

Závěry prací jsou více či méně odlišné, a proto mohou být pro zájemce o tuto problematiku matoucí.

Jsem studentkou oboru Mezinárodní obchod na FMV VŠE a integrace České republiky do EU a přijetí eura bylo vždy předmětem mého zájmu. Z tohoto důvodu jsem se této problematice věnovala již ve své bakalářské práci, jejíž téma bylo „Pozitiva a negativa vstupu ČR do EU.“ V současné době je Česká republika již skoro tři roky členem Evropské unie a aktuální otázkou je tedy vstup do eurozóny. K přijetí eura se má Česká republika a nové členské země eurozóny dopracovat splněním tzv. Maastrichtských konvergenčních kriterií (kriterií nominální konvergence). Ta se týkají snížení míry inflace, konvergence úrokových sazeb, omezení rozpočtového deficitu a státního dluhu a členství v mechanismu měnových kurzů ERM II. Tyto požadavky je nutno sladit s procesem postupné reálné konvergence, tedy s doháněním Evropské unie v úrovni HDP na obyvatele a vysokým stupněm sladěnosti hospodářského cyklu. Celá problematika přijetí eura je velmi aktuální nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost, a proto jsem se rozhodla, že se jí budu věnovat i ve své diplomové práci. Podrobněji se budu zabývat jedním z předpokladů přistoupení k eurozóně (kurzovému konvergenčnímu kriteriu). Diplomovou práci jsem nazvala „Vstup ČR do eurozóny a kurzové konvergenční kriterium.“

Přípravy na členství České republiky v eurozóně byly formálně zahájeny na podzim roku 2003 přijetím „Strategie přistoupení České republiky k eurozóně.“ Na základě tohoto dokumentu probíhá každoročně vyhodnocování plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a připravenosti země na vstup. Konkrétně se jedná o společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky nazvaný „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kriterií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou.“ Dalšími

strategickými dokumenty zabývající se problematikou přijetí eura v ČR jsou „Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou,“ „Konvergenční program České republiky,“ „Národní program reforem,“ „Národní plán zavedení eura“ a „Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kriterium.“

Problematika zrušení národní měny a zavedení jednotné evropské měny je v současné době velice aktuální. Dostupná literatura není rozsáhlá, přesto však existuje. V diplomové práci využívám především studie A. Brůžka, Z. Čecha, O. Dědka, M. Helíska, L. Komárka a dalších. Dále též pracuji se strategickými dokumenty České republiky a s konvergenčními zprávami, které vydává Evropská centrální banka a Evropská komise. Také hojně využívám aktuální informace zveřejňované na internetových stránkách. Jedná s především o stránky České národní banky, Evropské centrální banky, Evropské komise a Ministerstva financí ČR.

Diplomovou práci jsem rozdělila do čtyř větších celků. V první kapitole se zabývám založením a fungováním Hospodářské a měnové unie, konkrétněji zde popisuji jednotlivé etapy vzniku HMU. Dále se zaměřuji na nejdůležitější přínosy, náklady a rizika spojené s přijetím eura.

Druhá kapitola má název „Předpoklady přistoupení k eurozóně.“ Je rozčleněna do dvou subkapitol, a sice na ekonomické a legislativní předpoklady přistoupení k eurozóně. Nejprve se detailněji zabývám ekonomickými předpoklady přistoupení k eurozóně. Stručně zde definuji pojetí konvergence a její měření. Dále věnuji pozornost dvěma stránkám konvergence, konkrétně se jedná o nominální a reálnou konvergenci. Také představuji nominální kriteria konvergence, tzv. Maastrichtská konvergenční kriteria, a Pakt stability a růstu. V rámci reálné konvergence podrobněji zkoumám HDP na obyvatele v paritě kupní síly a průměrnou cenovou hladinu HDP ve srovnání s eurozónou. Druhá subkapitola obsahuje legislativní a institucionální předpoklady přistoupení k eurozóně, kde stručně popisuji úkoly České národní banky v souvislosti se zavedením společné evropské měny a též Národní plán zavedení eura.

Ve třetí části se podrobněji zabývám kurzovým konvergenčním kriteriem. Nejprve rozebírám obecnou charakteristiku samotného kriteria a taktéž kurzového mechanismu ERM a ERM II. Poté popisuji přínosy a rizika pobytu v ERM II a hodnocení tohoto pobytu.

Nakonec se detailněji zaměřuji na dosavadní zkušenosti s plněním kurzového kriteria, a to jednak v původních státech eurozóny, a jednak v novém státě měnové unie, ve Slovinsku.

Jádrem mojí diplomové práce bych si dovolila označit čtvrtou kapitolu, jež se týká problematiky České republiky a očekávaného plnění kurzového konvergenčního kriteria.

Zaprvé se zde budu zabývat dosavadním vývojem plnění tohoto maastrichtského

konvergenčního kriteria z pohledu evropských autorit. Konkrétně se bude jednat o Konvergenční zprávy Evropské centrální banky a Evropské komise. Zadruhé se pokusím popsat plnění kriteria v posledních dvou letech. Protože ČR dosud není členem kurzového mechanismu ERM II, a tudíž nelze vyhodnotit plnění kriteria, pokusím se nasimulovat tento pobyt. Zatřetí budu porovnávat vývoj směnného kurzu české koruny vůči euru s vývojem vybraných měn států Evropské unie. Konkrétně se bude jednat o Slovensko, Polsko a Maďarsko. Poslední částí této kapitoly bude prognóza budoucího vývoje.

Zformuluji-li otázky, na které se ve své diplomové práci snažím najít odpověď, znějí následovně : Splnila by v současné době Česká republika kurzové konvergenční kriterium a jak si stojí v komparaci s vybranými členskými státy Evropské unie? Jaký lze v budoucnosti očekávat vývoj plnění kurzového kriteria? Odpovědi na otázky se pokusím shrnout v závěru.

1. Hospodá ř ská a m ě nová unie, eurozóna a euro

1.1. Založení a fungování HMU

Hospodářská a měnová unie (HMU) byla založena Smlouvou o Evropské unii, tzv.

Maastrichtskou smlouvou, která byla schválena na zasedání Evropské rady ve dnech 9. a 10.

prosince 1991. Následně byla podepsána 7. února 1992 v Maastrichtu a v platnost vstoupila 1.

listopadu roku 1993. Tato smlouva poprvé zavedla pojem Evropská unie jako organizace zastřešující dosavadní tři společenství (ES, ESUO a Euratom). Smlouva o EU doplnila Smlouvu o založení Evropského společenství o nové úkoly integrace Evropy a určila za cíl vytvořit Hospodářskou a měnovou unii s jednotnou měnou pro členské země. Smlouva současně definuje zásady a postupy vedoucí k realizaci HMU¹.

Podle koncepce přijaté Maastrichtskou smlouvou měla být Hospodářská a měnová unie vytvořena ve třech etapách (viz přílohu č. 1).

1.1.1. První etapa (1. 7. 1990 - 31. 12. 1993)

První etapa byla zahájena 1. července roku 1990 a ukončena 31. prosince roku 1993.

Hlavním cílem této etapy bylo dovršení jednotného trhu a podpora konvergence mezi státy, zejména v míře inflace, výše úrokových sazeb a kurzové stabilitě. Byl stanoven požadavek dokončení liberalizace pohybu kapitálu, dále byl stanoven závazek pro členské státy posilovat nezávislost centrálních bank a uplatnit opatření, jež jsou potřebná pro harmonizaci právních předpisů v oblasti postavení budoucí Evropské centrální banky a její měnové politiky. Podle článku 56 Smlouvy o ES to znamená volný pohyb kapitálu a plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Dalším úkolem první etapy bylo zakázat získávání úvěrů pro veřejný sektor od centrálních bank přímý odkup pohledávek vlád a jiných veřejnoprávních orgánů nebo veřejných podniků centrálními bankami. Také je těmto orgánům zakázán zvýhodněný přístup k finančním institucím².

1 CIHELKOVÁ, E. a kol.: Světová ekonomika – základní rysy a tendence vývoje, 1. vyd., Praha, Oeconomica, 2003, str. 113 - 115

2 http://europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/l25001.htm http://europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/l25006.htm

1.1.2. Druhá etapa (1. 1. 1994 – 31. 12. 1998)

Druhá etapa probíhala od 1. ledna 1994 do 31. prosince 1998. Představovala přechodné stadium k dosažení konečného stupně HMU. Hlavím cílem bylo dosažení výrazného pokroku ve fiskální oblasti a na základě plnění konvergenčních kritérií dosažení nominální konvergence. Na podporu vytvoření jednotné měnové politiky byl dne 1. ledna 1994 založen Evropský měnový institut (EMI). EMI neměl statut nadnárodní centrální banky a za provádění měnové politiky v EU zatím odpovídaly jednotlivé země. Hlavními úkoly EMI byly „posílení spolupráce mezi centrálními bankami a koordinace měnových politik a provádění příprav nezbytných k ustanovení Evropského systému centrálních bank (ESCB), k provádění jednotné měnové politiky a ke vzniku jednotné měny ve třetí etapě.“³

V prosinci 1995 byl Evropskou radou na summitu v Madridu schválen název nové měnové jednotky euro (zkratka EUR) a též rámcový program na zavedení jednotné měny.

Bylo rozhodnuto, že euro bude zavedeno ve dvou etapách, nejdříve jako bezhotovostní peníze a následně i jako peníze hotovostní⁴.

Jedním z klíčových rozhodnutí této etapy bylo schválení a potvrzení „Paktu stability a růstu“ (v roce 1997), který měl zabránit vzniku nadměrných deficitů státních a veřejných rozpočtů (nad 3% HDP) členských zemí eurozóny po jejím vzniku. Dále bylo přijato usnesení o zavedení nového kurzového mechanismu – Mechanismus měnových kurzů II (ERM II), který měl zamezit nestabilitě mezi měnou euro a národními měnami těch zemí EU, které se v prvním kole nestaly členy eurozóny.⁵

Dne 2. května 1998 Rada Evropské unie jednomyslně rozhodla, že jedenáct členských států⁶ splnilo maastrichtská konvergenční kriteria, tedy podmínky nezbytné pro účast ve třetí etapě⁷.

Do třetí fáze HMU nevstoupily Velká Británie, Dánsko, Švédsko a Řecko. Řecko z důvodu neplnění konvergenčních kritérií (vstoupilo až 1. ledna 2001), ostatní země si vyjednaly neúčastnickou doložku, tzv. opt out klauzuli, která jim umožňuje setrvat mimo

3 http://www.ecb.int/ecb/history/emu/html/index.cs.html#stage1

4 http://europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/l25008.htm

5 CIHELKOVÁ, E., JAKŠ, J. a kol. : Evropská integrace – Evropská unie, 1. vyd., Praha, Oeconomica, 2004, str. 182 - 183

6 Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko

7 Ve zkratce se jednalo o inflační kriterium, úrokové kriterium, kriterium stability měnových kurzů a dvě kriteria udržitelnosti veřejných financí – viz dále kapitolu č. 2

eurozónu tak dlouho, jak uznají za vhodné. Členy eurozóny se mohou stát, pokud projeví dostatečnou politickou vůli po plném členství a pokud splní konvergenční podmínky⁸.

Během této etapy se ministři financí a guvernéři národních centrálních bank budoucích jedenácti členů eurozóny, Evropský měnový institut a Evropská komise dohodli, že pro stanovení neodvolatelných směnných kurzů eura budou použity centrální kurzy měn v rámci ERM. Dne 25. května 1998 jmenovaly vlády jedenácti zúčastněných zemí prezidenta, viceprezidenta a čtyři další členy Výkonné rady Evropské centrální banky (ECB). Jejich jmenování nabylo účinnosti 1. června 1998 a znamenalo ustanovení ECB.⁹

1.1.3. Třetí etapa (od 1. 1. 1999)

Třetí etapa HMU ( od 1. ledna 1999 do současnosti) byla rozdělena do dvou podetap.

V první fázi, tj. do konce roku 2001, existovala jednotná měna pouze v bezhotovostní podobě. Došlo k neodvolatelnému zafixování kurzů měn členských států, které splnily maastrichtská kriteria, na euro dle pevně stanovených přepočítávacích koeficientů. Jednotka ECU byl nahrazena eurem v poměru 1:1. Vůči USD, JPY a jiným měnám euro fixováno nebylo, jeho měnový kurz vzniká na základě tržních mechanismů. Používání národním měn či eura záviselo na dobrovolnosti, vůli a ochotě jednotlivých ekonomických subjektů (dle principu žádný zákaz, žádné donucení) a na jejich připravenosti, s výjimkou bankovního sektoru, kde bylo používání společné měny již reálně aplikované.

Evropská centrální banka (ECB), která zahájila činnost od 1. června 1998, začala řídit jednotnou měnovou politiku eurozóny. ECB, stejně jako národní centrální banky všech zemí eurozóny je součástí Evropského systému centrálních bank (ESCB). Hlavním cílem ECB je zajišťování měnové a cenové stability v rámci celé eurozóny, držet a spravovat oficiální devizové rezervy členských států a zajišťovat funkci mezinárodních platebních systémů. Evropská centrální banka je plně nezávislá, tzn. nemůže od institucí či orgánů Společenství, od žádné vlády členského státu či jiného orgánu dostávat jakékoliv pokyny¹⁰.

Pro potřeby řízení společné měnové politiky byl vytvořen nový platební systém Target (Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer). Jeho cílem bylo zabezpečit spolehlivé zúčtování v reálném čase, realizovat platby velkých rozměrů a

8 LEVIN, Jay H. : A guide to euro, Wayne State University, Houghton Mifflin Company, 2002, str. 23 - 25

9 KRUGMAN, P., OBSTFELD, M.: International Economics – Theory and Policy,7th ed., Pearson, Addison Wesley, 2006, str. 555 - 557

10 http://www.ecb.int/ecb/orga/tasks/html/index.cs.html

napomáhat při realizaci měnové politiky ECB. Tento platební systém vzájemně propojuje clearingové systémy centrálních bank členských zemí EU (zahrnuje tudíž i země EU stojící mimo eurozónu) s platebním systémem ECB.¹¹

V druhé fázi, tj. od 1. ledna 2002 došlo k zavedení eura v hotovostní podobě. Od tohoto data jsou všechny ekonomické transakce a nové kontrakty uzavírány a realizovány pouze v euro. Také bylo zavedeno transformační období, které trvalo nejdéle dva měsíce a po jehož dobu mohly v zemích eurozóny obíhat paralelně národní měny i euro. Od 1. března 2002 nejpozději (dle konkrétního termínu v jednotlivých státech) byly národní bankovky a mince dvanácti zemí eurozóny¹² staženy z oběhu a euro se stalo jediným zákonným platidlem.

V systému ERM II je nyní Dánsko s fluktuačním pásmem +/- 2,25%. Od 27. června 2004 se jeho členy stalo Litva, Estonsko a Slovinsko a 29. dubna 2005 další tři členské země EU, a to Kypr, Lotyšsko a Malta. Slovensko je následovalo 25. listopadu 2005. Tyto nové členské země mají širší fluktuační pásmo +/- 15% (viz přílohu č. 2).¹³ .

Měnová integrace se začala zásadněji rozvíjet až od druhé poloviny osmdesátých let.

K rychlejšímu postupu v devadesátých letech přispěla Francie, která si přála nahradit poručnictví Bundesbanky společnou kontrolou měnové politiky a obecně posílit struktury Společenství tak, aby si poradily s růstem síly Německa. Francouzi tak stejně jako v r. 1950 učinili ze své politiky ve vztahu k Německu evropskou politiku, kterou pak přijaly z různých důvodů za svou i některé další členské státy, zejména Belgie, Itálie a Španělsko.

Vstup do eurozóny a přijetí jednotné evropské měny euro za zákonnou měnu přináší členskému státu mnoho změn. Ocitá se v odlišné politické a ekonomické situaci, kdy na něj působí mix nových (kladných i záporných) efektů. V následujících dvou subkapitolách nejprve rozeberu přínosy a poté náklady spojené s přijetím eura.

1.2. P ř ínosy spojené s p ř ijetím eura

Prohloubení jednotného vnitřního trhu

Hlavní předností Hospodářské a měnové unie a jednotné měny je bezpochyby skutečnost, že podmiňuje další prohloubení jednotného vnitřního trhu, pro který bylo

11 CIHELKOVÁ, E., JAKŠ, J. a kol. : Evropská integrace – Evropská unie, 1. vyd., Praha, Oeconomica, 2004, str. 197 - 199

12 Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko

13 http://www.europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/l25082.htm

vytvořeno stejné měnové prostředí v rámci celého teritoria a který tak může fungovat efektivněji.

Vytvářejí se lepší podmínky pro pohyb výrobních faktorů a tím i proekonomický růst, zaměstnanost a stabilnější vývoj. Pokud neexistuje v jednotném vnitřním trhu společná měna, měnové kurzy různě fluktuují a je narušován tok zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil.

Růstem či poklesem vývozních a dovozních cen je také ovlivňována výše zisku mezi podniky.

Eliminace kurzového rizika

Přijetím společné měny dojde k eliminaci měnových fluktuací, zaniknou nahodilé a spekulační dopady na měnový kurz, jehož pokles či růst může negativně ovlivňovat vývozní a dovozní operace. Zavedení jednotné měny vytváří stabilnější prostředí pro obchod a dochází k posílení zahraniční obchodní výměny mezi státy, které měnu zavedou. Tento trend je patrný v tabulce č.1 , která zobrazuje vývoj exportů eurozóny a jejích největších ekonomik v letech 1994-2005.

Tabulka č.1 : Vývoj exportu ve třech největších ekonomikách eurozóny (v mld. EUR)

1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Eurozóna 551,8 611,2 662,0 755,1 788,0 821,6 1000,0 1061,7 1082,8 1058,4 1152,8 1237,8 Německo 358,9 400,2 413,2 452,3 485,0 510,0 597,5 638,3 651,3 664,4 731,5 780,2 Francie 210,7 230,2 240,6 266,4 286,0 305,4 354,7 361,1 350,8 346,6 363,5 370,0 Itálie 160,9 178,7 198,7 212,0 219,3 221,0 260,4 273,0 269,1 264,6 284,4 295,7

Zdroj : Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu)

V roce 1999, kdy došlo k zavedení společné měny, došlo k růstu exportů v eurozóně i ve třech sledovaných ekonomikách, které jsem si vybrala jako nejvýznamnější. Tento trend pokračoval ve většině případů i v následujících letech.

Na vývoj exportu mají jistě vliv i jiné faktory, než je existence či neexistence společné měny (například vývoj měnového kurzu atd.), a proto nelze jednoznačně vyjádřit míru dopadu zavedení společné měny na vývoz. Z tabulky však vyplývá, že po zavedení eura došlo k růstu exportů, a to i přes stagnaci světové ekonomiky.

Odstranění pohybu měnového kurzu nepůsobí pouze na růst exportu, ale může také motivovat ke snížení vývozu. Například Jana Marková tvrdí, že : „Pohyb měnového kurzu sice na jedné straně zvyšuje devizové riziko, na druhé straně může také zvýšit šanci na dosažení většího zisku. Odstraněním pohybu měnového kurzu ztrácejí podniky motivaci k rozšiřování exportu, který by jim zajistil realizaci dodatečných zisků ze změny měnového

kurzu. To se však týká pouze devizových operací uskutečňovaných v rámci měnové unie a závisí pak na tom jaký podíl na celkovém objemu zahraničního obchodu dané země představuje vzájemný obchod členských zemí unie. Zahraničně obchodní operace dané země s nečlenskými zeměmi budou i nadále vystaveny riziku z pohybu kurzu“¹⁴

Absence kurzového rizika může rovněž stimulovat rozvoj zahraničních investic, neboť zvýšená makroekonomická stabilita s sebou přinese vyšší bezpečnost pro vložené peníze zahraničních investorů.¹⁵

Paralelně s odstraněním rizika pohybu měnového kurzu poklesne i potřeba držby devizových rezerv jednotlivými členskými státy. Jedná se především o rezervy potřebné k intervenování měnových kurzů a ta část devizových rezerv, která slouží k realizaci devizových transakcí mezi členskými státy eurozóny.

Pokles transakčních nákladů

Dalším nezpochybnitelným pozitivem ze zavedení jednotné měny je výrazné snížení řady transakčních nákladů, a to jak přímých, tak nepřímých. Mezi přímé náklady patří poplatky za konverzi domácí měny za euro, jejichž výše závisí na rozdílu mezi nákupním a prodejním kurzem a také na druhu transakce (promptní, termínová, swap, opce) a na jejím objemu. Největší transakční náklady vznikají při směnárenských operací hotovostních prostředků, pohybují se kolem 2,5 % směňované hodnoty. Podle Brůžka : „Tyto náklady jsou např. v EU odhadovány na 0,3 – 0,4 % HDP EU, resp. 20 – 25 mld. ECU ročně. Jednotlivci, který by postupně navštívil 12 zemí EU, by po všech výměnách zůstalo nakonec z původních např. 1 000 DEM, fr. franků apod. méně než 50% měnových jednotek“¹⁶. Tyto neefektivně vynaložené náklady nepřispívají k přidané hodnotě statku a jsou konkurenční nevýhodou Evropské unie.

Přímé transakční náklady vznikají také podnikatelskému sektoru, který uskutečňuje většinu svých devizových transakcí prostřednictvím bankovních převodů. Tyto transakční náklady jsou odhadovány na 0,15 – 0,20 % objemu transakce. Další úspory vzniknou odpadnutím nákladů na zajišťovací instrumenty.

14 MARKOVÁ, J. : Postavení eura na mezinárodních finančních trzích, Acta Oeconomica Pragensia, 6/2003, str.

53

15 DĚDEK, O. : Převzetí eura : brzda nebo motor reálné konvergence, Politická ekonomie 4/2003, str. 507

16 BRŮŽEK, A. : Evropská měnová integrace, Praha, VŠE, 2001, str. 81

Po zavedení společné měny dojde také k úspoře nepřímých transakčních nákladů. Jedná se o zjednodušení účetnictví v podnicích a o rychlejší vyřizování bankovních převodů mezi jednotlivými zeměmi.¹⁷

Impuls pro rozvoj finančních trhů

Jednotná měnová zóna otevírá velké možnosti jak pro stranu poptávky, tak pro stranu nabídky peněžních prostředků. Investoři benefitují především z širší nabídky investičních příležitostí, také mohou snadněji diverzifikovat nesystematické riziko a snížit tak riziko celého portfolia. Zanikne potřeba vzájemných přepočtů a převodů z jedné měny do druhé.

Po zavedení jednotné měny bude umožněn volný přístup na velké a likvidní finanční trhy eurozóny, což povede ke zúžení úrokové marže a bude přispívat k vytváření stabilnějšího prostředí pro investování, a tudíž i k efektivnější alokaci zdrojů a následně k vyššímu tempu růstu ekonomiky¹⁸.

Ukotvení fiskální politiky

Fiskální politika zemí přistupujících k eurozóně je svázána Maastrichtskými konvergenčními kriterii, politika členů eurozóny pak Paktem stability a růstu. Ať už si o jejich podobě a nastavení myslíme cokoliv¹⁹, jejich primární myšlenkou bylo stabilizovat rozpočtovou disciplínu zemí eurozóny.

Rostoucí role Evropské unie

Evropská unie, která je jedním z největších ekonomických center, po přijetí společné měny ještě více posílila svoji roli na mezinárodní scéně. Jedná s především o mezinárodní fóra a organizace jako Mezinárodní měnový fond, Světová banka a Organizace pro hospodářskou a ekonomickou spolupráci.

17 MARKOVÁ, J. : Postavení eura na mezinárodních finančních trzích, Acta Oeconomica Pragensia, 6/2003, str.

52 - 53

18 http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/benefits/benefits_3_en.htm

19 Krize Paktu stability a růstu ukázala, že malé země (Portugalsko, Irsko) byly nuceny striktně Pakt dodržovat, zatímco velkým zemím (Francie, Německo) bylo dlouhodobé nedodržování jeho kritérií tolerováno. Také v klubu zvaném EU jsou tedy země sobě rovné a ještě rovnější.

Realizace společné měny předpokládá, že tato měna se spolu s americkým dolarem a japonským jenem stane významnou rezervní měnou, která bude používaná nejen zeměmi, jež jsou s eurozónou v ekonomických stycích, ale i ostatními zeměmi světové ekonomiky²⁰.

V tabulce č. 2 je zobrazen vývoj světových devizových rezerv od roku 1999. Můžeme sledovat, že již od vzniku eura v bezhotovostní podobě se tato měna stala druhou nejvýznamnější světovou rezervní měnou a tuto pozici si zachovala až do současnosti.

Tabulka č. 2 : Vývoj světových devizových rezerv (DR), (v mld. USD)

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

DR v USD 3 710,1 4 162,0 4 421,7 4 673,3 5 390,0 6 668,1 7 227,9 DR v EUR 938,4 1 023,7 1 132,2 1 494,5 2 018,2 2 390,1 2 702,4 DR v JPY 316,8 361,0 327,7 306,5 310,6 380,1 415,6 DR celkem 6 747,8 7 472,8 7 944,8 9 036,4 11 044,7 13 831,2 16 036,6

Zdroj : Mezinárodní měnový fond a vlastní výpočty

(http://www.imf.org/external/np/sta/cofer/eng/index.htm), vlastní úprava

Praktické přínosy pro občany eurozóny

Dalším významným aspektem jsou praktické přínosy pro spotřebitele, turisty, obchodníky apod. Jednotná měna jim umožní přímé porovnání cen zboží a služeb v jednotlivých zemích eurozóny, což jistě přispěje i k posílení vzájemné kooperace. Cestování v rámci eurozóny se zjednoduší, neboť odpadne nutnost výměny měny, cestování mimo eurozónu přináší také pozitiva, protože euro je jako nadnárodní měna široce přijímáno, zejména v turistických destinacích²¹.

Makroekonomický rámec

Jedním z cílů Hospodářské a měnové unie je dosažení zdravého makroekonomického rámce. Můžeme ho charakterizovat :

• Cenovou stabilitou - sleduje ji Evropský systém centrálních bank, který pracuje v plné nezávislosti.

• Zdravými veřejnými financemi – Smlouva stanovuje mnoho požadavků s cílem zabránit vysokým podílům deficitů veřejných rozpočtů jakožto i vládního dluhu ve vztahu k HDP.

20 SCHNEIDER, O. : Euro, evropská konvergence a česká ekonomika, Finance a úvěr, 1/1999, str. 2 - 3

21 http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/benefits/benefits_4_en.htm

• Nízkými úrokovými mírami – snižují inflační očekávání a zlepšují kontrolu vládního dluhu.

• Stimuly pro růst, investice a zaměstnanost - Cenová stabilita, zdravé veřejné rozpočty a nízké úrokové míry vytváří ideální podmínky pro ekonomický růst, tvorbu nových pracovních míst a růst investic v rámci eurozóny.

• Ochrana před vnějšími šoky – Většina obchodu eurozóny je realizována v rámci tohoto seskupení (konkrétně 50-70%), eurozóna je tudíž mnohem lépe vybavena odolností proti vnějším ekonomickým šokům a fluktuacím ve směnných kurzech amerického dolaru a ostatních měn.²²

Výhody pro politickou integraci

Jednotná měna euro je symbolem společné identity a všech národů Evropské unie.

Slouží jako stimul pro další integraci a ukazuje, že společné postupy členských států mohou přinést rozsáhlé přínosy pro všechny země eurozóny.²³

1.3. Rizika a náklady spojené s p ř ijetím eura

Ztráta autonomie monetární a kurzové politiky

Největší obavou ohledně vstupu do eurozóny bývá obava ze ztráty nezávislosti měnové a kurzové politiky. Členské země EU, které vstoupily do eurozóny, se zafixováním svých měn dobrovolně zbavily měnového kurzu fungujícího jako přirozený regulátor ekonomiky. Pokud se ekonomiky „přehřívá“, dojde k apreciaci domácí měny, což zdraží vývozy a způsobí jejich pokles. Naopak, když ekonomika stagnuje, dojde díky depreciaci kurzu domácí měny ke zvýhodnění domácích exportů a to přispěje k oživení domácí ekonomiky. Měnový kurz tak alespoň teoreticky funguje jako vyrovnávací nástroj, který směřuje ekonomiku k tempu růstu odpovídajícímu růstu přirozeného (potenciálního) produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti, při níž nejsou vyvíjeny tlaky na apreciaci ani na depreciaci.

Ztráta samostatné měnové politiky bude pro hospodářskou politiku České republiky znamenat ztrátu významných nástrojů, které mohou napomoci zmírnit negativní dopady plynoucí z rozdílného domácího a zahraničního ekonomického vývoje a mohou tak usnadnit ekonomickou konvergenci. V době před vstupem do eurozóny bude nutné zaměřit se na

22 http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/benefits/benefits_1_en.htm

rychlou ekonomickou konvergenci a vyšší reakční schopnost ekonomiky, která by snižovala riziko zpomalování hospodářského růstu vyvolané působením asymetrických šoků a jejich dopadů. I přesto, že se česká ekonomika od počátku transformace přiblížila zemím Evropské unie, určitá nesladěnost ekonomických cyklů a strukturální odlišnosti budou přetrvávat i po vstupu do eurozóny. Pro zajištění dostatečné reakční schopnosti české ekonomiky jsou rozhodující především stabilizující fiskální politika, pružnost na trhu práce i produktů a dobře fungující finanční trhy.

Co se týče ztráty autonomní monetární politiky, objevují se také názory o omezené možnosti volně plovoucího kurzu jako prostředku umožňujícího provádění samostatné měnové politiky i jako absorbéra vnějších asymetrických šoků. Oldřich Dědek o tom píše, že :

„Historická zkušenost také ukazuje, že v globalizovaném prostředí má plovoucí kurz jen omezenou schopnost absorbovat vnější šoky a není vždy spolehlivým základem pro autonomní měnovou politiku.“ ²⁴Autor se dále domnívá, že příčinou toho jsou kapitálové toky, které s postupující liberalizací získávají dominantní vliv na vývoj měnového kurzu. Průvodním jevem může být neúměrná apreciace měnového kurzu, která bez opory v žádoucím růstu národohospodářské produktivity vede k prohlubování deficitů běžného účtu. Na pohyb měnového kurzu malé otevřené ekonomiky mají také vliv vzájemné fluktuace světových měn a jejich prostřednictvím tudíž události, které se stavem domácích fundamentálních veličin nemají nic společného. Obavy z dopadů na kurz domácí měny tak značně snižují autonomní provádění měnové politiky.

Riziko inflace

O nebezpečí vyšší inflace po vstupu do eurozóny se ve svém příspěvku zmiňuje Petr Mach : „Nepříznivé dopady zavedení společné měny by měly být varováním pro všechny, kdo horují pro brzké rozšíření eurozóny. Česká republika je rostoucí ekonomika zažívající příliv kapitálu. Tento příliv investic vede každoročně ke zhodnocování koruny o deset procent.

Pokud by Česká republika začala používat místo koruny euro, byl by to nejen konec zhodnocování koruny, ale také návrat každoroční desetiprocentní inflace, která byla výsledkem přílivu kapitálu v rámci systému fixního kurzu do roku 1997.“ ²⁵Autor se dále domnívá, že druhou stranou mince zvýšené české inflace by byla prohlubující se německá

23 http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/benefits/benefits_6_en.htm

24 DĚDEK, O. : Česká ekonomika e euro, Politická ekonomie 3/2002, str. 367

25 MACH, P. : Euro přináší Evropě hospodářské problémy, 9. 9. 2004,

deflace. Po přistoupení České republiky a dalších rostoucích ekonomik střední a východní Evropy do eurozóny by dříve či později donutilo Evropskou centrální banku zvýšit inflační cíl, a to by mohlo mít vliv na míru což inflace v České republice a zvýšit ji i nad deset procent.

Po zavedení eura v České republice by došlo nejen růstu cen, ale také k tomu, že by inflace byla nastavována a řízena ze sídla Evropské centrální banky ve Frankfurtu, na jejíž politiku by Česká republika měla zanedbatelný vliv.

Můžeme se však také setkat s domněnkami, že obavy z inflace nejsou opodstatněné.

Analýzy Eurostatu a Evropské komise totiž hovoří o tom, že po přijetí eura došlo v eurozóně sice ke zvýšení cen v některých sektorech, např. v restauracích, celkový cenový efekt byl však limitován. U všech položek harmonizovaného cenového indexu spotřebitelských cen došlo většinou k poklesu o 0,12 až 0,29 %.²⁶

Omezení autonomie fiskální politiky

Jak je již uvedeno v předchozí kapitole o přínosech spojených s přijetím eura, je politika vyrovnaných rozpočtů sama o sobě žádoucí zásadou. V mimořádné situaci však dodržování Maastrichtských kriterií (pro přistupující země do eurozóny) či Paktu stability a růstu (pro členské země eurozóny) omezí manévrovací prostor pro jedinou oblast samostatné hospodářské politiky, která těmto zemím zbude.

ERM II – nebezpečí spekulativních útoků

S přijetím eura jako národní měny je spojeno minimálně dvouleté členství v kurzovém mechanismu ERM II. V širších souvislostech je tudíž pobyt v ERM II dopadem zavedení eura.

Zapojení do ERM II znamená přechod na režim pevného měnového kurzu, v rámci kterého se může tržní kurz domácí měny odchýlit maximálně o 15 % od centrální parity vyjádřené vztahem k euro. Obecně platí, že měny zemí s fixním měnovým kurzem jsou vystaveny větším spekulativním útokům, než měny států s volně plovoucím měnovým kurzem. Toto riziko spekulativního útoku je ještě zesíleno v případě, že se kurz přibližuje k hranicím oscilačního pásma. Centrální banka pak musí intervenovat tak, aby udržela kurz v povoleném oscilačním pásmu.

26 http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/faqs/faqs_16_en.htm

Nebezpečí spekulativních útoků však není spojeno s zavedením eura, zde naopak klesá na minimum, ale pouze s dvouletým setrváním země v kurzovém mechanismu ERM II.

2. P ř edpoklady p ř istoupení k eurozón ě

Proces zavádění eura v České republice vychází ze „Strategie přistoupení České republiky k eurozóně“²⁷ z října roku 2003. Daný materiál představuje společný postup Ministerstva financí a České národní banky k základním otázkám spojeným se vstupem ČR do Hospodářské a měnové unie. Zabývá se integrací do evropských měnových struktur a očekávanými pozitivními a negativními efekty, které jsou spojené se zavedením eura.

Doporučuje přistoupení k eurozóně teprve tehdy, až budou splněny určité podmínky a česká ekonomika bude na euro dostatečně připravena. Připravenost se hodnotí pomocí dvou sad kriterií, a sice pomocí nominální a reálné konvergence.

2.1. Ekonomické p ř edpoklady p ř istoupení k eurozón ě

Podmínkou pro vstup členské země Evropské unie do eurozóny je vedle slučitelnosti právních předpisů této země s čl. 108 a 109 Smlouvy o ES a Statutem ESCB také dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, která patří k ekonomickým předpokladům přistoupení k eurozóně. Rozlišujeme nominální a reálnou konvergenci.

2.1.1. Pojetí konvergence a její měření

Termín „konvergence“ je odvozen z latiny a obecně značí sbližování, sbíhavost, resp.

vývoj vedoucí ke sblížení. V jazyce ekonomů má specifický význam, znamená zmenšující se rozdíly v životní úrovni a zprostředkovaně i v ekonomické úrovni a hospodářské výkonnosti jednotlivých států, zemí, případně regionů.

Konvergence jako termín srovnávací analýzy, má zásadní význam pro bezprostřední srovnání vývoje dvou nebo několika konkrétních národních ekonomik v určitých časových bodech či intervalech. V současné době, zejména v transformujících se ekonomikách, které nemají rozvinuté všechny oblasti trhu a s nimi spojené instituce, je sledování konvergence založeno na vícedimenzionálním pohledu. V tomto kontextu pak rozlišujeme nominální,

27 Strategie přistoupení České republiky k eurozóně,

http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/zpravy_o_inflaci/boxy_a_prilohy/mp_zpinflace_prilohy_c_

03_rijen_p.html

reálnou, výrobní, technologickou, cenovou či kurzovou konvergenci. Tento multikriteriální přístup poskytuje plastičtější obraz rozdílů v ekonomické výkonnosti, neboť porovnání hodnot reálného hrubého domácího produktu připadajícího na obyvatele ztratilo u srovnání transformujích se ekonomik vypovídací schopnost. Nadále se však používá u rozvinutých tržních ekonomik.

Vícedimenzionální pohled na konvergenci vychází z kvantitativních charakteristik faktorů, např. míra inflace, index srovnatelných cenových hladin, demografická struktura populace, míra nezaměstnanosti, úroveň úrokových měr, vývoj nominálního a reálného měnové kurzu a další měnová a fiskální kriteria. Tyto faktory formulují vhodné prostředí pro naplňování hlavních cílů hospodářské politiky, mezi něž patří trvalý a přiměřený hospodářský růst, vysoká míra zaměstnanosti, stabilní cenová hladina a vnější ekonomická rovnováha.

Tyto cíle tvoří tzv. magický čtyřúhelník. V současné době se můžeme setkat ještě se dvěma cíli, a sice se spravedlivým rozdělováním a s ochranou životního prostředí²⁸. Vazby mezi těmito cíli jsou takové, že zlepšení v jedné oblasti se může uskutečnit jen za cenu zhoršení v jiné oblasti. Proto optimální naplnění všech cílů je nutno chápat jako určitý kompromis mezi vyšším naplněním některých z cílů a nižším naplněním cílů zbývajících²⁹.

2.1.2. Nominální konvergence

Nominální konvergence je jednou ze stránek konvergence. Spolu s reálnou konvergencí je procesem, který je podmínkou dosažení vyšší hospodářské úrovně země. Lze ji definovat jako „proces sbližování nominálních veličin transformujících se ekonomik s nominálními charakteristikami rozvinutých tržních ekonomik.“³⁰

Nominální konvergence je v běžných analýzách jednotlivých autorůčasto chápána jen jako jiné označení pro plnění maastrichtských konvergenčních kriterií, která jsou podmínkou pro přijetí do eurozóny. „Toto pojetí však nepovažujeme za adekvátní a výstižné, neboť maastrichtská konvergenční kriteria jsou založena jen na přírůstkových veličinách“, tvrdí

28 ŽÁK, M. a kol. : Základy hospodářské politiky, 1.vyd., Praha, VŠE, 1993, str. 52

29 NACHTIGAL, V., TOMŠÍK, V. : Konvergence zemí střední a východní Evropy k Evropské unii, Praha, Linde, 2002, str. 9-15

30 TAUŠER, J. : Devizový kurz jako nástroj nominální konvergence, Acta Oeconomica Pragensia, 2/2003, str.

131

Vintrová Růžena ve své studii³¹. Autorka se dále zmiňuje, že maastrichtská konvergenční kriteria berou v úvahu vývoj cen, charakterizovaný mírou inflace, nikoliv však výchozí cenovou úroveň. Pokud výchozí relativní cenová úroveň u srovnávaných zemí je výrazně odlišná a cenové přírůstky jsou shodné, k vyrovnání cenových úrovní by teoreticky nikdy nemohlo dojít. Proto nominální konvergenci pojímáme šíře jako proces přibližování nominálních veličin (cenových hladin, inflačních měr a úrokových sazeb) transformujících se ekonomik s nominálními charakteristikami rozvinutých tržních ekonomik.

Ukazatelem nominální konvergence je stav cenové úrovně v zemi konvergující vzhledem k zemi či zemím, k nimž daná země konverguje. Hlavní složkou nominální konvergence je cenová konvergence, jež je charakterizována cenovou úrovní.

Vhodným parametrem užívaným k měření nominální konvergence mezi zeměmi je koeficient (index) komparativní cenové úrovně (Comparative Price Level, CPL).

Srovnatelnou cenovou úroveň pro vybranou komoditu X můžeme formálně vyjádřit jako podíl její domácí ceny ku součinu její zahraniční ceny a nominálního měnového kurzu.

Px = Pxd / ( Pxf * E d/f) P_x…cenováúroveň komodity X

Pxd…domácí cena komodity X P_xf…zahraniční cena komodity X

E _d/f …hodnota nominálního měnového kurzu

Komparativní cenovou úroveň (CPL) pak definujeme jako poměr domácího spotřebního koše a zahraničního spotřebního koše v korunách.

CPL = P_d / ( P_f * E_d/f ) = E_ppp / E_d/f P_d...domácí cenová hladina

Pf…zahraniční cenová hladina E_d/f…nominální měnový kurz Eppp... parita kupní síly

31 VINTROVÁ, R. : Historické předpoklady a reálné perspektivy konvergence české ekonomiky k Evropské unii, Praha, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Studie 7/2006, str. 56

Hodnota CPL udává, na kolika procentech zahraniční cenové úrovně se nachází domácí cenová hladina. Můžeme ji také interpretovat jako poměr kurzu propočteného paritou kupní síly E_ppp a nominálního měnového kurzu E_d/f. Následující graf zachycuje komparativní cenovou úroveň zemí východní vlny rozšíření EU. Data jsou vztažena k relaci EU25. Z grafu vyplývá, že nejvyšší komparativní cenovou úroveň má Kypr a následuje Malta a Slovinsko.

Česká republika byla v roce 2005 na 57,8% hodnoty EU25.

Graf č. 1 : Komparativní cenová úroveň (EU25)

Komparativní cenová úroveň (EU25)

0 20 40 60 80 100 120

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Rok

CPL

EU25

Česká republika Maďarsko Polsko Slovinsko Slovensko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Malta

Zdroj : Eurostat, ( http://epp.eurostat.ec.europa.eu), vlastní úprava

Významnou interpretaci skýtá také převrácená hodnota CPL, kterou nazýváme koeficient ERDI (Exchange Rate Deviation Index). Koeficient ERDI měří relativní odchylku nominálního měnového kurzu od kurzu propočteného podle absolutní verze teorie parity kupní síly³².

32 PLCHOVÁ, B., ŽAMBERSKÝ, P., HAMARNEHOVÁ, I., TAUŠER, J. : Zahraniční ekonomické vztahy České republiky, 1. vyd., Praha, Oeconomica, 2003, str. 94

ERDI = E_d/f / E_ppp

2.1.3. Maastrichtská konvergenční kriteria ( kriteria nominální konvergence) Maastrichtská konvergenční kriteria vychází z principů přijatých na summitu v Madridu v roce 1989. Jejich splnění je základní podmínkou pro vstup dané země do oblasti jednotné měny euro. Jsou definována Smlouvou o založení ES a specifikována v Protokolu o konvergenčních kriteriích a Protokolu o postupu při nadměrném schodku, které jsou připojeny ke Smlouvě. Definují čtyři kritera (tři měnová a jedno fiskální, rozdělené do dvou částí), která musí zúčastněné země splnit, aby mohly vstoupit do měnové unie.

Měnová kriteria Cenová stabilita

Kriterium cenové stability znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou po dobu 12 měsíců před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míry inflace nanejvýše tří členských států Evropské unie, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Inflace se vypočítává jako přírůstek posledního dostupného 12měsíčního průměru harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) oproti předchozímu 12měsíčnímu průměru. HIPC bere ohled na národní odchylky v definici cenového koše.

Referenční hodnotu inflace lze spočítat jako nevážený aritmetický průměr míry inflace ve třech zemích, jež dosáhly nejnižší míry inflace.

Aplikaci kriteria cenové stability ponechává Smlouva i Protokol v některých otázkách prostor³³ institucím, které hodnotí jeho plnění. Dříve považovala Evropská komise a Evropská centrální banka za „nejlepší výsledky“ nejnižší inflaci. V současné době počítá Evropská komise k „nejlepším výsledkům“ nejnižší kladnou inflaci, ale Evropská centrální banka nejnižší inflaci v případě, že se nejedná o specifické faktory. Česká republika a některé země stojící mimo ERM II nedávno navrhla lepší interpretaci výše uvedeného sousloví : „nejlepší“

= nejblíže definici cenové stability ECB („pod, ale blízko 2%“). Přes veškeré úsilí však nebyla úspěšná³⁴.

33 Např. podle konvergenční zprávy z roku 2004, se interpretace Evropské komise a Evropské centrální banky liší v sousloví „které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků“. Obě instituce považovaly za země s nejnižší inflací (po vyloučení Litvy) Finsko, Dánsko a Švédsko, avšak ve zdůvodnění vyloučení Litvy se liší.

34 SINGER, M. : Česká republika a euro,seminář pro novináře, 25. listopadu 2005, http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/konference_projevy/vystoupeni_projevy/index.html

Stabilita dlouhodobých úrokových sazeb

Kriterium dlouhodobých úrokových sazeb znamená, že po dobu 12 měsíců před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nanejvýše tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Dlouhodobé úrokové sazby se měří podle úrokových sazeb dlouhodobých státních dluhopisů, nebo srovnatelných cenných papírů, přičemž přihlížíme k rozdílným definicím v jednotlivých členských zemích.

Kurzové kriterium

Kriterium stability kurzu měny spočívá v minimálně dvouleté účasti (před šetřením) členského státu v mechanismu ERM II a dodržování normálního fluktuačního rozpětí, která jsou stanovena mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, a to bez značného napětí. Posuzovaná země nesmí během těchto dvou let devalvovat centrální paritu z vlastní iniciativy. Formální vyhodnocení plnění tohoto kriteria je možné provádět až po vyhlášení centrální parity pro kurz koruny a vstupu země do kurzového mechanismu ERM II.

Fiskální kriteria Rozpočtový deficit

Kriterium veřejného deficitu předepisuje, že plánovaný nebo skutečný schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % hrubého domácímu produktu v tržních cenách.

Výjimkou je případ, kdy poměr podstatně klesal, nebo se neustále snižoval a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě, nebo překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné. Veřejný deficit znamená deficit, vztahující se k ústřední vládě včetně regionálních a místních úřadů a fondů sociálního zabezpečení, s výjimkou komerčních operací, definovaných v Evropském systému makroekonomických účtů.

Při vyhodnocení plnění tohoto kriteria by mělo být také přihlédnuto i k dalším relevantním ukazatelům, včetně střednědobé hospodářské a rozpočtové situace v členském státu a také k tomu, zda schodek veřejných financí převyšuje veřejné investiční výdaje.

Veřejný dluh

Kriterium hrubého veřejného dluhu stanovuje, aby poměr veřejného vládního dluhu v tržních cenách k hrubému domácímu produktu nepřekročí 60 %. Jsou povoleny výjimky, a to v případě, kdy se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Veřejný dluh znamená hrubý úhrn dluhů v nominálních hodnotách na konci roku, konsolidovaných uvnitř a mezi jednotlivými odvětvími státního sektoru.³⁵

35Strategie přistoupení České republiky k eurozóně ,

Musím podotknout, že výše uvedená maastrichtská konvergenční kriteria byla vypracována na počátku devadesátých let pro účely zavedení nové měny euro ve vyspělých západoevropských ekonomikách. V současné době je jim často bývá vytýkána zastaralost a dobová podmíněnost, a je tudíž diskutabilní, zda by je měly v nezměněné podobě splnit i nové členské země Evropské unie, které pomýšlejí na vstup do eurozóny. Za jeden s problémů považuji inflační kriterium. V porovnání s EU 15 je u EU 25 odlišná náročnost, protože více zemí má vyšší rozptyl inflace, a tudíž je referenční hodnota v rozšířené unii přísnější. Další mou námitkou jsou fiskální kriteria. Všechny země je v krátkém časovém intervalu nemohly splnit, a proto došlo k výjimkám („dostatečně snižuje“ či „blíží se uspokojivým tempem“).

Je často diskutovanou otázkou, zda by maastrichtská konvergenční kriteria měla být změněna. Na jednu stranu by měly být zváženy jejich nedostatky, na druhou stranu je nutné respektovat rovnost zacházení se všemi zeměmi a zabránit „volnější“ interpretaci kriterií.

Například Oldřich Dědek tvrdí : „Tato kriteria odvozují svůj název od multilaterální maastrichtské smlouvy a navazujících protokolů, kam byla zapsána. V tomto ohledu, mezní užitek z domněle vylepšené dikce konvergenčních kriterií se zdá být nesouměřený a nicotný s riziky, k nimž by vedlo znovuotevření obtížně vyjednané dohody.“³⁶ Pokud tedy země usiluje o převzetí eura, musí zakomponovat hospodářské strategie do maastrichtských cílů.

Maastrichtským konstantám bývá vytýkána vzájemná nekonzistence či předeterminovanost. Poukazuje se na tzv. Tinbergenovo počítací pravidlo, dle kterého k dosažení určitého počtu cílů hospodářské politiky je zapotřebí alespoň stejného počtu nástrojů hospodářské politiky. Měnová politika ucházející země usiluje o splnění třech cílů – zadané inflace, přepsané hladiny dlouhodobých úrokových sazeb a zafixované hodnotě měnového kurzu – má však k dispozici pouze jeden spolehlivější nástroj, a sice měnově- politickou úrokovou sazbu. Nelze však říci, že úspěšné splnění maastrichtských kriterií je jen dílo šťastné náhody, protože uvedené cíle jsou více závislé na měnově politické sazbě, než nezávislé. Také je nutno poznamenat, že jsou konstruovány jako jedním směrem otevřené intervaly, a ne jako bodové veličiny. Problém spočívá spíše v tom, že hladina úrokových sazeb, nutná k souběžnému plnění maastrichtských cílů, by mohla vytvářet natolik restriktivní

http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/zpravy_o_inflaci/boxy_a_prilohy/mp_zpinflace_prilohy_c_

03_rijen_p.html

http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/index.html#top

36 DĚDEK, O. : Rizika a výzvy měnové strategie k převzetí eura, Politická ekonomie 1/2006, str. 3-4

měnové prostředí, že by podvazovala rychlejší hospodářský růst, který sice není kvalifikačním předpokladem přijetí eura, na druhé straně je však jednou z priorit hospodářské politiky.

Plnění těchto kriterií by mělo být dlouhodobě udržitelné, což také můžeme vyčíst z oficiálních strategických dokumentůČeské republiky: „Nezbytnou podmínkou pro zavedení jednotné měny členským státem EU s dočasnou výjimkou pro zavedení eura je plnění konvergenčních kriterií udržitelným, nikoli pouze jednorázovým způsobem.“³⁷

Plnění maastrichtských konvergenčních kriterií můžeme najít v dokumentech, vydávaných institucemi Evropské unie, jedná se o Konvergenční zprávu Evropské komise a v Konvergenční zprávu ECB. V následující tabulce je uveden přehled plnění maastrichtských kriterií podle Konvergenční zprávy EK z roku 2006.

37Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kriterií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou

(společný dokument Ministerstva Financí ČR a České národní banky schválený vládou České republiky na jejím zasedání dne 25. října 2006)

http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/index.html

Tabulka č. 3 : Plnění maastrichtských konvergenčních kriterií Země Cenová

stabilita

Stabilita dlouhodobých úrokových sazeb

Kurzové kriterium

Udržitelnost veřejných financí

ČR Ano Ano Ne Ne^○

Estonsko Ne Ano Ano^∗ Ano

Kypr Ano Ano Ne⁺ Ano

Lotyšsko Ne Ano Ne⁺ Ano

Litva Ne Ano Ano^∗ Ano

Maďarsko Ne Ne Ne Ne^○

Malta Ne Ano Ne⁺ Ne^○

Polsko Ano Ano Ne Ne^○

Slovinsko Ano Ano Ano^∗ Ano

Slovensko Ne Ano Ne^● Ne^○

Švédsko Ano Ano Ne Ano

Zdroj : Konvergenční zpráva EK pro Litvu a Slovinsko z roku 2006,

(http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/convergence/report2006_lithuania_en.htm) Konvergenční zpráva EK z prosince 2006,

(http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/convergence/report2006_en.htm), vlastní úprava

○ proti zemi byla dne 5. července 2004 zahájena procedura nadměrného schodku rozhodnutím Rady (v případě Kypru byla dne 11. července 2006 zrušena)

∗ země vstoupila dne 28. června 2004 do kurzového režimu ERM II

+ země vstoupila dne 2. května 2005 do kurzového režimu ERM II

● země vstoupila dne 28. listopadu 2005 do kurzového režimu ERM II