VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA EKONOMICKÁ FAKULTA
KATEDRA EKONOMIE
Bankovní sektor České a Slovenské republiky a jeho úvěrová aktivita se zaměřením na spotřebitelské úvěry na bydlení
Banking Sector in the Czech and Slovak Republic and its Activities with the Focus on Mortgages
Student: Sabina Hanišová
Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Zuzana Kučerová, PhD.
Ostrava 2021
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Zuzaně Kučerové, PhD, za vedení má bakalářské práce, cenné rady a odborný dohled.
Prohlašuji, že jsem celou bakalářskou práci, včetně všech příloh, vypracovala samostatně.
V Ostravě dne 7. 5. 2021
Sabina Hanišová
Obsah
1 Úvod ... 5
2 Bankovní systém, bankovní sektor a jejich teoretické vymezení ... 6
2.1 Historie bankovnictví ... 6
2.2 Historie československého bankovnictví ... 6
2.3 Bankovní sektor ... 7
2.4 Bankovní systém ... 8
2.4.1 Jednostupňový bankovní systém ... 8
2.4.2 Dvoustupňový bankovní systém ... 8
2.5 Charakteristika bank ... 9
2.5.1 Základní druhy bank ... 9
Spořitelny ... 9
Hypoteční banky ... 10
Investiční banky ... 10
Stavební spořitelny ... 10
Univerzální komerční banky ... 10
2.6 Centrální banka a její funkce ... 10
2.6.1 Makroekonomická funkce centrální banky ... 11
2.6.2 Mikroekonomická funkce centrální banky ... 12
2.7 Bankovní produkty ... 13
1. Úvěrové bankovní produkty ... 13
2. Investiční bankovní produkty ... 14
3. Ostatní druhy bankovních produktů a služeb ... 14
2.8 Spotřebitelský úvěr na bydlení ... 14
2.9 Zákon o platebním styku ... 15
2.10 Pojmy související s poskytováním spotřebitelského úvěru na bydleni ... 16
2.10.1 Náklady na poskytnutí spotřebitelského úvěru ... 16
2.10.2 Úroková sazba ... 16
2.10.3 Roční procentní sazba nákladů (RPSN) ... 16
2.11 Ukazatele LTV, DSTI, DTI ... 17
2.11.1 Ukazatel LTV (Loan to Value) ... 17
2.11.2 Ukazatel DSTI (Debt Service to Income) ... 17
2.11.3 Ukazatel DTI (Debt to Income) ... 17
2.12 Dílčí shrnutí ... 18
3 Specifikace bankovních sektorů České a Slovenské republiky a jejich pozice v rámci Evropské unie ... 19
3.1 Struktura bankovního sektoru České republiky ... 19
3.1.1 Česká národní banka ... 20
3.2 Struktura bankovního sektoru Slovenské republiky ... 21
3.2.1 Národní banka Slovenska ... 21
3.3 Národní banka Slovenska a Česká národní banka v Eurosystému ... 22
3.3.1 Bankovní unie ... 23
3.4 Bankovní sektory České a Slovenské republiky ... 23
3.5 Pozice bankovních sektorů České a Slovenské republiky v rámci EU ... 26
3.6 Podíl úvěrů na bydlení a spotřebitelských úvěrů na celkových poskytnutých úvěrech ... 27
3.7 Dílčí shrnutí ... 29
4 Zhodnocení poskytování spotřebitelských úvěrů na bydlení v České a Slovenské republice ... 30
4.1 Měnově-politické úrokové sazby ... 30
4.2 Vývoj úrokových sazeb spotřebitelského úvěru na bydlení v České a Slovenské republice v roce 2020 ... 33
4.3 House Price Index pro Českou a Slovenskou republiku ... 35
4.4 Ukazatele LTV, DSTI, DTI ... 36
4.5 Praktický příklad 1 – úvěr na bydlení ... 37
4.6 Praktický příklad 2 – úvěr na bydlení ... 39
4.7 Dílčí shrnutí ... 41
5 Závěr ... 42
Seznam použité literatury ... 44
Seznam zkratek ... 51 Seznam tabulek
Seznam grafů
Prohlášení o využití výsledků bakalářské práce Seznam příloh
Přílohy
1 Úvod
Spotřebitelské úvěry na bydlení jsou velkou součástí bankovního sektoru a jedním z hlavních důvodů zadlužení domácností v České i Slovenské republice. Tvoří podstatnou část aktiv bankovního sektoru obou zemí. Protože je oblast problematiky úvěrů velmi široká, je tato práce zaměřena pouze na spotřebitelské úvěry na bydlení v České a Slovenské republice.
Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou vymezeny pojmy k pochopení dané problematiky jako je např. historie bankovnictví, bankovní sektor, bankovní systém, rozdělení bank atd. Praktická část se zabývá komparací určitých vybraných kritérií v čase a rozdíly mezi Českou a Slovenskou republikou.
Cílem této bakalářské práce je ukázat rozdíl mezi fungováním bankovních sektorů dvou zemí, z nichž jedna je členem Eurozóny a má tedy společnou měnovou politiku a jedna má svou vlastní národní měnu a není členem Eurozóny, se zaměřením na spotřebitelské úvěry na bydlení a jejich úrokové sazby.
Práce je rozdělena do několika kapitol, které na sebe navzájem navazují.
Teoretické část je obsažena ve druhé a částečně ve třetí kapitole. Praktická část je pak obsažena částečně ve třetí a ve čtvrté kapitole.
Druhé kapitola je zaměřena na bankovní systémy obou srovnávaných zemí.
Obsahem třetí kapitoly je specifikace bankovních sektorů České a Slovenské republiky.
Praktickou částí se zabývá částečně třetí a čtvrtá kapitola, která je zaměřena na srovnání České a Slovenské republiky mezi sebou a v časovém období od roku 2009 do roku 2020 z důvodu dostupnosti dat, jelikož Slovenská republika přijala euro jako svou národní měnu 1. ledna 2009.
Při zpracování této bakalářské práce budou použity metody deskripce, analýzy a komparace. Metoda deskripce bude použita převážně při popisu bankovních systémů a sektorů České a Slovenské republiky. Metody komparace a analýzy budou použity ve třetí a čtvrté kapitole v souvislosti se srovnáním velikostí bankovních sektorů, úrokových sazeb a jiných veličin České a Slovenské republiky.
2 Bankovní systém, bankovní sektor a jejich teoretické vymezení
V této kapitole práce bude obecně krátce popsána historie bankovnictví a také československá historie bankovnictví, kdy Česká republika a Slovensko byly ještě jednou republikou. Dále v této kapitole budou vymezeny pojmy týkající se bankovnictví, jako je například bankovní sektor a bankovní systém a jeho druhy, či co je to banka a jaké druhy bank existují. Bude zde také charakterizována centrální banka a funkce centrální banky.
Dále budou v této kapitole uvedeny vybrané bankovní produkty a v neposlední řadě bude zde uveden spotřebitelský úvěr na bydlení, jakožto bankovní produkt, kterým se tato práce bude v poslední kapitole zabývat. Nakonec zde budou uvedeny ukazatele, které mají vliv právě na poskytování spotřebitelského úvěru na bydlení.
2.1 Historie bankovnictví
První banky vznikly již pět set tisíc let zpět ve starověké Mezopotámii, o čemž svědčí i dochované destičky, na nichž byly zaznamenávány vklady a úvěry.
Ke skutečnému zlatému věku bankovnictví však došlo až v renesanční Itálii, kde díky velkým italským námořním úspěchům zažívala Itálie ve 13. a 14. století neuvěřitelný rozmach obchodu (Lipovská, 2017).
Pojem banka jako takový je odvozen z italského banca, tedy lavice, na které první předchůdci bankéřů, takzvaní bancherius neboli směnárníci, prováděli ve 13. století své první obchody. Nejznámější a zároveň také nejstarší bankou byla Banco de Medici, která byla založena rodem florentských Medicejů v roce 1397 (Lipovská, 2017).
Již v 18. století vznikly první spořitelny, jejichž cílem bylo naučit ty nejchudší lidi šetřit a hospodařit s penězi. V roce 1778 založila habsburská společnost bohatých patriotů spořitelnu, která přidávala lidem k jejich vkladům ještě úrok, jako motivační prémii.
První bankou na území České republiky byla v roce 1824 Česká spořitelna (Lipovská, 2017).
2.2 Historie československého bankovnictví
Československo převzalo po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 soustavu obchodních bank z Rakousko-Uherska. Banky zahraničních vlastníků byly odkoupeny českými firmami, osobami nebo institucemi, jednalo se o tzv. repatriaci. Po první světové válce se tehdejší vláda Československa snažila o vytvoření nové československé měny a o její stabilizaci (Revenda, Mandel a kol., 2015).
Národní banka Československá, která zahájila svou činnost v roce 1926, byla první centrální emisní bankou státu. Do této doby její činnost vykonával specializovaný úřad ministerstva financí, který v rámci evropských poměrů upevnil postavení československé měny. Hlavní zásluhou na tom měl tehdejší první československý ministr financí Alois Rašín a jeho nástupce Karel Engliš, který v roce 1929 dovedl korunu ke statutu zlaté měny (Revenda, Mandel a kol., 2015).
V období německé okupace byla Národní banka Československá přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu a byla přímo podřízená Říšské bance.
Na Slovensku byla založena Slovenská národní banka. Celé bankovnictví bylo podřízeno německému vlivu a banky musely ukládat část svého kapitálu do vládních cenných papírů (Revenda, Mandel a kol., 2015).
Po osvobození Československa bylo nutné zbavit se vazeb na německou říši.
Centrální bankou se v roce 1950 stala Státní banka československá, která zastávala také činnost komerčních bank a byla podřízena plnění státního plánu. Tato banka se bohužel dostala do povědomí ve spojení s peněžní reformou, která nastala v červnu 1953 (Česká národní banka, 2020).
Sametovou revolucí v roce 1989 byla započata proměna centrálně řízeného hospodářství v tržní ekonomiku. Státní banka československá získala nezávislost a jejím cílem se stalo udržení stability domácích cen a měnového kurzu, avšak dosažení těchto cílů se postupující liberalizací kapitálových toků a finančních trhů stalo neudržitelné a koncem května 1997 pak opustila režim fixního kurzu (Česká národní banka, 2020).
V roce 1993 došlo k rozdělení Československa na dva samostatné státy a tím i k oddělení měn nových států a jejich bankovních soustav. Státní banka československá se rozdělila na Českou národní banku a Národní banku Slovenska (Kantnerová, 2016).
2.3 Bankovní sektor
Hlavní a základní jednotkou bankovního sektoru je banka. Bankovní sektor je vymezen působením a vazbami mezi bankou a jinými subjekty ekonomiky, jako jsou například centrální banka, domácnosti, podniky nebo jiné banky (Šimíková, 2014).
Banky jsou spjaty s chodem ekonomiky těsněji než jakékoliv jiné odvětví. Silné a zdravé banky zajišťují rychlý a bezchybný tok peněz a poskytují prostředky potřebné na financování investic (cbaonline.cz, 2020).
Podrobněji se bude tato práce zabývat bankovními sektory České a Slovenské republiky v následující kapitole.
2.4 Bankovní systém
Bankovní systém je způsob uspořádání bankovního sektoru, ve kterém je jasně definováno postavení banky a ostatních členů bankovního sektoru (Šimíková, 2014).
Bankovní systém tvoří centrální banka a síť obchodních bank a jejich vzájemné vztahy. Tento sytém tvoří také jejich vztahy k okolí jako např. k podnikovému sektoru, domácnostem, státu a zahraničí. Funkce a způsob fungování bankovního systémů jsou charakterizovány existujícím ekonomickým prostředím nebo i tradicí dané země (Revenda, Mandel a kol., 2015).
Moderní bankovní systémy, zejména ve vyspělých zemích, bývají založeny na dvoustupňovém systému, který spočívá na institucionálním oddělení makroekonomické funkce, kterou zabezpečuje centrální banka a mikroekonomické funkce, která je doménou sítě komerčních bank (Revenda, Mandel a kol., 2015).
V současných bankovních systémech převládá tzv. model univerzálního bankovnictví, který je založen na tom, že banky poskytují celou škálu bankovních produktů, jak klasických, tak i investičních (Revenda, Mandel a kol., 2015).
2.4.1 Jednostupňový bankovní systém
Jednostupňový bankovní systém historicky předcházel systému dvoustupňovému a v jeho rámci neexistovala centrální banka. Všechny bankovní činnosti byly prováděny komerčními bankami, respektive jednou pověřenou bankou. V centrálně plánovaných ekonomikách byly všechny funkce spojeny do jedné banky, v Československé republice jí byla Národní banka Československá (Černohorský, Teplý, 2011).
2.4.2 Dvoustupňový bankovní systém
Tento bankovní systém je založen na institucionálním oddělení makroekonomické a mikroekonomické funkce. Makroekonomickou funkci zabezpečuje centrální banka a funkci mikroekonomickou sítě komerčních bank. Hlavním cílem centrální banky je obvykle zabezpečování měnové stability. Centrální banka je pověřena emisí bankovek a regulací ostatních bank, které obchodují s penězi nebo podnikají. Komerční banky provádějí svou činnost na ziskovém principu (Černohorský, Teplý, 2011).
2.5 Charakteristika bank
Přesná definice banky je vymezena v zákoně č. 21/1992 o bankách, § 1, odst. 1, který zní: „Bankami se rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice založené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, a které k výkonu činností mají bankovní licenci“ (Zákon č. 21/1992 Sb.).
Banky jsou podnikatelské subjekty, které mají ve srovnání s ostatními podniky v oblasti ekonomiky řadu specifických rysů. Na činnosti bank se obvykle vztahují jiná pravidla týkající se podnikání a jejich cílem je podnikat se ziskem. Banky jsou specifické tím, že na jedné straně přijímají vklady od veřejnosti a na straně druhé poskytují úvěry různým subjektům. Základ bankovního zisku tvoří úroková marže, což je rozdíl mezi úroky z úvěrů, tedy výnosovými úroky a úroky z vkladů, tedy nákladovými úroky (Kantnerová, 2016).
Banky jsou podniky, které provozují peněžní operace na vlastní účet. Na rozdíl od jiných ekonomických subjektů, jak peněžních, tak nepeněžních, nakupuje banka peníze ve formě vkladů a zhodnocuje je formou úvěrů. Na jedné straně vstupuje do dlužnických vztahů, pracuje tedy se svěřenými penězi a na straně druhé vystupuje jako věřitel, který shromážděné finanční prostředky investuje. Proto jsou banky také označovány jako instituce finančního zprostředkování, alokují volné finanční prostředky subjektů s přebytkem zdrojů subjektům s dočasným nedostatkem zdrojů formou úvěrů nebo jiných finančních investic (Černohorský, 2020).
Dále lze banky považovat také za instituce komisionářské, jelikož obchodují převážně s cizími zdroji, které jim byly svěřeny, proto jsou klientské účty bank nazývány jako komitentské (Kantnerová, 2016).
2.5.1 Základní druhy bank
Existuje několik druhů bank. Mezi základní druhy dle Kantnerové (2016) patří:
Spořitelny
Spořitelny se zaměřují zejména na obyvatele, klienty jsou však i stát a podniky.
Vklady přijímají od fyzických osob a zřizují termínované vklady. Z vkladů poskytují půjčky a úvěry. Dále vedou podnikatelské účty, vydávají platební karty, zprostředkovávají nákupy cenných papírů a zřizují studentská konta.
Hypoteční banky
Hypoteční banky jsou instituce, které poskytují střednědobé a dlouhodobé úvěry neboli hypoteční úvěry, které jsou zajištěny nemovitým majetkem.
Investiční banky
Investiční banky nabízejí svým klientům poradenské, technické, administrativní a další služby související s investováním. Tyto banky se soustředí především na obchody na sekundárních trzích, na emisní obchody, správu aktiv a na zprostředkování fúzí a akvizic. Neposkytují však služby jako ostatní banky, jako je přijímaní vkladů a poskytování úvěrů.
Stavební spořitelny
Stavební spořitelny jsou speciálním druhem spořitelen a zaměřují se pouze na zprostředkování stavebního spoření, z něhož je možné čerpat úvěr ze stavebního spoření.
Univerzální komerční banky
Tyto komerční banky představují nejvýznamnější typ banky v rámci univerzálního bankovního systému a nabízí celé portfolio komerčního a investičního bankovnictví. V aktivech těchto bank převládají úvěry poskytované podnikové sféře, dále také dluhopisy firem, státu a dalších subjektů.
2.6 Centrální banka a její funkce
Centrální banka je ve většině zemí definována jako relativně nezávislá finanční instituce, přičemž jejím základním posláním je zabezpečování kvality národní měny a dlouhodobé stability kupní síly peněz. Mimo to však působí i v dalších oblastech řízení ekonomiky, například podporuje činnost vlády při stimulování ekonomického růstu a zaměstnanosti, dále při zabezpečování vyrovnanosti platební bilance a udržování stability peněžního a kapitálového trhu dané země (Rejnuš, 2014).
Centrální banka je všeobecně považována za vrcholnou instituci bankovního systému, avšak její míra nezávislosti bývá často diskutována. Míra nezávislosti centrální banky je v daném případě chápána jako nezávislost na vládě státu a jejím rozhodování (Rejnuš, 2014).
Pokud má být činnost centrální banky úspěšná, nemůže být podřízená rozhodnutím vlády, jelikož závislost na vládě by neumožňovala provádět důslednou
protiinflační měnovou politiku. Na druhou stranu její činnost by nemohla být úspěšná, kdyby s vládou příslušného státu nespolupracovala, tj. aby hospodářské záměry vlády nebyly centrální bankou respektovány a byly úplně odlišné (Rejnuš, 2014).
Hospodářská politika, která by postrádala účelnou koordinaci monetární a fiskální politiky by měla malou šanci na úspěch. Pouze monetární nebo fiskální přístup, například k zeslabování inflačních tlaků, by byl mnohem méně účinný, než přistup založený na kombinaci obou politik (Jurečka a kol., 2013).
V ekonomicky vyspělých státech mají centrální banky v zásadě stejnou náplň činnosti. Lze je rozdělit na dvě velmi široce pojaté funkce, jimiž jsou makroekonomická a mikroekonomická funkce. Tyto dvě funkce jsou vzájemně provázány a do každé z nich spadá několik vzájemných činností, které jsou vykonávány centrálními bankami v různých oblastech jejich působení. Obecně však platí při naplňování obou těchto funkcí, že je postavení centrálních bank ve vyspělých zemích nezastupitelné (Rejnuš, 2014).
2.6.1 Makroekonomická funkce centrální banky
Hlavním cílem centrální banky je péče o cenovou stabilitu. Dále může centrální banka pečovat o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému, pokud není dotčen hlavní cíl centrální banky, podporuje také obecnou hospodářskou politiku vlády, která vede k udržitelnému hospodářskému růstu (Černohorský, 2020).
Za tímto účelem provádí centrální banky tyto činnosti:
Měnová politika – centrální banka provádí tuto politiku prostřednictvím svých nástrojů, zpravidla pomocí operací na volném trhu, určováním úrokových sazeb v rámci automatických facilit a určováním povinných minimálních rezerv. Těchto nástrojů využívá centrální banka tak, aby dosáhla svého konečného cíle, kterým je cenová nebo měnová stabilita, popřípadě dalších cílů měnové politiky. Centrální banka využívá při nastavování svých nástrojů poznatky o fungování transmisního mechanismu, kdy dochází k tomu, že změna nastavení úrokových sazeb způsobí měnově politický impulz, ten se přenáší přes finanční trhy do výše krátkodobých úrokových sazeb na mezibankovním trhu a poté do výše úrokových sazeb pro bankovní klienty. Ty pak ovlivňují investice a spotřebu, tedy součásti agregátní poptávky, agregátní produkt, míru nezaměstnanosti a míru inflace (Černohorský, 2020).
Emitování hotovostních peněz – prakticky ve všech státech světa je to výsadou centrálních bank, které disponují tzv. emisním monopolem, který se vztahuje vždy
na bankovky a ve většině zemí i na mince. V rámci této funkce centrální banka stanovuje nominální hodnoty bankovek a mincí a jejich ochranné prvky, prověřuje platnost hotovostních peněz, emituje pamětní mince, spravuje zásobu hotovostních peněz. Dále také stanovuje pravidla pro výměnu poškozených hotovostních peněz, obstarává likvidaci znehodnocených peněz (Černohorský, 2020).
Devizová činnost – patří zde zejména správa devizových rezerv státu s cílem zabezpečovat dostatečnou devizovou likviditu země. Devizové rezervy se skládají zejména z cenných papírů denominovaných v cizích měnách, z depozit vedených na účtech zahraničních bank, popřípadě ze zlatých rezerv nebo jiných drahých kovů. Tyto rezervy slouží především jako pojistka pro pokrytí všech potřeb státu v nepříznivých situacích. Dále slouží pro provádění obchodů na devizových trzích za účelem ovlivňování kurzu domácí měny vůči měnám zahraničním v rámci měnové politiky (Rejnuš, 2014).
2.6.2 Mikroekonomická funkce centrální banky
„Za mikroekonomickou funkci centrální banky je považováno zajišťování bezpečnosti, efektivnosti, spolehlivosti a důvěryhodnosti příslušného bankovního systému, jehož je příslušná centrální banka součástí, přičemž v některých zemích může mít centrální banka své pravomoci rozšířeny i na některé další sektory finančního systému“ (Rejnuš, 2014, str.79).
K dosažení tohoto cíle provádí centrální banka především tyto činnosti:
Regulace obchodních bank a provádění bankovního dohledu – v ekonomicky vyspělých zemích je pro sektor bankovnictví typická přísnější regulace než v ostatních odvětvích ekonomiky. Bankovní dohled a bankovní regulace jsou orientovány především na základní oblasti, jimiž jsou regulace vstupu do bankovní sféry, stanovení pravidel činnosti obchodních bank a povinné pojištění vkladů klientů obchodních bank. Hlavním smyslem této funkce je dosažení bezpečnosti, spolehlivosti a do jisté míry také i efektivnosti bankovního systému. V bankovnictví se v převážné míře operuje s cizími penězi, a proto je nutná značná míra regulace bankovního sektoru. Centrální banky kromě bankovního sektoru regulují i jiné části finančního sektoru, jako například oblast kolektivního investování, pojišťovnictví nebo kapitálového trhu (Černohorský, 2020).
Působení jako „banka bank“ – centrální banky vystupují jako bankéři vůči obchodním bankám, vedou jim jejich účty, na kterých spravují jejich rezervy, mezi kterými provádějí zúčtování. Dále také přijímají vklady a poskytují úvěry obchodním
bankám. Pokud se obchodní banky dostanou do vážných potíží s likviditou, mohou čerpat peníze od centrální banky, která působí i ve funkci tzv. věřitele poslední instance, což znamená, že vystupuje jako poslední možný zdroj peněz (Rejnuš, 2014).
Působení jako „banka státu“ – centrální banky vedou účty vlád a provádějí různé finanční operace pro vlády, jiné centrální orgány místní správy a podniky veřejného sektoru. Centrální banka se dále také stará o správu státního dluhu a provádění celé řady různých finančních operací, které souvisí s běžným hospodařením vlády. (Rejnuš, 2014)
Reprezentace státu v měnové oblasti – centrální banky vyspělých států zastupují své země ve významných finančních institucích. Co se týče domácího působení, jejich funkce spočívá zejména v pravidelném informování veřejnosti o měnovém vývoji a jeho hlavních problémech a navrhovaných způsobech řešení (Rejnuš, 2014).
2.7 Bankovní produkty
V bankovnictví existuje celá řada bankovních produktů, které lze rozdělit podle účelu, pro který mají být použity. Bankovní produkty lze třídit z hlediska jejich funkce, a to z pohledu klienta banky (Rejnuš, 2014).
Bankovní produkty můžeme dle Rejnuše (2014) rozdělit do tří základních skupin, kterými jsou:
1. Úvěrové bankovní produkty
Za nejvýznamnější činnost bank je všeobecně považováno poskytování úvěrů.
Jedná se o způsob opatřování peněžních prostředků z hlediska žadatelů a z hlediska banky o formu investic, k jejichž realizaci využívá svěřených peněz a vlastních zdrojů.
Z pohledu klientů bank zde patří ty produkty, které jim umožňují získat různé druhy bankovních úvěrů a dalších možných alternativních způsobů úvěrového financování.
Nejčastěji používanými druhy těchto úvěrů jsou úvěry kontokorentní, lombardní, eskontní, spotřební úvěry a půjčky, emisní půjčky a hypoteční úvěry. Z těchto druhů jsou nejčastěji využívány úvěry kontokorentní, spotřební a hypoteční. Kontokorentní úvěr je krátkodobý peněžní úvěr, který musí být zpravidla alespoň jednou do roka splacen.
Další nejčastěji využívaný úvěr je spotřebitelský, který banky poskytují na pořízení předmětů dlouhodobé spotřeby, jako je například koupě auta.
Nejvíce využívaným úvěrovým produktem jsou hypoteční úvěry. Tyto úvěry bývají podmíněny zástavou nemovitosti, jelikož se jedná o úvěry dlouhodobého charakteru.
2. Investiční bankovní produkty
Tyto bankovní produkty umožňují obchodním bankám získávat potřebné peněžní zdroje a jejich klientům pak přeměňovat své disponibilní peněžní prostředky na finanční a investiční aktiva. Z pohledu bank se v tomto případě jedná o pasivní obchody, jelikož v nich banka vystupuje jako dlužník.
Z pohledu klientů bank zde patří ty produkty, které jim umožňují realizaci finančních investic. Spadají zde tedy všechny druhy bankovních vkladů a nově emitované bankovní dluhopisy, které banky nabízejí svým klientům.
3. Ostatní druhy bankovních produktů a služeb
Jedná se o všechny ostatní produkty, respektive služby obchodních bank.
Za nejvýznamnější z nich lze považovat provádění platebního a zúčtovacího styku, dále se pak jedná o investiční služby, které spadají do kompetence obchodníka s cennými papíry, pokladní a směnárenské služby a řada dalších činností.
2.8 Spotřebitelský úvěr na bydlení
Tento úvěr patří mezi dlouhodobé úvěry a je poskytován fyzickým osobám starším 18 let, které mají trvalý nebo přechodný pobyt na území České republiky. Přesná definice spotřebitelského úvěru na bydlení je vymezena v zákoně č. 257/2016 Sb., § 2, odst. 2, o spotřebitelském úvěru, který zní: „Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci. Je účelově určený a poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravující stavební spoření“ (Zákon č. 257/2016 Sb.).
Tento úvěr je účelově určen na:
• nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci,
• výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci,
• úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti jiné právnické osobě za účelem získání práva k užívání bytu nebo rodinného domu,
• změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím,
• úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech výše, nebo
• splacení úvěru, peněžité zápůjčky (Zákon č. 257/2016 Sb.).
Ve Slovenské republice je spotřebitelský úvěr na bydlení definován v zákoně č. 90/2016 o úvěrech na bydlení (Zákon č. 90/2016 Sb.).
2.9 Zákon o platebním styku
Tento zákon č. 370/1997 Sb. o platebním styku zpracovává příslušné předpisy Evropské unie a zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a upravuje:
• činnost některých osob oprávněných k poskytování platební služby a vydávání elektronických peněz, včetně činností těchto osob v zahraničí,
• účast v platebních systémech a vznik a provozování platebních systémů s neodvolatelností zúčtování,
• práva a povinnosti podnikatelů, kteří poskytují platební služby a uživatelů platebních služeb,
• práva a povinnosti, kteří vydávají elektronické peníze a držitelů elektronických peněz
• práva a povinnosti podnikatelů, kteří prostřednictvím internetových stránek srovnávají úplaty za služby spojené s platebním účtem uplatňované různými poskytovateli,
• používání jednotného označení služeb spojených s platebním účtem,
• postup při změně platebního účtu,
• přístup k platebnímu účtu (Zákon č. 370/217 Sb.).
2.10 Pojmy související s poskytováním spotřebitelského úvěru na bydleni
V této podkapitole budou vymezeny pojmy, které jsou spjaty s poskytováním spotřebitelských úvěrů na bydlení, kterými se zabývá tato bakalářská práce a které jsou využity při komparaci České a Slovenské republiky ve čtvrté kapitole.
2.10.1 Náklady na poskytnutí spotřebitelského úvěru
Největší část nákladů na úvěr obvykle tvoří úroky, které se počítají podle úrokové sazby. Netvoří však jedinou část nákladů, jelikož s úvěrem často souvisí další různé poplatky, které mohou být jednorázové, například poplatek na poskytnutí úvěru či pravidelné, jako například poplatek za vedení účtu. Nejčastěji se spotřebitelé rozhodují právě podle úrokové sazby, což ale nemusí být vždy nejvýhodnější (Česká národní banka, 2021).
2.10.2 Úroková sazba
Úroky jsou náklady na půjčení peněz. Úrokové sazby představují náklad jako procentní podíl částky, kterou si spotřebitel půjčuje (ecb.europa.eu, 2021).
2.10.3 Roční procentní sazba nákladů (RPSN)
Jedná se o ukazatel, který postihuje celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, který je vyjádřen jako roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru. Smyslem zavedení tohoto ukazatele bylo umožnit objektivnější posouzení nákladovosti, a tedy výhodnosti spotřebitelského úvěru pro spotřebitele a srovnání nabídek od různých finančních institucí. Samostatná výše roční výpůjční sazby úroku nevypovídá dostatečně věruhodně o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, jelikož se do ní nepromítají další náklady, které musí spotřebitel zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem (Česká národní banka, 2021).
Při výpočtu ukazatele RPSN se mimo výpůjční úrokové sazby a struktury splátek jistiny a úroků zohledňují také:
• poplatky za posouzení žádosti o úvěr,
• poplatky vázané k uzavření smlouvy,
• poplatky za převod peněžních prostředků a poplatky za vedení úvěrového účtu,
• platby za pojištění nebo záruku pro případ neschopnosti spotřebitele splácet úvěr z důvodu jeho pracovní neschopnosti, invalidity, smrti nebo nezaměstnanosti, pokud je to podmínkou poskytnutí spotřebitelského úvěru,
• platby provizí (Česká národní banka, 2021).
2.11 Ukazatele LTV, DSTI, DTI
Hlavním cílem je zmírnění rizika, které vyplývá z rychlého růstu zadluženosti jak pro spotřebitele, tak pro věřitele a omezení tvorby nerovnováh na finančním trhu a trhu nemovitostí. Jednotlivé limity a podmínky se ověřují při poskytování nového úvěru nebo, když dojde k výraznému navýšení již existujícího úvěru (Národní banka Slovenska, 2021).
2.11.1 Ukazatel LTV (Loan to Value)
„Ukazatel LTV představuje procentní poměr mezi výší úvěru a hodnotou zastavené nemovitosti.“ Dle doporučení České národní banky a Národní banky Slovenska, by tento ukazatel neměl překročit u nových úvěrů hranici 90 % u více než 5 % objemu nových úvěrů, toto doporučení by měly brát v potaz banky poskytující úvěry (Česká národní banka, 2021; Národní banka Slovenska, 2021).
2.11.2 Ukazatel DSTI (Debt Service to Income)
„Ukazatel DSTI je procentním vyjádřením podílů ročních průměrných výdajů žadatele o úvěr vyplývajících z jeho celkového zadlužení na jeho ročním čistém příjmu.“
Jedná se tedy o procentní podíl celkové výše všech měsíčních splátek na čistém měsíčním příjmu žadatele. Parametr DSTI by dle doporučení České národní banky neměl přesáhnout hranici 50 % a dle Národní banky Slovenska 60 % čistého měsíčního příjmu, jelikož by mohl žadatel sebe i poskytovatele úvěru vystavit zvýšenému riziku nesplácení úvěru při nepříznivé situaci v budoucnosti, například snížení jeho čistého příjmu nebo zvýšení úrokových nákladů z celkového zadlužení (Česká národní banka, 2021; Národní banka Slovenska, 2021).
2.11.3 Ukazatel DTI (Debt to Income)
„Ukazatel DTI je poměr výše celkového zadlužení žadatele o úvěr a výše jeho čistého ročního příjmu.“ Česká národní banka v současné době nestanovuje horní hranici tohoto ukazatele, avšak dlouhodobě upozorňuje na riziko nesplacení úvěru, které hrozí,
pokud celkové zadlužení žadatele o úvěr bude vyšší než osminásobek jeho čistého ročního příjmu (Česká národní banka, 2021).
Pro Slovenskou republiku platí podmínka, že úvěry na bydlení poskytované klientům do 35 let, s příjmem, který nepřevyšuje 1,3násobek průměrné mzdy a DTI při těchto úvěrech nepřevyšuje hodnotu 9 (Národní banka Slovenska, 2021).
2.12 Dílčí shrnutí
Tato kapitola byla zaměřena na teoretické vymezení pojmů týkajících se bankovnictví. Byla zde shrnuta historie bankovnictví jak světového, tak československého. Poté zde byl charakterizován bankovní systém a jeho druhy, banka a základní druhy bank, jako jsou například banky hypoteční či univerzální komerční banky. Nebyla zde vynechána ani centrální banka a její funkce. Dále zde byly vymezeny bankovní produkty, ke kterým také patří spotřebitelský úvěr na bydlení, na který bude zaměřena tato práce v poslední kapitole. Na konci kapitoly byly definovány pojmy týkající se poskytování spotřebitelského úvěru na bydlení a byl zde definován zákon o platebním styku. Následující kapitola se bude zabývat bankovními sektory České a Slovenské republiky.
3 Specifikace bankovních sektorů České a Slovenské republiky a jejich pozice v rámci Evropské unie
Třetí kapitola práce bude věnovaná specifikaci bankovních sektorů České a Slovenské republiky, bude zde uvedena jejich velikost a struktura. Slovenská republika narozdíl od České republiky rozděluje banky na méně významné a významné z důvodu členství v Eurozóně. Bankovní sektory budou srovnávány na základě několika vybraných ukazatelů, které mají ukázat velikost daných bankovních sektorů a vliv poskytování úvěrů na bydlení na bankovní sektor České a Slovenské republiky. Bude zde uvedena pozice daných bankovních sektorů v rámci Evropské unie.
3.1 Struktura bankovního sektoru České republiky
Od roku 1993 existuje v České republice dvoustupňový bankovní systém, kde první stupeň je tvořen Českou národní bankou a druhý stupeň tvoří banky, které mají ze zákona formu akciové společnosti. Bankovní sektor v České republice, jakožto členské země Evropské unie je determinován principy, které jsou obsaženy ve směrnicích Evropské unie, které upravují jednotně činnost a regulaci bank v rámci Evropské unie (cbaonline.cz, 2021).
Bankovní sektor v České republice je otevřený, což znamená, že zde působí banky se zahraničními vlastníky a pobočky bank sídlících v zahraničí. Ke konci roku 2020 bylo v České republice celkem 49 bank a poboček zahraničních bank. Dále zde existuje 8 družstevních záložen, 10 subjektů v zastoupení zahraničních bank a 471 zahraničních finančních nebo úvěrových institucí a poboček zahraničních finančních nebo úvěrových institucí, které poskytují přeshraniční služby v České republice (Česká národní banka, 2021).
Strukturu bankovního sektoru tvoří 4 velké banky, 5 středně velkých bank, 10 malých bank, 25 poboček zahraničních bank a 5 stavebních spořitelen (Česká národní banka, 2021).
Seznamy velkých, středních, malých bank a zahraničních poboček jsou uvedeny v příloze 1 této bakalářské práce.
Od roku 2016 považuje Česká národní banka za velké banky, ty s bilanční sumou větší než 10 % celkového objemu bilanční sumy bankovního sektoru, za střední banky považuje, ty s bilanční sumou 2 až 10 % celkového objemu bilanční sumy bankovního
sektoru a za malé banky, ty s bilanční sumou menší než 2 % celkového objemu bilanční sumy bankovního sektoru (Česká národní banka, 2021).
Český bankovní sektor patří mezi nejstabilnější v rámci Evropské unie. Jeho vysokou stabilitu dokládají souhrnné finanční charakteristiky v mnoha ukazatelích, například v kapitálové přiměřenosti, v poměru úvěrů k depozitům, v ziskovosti či v mimořádně nízkém podílu problémových úvěrů se selháním, toto jej staví na přední místa mezinárodních srovnávacích žebříčků (cbaonline.cz, 2021).
3.1.1 Česká národní banka
Česká národní banka je centrální bankou České republiky a v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů a dalšími právními předpisy, provádí dohled nad finančním trhem. Povinnosti a pravomoci dohledu v jednotlivých sektorech finančního trhu upravují jednotlivé sektorové zákony, v případě dohledu nad kapitálovým trhem i samotný zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (Česká národní banka, 2021).
Česká národní banka dohlíží na ostatní banky a reguluje jejich činnost. Kromě toho se také stará o platby mezi jednotlivými bankami, spravuje účty státu a reprezentuje na mezinárodních jednáních Českou republiku (Lipovská, 2017).
Česká národní banka je řízena bankovní radou, která se skládá ze sedmi členů, a těmi jsou guvernér, dva více guvernéři a čtyři řadoví členi. Všichni tito členové jsou jmenováni a odvoláváni výlučně prezidentem republiky a jsou jmenování na šest let, přičemž funkci mohou zastávat maximálně dvakrát. Tato pravidla zajistí nezávislost centrální banky (Lipovská, 2017).
Hlavní cíl České národní banky je definován v zákoně č. 6/1993 Sb., § 2, odst. 1, o České národní bance, takto: „Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Česká národní banka dále pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v České republice. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu a obecné hospodářské politiky v Evropské unii se záměrem přispět k dosažení cílů Evropské unie. Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství“ (Zákon č. 6/1993 Sb.).
V souladu se svým hlavním cílem Česká národní banka určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí a dohlíží na peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank.
„Vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a směnárnami“ (Česká národní banka, 2020).
3.2 Struktura bankovního sektoru Slovenské republiky
Ke konci roku 2019 působilo na území Slovenské republiky 12 bank a 15 poboček zahraničních bank. V rámci jednotného mechanismu dohledu, který se skládá z Evropské centrální banky a příslušných vnitrostátních orgánů zúčastněných členských států, se banky a pobočky zahraničních bank, které působí na území Slovenské republiky člení na:
• významné, nad těmito vykonává dohled přímo Evropská centrální banka ve spolupráci s Národní bankou Slovenska,
• méně významné, nad těmito vykonává dohled přímo Národní banka Slovenska, z čehož tři jsou zařazeny v kategorii bank s vyšší prioritou (Národní banka Slovenska, 2021).
Mezi méně významné patří ostatní banky a pobočky zahraničních bank působících na území Slovenské republiky (Národní banka Slovenska, 2021).
Seznamy významných i méně významných bank Slovenské republiky je uveden v příloze 2 této bakalářské práce.
3.2.1 Národní banka Slovenska
Národní banka Slovenská vznikla 1. ledna roku 1993 na základě zákona NR SR č. 566/1992 Sb. o Národní bance Slovenska, jako nezávislá centrální banka Slovenské republiky. Od 1. ledna roku 2009, kdy došlo v Slovenské republice k zavedení eura, se stala součástí Eurosystému, který tvoří systém centrálního bankovnictví eurozóny v rámci Evropského systému centrálních bank (Národní banka Slovenska, 2021).
Hlavním cílem Národní banky Slovenska je udržování cenové stability. Za tímto účelem se podílí na společné měnové politice, kterou určuje Evropská centrální banka pro eurozónu, vydává eurobankovky a mince podle předpisů platných v eurozóně pro vydávání eurobankovek a mincí, podporuje plynulé fungování platebních a zúčtovacích systémů, řídí, koordinuje a zabezpečuje peněžní oběh, platební styk a zúčtování dat platebního styku a stará se o jejich plynulost a hospodárnost, dále udržuje devizové
rezervy, disponuje s nimi a uskutečňuje devízové operace podle platných předpisů pro operace Eurosystému. Národní banka Slovenska vykonává ještě další činnosti, které vyplývají z její účasti v Evropském systému centrálních bank (Národní banka Slovenska, 2021).
V oblasti finančního trhu přispívá Národní banka Slovenska jak k stabilitě finančního systému jako celku, tak k bezpečnému a zdravému fungování finančního trhu v zájmu udržování důvěryhodnosti, ochrany klientů a respektování pravidel hospodářské soutěže (Národní banka Slovenska, 2021).
Národní banka Slovenska vykonává dohled nad finančním trhem, tedy nad bankami, pobočkami zahraničních bank, obchodníky s cennými papíry, zprostředkovateli investičních služeb, burzami s cennými papíry, podílovými fondy a subjekty kolektivního investování, dále také nad pojišťovnami, zajišťovnami, důchodovými fondy a nad dalšími subjekty slovenského finančního trhu (Národní banka Slovenska, 2021).
Nejvyšším řídícím organem je Bankovní rada Národní banky Slovenska. Tato rada má šest členů, a těmi jsou guvernér, dva víceguvernéři a tři další členové. Guvernéra a víceguvernéry jmenuje a odvolává prezident Slovenské republiky na návrh vlády po jejich schválení Národní radou Slovenské republiky. Další tři členové bankovní rady jmenuje a odvolává vláda na návrh guvernéra Národní banky Slovenska. Vláda je jmenována na šest let (Národní banka Slovenska, 2021).
3.3 Národní banka Slovenska a Česká národní banka v Eurosystému
Česká i Slovenská republika v roce 2004 vstoupily do Evropské unie. Slovenská republika, jak již bylo zmíněno, přijala v roce 2009 euro a na rozdíl od České republiky nemá vlastní měnovou politiku a je součástí Eurosystému (Národní banka Slovenska, 2021).
Eurosystém je tvořen Evropskou centrální bankou a národními bankami členských států, které zavedly euro, je měnovým orgánem eurozóny. Evropská centrální banka spolupracuje s národními bankami všech zemí Evropské unie a společně tvoří Evropský systém centrálních bank. Primárním cílem Eurosystému je udržování cenové stability a zároveň zachování finanční stability (Národní banka Slovenska, 2021).
Evropský systém centrálních bank se skládá z Evropské centrální banky a národních centrálních bank všech států bez ohledu na to, zda přijaly nebo nepřijaly euro.
Kromě zemí eurozóny zde patří národní centrální banky se zvláštním postavením, jako je
Dánsko nebo zde také patří státy s udělenou výjimkou, Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko. Tyto státy mají stále svou vlastní národní měnu, vykonávají vlastní měnovou politiku a jejich centrální banky si zatím ponechávají svou nezávislost v otázkách měnové politiky (Národní banka Slovenska, 2021).
Eurosystém a Evropský systém centrálních bank budou fungovat souběžně, dokud se všechny členské státy Evropské unie nestanou členy eurozóny (Národní banka Slovenska, 2021).
3.3.1 Bankovní unie
Bankovní unie je klíčovým prvkem pro hospodářskou a měnovou unii Evropské unie a byla vytvořena v reakci na finanční krizi v roce 2008 a následný dluh v eurozóně.
Cílem této bankovní unie je zajistit stabilní, bezpečný a spolehlivý bankovní sektor v eurozóně a v celé Evropské unii, tak aby přispíval k finanční stabilitě, a aby banky měly silné postavení a byly schopny odolat případným budoucím krizím, aby se úpadek bank, které nejsou životaschopné, řešil bez nutnosti využití peněz daňových poplatníků a s minimálním dopadem na reálnou ekonomiku, a aby roztříštěnost trhu byla snížena harmonizovanými pravidly pro finanční sektor (consilium.europa.eu, 2021).
Součástí bankovní unie jsou všechny členské státy eurozóny, členské státy Evropské unie, které jsou mimo eurozónu se mohou k bankovní unii připojit tak, že navážou úzkou spolupráci s Evropskou centrální bankou (consilium.europa.eu, 2021).
Páteří bankovní unie a regulace finančního sektoru v Evropské unii je jednotný soubor pravidel pro finanční sektor Evropské unie. Hlavním cílem jednotného souboru pravidel pro finanční sektor je odstranění rozdílů v právních předpisech členských států, zajištění stejné úrovně ochrany spotřebitelů či zajištění rovných podmínek pro banky v celé Evropské unii (consilium.europa.eu, 2021).
3.4 Bankovní sektory České a Slovenské republiky
V této podkapitole bude graficky zobrazen stav bankovních sektorů České a Slovenské republiky a jejich vztah k určitým vybraným ekonomickým údajům. Cílem je ukázat velikost bankovních sektorů obou srovnávaných zemí.
Graf 3.1 Celková aktiva bankovního sektoru České a Slovenské republiky v letech 2009-2020, stav ke konci roku (v mil. eur)
Zdroj: (ECB, 2021); vlastní zpracování
V grafu 3.1 jsou uvedena celková aktiva (pasiva) bankovního sektoru České a Slovenské republiky v milionech eur. Největší podíl aktiv tvoří poskytnuté úvěry rezidentským domácnostem a objemově největší položkou jsou úvěry na bydlení. Česká republika má podstatně vyšší hodnoty aktiv (pasiv) oproti Slovensku, největší rozdíl je pak v roce 2020, kdy rozdíl je 212 401 milionů eur. Celková aktiva (pasiva) meziročně ve většině případů rostou v obou zemích, takže se dá předpokládat, že porostou i nadále.
V porovnání s rokem 2006, kdy obě země mají nejnižší hodnotu aktiv (pasiv) a rokem 2020, kdy je hodnota aktiv (pasiv) nejvyšší, se aktiva (pasiva) obou zemí podstatně zvýšila – v České republice se pak téměř ztrojnásobila a ve Slovenské republice se téměř zdvojnásobila. Na změnu aktiv (pasiv) má největší vliv množství poskytnutých úvěrů.
161828 175323 180367 191692 190874 195483 206630 224095 277644 285995 300456 305930
56235 58131 58023 59716 61032 64238 69104 73145 77660 82003 86510 93529
0 50 000 100 000 150 000 200 000 250 000 300 000 350 000
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Celková aktiva bakovního sektoru
Rok ČR SR
Graf 3.2 Podíl celkových aktiv bankovního sektoru České a Slovenské republiky na HDP v letech 2009- 2020 (v %)
Zdroj: (ECB, Eurostat, 2021); vlastní zpracování
Graf 3.2 zobrazuje procentuální podíl aktiv bankovního sektoru na HDP obou zemí. Jak je z grafu zřejmé, Slovenský bankovní sektor překročil 100% hranici až v roce 2020, kdežto Česká republika ji překročila ve všech letech, což ukazuje, že objem aktiv bankovního sektoru je vyšší než objem HDP. Objem aktiv bankovního sektoru obou zemí byl v porovnávaných letech nejvyšší v roce 2020. Slovenská republika má ve všech porovnávaných letech menší procentuální podíl aktiv na HDP než Česká republika.
Například v roce 2016 byl v Lucembursku podíl bankovních aktiv na HDP nejvyšší, s výsledkem 1 993 % HDP a druhá v pořadí byla Malta s 454 % HDP (czso.cz, 2021).
108,18111,02109,18117,90119,70123,86121,86126,29 143,02
135,59134,16143,23
87,74 85,25 81,37 81,16 81,98 84,22 86,63 90,25 91,87 91,62 92,16 102,66
0 20 40 60 80 100 120 140 160
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
% podíl aktiv na HDP
Rok
ČR SR
Graf 3.3 Podíl úvěrů na bydlení České a Slovenské republiky na celkových aktivech bankovního sektoru v letech 2009-2020 (v %)
Zdroj: (ECB, Eurostat, 2021); vlastní zpracování
Graf 3.4 zobrazuje procentuální podíl úvěrů na bydlení k celkovým aktivům bankovního sektoru obou zemí. Na rozdíl od České republiky, kde je podíl v porovnávaných letech v rozmezí 16-17 %, ve Slovenské republice se podíl úvěrů na bydlení neustále zvyšuje a v roce 2020 dosáhl rekordních 36,12 % z celkových aktiv bankovního sektoru. Úvěry poskytnuty rezidentským domácnostem jsou největší položkou celkových aktiv bankovních sektorů České i Slovenské republiky, objemově největší položkou z těchto úvěrů jsou potom právě úvěry na bydlení. Růst podílů úvěrů na bydlení Slovenské republiky je způsoben stále se zvyšujícím zadlužením slovenských rezidentů, které je způsobeno nižšími úrokovými sazbami, které jsou ve Slovenské republice na rozdíl od České republiky ovlivněny Evropskou centrální bankou.
3.5 Pozice bankovních sektorů České a Slovenské republiky v rámci EU
V této podkapitole je graficky znázorněna pozice bankovních sektorů České a Slovenské republiky v rámci Evropské unie – konkrétně hodnoty celkových aktiv bankovních sektorů vybraných zemí Evropské unie ve srovnání s Českou a Slovenskou republikou. Pro srovnání s Českou a Slovenskou republikou v grafu 3.5 byly vybrány tyto země EU – Velká Británie, Francie, Německo, Řecko, Portugalsko a Polsko. První tři z těchto vybraných zemí byly zvoleny z důvodu, že mají jedny z nejsilnějších bankovních
16,1116,84 18,6616,78 16,91 17,22 16,60 16,70 17,51 17,50 16,25 16,98 17,44 17,91 21,23 22,94 25,08 27,03 28,53 30,77 32,68 34,48 35,84 36,12
0 5 10 15 20 25 30 35 40
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
% podíl úvěrů na aktivech
Rok
ČR SR
sektorů a další tři tyto země z důvodu, že mají podobně velké bankovní sektory jako Česká a Slovenská republika. Z těchto vybraných zemí Velká Británie (britská libra), Polsko (polsky złoty) a Česká republika (koruna česká) mají každá svoji vlastní měnu, ostatní z vybraných zemí mají jako národní měnu euro.
Zdroj: (ECB, 2021); vlastní zpracování
V grafu 3.5 jsou uvedena celková aktiva (pasiva) bankovního sektoru Velké Británie, Francie, Německa, Řecka, Portugalska, Polska, České a Slovenské republiky v milionech eur. Největší podíl aktiv tvoří poskytnuté úvěry rezidentským domácnostem a objemově největší položkou jsou úvěry na bydlení. Oproti Velká Británii, Francii a Německu mají Česká i Slovenská republika podstatně nižší objem celkových aktiv bankovního sektoru. Slovenská republika má nejmenší objem aktiv ze všech srovnávaných zemí ve všech letech, na druhém místě s nejmenším objemem aktiv bankovního sektoru je Česká republika. Největší objem aktiv ze všech srovnávaných zemí měla Francie v roce 2020 a to konkrétně 10 489 826 mil. eur, nejmenší potom Slovenská republika v roce 2009 s hodnotou 56 235 mil. eur.
3.6 Podíl úvěrů na bydlení a spotřebitelských úvěrů na celkových poskytnutých úvěrech
V této podkapitole jsou uvedeny podíly zvolených úvěrů na celkových poskytnutých úvěrech bankovním sektorem obou srovnávaných zemí, tato podkapitola
Graf 3.4 Celková aktiva bankovního sektoru vybraných zemí EU v letech 2009-2020, stav ke konci roku (v mil. eur)
0 2000000 4000000 6000000 8000000 10000000 12000000
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Velká Británie Francie Německo
Řecko Portugalsko Polsko
Česká republika Slovenská republika
má ukázat, jakou část celkových poskytovaných úvěrů tvoří úvěry na bydlení v České a Slovenské republice a jejich následné srovnání.
Údaje použity v této podkapitole jsou převzaty z České národní banky a Národní banky Slovenska vždy k 31. 12. daného roku, údaje pro Českou republiku jsou
přepočítány kurzem eura vždy k datu zveřejnění – tedy k 31. 12. daného roku.
Graf 3.5 Podíl úvěrů na bydlení České a Slovenské republiky na celkových poskytnutých úvěrech v letech 2009-2020 (v %)
Zdroj: (ČNB; NBS, 2021); vlastní zpracování
V grafu 3.5 jsou vyobrazeny podíly poskytnutých úvěrů na bydlení na celkových poskytnutých úvěrech. V roce 2009 v obou zemích tvořily úvěry na bydlení více než 30 % všech poskytnutých úvěrů. Ve Slovenské republice se tyto podíly zvyšují více než v České republice. V roce 2020 tvořily tyto úvěry více než polovinu všech poskytnutých úvěrů ve Slovenské republice, v České republice potom tato hodnota dosahovala 40 %, v obou případech je to největší podíl z porovnávaných let. Úvěry na bydlení jsou v obou zemích hlavním důvodem zadlužení domácností. Celkový objem poskytnutých úvěrů tvoří nejdominantnější položku aktiv bankovního sektoru a nejobjemnější částí všech poskytnutých úvěrů jsou právě úvěry na bydlení. Národní banka Slovenska vydala na začátku roku 2020 opatření, kterými zpřísnila limit ukazatele DSTI na 60 % (procentní podíl celkové výše všech měsíčních splátek na čistém měsíčním příjmu žadatele). Důvodem vydání tohoto opatření byl přetrvávající rychlý růst
32,8 33,9 34,2 35,2 34,6 34,4 35,1 35,9 37,3 37,8 38,6 40,0 30,4 33,0
34,5 37,4 39,3 42,1 43,9 45,6 46,9 47,7 49,1 51,0
0 10 20 30 40 50 60
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
% podíl úvěrů na bydlení na celkových úvěrech
Rok
ČR SR
zadlužeností domácností. Hlavním cílem bylo snížení rizika toho, že domácnosti nebudou schopny splácet své úvěry v případě krize (Národní banka Slovenska, 2020).
3.7 Dílčí shrnutí
Tato kapitola práce byla zaměřena na bankovní sektory v České a Slovenské republice a jejich strukturu a byla zde definována jejich pozice v rámci Evropské unie i z toho důvodu, že Česká republika má na rozdíl od Slovenské republiky, která používá euro jako svou měnu, stále svou vlastní měnovou politiku. Dále zde byl popsán a graficky ukázán stav bankovních sektorů těchto dvou zemí vůči zvoleným ekonomickým údajům.
Bylo zde také ukázáno, jaký podíl na celkových poskytnutých úvěrech tvoří úvěry na bydlení. Poslední následující kapitola se bude zabývat zhodnocením poskytování úvěrů na bydlení v České a Slovenské republice na základě několika ukazatelů.
4 Zhodnocení poskytování spotřebitelských úvěrů na bydlení v České a Slovenské republice
V této poslední kapitole bude srovnáno poskytování spotřebitelského úvěru na bydlení, vývoj úrokových sazeb, vývoj House price indexu atd. Domácnosti se zadlužují za účelem spotřeby. Zadlužují se všechny vzdělanostní a sociální kategorie. Domácnosti se na rozdíl od ostatních subjektů ekonomiky zadlužují na základě emocí, a ne vždy úplně racionálně. Tato kapitola má ukázat rozdíl mezi Českou a Slovenskou republikou např.
ve vývoji vybraných úrokových sazeb, vývoji House price indexu, ukazatelů LTV, DSTI, DTI atd. Budou zde uvedeny také praktické příklady poskytování úvěrů na bydlení ve vybraných bankách a jejich následné srovnání. Úkolem této kapitoly bude ukázat rozdíl mezi fungováním bankovního sektoru České republiky, které je nejvíce ovlivňováno Českou národní bankou a bankovního sektoru Slovenské republiky, kde Slovenská národní banka je ovlivňována Evropskou centrální bankou.
4.1 Měnově-politické úrokové sazby
Měnově-politické sazby pro Českou republiku stanovuje Česká národní banka na rozdíl od Slovenské republiky, kde Národní banka Slovenska přejímá tyto sazby od Evropské centrální banky. Výše této sazby ovlivňuje vývoj krátkodobých sazeb peněžního trhu. V České republice měnově-politické sazby tvoří sazba diskontní, lombardní a 2T repo-sazba, která je jedním z hlavních nástrojů České národní banky.
Lombardní sazba je procentuální sazba, která stanovuje. za kolik si mohou půjčit obchodní banky u České národní banky. Diskontní sazbou Česká národní banka úročí volné finanční prostředky bank, které si u ní uložily. 2T repo-sazba je sazba, pomocí které kontroluje Česká národní banka inflaci, touto sazbou je úročena nadbytečná likvidita obchodních bank, kterou Českou národní banka stahuje pomocí tzv. dvoutýdenních repo tendrů (ČNB, 2021).
Zdroj: (ČNB, 2021); vlastní zpracování
Horní hranici v grafu 4.1 tvoří lombardní sazba, dolní hranici tvoří sazba diskontní a spolu tvoří koridor, ve kterém se pohybuje 2T repo-sazba. Tyto úrokové sazby ovlivňují i vývoj úrokových sazeb pro poskytování spotřebitelských úvěrů na bydlení, které budou uvedeny v podkapitole 4.2. Od roku 2013 do roku 2017 stanovila Česká národní banky tyto sazby na nejnižší úrovni, diskontní a 2T repo-sazba byly stanoveny na stejné úrovni, a to 0,05 %, lombardní sazby byly stanoveny na úrovni 0,25 %. Po roce 2017 tyto sazby rostly až do roku 2020, kdy je Česká národní banka opět snížila. Snížení těchto sazeb mohlo být zapříčiněno světovou pandemií koronaviru SARS-CoV-2.
Česká národní banka považuje domácí peněžní trh za dostatečně stabilizovaný, rozvinutý a likvidní, aby mohl být koridor zúžen na dva procentní body. Česká národní banka ve střednědobém horizontu předpokládá stabilní makroekonomický vývoj a nízkou inflaci, díky čemuž se systém měnověpolitických sazeb může přizpůsobit systému Evropské centrální banky (ČNB, 2021).
Evropská centrální banka určuje každých 6 týdnů tři úrokové sazby jako součást své měnové politiky Sazba vkladové facility určuje úrok, který banky získávají za uložení jednodenní likvidity u centrální banky. Sazba pro hlavní refinanční operace je taková sazba, ze kterou si banky půjčují od centrální banky půjčují peníze na jeden týden.
0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5
01.01.2009 01.07.2009 01.01.2010 01.07.2010 01.01.2011 01.07.2011 01.01.2012 01.07.2012 01.01.2013 01.07.2013 01.01.2014 01.07.2014 01.01.2015 01.07.2015 01.01.2016 01.07.2016 01.01.2017 01.07.2017 01.01.2018 01.07.2018 01.01.2019 01.07.2019 01.01.2020 01.07.2020
Sazby
Měsíc
2T REPO Diskontní Lombardní
Graf 4.1 Měnovo-politické sazby v České republice v letech 2009-2020 (v %)
Úroková sazba mezní zápůjční facility je sazba, za kterou si banky půjčují od centrální banky peníze na jeden den a jsou zajištěny např. cennými papíry (ECB, 2021).
Zdroj: (NBS, 2021); vlastní zpracování
Koridor pro hlavní refinanční operace tvoří mezní půjčka a vkladová facilita, kdy mezní půjčka tvoří horní hranici tohoto koridoru a vkladová facility tvoří hranici dolní.
Tyto úrokové sazby ovlivňují i vývoj úrokových sazeb pro poskytování spotřebitelských úvěrů na bydlení, které budou uvedeny v podkapitole 4.2. V grafu 4.2 lze vidět, že od roku 2015 se tyto sazby snižovaly a stále se drží na velmi nízké úrovni oproti měnově- politickým sazbám České republiky, které si Česká národní banka stanovuje sama.
Evropská centrální banka, která tyto sazby stanovuje, v roce 2019 stanovila sazbu vkladové facility na nové minimum, a to -0,5 %. Snížení této sazba Evropská centrální banka tak reagovala na zhoršení ekonomických podmínek v Eurozóně, hlavně na zpomalování hospodářského růstu a nízkou inflaci. Když tato sazba nabývá záporné hodnoty, znamená to, že obchodní banky musí za své uložené peníze u Evropské centrální banky platit (ECB, 2021).
Graf 4.2 Měnovo-politické sazby ve Slovenské republice v letech 2009-2020 (v %)
-1 -0,5 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5
01.01.2009 01.07.2009 01.01.2010 01.07.2010 01.01.2011 01.07.2011 01.01.2012 01.07.2012 01.01.2013 01.07.2013 01.01.2014 01.07.2014 01.01.2015 01.07.2015 01.01.2016 01.07.2016 01.01.2017 01.07.2017 01.01.2018 01.07.2018 01.01.2019 01.07.2019 01.01.2020 01.07.2020
Sazby
Měsíc
Mezní půjčka Hlavní refinanční operace Vkladová facilita
