Posudek oponenta bakalářské práce
Studijní program:Ekonomika a management Studijní obor:Management
Akademický rok:2021/2022
Název práce:Vliv mediální komunikace na vnímání populace za korona krize Řešitel:Jiří Bürger
Vedoucí práce:Ing. Veronika Šachová, MSc.
Oponent:Mgr. Michal Šimůnek, Ph.D.
Hlediska Stupeň
hodnocení 1. Vymezení a argumentace cílů na základě kritického zhodnocení současného stavu
poznání (LC3.1.1)
3
2. Nalezení a kritické zhodnocení dostupné literatury, rozpoznání úrovně současného stavu poznání v dané oblasti (LC3.1.2)
3
3. Znalost/pochopení možných přístupů k řešení vybraného problému na základě kritického zhodnocení dostupné literatury (LC3.2.1)
3
4. Samostatný tvůrčí přístup k řešení vybraného problému (metodika) na základě diskuse možných přístupů a jejich posouzení s ohledem na stanovené cíle (LC3.2.2)
2
5. Získání dat hospodářské/společenské reality umožňující dosažení stanovených cílů a odpovídající navržené metodice (LC1.1.1)
1
6. Analýza dat hospodářské/společenské reality s ohledem na stanovené cíle (LC1.1.2) 2 7. Vyhodnocení a interpretace dat hospodářské/společenské reality s ohledem na
stanovené cíle v kontextu současného stavu poznání i hospodářské/společenské reality (LC1.1.3)
2
8. Využívání moderních komunikačních a informačních technologií či nástrojů k získávání, analýze, vyhodnocení či interpretaci dat (LC1.2.1)
1
9. Rozpoznání etických hledisek vlastní tvůrčí činnosti (LC4.1.1) 1 10. Diskuse využitelnosti výsledků s ohledem na současný stav poznání (implikace pro
teorii) a hospodářskou/společenskou realitu (implikace pro praxi) (LC4.1.2)
2
11. Korektní užití odborného jazyka a termínů v souladu s oborovými zvyklostmi, jazyková úroveň práce (gramatika a stylistika), dodržování zásad akademického psaní (LC2.1.1)
4
12. Logické strukturování textu s ohledem na téma a cíle práce, dodržování obecné struktury a charakteru odborného akademického textu (LC2.1.2)
2
13. Formální úprava textu dle typografických zásad a předepsaných požadavků (šablona kvalifikační práce) (LC2.1.3)
2
Konkrétní připomínky a dotazy k práci:
Bakalářská práce Jiřího Bürgera se věnuje aktuální problematice ”koronakrize” a roli, kterou v ní sehrávají média. Práce je obvyklým způsobem členěna na část teoretickou a část empirickou. Struktura kapitol a podkapitol je sice poněkud strohá, nicméně je logická. Podstatné však je, že mezi teoretickou
a empirickou částí jsou výrazné kvalitativní rozdíly: teoretická část je na hranici přijatelnosti, empirická je naopak vydařená.
V případě teoretické části oceňuji, že se autor snaží pojednat výhradně problematiku, která bezprostředně souvisí s částí empirickou. Text tak neobsahuje žádné ”omáčkovité” pasáže, soustředí se pouze na diskusi, které vede k formulaci hypotéz, jež jsou následně ověřovány v části empirické. Teoretická část je však zároveň na mnoha místech doslova nesrozumitelná, věty místy nedávají smysl. Věty jsou sice většinou (práce obsahuje i velké množství gramatických chyb) gramaticky správně formulovány, ale významově jsou nesmyslné. Často tak připomínají slavnou větu N. Chomského, kterou ilustroval právě rozdíl mezi gramatickou správnosti a významovou nesmyslnosti: ”Colorless green ideas sleep furiously”.
Jak jinak chápat např. následující větu ze s. 22: ”Zatímco obecné mediální efekty literatury jmenují mnoho studií, které zkoumají vliv sexuálních zpráv vůči obecenstvu, tak málokteré studie zkoumají vliv mediálních literačních snahových zásahů na kritické schopnosti shlédnutí (Dorr et al., 1989).”
Samotný název práce je významově chaotický: ”Vliv mediální komunikace na vnímaní populace za korona krize”. Vnímání čeho? Koronakrize populací? Mediálních obsahů populací? Nebo vnímání jako takové?
Jako jeden z mnoha příkladů chaotických pasáží uvádím dále následující odstavec z první kapitoly (s. 15):
”Historicky byl prvotní mediální funkcí dohled. Média sloužila a slouží jako hlavní zdroje informací. Dnešní společnost je v tomto případě v podstatě závislá na médiích, jelikož jde o hlavní zdroj informací o dění ve světě. Další funkcí je korelace, či souvztažnost. Korelace udává jak nám média prezentují fakta
a informace, které využíváme ke každodennímu životu. Není podmínkou, že poskytnuté informace jsou objektivní a nezaujaté. Šíření desinformací a poplašných zpráv je velkou částí dnešního mediálního prostředí.” Tento úryvek není třeba myslím příliš komentovat. Věty na sebe nenavazují nebo jen značně volně, některé jsou jen těžko pochopitelné (prvotní mediální funkcí byl dohled?).
Nesrozumitelnost textu na mnoha místech vyplývá – domnívám se – z omezených jazykových schopností autora, z omezené znalosti parafrázovaných teorií, koncepcí a výzkumů z oblasti mediálních studií, která se často prolíná s nevydařenými ”překlady” cizojazyčné literatury. Toto lze ilustrovat následujícím úryvkem z úvodu práce (s. 14), ve kterém autor parafrázuje Esserovo encyklopedické heslo ”History of Media Effects”:
”Historický vývoj mediálních efektů můžeme shrnout do 4 fází. První fáze začala první světovou válkou a trvala až do konce 30. let 20. století. (...) Média měla téměř neomezenou moc v tvarování názorů, víry, životních návyků, chování publika a to bylo značně využíváno k prospěchu jejich vůdců. Druhá fáze probíhala od konce 30. let do konce 60. let a celkově se má za to, že v této době neměla média nijak významnou ovlivňovací sílu nad společností. To bylo zapříčiněno změnou struktury v informovanosti společnosti. “Vedoucí osoba“ informace získané z médií předala dalším jedincům, kteří nebyli mediálně až tak aktivní a utvořili dohromady jakýsi celek. Ve snaze zapadnout do skupiny poté nebyli jedinci až tak náchylní na nové informace a média postupně ztrácela moc. Třetí fáze trvala od konce 60. let do konce 70. let. V této fázi se znovu objevují silné mediální efekty na společnost, jelikož média dokázala překonat některé procesy selektivity v prostředí nasyceném televizí. Poslední fáze probíhá od konce 70. let až do dneška a je označována jako vyjednávací, či transakční (Esser, 2008).”
Kromě jazykových krkolomností (že by zde pomáhal autorovi Google Translate?) a terminologických nepřesností (vedoucí osoba), autor zjevně nepochopil, že Esser píše o čtyřech fázích chápání mediálních účinků (paradigmatických posunech), nikoli o tom, že by do konce 30. let média ”skutečně” měla
neomezenou moc, zatímco od 30. do 60. let by neměla moc skoro žádnou. Ostatně výzkum mediálních účinků je i dále v práci (s. 22) představen chaoticky a značně eklekticky.
Autor dále v práci píše o ”mediálních obsazích” a ”mediálních praktikách”, přičemž obsahy a praktiky – zdá se mi – chápe jako synonyma. To je opět s odkazem na oblast mediálních studií velmi zavádějící, neboť výzkum obsahů a praktik odkazuje k odlišným paradigmatickým přístupům výzkumu médií. Pokus o úpravu Lasswellova modelu komunikace (s. 24–25) je nesrozumitelný, jak ostatně napovídá věta, která tento pokus uvozuje: ”Pokud je komunikační proces zúžen pouze na mediální komunikaci, zůstanou k dispozici tři faktory.” Lasswellův model je přeci modelem mediální komunikace! Autor se jej tak spíše snaží přizpůsobit perspektivě aktivních publik, namísto pasivních publik, kam Lasswellův model patří, činí tak však značně chaoticky.
I přes tyto nedostatky se autorovi ”kupodivu” podařilo uspokojivě formulovat hypotézy, které ověřuje v empirické části práce. Empirická část je jazykově výrazně kvalitnější, terminologicky korektní a celkově ji lze považovat za uspokojivou. Autor v empirické části prokázal, že je schopen zkonstruovat dotazník tak, aby mohl ověřit stanovené hypotézy. Samotná statistická analýza je na bakalářskou práci rovněž
vydařená. I zde se však objevují dílčí nepřesnosti. Např. na s. 28 autor píše: ”Externí validita byla zajištěna, protože je experiment zaměřen na nespecifickou skupinu respondentů, kterými byli jedinci ze sociálních sítí, a měla by zde tedy být možnost použití výsledků na celou populaci.” Autor přitom nespecifikuje samotnou populaci. Pokud jí mají být obyvatelé ČR, pak výsledky výzkumu nelze zobecnit na celou populaci ale spíše např. jen na populaci obyvatel ČR aktivních na sociálních sítích: např. věková skupina 56+ je ve vzorku zastoupena necelými 5 %, zatímco věková skupina 65+ (která bude ještě výrazně menší než 56+) tvoří přibližně 20 % populace ČR.
Otázky k obhajobě:
Pokuste se vymezit rozdíl mezi ”mediálními obsahy” a ”mediálními praktikami”?
V části věnované mediálním obsahům uvádíte, že po nástupu koronakrize se funkce médií výrazně
posunula od zábavy k předávání informací. Pokuste se o tomto vašem argumentu uvažovat perspektivou koncepce tzv. infotainmentu?
Závěr: Bakalářskou práci doporučuji k obhajobě.
Navrhovaná výsledná klasifikace práce: 3
Datum: 16. 1. 2022 Mgr. Michal Šimůnek, Ph.D.
oponent práce
