Příloha k ročníku 1999 POHLED DO DĚJIN SLEPECKÝCH
SPOLKŮ (2. část)
Josef Smýkal
(Pokračováni ze Speciální Pedagogiky 3 ^ / 1 9 9 9 , s. 83-100.)
České organizace dvacátého století
Vracím se k podrobnějším informacím 0 českých spolcích a svazech těžce zra- kově postižených občanů, které měly a mají významnou společenskou roli v úsilí o zmírňování informačního defi- citu nevidomých a těžce slabozrakých, jejich účasti na budování společenských
vztahů, v oblasti vzdělávání nevidomých a jejich integraci s těžce slabozrakými aj.
1 když stupeň integrace těžce zrakově postiženého jedince je závislý na jeho stupni adaptability, přece jenom je zde velký prostor pro většinu nevidomých, které je třeba v této oblasti informovat i vést je. To je úkol jejich společenských organizací.
1. Spolek Český slepecký tisk Vznikl v r. 1918. V období první svě- tové války přišlo o zrak mnoho českých vojáků. K. E. Macan jako učitel v Kláro- vě ústavu sejim plně věnoval. Mezi vojá- ky byli i takoví, kteří toužili po tom, aby znovu mohli číst české časopisy a knihy.
Všichni začali tím více pociťovat nedo- statek českého slepeckého tisku, nejvíce ovšem sám Macan. Nejdříve bylo třeba začít vydávat časopis tištěný bodovým
písmem, který by české slepce informo- val o společenském a kulturním dění. Ně- mečtí nevidomí měli možnost objednávat si časopisy z Německa. Macan neviděl ji- nou možnost, než pro tento účel založit nový český spolek. Od r. 1909 byl členem Zemského spolku, a tak se rozhodl.
Počátky českého slepeckého tisku jsou spojeny se Zemským spolkem pro výcho- vu a opatřováni slepců v Království čes- kém. Na podnět Macana vznikl při výbo- ru spolku v r. 1915 Odbor pro slepecký tisk český. Při spolku brzy vznikly různé komise, později i komise redakční s Ma- canem v čele.
Bylo vytvořeno početné představenstvo.
Záměrem bylo, že časopis bude tištěn ve spolupráci s Klarovým ústavem, který jako jediný ze tří pražských ústavů vlast-
nil moderní sázecí a lisovací zařízení. Je- likož Macan v tomto ústavu vyučoval, nebylo obtížné získat u vedení ústavu sou- hlas.
Již během jednoho roku (1916) vydal Odbor pro slepecký tisk český první ro- čcnkuJitřenka. Časopis Zora začal vychá- zet v r. 1917. Současně vycházely i přílo- hy. Jako první přílohu vydal v jednotli- vých sešitech Klič k Brailleově notopisu (1917) a další přílohy.
Jakmile se vydavatelská činnost rozrost- la, objevila se nutnost z Odboru pro čes- ký tisk vytvořit samostatný spolek. Vznikl v r. 1918 s názvem Český slepecký tisk.
Staral se o založení vlastní tiskárny. Pro lepší koordinovanost činnosti byly usta- veny čtyři pracovní odbory: knihovní, re- dakční, agitační a muzejní. V r. 1941 vznikl odbor pro přepisy hudebnin z běž- ného písma do bodové hudební notace.
Pro nedostatek peněz rozvinul spolek rozsáhlou charitativní akci. Protože ze strany státu byla finanční podpora nepatr- ná, bylo nutné na vydávání časopisů zís- kávat peníze od jednotlivců nebo korpo- rací či podniků. Rozesíláním „žebračenek"
v podobě pohlednic se pokračovalo i po druhé světové válce. Spolek Český slepec- ký tisk vykonal pro kulturu českých nevi- domých velmi mnoho. Časopis Zora se svými zájmovými přílohami si předplácelo stále více čtenářů. Od původně společen- ských informací přešla Zora k uveřejňo- vání příspěvků zabývajících se problema- tikou nevidomých, jejich zájmů, kulturní činnosti, vlastní literární tvořivosti nevi- domých, novinek všeho druhu aj. Později vznikla zvuková verze, posléze i verze digitální. Dále vznikla verze časopisu ve zvětšeném tisku pro slabozraké a ještě později verze ve zvukové podobě.
Česká ústřední péče o slepé - 1919.
Ustavilo ji Ministerstvo sociální péče jako pomocný orgán. Měla za úkol evidovat celkový stav péče a poskytovat menší fi- nanční příspěvky. Tento orgán se pokusil rozvinout iniciativu pro zaměstnávání ne- vidomých, ale výsledky byly mizivé. Po-
dařilo se zaměstnat několik nevidomých u firmy Baťa, v Tabákové režii aj. Činnost spolku ustala počátkem druhé světové války (60).
Mezinárodní informační kancelář v Praze - 1922. Zprostředkovávala styk se zahraničím a přinášela odtamtud infor- mace o životě nevidomých (15,18).
2. Péče o slepé na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku Spolek Péče o slepé na Moravě, ve Slez- sku a na Slovensku vznikl v r. 1922 a zalo- žil tri azylová zařízení: v r. 1922 zaopatřo- vací a zaměstnávací ústav v Chrlicích u Br- na, v r. 1 924 ústav pro staré a nemocné slep- ce ve Hvězdlicích a v r . 1926 Opatrovnu s mateřskou školou v Bmě - Pisárkách. Síd- lem spolku bylo Brno, jednatelem kněz řádu Augustiniánů páter Norbert Stanislav Dole- žel. Hlavní ideu spolku vyjadřovalo heslo:
„Péče o slepce od kolébky do hrobu". V pra- xi to znamenalo upřít nevidomým právo na samostatný život a shromáždit je do několi- ka specializovaných azylů, kde jen přežíva- li a psychicky strádali.
3. Podpůrný spolek
samostatných slepců (PSSS) Popud k založení spolku vycházel ze zkušenosti, že nevidomí, kteří se v ústavu vyučili řemeslu nebo ladění klavírů či se profesionálně věnují hudbě, nemohli se v životě uplatnit pro velkou konkurenci.
Bezprostřední podnět proto dal nevidomý ladič klavírůAntonín Růžička (5.8. 1870- 17. 2. 1931). S několika přáteli utvořil přípravný výbor, který zpracoval stanovy
spolku. Ustavující schůze byla 18.6. 1902 za účasti 15 zakládajících členů a ihned přijala stanovy, které zdůrazňovaly nepo- litický charakter spolku. Předsedou byl zvolen iniciátor Antonín Růžička.
Spolek si dal za úkol dokázat, že nevi- domí mohou v životě obstát samostatně, že životní neúspěchy některých není tře- ba řešit zřizováním azylů pro všechny.
Nový český spolek neměl zvláštní pod- poru ústavů pro nevidomé. Někdy dokon- ce svým chovancům vedení ústavu zaka- zovalo, aby se stali členy PSSS. Tzv. dob- rodinci jej chápali jako utopii. Spolek při- pouštěl jedinou výjimku, a sice podporu ze strany tzv. stolních společností, který- mi ovšem byli i nevidomí.
Nejznámější z nich byli pražští Košto- váci, kteří pro spolek zakoupili pianino.
Nový spolek spoléhal na skromné pod- mínky své existence a nechtěl dávat zís- kané finanční prostředky na vydávání slavnostních spisů a drahou výzdobu svých provozoven, což vedení ústavů ne- chápalo. Nakonec musel také zápasit s ve- dením výchovných a vzdělávacích ústavů.
Ve spolku panovalo přesvědčení, že stačí zajišťovat nevidomým práci a starat se o její plynulý chod. Představenstvo PSSS chtělo pomáhat nikoliv jen soucitem a po- nižujícím darem z milosti, „péče od ko- lébky do hrobu" mu byla cizí. Stanovy spolku hlavní svůj úkol definovaly poskyt- nutím příležitosti k práci a podle možností dalšími sociálními opatřeními.
PSSS od svého začátku přirozeně zá- pasil s nedostatkem finančních prostřed- ků. Bez nich nebylo možné uvažovat
o otevření vlastních dílen. Jsou proto po- řádány koncerty nevidomých hudebníků, přednášky, propagační výstavy výrobků nevidomých řemeslníků, ženských ručních prací a také sbírky. Na koncertě v r. 1907 byl přítomen i Jaromír Čelakovský, pro- fesor českého práva na pražské univerzi- tě, se kterým představitelé spolku zapřed- li debatu o svých úkolech a právě zde vznikla myšlenka založit nový, skutečně český ústav, který by mohl připravovat nevidomé pro samostatný život. Čelakov- ský zprostředkoval styk s tehdy význam- ným očním lékařem profesorem Janem Deylem. O dva roky později vznikl Zem- ský spolek pro výchovu a zaopatřováni slepců. Ten pak v následujícím roce ústav skutečně založil. Bylo věcí úsilí několika nevidomých učitelů hudby vedených Ja- nem Drtinou, kteří zde působili, že se hu- dební oddělení ústavu stalo postupně ce- lostátní střední hudební školou pro nevi- domé a slabozraké, dnešní Konzervatoří Jana Deyla.
První nákupna, dílny a prodejna výrob- ků nevidomých řemeslníků byla otevřena v Praze r. 1917. Brzy po skončení první světové války zřídil spolek vlastní dílny.
Po válce bylo středisko přemístěno do Moravské Třebové.
PSSS začal pro své členy rozšiřovat služby v první řadě potřebné pro samostat- né řemeslníky, maséry, soukromé učitele hudby, kavárenské hudebníky aj. Byla to právní poradenská služba, podpory v ne- moci, podpora rodině při úmrtí člena spol- ku, při narození dítěte, příspěvek starob- ním důchodcům, příspěvek na léčení, na
ambulantní péči o chrup aj. Mimořádnou vymožeností pro členy byly bezúročné půjčky ze jmění spolku. Je nutné zdůraz- nit, že tyto služby byly podloženy produk- tivní činností členstva a jinak získanými finančními dary.
Veliké a nečekané komplikace přinesla první světová válka. Nebyly suroviny, poklesl i zájem o zboží, poklesl i zájem veřejnosti o starosti slepců. Vedení spol- ku se však nevzdalo a zvýšilo své podni- katelské úsilí. Ihned po skončení války svolává vedení spolku jubilejní valnou hromadu do Prahy, na které účastníci schválili deklaraci směřující ke všem slep- cům a k české vládě. Provolání obsaho- valo požadavek o společném organizování tzv. civilních a válečných slepců, o nových povoláních pro nevidomé a jejich přípra- vě pro produktivní a samostatný život, což vyžaduje i změnu postoje vedení ústavů.
V r. 1921 otevřel spolek dílny v Morav- ské Třebové, v r. 1926 Domovinu v Pra- ze - Vysočanech, pro kterou zakoupil bu- dovu staré školy. Tu stavebně adaptoval vysokými náklady. Byly zde dílny, skla- dy i byty. Tak PSSS završil první etapu své činnosti.
V r. 1927 uspořádal spolek první celo- státní sjezd nevidomých v Praze s mezi- národní účastí. Výsledkem byla mimo jiné i rezoluce, která žádá pro nevidomé prá- vo na práci. Je to významný společenský posun spolku, který působil kladně na vě- domí všech nevidomých, a tedy i těch, kte- ří nebyli jeho členy.
O rok později byla založena odbočka spolku v Brně, později další v Ústí nad
Labem a v Báhoni na Slovensku (tam až po druhé světové válce r. 1946). Ve třicá- tých letech získala brněnská odbočka od- kazem nadační budovu po brněnském bás- níku Josefu Chaloupkovi, kde podle jeho přání zřídila kartáčnické a košíkářské díl- ny a ubytovnu pro osamělé dělníky. Hlu- bokou vděčnost projevili zaměstnanci tím, že tuto budovu, kterou všichni považovali za svou vlastní, začali nazývat Domečkem.
V r. 1930 byl ustaven tzv. Ženský odbor, který organizoval výstavy a prodej výrob- ků ručních prací. Při takových příležitos- tech byly vždy konány koncerty nebo jiné kulturní akce, na kterých účinkovali nevi- domí učitelé hudby a nevidomí autoři reci- tovali své básně. Ustaven byl též odbor la- dičů, odbor učitelů hudby a odbor tiskový, který plnil propagační úkoly.
Činnost spolku si nebylo možné před- stavit bez možností informovat své členy v obdobích mezi výročními valnými hro- madami. V r. 1930 proto začal vycházet zpravodaj nazvaný Zprávy. Pro členy ně- mecké národnosti vydával spolek bulletin Mitteilungen.
V r. 1938 PSSS v rámci Svazu slepec- kých spolků a ústavů podal vládě návrh zákona na tzv. slepeckou rentu. Návrh byl přijat příznivě, slepecká renta však nikdy zavedena nebyla. Roky druhé světové vál- ky byly pro spolek těžké. Již v r. 1938 došlo ze strany německých členů v Ústí nad Labem k rozkolu, když se tamní od- bočka osamostatnila. Spolek musel zno- vu zápasit s nedostatkem surovin, výrobu přizpůsobit novým náhradním materiálům pro výrobu kartáčů, košů atd. Spolek se
i nadále soustřeďoval na zvýšení kulturní úrovně nevidomých a veřejnou činnost.
V r. 1941 uspořádal velký koncert nevi- domých umělců s výlučně českým progra- mem. V r. 1943 založil tradici šachových turnajů aj. Znovu, jako v první i druhé světové válce, se projevilo působení spol- ku v oblasti finanční výpomoci členům.
Válka sama těsně před svým koncem přinesla PSSS těžkou ránu, když za náletu amerických bombardérů v dubnu r. 1945 byla budova vysočanské Domoviny zniče- na. V jejích troskách zahynulo šest nevi- domých a spolku vznikly vysoké finanční a kulturní škody. Pomoc v prvních okamži- cích poskytla solidarita brněnské odbočky.
Zásluhou tehdejšího primátora V. Vac- ka získal Spolek jako náhradu budovu v Krakovské ulici v Praze, kterou začal používat společně se spolkem Český sle- pecký tisk. PSSS sem umístil dílny, Čes- ký slepecký tisk tiskárnu a zbytky knihov- ny, které byly zachráněny po bombardo- vání, kdy se v širokém okolí zničené vy- sočanské Domoviny povalovaly zbytky slepeckých knih.
Slepecké hnutí bylo roztříštěno do mno- ha spolků a společků, které byly zakládá- ny ve dvacátých a třicátých letech. Mno- ho nevidomých působilo v několika spol- cích současně.
4. Ústřední jednota invalidů Po 2. světové válce se opět projevila snaha o sjednocení všech spolků pro sle- pé. Tato tendence o jednotném působení spolků pro slepé, především v úsilí o růz- ná zákonná opatření v jejich prospěch.
nebyla ovšem nová. Již v roce 1923 vzni- kl pod vlivem K. E. Macana Svaz slepec- kých spolků. Jeho činnost po určitém od- mlčení byla obnovena v roce 1934, kdy se připojily i ústavy pečující o slepce - tedy SSSÚ.
Již od roku 1946 z iniciativy PSSS v rámci SSSÚ probíhalajednání o vytvo- ření opravdu jednotné organizace. Na pod- zim 1948 byla skutečně taková organiza- ce ustavena pod názvem Ústředí česko- slovenských slepců.
Zcela nová tendence v péči o invalidní občany se projevuje od počátku roku
1949. Původní idea o sjednocení všech slepeckých spolků se projevuje všeobec- ně, a to i u ostatních druhů zdravotně po- stižených občanů.
Z rozsahových důvodů v další části uvá- díme jen stručný faktografický výčet va- riant vývoje struktury organizací pro in- validní občany v v tehdejší republice.
V r. 1949 vzniká společenství z 1500 organizací a spolků pro tělesně, sluchově a zrakově postižené. Čtvrtá kategorie po- stižení vnitřního (těžkých interních cho- rob, tehdy se říkalo organicky vadných) se ještě nepřipojila.
Určitá rivalita, která se projevovala pře- devším v některých zákonných opatřeních mezi civilními invalidy (tzv. invalidy prá- ce) a invalidy válečnými, a to již od kon- ce 1. světové války, však nebyla elimino- vána. Družina válečných poškozenců do nově založené Ústřední jednoty invalidů (ÚJ1) nevstoupila.
Ústřední jednota invalidů byla založe- na na ustavujícím slučovacím sjezdu ve
Slovanském domě v Praze, dne 25. a 26.
června 1949. Ústřední orgány a předsta- venstvo byly ustaveny přísně paritně, aby nebyly poškozeny minoritní vady, jako např. nevidomí a neslyšící.
5. Svaz československých invalidů
O tři roky později, po dosti složitých jed- náních, byl v roce 1952 ustaven Svaz čes- koslovenských invalidů (SCI, později SČSI). Tehdy došlo především ke sjedno- cení invalidů civilních a válečných a Dru- žina válečných poškozenců přešla také do jednotné organizace. Tato organizace sdru- žovala postižené dle čtyř skupin vad - slu- chové, zrakové, vnitřní a tělesné vady.
Paritní zastoupení trvalo nadále. Auto- nomie jednotlivých druhů postižení byla garantována v tzv. ústředních sekcích, kte- ré řešily specifickou problematiku vad.
Ustavující sjezd SČSI se konal 7. červ- na 1952 na Slovanském ostrově v Praze.
Předsedou ÚJ1 byl zvolen J. T. Auřední- ček a tajemníkem se stal nevidomý Jan Drtina. Později se stal předsedou ÚJI ne- vidomý JUDr. Rudolf Tyl a tajemníkem J. T. Auředníček. Předsedou SČSI byl zvolen opět nevidomý R. Tyl, tajemnicí Marie Medonosová. Později byly vedou- cí posty sloučeny a R. Tyl se stal úřadují- cím předsedou.
SČSI byl organizací celostátní, na Slo- vensku fungoval Slovenský výbor SČSI.
Do r. 1967 proběhlo pět celostátních sjezdů SČSI, které řešily aktuální proble- matiku všech skupin invalidů v oblasti ekonomické, sociální a politické.
Na jaře roku 1969 se celá dosavadní struktura organizace změnila. V důsledku federalizace státu vznikaly i federální or- gány v rámci ČSSR. SČSI se rozdělila na čtyři autonomní svazy s vlastními ústřed- ními výbory a s vlastním výkonným apa- rátem.
6. Česká unie nevidomých a slabozrakých
3. dubna 1969 se konaly ustavující sjez- dy v Praze souběžně čtyř autonomních svazů, které zvolily své ústřední výbory, delegáty na český sjezd a na sjezd celo- státní, federální. Obdobně tomu bylo i na Slovensku. 3. dubna byl tedy ustaven Čes- ký svaz nevidomých, o něco později při- bylo do názvu i slabozrakých, tedy ČSNS.
Předsedou ÚV ČSNS byl zvolen Dr. Jan Drtina, tajenmníkem se stal Otakar Bohata.
Ustavující sjezd zastřešující organizace Českého sdružení svazu invalidů se sešel 22. dubna 1969 v Praze. České i slovenské sdružení zvolilo delegáty na federální, ce- lostátní sjezd, v pořadí VI., který se sešel 1. července ve Slovanském domě v Praze.
V ústředních orgánech českých, sloven- ských a federálních byli opět paritně zvo- leni zástupci všech vad. Název organiza- ce byl Federace invalidů v ČSSR.
Tato organizační struktura existovala jen 5 let do roku 1974.
Další sjezdy počínaje rokem 1974 i na- dále respektují federalizaci státu, zacho- vávají českou a slovenskou organizaci a federální útvary. Vracejí se však k pev- nější struktuře organizace s tím, že zani- kají zájmové autonomní svazy. Vlastni
specifickou práci pro jednotlivé vady pře- jímají pak na sjezdech Ústřední rady.
Ústřední radu zrakově postižených vedl Dr. Jan Drtina. Výkonný aparát byl u těch- to rad sloučen vždy po dvou specifikacích:
pro nevidomé a vnitřně postižení (vedl je nevidomý Miloslav Filipec) a pro tělesně a sluchově postižené (vedl je J. Pauer).
Sjezdy probíhaly vždy samostatně: český, slovenský a federální, a to v roce 1974, 1979 a 1984. Ústřední rady měly zpočát- kujen pravomoci poradních orgánů, poz- ději jejich váha stoupala.
Struktura se neměnila až do roku 1990.
Nové názvy organizací jsou Svaz invali- dů ČR, Svaz invalidů SR a Federální vý- bor svazu invalidů.
Aktivita organizace se postupně stále více zaměřovala k řešení specifických pro- blémů jednotlivých vad, tedy i k proble- matice nevidomých a slabozrakých, kteří přinesli do organizace myšlenku důleži- tých rehabilitačních programů.
V roce 1984 se po Dr. Janu Drtinoví ujal vedení Ústřední rady zrakově postižených nevidomý Dr. Oldřich Čálek a po něm rovněž nevidomý Zdeněk Klement.
Podzim roku 1989 znamenal postupné uzavírání činnosti Jednotné organizace invalidů, a to na V. sjezdu SI v ČSR - 10. října 1989, na obdobném sjezdu na Slovensku a na celostátním sjezdu fede- rálního výboru SI - 16. a 17. prosince 1989.
Na jaře 1990 se postupně ustavují pro všechny vady samostatné organizace, kte- ré se později konstituují do zastřešující organizace Sdružení zdravotně postiže-
ných v ČR a SR. Tato střechová organi- zace neměla již ovšem charakter řídící, ale jen servisní.
22. dubna 1990 se na sjezdu v Pardubi- cích ustavila i Společnost nevidomých a slabozrakých-SNS. Kromě stávajících čtyř skupin v samostatných svazech se později do Svazu zdravotně postižených připojily i Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí a Sdružení pro zdravé životni prostředí.
Konečným uzavřením činnosti Svazu invalidů byly sjezdy český a slovenský a mimořádný celostátní, federální sjezdy v Brně v červnu 1990. Ty rozhodly defi- nitivně o ukončení činnosti jednotné or- ganizace invalidů a zvolený celostátní útvar Federace zdravotně postižených v ČSFR dostala za úkol náročnou likvida- ci a převody stávajícícho majetku.
Specifickou péči o zrakově postižené (po roce 1990) dále rozvíjely na území ČSFR v podstatě tři organizace. Byly to již zmíněná Společnost nevidomých a sla- bozrakých (SNS), založená v dubnu 1990, dále pak v prosinci 1989 založená Česká unie nevidomých a slabozrakých (ČUNS), která do Sdružení zdravotně postižených nevstoupila, a na Slovensku Unia nevidi- acich a slabozrakých Slovenska, která se také nestala složkou Sdružení zdravotně postižených na Slovensku.
SNS a ČUNS v letech devadesátých rozvíjely svou specifickou činnost na všech úsecích péče o zrakově postižené paralelně: ve spolupráci i ve vzájemné konkurenci. Na zasedání v červnu 1996
v Hradci Králové se obě organizace slou- čily, a vznikla tak Sjednocená organiza- ce nevidomých a slabozrakých (SONS), která je nyní také začleněna do již zmíně- né zastřešující organizace Sdružení zdra- votně postižených v ČR.
Literaturu:
[1] Achtundvierzigsten Jahresbericht der Blinden-Anstalt. Niimbergl 902.
[2] BOHATA. O.: Čitanka k vývoji or- ganizaci invalidů v Československu /., II. Praha 1979.
[3] BYRD. W.: Human Welfare in the Next Haif bentary. New York 1964 [4] Festschrift. Brno 1909.
[5. Festschrift zur Feier des lOjährin- gen bestehungs. Wiirtemberg 1919.
[6] HURLIMANN, H.: 75 Jahre Schwe- zerischer Zentralverein fur das blin- denwesens. St. Gallen 1979.
[7] KRCHŇÁK. R.: Nevidomí známi i neznámí. Praha 1992.
[8] Kroky kupředu. Praha 1959.
[9] GRODECKA. E.: História newido- mych polskich Láskách. 1989.
[10] KURTHA. V. H a kol. : Sociálna sta- rostlivosť o slepcov. Bratislava 1944.
[11 ] PIELASCH. H.: Das Recht der Ge- schádikten. Berlin 1971.
[12] RAPPAW1. A.: Die Jugenblinden nach de m Weltkriege. B run n 1919.
[13] R1CHVALSKÝ. P. a kol.: Starostli- vosť o slepcov. Bratislava 1947.
[14] REZENOVA, N. K. a kol..: Vsero- cssiiskoje obščestvo slepých. Mosk- va 1982.
[15] 70 let českého slepeckého tisku Pra- ha 1987.
[16] Sojuz nezrjačich Narodnoj respub- liki Bolgarii. (bez data)
[17] TEUSER, M.: Vortráge. Marburg 1988.
[17a] WANECEK, O.: Geschichte der Blindenpädagogik. Berlin 1969.
[18] ZIMIN, B. V: K trudu i žizní.
Moskva 1983.
Dokumenty:
[19] 1. výroční zpráva Spolku pro pod- poru slepých na Moravě a ve Slez-
sku. V Brně 1900.
[20] V. výroční zpráva o činnosti spolku Útulna císaře Františka Josefa.
Brno 1898.
[21] VII. celostátní sjezd Svazu invalidů.
Praha 1979.
[22] VIII. Jahresbericht des Schweiz.
Zentravereins fur das Blindenwesen.
Brugg 1911.
[23] 11. Bericht uber die Tätigkeit des Vereins Centralbibliotekfur Blinde E. V. Hamburg 1915.
[24] XXIII. výroční zpráva spolku Čes- koslovenský slepecký tisk. Praha 1937.
[25] XXIV. výroční zpráva spolku Česko- slovenský slepecký tisk. Praha 1938.
[26] Bericht uber den XI. Blindenlehrer- Kongress. Halle a. S 1904.
[27] Činnost Svazu invalidů po X. sjez- du KSČ. Praha 1976.
[28] Činnost Svazu invalidů po XVI. sjez- du KSČ. Praha 1981.
[29] Výroční zpráva Spolku pro podpo-
ru slepých na Moravě a ve Slezsku.
Brno 1908.
[30] Výroční zpráva Spolku pro podpo- ru slepých na Moravě a ve Slezsku.
Brno 1907.
[31] Činnost Svazu invalidů po XVII.
sjezdu KSČ. Brno 1986.
[32] Koncepce činnosti sjednocené orga- nizace nevidomých a slabozrakých české republiky po jejím 2. celostát- ním shromáždění. Praha 1998.
[33] Second Report of the New York As- sotiation for the Blind. New York 1908.
[34] Stanovy Svazu invalidů z r. 1979.
[35] Stanovy Jubilejního spolku císaře Františka Josefa na zaopatření muž- ských slepců na Moravě a ve Slez- sku. Brno 1910.
[36] Stanovy Podpůrného spolku samo- statných slepců. 1932.
[37] Stanovy spolku pro podporu slepých na Moravě a ve Slezsku. 1899.
[38] Věstník česko-slovenských slepců.
[39] Statut Towartystva Kuratorium nad ociamniakimi. Opis bez místa vydá- ní i bez data vydání.
[40] Koncepce činnosti České unie nevi- domých a slabozrakých po II. val- ném shromáždění. Praha 1994.
[41] Stanovy Spolku pre starostlivosť o nevidomých na Slovensku. Brati- slava 1947.
[42] Stanovy Spoločnosti pre špeciálnu a liečebnú výchovu v SSR. Bratisla- va 1980.
[43] Verein zurfúrsorgefur die Blinden.
Bromberk 1901-1905.
[44] Jahresbericht aus Melk. Melk 1897- 1904.
[45] Protokoll der Ordentlichen Gene- ralversammlung der Vereins. Riga 1893-1898.
[46] Bericht uber die Wiensamkeit des Vereines. Wien 1902-1916.
[47] Rapport de ľasille des aveugles.
Lausanne 1894-1897.
[48] Statut des Blinden-und-Sehschwa- chen-Verbandes der DDR. Berlin 1987.
[49] Vospitatělnaja i kulturnomassovaja rabota v ukrainskom obščestve sle- pých. 1976.
[50] Walsall Society for the Blind. Bron- wich 1977.
Časopisy:
[50] A. v. H.: Der I. Osterreichische Blin- denverein, ZB, s. 121.
[51] A. T.: Verein der Blinden fur Dres- den und Umgegend. Der Blinden- freund, 1903, s. 28.
[52] Braille Report, 1987.
[53] La Canne Blanche, 1977.
[54] DRTINA, J.: Příspěvek Českého sva- zu nevidomých k vybudování kom- plexní péče o zrakově postižené. Ty- flologické listy, 1969, 1-2, s. 7.
[55] MA YENTZZ, J.: Aus den Anfängen der Blindenselbsthilfe. Der Blinden- freund, 1928, s. 155.
[56] Péče o slepé na Moravě (Moravské číslo Svět nevidomých).
[57] SechtsundneunziegstesKenjarsblat, Ziirich 1896.
[58] ZEMAN, J Dějiny péče o slepé.
Národní kultura, 1922, s. 289.
[59] Spolek válečných slepců - Zeitschrift fur Ôsterreichische Blindenwesen,
s. 1146.
Světová konference Deafblind International
V portugalském Lisabonu se ve dnech 2 0 . - 2 5 . července 1999 sešli profesioná- lové, rodiče a hluchoslepé osoby na svě- tové konferenci nazvané Developing Through Relationship - Celebrating Achievement. („Rozvoj prostřednic- tvím vztahu - oslava úspěchu")
Pro uvedené skupiny účastníků byly při- praveny zvláštní programy. A tak zatím- co se děti seznamovaly a poznávaly nové prostředí, někteří rodiče a profesionální pracovníci se zúčastňovali jednání kon- ference.
Známá jména z oblasti výchovy hlucho- slepých byla opravdu lákadlem k přednáš-
[60] Zpravodaj Ústřední jednoty invali- dů, č. 1 z r. 1950.
[61] Zprávy Ústřední péče o slepé.
Zprávy
kám a workshopům. Jan van Dijk, Mi- chael Collins, Marianne Riggio, Deborah Gleason a mnozí další předvedli nové pohledy na některé postupy práce z me- todického pohledu, zkušenosti s výchov- nou a vzdělávací prací.
Přednášky a příspěvky k seminářům byly z okruhů, které jsou nejvíce diskutovány:
komunikace, diagnostika, vzdělávání, in- tegrace, příprava na povolání, cesta k ne- závislosti, metodické otázky výchovy.
Z pohledu dalšího rozvoje zejména dia- gnostických postupů byly pro naši speciál- ní pedagogiku přínosné informace o syn- dromech USHER a CHARGE.
O jednotlivých okruzích bude postup- ně referováno.
Miloň Potměšil
