Cyklus uhlíku
Vidmochová Eliška, 9.A
Cyklus uhlíku
Uhlík je nejrozšířenějším stavebním prvkem živé hmoty na Zemi.
Klíčová složka při fotosyntéze producentů (zelených rostlin, řas a sinic), při níž se z CO2 a H2O vytváří složitější organická látka, glukóza.
Do potravních řetězců vstupuje uhlík fotosyntézou, opouští je procesem opačným -
respirací
(dýcháním). Zpět do atmosféry, vody a půdy je uvolňován i spalovacími procesy (hoření fosilních paliv, uhlí ropy a zemního plynu)
Cyklus uhlíku
Uhlík a jeho sloučeniny hrály zcela zásadní roli ve vzniku života tak, jak ho na Zemi známe. Těla všech organismů jsou složená právě především z
organických látek, tedy látek obsahujících uhlík. Cukry, tuky, různé kyseliny včetně aminokyselin a nukleových kyselin, všechny myslitelné organické látky v tělech pozemských organismů obsahují uhlík. V lidském těle uhlík
představuje 18,5 % hmotnosti, v sušině těla (bez vody) je to ještě mnohem více.
Uhlík se do atmosféry dostává několika způsoby
Respirací živočichů a rostlin Při této reakci se organické molekuly rozkládají na vodu a oxid uhličitý.
Rozkládáním rostlinné a živočišné biomasy hlavní roli v tom mají houby a bakterie. Pokud je přítomen kyslík, mění organické látky na oxid uhličitý, pokud je prostředí anaerobní, mění organické látky na methan.
Spalováním organického materiálu při spalování fosilních paliv
(uhlí, ropa, zemní plyn) se rozpadají organické látky, které se po miliony let ukládaly v biosféře.
Při sopečných erupcích se uvolňují plyny, které mimo jiné obsahují oxid uhličitý.
Množství uhlíku, které takto vznikne, plně kompenzuje úbytek uhlíku při zvětrávání.
Cyklus uhlíku
Terestrické (suchozemské) rostliny využívají atmosférický CO2
vodní rostliny čerpají karbonáty rozpuštěné ve vodě.
Rychlost přesunu uhlíku mezi atmosférou, hydrosférou a organismy je určována množstvím (koncentrací) plynného CO2 v atmosféře.
Rozlišení uhlíku
biologický a geochemický.
Základní hnací silou biologického cyklu je fotosyntéza rostlin a dýchání živočichů. Jedna molekula v tímto cyklem projde za zhruba dvacet let.
Geochemický cyklus je značně pomalejší a může funguje v závislosti na cyklu biologickém.
Cyklus uhlíku
Uhlíkový cyklus je složitým koloběhem, ve kterém se uhlík vyskytuje ve více formách, největší důležitost se však přikládá oxidu uhličitému.
Uhlíkový cyklus je ovlivňován geochemickými procesy a také klimatem, člověk do něj významně zasahuje emisí právě oxidu uhličitého. Zhruba platí, že
polovina člověkem vyprodukovaného CO2 zůstává v atmosféře, druhá polovina skončí v oceánech a na pevnině.
Zjistit podíl uhlíku v atmosféře je díky moderní technice snadné, avšak zatím nelze přesně určit jeho množství v půdě a oceánech. Největším
problémem je však určit množství uhlíku v ekosystémech.
Cyklus uhlíku
Všechny živé organizmy v sobě vážou uhlík.
Nejjednoduššími jsou bakterie, žijící na základě chemosyntézy, které získávají uhlík jednoduchými reakcemi anorganických látek.
Zelené rostliny spotřebovávají CO2 při fotosyntéze a přeměňují ho na kyslík, avšak stejně jako živočichové kyslík dýchají a přeměňují ho na oxid uhličitý. Po smrti
živých organizmů dochází k rozkládání jejich těl, čímž vynikají uhlíkaté sloučeniny, ze kterých se později vytváří uhličitany, případně fosilní paliva. Stejně exkrecí
organismů vzniká organický odpad, z něhož vznikají opět organické sloučeniny.
Spalováním fosilních paliv poté vede ke zvýšení obsahu CO2 v atmosféře. V
atmosféře zůstává cca polovina CO2, zbytek se dostává na pevninu a do oceánů, kde vytvářejí hydrogenuhličitany, uhličitany a CO2 obsažené ve vodě
(CO2 je ve vodě rozpustné).
Zvyšování podílu oxidu uhličitého v atmosféře se podílí na skleníkovém efektu, který zvyšuje teplotu vzduchu na Zemi, což znovu ovlivňuje živé organismy. Do uhlíkového cyklu je možné zahrnout potravní řetězec.
Diagram koloběhu uhlíku.
Černá čísla udávají v miliardách tun
(gigatunách = Gt), kolik uhlíku je uloženo v různých rezervoárech.
Fialová čísla udávají, kolik uhlíku se přesunuje danými směry každý rok.
Do sedimentů v tomto diagramu není
započítání přibližně 70 gigatun uhličitanů a kerogenu.
zdroje
http://www.wikiwand.com/cs/Kolob%C4%9Bh_uhl%C3%ADku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_uhl%C3%ADku
https://www.google.cz/search?q=co2+logo&hl=cs&tbm=isch&tbs=rimg:CefFDN2 tj_19EIjhcSMWyvf2R5cKa95rTaG8YgjQCJJEXLo67GJ-0MN7Y4ijwgLlkCLo0pLKgttYfa r5PR-otVctE3CoSCVxIxbK9_1ZHlEfjgYsUa1s-rKhIJwpr3mtNobxgRFhcyZ6FjeIUqEgm
CNAIkkRcujhFGxR8IPL0W4yoSCbsYn7Qw3tjiESWm4cSGb5KdKhIJKPCAuWQIujQRZm18Qv y3cqcqEgmksqC21h9qvhG4WATRLl893CoSCU9H6i1Vy0TcEcUUDn3mmJK9&tbo=u&sa=X&v ed=2ahUKEwjIs8H-zp_iAhXGyKQKHWoWC2kQ9C96BAgBEBs&biw=1920&bih=937&dpr=1#
imgrc=XEjFsr39keW04M :
https://www.google.cz/search?q=eco+logo&hl=cs&tbm=isch&tbs=rimg:CfhZ3bi
KQtBUIjjEFnfzf0VGAAvNpQv46ysdEZjFh4UrWqpa7U_1gOSoFk6SVrK4MjeJESQpHY-hQt YrBmKelQz3lIioSCcQWd_1N_1RUYAEX5ST_1Hy4Kv9KhIJC82lC_1jrKx0RivQZpq-4iJ4q EgkRmMWHhStaqhEc5SFlTyQ4hioSCVrtT-A5KgWTEYZK7FdUYqilKhIJpJWsrgyN4kQRRAF IRY0afFkqEglJCkdj6FC1ihFDc50JP3qlkyoSCcGYp6VDPeUiEdMOZTRk7OWv&tbo=u&sa=
X&ved=2ahUKEwiSvLrmz5_iAhXCsaQKHUryBOMQ9C96BAgBEBs&biw=1920&bih=937&dpr
=1#imgrc=dSXGasXmc98EdM:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Uhl%C3%ADk
https://www.google.cz/search?q=cyklus+uhl%C3%ADku&rlz=1C1GCEU_csCZ849CZ
849&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiG1M_00Z_iAhXRaFAKHZD1APkQ_AUI DigB&biw=1920&bih=937#imgdii=w-1Rure6KBIM_M:&imgrc=n1Cjhbkzo6knTM: