Hlavní práce3501_xernj02.pdf, 527.8 kB Stáhnout

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA FINANCÍ A Ú Č ETNICTVÍ

Katedra finan č ního ú č etnictví

Hlavní specializace: Ú č etnictví a finan č ní ř ízení podniku

Jana Ernstbergerová

Ú Č ETNÍ ZÁV Ě RKA – POJETÍ Č ESKÉ LEGISLATIVY VZHLEDEM K IFRS

Vedoucí diplomové práce: Ing. Zdenka Cardová

2006

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatn ě a veškerá použitá literatura a další prameny jsou uvedeny v seznamu.

Praha, 8. srpna 2006

D ě kuji paní ing. Zdence Cardové za podn ě tné rady a p ř ipomínky a

p ř edevším za č as, který mi v ě novala.

OBSAH

ÚVOD ...5

1 ÚČETNÍ ZÁVĚRKA PODLE IFRS...6

1.1 HARMONIZACE SVĚTOVÉHO ÚČETNÍHO VÝKAZNICTVÍ...6

1.2 KONCEPČNÍ RÁMEC IAS/IFRS...8

1.3 VÝKAZY A ROZSAH ÚČETNÍ ZÁVĚRKY...12

1.3.1 Rozvaha ...14

1.3.2 Výsledovka...19

1.3.3 Výkaz cash flow ...22

1.3.4 Výkaz o změnách ve vlastním kapitálu ...27

1.3.5 Komentář k účetním výkazům...29

1.4 UDÁLOSTI PO DATU ÚČETNÍ ZÁVĚRKY...30

2 ÚČETNÍ ZÁVĚRKA PODLE ČESKÉ LEGISLATIVY ...32

2.1 HARMONIZACE ČESKÉHO ÚČETNICTVÍ...32

2.2 Ú^ČETNÍ ZÁSADY...35

2.3 VÝKAZY A ROZSAH ÚČETNÍ ZÁVĚRKY...38

2.3.1 Rozvaha ...38

2.3.2 Výkaz zisku a ztráty ...45

2.3.3 Přehled o peněžních tocích ...49

2.3.4 Přehled o změnách vlastního kapitálu ...50

2.3.5 Příloha ...51

2.4 UDÁLOSTI PO DATU ÚČETNÍ ZÁVĚRKY...53

3 PŘÍPRAVNÉ PRÁCE K ÚČETNÍ ZÁVĚRCE ...55

3.1 INVENTARIZACE MAJETKU A ZÁVAZKŮ...56

3.2 TVORBA A ROZPOUŠTĚNÍ OPRAVNÝCH POLOŽEK...58

3.3 P^ŘECENĚNÍ NA REÁLNOU HODNOTU...61

3.4 ODPIS POHLEDÁVEK A OPRAVNÉ POLOŽKY K POHLEDÁVKÁM...63

3.5 ČASOVÉ ROZLIŠENÍ NÁKLADŮ A VÝNOSŮ...65

3.6 TVORBA A ČERPÁNÍ REZERV...68

3.7 ZAÚČTOVÁNÍ DOHADNÝCH POLOŽEK...71

3.8 VYČÍSLENÍ A ZAÚČTOVÁNÍ KURSOVÝCH ROZDÍLŮ...72

3.9 VÝPOČET A ZAÚČTOVÁNÍ SPLATNÉ A ODLOŽENÉ DANĚ ZPŘÍJMŮ...74

4 VYPOVÍDACÍ SCHOPNOST ÚČETNÍ ZÁVĚRKY...77

4.1 V^ĚRNÉ ZOBRAZENÍ SKUTEČNOSTI...77

4.2 VLIV OCEŇOVÁNÍ...79

4.3 SROVNATELNOST ÚČETNÍCH ZÁVĚREK...80

4.4 Č_{ESKÁ Ú}ČETNÍ LEGISLATIVA JAKO SYSTÉM...81

ZÁVĚR...83

SEZNAM LITERATURY ...86 PŘÍLOHY

ÚVOD

Účetní závěrka, resp. účetní výkaznictví, představuje základní soubor informací, na jejichž podkladě formulují ekonomické subjekty svá rozhodnutí. Zvláště důležité jsou pak účetní výstupy pro správné fungování kapitálových trhů jakožto páteře tržní ekonomiky.

Cílem této práce je zkoumat českou úpravu účetní závěrky, a to na podkladě pojetí Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS). V souvislosti se signály ze strany EU se totiž dá odůvodněně předpokládat, že do budoucna bude docházet ke stále intenzivnější harmonizaci naší národní účetní legislativy vzhledem k IFRS.

Z důvodu obsáhlosti daného tématu však bude tato práce zaměřena pouze na řádnou individuální účetní závěrku ziskově orientovaných nefinančních subjektů.

K tomuto dílčímu tématu však bude přistoupeno co možná nejkomplexněji, neboť problematiku účetní závěrky nelze chápat jen jako obsah a formu účetních výkazů.

V první části této práce, věnované IFRS, bude proto nejdříve pojednán Koncepční rámec těchto standardů, neboť tvoří jejich myšlenkovou základnu. Kromě jednotlivých výkazů (včetně komentáře) se tato práce dále zaměří na oblast událostí po datu účetní závěrky. Ačkoli je tato oblast bohužel často opomíjena, představuje důležitý doplněk základní problematiky.

Ve druhé části této práce, věnované české účetní legislativě, pak budou řešeny pouze rozdíly oproti pojetí IFRS, protože pojednání obou regulací v plném rozsahu by bylo do značné míry duplicitní.

Ve třetí části této práce bude rozšířena oblast české úpravy, a to především o teoretické i praktické řešení přípravných prací k účetní závěrce.

Závěrečná část pak bude pojednávat o základní vlastnosti účetní závěrky, tj. o její vypovídací schopnosti.

Účetnictví bývá často spojeno s daněmi. Řešit účetní kategorie (např. rezervy) principiálně z pohledu daňového, resp. daňově-účetního, by však bylo koncepčně pochybené – primární funkce účetnictví přece nespočívá v zjištění výše daňové povinnosti.

Otázka daní bude proto pojata spíše okrajově.

1 Ú č etní záv ě rka podle IFRS

1.1 Harmonizace sv ě tového ú č etního výkaznictví

Z důvodu postupné globalizace, doprovázené rozšiřujícím se mezinárodním obchodem, vzrůstajícím počtem nadnárodních korporací a postupným propojováním národních kapitálových trhů do jednoho světového, vzniká potřeba vzájemné harmonizace národních účetních systémů, které poskytují důležité informace pro rozhodování ekonomických subjektů. Nutného souladu účetních výstupů může být dosaženo standardizací. V současné době existují dvě sady celosvětově uznávaných účetních standardů:

- Americké všeobecně uznávané účetní zásady (US GAAP), - Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS).

US GAAP, poprvé vydané již v roce 1934, představují velmi podrobné řešení koncipované na míru americké účetní praxe. Stanovují účetní zásady, metody a formy předkládání účetních výkazů.

IFRS, původně vydávané pod názvem IAS (Mezinárodní účetní standardy)¹, nejsou svými požadavky nijak národně orientovány. Jsou proto vybudovány na obecnějších principech a předmětem jejich regulace jsou pouze účetní výstupy ve formě výkazů – nezabývají se tedy výroční zprávou ani auditem. Jejich vydávání realizuje IASCF², jehož členy jsou profesní organizace účetních a auditorů z celého světa. V současné době by měly být respektovány všemi světovými burzami³.

Strukturu IFRS tvoří:

- Koncepční rámec

- jednotlivé účetní standardy - interpretace standardů

1 IAS byly vytvořeny v roce 1973 a od této doby bylo vydáno celkem 41 standardů. Od roku 2003 však dochází k jejich zásadní novelizaci a nadále jsou vydávány pod zastřešujícím názvem IFRS, kterým je zdůrazněno, že tyto standardy jsou zaměřeny na výkaznictví, nikoli na samotné vedení účetnictví.

2 International Accounting Standards Comitee Foundation.

3 V roce 2000 vydala instituce sdružující komise burz cenných papírů z celého světa (IOSCO) doporučení, aby účetní závěrky sestavené na bázi těchto standardů byly burzami akceptovány stejně, jako tomu bylo do té doby s US GAAP. Bohužel pro použití výkazů sestavených v souladu s IFRS na kapitálových trzích v USA jsou stále vyžadovány doplňující informace, které tyto výkazy uvedou v soulad se standardy US GAAP.

Koncepční rámec stanovuje obecné principy a zásady, na kterých stojí celý systém účetního výkaznictví podle IFRS. Právě díky tomu představuje regulace IFRS ucelený a komplexně promyšlený systém schopný přizpůsobit se nejen individuálním národním podmínkám, ale i proměnám světových tržních podmínek v čase.

Účetní standardy řeší různé konkrétní oblasti účetního vykazování, jak jsou např. zásoby či výnosy. Jsou představovány jednak sadou starých, průběžně novelizovaných či rušených IAS 1 až IAS 41 a zároveň souborem nově vzniklých IFRS, z nichž některé nahrazují původní IAS, jiné řeší dosud neupravené oblasti. Seznam platných standardů a interpretací obsahuje Příloha 1a,b. Jelikož v současné době platí nejen nové standardy IFRS, ale zároveň i „staré“ IAS, bude nadále v této práci pro jejich společné označení používána neoficiální zkratka „IAS/IFRS“.

Interpretace standardů (IFRIC) mají za úkol podat podrobný návod k řešení některých problémových oblastí, kde může formulace standardů z důvodu své obecnosti vyústit v nejednotný výklad účetními experty.

IAS/IFRS však v žádném případě nepředstavují definitivní podobu světové účetní harmonizace. Spolu se svým „konkurentem“ US GAAP fungují jako otevřený systém usilující zejména o co nejvhodnější účetní standardizaci za daných podmínek v daném čase. Jde zejména o sledování nových trendů, jako je např. internetové obchodování (zde existuje interpretace SIC 32, která se zabývá vykazováním nákladů na webové stránky).

Dále jsou v centru zájmu dosud neřešené oblasti, jako je např. problematika environmentálního účetnictví či vykazování malých a středních podniků.⁴ Ve hře je i postupná konvergence obou systémů (IAS/IFRS a US GAAP) s cílem vytvořit jedno světové účetnictví, které by zajišťovalo bezproblémovou srovnatelnost všech účetních závěrek – bezesporu sen nejen finančních analytiků.

4 Pro tyto podniky, pro které je současný stav úpravy výkaznictví příliš komplikovaný, se plánuje návrh samostatného standardu na rok 2007.

1.2 Koncep č ní rámec IAS/IFRS

Jak již bylo uvedeno v části 1.1, představuje Koncepční rámec IAS/IFRS myšlenkovou základnu všech jednotlivých standardů. Bez jeho znalosti tedy žádné seriózní a hlubší poznání jednotlivých problémových okruhů řešených ve standardech IAS/IFRS včetně jejich souvislostí není možné. Nejprve se podívejme na vztah Koncepční rámec vs.

jednotlivé standardy: je-li určitý standard s Koncepčním rámcem v rozporu, řeší se tento případ tak, že je při posuzování daného problému dána přednost řešení podle „speciálního“

standardu oproti Koncepčnímu rámci.

Koncepční rámec IAS/IFRS řeší poměrně komplexně a přehledně následující momenty:

a) cíle a uživatelé účetního výkaznictví,

b) požadavky na kvalitativní charakter účetních informací, c) základní účetní zásady,

d) stavební prvky účetních výkazů – jejich definice, způsoby identifikace a oceňování,

e) uchování majetkové podstaty podniku.

Ad a) Cíle a uživatelé účetního výkaznictví

Uživateli účetních výkazů jsou především současní a potenciální investoři, dále zaměstnanci, bankovní a jiní finanční věřitelé, dodavatelé, zákazníci, státní orgány a veřejnost. Tito uživatelé provádějí na základě poskytnutých výstupů z účetnictví svá ekonomická rozhodnutí.

Cílem účetního výkaznictví je tedy poskytovat těmto skupinám uživatelů pravdivý a věrný obraz o finanční pozici podniku a jejích změnách a o výkonnosti firmy.

Věrné zobrazení však není v Koncepčním rámci definováno přímo. Zde se říká pouze to, že závěrka sestavená v souladu s příslušnými standardy IAS/IFRS a respektující základní kvalitativní charakteristiky účetních informací ve většině případů v takovéto zobrazení ústí. Blíže bude tato problematika zkoumána ve 4. části této práce.

Finanční pozici chápe Koncepční rámec IAS/IFRS jako schopnost podniku hradit své závazky včas. V krátkém časovém horizontu je tedy finanční pozice ovlivněna

především likviditou společnosti, z hlediska delšího období je pak klíčová solventnost.

Potřebné informace o finanční pozici podává rozvaha.

Poněvadž je výkonnost měřena ziskovostí vložených prostředků, lze ji posoudit zejména z rozvahy. Koncepční rámec však zdůrazňuje, že „obraz o výkonnosti“ lze komplexně odvodit pouze ve spojení informací z rozvahy s výsledovkou a výkazem o změnách ve vlastním kapitálu.

Ad b) Požadavky na kvalitativní charakter účetních informací

Aby mohli uživatelé účetnictví tvořit kvalitní ekonomická rozhodnutí, musí mít jim předkládané informace určité vlastnosti. Za ty nejdůležitější považuje Koncepční rámec tyto:

- srozumitelnost

- relevance (významnost) - spolehlivost

- srovnatelnost.

Pokud jde o srozumitelnost, neznamená tento požadavek, aby účetní výkazy byly

„čitelné“ pro laickou veřejnost bez jakýchkoli odborných vědomostí. Na druhou stranu však účetní výkazy nemají být zbytečně složité.

Informace v účetních výkazech mají být pouze takové, které jsou vzhledem k potřebám jejich uživatelů relevantní, tj. jejich vztah k posouzení finanční pozice a výkonnosti podniku je významný. Hladinu významnosti však Koncepční rámec nijak kvantitativně nestanovuje, v praxi se stanoví zpravidla procentem ze zisku, nákladů, výnosů apod.

Spolehlivost účetních informací je dána několika charakteristikami: důvěryhodným zobrazením skutečnosti, nestranností, opatrností, úplností a předností obsahu před formou.

Účetní údaje lze považovat za důvěryhodné, pakliže pravdivě⁵ vypovídají o skutečnosti, resp. zobrazují její podstatné rysy. Nestrannost účetních informací vylučuje jakoukoli předpojatost, jelikož vykázané informace nesmějí být deformovány přáními a zájmy jejich uživatelů (jak externích, tak interních). Jelikož podniky operují v dynamickém prostředí plném nejistoty, patří k vykazování účetních dat opatrnost. Ta se projevuje zejména v tom, že aktiva a výnosy by neměly být nadhodnoceny a závazky a náklady podhodnoceny. To

5 O úskalí pravdivého zobrazení skutečnosti (pravdivého a věrného obrazu) v rámci účetního modelu bude pojednáno později – ve 4. části této práce.

tedy vede k opatrnému, tj. ne přehnaně optimistickému vykázání hospodářského výsledku.

Účetní výkazy by měly být dále úplné – měly by obsahovat všechny podstatné informace, jejichž opomenutí by mohlo vést uživatele ke klamným závěrům. Obsah před formou je důležitou účetní zásadou, která ukládá, aby ekonomické jevy byly v účetnictví zobrazeny přednostně v souladu se svou ekonomickou podstatou a nikoli zásadně s právní úpravou.

Srovnatelnost je dalším významným požadavkem na kvalitu účetních výstupů. Jejich uživatelé totiž potřebují svá rozhodnutí podepřít analýzou trendů v čase. Časová srovnatelnost však nestačí – žádoucí je i srovnatelnost s podobnými podniky v rámci odvětví. Srovnatelnost (časová i věcná) účetních informací má však svá úskalí – o tom bude blíže pojednáno ve 4. části této práce.

Ani požadavek na relevanci a spolehlivost účetních informací však není jednoznačný. Bývá zpravidla značně omezen potřebou předložit výkazy včas a s náklady, které budou přiměřené užitku z těchto informací.

Ad c) Základní účetní zásady

Základní pilíře IAS/IFRS tvoří předpoklad trvání podniku a akruální báze.

Předpoklad trvání podniku implikuje pro vedení účetnictví a vykazování závažné důsledky, čímž je zejména respektování určitých zásad, které úzce souvisí s faktem, že v dohledné budoucnosti podnik neplánuje svou činnost ukončit ani významně omezit. Tak vyplývá z předpokladu trvání podniku zásada periodicity, která podniku ukládá v pravidelných časových intervalech provádět jakési resumé, tj. sestavit účetní výkazy s cílem komplexně informovat externí uživatele o své úspěšnosti za uplynulé účetní období. Tím může být kalendářní rok, ale samozřejmě i hospodářský rok.

Dále je to zásada opatrnosti, která se projevuje též jako základní kvalitativní požadavek na charakter účetních informací. Souvisí těsně s oceňováním aktiv, pasiv, nákladů a výnosů.

Zásada konzistence používaných účetních metod mezi po sobě jdoucími účetními obdobími navazuje na požadavek srovnatelnosti účetních informací. Používané účetní metody není dovoleno měnit, ledaže je tento krok v důsledku změny národní legislativy nutný anebo nastane situace, že použité metody náhle brání vykázání věrného a poctivého obrazu účetnictví. Při změně metody však IAS/IFRS ukládají upravit vykázané údaje za

minulá období v souladu s nově použitou metodou, aby byla srovnatelnost, resp.

konzistence vykazovaných údajů, skutečně zajištěna.⁶

S předpokladem trvání podniku dále souvisí i zásada souvislosti nákladů a výnosů s obdobím, ve kterém jsou vykazovány (viz. kapitola 1.3.2 týkající se výsledovky).

Akruální báze je druhou základní myšlenkou, na které stojí IAS/IFRS. Tato zásada ukládá, aby hospodářské transakce byly zaznamenávány v době, kdy vznikly, a to bez ohledu na fakt, zda již byly tyto transakce vyrovnány finančně.

V této souvislosti lze totiž rozeznávat 3 typy transakcí:

- transakce, u nichž platba/příjem peněz proběhl již v minulém období, ačkoli souvisí s aktuálním obdobím – jedná se o tzv. odložené položky,

- hospodářské transakce doprovázené peněžním tokem v rámci jednoho období, - transakce, u nichž bude uskutečněn příslušný peněžní tok až v následujících

obdobích – tzv. předjímané položky.

V důsledku 1. a 3. typu tedy vzniká časový nesoulad mezi účetním zachycením původních transakcí a jejich platbou.

Zásada vykazování hospodářských transakcí na akruální bázi tedy nutně implikuje, že zisk nelze vždy (a v praxi téměř nikdy) ztotožňovat se stavem peněz. Uplatnění této zásady si tedy vynucuje sestavování výkazu peněžních toků, o kterém bude pojednáno v části 1.3.3.

Stavebními prvky účetních výkazů jsou: aktiva, závazky, vlastní kapitál, náklady a výnosy. Budou rozvedeny v rámci kapitoly 1.3, týkající se účetních výkazů.

Koncepční rámec dále řeší základní přístupy k uchování kapitálu, což ovlivňuje zejména oceňování položek výkazů a posléze i výši zisku/ztráty. Problematikou pojetí a uchování kapitálu se však tato práce pro svůj omezený rozsah nebude zabývat.

6 Touto problematikou se zabývá standard IAS 8 Účetní pravidla, změna v účetních odhadech a chyby.

1.3 Výkazy a rozsah ú č etní záv ě rky

Jak již bylo uvedeno v předešlé kapitole, účetní závěrka sestavená podle IAS/IFRS by měla především vyhovovat potřebám externích uživatelů z hlediska jejich racionálního ekonomického rozhodování. Známe již tedy základní zásady, na kterých by měla být účetní závěrka postavena, a nyní budeme v této kapitole na jejich podkladě konkrétněji formulovat požadavky na jednotlivé účetní výkazy, a to se zřetelem na jediný a vrcholný cíl – věrný a poctivý obraz podávaný účetní závěrkou.

Požadavky na účetní závěrku obsahují všechny standardy IAS/IFRS, které jsou určeny všem typům společností. Specifické informace týkající se finančních institucí lze nalézt v IAS 30 Zveřejňování v účetních závěrkách bank a podobných finančních institucí.

Tato práce se však, jak již bylo řečeno v úvodu, bude zabývat pouze nefinančními ziskově orientovanými subjekty, přičemž bude řešeno sestavování řádné individuální účetní závěrky. Nebudeme se zabývat první aplikací IAS/IFRS⁷ a budeme odhlížet od chyb či změn odhadů⁸. Tato práce rovněž nebude řešit vykazování účetních informací podle územních či oborových segmentů.⁹

Základní požadavky na řádnou individuální¹⁰ účetní závěrku (dále jen „účetní závěrka“) jsou upraveny v Koncepčním rámci, IAS 1 Prezentace účetní závěrky a IAS 7 Výkazy peněžních toků.

Ucelený soubor účetních výkazů podle IAS/IFRS tvoří:

- rozvaha, - výsledovka, - výkaz cash flow, - výkaz zahrnující buď:

a) všechny změny ve vlastním kapitálu společnosti (výkaz o změnách ve vlastním kapitálu), nebo

b) pouze ty změny ve vlastním kapitálu, které nejsou způsobeny transakcemi s vlastníky,

- komentář k výkazům.

7 Tím se zabývá standard IFRS 1 První aplikace Mezinárodních standardů finančního výkaznictví.

8 Tuto problematiku řeší IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby.

9 Tato oblast je upravena v samostatném standardu IAS 14 Vykazování podle segmentů.

10 Zde je nutné poznamenat, že standardy IAS/IFRS co do své náplně počítají spíše s konsolidovanými výkazy, což se projevuje zejména některými položkami, které bychom v českých výkazech těžko hledali.

Jako obecné prvky výkazů definuje Koncepční rámec tyto: aktiva, závazky, vlastní kapitál, náklady a výnosy.

Aktivum je chápáno jako zdroj, který podnik využívá a má pod svou kontrolou jako výsledek minulých skutečností se záměrem pomocí něj získat v budoucnu ekonomický prospěch.

Závazek představuje současnou povinnost podniku, jejíž vznik se vztahuje k minulosti a její budoucí vypořádání způsobí podle očekávání odtok zdrojů jako nositelů ekonomického prospěchu.

Vlastní kapitál je pak vyjádřen jako zbytková hodnota z aktiv po odečtení veškerých závazků společnosti. To však nevylučuje členění vlastního kapitálu do různých položek, jak uvidíme později.

Výnosy představují zvýšení ekonomického prospěchu v rámci běžného období spojené s přírůstkem či zvýšením užitečnosti aktiv anebo snížením výše závazků a ústící ve zvýšení vlastního kapitálu podniku (nikoli však vkladem vlastníků do něj).

Náklady jsou pochopitelně definovány obráceně, tj. jako snížení ekonomického prospěchu spojené s úbytkem či snížením užitečnosti aktiv anebo zvýšením výše závazků a ústící ve snížení vlastního kapitálu (nikoli však výběry vlastníků z něj).

V souladu s dříve formulovanou zásadou přednosti obsahu před formou Koncepční rámec upozorňuje, že při posuzování, zda určitá položka naplňuje příslušnou definici, je nutné sledovat především ekonomickou podstatu, nikoli její právní vymezení.

Tyto definice však k rozhodnutí, zda lze uznat danou položku např. jako aktivum, nestačí. Pro rozpoznání prvků účetní závěrky musí položky současně splňovat následující podmínky:

a) existuje vysoká pravděpodobnost, že očekávaný budoucí prospěch spojený s položkou bude do/z podniku skutečně plynout,

b) je možné stanovit ocenění těchto položek v podobě nákladů pořízení či jiné hodnoty, kterou lze spolehlivě změřit, přičemž tento požadavek nevylučuje použít pro ocenění kvalifikovaný odhad.

Položku, která má sice charakter základních prvků (viz. definice), ale nevyhovuje výše uvedeným kritériím, nelze zahrnovat do výkazů. Měla by však být uvedena jako doplňující informace v komentáři. Dalšími aspekty uznávání aktiv, závazků, výnosů a nákladů se budou zabývat následující části.

1.3.1 Rozvaha

Rozvaha je základním účetním výkazem, který je s ostatními systémově spojen - viz.

Příloha 2. Poskytuje uživatelům důležité informace o finanční pozici podniku, neboť zobrazuje stav aktiv, závazků a vlastního kapitálu firmy. Před pohledem na rozvahu je důležité si uvědomit, že tento výkaz neříká nic o tom, jakou má společnost skutečně hodnotu. Celková výše vlastního kapitálu firmy sice teoreticky může odpovídat tržní hodnotě všech akcií či podílů podniku, v praxi však tato situace nenastává. Důvodem je zejména použitý model ocenění aktiv a závazků¹¹.

Základními momenty rozvahy obsaženými v úpravě IAS/IFRS jsou:

a) stavební prvky a jejich uznávání, b) forma a struktura výkazu,

c) ocenění vykazovaných položek.

Ad a) Stavební prvky rozvahy a jejich uznávání

Stavební prvky rozvahy, tj. aktiva, závazky a vlastní kapitál, stejně tak jako základní podmínky pro jejich uznání, byly definovány již dříve. Nyní tuto problematiku doplňme.

Jako aktivum lze uznat pouze položku, u které se očekává, že s ní spojený budoucí ekonomický prospěch se bude vztahovat nejen k běžnému období. V opačném případě je totiž nutné vyjádřit takovou transakci jako náklad.

Definici závazků mohou vyhovovat i rezervy, a to i přes to, že jejich výše musí být odhadnuta (např. rezervy na záruční opravy). Koncepční rámec v případě závazků dále upozorňuje na to, že je nutné rozlišovat mezi závazkem současným a budoucím. Vznik závazku je totiž běžně datován k okamžiku dodání aktiva, alternativně k okamžiku uzavření neodvolatelné smlouvy o jeho pořízení.

Koncepční rámec dále v obecné rovině nepřipouští kompenzaci aktiv a závazků. Výjimka je možná zejména v případě vykazování daňových pohledávek a závazků.

Ad b) Forma a struktura rozvahy

Forma výkazu rozvaha není v IAS 1 nijak závazně stanovena. Vykazující jednotka si ji může zvolit stejně jako pořadí či název jednotlivých položek. Standard uvádí pouze ilustrativní příklad rozvahy - viz Příloha 3.

11 Touto problematikou a zejména jejím vztahem k věrnému a poctivému obrazu, se budu zabývat hlouběji v části 4 této práce.

Rovněž je možné z důvodu věrného vystižení finanční pozice údaje agregovat. IAS 1 stanovuje pouze minimální seznam položek, které mají být v rozvaze z důvodu své odlišné povahy vykázány samostatně. Jedná se o následující položky:

Aktiva

- pozemky, budovy a zařízení, - investice do nemovitostí, - aktiva držená k prodeji, - nehmotná aktiva, - finanční aktiva,

- investice účtované ekvivalenční metodou, - biologická aktiva,

- zásoby,

- pohledávky z obchodního styku a jiné pohledávky, - peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty¹².

Závazky a vlastní kapitál:

- závazky z obchodního styku a jiné závazky, - rezervy,

- finanční závazky,

- splatné daňové závazky a pohledávky, - odložené daňové závazky a pohledávky, - menšinové podíly,

- emitovaný kapitál a fondy včetně nerozděleného zisku.

Pokud podnik vykáže rozvahové položky pouze ve výše uvedeném rozsahu, je dále povinen jejich klasifikaci doplnit v komentáři, a to podle požadavků jednotlivých IAS/IFRS. Nyní se zaměřme podrobněji na některé položky z předchozího výčtu.

Pozemky, budovy a zařízení – v rámci této položky rozvahy jsou vykazována aktiva držená za účelem fungování v rámci běžného provozu podniku, a jejichž předpokládané využití přesahuje jedno účetní období. Tuto oblast upravuje IAS 16 Pozemky, budovy a

12 Definování peněžních ekvivalentů bude provedeno v části 1.3.3 Výkaz cash flow.

zařízení. Dále je v této položce uváděn i majetek najatý v rámci finančního leasingu, a to podle požadavků IAS 17 Leasingy.

Investice do nemovitostí musí být vykázány v rozvaze ve zvláštní položce. Zahrnují se sem pozemky a budovy držené za účelem realizace příjmu z nájemného (operativní leasing) anebo z důvodu jejich kapitálového zhodnocení v čase. Pod tuto položku se zahrnují např. i budovy a pozemky, pro které podnik ještě nenašel využití. Tuto problematiku zpracovává IAS 40 Investice do nemovitostí.

Aktiva držená k prodeji – jako tato položka se vykazují složky majetku, které mají být vyřazeny v důsledku prodeje jako jeden celek. Aktiva, jejichž nákup a prodej tvoří náplň podnikatelské činnosti podniku, však zde uváděna nejsou a jsou vedena jako zásoby.

Touto oblastí se zabývá IFRS 5 Dlouhodobá aktiva držená k prodeji a ukončované činnosti.

Nehmotná aktiva jsou upravena stejnojmenným standardem IAS 38 a zahrnují zejména patenty, licence, software, goodwill či know-how.

Finanční aktiva jsou představována zejména investicemi drženými do splatnosti či za účelem obchodování a dále poskytnutými úvěry a jinými pohledávkami. Tato oblast je v IAS/IFRS velmi detailně propracována, a sice standardem IAS 32 Finanční nástroje:

zveřejňování a prezentace a IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování.

Investice účtované ekvivalenční metodou

IAS 1 požaduje dále samostatné vykázání investic do přidružených podniků, které jsou v souladu s IAS 28 účtované ekvivalenční metodou.

Rezervy jako závazky v širším pojetí, které jsou charakterizovány svým nejistým časovým určením a výší, jsou upraveny samostatným standardem IAS 37 Rezervy. Těmito závazky mohou být např. rezervy na záruční opravy, na nevybranou dovolenou, na restrukturalizaci apod.

Finanční závazky tvoří především půjčky, bankovní úvěry apod., které jsou vykazovány v souladu s IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování.

Menšinové podíly tvoří ta část výsledku hospodaření a čistých aktiv, které se vztahují k podílovým účastem na daném podniku vlastněným menšinovými vlastníky. Tato povinná položka je důsledkem faktu, že IAS/IFRS primárně pracují na úrovni konsolidovaných výkazů. Vykazování menšinových podílů je rozpracováno zejména v IFRS 3 Podnikové kombinace a IAS 27 Konsolidovaná a separátní účetní závěrka.

Emitovaný kapitál a fondy včetně nerozděleného zisku – strukturu této položky řídí především legislativa konkrétní země, ve které podnik působí.¹³

Třídění aktiv

Vykazované položky rozvahy, resp. pouze aktiva a závazky, má podnik roztřídit na krátkodobé a dlouhodobé. Alternativně lze použít pro třídění hledisko likvidity, avšak pouze v situaci, kdy toto členění povede k výstižnějšímu zobrazení finanční pozice podniku.

Pro zařazení položky do krátkodobých aktiv/závazků jsou stanovena tato kritéria:

- podnik zamýšlí aktivum/závazek realizovat/uhradit během svého normálního provozního cyklu¹⁴,

- podnik drží aktivum či závazek za účelem obchodování,

- očekává se, že realizace aktiva proběhne do 12ti měsíců od rozvahového dne; v případě závazků – je-li podnik povinen je uhradit v této lhůtě,

- jedná se o peníze a peněžní ekvivalenty.

Aktiva a závazky, které nevyhovují ani jednomu z předešlých kritérií, jsou považovány za dlouhodobé.

Ad c) Ocenění položek vykazovaných v rozvaze

Oceňování rozvahových položek patří mezi klíčové a stále řešené otázky finančního výkaznictví. Ovlivňuje nejen finanční pozici firmy, ale i její výkonnost, a proto má významný dopad na ekonomické rozhodování uživatelů účetních informací.¹⁵

Je nutné rozlišit dva momenty, ke kterým se ocenění provádí:

a) prvotní ocenění, ve kterém položka do účetnictví vstoupí – viz. oceňovací báze, b) následné ocenění, které je položce přiřazeno v momentu jejího vykázání.

Prvotním oceněním položek rozvahy se zabývá již Koncepční rámec. Definuje 4 základní oceňovací báze: historické náklady, běžnou cenu, realizovatelnou hodnotu a současnou hodnotu.

13 Touto oblastí se proto bude podrobněji zabývat až část 2.3.1 věnovaná rozvaze sestavené podle českých účetních předpisů.

14 Provozním cyklem se rozumí doba mezi nákupem vstupů a jejich realizací ve formě peněžních prostředků či jejich ekvivalentů.

15 Vliv oceňování na vypovídací schopnost účetní závěrky bude řešen důkladněji ve 4. části této práce.

Historické náklady (Historical cost) představují v souvislosti s aktivy ocenění na úrovni vynaložených peněz/peněžních ekvivalentů, popřípadě hodnoty adekvátní té, která by musela být vynaložena na získání tohoto aktiva v době jeho pořízení. Závazky se pak vykazují na úrovni příjmů, kterých by podnik mohl dosáhnout směnou při postoupení závazků anebo v některých případech (např. u daně z příjmu) na úrovni částek, které bude za běžných podmínek nutné vynaložit na jejich úhradu.

Běžná (reprodukční) cena (Current cost) je při oceňování aktiv chápána jako částka, která by musela být uhrazena podnikem, kdyby se rozhodl stejné/podobné aktivum pořídit v současné době. Závazky se pak při tomto způsobu ocenění vyjadřují v nediskontované výši peněžních částek, které by bylo nutné obětovat k vypořádání závazku při běžných podmínkách v současnosti.

Realizovatelná (vypořádací) hodnota (Realisable value) znamená při oceňování aktiv částku, kterou by podnik mohl získat při jejich prodeji v případě běžného vyřazení majetku¹⁶. Závazky se vykazují ve vypořádacích hodnotách, tj. v nediskontované výši hodnoty, která bude muset být vynaložena k úhradě závazku za běžných podmínek.

Současná hodnota (Present value). Při ocenění na této bázi se aktiva (závazky) oceňují na úrovni současné hodnoty čistých budoucích očekávaných peněžních příjmů (výdajů), které do (z) podniku budou plynout za běžných podmínek.

Oceňovací bází, která je využívána nejčastěji, jsou historické náklady. Tento přístup se však kombinuje s ostatními základnami, a to podle požadavků jednotlivých standardů.

Pro úplnost je ještě nutné charakterizovat pojem reálná hodnota (fair value), kterou sice jako oceňovací základnu Koncepční rámec nedefinuje, ale některé standardy s ní pak pracují. „Fair value je částka, za kterou může být směněno aktivum, vypořádán závazek nebo směněn nástroj vlastního kapitálu mezi znalými, ochotnými stranami v nespřízněné transakci za obvyklých podmínek.“¹⁷

Reálná hodnota je nejčastěji chápána jako hodnota tržní, popřípadě posudek nezávislého kvalifikovaného znalce. Pakliže neexistuje aktivní trh s danou komoditou, uvádějí IAS/IFRS možnosti, jak tuto hodnotu stanovit (např. pomocí tržní hodnoty podobného aktiva s úpravou odrážející rozdíly mezi aktivy apod.).

Jelikož tržní podmínky přinášejí značnou variabilitu, není možné spokojit se s předpokladem, že položky rozvahy si uchovávají stále stejnou hodnotu. Proto je nutné

16 Tedy nikoli při vyřazování majetku v důsledku jeho poškození či zničení.

17 Krupová, Lenka a kol.: IAS/IFRS: Mezinárodní standardy účetního výkaznictví, 1050 stran, Vox, Praha 2005, ISBN 80-86324-44-3, str. 26.

zabývat se možností změny ocenění v průběhu času, což teoreticky řeší základní oceňovací modely: model historických nákladů, model současné hodnoty, model reálné hodnoty, model ekvivalence a model umořované hodnoty. Stručnou charakteristiku podává Příloha4.

1.3.2 Výsledovka

Výsledovka poskytuje základní informace o výkonnosti podniku. Údaje v ní obsažené spolu s informacemi z rozvahy představují důležité podklady pro finanční analýzu. Na rozdíl od rozvahy je výsledovka výkaz tokových veličin, tzn. obsahuje údaje kumulované za celé vykazované období.

Základními momenty výsledovky obsaženými v úpravě IAS/IFRS jsou:

a) stavební prvky a jejich uznávání, b) forma a struktura výkazu.

Ad a) Stavební prvky výsledovky a jejich uznávání

Stavební prvky výsledovky, tj. náklady a výnosy, stejně tak jako základní podmínky pro jejich uznání, byly definovány již v úvodu kapitoly 1.3.

Kromě výnosů a nákladů vzniklých v souvislosti s běžnými činnostmi podniku patří pod základní prvky výsledovky i tzv. přínosy (gains) a újmy (losses). Zpravidla nejsou spojeny s hlavní výdělečnou činností podniku a mohou ovlivňovat jeho vlastní kapitál i přímo, tj. nemusí vždy procházet výsledovkou.

K uznání nákladu/výnosu dochází v praxi současně s poklesem/růstem aktiv či zvýšením/snížením závazku. Z toho vyplývá, že ocenění rozvahových položek ovlivňuje výši položek výsledkových. Koncepční rámec dále klade důraz na posouzení spolehlivosti ocenění a pravděpodobnosti ekonomického prospěchu (např. jako výnos nelze uznat prodej zboží odběrateli, o kterém podnik dopředu ví, že svůj závazek nejspíš neuhradí). Jako náklad se dále vykazují i položky, které nesplňují všechna kritéria pro uznání jako aktiva.

Přiřazování nákladů výnosům (matching principle)

Kromě výše uvedených zásad je při zahrnování nákladů do výsledovky nutné ctít princip přiřazování nákladů výnosům. Výnosy se vykazují v období, ve kterém vznikly. Při uznávání a vykazování nákladů je však nutné zajistit, aby byly s těmito výnosy souměřitelné. Nelze totiž uznat náklady vynaložené na výrobu, pokud příslušné výrobky

nebyly prodány. Zároveň není možné souměřit výnosy vzniklé např. prodejem výrobků vyrobených v minulém období s náklady na výrobu, které byly vynaloženy v tomto období.

Tento princip však nelze uplatňovat důsledně u všech nákladů. Některé druhy je nutné alokovat periodicky, tzn. uznávat a vykazovat je na základě jejich vztahu k vykazovanému období. To se týká např. nákladů typu odpisů, které vznikají využíváním aktiv, jejichž ekonomický prospěch je rozložen do několika období, a dalších nákladů, u kterých lze jen těžko určit přímou souvislost s vyprodukovanými výkony (např. platy administrativních pracovníků).

Ad b) Forma a struktura výsledovky

Forma výkazu stejně jako v případě rozvahy není v IAS 1 nijak závazně stanovena.

Vykazující jednotka si ji může zvolit stejně jako pořadí či název jednotlivých položek.

IAS1 stanovuje pouze minimální seznam údajů, které mají být ve výsledovce z důvodu své odlišné povahy vykázány samostatně:

- tržby,

- finanční náklady,

- podíly na hospodářském výsledku přidružených a společných podniků účtované ekvivalenční metodou,

- zisk/ztráta po zdanění vzniklé v souvislosti s ukončovanými činnostmi, - daňové náklady,

- zisk nebo ztráta.

Dále je nutné přímo ve výsledovce rozdělit vykázaný výsledek hospodaření na část připadající menšinovým podílům a část připadající mateřské společnosti.

IAS 1 obsahuje ještě další požadavky na položky, které v případě, že jsou významné, mají být zveřejněny buď v komentáři anebo přímo ve výsledovce, např.:

- vyřazení pozemků, budov a zařízení, - vyřazení investic,

- zrušení opravných položek,

- snížení hodnoty zásob na čistou realizovatelnou hodnotu aj.

Z uvedené struktury výsledovky vyplývá, že tento výkaz není rozčleněn na oblast běžnou a mimořádnou, jak bylo dříve zvykem. Položky, které bývaly dříve (do roku 2005)

vykazovány jako mimořádné¹⁸, nesmí být již takto označeny. Pokud jsou významné, vyčlení se do samostatného řádku.

Pokud jde o náklady, mají být členěny buď podle druhu nebo podle své funkce.

Volba závisí na tom, který z uvedených způsobů přispívá k věrnějšímu obrazu o výkonnosti firmy.

Výsledovka s druhovým členěním nákladů – viz Příloha 5a.

V tomto případě jsou náklady rozlišeny podle své podstaty (např. náklady na spotřebovaný materiál, mzdové náklady, náklady na služby apod.). Podívejme se podrobněji na některé z položek.

Výnosy - jsou členěny na tržby a ostatní výnosy, aby byly odděleny ty, které vznikly v souvislosti s hlavní výdělečnou činností podniku od ostatních, které mají často výjimečný charakter (např. prodej aktiv).

Změna stavu hotových výrobků a nedokončené výroby – představuje úpravu nákladů tak, aby bylo dosaženo jejich věcné a časové srovnatelnosti, tj. souměřitelnosti nákladů s vykázanými výnosy. V rámci jednotlivých nákladových položek jsou totiž vykázány veškeré náklady, které podnik musel v uplynulém období vynaložit, ať se vztahují k prodaným výkonům či nikoli. Celkové náklady jsou v rámci této položky sníženy o hodnotu, která se týká v běžném období vyrobených, ale neprodaných výrobků¹⁹. Náklady budou naopak zvýšeny o hodnotu, která se týká výrobků v tomto období prodaných ale vyrobených již v období minulém.

Finanční náklady – zahrnují náklady na financování podnikových aktivit, jako jsou například úroky z úvěru či leasingová marže. V rámci této položky jsou uvedeny i finanční výnosy s tím, že podrobnější informace musí poskytovat komentář.

Výsledovka s členěním nákladů podle funkce – viz Příloha 5b.

Tato klasifikace nákladů je náročná nejen na její technické zabezpečení, ale i na profesionální úsudek. Mnohdy však může uspokojovat informační potřeby uživatelů lépe.

Náklady na prodané zboží, výrobky a služby – tato položka zahrnuje v případě zboží jeho pořizovací náklady, v případě výrobků a služeb obvykle přímý materiál, přímé mzdy a výrobní režii.

18 Jednalo se např. o živelní katastrofy a vyvlastnění majetku státem, přičemž se takto nikdy nevykazovaly opravy chyb či dopady změn v účetní metodice.

19 Na vnitropodnikové úrovni jsou výrobky oceněny na úrovni přímých, popř. části nepřímých nákladů.

Odbytové náklady – představují náklady vynaložené na prodej podnikových výkonů, tj. např. platy odbytových pracovníků, náklady na reklamu apod.

Administrativní náklady – jsou ty, které vznikají v souvislosti s organizační stránkou chodu podniku. Jedná se např. o odpisy administrativních budov, platy administrativních pracovníků, spotřebu kancelářského materiálu apod.

IAS 1 ukládá, aby v případě klasifikace nákladů podle funkcí podnik dále zveřejnil některé informace o jednotlivých druzích nákladů, které jsou nutné pro předvídání budoucího cash flow. Podniky nesmějí kombinovat oba typy členění nákladů.

1.3.3 Výkaz cash flow

Jelikož výsledovka a rozvaha jsou výkazy sestavené v souladu s akruálním principem, a tudíž v sobě zahrnují věcnou a časovou shodu nákladů a výnosů s daným obdobím, je nutné pro zobrazení vlivu provozu podniku na tvorbu peněžních prostředků sestavovat výkaz jiný. Tím je výkaz cash flow – přehled, který zachycuje, jak se jednotlivé podnikové činnosti v průběhu sledovaného období podílely na přílivu a odlivu finančních zdrojů, nikoli jen na tvorbě zisku. Tento výkaz tedy umožňuje odhalit, zda je podnik schopen generovat peněžní prostředky v rámci svého běžného provozu, či zda získává své finanční zdroje spíše od externích věřitelů.

Jak již bylo řečeno, je výkaz cash flow upraven zvláštním standardem – IAS 7 Výkazy peněžních toků, který v rámci posledních novelizací nezaznamenal sám o sobě žádné změny.

Účel výkazu cash flow podle IAS 7

Účelem výkazu cash flow sestaveného podle IAS 7 je ukázat, do jaké míry je podnik schopen vytvářet peníze a peněžní ekvivalenty a poskytnout podklady nezbytné pro stanovení potřeb podniku týkajících se využívání peněžních zdrojů.

Předmětem tohoto výkazu je tedy podrobnější zobrazení peněžních toků za období, tj. změn mezi počátečním a konečným zůstatkem peněžních prostředků (a peněžních ekvivalentů) zjištěných z rozvahy.

Nyní si podrobně definujme obsah již zmíněných položek „peníze“ a „peněžní ekvivalenty“.

Peníze a peněžní ekvivalenty podle IAS 7

Peníze – tato položka je tvořena hotovostí a běžnými účty.

Peněžní ekvivalenty představují krátkodobé a vysoce likvidní investice, které je možné snadno přeměnit na peníze a u kterých téměř neexistuje riziko související s výkyvy jejich hodnoty v čase. Z důvodu nestálosti hodnoty v čase sem tedy nepatří majetkové investice. Do peněz a peněžních ekvivalentů je však možné dále zahrnout i běžné účty s povoleným úvěrovým rámcem splatné na požádání (tj. kontokorentní a revolvingové účty), jejichž hlavním znakem je časté kolísání zůstatku z kladných hodnot k záporným a opačně. Přesné vymezení položky peněz a zejména peněžních ekvivalentů je nutné podle standardu rozvést v komentáři k výkazu.

Jako peněžní toky však IAS 7 nepřipouští převody v rámci jednotlivých složek peněz a peněžních ekvivalentů, tj. zobrazeny by měly být pouze peněžní toky realizované na základě dodavatelsko-odběratelských vztahů, vztahů se zaměstnanci a bankovními věřiteli.

Struktura výkazu cash flow

Peněžní toky jsou ve výkazu rozčleněny do 3 základních skupin: provozní činnost, investiční činnost a financování..

Provozní činnost zahrnuje základní výdělečné činnosti podniku a dále pak ostatní položky, které není možné pojmout jako investiční činnost ani financování.

Investiční činnost tvoří nákup a prodej dlouhodobých aktiv a investic, které nejsou součástí peněžních ekvivalentů.

Financování – při něm dochází ke změnám ve struktuře a výši vlastního kapitálu a výpůjček podniku.

Metody sestavování výkazu cash flow

Pro sestavení výkazu cash flow je nutné transformovat nákladově-výnosový princip účetnictví na příjmově-výdajový. Teoreticky existují 3 metody zjištění pohybu peněžních toků:

a) způsob vycházející z bilance peněžních příjmů a výdajů (tzv. čistá přímá metoda) b) způsob vycházející z nákladů a výnosů (náhradní přímá metoda)

c) způsob vycházející z rozvahových položek (nepřímá metoda).

IAS 7 přímou a nepřímou metodu stručně vysvětluje.

Čistá přímá metoda

Pro sestavení výkazu cash flow touto cestou je nutné analyzovat jednotlivé peněžní transakce v hotovosti (na pokladně) a na běžných účtech a seskupit pak transakce do předem vymezených položek. Peněžní toky jsou takto získány bezprostředně z účetních záznamů. Protože je tato metoda velmi pracná a nákladná a navíc není možné zjistit z pohybů na účtech pokladny a bankovních účtů účel daných operací, je tato metoda prakticky nepoužitelná.

Náhradní přímá metoda

Vychází z položek výsledovky, tj. z nákladových a výnosových položek. Ty je nutné opravit na výdaje a příjmy, protože ne každý náklad je zároveň i výdajem a ne každý výnos představuje pro podnik příjem. Výsledkové položky je proto nutné opravit o změnu stavu příslušných rozvahových položek (např. zásob, pohledávek a závazků).

Nepřímá metoda

Nepřímá metoda vychází z rozvahy, což je výkaz, kde se odrážejí všechny účetní operace. Výsledkově účinné transakce se zobrazí v rozvaze pomocí převodu hospodářského výsledku, zatímco peněžní toky a ostatní účetní případy pomocí změny stavu rozvahových účtů. Tato metoda je snazší než přímý způsob, avšak neposkytuje tak podrobné údaje.

Matematicky jde o úpravu hospodářského výsledku před zdaněním o:

- změny stavu zásob, pohledávek a závazků,

- nepeněžní položky (odpisy, změny stavu rezerv, nerealizované kurzové rozdíly, odložená daň a jiné),

- ostatní položky spojené s investiční činností a s financováním.

Nepeněžní položky ovlivňují výši hospodářského výsledku, nikoli však peněžních prostředků, a proto je nutné hospodářský výsledek od jejich vlivu očistit.

Výkaz sestavený přímou i nepřímou metodou dospěje vždy ke stejným výsledkům.

Podle IAS 7 i české legislativy je nutné sestavit cash flow z financování a investiční činnosti přímou metodou, peněžní toky z provozní činnosti mohou být zjištěny nepřímou cestou. Standard však v žádném případě nestanovuje závaznou podobu výkazu - ilustrativní příklad ukazuje Příloha 6a,b.

Nyní se podívejme podrobněji na strukturu jednotlivých částí výkazu cash flow.

Cash flow z provozních činností

Do části výkazu za provozní činnosti se zahrnují zejména tyto položky:

- příjmy z prodeje zboží, výrobků a služeb, - platby za dodávky zboží, materiálu a služeb, - příjmy z poplatků, provizí a podobných výnosů, - platby zaměstnancům (včetně pojištění, daně atd.),

- platby daně z příjmu, pokud svým charakterem nespadají pod investiční činnosti nebo pod financování,

- peněžní toky z cenných papírů držených za účelem obchodování s nimi, - přijaté úroky a dividendy,

- placené úroky a dividendy.

Cash flow z investičních činností

Do části výkazu za investiční činnosti se zahrnují např. tyto položky:

- platby za pořízení budov a zařízení, nehmotných a jiných dlouhodobých aktiv, - příjmy z prodeje budov a zařízení, nehmotných a jiných dlouhodobých aktiv,

- platby za akcie či podíly a za dlužné cenné papíry jiných podniků, pokud nejsou určeny k obchodování a pokud nejsou součástí peněžních ekvivalentů,

- příjmy z prodeje výše uvedených cenných papírů a podílů, - příjmy a výdaje spojené s poskytováním úvěrů a jiné.

- přijaté úroky a dividendy.

Cash flow z financování

Do části výkazu z financování se zahrnují např. tyto položky:

- příjmy z emise akcií, podílů,

- platby za odkup vlastních akcií či podílů, - příjmy z emise dlužných cenných papírů, - příjmy a platby spojené s úvěry,

- platby za finanční pronájem (pouze úmor).

- zaplacené úroky a dividendy.

Jak je vidět z předchozích výčtů, IAS 7 nabízí alternativní začlenění těchto

„speciálních“ položek: mimořádných položek, daní ze zisku, přijatých úroků a dividend, placených úroků a dividend. Tyto položky se uvádějí v rámci části provozní, investiční či financování samostatně, tj. na samostatném řádku.

Mimořádné položky

Peněžní toky způsobené mimořádnými událostmi se vykazují zvlášť podle svého charakteru v rámci provozní, investiční nebo finanční činnosti. Používá se přímá metoda.

Podle mého názoru by však mimořádné položky měly být v zájmu rychlé a přesné orientace ve výkazu cash flow uvedeny ve zvláštní části. Neměly by zkreslovat hodnotu celkového peněžního toku z provozních, investičních či finančních operací. V rámci posledních novelizací však byla oblast vykazování mimořádných událostí samostatně ve výsledovce zrušena, což se odráží i ve výkazu cash flow. Otázkou ovšem je, které operace by měly být chápány jako mimořádné a které již ne.

Daně ze zisku

Pro vykazování daní ze zisku je nutné použít taktéž přímou metodu, a tato položka se uvádí samostatně zpravidla v rámci provozní činnosti. Pokud se úzce vztahuje k investiční činnosti či financování, uvede se samostatně v rámci těchto oblastí.

Přijaté úroky a přijaté dividendy

Tyto položky mohou být uvedeny buď v provozní oblasti anebo v investiční činnosti, protože představují výnos z uskutečněných investic.

Placené úroky

Lze je zahrnout do provozní oblasti, avšak IAS 7 dále nabízí jako alternativu vykazování v oblasti financování, protože zaplacené úroky představují náklad na získání cizího kapitálu. Podle standardu je nutné zajistit, aby bylo možné z výkazu zjistit celkovou výši placených úroků za dané období.

Placené dividendy

Dividendy vyplácené podnikem by měly být přednostně součástí financování, neboť pro podnik představují náklad na získaný cizí kapitál. IAS 7 však připouští možnost vykazování v rámci provozní oblasti, neboť právě provoz podniku zajišťuje prostředky na

jejich vyplácení. Zároveň je z výkazu patrné, jaká je výše cash flow z provozu po jejich výplatě.

Využití výkazu cash flow

Výkaz cash flow se využívá pro finanční plánování, přičemž jde nejen o prognózu, ale i o rozhodování o efektivním využití peněžních přebytků či optimálním způsobu krytí potřeby dodatečného kapitálu. Klíčovou úlohu sehrává odhad budoucích peněžních toků při hodnocení efektivnosti investičních projektů.

Výkaz cash flow je vhodný i pro „zpětný“ pohled, tj. pro finanční analýzu. Na rozdíl od výsledovky (výsledku hospodaření) není ovlivněn metodou odpisování, tvorbou a čerpáním rezerv ani časovým rozlišením.

1.3.4 Výkaz o zm ě nách ve vlastním kapitálu

Výkaz o změnách ve vlastním kapitálu představuje další povinnou součást účetní závěrky sestavené podle IAS/IFRS. Tento výkaz totiž podrobně popisuje události, které v průběhu účetního období ovlivnily celkovou výši vlastního kapitálu podniku a které není možné zjistit z předcházejících výkazů (rozvahy, výsledovky a výkazu cash flow).

Tyto události mohou mít následující charakter:

a) transakce s vlastníky podniku, tzn. vklady do vlastního kapitálu a výběry z něj v podobě dividend či podílů na zisku,

b) ostatní transakce mající na výši vlastního kapitálu vliv - přímý

- nepřímý.

Přímo ovlivňuje výši vlastního kapitálu např. přecenění některých aktiv a pasiv, dále přijaté a poskytnuté dary anebo přesuny mezi jednotlivými složkami vlastního kapitálu.

Nepřímo je výše vlastního kapitálu ovlivněna pomocí výsledovky.

Výsledek hospodaření zjištěný z výsledovky tedy není úplný. Tím se stává až při současném posouzení transakcí majících na vlastní kapitál vliv přímý. Výkaz o změnách

ve vlastním kapitálu je schopen dále ukázat, jaká je dividendová politika podniku, jaké jsou záměry vlastníků s podnikem do budoucna aj.

IAS 1 stanoví, že součástí účetní závěrky je výkaz vysvětlující buď:

- veškeré rozdíly mezi počátečními a konečnými zůstatky složek vlastního kapitálu, tj. výkaz o změnách ve vlastním kapitálu; anebo alternativně

- pohyby v rámci vlastního kapitálu způsobené jinými důvody než transakcemi s vlastníky, tj.výkaz rozpoznaných zisků a ztrát (Statement of Recognized Gains and Losses), někdy nazývaný jako výkaz o úplném výsledku (Statement of Comprehensive Income).

Podívejme se nyní, jaké jsou položky povinně uváděné ve výkazu o změnách ve vlastním kapitálu podle IAS 1:

- čistý zisk/ztráta za období s vyjádřením dopadů případných změn v účetních politikách nebo oprav chyb²⁰,

- veškeré přínosy a újmy vzniklé za sledované období, tzn. transakce ovlivňující výši vlastního kapitálu přímo, a to každou položku nejprve individuálně a poté jejich sumace,

- celkové náklady a výnosy, tj. součet předchozích bodů, přičemž je nutné uvést odděleně částku připadající vlastníkům firmy a část nákladů a výnosů týkající se menšinových akcionářů,

- další změny složek vlastního kapitálu poskytující informace o rozdělení zisků minulých let, vyplacených dividendách a jiných transakcí s vlastníky.

IAS 1 obsahuje ilustrativní příklad formy a struktury výkazu – viz Příloha 7.

20 Tuto problematiku řeší samostatně standard IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby.

1.3.5 Komentá ř k ú č etním výkaz ů m

Předchozí kapitoly se zabývaly účetními výkazy a požadavky na jejich sestavení.

Účetní závěrka však v této podobě ještě není kompletní. Obsahuje výkazy, jež podávají informace převáženě kvantitativního charakteru. Aby si uživatel mohl udělat o nějaké účetní závěrce celistvý úsudek, musí mít i rozšiřující, resp. vysvětlující informace, které zdůvodní výši té či oné položky rozvahy, výsledovky a ostatních výkazů.

Komentář k výkazům sestavený v souladu s IAS/IFRS musí být poměrně podrobný.

Základní požadavky obsahuje IAS 1, v každém jednotlivém standardu však lze nalézt další specifické nároky na zveřejnění související s problematikou upravenou příslušným standardem.

Komentář k výkazům musí mít podle IAS1 předepsanou strukturu:

a) prohlášení o shodě předkládaných výkazů se standardy IAS/IFRS,

b) informace o použitých oceňovacích základnách a účetních politikách; přičemž je nutné zveřejnit rozhodnutí vedení společnosti, týkající se uplatňovaných účetních politik a mající významný dopad na výši vykazovaných položek v účetní závěrce, c) doplňující informace o jednotlivých položkách výkazů, přičemž každá položka výkazů rozvedená v komentáři musí být z důvodu přehlednosti označena odkazem na místo, kde může být nalezena v komentáři,

d) další informace týkající se:

- nejistot, závazků a dalších finančních informací,

- skutečností nefinančního charakteru (např. politiky řízení rizik apod.).

Komentář k výkazům musí tedy nejen rozvádět položky výkazů, ale dále obsahovat odhady budoucího vývoje, tj. významné oblasti, které by mohly ovlivnit hodnotu aktiv a pasiv v příštích obdobích.

Dále je nutné zahrnout informace:

- o výši dividend, které byly navrženy/schváleny před dnem, kdy byla účetní závěrka schválena ke zveřejnění,

- formálního charakteru – právní forma a sídlo společnosti, popis předmětu podnikání, název mateřské společnosti apod.

1.4 Události po datu ú č etní záv ě rky

V předešlých kapitolách bylo řešeno to, jaké informace mají jednotlivé účetní výkazy podávat tak, aby bylo dosaženo věrného zobrazení. Okamžik, ke kterému jsou tyto výkazy sestaveny, tj. datum účetní závěrky, se však v praxi neshoduje s momentem jejich reálného zpracování. A jelikož je cílem účetní závěrky její prezentace externím uživatelům, vstupuje dále do hry okamžik zveřejnění, resp. schválení ke zveřejnění této účetní závěrky.

Z hlediska časové osy pak mohou být tyto momenty v závislosti na technických aspektech od sebe dosti vzdálené.

Nabízí se pak otázka, jak naložit s událostmi, které se stanou sice až po datu účetní závěrky, avšak svým charakterem se vztahují k období před tímto datem. Touto problematikou se proto zabývá standard IAS 10 Události po datu účetní závěrky.

Klíčovým dnem podle tohoto standardu je datum schválení účetní závěrky ke zveřejnění. V zájmu informování externích uživatelů co nejobjektivněji a nejvěrněji pak zveřejněná účetní závěrka musí zohledňovat veškeré významné informace známé do tohoto data. Kromě data schválení nařizuje IAS 10 zveřejnit i orgán, který závěrku schválil a informaci, zda po datu schválení může tuto závěrku jiný orgán změnit.

IAS 10 rozlišuje 2 skupiny nových informací, týkající se:

a) událostí, které mění podmínky existující k datu účetní závěrky, tzv.

„upravující“ události,

b) událostí, které naznačují vznik nových podmínek až po datu účetní závěrky – tzv. „neupravující“ události.

Ad a) Události upravující výkazy

IAS 10 uvádí příklady událostí, které musí ovlivnit položky sestavených výkazů: - objevení informací o znehodnocení aktiv s tím, že toto snížení hodnoty objektivně existuje již k datu účetní závěrky,

- soudní spor ukončený po datu účetní závěrky potvrzující výši a existenci závazku podniku implikuje nutnost vytvoření rezervy či její úpravy, pokud již byla vytvořena, - odhalené chyby či zpronevěry, které významným způsobem pokřivují věrný a poctivý obraz skutečnosti podávaný účetní závěrkou,

- po datu účetní závěrky se objevily nové informace zpřesňující pořizovací cenu nakoupeného majetku; a další.

Ad b) Události neupravující výkazy

Tyto události si vynucují pouze zveřejnění v komentáři k výkazům, přičemž je nutné poskytnout údaje o jejich charakteru a odhadu jejich finančních dopadů. Jedná se např. o:

- významné podnikové kombinace uskutečněné po datu účetní závěrky, - rozsáhlé nákupy či vyřazení majetku (uskutečněné po datu účetní závěrky), - důležité operace s podíly či akciemi podniku (po datu účetní závěrky), - oznámení záměru omezit či zrušit některé podnikové činnosti,

- snížení/zvýšení tržní hodnoty investic, které nastalo v období mezi datem účetní závěrky a okamžikem jejího schválení ke zveřejnění; a jiné.

IAS 10 dále požaduje, aby účetní jednotka nesestavovala své výkazy v souladu s předpokladem trvání podniku za okolností, kdy bylo po datu účetní závěrky rozhodnuto o likvidaci podniku či o pozastavení jeho činnosti.

Standard dále řeší vykazování dividend: ty, které jsou navrženy/stanoveny až po datu účetní závěrky, nesmí v ní být zobrazeny jako dluh.