Hlavní práce5523_xsupv01.pdf, 655.4 kB Stáhnout

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská

Hlavní specializace: Regionalistika a ve ř ejná správa

Aktuální vývoj informa č ních systém ů ve ř ejné správy v Č R

diplomová práce

Autor: Veronika Šupolová

Vedoucí práce: Ing. Petr Toth, Ph.D.

Rok: 2007

Prohlašuji na svou č est, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě a s použitím uvedené literatury.

Veronika Šupolová

V Praze, dne 7. 5. 2007

Na tomto míst ě bych cht ě la pod ě kovat vedoucímu mé diplomové práce

Ing. Petru Tothovi, PhD., za jeho všestrannou podporu, cenné rady a p ř ipomínky

p ř i tvorb ě této práce.

Obsah

Obsah... 2

Úvod ... 4

1. Základní pojmy ... 6

1.1. Informace ... 6

1.2. Informační systém ... 6

1.3. Informační technologie ... 7

1.4. Informační systémy veřejné správy ... 7

1.5. E-government ... 7

1.6. Informační strategie ... 8

1.6.1. Metodiky budování IS/IT ... 9

1.6.2. Manažerské metody ... 13

1.7. Informační koncepce... 15

2. Vývoj orgánů, základních dokumentů a legislativy ISVS ... 17

2.1. Vývoj orgánů ISVS ... 17

2.2. Vývoj základních dokumentů a legislativy ISVS ... 24

2.2.1. Lisabonský proces ... 24

2.2.2. Státní informační a telekomunikační politika SIP E-Česko 2006 ... 28

2.2.3. Národní strategie informační bezpečnosti ... 29

2.2.4. Právní předpisy se vztahem k ISVS... 31

2.2.5. Návrhy zákonů, které v budoucnosti mohou ovlivnit vývoj ISVS... 33

3. Zákon č. 365/2000 Sb., o ISVS - ve znění pozdějších předpisů. ... 37

4. Standardy ISVS a jejich vývoj ... 43

4.1. Standard ISVS pro strukturu a výměnný formát digitální technické mapy města... 46

4.2. Standard ISVS pro komunikaci informačních systémů na bázi protokolů TCP/IP ... 46

4.3. Standard ISVS pro popis datových prvků... 47

4.4. Standard ISVS pro národní prostředí ... 48

Obsah standardu ... 48

4.5. Standard ISVS pro náležitosti životního cyklu informačního systému ... 49

4.6. Standard ISVS pro pověřování k výkonu atestací a pro náležitosti provozu atestačních středisek ... 50

4.7. Standard ISVS pro náležitosti procesu a metodiky atestace jakosti produktů... 50

4.8. Standard ISVS k prostorové identifikaci ... 51

4.9. Standard ISVS Katalog jednoduchých datových prvků... 52

Vývoj standardu ... 52

4.10. Standard ISVS Katalog složených datových prvků... 52

4.11. Standard ISVS pro strukturu a výměnný formát metadat informačních zdrojů.... 53

4.12. Standard ISVS pro zveřejňování vybraných informací o veřejné správě způsobem

umožňujícím dálkový přístup... 53

4.13. Standard ISVS pro informační systémy v oblasti personální a platové ... 54

4.14. Standard ISVS pro atestace shody informačních systémů veřejné správy se standardy ISVS... 55

4.15. Standard ISVS pro transkripci neběžných latinských znaků do znaků podle kódové tabulky ISO Latin 2 ... 56

4.16. Standard ISVS pro provoz elektronických podatelen ve vztahu k používání zaručeného elektronického podpisu ... 56

4.17. Standard ISVS stanovující povinné požadavky na metodiku atestace shody IS se Standardem ISVS pro náležitosti životního cyklu ... 57

4.18. Standard ISVS stanovující povinné požadavky na metodiku atestace shody IS se standardizovanými datovými prvky ... 58

4.19. Standard ISVS pro tvorbu doménových jmen ve veřejné správě... 59

5. Informační koncepce ... 61

5.1. Postup při vytváření IK ... 62

5.1.1. Úvodní fáze... 63

5.1.2. Fáze výběru zdrojů... 69

5.1.3. Analytická fáze - analýza současného stavu... 70

5.1.4. Definiční fáze – kam jdeme? ... 76

5.1.5. Implementační fáze - jak strategický záměr realizovat?... 77

5.1.6. Závěrečná fáze ... 78

5.2. Shrnutí postupu návrhu tvorby IK ... 80

5.3. IK pohledem Ministerstva informatiky... 80

5.4. IK pohledem atestačního střediska... 82

5.5. IK pohledem orgánu veřejné správy ... 83

5.6. IK pohledem firmy AIT specializující se na tvorbu informační strategie ... 85

5.7. Shrnutí pohledů... 87

Závěr... 90

Seznam použitých zdrojů... 93

Monografie: ... 93

Internetové zdroje:... 93

Zákony a standardy ISVS... 97

Seznam zkratek ... 98

Seznam obrázků... 99

Příloha ... 100

Úvod

Správné, přesné informace, dostupné ve správný čas správné osobě, mají nedozírnou hodnotu. K tomu, aby se právě tyto správné informace dostávaly ve správný čas na správné místo, využíváme informační technologie a informační systémy. V posledních několika desítkách let prošly, jak informační systémy, tak informační technologie, velkým vývojem a uživatelé těchto systémů a technologií, kteří chtějí jít s dobou, se tomuto vývoji musí podřídit.

Pro organizace pracující s velkým množstvím dat a informací jsou informační technologie a informační systémy nezbytností. Veřejná správa denně přijímá, zpracovává a poskytuje informace nejrůznějšího charakteru a to jak pro svoji vlastní potřebu, tak pro potřeby soukromého sektoru. Stejně jako jakákoliv organizace, i veřejná správa, pokud má vytvářet, spravovat a řídit informační systémy a používat je k dosahování cílů organizace prostřednictvím informačních technologií, musí mít nástroj, kterým bude definovat, jak takovéto vytváření, spravování a řízení umožnit. Tímto nástrojem, je informační strategie.

Problematika informatiky ve veřejné správě, zahrnující jak informační systémy tak informační technologie, je velmi aktuální. Informační systémy veřejné správy prošly za posledních několik let zásadními změnami a v současné době stojí před dalším mezníkem.

Politický vývoj nasměroval, před nedávnem nově vzniklý orgán informatiky, Ministerstvo informatiky, k jeho zrušení a v dohledné době nás čekají další novinky ve formě nových právních předpisů.

Oblast informačních systémů je velmi obsáhlá a různorodá. Pokrok je v této oblasti velmi rychlý a i vzhledem k měnící se situaci na politickém poli je i pro odborníky obtížné orientovat se ve změnách, nových právních předpisech a v neposlední řadě i metodách vývoje, tvorby a řízení informačních systémů.

Cílem této práce je analyzovat vývoj informačních systémů veřejné správy v České republice od jejich počátku až do současnosti, vyhodnotit současné postupy používané veřejnou správou při dlouhodobém řízení informačních systému veřejné správy (dále jen ISVS) a přiblížit pohledy orgánů veřejné správy, ministerstva informatiky, atestačních středisek a soukromých subjektů podnikajících v oblasti IS/IT na tvorbu základního nástroje při řízení IS/IT – informační strategie/koncepce. Výsledkem by pak měl být návrh postupu

tvorby informační koncepce tak, aby jednak respektovala na ni kladené legislativní požadavky a zároveň byla účelným nástrojem k řízení IS/IT.

Tato práce by se měla dotknou všech částí dané problematiky, aby vytvořila komplexní pohled na dlouhodobé řízení informačních systémů veřejné správy.

1. Základní pojmy

S informačními systémy a technologiemi je spojeno mnoho odborných termínů a pojmů. K pochopení analyzované problematiky je nutné si tyto pojmy vydefinovat. Vzhledem k rychlosti vývoje v této oblasti tak několik definic pochází z internetových zdrojů, které se dané problematice věnují.

1.1. Informace

Definovat informaci je možné z několika úhlů pohledu. Jinou definici najedeme z pohledu filosofie, jinou z pohledu informatiky či ekonomie. Obecnou a jednoduchou definici můžeme najít např. v encyklopedii wikipedia:(¹) „Informace je výsledek vyhodnocování smyslových vjemů, zpracování nebo organizace dat“.

1.2. Informa č ní systém

Stejně jako pro pojem informace existuje pro pojem informační systém/systémy (dále IS) velké množství definic. V české odborné literatuře, která se problematice informačních systémů věnuje, najdeme velmi často odkaz na definici Z. Molnára. Druhou definicí je ta, jak ji uvádí zákon č.365/2000 Sb., o ISVS (dále jen Zákon o ISVS).

„Informační systém 1 = funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informačních činností.“(²)

„Informační systém 2 = soubor lidí, technických prostředků a metod, zabezpečujících sběr, přenos, uchování a zpracování dat za účelem tvorby a presentace informací pro potřeby uživatelůčinných v systémech řízení.“(³)

Encyklopedie Wikipedia(⁴) chápe Informační systémy 4 jako „systémy pro sběr, udržování, zpracování a poskytování informací a dat.“ Zde je také uvedeno, že pod definici IS

1 „Informace…“ [online]. Dostupné z URL: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Informace>

2 Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů

3 MOLNÁR, Z.: Moderní metody řízení informačních systémů. 1. vyd. , Praha, Grada 1992, s.75

4„Informační systémy…“ [online]. Dostupné z URL:

<http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my>

můžeme zařadit jak jejich papírovou podobu, např. telefonní seznam, kartotéku nebo také účetnictví, tak pomocí počítačů automatizované systémy.

Pro potřeby této práce se přikloňme k definici p. Molnára a nadále budeme informační systém považovat za funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost, přičemž každý informační systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informačních činností. Vzhledem k zaměření této práce ho pak zároveň budeme chápat jako automatizovaný IS.

Dalším často používaným pojmem, který s IS bezprostředně souvisí jsou informační technologie.

1.3. Informa č ní technologie

„Informační technologie = nástroje, metody a znalosti nutné ke zpracování dat, aby z nich vznikly informace.“(⁵)

Někdy se můžeme setkat se záměnou těchto dvou pojmů, nebo s jejich splýváním.

Z.Molnár(⁶) chápe vztah mezi informačním systémem a informačními technologiemi tak, že

„informační systém reprezentuje potřebu informací, zatímco informační technologie nám reprezentují uspokojení této potřeby“. Důsledkem toho je zkratka IS/IT, která v sobě propojuje oba pojmy.

1.4. Informa č ní systémy ve ř ejné správy

ISVS jsou podle zákona o ISVS(⁷) „souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Jsou jimi i informační systémy zajišťující činnosti podle zvláštních zákonů.“

1.5. E-government

Na webových stránkách definuje Ministerstvo informatiky e-Government takto: „e- Government představuje transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí

5 MOLNÁR, Z.:Efektivnost informačních systémů.1vyd, Praha, Grada 2000, str.15

6 MOLNÁR, Z.:Efektivnost informačních systémů.1vyd, Praha, Grada 2000, str.16

7 Zákon č.365/2000 Sb.; o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů

informačních a komunikačních technologií s cílem optimalizovat interní procesy. Jejím cílem je pak rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování služeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu ke svým uživatelům.“(⁸)

1.6. Informa č ní strategie

Pojem informační strategie je chápán různě. Od chápání samotného pojmu se pak odvíjí i její smysl.

Informační strategie je podle(⁹) „ koncepční fáze rozvoje IS podniku, tj. dlouhodobý záměr, který zahrnuje především plánování IS, plánování rozvoje jednotlivých informačních zdrojů a služeb.“

Nejpříhodnější definicí se po studiu literatury a jiných zdrojů zdá být definice, kterou na svých stránkách prezentuje jedna z firem poskytující služby v oblasti vytváření IST a aplikací IT. Podle firmy AIT(¹⁰) je Informační strategie „hlavním nástrojem strategického řízení IS/IT. Je jednou z dílčích strategií, které navazují na globální strategii organizace a představuje dlouhodobou orientaci organizace v oblasti informačních zdrojů, služeb a technologií.“

„Informační systém je obecně podpůrný systém pro systém řízení. Jestliže chceme projektovat systém, musíme znát, jaké jsou cíle, a informační systém řešit tak, aby tyto cíle podporoval.“(¹¹) Při řízení jakékoliv organizace jsou k dosahování jejích různých cílů nutné včasné, kvalitní a dostupné informace a tudíž dobře fungující informační systémy, které potřebné informace zprostředkují. Informační systémy by tedy měly uspokojovat určité informační potřeby svých uživatelů.

V tak složitém a propleteném systému, jakým je veřejná správa, existuje mnoho různých uživatelů, kteří mají různá očekávání. Proto pro tvůrce informačních systémů je zcela nezbytné klást si otázky, kdo a jaká očekávání má vůči danému systému. Právě tyto základní otázky by měly být rozhodující při tvorbě informačního systému. Nástrojem, jak tyto otázky

8„e-Government“ [online]. Dostupné z URL: <http://www.micr.cz/egovernment/default.htm>

9 CHLAPEK, D, ŘEPA, V., STANOVSKÁ, I. Vývoj informačních systémů (pracovní sešit ke cvičením). 1.vyd.

Praha: VŠE 2005. Str. 7

10 „Informační strategie“ [online]. Dostupné z URL: <http://www.ait.cz/sluzby/ist.htm>.

11 TIETZE, P: Strukturální analýza – úvod do projektu řízení. 1. vyd. , Praha, Grada 1992,s.12

zohlednit, je informační strategie(dále IST). Informační strategie je součástí životního cyklu IS. Pro budování IS/IT se používají nejrůznější metodiky.

1.6.1. Metodiky budování IS/IT

V literatuře se častěji setkáme s pojmem metodika vývoje IS. Pak metodikou torby IS rozumíme: „souhrn etap, přístupů, pravidel, dokumentů, řízení, metod, technik a nástrojů pro tvůrce informačních systémů, který pokrývá celý životní cyklus informačních systémů. Určuje kdo, kdy, co a proč má dělat během vývoje a provozu IS. Metodika by se měla vztahovat na všechny prvky IS (pracovníky, organizační procedury, data, SW, HW a další), organizační vlivy IS, ekonomické otázky spojené s vývojem a provozem IS, doporučené dokumenty a případně způsob řízení v jednotlivých fázích životního cyklu IS.“(¹²)

Ačkoliv tato definice zahrnuje všechny prvky IS, bývá pojem metodika vývoje IS často spojován jen s vývojem jednoho prvku IS a to s vývojem software. Abychom se vyhnuli tomuto spojení, budeme hovořit o „metodice budování IS/IT“, jednak jako o metodice zahrnující všechny prvky IS, a jednak v tom smyslu, jak tento pojem chápe Buchalcevová(¹³), tedy jako metodiky, které se „kromě vývoje nového řešení, zahrnují také metodiky pro nasazení hotových řešení, rozšíření řešení a integraci stávajících řešení.“

Buchalcevová(¹⁴) uvádí kategorizaci metodik. „Podle toho zda se metodika zabývá jednotlivým projektem nebo IS celé organizace můžeme metodiky rozdělit na globální a projektové.

•

Globální

jsou metodiky zaměřené na IS na úrovni celé organizace.

•

Projektové

se zabývají vývojem části IS – jeden projekt.

Dále je možné rozdělit metodiky na základě toho, zda budeme budování IS/IT považovat za měřitelný a říditelný proces. Pak je rozdělíme na:

12ŘEPA,V. Analýza a návrh IS. vyd.1, Ekopress, Praha, 1999,str. 23

13 BUCHALCEVOVÁ, A. Metodiky budování IS/ICT. Dokument ve formátu pdf [online]. Dostupné z URL:

<nb.vse.cz/~buchalc/metodiky.pdf>.

14 BUCHALCEVOVA, A. Metodiky vývoje a údržby informačních systémů : kategorizace, agilní metodiky, vzory pro návrh metodiky. 1.vyd. Praha : Grada, 2005. Str 12

•

Rigorozní

vycházejí z přesvědčení, že budování IS/IT lze plánovat řídit a měřit. Snaží se podrobně a přesně definovat procesy, činnosti a vytvářené produkty, a proto bývají velmi často objemné.

•

Agilní

metodiky, které umožňují vytvořit řešení velmi rychle a pružně jej přizpůsobovat měnícím se požadavkům.“

V odborné literatuře se setkáme například s těmito metodikami:

• SSADM (Structured Systems Analysis and Design Method) Tato metodika pochází z Velké Británie. Od roku 1993 funguje jako britský státní standard.

• SDM (System Development Methodology) Metodika SDM byla vyvinuta na Rotterdamské univerzitě. V Holandsku je standardem pro navrhování IS.

• MERISE Je francouzská metodika, kterou vytvořilo Centre Technique Informatique francouzského ministerstva průmyslu. Je povinná pro státní IS ale používá ji i soukromý sektor.

• EUROMETHOD Vznikla jako úsilí států Evropského společenství vytvořit jednotný postup při vývoji IS.

Tyto metodiky jsou zaměřené většinou na celý životní cyklus IS. Součástí životního cyklu vývoje a provozu IS je i informační strategie. Některé tvorbu IST řeší detailně, jiné ji zmiňují pouze okrajově.

Pro potřeby této práce byly vybrány dvě hlavní metodiky. Obě dvě jsou zaměřeny na strategickou polohu řešení problematiky IS/IT. Tedy na řešení IS v rámci celé organizace, obě bychom mohli tedy zařadit mezi metodiky globální. První z nich, MDIS, byla vybrána z toho důvodu, že její tvůrce spolupracoval s MI na vývoji struktury IK pro standard ISVS a později se stala předlohou i pro strukturu IK v nově vzniklé vyhlášce, která tuto oblast upravuje. A také z toho důvodu, že IST rozpracovává detailně. V literatuře je označena jako metodika rigorozní. Druhá metodika COBIT, která se prosazuje v současnosti v oblasti řízení IS/IT, byla zvolena z toho důvodu, že pohled na IST rozpracovává z obecnějšího pohledu, ve formě přístupů a principů. COBIT bychom přesto, že má pevně stanoveny body, podle kterých hodnotí dosažené výsledky, vzhledem k jejímu charakteru ji budeme považovat za metodiku agilní.

Metodika MDIS (Multidimensional Development of Information System)

Tato metodika vznikla počátkem devadesátých let na VŠE na katedře informačních technologií pod vedením Jiřího Voříška. Sám autor považuje za její výhodu, že

„nepředepisuje detailně jednotlivé kroky vývoje IS/IT, ale je především návodem na způsob uvažování při vývoji IS/IT“(¹⁵) a to z toho důvodu, že každou organizaci považuje za tak specifický systém, že stanovení striktního postupu pro jednotlivé kroky by mohlo být pro řešitele projektů zavádějící a tedy chybné.

Charakteristickým rysem této metodiky je její multidimenzionální pohled na řešení IS/IT. MDIS se totiž snaží zohlednit všechny faktory, které ovlivňují úspěšnost celého životního cyklu IS, a neopomenout ani vzájemné ovlivňování, a vazby těchto jednotlivých faktorů. Těmito faktory jsou např. datová, funkční, hardwarová hlediska. Podle této metodiky k dosažení správného výsledku je nutné vyhnout se řešením, která by zohledňovala pouze některá hlediska.

Metodika MDIS jde cestou strukturovaného popisu fází životního cyklu, kterými jsou:

1. Informační strategie organizace 2. Úvodní studie systému

3. Globální analýza a návrh 4. Detailní analýza a návrh 5. Implementace

6. Zavedení

7. Provoz, údržba a rozvoj

Pro tyto jednotlivé fáze stanovuje, co by se v nich mělo dělat a nad čím by se mělo přemýšlet.

Podle této metodiky je úkolem strategického řízení IS/IT:

„formulovat vizi, cíle a podnikatelské hodnoty budoucího stavu IS/IT,

určit cestu realizace cílového stavu,

15 VOŘÍŠEK, J. Informační technologie a systémová integrace. 1.vyd Praha: VŠE 1996. Str. 81

řídit přechod od současného do cílového stavu tak, aby byla neustále zachována integrita IS/IT na všech dříve zmíněných úrovních.“(¹⁶)

Tyto úkoly strategického řízení metodika MDIS rozpracovává do konkrétních fází IST pro kterou má vytvořenou detailní strukturu IST. Ta má základní body:

• Zdroje, cíle a východiska

• Odkud jdeme? - výchozí stav

• Kam jdeme? - cílový stav

• Jak transformovat stávající do cílového stavu?

Metodika COBIT (Control Objectives for Information and Related Technology

„Metodika COBIT byla vyvinuta jako všeobecně použitelný a přijímaný standard pro správné postupy řízení, kontroly a auditu informačních technologií. Je jednou z nejkomplexnějších metodik formalizujících řízení a hodnocení IS/IT a mezinárodně uznávanou metodikou, která podporuje systematický přístup k řízení informatiky.“(¹⁷)

Tato metodika je metodikou zaměřenou výrazně na strategickou úroveň řízení IS/IT.

Tedy je vytvořena tak, aby sloužila především pro řídící pracovníky. Nezabývá se tvorbou IS jako takového, ale řeší přístupy a principy jak k řízení IS/IT přistupovat. Navíc navrhuje jak pomocí kriterií vyhodnocovat výsledky řízení.

Řízení IS/IT rozděluje COBIT do čtyř základních skupin(¹⁸):

• „Plánování a Organizování (PO) - doména se soustředí na definování informační strategie a hledání vhodných taktik pro dosažení nejvyšší míry přispění ICT k naplňování obecných cílů organizace.

16 VOŘÍŠEK, J. Principy strategického řízení 1998 [online]. Dostupné z URL:

<http//nb.vse.cz/~vorisek/FILES/Clanky/1998_Principy_strategickeho_rizeni_IS.htm>.

17 NOVÁK, L. Metodika CobiT - systematický přístup k řízení informatiky [online]. Dostupné z URL:

<http://www.anect.com/cs/info/tiskove-centrum/clanky/metodika-cobit-systematicky-pristup-k-rizeni- informatiky.html >

18 NOVÁK, L. Metodika CobiT - systematický přístup k řízení informatiky [online]. Dostupné z URL:

<http://www.anect.com/cs/info/tiskove-centrum/clanky/metodika-cobit-systematicky-pristup-k-rizeni- informatiky.html >

• Akvizice a Implementace (AI) - aby bylo možné realizovat strategie ICT je důležité identifikovat, vyvinout nebo nakoupit a implementovat zdroje ICT, které jsou důsledně provázány s příslušnými procesy organizace.

• Dodání a Podpora (DS) - doména se soustředí na zajištění kvalitního dodání požadovaných služeb ICT, což zahrnuje činnosti od provozu přes bezpečnost až po přípravu uživatelů.

• Monitorování a hodnocení - všechny procesy ICT musí být pravidelně sledovány a hodnoceny, zda kvalita jejich provádění odpovídá stanoveným požadavkům a potřebám. Tato doména je zaměřena na získávání objektivního přehledu o prováděných činnostech ICT.“

Tyto skupiny pak hodnotí ze tří pohledů. Těmi jsou IT procesy, IT zdroje a Požadavky podnikatele.

Ve skupině plánování a organizování je jako první bod uvedena nutnost definovat informační strategii a vytvořit informační plán. Informační strategii neřeší jako metodika MDIS návrhem konkrétního postupu, ale vyjmenovává principy, kterými by řešitelé IST měli jít.

1.6.2. Manažerské metody

Vzhledem k tomu, že tato práce se zaměřuje na tvorbu IST/IK, tedy na strategickou úroveň řízení IS/IT, je nutné zmínit také manažerské metody analýzy používané při řízení obecně.

Balanced ScoreCard

Jednou z těchto metod Balanced ScoreCard , který :

„představuje strategický systém řízení organizace, který rozpracovává a převádí poslání a vizi organizace do specifických cílů, do uceleného a srozumitelného souboru měřítek a ukazatelů finanční a nefinanční výkonnosti, které poskytují rámec pro posuzování úspěšnosti strategie a systému řízení, současně dokumentuje specifickou strategii organizace.“ (¹⁹)

19 Balanced ScoreCard“ [online]. Dostupné z URL:

<http://www.dnv.cz/poradenstvi/balanced_scorecard/index.asp>

Pomocí Balanced ScoreCard jsou podporovány hlavní cíle při jejichž dosahování se navodí soulad mezi procesy.

Balanced ScoreCard se využívá k podpoře hlavních procesů a k jejich slaďování. „Jde především vyjasnění a aktualizaci strategie, projednání strategie uvnitř organizace, propojení cílů oddělení a jednotlivců s celkovou strategií, určení a dohoda strategických iniciativ, získání pružné zpětné vazby o výkonnosti procesů, stanovení procesu učení a neustálé zlepšování organizace, identifikace a analýza potenciálních podnikatelských rizik, zavedení důsledného řízení rizik.“(²⁰)

Metoda SWOT

SWOT je jednou z velmi známých metod analýzy, které se používají ke kvalitativnímu vyhodnocování fungování organizace. Prostřednictvím této metody se vyhodnocují slabé (Weaknesses) a silné (Strenghts) stránky, příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats) určitého projektu.

Metoda funguje na principu rozdělení faktorů, které jsou silnými či slabými stránkami a faktorů, které mohou být příležitostmi či hrozbami v daném projektu a jejich vzájemného porovnání.

K členění faktorů se používá mřížka, na základě které můžeme definovat strategie:

Interní analýza SWOT-

analýza Silné stránky Slabé stránky

E x t e

Příležitosti

S-O-Strategie:

Vývoj nových metod, které jsou vhodné pro rozvoj silných stránek společnosti (projektu).

W-O-Strategie:

Odstranění slabin pro vznik nových příležitostí.

20 Balanced ScoreCard“ [online]. Dostupné z URL:

<http://www.dnv.cz/poradenstvi/balanced_scorecard/index.asp>

r n í

a n a l ý z a

Hrozby

S-T-Strategie:

Použití silných stránek pro zamezení hrozeb.

W-T-Strategie:

Vývoj strategií, díky nimž je možné omezit hrozby, ohrožující naše slabé stránky.

Obrázek 1 Tabulka SWOT. Zdroj(²¹)

Na základě takto zpracované tabulky lze vyhodnotit současný stav a zároveň definovat možné strategie do budoucna.

Pro hodnocení všech čtyř skupin faktorů se používají hlediska, na základě kterých těmto faktrům přisuzujeme různou váhu. Těmito hledisky jsou atraktivnosti a pravděpodobnosti úspěchu v případe příležitostí, vážnost a pravděpodobnost v případě hrozby. Faktory, které jsou silnými a slabými stránkami pak hodnotíme z hlediska jejich důležitosti a intenzity vlivu.

1.7. Informa č ní koncepce

Nikde v zákoně, ani v jiném právním předpise, nenajdeme jednoduchou a přesnou definici pojmu informační koncepce. Podle pí. Vašákové z Ministerstva informatiky, která byla členem týmu, podílejícího se na vzniku vyhlášky, je pojem informační koncepce, shodný s pojmem informační strategie tak, jak ji vypracovávají soukromé subjekty. Usuzovat, že IK je IS můžeme i z jejího povinného obsahu definovaného vyhláškou, který se přibližně shoduje s obsahy IST podle některých metodik. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že k naplnění povinnosti stačí dodržení určitých požadavků, což nutně nemusí vést k tomu, že IK bude zároveň IST. Je tedy zcela na OVS, jak se k tomu postaví a zda IK bude i IST. Důležité je ještě zmínit, že ačkoliv novelizace zákona o ISVS, přináší nový pojem informační koncepce, je jím myšlena informační strategie, jak byla nazývána ve standardu ISVS.

21 Tabulka SWOT [online]. GNU Free Documentation License. [cit. 2007-5-1]. Dostupné z URL:

<http://cs.wikipedia.org/wiki/SWOT>.

Pro účely této práce lze sloučením definice firmy AIT s pojmem uvedeným v zákoně o ISVS definovat IK jako „hlavní nástroj strategického řízení IS/IT, který orgány veřejné správy povinně vytvářejí, uplatňují v praxi a vyhodnocují jeho dodržování a který představuje dlouhodobou orientaci organizace v oblasti informačních zdrojů, služeb a technologií.“

V následujícím textu budeme tyto pojmy považovat za rovnocenné.

2. Vývoj orgán ů , základních dokument ů a legislativy ISVS 2.1. Vývoj orgán ů ISVS

Počátek vývoje informačních systémů veřejné správy v jejich automatizované podobě v ČR najdeme již v sedmdesátých letech, kdy se hovořilo o tzv. „automatizovaných systémech řízení“. Teprve v devadesátých letech, kdy došlo k politickému uvolnění se k nám začala dovážet kvalitnější technika, která byla jedním z předpokladů rozvoje ISVS. Dalším předpokladem byla právní úprava, která by jejich rozvoj koordinovala. Ta ovšem počátkem 90. let neexistovala. Proto jak píše Kofránek(²²) „informační systémy byly heterogenní, orientované spíše na podporu informatizace úředních evidencí než na automatizaci procesů ve státní správě. Jejich vývoj byl nekoordinovaný, informační systémy se budovaly živelně, podle momentálních finančních možností resortů, a často bez důkladné analýzy, což se nezřídka vymstilo v jejich nevhodné architektuře, ve zpomalení a prodražení výstavby“.

Tyto podmínky vyvolaly snahy o koordinaci v oblasti ISVS. Jednou z hlavních myšlenek bylo vytvoření jednotného státního informačního systému. V roce 1991 byla například zřízena „Komise pro státní informační systém“, která ale neměla potřebné pravomoci. Další pokusy, jako byl „Projekt globální architektury informační soustavy ČR“, který „měl být založen na základních rezortních informačních systémech a měl zahrnovat celý systém státní správy„(²³) nebo přijetí materiálu „Výstavba státního informačního systému České republiky“, dopadly podobně.

Mezi tím, v roce 1992, byla působnost v oblasti státního informačního systému svěřena nově vzniklému Ministerstvu hospodářství. K vydání zákona, kterým by se působnost specifikovala ovšem nedošlo.

Na myšlenku vybudování jednotného státního informačního systému, po zániku Ministerstva hospodářství, navázal „Úřad pro státní informační systém“ (dále ÚSIS), který v této oblasti převzal kompetence. ÚSIS byl zřízen k 1.11.1996 zákonem č.272/1996 Sb. Na tento zákon měl navazovat další, který by vymezil praktické fungování ÚSISu. Ke schválení vládního návrhu zákona o působnosti ÚSISu však nikdy nedošlo. Podstatou mělo být vytvoření jednotného státního informačního systému, k němuž by měly přístup všechny orgány veřejné správy. Tím mělo dojít k odstranění duplicity dat, usnadnění jejich spravování

22 KOFRÁNEK, J. Jak transparentně propojit informační systémy veřejné správy a nepostavit přitom Velkého bratra [online]. Dostupné z URL: <http://www.blisty.cz/2006/8/15/art29817.html>

23 TOTH, P., MATES, P. Projekt WB-31-04: Management regionálního rozvoje na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností

a zajištění bezpečnosti. K neúspěchu návrhu zákona o působnosti ÚSISu přispěla podle Kofránka(²⁴) především jeho nevhodná formulace, kdy „dával úřadu rozsáhlé pravomoci jak ve výstavbě a provozování státního informačního systému tak i v ochraně osobních dat a úřad tak by tedy byl místem, kde státní správa shromažďuje veškerá data o občanech, jejich podnikatelských aktivitách, vlastnických vztazích, placení daní apod. a zároveň i místem, kde by se kontrolovalo, zda osobní údaje nejsou zneužívány.“ To, že by ÚSIS provozoval SIS a zároveň by měl i kontrolní funkci nad subjekty nakládající s osobními údaji, bylo základním důvodem proč nikdy nebyly ÚSISu zákonem stanoveny potřebné pravomoci. ÚSIS se tak stal orgánem majícím působnost v něčem, co neexistovalo. Přesto za dobu jeho existence vznikly hodnotné materiály, které jednak ÚSIS samostatně vytvořil a nebo se na jejich vytváření spolupodílel.

Těmi byly Státní informační politika, Zákona na ochranu osobních údajů nebo Koncepce budování informačních systémů veřejné správy. ÚVIS pak také fungoval jako orgán, který nadresortně vydával standardy SIS.

V rámci projektu Stání informační politiky vznikl další orgán, který měl přispět k její koordinaci. Tím se stala v roce 1998 na základě vládního usnesení „Rada vlády pro státní informační politiku“.

V roce 1999, byl tedy vládou přijat (usnesením číslo 525) strategický dokument

„Státní informační politika-cesta k informační společnosti“ (dále jen SIP). Ten měl být realizován prostřednictvím dokumentu „Akční plán realizace státní informační politiky do roku 2003“ a v návaznosti na něj dokumentem „Koncepce budování informačních systémů veřejné správy“.

SIP byla prvním strategickým dokumentem na nejvyšší úrovni a měla osm prioritních oblastíi: Informační gramotnost, informatizovaná demokracie, rozvoj ISVS, komunikační infrastruktura, důvěryhodnost a bezpečnost IS a ochrana osobních dat, elektronický obchod, transparentní ekonomické prostředí a informační společnost – stabilní a bezpečná.

Na SIP a zároveň na Koncepci reformy veřejné správy navázala již zmíněná Koncepce budování ISVS. Ta upouští od původního záměru vybudovat jednotný státní informační systém a řeší otázky informačních systémů VS a jejich vzájemného propojení.

24 KOFRÁNEK, J. Jak transparentně propojit informační systémy veřejné správy a nepostavit přitom Velkého bratra. [online]. Dostupné z URL: <http://www.blisty.cz/2006/8/15/art29817.html>

V rámci Koncepce budování ISVS bylo k zajištění funkčnosti ISVS navrženo několik řešení. V oblasti legislativní byl ÚSISu stanoven úkol vypracovat zákon o ISVS. Dále byly součástí této koncepce úkoly jako vytvoření jednotné národní komunikační infrastruktury, zajištění bezpečnosti ISVS nebo například vytváření kontaktních míst veřejné správy.

Zákon o ISVS byl přijat pod číslem 365/2000 Sb., a byl jím zrušen ÚSIS a nahrazen Úřadem pro veřejné informační systémy (ÚVIS). Existence ÚVISu ale neměla dlouhého trvání, protože jeho kompetence přešly v roce 2003 v rámci novelizace zákona o ISVS zákonem č. 81/2006 na nově vzniklé Ministerstvo informatiky.

Od roku 2003 bylo tedy hlavním orgánem informatiky Ministerstvo informatiky.

Současnost

Ani zřízení Ministerstva informatiky ale nepřineslo očekávané výsledky a brzy se objevily názory, že jeho existence nemá opodstatnění. Úvahy o zrušení Ministerstva informatiky dostaly svůj pevný tvar a 6.2.2007 prošel vládní návrh na zrušení ministerstva druhým hlasováním v poslanecké sněmovně.

Na zrušení ministerstva informatiky a jeho případnou transformaci existují různé pohledy. Již před volbami v roce 2006 naše hlavní poltické strany ODS i ČSSD informovaly o svém záměru zrušit ministerstvo informatiky. ODS má zeštíhlovací politiku (počítající právě se zrušením MI) ve svém volebním programu již delší dobu, lídr ČSSD Jiří Paroubek se k tomuto rozhodnutí přiklání až těsně před volbami.

Jednou z původních představ, co se současným Ministerstvem informatiky, prezentovanou projektem eStat, bylo převedení minitersva pod úřad vlády. Poté následovala myšlenka, převést většinu pravomocí na ministerstvo vnitra a úřadu vlády ponechat otázky informatického zajištění veřejných zakázek a veřejných dražeb a premiér by dohlížel nad koordinací všech politik v oblasti ICT.

S myšlenkami na zrušení MI jako řídícího orgánu v oblasti IS/IT nesouhlasí mnoho odborníků, kteří považují roli IS/IT při řízení organizací za klíčovou. Ozývají se hlasy, že stát potřebuje úřad s ministerskou pravomocí, který by spravoval a rozhodoval v oblasti IT ve vztahu ke státní správě. Tedy orgán, který by koordinoval rozvoj a modernizaci IT ve všech

oblastech správy a který by stanovil obecné principy a standardy, které ostatní orgány vezmou za své.

Původní myšlenka na převedení MI pod úřad vlády přinesla mnoho nesouhlasných reakcí. Hlavním důvodem je to, že ačkoliv má úřad vlády postavení dané kompetenčním zákonem na stejné úrovni jako ministerstva, není úřadem ve smyslu správním. Převedení MI pod ÚV by znemožňovalo vést jakékoliv správní řízení v této oblasti. V materiálu iniciativy eStat se objevila myšlenka na reorganizaci ÚV a vytvoření Rady vlády pro informační společnost, které by mohly být správní pravomoci přiděleny.

V září minulého roku proběhla na ministerstvu informatiky reorganizace, která naznačila příští vývoj. Nová organizační struktura ministerstva informatiky má dvě hlavní sekce: sekci e-govermentu a sekci elektronických komunikací a poštovních služeb. Toto nové uspořádání by mělo při zrušení ministerstva informatiky umožnit snazší převedení sekce e- govermentu pod ministerstvo vnitra.

Na Ministerstvu informatiky pod vedením nového ministra koncem minulého roku vznikl již konkrétní návrh zákona, který při schválení povede ke zrušení informatiky.

Návrh zákona na zrušení MI

Návrh zákona o některých opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy, souvisejících se zrušením Ministerstva informatiky a o změně některých zákonů předložila vláda sněmovně 15. 11. 2006. První čtení proběhlo 29. 11. 2006, ale teprve 21.3.2007 poslanecká sněmovna přijala zákon o zrušení ministerstva informatiky. Pro hlasovalo 97 z přítomných 190 poslanců. Zákon prošel 19.4.2007 senátem. Teď již zbývá ke zrušení ministerstva informatiky jen podpis prezidenta. Hlavní body návrhu zákona zveřejněné na webových stránkách Ivana Langera(²⁵) vypadají takto:

• Zrušuje se MI

• Působnost MI přechází na Ministerstvo vnitra( včetně působnosti správce kapitoly podle rozpočtových pravidel)

• Působnost MI ve věcech elektronických komunikací a poštovních služeb přechází na Ministerstvo průmyslu a obchodu

25 Vl.n.z. o opatřeních souvis. se zrušením Min.informatiky [online]. Dostupné z URL:

<http://www.langer.cz/public/zakony.php?zid=93>

• Působnosti ve věcech veřejných dražeb přechází na Ministerstvo pro místní rozvoj.

Kompetence Ministerstva informatiky upravované zákonem

• č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy přecházejí na Ministerstvo vnitra

• č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích na Ministerstvo průmyslu a obchodu

• č. 29/2000 Sb., o poštovních službách taktéž na Ministerstvo průmyslu a obchodu

• č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu na Ministerstvo vnitra,

dále pak zákon

• č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím na MV

• č. 240/2000 Sb. , o krizovém řízení na MV

Dále se změna dotkla zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách u kterého dochází k přenesení kompetencí v oblasti výběru správce centrální adresy z Ministerstva informatiky na Ministerstvo pro místní rozvoj. V souvislosti se zrušením Ministerstva informatiky dochází také ke zrušení jeho kompetence při vydání vyhlášky podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Vydání této vyhlášky zůstane po účinnosti tohoto zákona plně v kompetenci Ministerstva zdravotnictví.

Funkce zřizovatele příspěvkové organizace Testcom - Technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt Praha přechází na Ministerstvo vnitra.

Tento návrh zákona zcela kopíruje návrh převodu kompetencí publikovaný na stránkách již několikrát zmiňované iniciativy eStat.

Obrázek 2 Převod kompetencí po zániku MI Zdroj(²⁶)

26 Pošta pod ministra průmyslu, eStat.cz – návrh převodu kompetencí MIČR [online]. [cit. 2007-4-1]. Dostupné z URL: <http://www.estat.cz/index.php?form[0]=378&p=2_clanek_tiskove_zpravy.te2>

Právní předpis

Oblast, kterou pokrývá +

sekce pod kterou

problematika na MIČR spadá

Kam nově zařadit

zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy ISVS

S5 MV

zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon,

Kritická infrastruktura u

el.komunikací S1 MV

zákon č. 26/2000 Sb., o

veřejných dražbách, Centrální adresa

Tam, kam přejdou veřejné zakázky a veřejné dražby z rušeného MMR, případně na ÚV.

zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,

Povinně úřady zveřejňované informace S4/S5

MV

zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,

elektronické nástroje v zadávacích řízeních S5

Tam, kam přejdou veřejné zakázky z rušeného MMR, případně na ÚV.

zákon č. 227/2000 Sb., o

elektronickém podpisu epodpis S5 ÚOOÚ nebo MV.

zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

Vyhláška k formě dat k protokolu o kvalitě vody koupališť S5/S4

MZ zákon č. 29/2000 Sb., o

poštovních službách, poštovní služby S6 MPO

zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických

komunikacích,

el. komunikace S6 MPO

S návrhem zákona nesouhlasí například SPIS (Sdružení pro informační společnost) profesní sdružení firem z oblasti ICT, jehož hlavním cílem je prosazování informační společnosti.

Zda jsou obavy z rozštěpení a individualizace postupů v rozvoji IT oprávněné ukáže, v případě že zákon projde, teprve budoucnost.

Nekoncepční postup v případě oblasti IS/IT vyvolává velké rozpaky. Zvláště subjektům veřejné správy vzniká množství problémů. Jedním z nich je především velká nejistota. Například vedoucí odboru informatiky v České Lípě se k otázkám na změny v dlouhodobém řízení ISVS vyjádřil v tom smyslu, že všechnu práci, kterou momentálně odbor informatiky provádí, považuje za zcela zbytečnou. Podle jeho slov si nikdo nemůže být jistý, jaká bude situace za měsíc, natož za rok.

Zatím poslední událostí dotýkající se vývoje informatiky v ČR je zřízení „Rady vlády pro informační společnost,“ o jejímž vytvoření rozhodla 28. března 2007 svým usnesením vláda. Orgánem rady vlády bude řídicí výbor a tajemník. Členy Rady budou zástupci resortu samosprávy a zástupci soukromého sektoru. Členy bude navrhovat řídící výbor a jmenovat vláda.

Podle slov Dalibora Veřmiřovského(²⁷), náměstka ministra vnitra a informatiky bude:

„Rada vlády pro informační společnost koncipována především jako orgán založený na odbornosti. Její členové mají být vybíráni primárně na základě svých široce uznávaných odborných předpokladů. Není to orgán určený k hájení resortních zájmů, ale jeho smysl je přesně opačný.“

Rada vlády bude mít několik úkolů jako jsou například sledování světových trendů v IS/IT a v rozvoji informační společnosti nebo vytváření návrhů související s rozvojem informační společnosti. Dále by měla být zdrojem odborných informací pro vládu v oblasti IS/IT a elektronizace veřejné správy.

27 Zřizuje se Rada vlády pro informační společnost [online]. Dostupné z URL:

<http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=3845>

Iniciativa eStat

Vzhledem k tomu, že tato iniciativa velmi ovlivnila, a vzhledem k jejímu politickému zaměření v nejbližsí době i nadále ovlivňovat bude, vývoj informatiky v ČR, jsou uvedeny podrobnější informace a jejím vzniku a projektech.

Iniciativa eStat (neboli efektivní stát - nikoliv elektronický, jak je uváděno v některých zdrojích) je nazývána „think thankem“, což dle definice encyklopedie wikipedia(²⁸) “znamená instituci, společnost nebo skupinu pro interdisciplinární výzkum.”

Tento projekt vznikl v roce 2004 a patří pod občanské sdružení Becio. K zakladatelům patřil Michal Tošovský. Dnes je vedoucím projektu eStat Edvard Kožušník. Na financování eStátu se podílejí velké společnosti v čele s ČSOB, Českou spořitelnou, Siemensem a RWE.

Záměr eStatu je na webových stránkách definován takto: „Záměrem projektu efektivní stát je získat konsensuální koncept, na němž se mohou po odborné stránce shodnout politická i hospodářská reprezentace a jehož realizace přinese jednu z klíčových reforem nezbytných pro příští vzestup České republiky.“(²⁹)

Iniciativa eStat má pro roky 2006 až 2008 vymezeno pět projektů: debyrokratizace, elektronizace procesů, registry dat, transparentnost procesů a restrukturalizace a změny v řízení úřadů.

Ačkoliv samotný eStat prostřednictvím svých členů odmítá, že by byl projektem ODS, jeho vazby na politickou stranu jsou zcela jasné. Lze proto očekávat, že zmíněné projekty eStatu budou významně ovlivňovat vývoj informatiky v ČR.

2.2. Vývoj základních dokument ů a legislativy ISVS

Vývoj ISVS v ČR je významně spojen s vývojem ISVS v Evropské unii. V mnoha směrech se odvíjí od dokumentů a zákonů vznikajících v EU.

2.2.1. Lisabonský proces

Evropu v posledních letech předstih USA či Japonska donutil k ambicióznímu záměru, jehož úkolem cílem bylo: „stát se do roku 2010 nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou znalostní ekonomikou schopnou trvale udržitelného růstu, nabízející

28 „Think tank“ [online]. Dostupné z URL: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Think-tank>.

29 Záměr projektu eStat.cz [online]. Dostupné z URL:< http://www.estat.cz/index.php?p=152áměrem projektueStat.cz – efe >

pracovní příležitosti ve větším počtu, ve vyšší kvalitě a s vyšší sociální soudržností.“(³⁰) Tento záměr byl realizován prostřednictvím strategie přijaté na vrcholném summitu EU v Lisabonu v březnu roku 2000.

Zde bylo vytyčeno osm směrů, kterými se má ubírat transformace evropské ekonomiky. Jsou to: Informační společnost pro všechny; Vytvoření evropského výzkumného prostoru; Odstranění překážek pro podnikání, zejména pro malé střední podniky; Ekonomická reforma spojená s dokončováním vnitřního trhu; Vytvoření integrovaných finančních trhů; Lepší koordinace makroekonomických politik; Aktivní politika zaměstnanosti a Modernizace evropského sociálního modelu.

Na stockholmském zasedání Evropské rady (březen 2001) k nim přibyl další směr činnosti: Udržitelný rozvoj a kvalita života.

Tyto hlavní směry tvoří tři základní pilíře lisabonské strategie: ekonomický, sociální a ekologický (enviromentální).

Za hlavní pilíř, jimiž měly být dostiženy a dokonce předstiženy vyspělé státy, byly v době vzniku strategie považovány ICT technologie. Proto pod záštitou Lisabonské strategie byly vytvořeny dvě strategie specializované na rozvoj ITC a tzv. informační společnosti.

Těmito strategiemi byly eEurope2002 a eEurope2005.

V roce 2005 na končící strategii eEurope2005 navazuje strategie i2010.

Iniciativa eEurope

V roce 1999 byla na zasedání EU v Helsinkách předložena strategická iniciativa pro členské země eEurope „All information for all“ (informační společnost pro všechny). Na Helsinském zasedání byly definovány tyto zásadní cíle:

• připojení každého občana, domácnost nebo školu a každou firmu nebo úřad online do digitální éry,

30 PETERKA, J. Iniciativa eEurope+ završena. [online]. Dostupné z URL:<http://www.lupa.cz/clanky/iniciativa- eeurope-zavrsena >

• vybudování digitálně gramotné Evropy, podporované podnikatelskými aktivitami a připravené financovat a rozvíjet nové myšlenky,

• ujištění, že celý proces bude zahrnovat řešení sociálních otázek, bude budovat důvěru spotřebitelů a posilovat sociální soudržnost.

K dosažení těchto cílů bylo definováno deset prioritních oblastí:

„Evropská mládež do digitálního věku , rizikový kapitál pro high-tech malé a střední firmy, levnější přístup k Internetu, eParticipace pro tělesně postižené, Rozvoj elektronického obchodováníl, lékařská péče online, rychlý Internet pro vědce a studenty, inteligentní transportní systém, inteligentní (smart) karty pro elektronický přístup, státní správa online.“(³¹)

Původně tzv. Prodiho iniciativa byla formálně vyhlášena teprve o něco později na vrcholném summitu EU ve Frize v červnu roku 2000. Zde byl představen akční plán eEurope 2002, který vyhodnotil původní iniciativu eEurope a vytyčil nové cíle, které byly zapracovány do prvotně definovaných prioritních oblastí. Jejich počet se tak zvýšil na 11 a zároveň byly tyto oblasti začleněny do třech akčních linií.

Akční linie :

• Levnější, rychlejší a bezpečnější Internet

• Investice v občany a dovednosti

• Stimulace použití internetu

Iniciativa eEurope+

Pro kandidátské země, vzhledem k jejich specifické situaci na trhu telekomunikací a využíváním ICT technologií, byla tato koncepce nevhodná. Byla proto vypracována samostatná “kandidátská” koncepce, která jednak zohledňovala specifika zemí a zároveň umožňovala kandidátským zemím dohánět členské země.

31 Informační společnost pro všechny [online]. [cit. 2006-9-20]. Dostupné z URL:

<http://www.denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=34416 >.

Nová iniciativa označovaná jako eEurope+ byla představena na Stockholmském zasedání v roce 2001. Později byla přepracována do podoby akčního plánu eEurope+ 2003.

Cíle kandidátského plánu byly shodné s členskou iniciativou eEurope2002. Zároveň k nim však přibyl takzvaný nultý a pro kandidátské země hlavní a nezbytný cíl a to urychlení realizace základních stavebních prvků informační společnosti.

Česká Republika

Česká vláda rozhodla 23.4.2001 svým usnesením č.405/01 o připojení ČR k Akčnímu plánu eEurope+. O dva měsíce později byl Akční plán eEurope projednán a zadán tehdejšímu ministru k rozpracování do našich podmínek.

Pro Českou republiku, která měla svou vlastní koncepci “Státní informační politika”

již v roce 1999, nastala obtížná situace. eEurope+ se na rozdíl od SIP zabýval nejen tzv.

informační společností, ale zároveň telekomunikační problematikou , která u nás byla řešena samostatně dokumentem “Národní telekomunikační politika”. Vzhledem k tomu bylo praktické začleňování “Národního akčního plánu eEurope+” poněkud obtížné.

eEurope2005

Na končící koncepci eEurope2002 navázaly členské země Akčním plánem eEurope2005. Představen byl na zasedání Evropské rady v Seville v červnu roku 2002. Jeho cílem byl rozvoj služeb, aplikací a informačních obsahů a budování a podpora širokopásmového internetu. Vizí plánu pro rok 2005 tak byly moderní on-line služby zahrnující:

• e-government,

• e-learning,

• e-health,

a dynamické prostředí pro rozvoj elektronického obchodu, široce dostupné vysokorychlostní připojení a bezpečná komunikační infrastruktura.

I2010

V březnu roku 2005 byla přijata aktualizovaná verze Lisabonské strategie, která má realističtější záměry a největší důraz klade na ekonomický růst a zvyšování zaměstnanosti. I když v menší míře než v původní strategii, stále se počítá s rolí informačních a komunikačních technologií jako s jedním z pilířů.

Nová strategie byla přijata evropskou komisí 1.6.2005 jako “i2010 – „A European Information society for growth and Employment”.(Tedy evropská informační společnost pro růst a zvyšování zaměstnanosti).

I2010 kontinuálně navázala na předcházející iniciativy eEurope a má tři hlavní cíle. Ty jsou nazývány jako tři"i": inovace, investice a integrace do každodenního života. „dobudovat jednotný evropský informační prostor, posílit inovace a investice do výzkumu v oblasti ICT, všem přístupná informační společnost.„(³²)

I2010 je pokračováním eEurpe2005, při čemž ho rozšiřuje o oblast médií a integruje regulaci, výzkum a realizaci.

2.2.2. Státní informační a telekomunikační politika SIP E-Česko 2006

Dne 24.3.2004 byla vládou ČR usnesením číslo 265 schválena Státní informační a komunikační politika. Tato koncepce vychází z akčního plánu členských zemí eEurope2005, k němuž se česká republika přihlásila a z něhož vychází i pojmenování eČesko2006.

Vzhledem k přístupu v eEurope, kde informační politika a oblast telekomunikací jsou zpracovány v jednom dokumentu, snaží se i SIP navázat na tento trend. SIP rozpracovává cíle a požadavky tohoto dokumentu s ohledem na národní podmínky avšak zohledňuje evropské priority a respektuje závazky vůči EU.

SIP rozpracovává obsah a priority eEurope2005: jde o moderní on-line služby veřejné správy zahrnující oblasti e-governmentu, e-learningu a e-zdravotnictví, dynamické prostředí pro rozvoj elektronického obchodu, široce dostupné vysokorychlostní připojení za konkurenceschopné ceny a bezpečnou komunikační infrastrukturu.

32 i2010 Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost.

[online]. © Ministerstvo informatiky České republiky. [cit. 2006-10-5]. Dostupné z URL:

<http://www.micr.cz/eu/i2010.htm >

Tyto 4 hlavní priority jednak kryjí prioritní oblasti eEurope 2005 a jednak zohledňují specifickou pozici ČR a zabývají se některými nedokončenými úkoly z akčního plánu eEurope+.

Čtyři prioritní oblasti Státní informační a komunikační politiky jsou řazeny podle významu, který jim vláda ČR přikládá:

1. „Dostupné a bezpečné komunikační služby: zahrnuje problematiku regulace trhu elektronických komunikací a posilování konkurence na trhu, včetně převzetí nového evropského regulačního rámce elektronických komunikací, a dále dořešení zbývajících úkolů z koncepce eEurope+ v oblasti dostupnosti základních (tzv.

úzkopásmových) i vysokorychlostních internetových služeb.

2. Informační vzdělanost: zahrnuje především problematiku „informatizace škol“

a problematiku informační gramotnosti, e-learningu a řešení problému digital divide.

3. Moderní veřejné služby on-line: zahrnuje veřejné on-line služby, tedy především služby e-governmentu, e-procurementu a e-zdravotnictví.

4. Dynamické prostředí pro elektronické podnikání: zahrnuje opatření státu zejména v legislativní oblasti a odpovídá stejnojmenné prioritní oblasti eEurope 2005.“(³³)

2.2.3. Národní strategie informační bezpečnosti

Podmínkou pro správné fungování informačních systémů je jejich bezpečnost. Proto je jedním ze zásadních úkolů jejich správců tuto bezpečnost zajistit. Za tímto účelem vznikla Národní strategie informační bezpečnosti. Ta vymezuje pravidla informační bezpečnosti a má zajistit jejich dodržování a kontrolu.

„Národní strategie informační bezpečnosti“ byla schválená vládou usnesením č.1340 19.10.2005. Tento dokument byl vypracován na základě úkolu stanoveného v SIP eČesko 2006 a vychází z „Bezpečnostní strategie“ z roku 2003 (schválena usnesením vlády ČR č. 1254 ze dne 10. prosince 2003), kterou rozpracovává do oblasti informační bezpečnosti.

Účelem NSIB ČR je: “ovlivnit zavádění nejlepší praxe a spolupráce všech subjektů společnosti při správě a budování důvěryhodných informačních a komunikačních systémů.

33 Státní informační a komunikační politika[online]. Dostupné z URL:<http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=275Vláda>

Současně stanoví role a zodpovědnosti centrálních orgánů veřejné správy k podpoře ochrany informací.”(³⁴)

Prioritní oblasti této strategie jsou:

1. řízení informační bezpečnosti a řízení rizik, 2. znalosti o informační bezpečnosti,

3. národní a mezinárodní spolupráce v oblasti informační bezpečnosti, 4. používání nejlepší praxe v oblasti informační bezpečnosti,

5. ochrana lidských práv a svobod,

6. konkurenceschopnost české ekonomiky.

Naplňování jednotlivých cílů má probíhat prostřednictvím opatření:

• Ad1)např.: „Soustavné monitorování hrozeb, realizace systému včasného varování a reakce, monitorování účinnosti navržených protiopatření, zlepšení informační bezpečnosti orgánů veřejné správy, ochrana kritické informační infrastruktury státu.

• Ad2) Zavést školicí a vzdělávací programy, podpořit celkový program národního povědomí o informační bezpečnosti, zvýšit efektivnost školicích programů,zvýšit povědomí uživatelů o důležitosti užívání bezpečnostně certifikovaných výrobků a služeb z oboru informačních a komunikačních technologií

• Ad3) Realizace efektivní spolupráce a koordinace na národní úrovni, realizace aktivní mezinárodní spolupráce, zlepšení spolupráce při národní obraně proti informačním hrozbám.

34 Národní strategie informační bezpečnosti ČR[online]. Dostupné z URL:

<http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=2705Vláda>

• Ad4) Používání nejlepší praxe při budování informační bezpečnosti, využívání standardizace, zvyšování uživatelské přívětivosti systémů.

• Ad5) Zajišťování legislativní ochrany základních lidských práv a svobod, vytvářet provozní prostředí zajišťující informační bezpečnost a ochranu soukromí

• Ad6) Podpora dostupnosti a použitelnosti informací, monitorovat a vyhodnocovat legislativu a nejlepší praxi, odstranění bariér.“(³⁵)

Součástí dokumentu jsou dvě přílohy. První příloha o informační bezpečnosti orgánů veřejné správy má zlepšit informační bezpečnost při činnostech spojených se zpracováním informací v orgánech a organizacích veřejné správy. Ve druhé příloze jsou vyjmenovány všechny právní předpisy a normy týkající se informační bezpečnosti.

2.2.4. Právní předpisy se vztahem k ISVS

Vzhledem k tomu, že problematika informačních systémů veřejné správy je velmi obsáhlá a má vztah k mnoha dalším oblastem, pokrývá ji velké množství zákonů, jiných právních předpisů a doporučení. Vzhledem k tomu jsou uvedeny pouze některé. Následující tabulka byla prezentována v dokumentu MI ČR:

Předpis (poslední novela)

Zkrácený název Název

zák. č. 365/2000 Sb.

(81/2006)¹

o informačních systémech veřejné správy

o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů

vyhl. č. 529/2006 Sb.

vyhláška o dlouhodobém řízení ISVS

o požadavcích na strukturu a obsah informační koncepce a provozní dokumentace a o požadavcích na řízení bezpečnosti a kvality informačních systémů veřejné správy (vyhláška o dlouhodobém řízení informačních systémů veřejné správy)

vyhl. č. 530/2006 Sb.

o postupech atestačních středisek při posuzování dlouhodobého řízení ISVS

o postupech atestačních středisek při posuzování dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy

35 Národní strategie informační bezpečnosti ČR[online]. Dostupné z URL:

<http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=2705Vláda>