V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
Katedra financí a oceňování podniku
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2020 Bc. Šarlota Schütznerová
V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
Katedra financí a oceňování podniku Studijní obor: Finance
Finanční a strategická analýza společnosti Eurovia CS, a. s.
Autor diplomové práce: Bc. Šarlota Schütznerová Vedoucí diplomové práce: Ing. Anna Staňková, CSc.
Rok obhajoby: 2020
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Finanční a strategická analýza společnosti Eurovia CS, a. s.“ vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 1. 12. 2020
...
Bc. Šarlota Schütznerová
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce, Ing. Anně Staňkové, CSc., za odborné vedení diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za jejich podporu v průběhu celého studia.
Abstrakt
Cílem této práce je provést finanční a strategickou analýzou společnosti Eurovia CS, a. s. za období od roku 2014 do roku 2019. Práce je rozdělena do dvou částí, metodické a praktické. Metodická část vymezuje základní východiska, ukazatele a modely finanční analýzy. Věnuje se také popisu nástrojů používaných v rámci strategické analýzy. V praktické části jsou pak tyto metody aplikovány na společnost Eurovia CS, a. s., přičemž cílem finanční analýzy je zhodnotit finanční zdraví společnosti a srovnat dosažené výsledky s vybranými konkurenčními podniky. Dále je provedena strategická analýza, která je stěžejní pro formulaci strategie společnosti a pro její dlouhodobý rozvoj. Závěr práce obsahuje syntézu výsledků obou analýz.
Klíčová slova
Eurovia, CS a. s., finanční analýza, horizontální a vertikální analýza, poměrové ukazatele, predikce finanční tísně, strategická analýza, PESTLE analýza, Porterův model pěti sil, SWOT analýza
Abstract
This diploma thesis is focused on financial and strategic analysis of the Eurovia CS, a. s. company. The thesis is divided into two parts, methodological and practical part.
Methodological part describes a fundamental knowledge, financial ratios and models used in financial analysis. It also describes the tools used in strategic analysis. In the practical part, these methods are applied to the Eurovia CS, a. s. company. The aim of financial analysis is to evaluate the financial health of the company and compare the results with selected competitors. Furthermore, a strategic analysis provides crucial information for setting the company's strategy and for its long-term development. To conclude this thesis, results from both analyses are synthetized.
Key words
Eurovia CS, a. s., financial analysis, horizontal and vertical analysis, financial ratios, financial distress predictions, strategic analysis, PESTLE analysis, Porter’s five forces, SWOT analysis
Seznam zkratek
A aktiva
CZ cizí zdroje
ČNB Česká národní banka ČPK čistý pracovní kapitál
ČR Česká republika
ČVUT České vysoké učení technické v Praze EAT zisk po zdanění
EBIT zisk před úroky a zdaněním EBT zisk před zdaněním
EU Evropská unie
HDP hrubý domácí produkt
IFRS International Financial Reporting Standards KZ krátkodobé závazky
OA oběžná aktiva
RCK rentabilita celkového kapitálu ROE rentabilita vlastního kapitálu ROS rentabilita tržeb
SFDI Státní fond dopravní infrastruktury
T tržby
TAČR Technologická agentura České republiky
U nákladové úroky
ZUD zisk před úroky a daněmi
Obsah
ÚVOD ... 1
METODICKÁ ČÁST ... 3
1 FINANČNÍ ANALÝZA ... 3
1.1 Zdroje dat pro finanční analýzu ... 3
1.2 Metody finanční analýzy ... 5
1.3 Finanční zdraví podniku a predikce finanční tísně ... 17
2 STRATEGICKÁ ANALÝZA ... 22
2.1 Analýza okolí společnosti ... 22
2.2 Analýza vnitřních zdrojů a schopností společnosti ... 26
2.3 SWOT analýza ... 26
PRAKTICKÁ ČÁST ... 28
3 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O SPOLEČNOSTI ... 28
3.1 Představení společnosti ... 30
4 FINANČNÍ ANALÝZA ... 32
4.1 Horizontální analýza rozvahy ... 32
4.2 Vertikální analýza rozvahy ... 38
4.3 Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty ... 40
4.4 Vertikální analýza výkazu zisku a ztráty ... 45
4.5 Analýza poměrových ukazatelů a srovnání s konkurenčními podniky ... 47
4.6 Finanční zdraví podniku a predikce finanční tísně ... 58
5 STRATEGICKÁ ANALÝZA ... 64
5.1 Analýza okolí společnosti ... 64
5.2 Analýza vnitřních zdrojů a schopností společnosti ... 80
5.3 SWOT analýza ... 81
ZÁVĚR ... 85
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ... 89
SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK ... 93
1
Úvod
Dnešní podnikatelské prostředí je možné charakterizovat jako vysoce konkurenční, a to i díky současnému politickému režimu, který rozvoj podnikání umožňuje. Nebylo tomu tak ale vždy, jenom v historii České republiky se vystřídalo hned několik politických režimů, které naopak rozvoj svobodného podnikání potlačovaly. I dnes jsou ale firmy nuceny se neustále přizpůsobovat různým státním regulacím a omezením či konkurenčním tlakům. Právě proto je pro dlouhodobé fungování firmy důležité průběžné vyhodnocování její finanční situace a správné nastavení strategie podniku.
Samotné účetní výkazy mají malou vypovídací schopnost, proto si společnosti nechávají zpracovat finanční analýzu, která komplexně zhodnotí finanční situaci podniku. Tato informace je důležitá zejména pro všechny stakeholdery. Strategická analýza se zase zabývá nastavením cílů společnosti a určením směru jeho budoucího rozvoje.
Cílem diplomové práce je zhodnotit finanční zdraví společnosti Eurovia CS, a. s.
pomocí finanční analýzy z pohledu externího uživatele a srovnat dosažené výsledky společnosti s konkurenčními podniky. Dalším cílem je posoudit perspektivnost společnosti pomocí strategické analýzy. Analýza bude zahrnovat šestiletou časovou řadu, konkrétně se bude zabývat vývojem v letech 2014 až 2019. Vybraná společnost patří mezi nejvýznamnější stavební společností v České republice, přičemž konkrétně působí v inženýrském stavitelství.
Práce je rozdělena na dvě části – metodickou a praktickou. Metodická část vymezuje základní východiska a metody finanční analýzy, popisuje výpočet a interpretaci jednotlivých finančních ukazatelů a souhrnných modelů pro predikci finanční tísně.
Dále jsou zde představeny nástroje strategické analýzy, konkrétně se jedná o PESTLE analýzu využívanou v analýze vnějšího prostředí (makrookolí) podniku a Porterův model pěti sil využívaný v analýze vnitřního prostředí (mikrookolí) podniku.
Následuje popis analýzy vnitřních zdrojů a schopností podniku a SWOT analýzy, která je nástrojem pro závěrečnou syntézu externí a interní analýzy. Cílem metodické části
2
je popsat nezbytný teoretický základ, který je důležitý pro porozumění zkoumané problematice.
Praktická část se nejprve zaobírá představením analyzované společnosti Eurovia CS, a. s. a její historií. Následuje provedení horizontální a vertikální analýzy rozvahy a výkazu zisku a ztráty, na což navazuje analýza poměrových ukazatelů, které jsou srovnány s vybranými konkurenčními podniky, a v některých případech i s údaji za celé odvětví stavebnictví. Komplexní zhodnocení je provedeno pomocí bankrotních a bonitních modelů, které mají za cíl predikovat hrozící finanční tíseň společnosti.
Výsledky jsou zobrazeny pomocí tabulek a grafů. Na finanční analýzu navazuje strategická analýza, která s využitím analýzy mikrookolí a makrookolí podniku vyhodnocuje perspektivnost a konkurenceschopnost podniku. Strategická analýza je zakončena SWOT analýzou, která shrnuje silné a slabé stránky podniku společně s možnými hrozbami a příležitostmi. Závěr shrnuje výsledky obou provedených analýz.
3
Metodická část
1 Finanční analýza
Finanční analýza podniku patří mezi důležité prvky podnikového řízení, neboť propojuje dvě základní oblasti řízení podniku – účetnictví a finanční řízení. Na základě analýzy účetních výkazů z minulosti je pak možné dospět k určitým závěrům ohledně finančního hospodaření podniku a vytvořit si představu o tom, jak si podnik povede v budoucnu. Získané informace slouží jako podklad pro rozhodování managementu firmy (Holečková 2008, s. 9).
Dle Knápkové (2017, s. 17) se jedná o komplexní a důvěryhodné zhodnocení finančního zdraví podniku, tedy zda je podnik v zisku, jestli má vhodnou strukturu zdrojů, jaká je efektivnost využití zdrojů a zda bude podnik schopen včas dostát svým závazkům. Sedláček (2011, s. 3) uvádí, že se finanční analýza snaží nalézt problémy, silné a slabé stránky společnosti se zaměřením zejména na hodnotové procesy podniku.
Rozlišuje se analýza interních a externích finančních dat. Interní finanční data analyzují interní uživatelé jako jsou manažeři, kteří výsledky používají pro rozhodování o řízení společnosti, dále zaměstnanci a odbory. Zatímco analýza externích finančních dat je k dispozici externím uživatelům jako jsou investoři, kteří na základě výsledků analýzy rozhodují o uskutečnění investice a hodnotí její ziskovost. Banky zase externí finanční analýzu používají jako podklad pro stanovení výše úvěru a úrokové sazby z něj. Dalšími externími uživateli jsou obchodní partneři (dodavatelé a odběratelé), stát a jeho orgány, ale i konkurenti (Holečková 2008).
1.1 Zdroje dat pro finanční analýzu
Jak zdůrazňuje Grünwald a Holečková (2007, s. 33), klíčovou roli při sestavování finanční analýzy hrají zdroje finančních informací, které jsou k dispozici. Nejčastěji se jedná o vnitřní informace jako jsou účetní výkazy finančního účetnictví, výroční zprávy, informace od finančních analytiků a managementu podniku. Právě finanční
4
účetnictví je většinou hlavní datovou bází ekonomických dat, avšak samotné výkazy nemají velkou vypovídací schopnost, k tomu je potřeba následně data podrobit další analýze. Mezi vnější zdroje dat potom patří roční zprávy emitentů veřejně obchodovatelných cenných papírů nebo burzovní zpravodajství.
Rozvaha
Jedná se o stavový účetní výkaz sestavený k určitému okamžiku, většinou se jedná o poslední den účetního období. Rozvaha zobrazuje jednotlivé položky aktiv a pasiv, uvádí stav majetku v podniku a zdrojů jeho krytí v peněžním vyjádření (Grünwald a Holečková 2007, s. 35).
Prováděcí vyhláška č. 500/2002 Sb. k zákonu o účetnictví určuje uspořádání a označování položek rozvahy. Položky se člení na straně aktiv na dlouhodobý majetek (stálá aktiva), oběžná aktiva a časové rozlišení aktiv. Na straně pasiv se jedná o vlastní kapitál, cizí zdroje a časové rozlišení pasiv. Respektuje se taktéž časové hledisko, rozlišují se tedy krátkodobá aktiva (doba vázanosti a využitelnosti do 1 roku) a dlouhodobá aktiva (dlouhodobý majetek a dlouhodobé pohledávky). Stejně tak je tomu u pasiv, která se dělí na krátkodobá pasiva (závazky s dobou splatnosti do 1 roku) a dlouhodobá pasiva (závazky s dobou splatnosti více jak 1 rok a pasiva, která nemají v současnosti závazkový charakter – např. rezervy) (Holečková 2008, s. 22–27).
Výkaz zisku a ztráty
Tento účetní výkaz vymezuje, které náklady a výnosy za jednotlivé činnosti podniku se podílely na vytvoření výsledku hospodaření běžného období. Pod pojmem výnosy je možné chápat peněžní prostředky, které podnik získal z veškerých svých činností za dané účetní období, a to bez ohledu na to, zda v témž období došlo k jejich úhradě.
Na druhé straně náklady jsou peněžní prostředky, které se v daném období podílely na tvorbě výnosů, a to i za předpokladu, že k jejich zaplacení mohlo dojít až v dalším období (Knápková et al. 2017, s. 40–41).
5
Výsledek hospodaření daného období se promítne i do rozvahy, konkrétně tedy do vlastního kapitálu. I když je za základní účetní výkaz považována rozvaha, mezi výkazy publikovanými ve výroční zprávě je právě výkaz zisku a ztráty považován za nejvýznamnější (Grünwald a Holečková 2007, s. 41)
Prováděcí vyhláška 500/2002 Sb. k zákonu o účetnictví vymezuje dva možné způsoby členění výkazu zisku a ztráty – druhové a účelové.
Přehled o peněžních tocích (cash flow)
Poměrně novou metodou finanční analýzy je sledování peněžních toků a jejich ekvivalentů (cash flow) podniku. Tento výkaz srovnává zdroje tvorby peněžních prostředků s tím, na co byly prostředky v daném účetním období vynaloženy a pomáhá tak určit, zda je podnik likvidní a solventní. Jedná se tedy o analýzu peněžních příjmů a výdajů. Výkaz můžeme rozdělit na 3 části: provozní, investiční a finanční činnost.
Peněžní prostředky jsou chápány jako peníze v hotovosti včetně cenných papírů, peníze na účtech v bankách, pasivní zůstatek běžného účtu a peníze na cestě.
Pod pojmem peněžní ekvivalenty se potom rozumí krátkodobý likvidní majetek, který je možné s minimálními náklady směnit za předem známou peněžní částku. Zároveň se u tohoto majetku nepředpokládají zásadní změny hodnoty v čase (Růčková 2019, s. 35).
1.2 Metody finanční analýzy
Holečková (2008, s. 40) upozorňuje na to, že finanční analýza nemá stanovený jednoznačný postup zpracování dat, kterého by se měli finanční analytici držet.
Ke splnění stanoveného cíle je možné při analýze účetních výkazů a finančních ukazatelů z nich odvozených využít různé techniky. Přestože neexistuje jedna oficiální metodika, tak se časem vyvinuly obecně schválené postupy s využitím matematických, statistických a ekonomických metod, které mají za cíl podat věrný obraz o majetkové, finanční a důchodové situaci, a to nejen manažerům, ale i externím uživatelům.
6
Mezi základní techniky finanční analýzy dat z účetních výkazů a finančních ukazatelů patří:
• Absolutní ukazatele,
• Rozdílové ukazatele,
• Poměrové ukazatele.
1.2.1 Absolutní ukazatele
Tento typ ukazatelů pracuje přímo s hodnotami jednotlivých položek uvedených v účetních výkazech. Z toho ale vyplývá, že jsou velmi závislé na velikosti podniku, což snižuje jejich vypovídací schopnost při mezipodnikovém srovnání. Na druhou stranu jsou dobře využitelné při analýze v rámci jednoho podniku (Grünwald a Holečková 2007, s. 54).
Absolutní ukazatele se používají především k vysvětlení vývojových trendů v rámci horizontální a vertikální analýzy.
Horizontální analýza
Horizontální analýza nebo též „analýza po řádcích“ se zaměřuje na zkoumání změn položek za časové období. Na základě minulých změn lze následně odhadovat i pravděpodobný vývoj jednotlivých ukazatelů v budoucnu. Toto platí ale pouze v případě, že podnik v budoucnu nebude měnit své chování.
Změny položek je možné vyjádřit absolutně za jednotlivé roky či období nebo jako procentuální změnu. Procentuální změna se vyjadřuje dvěma způsoby, a to pomocí bazických nebo řetězových indexů. Bazický index bere jako základní hodnotu zvolené výchozí období, oproti tomu řetězový index udává změnu meziročně (Mrkvička 2006, s. 55).
Vertikální
analýzaMetoda je založená na vyjádření jednotlivých položek účetních výkazů jako procentního podílu k jedné zvolené základní hodnotě. Při analýze rozvahy
7
je za základní hodnotu zvolena suma aktiv (případně pasiv), což odpovídá bilanční sumě. U rozboru výkazu zisku a ztráty je použit celkový obrat, tedy velikost celkových tržeb nebo výnosů (Mrkvička 2006, s. 58). Vertikální analýza pomůže získat představu o struktuře výkazů a o tom, jaké položky se nejvíce podílí na vytváření zisku podniku.
1.2.2 Rozdílové ukazatele
Kromě vertikální a horizontální analýzy lze mezi absolutní ukazatele zařadit i rozdílové ukazatele, někdy také označované jako finanční fondy nebo fondy finančních prostředků. Ty se vypočítají jako rozdíl dvou absolutních ukazatelů.
Nejznámějším rozdílovým ukazatelem je čistý pracovní kapitál (ČPK). ČPK se vypočítá jako rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými pasivy. Jedná se tedy o tu část oběžných aktiv, která je kryta dlouhodobým kapitálem (Holečková 2008, s. 45–46).
Č𝑃𝐾 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏á 𝑝𝑎𝑠𝑖𝑣𝑎
1.2.3 Poměrové ukazatele
Dle Kislingerové a Hnilici (2005, s. 31) jsou právě poměrové ukazatele stavebním kamenem finanční analýzy. Předchozí metody se zaměřovaly na vývoj jedné položky v čase nebo ve vztahu k určité výchozí hodnotě. Oproti tomu poměrové ukazatele poměřují položky mezi sebou. Daný přístup umožňuje analytikovi vytvořit si komplexní představu o finanční situaci podniku. Nevýhoda těchto ukazatelů spočívá v omezené schopnosti vysvětlit, co na vývoj veličin působí. Proto je nutné po provedení poměrové analýzy detailně zanalyzovat problematické oblasti podniku.
Ukazatele rentability
Rentabilita neboli výnosnost vloženého kapitálu je stěžejním prvkem mnoha rozhodovacích procesů v rámci podniku. Týká se například rozhodnutí ohledně finančních investic firmy, směřování dalších cílů apod. Rentabilita patří k nejdůležitějším ukazatelům a pomáhá určit stupeň naplnění cílů podniku. Jeden cíl mají všechny podniky společný, a tím je dosažení uspokojivé výnosnosti vloženého
8
kapitálu. Tu je ale potřeba hodnotit v kontextu s platební schopností a finanční stabilitou, která je provázaná s celkovou majetkovou a finanční strukturou (Grünwald a Holečková 2007, s. 78–79).
Základní vyjádření rentability se provádí pomocí následujícího vzorce, kde v čitateli je dosažený výnos (zisk) a ve jmenovateli je vložený (použitý) kapitál:
𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑣𝑙𝑜ž𝑒𝑛ý 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
Mrkvička (2006, s. 83) dodává, že zisk může být dosazen do vzorce buď ve formě zisku před úroky a daněmi (EBIT), zisku před zdaněním (EBT) nebo zisku po zdanění (EAT). Kapitál je možné použít v několika formách, a to jako celkový kapitál, dlouhodobě investovaný kapitál nebo vlastní kapitál.
V následující části práce bude uvedeno několik základních ukazatelů rentability, které budou použity v praktické části.
a) Rentabilita celkového kapitálu (ROA)
Rentabilita celkového kapitálu (angl. return on assets – ROA nebo return on investments – ROI) dává do poměru zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání, aniž by brala v úvahu jejich zdroj financování. Výkon všeho majetku je dán výdělkem v podobě zisku před úroky a zdaněním (EBIT). Jako vložený kapitál se zde potom berou celková aktiva společnosti (Holečková 2008, s. 65).
𝑅𝑂𝐴 = 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝ř𝑒𝑑 ú𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑑𝑎𝑛ě𝑚𝑖 (𝐸𝐵𝐼𝑇)
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 . 100 %
b) Rentabilita dlouhodobého kapitálu (ROCE)
Kromě ROA se lze setkat s ukazatelem rentabilita dlouhodobého investovaného kapitálu (angl. return on capital employed – ROCE).
𝑅𝑂𝐶𝐸 = 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝ř𝑒𝑑 ú𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑑𝑎𝑛ě𝑚𝑖 (𝐸𝐵𝐼𝑇)
𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 . 100 %
9
c) Rentabilita vlastního kapitálu (ROE)
Rentabilita vlastního kapitálu (angl. return on ekvity ROE) se zaměřuje na zhodnocení efektivnosti kapitálu, který do podniku vložili vlastníci a akcionáři. Akcionáři tak mohou poměřit, jak velký podnik vyprodukoval zisk v porovnání s jimi vloženým kapitálem. Důležitou roli hraje také riziko. ROE by mělo být vyšší než alternativní výnos, který odpovídá rizikovosti investice. V určitých případech může ukazatel zkreslovat stav podniku, zejména pokud je vlastní kapitál příliš nízký nebo se podnik ocitl ve ztrátě (Holečková 2008, s. 68–69).
𝑅𝑂𝐸 =𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝𝑜 𝑧𝑑𝑎𝑛ě𝑛í (𝐸𝐴𝑇)
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 . 100 %
d) Rentabilita tržeb (ROS)
Rentabilita tržeb (angl. return on sales ROS) vyjadřuje, jak je podnik schopný generovat zisk při dané úrovni tržeb (výnosů), tedy kolik je schopna každá koruna tržeb (výnosů) vyprodukovat korun zisku. Zachycuje tak, s jak nízkými náklady nebo vysokou cenou je podnik schopen vyrábět produkty.
Provozní ziskové rozpětí (angl. operating profit margin) očišťuje ziskové rozpětí o vliv finančních nákladů, hlavně pak úroků, které nepatří do provozních nákladů.
Alternativně lze do vzorce dosadit provozní výsledek hospodaření (Grünwald a Holečková 2007, s. 88).
𝑃𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑛í 𝑧𝑖𝑠𝑘𝑜𝑣é 𝑟𝑜𝑧𝑝ě𝑡í = 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝ř𝑒𝑑 ú𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑑𝑎𝑛ě𝑚𝑖 (𝐸𝐵𝐼𝑇) 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
Dle Grünwalda a Holečkové (2007, s. 88–89) je další možností vyjádření rentability tržeb čisté ziskové rozpětí (angl. net profit margin).
Č𝑖𝑠𝑡é 𝑧𝑖𝑠𝑘𝑜𝑣é 𝑟𝑜𝑧𝑝ě𝑡í = 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝𝑜 𝑧𝑑𝑎𝑛ě𝑛í (𝐸𝐴𝑇) 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
10 Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity hodnotí, jak efektivně nakládá management s aktivy podniku. Říká nám, zda má podnik k dispozici aktiva, které nejsou využity, či naopak má nedostatek aktiv, které mu mohou v budoucnu bránit v růstu (Peterson Drake a Fabozzi 2012, s. 110). Právě u této skupiny ukazatelů je důležité, aby byly zjištěné hodnoty porovnány s hodnotami typickými pro odvětví, ve kterém podnik působí.
Existují dvě verze tohoto ukazatele – obrátkovost (rychlost obratu) a dobu obratu.
Kislingerová a Hnilica (2005, s. 34) definuje obrátkovost jako „počet obrátek aktiv za období, během kterého bylo dosaženo daných tržeb použitých v ukazateli (nejčastěji 1 rok).“ Doba obratu říká, kolik dní (případně let) trvá jedna obrátka.
a) Obrat zásob
Výsledek ukazatele obrat zásob vypovídá o tom, kolikrát se zásoby obrátily na skladě (Kubíčková a Jindřichovská 2015, s. 154). Čím je ukazatel vyšší, tím lépe pro podnik.
Neplatí to ale pro všechny odvětví stejně, neboť některá odvětví potřebují zásob více.
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦
Ve výpočtu ukazatele se sice používají tržby, Kubíčková a Jindřichovská (2015, s. 154) ale upozorňují na to, že to není příliš vhodné. Tržby v sobě obsahují zisk, který ale není promítnut v hodnotě zásob.
b) Doba obratu zásob
Doba obratu zásob měří ve dnech, jak dlouho jsou zásoby vázány v podniku v podobě zásob, než dojde k jejich spotřebě. Jedná se o převrácenou hodnotu obratu zásob.
Položka zásoby obsahuje jak zásoby nakupované – zásoby zboží a materiálu, tak zásoby vyrobené – nedokončenou výrobu (Kubíčková a Jindřichovská 2015, s. 153).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
365
11
Obecně platí, že by doba obratu zásob měla být co nejkratší.
c) Obrat celkových aktiv
Tento ukazatel měří kolikrát se celková aktiva obrátí za určité časové období. Měří tak míru využití celkových aktiv, a jak je podnik schopný realizovat investice do celkových aktiv při dané úrovni tržeb. Dle současné literatury by se měl tento ukazatel pohybovat nad hodnotou 1.
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
d) Doba obratu celkových aktiv
Převrácenou hodnotou obratu celkových aktiv je doba obratu celkových aktiv. Vyšší hodnoty obratu v porovnání s odvětvovými hodnotami, konkurenčními hodnotami podniků či obecně růst tohoto ukazatele, značí neoptimální využití výrobních kapacit.
Výslednou hodnotou ukazatele je zpravidla počet let, za kterých by se obnovila (při neměnícím objemu tržeb), resp. uhradila celková aktiva (Kubíčková a Jindřichovská 2015, s. 157).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
365
e) Doba obratu pohledávek z obchodních vztahů
Ukazatel vyjadřuje interval, během něhož se pohledávky přemění na peněžitou formu, tedy průměrnou dobu, během níž odběratelé splatí své závazky.
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 = 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ. 𝑣𝑧𝑡𝑎ℎů 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
365
Pro podnik je pozitivní, pokud je tento ukazatel co nejnižší, neboť to znamená že rychle získává peněžní prostředky vázané v pohledávkách a může tyto prostředky dále využít. Často bývá hodnota ukazatele porovnávána s běžnou splatností faktur.
Pokud je doba obratu pohledávek výrazně vyšší než běžná splatnost faktur, signalizuje
12
to špatnou platební morálku obchodních partnerů (Kubíčková a Jindřichovská 2015, s. 155).
f) Doba obratu závazků z obchodních vztahů
Prostřednictvím tohoto ukazatele se zjišťuje doba, za kterou jsou průměrně uhrazeny krátkodobé závazky, tedy kolikrát je možné uhradit sumu krátkodobých závazků z dosažených tržeb.
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů = 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ. 𝑣𝑧𝑡𝑎ℎů 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
365
Hodnota ukazatele vyjadřuje, jak dlouho podnik evidoval krátkodobý závazek z obch.
vztahů, tj. jak dlouho průměrně trvalo, než podnik krátkodobé závazky uhradil. Jinak řečeno, tento ukazatel říká, po jakou dobu podnik čerpal obchodní úvěr. V tomto případě je optimální, aby měl podnik co nejvyšší hodnotu ukazatele, neboť tím prodlužuje dobu, kdy má k dispozici bezplatný úvěr, tedy za předpokladu, že nedodržení sjednané doby splatnosti nevede k sankcím a tím pádem ke zvýšení nákladů (Kubíčková a Jindřichovská 2015, s. 156).
g) Obchodní deficit
Vypočítaný obchodní deficit má vysokou vypovídací schopnost. Vyjadřuje se jako kladný rozdíl mezi dobou obratu pohledávek z obchodních vztahů a dobou obratu závazků z obchodních vztahů uváděných ve dnech.
𝑂𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛í 𝑑𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑡 = 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 − 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů
Kladná výsledná hodnota implikuje rychlejší nárůst pohledávek v porovnání s nárůstem závazků nebo pomalejší pokles pohledávek oproti poklesu závazků.
To je případ, kdy společnost poskytuje úvěr svým zákazníkům. Pro podnik je naopak pozitivní, pokud je tento ukazatel záporný. V takovém případě podnik dříve inkasuje pohledávky, a naopak později splácí své závazky, a obchodní partneři částečně financují provoz podniku (Marek a a kol. 2009, s. 275).
13 Ukazatele likvidity
Pojmem likvidita se obecně myslí schopnost podniku rychle a bez velké ztráty hodnoty přeměnit svůj likvidní majetek ve finanční prostředky, které může podnik použít k úhradě závazků či využití ziskových příležitostí. Jako likvidní majetek je možné označit majetek, který lze za tyto finanční prostředky přeměnit, a který rovněž splňuje časové hledisko. Z časového hlediska můžeme kategorizovat likvidní majetek v řádu dnů, měsíců či let. Pojem likvidita je třeba odlišovat od solventnosti, která je dle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví definována jako „dlouhodobější dostupnost peněz pro uspokojení finančních závazků v termínech splatnosti“ (Marek a a kol. 2009, s. 278).
a) Okamžitá likvidita
Ukazatel okamžité likvidity nebo také likvidita 1. stupně reprezentuje nejužší vymezení likvidity. Do tohoto ukazatele vstupují jen nejvíce likvidní položky rozvahy nazývané finančním majetkem. Jedná se tedy o položky jako jsou peníze na běžném účtu, v pokladně či dalších účtech a obchodovatelné cenné papíry a jiné ekvivalenty hotovosti (Kubíčková a Jindřichovská 2015, s. 134–135).
𝑂𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑙𝑎𝑡𝑒𝑏𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
b) Pohotová likvidita
V literatuře je tento ukazatel označován také jako likvidita 2. stupně. Čitatel zahrnuje oběžná aktiva snížená o zásoby, jakožto nejméně likvidní část aktiv (Kubíčková a Jindřichovská 2015, s. 134).
𝑃𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
c) Běžná likvidita
Běžná likvidita nebo také likvidita 3. stupně poměřuje, kolikrát oběžná aktiva převyšují krátkodobé závazky podniku. Problémem tohoto ukazatele je, že neuvažuje likvidnost
14
oběžných aktiv a neřeší dobu splatnosti krátkodobých závazků. Běžnou likviditu lze také ovlivnit odložením některých nákupů ke konci účetního období (Růčková 2019, s. 59).
𝐵ěž𝑛á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
Následující tabulka uvádí doporučené hodnoty jednotlivých ukazatelů.
Tabulka 1: Doporučené hodnoty jednotlivých typů likvidity
Zdroj: vlastní zpracování na základě Růčková 2019
U okamžité likvidity je hodnota 0,2 označována za kritickou. U tohoto ukazatele platí, že nedodržení stanovených hodnot nemusí nutně signalizovat problémy firmy, neboť firma může využívat služeb kontokorentů apod., které není možné zjistit z rozvahy.
Vysoké hodnoty zase svědčí o neefektivním využívání peněžních prostředků.
U pohotové likvidity platí, že by se měl čitatel rovnat jmenovateli nebo by měl být jejich poměr roven alespoň hodnotě 1,5. Pokud je ukazatel roven 1,0, pak to znamená, že je podnik schopen zaplatit své závazky, aniž by se musel zbavovat svých zásob. Vzroste-li ukazatel nad hodnotu 1,0, tak je to sice pozitivní zprávou pro věřitele, ale negativní zprávou pro manažery a akcionáře. Naopak při nižší dosažené hodnotě musí podnik spoléhat na odprodej zásob.
Běžná likvidita by se měla pohybovat mezi hodnotami 1,5 - 2,5. (Marek a a kol. 2009, s. 280). Růčková (2019, s. 58–59) uvádí, že nižší hodnoty znamenají vyšší podstupované riziko, což může vézt k neschopnosti podniku splatit své závazky.
Při hodnotě nad 2,5 má podnik zbytečně vysoké hodnoty pracovního kapitálu a drahé financování.
Okamžitá likvidita
(1. stupeň)
Pohotová likvidita (2. stupeň)
Běžná likvidita (3. stupeň)
Doporučené hodnoty 0,2 – 0,5 1,0 – 1,5 1,5 – 2,5
15 Pracovní kapitál
Kromě ukazatele čistého pracovního kapitálu, jehož výpočet je uveden v kapitole 1.2.2, je možné v rámci finanční analýzy použít ukazatel krytí zásob pracovním kapitálem.
a) Krytí zásob čistým pracovním kapitálem
Tento ukazatel je srovnatelný s běžnou likviditou a vychází z myšlenky, že by měla být trvale obracející část zásob kryta alespoň dlouhodobými zdroji, což zamezí jejich prodeji v případě problémů podniku. Jedná se o poměr pracovního kapitálu a zásob, přičemž ideálně by se měl tento ukazatel pohybovat v rozmezí 0,5 - 1,0, spíše ve vyšším. V případě, že tento ukazatel bude vyšší než 1,0, bude pracovní kapitál pokrývat nejenom zásoby, ale i další oběžná aktiva (Grünwald a Holečková 2007, s. 117–119).
𝐾𝑟𝑦𝑡í 𝑧á𝑠𝑜𝑏 𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑛í𝑚 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙𝑒𝑚 = č𝑖𝑠𝑡ý 𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦
Ukazatele zadluženosti
Ukazatele zadluženosti stanovují poměr mezi využitím cizích a vlastních zdrojů k financování podniku. Tento ukazatel se zaměřuje především na využití dluhů v rámci podniku. Sedláček (2011, s. 63) poukazuje na fakt, že zadlužení není vždy negativní.
Růst zadlužení může vést k růstu celkové rentability, a tím vyšší tržní hodnotě podniku. S růstem zadlužení ale také roste riziko finanční nestability.
Pro podnik je důležité stanovit optimální kapitálovou strukturu, ta se ale v jednotlivých odvětvích liší.
a) Celková zadluženost (věřitelské riziko)
Jedná se o poměr cizího kapitálu k celkovým aktivům. Věřitelé preferují nízké hodnoty celkové zadluženosti, neboť se zvyšujícím se podílem vlastního kapitálu (a menším
16
podílem cizího kapitálu) má podnik k dispozici větší bezpečnostní polštář proti ztrátám věřitelů při případné likvidaci (Sedláček 2011, s. 63–64).
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 = 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
b) Finanční páka
Jak uvádí Mrkvička (2006, s. 89), pojem finanční páka je často používán ve smyslu dluhového financování. Ukazatel roste se zvyšujícím se zapojením cizího kapitálu při financování podniku.
𝐹𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑝á𝑘𝑎 = 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
c) Úrokové krytí
Ukazatel říká, kolikrát převyšuje vyprodukovaný zisk před úroky a daněmi podnikem placené úroky. Teoreticky by tedy část zisku, kterou vytvoří cizí kapitál, měla zaplatit náklady spojené s vypůjčením kapitálu – úroky. Pokud je úrokové krytí rovno 1, tak to znamená vyprodukovaný zisk akorát pokryje úroky placené věřitelům. Současná literatura uvádí, že by měly úroky pokrývat zisk 3krát až 6krát, minimálně by měl být ukazatel vyšší než 1 (Sedláček 2011, s. 64).
Ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣é 𝑘𝑟𝑦𝑡í = 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝ř𝑒𝑑 ú𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑑𝑎𝑛ě𝑚𝑖 ú𝑟𝑜𝑘𝑦
Ukazatele solventnosti
Solventnost znamená pravděpodobnost, že podnik zaplatí včas a v plné výši úbytek stávajících dluhů a úroky z úročených dluhů za daný rok, aniž by musel měnit výši svého majetku. Ukazatele solventnosti se částečně prolínají s ukazateli zadluženosti (Grünwald a Holečková 2007, s. 123).
17 a) Doba splácení čistých dluhů
Tento ukazatel říká, za kolik let by byly splaceny všechny dluhy, pokud by všechny odpovídající finanční prostředky (zisk po zdanění + odpisy) zůstaly na stejné úrovni.
Prahovou hodnotou je 1, což by znamenalo, že se čisté dluhy splatí do 1 roku.
U jednotlivých dluhů jsou ale různé lhůty splatnosti, takže je nutné dle Grünwalda a Holečkové (2007, s. 125) počítat s hodnotou delší, zhruba 3,5 roku.
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑠𝑝𝑙á𝑐𝑒𝑛í č𝑖𝑠𝑡ý𝑐ℎ 𝑑𝑙𝑢ℎů = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒 − 𝑟𝑒𝑧𝑒𝑟𝑣𝑦 − 𝑘𝑟. 𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝𝑜 𝑧𝑑𝑎𝑛ě𝑛í + 𝑜𝑑𝑝𝑖𝑠𝑦
b) Krytí stálých aktiv dlouhodobým majetkem
Tento ukazatel poukazuje na zlaté pravidlo financování, které říká, že by měl být dlouhodobý majetek financován dlouhodobými zdroji. Pokud vyjde ukazatel menší než 1, znamená to, že podnik musí část dlouhodobého majetku krýt krátkodobými zdroji. V takovém případě je čistý pracovní kapitál záporný a podnik je podkapitalizován. Taková investiční strategie je agresivní a riskantní.
Naopak vysoké hodnoty značí, že podnik financuje drahými dlouhodobými zdroji velkou část krátkodobého majetku a je tedy překapitalizován. Tato konzervativní strategie je bezpečná, ale nákladná (Knápková et al. 2017, s. 91).
𝐾𝑟𝑦𝑡í 𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏éℎ𝑜 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑘𝑢 = 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 + 𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒 𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘
1.3 Finanční zdraví podniku a predikce finanční tísně
Závěrem finanční analýzy by mělo být zhodnocení finančního zdraví podniku na základě dosavadní analýzy. Finanční zdraví podniku lze rozložit na rentabilitu a likviditu a jednotlivé modely se snaží predikovat, do jaké míry bude podnik v blízké budoucnosti schopen uspokojovat nároky investorů, ale také všech svých věřitelů.
Finanční tíseň je protikladem finančního zdraví podniku a nastává při natolik závažných finančních problémech podniku, že je nelze vyřešit jinak, než za pomoci výrazných provozních a finančních změn. Když se podnik blíží do této fáze, tak ocení,
18
pokud dostane včasné varování od finančních analytiků, a to dříve než i veřejnost vycítí, že se s podnikem něco děje (Grünwald a Holečková 2007, s. 177–178).
Následující část práce se bude zabývat metodami a modely, které dokážou budoucí finanční problémy podniku předvídat, z toho některé až několik let dopředu. Kalouda (2011, s. 164) rozděluje modely na dvě základní skupiny:
• Bonitní
• Bankrotní
1.3.1 Bonitní modely
Jak uvádí Knápková et al. (2017, s. 132) tyto modely se snaží analyzovat finanční zdraví podniku pomocí bodového hodnocení za jednotlivé okruhy hospodaření a následně podnik přiřadit do příslušné kategorie podle dosaženého skóre. Grünwald a Holečková (2007, s. 191) poukazují na to, že v Evropě tyto modely využívají především banky při rozhodování o poskytnutí úvěru podniku. Bonitou klienta se myslí míra schopnosti splácet v budoucnu své závazky věřitelům.
Quick test (Kralicekův Q-test)
Tento scoringový model z roku 1990 patří mezi nejznámější. Do analýzy jsou zařazeny 4 ukazatele – dva ukazatele výkonosti a dva ukazatele finanční stability. Každému ukazateli (R1 až R4) se přiřadí bodové hodnocení, platí že 4 je nejlepší a 0 je nejhorší.
Získané body se sečtou a vypočítá se prostý aritmetický průměr (Grünwald a Holečková 2007, s. 192).
19 Tabulka 2: Mezní hodnoty Kralicekova Q-testu
Zdroj: vlastní zpracování na základě Grünwalda a Holečkové (2007)
Podnik lze zhodnotit jako zdravý, pokud obdrží 3 a více bodů. V případě, že podnik získá 1 bod a méně, signalizuje to možný vznik finančních problémů.
1.3.2 Bankrotní modely
Oproti bonitním modelům, které jsou založeny na teoretických předpokladech, bankrotní modely vychází ze skutečných údajů. Snaží se zjistit, zda podniku hrozí v blízké budoucnosti bankrot (Knápková et al. 2017, s. 132). Proto diagnostikují soustavu poměrových ukazatelů, mezi které patří ukazatele likvidity, čistý pracovní kapitál nebo také rentabilita vlastního kapitálu. Těmto ukazatelům jsou přiřazeny různé váhy, které ve výsledku přiřadí podniku určité skóre, podle kterého se určí, v jaké fázi se podnik ve vztahu k potenciálnímu bankrotu nachází (Grünwald a Holečková 2007).
Altmanova formule bankrotu (Z-skóre)
Altmanův model nebo také Z-skóre patří mezi nejznámější a nejběžnější bankrotní modely. E. I. Altman sestavil tento model v roce 1968. Jedná se o lineární funkci s několika vysvětlujícími proměnnými. Pro podniky neobchodované na kapitálovém trhu má následující podobu (Chmelíková 2014, s. 61):
𝑍𝑒𝑡𝑎 = 0,717 × 𝑋1+ 0,847 × 𝑋2+ 3,107 × 𝑋3+ 0,420 × 𝑋4+ 0,998 × 𝑋5
20
Kde: 𝑋1 = 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑦 𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑋2= 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑟𝑒𝑛𝑡𝑎𝑏𝑖𝑙𝑖𝑡𝑦 𝑧𝑎𝑑𝑟ž𝑒𝑛ý 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑋3= 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑟𝑒𝑛𝑡𝑎𝑏𝑖𝑙𝑖𝑡𝑦 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝ř𝑒𝑑 ú𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑑𝑎𝑛ě𝑚𝑖 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑋4= 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑋5= 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑖𝑡𝑦 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑍𝑎𝑑𝑟ž𝑒𝑛ý 𝑧𝑖𝑠𝑘 = 𝑉𝐻 𝑏𝑒ž𝑛éℎ𝑜 𝑟𝑜𝑘𝑢 + 𝑉𝐻 𝑚𝑖𝑛. 𝑙𝑒𝑡 + 𝐹𝑜𝑛𝑑𝑦 𝑧𝑒 𝑧𝑖𝑠𝑘𝑢
Po dosazení jednotlivých proměnných vyjde výsledná hodnota tzv. Zeta skóre. Podnik lze zařadit do tří pásem – pásmo prosperity, šedá zóna a pásmo bankrotu.
Tabulka 3: Mezní hodnoty Altmanovy formule bankrotu (Z-skóre)
Zdroj: vlastní zpracování na základě Grünwalda a Holečkové (2007)
Index IN05
Pro podmínky ČR sestavili manželé Neumaierovi v roce 1995 index důvěryhodnosti IN95, který byl několikrát zrevidován, a nejnovější podoba indexu je IN05:
𝐼𝑁05 = 0,13 × 𝐴
𝐶𝑍 + 0,04 ×𝑍𝑈𝐷
𝑈 + 3,97 × 𝑍𝑈𝐷
𝐴 + 0,21 × 𝑇
𝐴+ 0,09 × 𝑂𝐴 𝐾𝑍
Kde:
A = aktiva T = tržby
CZ = cizí zdroje OA = oběžná aktiva
ZUD = zisk před úroky a daněmi KZ = krátkodobé závazky U = nákladové úroky
Hodnocení Z-skóre
Pásmo prosperity 2,9 a více
Šedá zóna 1,2 - 2,9
Pásmo bankrotu 1,2 a méně
21
Pokud hodnocený podnik má velmi nízké nebo nulové hodnoty nákladových úroků, doporučují manželé Neumaierovi omezit výši ukazatele ZUD/U na maximální hodnotu 9. Stejně tak jako v předchozím modelu, tak i u indexu důvěryhodnosti se podnik zařadí dle výsledku do tří kategorií – bezproblémový podnik, podnik v šedé zóně a bankrotující podnik.
Tabulka 4: Mezní hodnoty Indexu IN05
Zdroj: vlastní zpracování na základě Konečného (2007)
Hodnocení IN05
Bezproblémový podnik 1,6 a více
Šedá zóna 0,9 – 1,6
Bankrotující podnik 0,9 a méně
22
2 Strategická analýza
Dedouchová (2001, s. 1) popisuje strategii jako stanovení dlouhodobého cíle podniku, implementaci jednotlivých strategických operací a rozložení nezbytných podnikových zdrojů vedoucích ke splnění cílů podniku tak, aby zvolená strategie vycházela z potřeb samotného podniku včetně zohlednění vnějších vlivů, které na podnik působí.
Strategie říká, jak je podnik připravený na budoucnost, ale i samotná strategie by se měla aktivně podílet na vytváření budoucnosti.
Správně zformulovat strategické cíle podniku, směr jeho dalšího rozvoje a popsání jasné strategie je stěžejní pro všechny podniky bez ohledu na jejich velikost. Úkolem strategického řízení je potom stanovit vizi podniku, jeho misi a hodnoty. Mise podniku je základním strategickým záměrem vlastníků společnosti a vrcholného managementu.
Samotná strategie na ní navazuje a specifikuje ji v jednotlivých oblastech. Kvalita strategického řízení hraje důležitou roli při posuzování finančního zdraví podniku.
Úkolem strategického řízení by mělo být vytvoření a udržení konkurenční výhody podniku, a to díky využití silných podnikových stránek (Keřkovský a Vykypěl 2006, s. 9 a 22).
Důležitou roli hraje strategická analýza při oceňování podniku, neboť jejím úkolem je odhadnout budoucí vývoj tržeb, což je důležité pro správné stanovení hodnoty podniku. Dohromady s finanční analýzou poskytuje obraz o budoucnosti podniku a o splnění předpokladu „going concern“ (Mařík 2018, s. 71–76).
Strategickou analýzu lze rozdělit na dvě části – analýzu okolí společnosti (externí analýza) a analýzu vnitřních zdrojů a schopností společnosti (interní analýza).
Obě části strategické analýzy jsou ale vzájemně propojené a nejedná se tedy o dva nezávislé okruhy (Sedláček 2011, s. 10–11).
2.1 Analýza okolí společnosti
Analýza okolí se zabývá tím, co není součástí podniku, ale podnik to ovlivňuje ať už z pohledu finanční situace či třeba jeho postavení na trhu. Externí analýza má
23
dvě části – makrookolí a mikrookolí (Sedláčková a Buchta 2006, s. 10). Nástrojem analýzy makrookolí je PESTLE analýza, analýza mikrookolí se potom provádí pomocí Porterova modelu pěti sil.
2.1.1 Analýza makrookolí
Makrookolí vytváří stejné podmínky pro všechny podniky, které v dané zemi působí (Dedouchová 2001, s. 17) a jeho analýza se provádí pomocí PESTLE analýzy.
2.1.1.1 PESTLE analýza
Jak uvádí Grasseová et al. (2010, s. 179–180), PESTLE analýza je nástroj, pomocí kterého lze zkoumat vnější vlivy působící na podnik. Tyto vlivy lze rozřadit do několika skupin faktorů, jak je znázorněno na obrázku 1: politické, ekonomické, sociální, technologické, legislativní a ekologické faktory.
Obrázek 1: PESTLE analýza
Zdroj: vlastní zpracování na základě Grasseová et. al (2010)
Mezi politické faktory řadíme politickou stabilitu (zda je země členem Evropské unie, její důležité orgány a úřady atd.), politický postoj (podpora zahraničních
MAKROOKOLÍ Politické
faktory
Ekonomické faktory
Sociální faktory Technologické
faktory Legislativní
faktory Ekologické
faktory
24
a přeshraničních investic, postoj vůči soukromému sektoru atd.), hodnocení vnějších vztahů (zahraniční politika, konflikty atd.) či politický vliv různých skupin.
Ekonomickými faktory jsou například makroekonomická data (míra inflace, úroková míra, státní rozpočet, HDP, kurz domácí měny atd.), přístup k finančním zdrojům (bankovní systém, úvěry atd.) nebo daňové faktory (daňové sazby, cla, daňové zatížení).
Sociální faktory zahrnují demografickou strukturu obyvatelstva (věková struktura, počet obyvatel, geografické rozmístění atd.), makroekonomickou charakteristiku trhu práce (míra nezaměstnanosti, průměrná mzda atd.), sociálně-kulturní charakteristiky (životní úroveň, genderová rovnoprávnost atd.) nebo množství a kvalitu pracovní síly.
Další oblastí jsou technologické faktory (investice do vědy a výzkumu, počet vynálezů a objevů, technologická úroveň atd.)
Legislativní faktory taktéž zásadně ovlivňují podnik. Jako příklad můžeme uvést funkčnost zákonných norem (regulace, obchodní právo, zákonná omezení, daňové předpisy atd.) či chybějící legislativu a jiné faktory (patenty, autorská práva, funkčnost soudů).
Mezi ekologické faktory lze zařadit přírodní a klimatické podmínky, mezinárodní environmentální hrozby (neobnovitelné zdroje, emise skleníkových plynů, globální oteplování atd.) či zákonná opatření spojená s ochranou životního prostředí.
2.1.2 Analýza mikrookolí
Analýza mikrookolí spočívá především v analyzování bezprostředního okolí podniku, což představuje zejména konkurenční podniky a samotné odvětví, ve kterém podnik působí. Patří sem ale i další subjekty jako jsou dodavatelé či odběratelé (Dedouchová 2001, s. 16–17). Na rozdíl od makrookolí je v tomto případě ovlivnění oboustranné.
Nástrojem, pomocí kterého se analýza mikrookolí nejčastěji provádí, je Porterův model pěti sil.
25
2.1.2.1 Porterův model pěti sil
Tento model popsal Porter ve své knize z roku 1980. Vymezuje zde 5 faktorů, které podnik v rámci mikrookolí ovlivňují:
Obrázek 2: Porterův model pěti sil
Zdroj: vlastní zpracování na základě Porter (1980, s. 4)
Potenciální konkurenti představují podniky, které v současné době nepůsobí v mikrookolí podniku, ale mohly by, a tím pádem by se staly konkurenty podniku.
Větší množství konkurentů znamená ohrožení stávající ziskovosti podniků. Pokud je ale pravděpodobnost vstupu nových konkurentů nízká, mohou této konkurenční výhody využít, zvýšit cenu a tím pádem ziskovou marži. Vstup na trh je omezen výší bariér vstupu na trh. Těmito bariérami jsou podle ekonoma Baina oddanost zákazníků, absolutní nákladové výhody a míra hospodárnosti.
Druhou silou je rivalita mezi podniky v rámci mikrookolí. Pokud je konkurenční síla mezi podniky silná dochází k cenové konkurenci, což vede k posílení rivality mezi podniky a je ohrožena jejich ziskovost. Velikost rivality lze vyjádřit pomocí tří faktorů: strukturou mikrookolí, poptávkovými podmínkami a velikostí výstupních bariér z daného mikrookolí.
Rivalita mezi podniky uvnitř mikrookolí
Roziko vstupu potenciálních
konkurentů
Smluvní síla odběratelů
Hrozba substitučních výrobků Smluvní síla
dodavatelů
26
Dalšími dvěma silami jsou smluvní síla kupujících a dodavatelů. Ze strany kupujících je hrozbou pro podnik, pokud požadují vysokou kvalitu, nízké ceny a lepší servis, což tlačí na výrobní náklady. U dodavatelů je potenciální hrozbou pro podnik, když zvyšují ceny a podnik musí toto zvýšení cen akceptovat nebo přistoupit na nižší kvalitu, což mu ale snižuje zisk.
Hrozba substitučních výrobků tedy blízkých substitutů vytváří pro podnik konkurenční hrozbu a ohrožuje ceny, za které podnik produkty prodává, což opět limituje jeho ziskovost (Dedouchová 2001, s. 17–23).
2.2 Analýza vnitřních zdrojů a schopností společnosti
Podstatné je kromě analýzy vnějšího okolí provézt i analýzu samotného podniku, identifikovat jeho zdroje a schopnosti, které jsou důležité, aby uměl účinně reagovat na hrozby a příležitosti, které v jeho okolí neustále vznikají (Sedláčková a Buchta 2006, s. 10).
Komplexním zhodnocením vnitřního potenciálu je potom souhrn silných a slabých stránek podniku včetně odpovědi na otázku, zda má podnik nějakou důležitou konkurenční výhodu (Mařík 2018, s. 74).
První část analýzy spočívá v identifikaci zdrojů a jejich analýze. Zdroje podniku můžeme rozdělit na hmotné, lidské, finanční a nehmotné. Druhá část analýzy zahrnuje využití těchto zdrojů jako charakteristiku schopností podniku. Pokud totiž podnik zdroje pouze vlastní, ale není schopen je využít, tak ztrácejí význam (Sedláčková a Buchta 2006, s. 76–78)
2.3 SWOT analýza
SWOT analýza je jednoduchým nástrojem pro závěrečnou syntézu externí a interní analýzy, protože pomocí získaných informací z předchozích analýz identifikuje silné a slabé stránky podniku a srovnává je s hlavními vlivy z okolí podniku, tedy příležitostmi a hrozbami.
27 Obrázek 3: SWOT analýza
Zdroj: Sedláčková a Buchta (2006, s. 92)
Obrázek 3 znázorňuje porovnání ohrožení a příležitostí v okolí se slabými a silnými stránkami podniku. Kombinace jednotlivých faktorů utváří možné strategie do budoucna. Nejpříznivější strategií pro podnik je kombinace příležitostí v okolí a silných stránek, což vede k agresivní růstově orientované strategii. Naopak nejvíce nepříznivou strategií je ohrožení v okolí v kombinaci s převažujícími slabými stránkami podniku, což vede k obranné strategii podniku (Sedláčková a Buchta 2006, s. 92–93).
28
Praktická část
Tato část práce se bude věnovat aplikaci metodické části na konkrétní společnost Eurovia CS, a. s.
Nejprve bude provedena finanční analýza zahrnující horizontální a vertikální analýzu účetních výkazů, poté bude následovat analýza poměrových ukazatelů včetně srovnání s konkurenty, což bude doplněno bonitními a bankrotními modely. Dále se bude práce zabývat strategickou analýzou.
3 Základní údaje o společnosti
Obrázek 4: Logo společnosti Eurovia CS, a. s.
Zdroj: www.eurovia.cz (Eurovia 2020a)
Obchodní firma: Eurovia CS, a. s.
Datum vzniku a zápisu: 4. května 1992
Spisová značka: B 1561 vedená u Městského soudu v Praze
Sídlo: U Michelského lesa 1581/2, Michle, 140 00 Praha 4 Identifikační číslo: 452 74 924
Právní forma: Akciová společnost Předmět podnikání:
• Projektová činnost ve výstavbě; opravy silničních vozidel; zpracování kamene; izolatérství; provozování drážní dopravy; činnost prováděná hornických způsobem; hornická činnost; provozování dráhy – vlečky;
podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady; zámečnictví, nástrojářství; obráběčství; opravy ostatních dopravních prostředků
29
a pracovních strojů; klempířství a oprava karoserií; výkon zeměměřických činností; vodoinstalatérství, topenářství; malířství, lakýrnictví, natěračství;
distribuce pohonných hmot; poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; technicko-organizační činnost v oblasti požární ochrany; ostraha majetku a osob;
• Provádění staveb, jejich změn a odstraňování;
• Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení;
• Montáž, opravy, revize a zkoušky plynových zařízení a plnění nádob plyny;
• Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence;
• Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona;
• Silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče;
• Výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení;
• Zemní práce prováděné za použití strojů a výbušnin, pokud se na jedné lokalitě přemísťuje více než 100.000 metrů krychlových horniny, s výjimkou zakládání staveb;
• Podzemní práce spočívající v hloubení důlních jam a studní, v ražení stol a tunelů, jakož i ve vytváření podzemních prostorů o objemu větším než 300 metrů krychlových horniny;
• Revize, prohlídky a zkoušky určených technických zařízení v provozu.
Základní kapitál: 1 386 000 000 Kč, splaceno 100 % Jediný akcionář: EUROVIA S. A.
92500 Rueil Malmaison, Place De L'Europe 18, Francouzská republika
30
Statutární orgán: Ing. Martin Borovka (předseda) Ing. Erika Kohoutová
Dozorčí rada: Ing. Dalibor Cvach
RNDr. Barbora Ostrenková Jean-Pierre Paseri
Ludovic Demierre Pierre Anjolras Patrick Jutier
3.1 Představení společnosti
Stavební společnost Eurovia CS, a. s., dříve fungující pod názvem Stavby silnic a železnic a. s., byla založena v roce 1992 a jediným akcionářem byl Fond národního majetku ČR. Stavby silnic a železnic a. s. byly ale založeny už v roce 1952, v roce 1958 měla společnost 8 tis. zaměstnanců a byla tak jednou z největších firem tehdejšího Československa. Společnost Eurovia CS, a. s. navazuje na bohatou historii společnosti, přičemž od roku 2006 je jejím stoprocentním vlastníkem francouzská společnost Eurovia S.A. se sídlem v Rueil-Malmaison (metropolitní část Paříže).
Eurovia S. A. je součástí mezinárodního koncernu VINCI a působí v celkem 18 zemích světa. Společnost Eurovia CS má organizační složky na Slovensku, v Polsku a v Litvě. Ve sledovaném období patřila společnost dle statistik Ministerstva průmyslu a obchodu (Ministerstvo průmyslu a obchodu 2019a) mezi čtyři největší stavební společnosti v ČR podle objemu tržeb, přidané hodnoty a výše aktiv.
Portfolio činností společnosti se skládá z rozsáhlých projektů, ale i menších staveb.
Kromě silničních a dálničních staveb, které tvoří přibližně polovinu zakázek firmy, se společnost specializuje na mostní konstrukce, železniční a tramvajové projekty, výstavbu místní komunikace, renovace veřejného prostoru, náměstí, ulic, historických částí města, ale i cyklostezek, hřišť, areálů letišť, vodních děl i protipovodňových opatření. K realizaci projektů je společnost vybavena i surovinovou základnou – obalovnami, lomy, recyklačním dvorem a emulzními stanicemi.
31
Společnost působí především na tuzemském trhu, minoritně působí i v zahraničí, a jejím největším zahraničním partnerem je Slovensko. Společnost si zakládá především na svých všestranných zkušenostech a dlouholeté tradici, kvalitním technologickém zázemí, dovednostech a znalostech pracovníků. Kromě toho společnost disponuje i vlastním školícím centrem.
32
4 Finanční analýza
Finanční analýza společnosti Eurovia CS, a. s. je provedena za období 1. 1. 2014 do 31. 12. 2019, tedy za uplynulých 6 let – účetních období společnosti. Hospodářský rok je shodný s kalendářním rokem. Zdrojem dat jsou účetní výkazy získané z veřejného obchodního rejstříku dostupného na webových stránkách justice.cz.
Při analýze pohybů jednotlivých položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty je vycházeno z informací z výročních zpráv společnosti, pokud není uvedeno jinak (Ministerstvo spravedlnosti ČR 2020).
Pro vytvoření představy o společnosti jsou zde uvedeny základní položky z rozvahy a výkazu zisku a ztráty společnosti. Kompletní finanční výkazy jsou uvedeny v příloze této diplomové práce.
Tabulka 5: Základní finanční data společnosti [v tis. Kč]
Zdroj: vlastní zpracování na základě výročních zpráv Eurovia CS, a. s. 2014-2019
4.1 Horizontální analýza rozvahy
Ve sledovaném období bilanční suma s výjimkou roku 2016 narůstala, přičemž největší procentuální nárůst činil 18,6 % v roce 2017 (1 465 230 tis. Kč). Tento nárůst byl způsoben především přírůstkem oběžných aktiv vlivem nárůstu krátkodobých pohledávek. Celkově se bilanční suma zvýšila od roku 2014 do roku 2019 o 33 % (2 789 629 tis. Kč).
[tis. Kč] 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Bilanční suma 8 529 179 8 548 752 7 858 290 9 323 520 10 104 931 11 318 808 Dlouhodobý majetek 2 293 874 2 327 209 2 491 278 2 719 828 2 988 632 3 045 502 Vlastní kapitál 2 417 198 2 266 236 3 139 791 3 318 192 3 524 108 4 042 727 Cizí zdroje 5 977 389 6 102 339 4 488 318 5 764 186 6 300 621 6 905 528 Tržby 11 515 344 13 139 041 9 022 298 8 792 623 11 193 187 12 226 739 Provozní výsl.
hospodaření -140 653 -149 996 118 149 -366 157 321 119 631 499
