Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta
Hlavní specializace: Regionalistika a veřejná správa
E KONOMICKÝ RESTART LÁZEŇSTVÍ V K ARLOVARSKÉM KRAJI PO
COVIDOVÉ PANDEMII diplomová práce
Autor: Bc. Karel Oktábec
Vedoucí práce: RNDr. Jana Kouřilová, Ph.D.
Rok: 2022
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
Bc. Karel Oktábec
V Praze, dne 29. prosince 2021
Poděkování
Rád bych touto cestou poděkoval RNDr. Janě Kouřilové, Ph.D. za její přístup, cenné rady a připomínky během vedení diplomové práce, ale zejména za trpělivost a ochotu, se kterou se mi během psaní po celou dobu věnovala. Dále bych chtěl také poděkovat rodině, kamarádům a odborníkům z Karlovarského kraje, kteří mi v průběhu psaní práce poskytovali důležitou součinnost.
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá tématem lázeňství v Karlovarském kraji a jeho ekonomickému restartu po koronavirové pandemii, která zasáhla celý svět na začátku roku 2020. S ohledem na zavřené hranice a četná vládní opatření se stal cestovní ruch, kam spadá i samotné lázeňství, jedním z nejvíce postižených odvětví. Negativní dopady pandemie na cestovní ruch a lázeňství v Karlovarském kraji v roce 2020 byly obrovské, a to hlavně z důvodu vysokého úbytku zahraničních turistů, kteří jsou pro kraj velmi důležitým zdrojem příjmů. Dopady se také projevily v hospodaření lázeňských společností, výnosy poklesly meziročně o více než polovinu a většina z těchto společností se dostala do hlubokých ztrát. Tyto dopady pomohly zmírnit různé programy realizované na podporu cestovního ruchu a lázeňství. V návaznosti na to jsou v poslední části obsažena doporučení k ekonomickému restartu lázeňství v Karlovarském kraji.
Klíčová slova: Cestovní ruch, lázeňský cestovní ruch, Karlovarský kraj, koronavirová pandemie, ekonomické dopady
JEL klasifikace: L83, R11, R58
Abstract
The diploma thesis deals with the topic of spas in the Karlovy Vary region and its economic restart after the coronavirus pandemic, which hit the world at the beginning of 2020. With closed borders and numerous government measures, tourism, which includes spas itself, became one of the most affected industries. The negative effects of the pandemic on tourism and spas in the Karlovy Vary region in 2020 were huge, mainly due to the high decrease in foreign tourists, who are a very important source of income for the region. The effects were also reflected in the finances of spa companies, revenues fell by more than half and most of these companies made deep losses. These impacts have been mitigated by various programs implemented to support tourism and spa tourism.
Following this, the last part contains recommendations for the economic restart of spa tourism in the Karlovy Vary region.
Keywords: Tourism, Spa tourism, Karlovy Vary region, Coronavirus pandemic, Economic impacts
JEL classification: L83, R11, R58
Obsah
Úvod ... 10
Metodologie ... 12
Teoretická část ... 14
1 Cestovní ruch... 14
1.1 Cestovní ruch a jeho role v regionálním rozvoji ... 15
1.2 Dopady cestovního ruchu ... 16
1.2.1 Ekonomické dopady ... 16
1.2.2 Sociální dopady... 18
1.2.3 Kulturní dopady ... 19
1.2.4 Dopady na životní prostředí ... 19
1.3 Ukazatele cestovního ruchu ... 20
1.3.1 Ukazatele cestovního ruchu a lázeňství v ČR ... 22
2 Lázeňství ... 24
2.1 Definice lázeňství ... 24
2.2 Přístupy k lázeňství v Evropě a ve světě ... 25
2.3 Lázeňství jako součást cestovního ruchu ... 28
2.3.1 Zdravotní cestovní ruch ... 28
2.4 Vývoj lázeňství v Evropě a ve světě ... 30
3 Lázeňství v České republice... 32
3.1 Vysvětlení základních pojmů ... 32
3.2 Lázeňsko-léčebné služby... 34
3.3 Řízení lázní v ČR a legislativní ukotvení ... 36
3.4 Vývoj lázeňství na českém území ... 37
4 Ekonomický restart lázeňství po koronavirové pandemii ... 38
4.1 Koronavirová pandemie ve světě ... 38
4.2 Metody a nástroje pro ekonomický restart lázeňství po koronavirové pandemii... 39
4.2.1 Nástroje restrukturalizace lázní ... 39
4.2.2 Nástroje marketingu a managementu ... 41
4.2.3 Nástroje trvalé udržitelnosti... 43
4.2.4 Finanční nástroje ... 43
5 Shrnutí teoretické části... 45
Praktická část ... 46
6 Charakteristika Karlovarského kraje ... 46
6.1 Demografické údaje ... 46
6.2 Ekonomika kraje ... 48
6.2.1 Odvětvová struktura ekonomiky a základní ekonomické ukazatele ... 49
6.2.2 Význam cestovního ruchu ... 51
7 Význam lázeňství v Karlovarském kraji ... 55
7.1 Lázeňská města v Karlovarském kraji ... 55
7.2 Lázeňství Karlovarského kraje jako součást lázeňství v ČR ... 56
7.3 Lázeňství Karlovarského kraje jako součást cestovního ruchu kraje ... 64
8 Koronavirová pandemie v České republice v kontextu cestovního ruchu a lázeňství 67 8.1 Dopady pandemie na cestovní ruch České republiky a Karlovarského kraje . 68 8.2 Dopady pandemie na lázeňství v Karlovarském kraji ... 71
8.2.1 Statistiky lázeňské péče ... 71
8.2.2 Tržby a výnosy lázeňských zařízení ... 75
8.2.3 Příklad dopadů koronavirové pandemie na hotel Thermal ... 76
9 Ekonomický restart lázeňství a cestovního ruchu po pandemii ... 81
9.1 Metody a nástroje použité pro oživení cestovního ruchu a lázeňství v České republice... 81
9.1.1 Národní a regionální programy pro oživení cestovního ruchu ... 81
9.1.2 Národní program pro oživení lázeňství – lázeňské vouchery... 82
9.2 Metody a nástroje navržené pro Karlovarský kraj ... 85
9.2.1 Lázně jako centrum rehabilitace po covidu ... 86
9.2.2 Marketing ... 88
9.2.3 Krizový management ... 91
9.2.4 Informační technologie ... 92
9.2.5 Trvalá udržitelnost, ekologie, udržitelná doprava... 93
Závěr ... 95
Seznam použitých zkratek ... 100
Seznam obrázků, tabulek a grafů ... 101
Zdroje ... 103
Přílohy ... 120
10
Úvod
Pro své léčebné procedury, krásnou přírodu a bohatou kulturu je lázeňství v České republice vyhledávané nejenom turisty z tuzemska, ale i ze zahraničí. Primárním posláním českých lázní je převážně následná léčba mnoha různých onemocnění, ale čím dál více se prosazuje role lázní v oblasti prevence, relaxace, estetiky nebo třeba výchovy ke zdravému životnímu stylu. Lázeňství je zároveň jednou z forem cestovního ruchu, má vliv na mnoho dalších oborů lidské činnost, dokáže výrazně stimulovat ekonomický růst a vytvářet nová pracovní místa, což z něj zároveň činí výraznou složku v regionálním rozvoji. Jedná se tak o velmi komplexní obor, který je významný nejenom jako složka zdravotní péče, ale i jako součást ekonomické struktury.
Lázeňství v České republice je spojeno především s Karlovarským krajem, kam cestují za lázněmi nejenom lidé z celé ČR, ale i turisté z mnoha koutů celého světa.
Lázeňství, a celkově cestovních ruch, je tak v ekonomice Karlovarského kraje velmi důležitým rozvojovým faktorem. Zaměstnává velké množství obyvatel celého kraje a je na něj navázáno mnoho dalších oborů, proto je třeba o celý obor důsledně pečovat a náležitě ho rozvíjet, aby byl i nadále konkurenceschopným.
Na konci roku 2019 byl v Číně objeven nový druh koronaviru, který se záhy dostal do celého světa a ochromil nejenom zdravotnické systémy, ale zároveň celé ekonomiky.
S ohledem na zavřené hranice a velmi omezené cestování po velkou část roku 2020 se stal cestovní ruch jedním z nejhůře zasažených odvětví, na které měla celá pandemická situace dopad. Tato situace se tak dotýká i lázeňského cestovního ruchu v Karlovarském kraji. Empirické výzkumy dopadů a návrhy řešení pro restart celého odvětví v kraji však chybí, což je hlavním důvodem, proč jsem si vybral toto téma diplomové práce.
Očekávaným přínosem celé práce je zmapování dopadů pandemie na lázeňství v kraji a navržení různých doporučení pro krajský úřad Karlovarského kraje, které by mohly přispět k ekonomickému restartu celého oboru po koronavirové pandemii.
Cílem diplomové práce je zhodnotit dopady koronavirové pandemie v Karlovarském kraji a následně z rešerše literatury stanovit různé metody a nástroje, kterými by se mohli zástupce kraje řídit při restartu lázeňského cestovního ruchu, a zároveň při zvýšení odolnosti tohoto odvětví. V rámci diplomové práce bude ověřena hypotéza: „Úbytek
11
hostů hromadných ubytovacích zařízení byl za rok 2020 v průměru větší v Karlovarském kraji než v rámci celé České republiky, a to z důvodu vysoké závislosti kraje na zahraničních turistech“.
Teoretická část diplomové práce se ze začátku zabývá cestovním ruchem, a to především v rámci regionálního rozvoje. Dále se kapitola věnuje pozitivním a negativním dopadům cestovního ruchu na cílový region a statistikám cestovního ruchu, které jsou publikovány českými i zahraničními statistickými institucemi. V dalších kapitolách je už věnován prostor samotnému lázeňství. První z těchto kapitol se věnuje především uvedení do celkové problematiky, je zde tak uvedena např. definice lázeňství, přístupy k lázeňství v různých zemích Evropy a po světě, zasazení do kontextu cestovního ruchu nebo odlišení lázeňství od příbuzných oborů jako je třeba zdravotní cestovní ruch nebo wellness.
Zbytek kapitoly se věnuje vývoji lázeňství v Evropě a ve světě. Na lázeňství v České republice je pak zaměřena další kapitola, kde jsou hlavně vysvětleny základní pojmy, nabídka českých lázní a způsob, jakým jsou lázně v České republice řízeny. Na závěr teoretické části je nejprve uveden bližší pohled na koronavirovou pandemii ve světě, načež je provedena rešerše zahraniční literatury, která je zaměřena na metody a nástroje, které byly použity nebo navrženy v zahraničí k restartu lázeňství a cestovního ruchu.
V praktické části je po představení Karlovarského kraje věnován prostor významu lázeňství pro kraj, a to v rámci celého oboru v České republice a v kontextu cestovního ruchu Karlovarského kraje. Stěžejní část praktické části je zaměřena na analýzu dopadů pandemie na lázeňství v kraji. Tyto dopady jsou dokumentovány na statistikách lázeňské péče a výnosech lázeňských zařízení, což je blíže uvedeno na příkladu hotelu Thermal v Karlových Varech. Na závěr praktické části jsou uvedeny konzultované konkrétní metody a nástroje, které by mohl Karlovarský kraj, případně další instituce zabývající se lázeňstvím, použít při ekonomickém restartu lázeňského oboru v kraji.
V diplomové práci je použita především metoda literární rešerše, komparace statistických ukazatelů z dostupných dat a metoda řízených rozhovorů. Zdroje jsou čerpány z veřejné databáze ČSÚ, ÚZIS, MPSV nebo z veřejně dostupných výročních zpráv a účetních uzávěrek lázeňských podniků.
12
Metodologie
V teoretické části diplomové práce byla uplatněna metoda literární rešerše, a to jak české, tak zahraniční literatury. Pro první dvě kapitoly, které se věnují cestovnímu ruchu a lázeňství, byly použity z velké části zahraniční vědecké články a odborné knihy.
Kapitola 3, která je zaměřena na lázeňství v České republice, obsahuje zdroje od českých autorů. Je zde převážně použito knižních zdrojů autorů, kteří se po odborné stránce věnují českému lázeňství a balneologii. Další část zdrojů je převzata z legislativy, webových stránek Ministerstva zdravotnictví či různých institucí zabývajících se lázeňstvím.
Čtvrtá kapitola teoretické části je zaměřena na identifikaci metod a nástrojů, které byly v zahraničí použity nebo navrženy k restartu lázeňství a cestovního ruchu. Kapitola tak obsahuje výčet zkušeností s touto problematikou z mnoha různých zemí Evropy a světa, které se zabývají lázeňstvím v různých podobách. S ohledem na aktuálnost celé situace byly použity zahraniční články z roku 2020 a 2021. V poslední kapitole je uvedeno shrnutí celé teoretické části.
V praktické části diplomové práce byla použita metoda analýzy a komparace statistických ukazatelů, a to na úrovni Karlovarského kraje a České republiky. Data byla čerpána z veřejné databáze Českého statistického úřadu, z databáze Ministerstva práce a sociálních věcí, Ústavu zdravotnických informací a statistiky, dostupných výročních zpráv a účetních uzávěrek jednotlivých lázeňských zařízení v Karlovarském kraji, a Ministerstva pro místní rozvoj skrze příspěvkovou organizaci CzechTourism.
V úvodu praktické části je uvedena charakteristika sledovaného regionu s detailní vazbou na význam cestovního ruchu pro kraj. Význam cestovního ruchu je proveden na základě relativních dat zaměstnanosti v cestovním ruchu a podílem hrubé přidané hodnoty, a to ve srovnání s ostatními kraji České republiky. Data pro tuto komparaci byla použita z regionálního satelitního účtu cestovního ruchu, který vydává Český statistický úřad.
Další kapitola je věnována významu lázeňství pro Karlovarský kraj. Po stručném představení Karlovarského kraje následuje část, která má za úkol zmapovat a porovnat lázeňství v kraji v kontextu lázeňského oboru celé České republiky. Pro tuto část byla použita data z ÚZIS, který vydává každoročně souhrnnou zprávu o české lázeňské péči.
13
Dokument tak poskytuje přehled o provedených procedurách lázeňské léčebně rehabilitační péči. V publikaci jsou uvedeny počty přijatých pacientů s rozdělením podle skupin jednotlivých diagnóz, které jsou definované v Indikačním seznamu lázeňské péče.
Přehled také obsahuje rozdělení na dospělé, děti a dorost, dále na tuzemce, cizince a způsob úhrady lázeňských procedur. Nejedná se tak o statistiky lázeňského cestovního ruchu, které jsou poskytovány v rámci jiných datových souborů.
Lázeňský cestovní ruch Karlovarského je součástí druhé části kapitoly zabývající se významem lázeňství v kraji, kde je zkoumán v kontextu celého cestovního ruchu v kraji.
Pro komparaci byla použita data z veřejné databáze ČSÚ, konkrétně statistiky hromadných ubytovacích zařízení a lázní v kraji. Zde se tedy jedná o data lázeňského cestovního ruchu, kam jsou na rozdíl od statistik lázeňské péče započítáni všichni hosté, kteří se v lázních ubytovali, ale nemuseli využít služeb lázeňské léčebně rehabilitační péče. Z těchto důvodů jsou tak lázeňské statistiky v kapitolách, které zkoumají význam lázeňství v Karlovarském kraji, odlišné.
Následuje kapitola, která se zabývá koronavirovou pandemií a jejími dopady.
V první části jsou pro představu ve stručnosti uvedeny dopady koronavirové pandemie na cestovní ruch České republiky a Karlovarského kraje, zbytek kapitoly je už věnován dopadům pandemie na lázeňství v kraji. Dopady jsou zdokumentovány na statistikách lázeňské péče (data ÚZIS) na výnosech a hospodaření lázeňských subjektů. Finanční data byla čerpána z dostupných výročních zpráv a účetních uzávěrek lázeňských podniků, které tyto dokumenty k 3.12.2021 vložily do veřejně přístupného obchodního rejstříku.
Poslední kapitola se zabývá ekonomickým restartem lázeňství po pandemii. První část je věnována již realizovaným programům pro oživení cestovního ruchu, bližší pohled je uveden na program věnovaný pomoci lázeňským zařízením, tedy lázeňským voucherům. Zde je zkoumána míra využití těchto voucherů, data byla čerpána z webu kudyznudy.cz (2021b). Zbytek kapitoly je věnován doporučení pro Karlovarský kraj, které vzešly z rešerše literatury uvedené v teoretické části. Tyto návrhy byly následně konzultovány s odborníky z Institutu lázeňství a balneologie, Svazu léčebných lázní České republiky, Sdružení lázeňských míst České republiky a krajského úřadu Karlovarského kraje. Pro konzultace byla použita metoda řízených rozhovorů.
14
Teoretická část 1 Cestovní ruch
Cestovní ruch je již dlouho pevnou součástí moderní společnosti (Indrová, 2007).
Motivem pro cestování je záměrná změna prostředí, která umožní člověku uspokojit část jeho potřeb, jako je odpočinek, pohyb nebo poznání nových míst. Cestovní ruch je zároveň ekonomickým fenoménem, který je pro mnoho obyvatel klíčovým zdrojem příjmů a jedním z hlavních činitelů v regionálním rozvoji (Indrová, 2007). Dle Beránka (2013) je definování cestovního ruchu velmi obtížné. V průběhu 20. století, kdy se začalo více cestovat, se o definici pokoušelo mnoho autorů. Dosud tak vzniklo mnoho definic cestovního ruchu, a to kvůli odlišnému chápání celé problematiky ze strany autorů (Beránek, 2013).
Indrová (2007) uvádí výčet několika definic, které vznikaly v průběhu 20. století.
Z těchto definic je vidět, o jak složitou problematiku se jedná. Jako mezník pro budoucí zkoumání cestovního ruchu označuje Indrová (2007) dílo W. Hunzikera a K. Krapfa, kteří definují cestovní ruch jako „souhrnné označení vztahů a jevů, vznikajících na základě cesty a pohybu a pobytu místně cizích osob, pokud se pobytem nesleduje osídlení a pokud s ním není spojena žádná výdělečná činnost.“ (Indrová, 2007, s. 10)
Dle Palatkové a Zichové (2011) se dalším mezníkem ve zkoumání cestovního ruchu stala Mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu pořádaná UNWTO v roce 1991 (v té době ještě WTO – World Tourism Organization). Bylo zde konstatováno, že cestovní ruch je významný nejenom jako činitel v mezinárodním obchodu, ale zároveň je faktorem ekonomického, kulturního a sociálního rozvoje národních celků. Na konferenci byla také stanovena všeobecně uznávaná definice cestovního ruchu, která zní následovně: „Cestovní ruch je definován jako činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné prostředí, a to na dobu kratší, než je stanovena, přičemž hlavní účel cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“ (Palatková & Zichová, 2011, s. 12). UNWTO (2008) stanovuje přechodnou dobu jako jeden rok.
15
Beránek (2013) rozděluje cestovní ruch na domácí a zahraniční, tedy dle toho, kdo je účastníkem cestovního ruchu, jestli domácí obyvatelé či zahraniční. Zahraniční cestovní ruch dále rozděluje na aktivní a pasivní (Beránek, 2013).
1.1 Cestovní ruch a jeho role v regionálním rozvoji
Berno a Bricker (2001) uvádí, že cestovní ruch může být hnací silou především méně rozvinutých ekonomik. Hlavní potenciál celého odvětví je skryt v tom, že generuje mnoho různých multiplikačních efektů, které mají velmi silné dopady na celou ekonomiku. Tyto efekty se následně přelévají do mnoha dalších odvětví, čímž umožňují i lidem z nižších sociálních vrstev žít na velmi dobré úrovni (Berno & Bricker, 2001).
Důležitou roli cestovního ruchu v regionálním rozvoji méně rozvinutých ekonomik potvrzují i Calero a Turner (2020). Cestovní ruch může být významným činitelem v regionálním rozvoji zejména pro odlehlé periferní regiony, kde je cestovní ruch často jedinou možností obživy, jelikož většina ekonomických aktivit je jinak lokalizována do centrálních částí zemí (Calero & Turner, 2020).
Stoffelen a Vanneste (2017) vidí jako velkou příležitost pro rozvoj periferních regionů spolupráci se sousedními regiony, které leží za hranicemi státu. Tuto formu přeshraniční spolupráce je možné realizovat v několika různých rovinách, důležitou roli v celé spolupráci hraje právě cestovní ruch. Ten je považován jako klíčový prvek pro socioekonomický rozvoj spolupracujících regionů, jelikož se jedná o odvětví, na které je navázáno mnoho dalších oborů. Výhodou této formy spolupráce je také možnost čerpání finančních prostředků z fondů EU. Pro úspěšnou realizaci je také třeba využít všech předpokladů k cestovnímu ruchu (Stoffelen & Vanneste, 2017).
Jak uvádí Hall, Mitchell a Sharples (2004), tak cestovní ruch může hrát v každém regionu naprosto odlišnou roli. Je tak třeba využít všechny předpoklady, které daný region k cestovnímu ruchu nabízí. Příkladem může být třeba cestovní ruch specializovaný na jídlo, víno nebo tradiční lokální produkty, které mohou celý region proslavit a výrazně tak přispět k jeho regionálnímu rozvoji. Možností je opravdu celá řada a záleží jen na aktérech cestovního ruchu v daném regionu, jak k tomu přistoupí (Hall, Mitchell &
Sharples, 2004).
16
V případě existence potřebných předpokladů v území je dle Attla (2011) významným činitelem v regionálním rozvoji také lázeňství. Jedná se o velmi specifickou formu cestovního ruchu, která má mnohostranné efekty na rozvoj regionů. Pro regionální rozvoj je důležitý hlavně efekt ekonomický, jelikož lázeňští hosté stráví v ubytovacích zařízeních v průměru vysoký počet, což je následně spojeno s vysokými výdaji za ubytování a další služby. S tím jsou spojeny i dopady na zaměstnanost v regionu a na další navazující obory služeb cestovního ruchu. Přínosy lázeňského cestovního ruchu k regionálnímu rozvoji nejsou však jen v ekonomické rovině, ale mohou zde být i efekty léčebné, kulturně-společenské či environmentální (Attl, 2011).
Hall (in Müller & Jansson, 2007) uvádí, že pro úspěšný regionální rozvoj je potřeba efektivně plánovat, a to jak na centrální, tak na regionální úrovni.
1.2 Dopady cestovního ruchu
Cestovní ruch s sebou přináší jak pozitivní, tak i negativní dopady. Z toho důvodu byl v roce 1999 organizací UNWTO (tehdy ještě WTO – World Tourism Organization) vydán etický kodex pro cestovní ruch, z něhož vyplývá, že členské země a organizace mají maximalizovat pozitivní dopady a minimalizovat negativní dopady cestovního ruchu. Jedná se tedy o sadu deseti různých principů, kterými by se subjekty, které jsou účastníky cestovního ruchu, měly řídit (Camilleri, 2015). Dopady se dají členit do skupin, např. Trnková (1993) rozděluje dopady cestovního ruchu následovně:
Ekonomické dopady
Sociální dopady
Kulturní dopady
Dopady na životní prostředí 1.2.1 Ekonomické dopady
Ekonomické dopady jsou v případě cestovního ruchu nejvýraznější a nejvíce diskutované, zároveň jasně dominují pozitivní efekty (Vellas, 2011). Pro úspěšnou realizaci cestovního ruchu a maximalizaci pozitivních efektů je však potřeba existence kvalitní infrastruktury cestovního ruchu na daném území. Archer, Cooper a Ruhanen (in Theobald, 2005) hovoří především o kvalitě ubytovacích zařízení či jiných objektů, které
17
přímo souvisí s turismem. Dále také zmiňují podmínku existence kvalitní sítě silnic, dálnic nebo třeba letišť, která jsou v dnešní době pro realizaci cestovního ruchu klíčové (Archer, Copper & Ruhanen in Theobald, 2005).
Mezinárodní cestovní ruch je v podstatě skrytým exportem cizí měny do ekonomiky cílové země, což má pozitivní vliv na běžný účet platební bilance. Tento export příjmů má pozitivní vliv i na další aspekty ekonomiky cílové země, jako je např.
zlepšení obchodních obratů, příjmů domácností, zaměstnanosti nebo vládních příjmů (Acher, Cooper & Ruhanen in Theobald, 2005).
Kvantifikování ekonomických dopadů cestovního ruchu na cílový region není jednoduché. Sharma (2004) uvádí, že k výpočtu celkového efektu je potřeba umět pracovat s turistickým multiplikátorem, což vyžaduje širokou škálu přesných dat a velmi dobré statistické či makroekonomické znalosti. Tento multiplikátor v sobě obsahuje několik proměnných, jako je třeba velikost zkoumané oblasti, dostupnost lokálních produktů a služeb, nebo třeba chování účastníků cestovního ruchu (Sharma, 2004).
Marzuki (2012) uvádí, že ekonomické dopady na cílový region nejsou pouze pozitivního charakteru, v některých případech mohou být tyto dopady i negativní.
Můžeme mezi ně řadit např. zvýšenou cenu nemovitostí, zvýšené náklady na živobytí, odliv pracovních sil nebo náklady na dodatečnou infrastrukturu (Marzuki, 2012). Archer, Cooper a Ruhanen (in Theobald, 2005) zmiňují, že cestovní ruch může mít i vliv na vznik ekonomických nerovností mezi lidmi. Zároveň ale dodávají, že se tyto problémy týkají spíše méně rozvinutých regionů.
Celkový efekt cestovního ruchu na ekonomiku se skládá z několika dílčích efektů.
Např. Harcombe (1999) nebo Vellas (2011) uvádí, že tyto dílčí efekty se dají rozdělit na přímé, nepřímé a vyvolané.
Přímé efekty jsou dle Lindberga (in Weaver, 2001) příjmy, které pochází přímo z cestovního ruchu. Jedná se tedy o peníze, které turista utratí přímo v některém zařízení spojeném s cestovním ruchem, může se jednat např. o restauraci, hotel, dopravu či mnoho dalších služeb, které jsou spojené s cestovním ruchem. Palatková a Zichová (2014) popisují tyto efekty jako přímý kontakt poskytovatele služeb s účastníkem cestovního ruchu. Následně se tyto utracené peníze v rámci přímého kontaktu přesouvají do jiných odvětví, což už souvisí s nepřímými a vyvolanými efekty (Palatková & Zichová, 2014).
18
Nepřímé efekty se dle Vellase (2011) týkají mezispotřeby na výrobu zboží a služeb v odvětví cestovního ruchu. Jedná se tedy o zboží a služby, které pořizují společnosti cestovního ruchu od svých dodavatelů, čímž vytváří dodavatelský řetězec v rámci celého odvětví. Původcem celého řetězce je turista, který učiní nákup např. u poskytovatele ubytování, ten se rozhodne doplnit zásoby koupí regionálních produktů, čímž vznikne fungující dodavatelský řetězec. Vznikne tak multiplikační efekt výdajů, jenž má za následek přesun efektů cestovního ruchu do jiných oborů. Nepřímých efektů se dá vyjmenovat mnoho, např. Palatková a Zichová (2014) zmiňují poskytování účetních či marketingových služeb pro ubytovací zařízení, nákup potravin pro restauraci a mnoho dalších. Harcombe (1999) ale dodává, že nepřímé efekty neobsahují veškeré původně utracené peníze turisty, jelikož část těchto peněz jde např. do úspor nebo do státního rozpočtu formou daní.
Vyvolané efekty popisuje Vellas (2011) jako výdaje zaměstnanců firem přímo zainteresovaných v cestovním ruchu. Jedná se např. o výdaje na oblečení, elektroniku a další statky, které s cestovním ruchem původně vůbec nesouvisí. V případě firem se může jednat o nákup kapitálových statků. Tímto způsobem se ekonomické dopady cestovního ruchu přelévají ještě do dalších oborů lidské činnosti (Vellas, 2011).
1.2.2 Sociální dopady
Kromě ekonomických dopadů cestovního ruchu můžeme pozorovat dopady na společnost, tedy na sociální rozměr. Všechny tyto dopady mají pozitivní i negativní charakter, a často je velmi těžké určit, který převládá.
Podle Alhasanata a Hyasata (2011) dopady na obyvatelstvo úzce souvisí se zvýšenými příjmy z cestovního ruchu, který pomáhá financovat klíčovou infrastrukturu, vzdělávací systémy a vytváří nové investiční příležitosti, což zvyšuje celkový blahobyt obyvatelstva. Gnanapala a Sandaruwani (2016) uvádí, že s celkovým zvýšeným blahobytem nesouvisí pouze ekonomické faktory, ale třeba zlepšení pracovních práv a podmínek, zvýšení bezpečnosti v regionu, zlepšení dovedností a jazykových schopností obyvatel, nebo celkové posílení soudržnosti v komunitě.
Cestovní ruch však generuje i mnoho negativních dopadů, Zhuang, Yao a Li (2019) zmiňují třeba zvýšenou kriminality, nárůst rasové diskriminace, změny v komunitní struktuře, vykořisťování místních obyvatel nebo sociální odloučení. Jak
19
uvádí Lachmann (2019), tak negativní dopady jsou převážně spojeny s tzv.
„overturismem“, což znamená přeplnění daného místa turisty, a to převážně v období dočasných a sezonních špiček cestovního ruchu. Dochází tak k mnoha negativním jevům, jako jsou třeba konflikty mezi místními obyvateli a turisty, přetížení klíčové dopravní infrastruktury a občanské vybavenosti, nebo celkově klesající kvalitě života (Lachmann, 2019).
1.2.3 Kulturní dopady
Dle Zhuanga, Yao a Li (2019) má cestovní ruch pozitivní dopady především na kulturní bohatství regionu. S cestovním ruchem souvisí hlavně časté pořádání různých kulturních akcí, což zvyšuje povědomí o regionu, dochází k upevňování kulturních zvyklostí, zachování kulturních památek a celkové zlepšení kulturní infrastruktury.
Zároveň se snižuje riziko depopulace venkovských regionů (Zhuang, Yao & Li, 2019).
V rámci cestovního ruchu dochází k interakci místních obyvatel s turisty, čímž se střetává několik kultur dohromady. González-García et al. (2018) uvádí, že s růstem turistů tak dochází ke změnám v tradičních kulturních zvyklostech, což může mít za následek ztrátu kulturní identity daného regionu. Podle Rátz (2000) tak dochází k vymizení lokálních zvyků a tradicí, a narůstá komercializace kultury daného regionu.
S tím souhlasí i Trnková (1993), podle které jsou velmi důležitou složkou cestovního ruchu různé místní atraktivity, jako jsou třeba umění nebo řemesla. Vlivem cestovního ruchu by sice mělo docházet k jejich zachování, ale v praxi je tomu velmi často naopak a dochází např. k nahrazování různých místních produktů sériovou výrobou.
Kvůli těmto vlivům se tak z regionu vytrácí tradiční hodnoty, které jsou nenahraditelné (Trnková, 1993).
1.2.4 Dopady na životní prostředí
S rozvojem cestovního ruchu jsou spojeny pozitivní i negativní dopady cestovního ruchu na životní prostředí, proto je potřeba hledat určitý balanc mezi ekonomickými aktivitami a ochranou životního prostředí. Jako pozitivní dopady uvádí Sunlu (2003) ochranu vybraných oblastí nebo předcházení škodám pomocí efektivního plánování.
Zároveň může ochrana přírody být i ekonomickou příležitostí, jak si vylepšit národní či regionální rozpočty pomocí různých poplatků či povolenek. Cestovní ruch však generuje
20
mnoho negativních dopadů na životní prostředí, které převažují. Může se jednat např.
o degradaci vzácných zdrojů, jako je např. voda nebo půda (Sunlu, 2003).
Dle Wonga (in Lew, Hall & Williams, 2004) jsou negativní dopady na životní prostředí velmi různorodé. Jako příklad uvádí znečištěné ovzduší, které je generováno zvýšenou automobilovou nebo leteckou dopravou spojenou s cestovním ruchem. Dále zmiňuje odpad a znečištění, které jsou produkovány návštěvníky (Wong in Lew, Hall &
Williams, 2004). Sharma (2004) dále uvádí dopady na fungování celých ekosystémů v přírodě, které mohou být cestovním ruchem silně narušeny. Cestovní ruch tak může mít negativní vliv na přirozené fungování rostlin a živočichů, kteří se tak často musí přizpůsobovat (Sharma, 2004).
S ohledem na to, že vliv cestovního ruchu na životní prostředí cílového regionu je spíše negativní, tak je trendem zavádět do praxe tzv. udržitelný cestovní ruch. Jak uvádí Budeanu et al. (2015), tak udržitelnost se v rámci cestovního ruchu objevuje v plánování a politikách už od konce 80. let 20. století. Nástroje trvalé udržitelnosti tak mají za cíl rozvoj cestovního ruchu v souladu se zásadami ochrany životního prostředí, jako je např.
snižování emisí pomocí moderních technologií nebo ochrana přírodních zdrojů (Budeanu et al., 2015).
1.3 Ukazatele cestovního ruchu
Cestovní ruch může být výrazným činitelem v regionálním rozvoji, což je podmíněno efektivním plánováním a vytvářením takových politik, které napomohou převaze pozitivních dopadů cestovního ruchu nad těmi negativními. K tomu je však potřeba sbírat, sledovat a vyhodnocovat statistiky cestovního ruchu, které budou dostupné pro co nejnižší úroveň územního řízení.
Na mezinárodní úrovni jsou statistiky cestovního ruchu sledovány organizací UNWTO (2021), která člení data do několika kategorií. V první řadě sleduje statistiky příjezdového, odjezdového a domácího cestovního ruchu jednotlivých států (které jsou členy organizace), tedy počty turistů a příjmů z cestovního ruchu členěné do několika různých ukazatelů. UNWTO (2021) dále věnuje pozornost makroekonomickým indikátorům spojených s cestovním ruchem, jako je třeba příspěvek cestovního ruchu
21
v HDP dané země nebo podíl cestovního ruchu na exportech. V neposlední řadě je také sledována zaměstnanost v cestovním ruchu.
Na území států EU sleduje statistiky Eurostat (2021). Data jsou publikována převážně na roční bázi, ale vybrané statistiky jsou v databázi uváděny i čtvrtletně nebo dokonce měsíčně. Data už nejsou publikována pouze na úrovni členských států, Eurostat se věnuje i podrobnějším statistikám na úrovni NUTS 2 a 3, tedy na úrovni regionů soudržnosti a krajů v případě České republiky. Co se týče konkrétních ukazatelů, tak Eurostat publikuje data týkající se především návštěvnosti a kapacit hromadných ubytovacích zařízení, velká část statistik je také věnována zaměstnanosti v cestovním ruchu. Kromě větší územní specifikace je rozdíl oproti statistikám z UNWTO ten, že Eurostat nepublikuje data týkající se financí.
Data a různé ukazatele cestovního ruchu lze interpretovat i v jiné podobě, než jak jsou uvedeny v jednotlivých databázích. Jednou z možností, jak data interpretovat do jiné podoby, je pomocí několika indexů cestovního ruchu. Kupčíková (2020) rozlišuje tyto dva indexy:
Intenzita cestovního ruchu – značí, jaký je poměr přenocování turistů na celkovém počtu obyvatel dané lokality. Čím je index vyšší, tím je vyšší počet přespávajících turistů v území na jednoho obyvatele. Hodnota indexu se může měnit buď s počtem turistů, nebo s počtem obyvatel zkoumaného území.
Hustota cestovního ruchu – vyjadřuje počet přenocování turistů na 1 km2 území, tudíž tento index poměrně výstižně popisuje vytížení dané oblasti a její infrastruktury.
Výše zmíněné indexy však nejsou jediné, které se dají použít pro měření cestovního ruchu v konkrétním území. Intenzita turistické aktivity se dá ještě měřit např. pomocí Defertovy funkce (TF) a turistického zatížení území (TL). Výpočet je podobný jako v případě indexů výše, hlavní změnou je použití počtu stálých lůžek v ubytovacích zařízeních místo počtu turistů, jinak se také kalkuluje s počtem obyvatel a celkovou rozlohou území (Novotná & Kunc, 2019).
22
Obrázek 1 - Defertova funkce a turistické zatížení území
Zdroj: Převzato z (Novotná & Kunc, 2019)
1.3.1 Ukazatele cestovního ruchu a lázeňství v ČR
V České republice jsou data cestovního ruchu publikována Českým statistickým úřadem. Výhodou čerpání těchto dat je vysoká podrobnost, část z nich je poskytována i pro obecní úroveň. Nevýhodou je fakt, že data na nízké úrovni řízení jsou poskytována s velkým zpožděním, navíc zde často ani není uvedeno rozdělení na měsíční bázi (na rozdíl od dat pro Českou republiku nebo kraje), ale pouze na té roční (ČSÚ, 2021b). Se sběrem dat cestovního ruchu je tak spojeno mnoho úskalí. V současné době neexistuje žádný mechanismus, který by umožňoval sledovat statistiky v reálném čase a v podrobné podobě, což pak stěžuje práci při vytváření různých politik a plánů v cestovním ruchu.
Český statistický úřad poskytuje celou škálu statistik cestovního ruchu. Data, která jsou poskytována i pro regionální úroveň, budou v praktické části této práce zkoumána na následujících ukazatelích:
Kapacita hromadných ubytovacích zařízení
Jednou z možností, jak sledovat statistiky cestovního ruchu, je pomocí kapacity HUZ. Kapacita HUZ je zjišťována z Registru hromadných zařízení, kam má každý provozovatel zařízení povinnost se zapsat (ČSÚ, 2021a). Jelikož je povinnost hlásit pouze zařízení, která mají alespoň 5 pokojů nebo 10 lůžek, tak se část statistik může ztratit, což je problém hlavně ve venkovských oblastech, kde jsou častější právě menší typy ubytovacích zařízení (Boruta & Slach, 2011).
Český statistický úřad v rámci kapacity HUZ sleduje celkový počet zařízení, počet pokojů, lůžek a míst pro stany a karavany. Zároveň jsou ve statistikách rozlišeny kategorie zařízení, které se člení na pětihvězdičkové hotely, čtyřhvězdičkové, tříhvězdičkové, dvouhvězdičkové a jednohvězdičkové hotely, motely a botely, garni hotely (1 až 4
23
hvězdiček), penziony, kempy, chatové osady, turistické ubytovny a ostatní HUZ, celkem se tedy jedná o 11 kategorií zařízení (ČSÚ, 2021b).
Návštěvnost HUZ
Návštěvnost HUZ je důležitý ukazatel statistik cestovního ruchu, jelikož ukazuje, jak jsou ubytovací zařízení v dané zemi či regionu využívaná. ČSÚ (2021c) ve svých statistikách rozlišuje hosty HUZ dle toho, jestli se jedná o rezidenty či turisty z ciziny, dále průměrný počet přenocování (strávené noci v ubytovacím zařízení), z čehož je vypočítaný celkový počet přenocování.
Lázeňské ukazatele
Jelikož je diplomová práce zaměřena hlavně na lázeňství v Karlovarském kraji, tak je tedy nezbytné si ještě stručně představit, jaké ukazatele a termíny jsou použity v praktické části ve spojitosti s lázeňským cestovním ruchem. Poptávka po lázeňském cestovním ruchu je sledována především prostřednictvím počtu lázeňských hostů nebo počtu a kapacitě lázeňských zařízení (Legierská, 2007). Pro potřeby lázeňství je také důležité rozlišit, zdali do zařízení míří spíše rezidenti, nebo naopak turisté ze zahraničí, kteří tvoří značnou část poptávky v českých lázních. Tato data však neposkytuje pouze ČSÚ, ale i ÚZIS, jenž sleduje lázeňství z pohledu poskytnutých procedur, nikoli však z pohledu cestovního ruchu.
24
2 Lázeňství
Lázeňství je sice na první pohled jasný a nezaměnitelný pojem, ale ve skutečnosti je poměrně těžké určit, co všechno je součástí lázeňství, a co už spadá do jiného oboru.
Z toho důvodu je součástí této kapitoly definice lázeňství, a to jak z českého pohledu, tak i z pohledu zahraniční literatury. V kapitole je dále věnován prostor přístupům k lázeňství v různých zemích Evropy a světa. Další část je zaměřena na zasazení lázeňství do cestovního ruchu, kde jsou zároveň vysvětleny rozdíly mezi lázeňským cestovním ruchem, zdravotním cestovním ruchem, wellness a léčebným cestovním ruchem. Poslední část je zaměřena na historický vývoj lázeňství.
2.1 Definice lázeňství
Definování samotného lázeňství je poměrně komplikované, jelikož žádná ustálená definice neexistuje. Každá země má své vlastní přírodní předpoklady, unikátní léčebné postupy a metody, a tím i jiný pohled a přístup k celé problematice. Nejprve tak uvádím základní definice v zahraniční literatuře, následně jsou i definice z pohledu české literatury.
Hall (2013) se lázeňství snaží odlišit od zdravotního cestovního ruchu, přičemž lázeňství, neboli lázeňský cestovní ruch, považuje za jeho součást. Lázeňství je dle Halla (2013) poměrně specificky vymezeno hlavně z důvodu používání minerálních a termálních pramenů, které se používají k léčbě mnoha onemocnění. Zdůrazňuje zde však, že cílem turistů jedoucích do lázní není pouze léčba specifických onemocnění (např.
revma, artritida, obezita, a jiné), ale může se jednat o mnoho různých činností, mezi které patří třeba relaxace, prevence proti mnoha druhům onemocnění, různé zkrášlovací či omlazující procedury, a mnoho dalších. I z tohoto vymezení tak vyplývá, že je na lázeňství nahlíženo jako na komplexní péči o lidské tělo a mysl (Hall, 2013).
Podobně se na celou problematiku lázeňství dívá ve své studii i Okech (2014), která lázně definuje jako „komplex zařízení, které jsou založeny na přírodních vodních zdrojích a těch, které s vodními zdroji nepracují, a nabízejí širokou strukturu služeb, jež jsou zdravotního, zkrášlovacího a relaxačního charakteru“. (Okech, 2014, s. 1) Tato poměrně široká definice také značí, že lázeňství je relativně široký obor, jenž v sobě snoubí širokou škálu služeb, které jsou nabízeny lázeňským hostům.
25
Dědina (2004) vymezuje lázeňství v následujících třech rovinách, z čehož vyplývá, že se jedná o velmi komplexní problematiku, do které je zapojena široká škála aktérů a různých vlivů:
V první řadě jde o vědní lékařský obor, kde se díky přírodním léčebným zdrojům poskytuje vhodná léčba a preventivní péče na nemoci, které jsou přesně definované
Dále se jedná o souhrn určitých činností ekonomického charakteru, které vedou k dosažení maximálního zisku při co nejmenších nákladech. Daný lázeňský subjekt se tedy nerozhoduje pouze o poskytované nabídce, ale musí se chovat také s péčí řádného hospodáře. Velkou roli zde hraje úloha managementu.
Nakonec můžeme mluvit o lázeňství jako o určitém sociálně-politickém systému, kde je hlavní úlohou poskytování lázeňské péče dle doporučení od ošetřujícího lékaře.
Podle Dědiny (2004) lázeňství zasahuje jak do zdravotnictví, tak i do cestovního ruchu, jedná se tedy o multioborovou problematiku. Zároveň je s lázeňstvím, či s lázeňským cestovním ruchem, spojena často návštěva kulturních památek či akcí (Dědina, 2004).
Zelenka a Pásková (2012) vymezují lázeňství jako určitý soubor či komplex mnoha aktivit, specifické infrastruktury a lidských zdrojů. Dále jsou součástí lázeňství znalosti v balneologii, a techniky a procedury určené k léčbě somatických i psychologických problémů. Mezi cíle lázeňské péče patří např. prevence proti nemocem, regenerace a celková relaxace. Zároveň se jedná o soubor mnoha provázaných ekonomických aktivit, které mají za cíl uspokojování potřeba lázeňských klientů (Zelenková & Pásková, 2012).
2.2 Přístupy k lázeňství v Evropě a ve světě
Lázeňství je velmi spjato s přírodními podmínkami, tradicemi či kulturou, proto je na celý obor nahlíženo v každé zemi trochu jinak. Jak uvádí Jakubíková et al. (2019), tak je velký rozdíl v tom, jak se k lázeňství přistupuje v Evropě, Asii nebo USA. Cílem této části je tak přiblížit, jak se k lázeňství přistupuje různě po světě a jaké jsou mezi různými přístupy rozdíly.
26
Smith a Puczkó (2014) definují jako tradiční lázeňské regiony země střední a východní Evropy, kam se řadí např. Česká republika, Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko nebo Maďarsko. Všechny tyto země mají lázeňství jako součást zdravotního systému, za určitých podmínek je tedy lázeňská péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Cílem lázeňské péče je v těchto zemích především léčba různých onemocnění za použití přírodních minerálních vod, bahna nebo zřídelních plynů (Smith & Puczkó, 2014).
Jakubíková et al. (2019) považuje za lázeňskou velmoc Německo, na jehož území je evidováno přes 250 lázní. Výhodou německých lázní je široká škála nabízených služeb, jelikož nenabízí jen klasické procedury na bázi tradičních přírodních zdrojů. Díky přístupu k moři a vysokým horám je možnost využití specifických procedur a léčivého klimatu, které v ostatních tradičních zemích lázeňství nejsou, případně v omezené míře.
Německo, stejně jako Rakousko, proplácí z veřejného zdravotního pojištění nejen lázeňskou péči v podobě léčby onemocnění, ale je možné inkasovat příspěvek na lázeňskou péči i v rámci prevence, což je v zemích střední a východní Evropy unikát (Jakubíková et al., 2019). V posledních několika letech prošlo německé lázeňství velkou reformou, k tradičním lázeňským službám se čím dál tím více dostávají služby wellness a podobné procedury zaměřené především na relaxaci a prevenci (Mainil et al., 2017).
Lázně ve Španělsku, Itálii nebo Portugalsku jsou silně ovlivněny klimatem a polohou blízko moře. Dle Crecente et al. (2012) je v těchto oblastech tradiční použití vody z mořských zdrojů, tedy thalassoterapie. Velkou výhodou této terapie je malé plýtvání přírodními zdroji, jelikož mořská voda nepatří mezi vzácné zdroje, na rozdíl třeba od minerálních pramenů. Lázně v těchto zemích ale nejsou tak výraznou součástí cestovního ruchu jako třeba ve střední Evropě, což má i za následek užší nabídku lázeňských terapií (Crecente et al., 2019). U těchto jihoevropských států je trochu jiná situace v případě Itálie, kde je lázeňství tradicí už od dob Římské říše. Jak uvádí Jakubíková et al. (2019), tak nabídka lázní v Itálii je opravdu rozsáhlá, kromě tradičních a přímořských procedur jsou zde nabízeny třeba specifické sirné nebo sulfátové koupele.
Lidé v Itálii mají zároveň nárok na příspěvek na lázně z veřejného zdravotního pojištění, tudíž italské lázně mají v některých ohledech blízko k těm středoevropským (Jakubíková et al., 2019).
27
Lázeňství v západní Evropě je reprezentováno především Francií, kde se nachází přes 110 lázeňských zařízení a 700 minerálních pramenů. Francouzské lázně jsou zaměřeny převážně tradičním směrem, tedy na léčbu onemocnění. K tomu je využíváno především minerálních pramenů a mořské vody. Nabídka lázní je zároveň směrována k alternativním metodám, jak je třeba meditace nebo wellness terapie, což je bráno jako doplněk ke klasické léčbě (Espa, 2021). Dle Jakubíkové et al. (2019) je lázeňství ve Francii taktéž zahrnuto do zdravotního systému a pacient má tak možnost státem hrazené léčby.
Naopak situace s lázněmi je jiná ve Velké Británii, kde jsou evidovány pouze jedny tradiční lázně se základem v léčebných pramenech, a to ve městě v Bath. Ostatní zařízení lázeňského typu jsou zaměřena především do stylu wellness, relaxace a celkově metod, které jsou v tradičních lázeňských regionech většinou pouze doplňkové (Lee, 2003).
Jak uvádí Laing a Weiler (in Cochrane, 2008), tak lázeňství v Asii je postavené na jiných základech než tradiční lázeňství v Evropě. Mnoho asijských léčebných metod je založeno na převážně na náboženské podstatě, příkladem může být meditace, jóga či další metody, které jsou zaměřené spíše na relaxaci a prevenci než na léčbu onemocnění.
Klasické lázeňské metody založené na přírodních minerálních vodách (a jiných tradičních přírodních zdrojích) se tak v Asii vyskytují relativně málo, výjimkou je třeba Japonsko.
Ve státech Asie je také populární wellness (Laing &Weiler in Cochrane, 2008).
Lázeňství v USA je dle Miller (2020), podobně jako v Asii, je zaměřeno spíše na relaxaci, prevenci a zkrášlování. Dle průzkumu nabízených služeb v lázních, který proběhl v roce 2020, se většina lázní v USA zaměřuje především na terapie spojené s masážemi, jako jsou např. hloubkové masáže, akupunktura nebo terapie spoušťových bodů. Další významnou část lázeňských služeb pokrývají různé procedury zaměřené na péči o pokožku, jako jsou třeba pleťové masky, chemický peeling nebo odstraňování vrásek. Procedury zaměřené na zdraví jsou v lázních USA minoritní nabídkou, zahrnují především různé pohybové aktivity, výchovu ke zdravému životnímu stylu nebo fyzioterapii. Tradiční léčebné metody založené na přírodních zdrojích se tak v amerických lázních téměř nevyskytují. Celé lázeňské odvětví má ale v USA velmi dobré postavení, k roku 2020 bylo v USA evidováno celkem 23 007 lázeňských zařízení, od roku 2000 má tento počet silně rostoucí trend (Miller, 2020).
28
Evropské lázně jsou tedy především založeny na léčbě onemocnění pomocí tradičních lázeňských metod, které mají základ v přírodních léčivých zdrojích, jako je minerální voda, bahno, plyn a mořská voda (u států s přístupem k moři). Ve státech především střední a východní Evropy je lázeňská léčba alespoň částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění, v Německu a Rakousku je možné dostat příspěvek na lázně dokonce i v rámci preventivní péče. Naopak asijské lázně se v mnoha ohledech velmi liší, nabídka lázní je orientována spíše na relaxaci a prevenci, tradiční lázeňství založené na principu léčby onemocnění přírodními léčivými zdroji se v Asii téměř nevyskytuje. Podobně zaměřené jsou i lázně v USA.
2.3 Lázeňství jako součást cestovního ruchu
Z definic vychází, že lázeňství není spojeno pouze s léčebnými procedurami, ale jedná se o komplexní obor. Dle Kunce (2007) se může lázeňství považovat za jednu z forem cestovního ruchu, v tomto kontextu lze tak o lázeňství hovořit jako o lázeňském cestovním ruchu. Frost a Laing (in Smith & Puczkó, 2017) považují lázeňství jako součást cestovního ruchu již od 18. století, např. v Americe byla v této době návštěva lázní spojena s kulturními či jinými společenskými událostmi. Indrová (2007) uvádí další důvody, proč je lázeňství bráno jako součást cestovního ruchu:
Součástí lázeňských resortů je infrastruktura cestovního ruchu, jako jsou třeba stravovací a ubytovací zařízení, různá sportoviště nebo kulturní zařízení,
Lázeňství je zároveň jedním z motivů pro realizaci zahraničního cestovního ruchu, a to s ohledem na jedinečné zdroje v podobě léčivých přírodních vod či léčebné metody.
Mainil et al. (2017) nepovažuje lázeňský cestovní za samostatnou formu cestovního ruchu, ale jako součást zdravotně orientovaného cestovního ruchu. Johnston et al. (2011) řadí do zdravotního cestovního ruchu kromě lázeňství ještě wellness a léčebný cestovní ruch.
2.3.1 Zdravotní cestovní ruch
Vymezení lázeňství a lázeňského cestovního ruchu bylo provedeno už v předchozích kapitolách, nyní je třeba se blíže podívat na odlišení od léčebného cestovního ruchu, zdravotního cestovního ruchu, a wellness, jelikož se jedná o příbuzné
29
obory, které mohou být mezi sebou poměrně snadno zaměněny. Každý z těchto oborů má nějaká svá specifika, ale jedno mají společné – všechny se zaměřují na péči o tělo, akorát každý z nich trochu jiným způsobem.
Zdravotní cestovní ruch, neboli zdravotní turistika, může být vymezen jako soubor léčebných procedur, které se zaměřují jak na zlepšení fyzického, tak i psychického zdraví. Mainil et al. (2017) uvádí, že cílem zdravotní turistiky je tak zlepšení celkového zdravotního stavu, prevence před nemocemi, redukce stresu a lépe fungovat jako plnohodnotný člen společnosti. Zároveň se také jedná o zastřešující pojem, pod který spadá jak lázeňský cestovní ruch, tak lékařský cestovní ruch a wellness. Zdravotním cestovním ruchem mohou být tedy myšleny i jeho jednotlivé složky, jako je např. právě lázeňství. Hall (2012) sem řadí ještě různé volnočasové a sportovní aktivity, které mohou napomoci ke zlepšení celkového fyzického a duševního stavu.
Léčebný cestovní ruch popisuje Johnston et al. (2011) jako cestování lidí do jiných zemí za účelem provedení lékařského zákroku. Můžeme sem zařadit např. nějakou formu operace, dentální péči či jinou formu zdravotní procedury či péče, jejíž nabídka není v domovské zemi optimální, a z toho důvodu se za ní cestuje převážně do jiné země.
Mezi hlavní motivace, proč lidé cestují za těmito procedurami do zahraničí, můžeme zařadit lepší kvalitu lékařské péče, lepší dostupnost zdravotních procedur a nižší cenu (Johnston et al., 2011).
Wellness je relativně novým pojmem, který vznikl teprve v průběhu 50. let 20.
století. Johnston et al. (2011, s. 10) uvádí definici od Národního wellness institutu USA:
„Wellness je aktivní proces, při němž si lidé uvědomují podstatu úspěšné existence, a směřují k ní své volby“. Z definice tedy vyplývá, že wellness je více zaměřený na psychiku, čemuž jsou také uzpůsobeny procedury, které se více zaměřují na relaxaci, mentální výchovu nebo meditaci (Johnston et al., 2011). Součástí wellness jsou samozřejmě i různé pohybové aktivity nebo výchova ke zdravému životnímu stylu či dietě (Mueller & Kaufmann, 2001). Cílem člověka cestujícím za wellness je tedy primárně zlepšení či udržení vlastního zdraví pomocí např. fyzických aktivit, relaxačních metod nebo zdravých jídel (Jagyasi, 2006).
30
2.4 Vývoj lázeňství v Evropě a ve světě
Lázeňství neboli lázeňský cestovní ruch je relativně starým pojmem a je s ním spojena obsáhlá historie. Papadopoulou (2020) tvrdí, že lidé začali ve velkých počtech cestovat za lázněmi někdy na přelomu 18. a 19. století, avšak historie samotného lázeňství sahá ještě mnohem dál. Dle Jakubíkové et al. (2019) má lázeňství svůj původ už ve starověku, konkrétně v Řecku a v Římě. Právě v Řecku jsou doloženy první zmínky o používání vodních pramenů k léčebným účelům už v 5. st. př. n. l., a to hlavně pro nemocné lidi. Ke zdokonalení lázní došlo až následně v Římě, kde se rozšířila jejich nabídka. Lázně se tak zpřístupnily široké veřejnosti, díky čemuž nebyly pouhými centry pro nemocné lidi, jako tomu bylo v lázních v Řecku. Lázně v Římě tak měly vícero funkcí, od léčebné a relaxační až po hygienickou (Jakubíková et al., 2019). Ablin et al.
(2013) dokonce uvádí, že některé lázně v Římské říši sloužily také jako centra pro zotavení raněných římských vojáků, avšak tato zařízení se lokalizovala spíše mimo samotný Řím.
Lázeňství se těšilo velké popularitě na konci starověku. Dle Jakubíkové et al.
(2019), se jenom v Evropě v 5. st. n. l. nacházelo přes 800 lázeňských zařízení, ale se zánikem Římské říše v roce 476 došlo k úpadku lázeňství na celém kontinentu. Důvodem byl nástup křesťanství po celé Evropě, při kterém docházelo k ničení lázeňských objektů a k potlačení hygienických návyků, které byly základem lázeňské kultury (Jakubíková et al., 2019).
V průběhu středověku byl tedy vývoj lázeňství potlačen, lázně se tak začaly opět více rozvíjet až v průběhu 18. a 19. století. Frost a Laing (in Smith & Puczkó, 2017) to dávají do kontextu s ekonomickým rozvojem a rozvojem dopravní infrastruktury, především lodní, a později i vlakové, což umožnilo cestovat do lázní i lidem z dalekých koutů země či dokonce světa. Lázně měly v té době i výhodu, že byly nejenom léčebnými, ale i společenskými centry, což přispívalo nejenom rozvoji samotného lázeňství, ale i lázeňských měst či celých oblastí (Frost & Laing in Smith & Puczkó, 2017). V této době vznikaly lázně dokonce i v USA (Tabbachi in Bodeker & Cohen, 2008).
Dle van Tubergena & van der Lindena (2002) je lázeňství ve 20. století je spojeno především s úpadkem v období dvou světových válek a s uzpůsobováním nabídky léčebných procedur novým trendům. Lázně se začaly adaptovat např. na léčbu
31
pohybového aparátu či na nové metody, které přicházely z jiných lékařských oborů.
Zároveň se v lázních začal dávat důraz na relaxaci, prevenci, zdravý životní styl a mnoho dalších procedur, které byly původně prováděny samostatně mimo lázeňská zařízení (van Tubergen & van der Linden, 2002).
32
3 Lázeňství v České republice
V této kapitole je řešena kompletní problematika českého lázeňství. V první řadě jsou zde vysvětleny základní pojmy, které se pojí s lázeňstvím v České republice, jako je třeba lázeňská péče nebo Indikační seznam. Dále jsou zde uvedeny obecně lázeňské služby, které jsou nabízeny v českých lázních. Další část obsahuje vysvětlení problematiky legislativního ukotvení, tedy jak je v ČR lázeňství řízeno a které instituce se podílí na jeho fungování a rozvoji. Nakonec je v kapitole uvedena stručná historie lázeňství na českém území.
3.1 Vysvětlení základních pojmů
V přechozí kapitole bylo obecně vymezeno lázeňství z pohledu české a zahraniční literatury, ale k hlubšímu pochopení celé problematiky je potřeba znát více souvislostí.
V rámci této části jsou tak vysvětleny základní pojmy, které se pojí s lázeňstvím v České republice.
Dle Jandové (2009) je balneologie naukou, která se zabývá léčením přírodními léčivými zdroji, jejich účinky na lidské tělo a organismus, a také samotnými léčebnými metodami. Cílem balneologie je tedy stimulovat lidský organismus tak, aby se obnovila jeho činnost a dokázal lépe reagovat na negativní externí podněty. Pro lepší a dlouhotrvající efekt je doporučeno, aby v případě vážnějších zdravotních problémů trvala léčba spojená s přírodními léčivými zdroji alespoň 21 dní. Praktickou aplikací je balneoterapie, což jsou léčebné postupy s využitím přírodních léčivých zdrojů za dozoru odborného lékařského personálu (Jandová, 2009).
Jakubíková et al. (2019) vymezuje lázeňskou péči jako soubor zdravotnických činností a postupů, které společně s rehabilitací a výchovy ke zdravému způsobu života, vedou k prevenci onemocnění, upevnění zdraví a zmírnění následků onemocnění. Je poskytována v přírodních léčebných lázních s využitím přírodních léčivých zdrojů. Jde o širší pojem, než je balneoterapie, jelikož je sem zahrnuta veškerá péče, která je v lázních prováděna, nejedná se tedy pouze o léčbu přírodními léčivými zdroji, ale i další léčebné činnosti a postupy, které jsou podrobněji rozepsány v následující kapitole. Lázeňská péče bývala před rokem 1989 hrazena z rozpočtu České správy sociálního zabezpečení, ale po
33
roce 1989 přešlo financování pod správu zdravotních pojišťoven. Lázeňskou péči můžeme dělit do následujících dvou forem (Jakubíková et al., 2019).:
Péče ústavní – léčebný pobyt pacienta v lázních včetně všech služeb
o Komplexní lázeňská léče (KLP) – zaměřena na doléčení, rehabilitaci a zabránění vzniku invalidity, obvykle trvá 21 či 28 dní, hrazeno pojišťovnou (náklady na léčení, ubytování a stravu), v režimu pracovní neschopnosti – vystavuje praktický či odborný lékař
o Příspěvková lázeňská péče (PLP) – pro pacienty s chronickým onemocněním, kteří nesplnění podmínky pro komplexní péči, obvykle trvá 14 či 21 dní, pojišťovna hradí pouze samotné léčení (zbytek si hradí pacient sám), léčba probíhá v rámci dovolení
o Pobyty pro samoplátce
Péče ambulantní – docházení pacienta na léčebnou péči do lázeňských zařízení, ubytování a stravování je mimo tato zařízení
Hloušková a Vylita (2020) řadí mezi přírodní léčivé zdroje peloidy1, přírodní minerální vod a zřídelní plyn. Právně jsou tyto zdroje upraveny v zákoně č. 164/2001 (lázeňský zákon), kde jsou zároveň stanoveny podmínky pro nakládání a kontrolu těchto zdrojů. Dozor nad dodržováním zákonů ohledně přírodních léčivých zdrojů má Český inspektorát lázní a zřídel (Hloušková & Vylita, 2020).
Poskytování státem hrazené lázeňské péče pro občany České republiky je upraveno v tzv. Indikačním seznamu, který je součástí přílohy zákona2 č. 1/2015 Sb.
V seznamu je stanoveno, na jaké druhy onemocnění může být poskytnuta lázeňská péče, které jsou členěny do těchto 11 skupin:
Nemoci onkologické
Nemoci oběhového ústrojí
Nemoci trávicího ústrojí
1 Peloidní léčba znamená léčbu bahnem, to se skládá z humusu a dalších mnoha organických látek. Tato léčba se používá v mnoha formách, nejznámějšími příklady jsou bahenní koupele či různé masky na obličej (Rehabilitace, 2019).
2 Zákon č. 1/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
34
Nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí
Nemoci dýchacího ústrojí
Nemoci nervové
Nemoci pohybového ústrojí
Nemoci močového ústrojí
Duševní poruchy
Nemoci kožní
Nemoci gynekologické
U každého z onemocnění, které spadá do jedné z výše uvedených skupin, je uvedeno, jestli má pacient nárok na KLP nebo PLP nebo jestli je možné pobyt opakovat.
Další odborná kritéria jsou upravena vyhláškou3 č. 2/2015 Sb., kde jsou uvedeny např.
kontraindikace, možnosti výběru konkrétních lázeňských míst nebo doporučená specializace lékaře, který může pacientovi léčbu doporučit.
3.2 Lázeňsko-léčebné služby
Lázně v České republice jsou hojně vyhledávané jak českými, tak z velké části i zahraničními turisty, přičemž hlavním důvodem je kvalita a široká škála (nejenom) léčebných služeb, jež lázně nabízí. Základem každých lázní jsou léčebné procedury.
Jakubíková et al. (2019) představuje dělení na celkem čtyři skupiny zdravotních procedur:
Tradiční skupina (klasické metody) – tradiční léčebné procedury, které jsou založené na přírodních zdrojích, jedná se např. o tyto terapie:
o Pitná kúra minerálními prameny o Termoterapie
o Vodoléčba o Uhličitá terapie o Peloidoterapie
3 Vyhláška č. 2/2015 Sb., o stanovení odborných kritérií a dalších náležitostí pro poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče.
35
Tradiční skupina (zdokonalené metody) – do této skupiny řadíme metody, které jsou založené na bázi lékařských technologií, jako je třeba elektroterapie či magnetická léčba
Skupina netradičních lázeňských metod – metody, jež se do prostoru lázeňství dostaly až v posledních desetiletích pod vlivem např. wellness kultury, mohou se sem řadit třeba i rehabilitace
Služby nelékařské povahy – sem patří různé doplňující léčebné programy, jako je např. kosmetika či aktivní odpočinek
Uvedené léčebné procedury jsou však pojaty pouze v obecném slova smyslu, konkrétních terapií, které nabízejí české lázně, je mnohem více, a dají se zařadit právě do výše uvedených skupin lázeňských procedur (Bezděková, 2020).
Lázně nenabízejí pouze léčebné procedury, ale i mnoho dalších služeb, bez kterých by lázeňství nemohlo ani fungovat. Indrová (2007) rozděluje lázeňské služby do těchto čtyřech skupin:
Služby zdravotně léčebné – již popsány v rámci této kapitoly
Ubytovací – poskytovány jak samotnými lázeňskými objekty, tak i komerční sítí ubytovacích zařízení. Nejtypičtějším zařízením je lázeňský hotel, který je dle Jakubíkové et al. (2019) specifický tím, že je zde přítomen zdravotnický personál, na hotely tohoto typu jsou tak kladeny vyšší nároky
Stravovací – důležitý prvek, jenž může být i součástí léčby některých onemocnění, se kterými se pacient přijel do lázní léčit, na stravu je tak kladen poměrně velký důraz (Indrová, 2007)
Kulturně-společenské – souhrn mnoha činností a aktivit, které doplňují základní služby nabízené v lázních. Může se jednat o různé programy či aktivity, které nabízejí samotná lázeňská zařízení (např. animační programy, společenské hry či různé besedy a přednášky) nebo různé subjekty (soukromé či obecní), které jsou často na lázeňském cestovním ruchu závislé (např. divadla, kina, muzea, apod.) (Jakubíková et al., 2019)
