Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská
Hlavní specializace: Regionalistika a ve ř ejná správa
A N A L Ý ZA E K O N O M I C K É H O V Ý V O J E Č Í N Y .
Z V L Á Š T N Í A N A L Y T I C K É Z A MĚ ŘE N Í N A T E X T I L N Í A O DĚV N Í P RŮM Y S L
.
diplomová práce
Autor: Karvánková Edita
Vedoucí práce: Doc. Ing. Jaroslav Macháček, CSc.
Rok: 2008
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci na téma „ Ekonomická analýza Číny“ vypracovala samostatně. Literaturu, kterou jsem použila, uvádím v seznamu literatury a v poznámkách pod čarou.
Karvánková Edita V Praze, dne 20.4.2008
Poděkování
Chtěla bych poděkovat vedoucímu své diplomové práce Doc. Ing. Jaroslavu Macháčkovi, CSc. za odborné vedení, cenné připomínky, konzultace a podporu v průběhu vlastní práce.
Anotace:
Tato diplomová práce pojednává o celkovém historickém a současném vývoji a významu Číny z pohledu teritoriálního, politického a hlavně pak ekonomického. Čína je světovým leaderem v produkci textilního a oděvního průmyslu a každým rokem rozšiřuje svůj vývoz. Sériová výroba a nekonečná kapacita levné pracovní síly obstarávají Číně značné nákladové výhody oproti svým mezinárodním konkurentům.
Tlak na cenu světového trhu je v mnohých produkčních oblastech enormní. Navíc následné zrušení množstevních omezení – Agreement on Textiles and Clothing (ATC) ještě posílilo tento vývoj. Zároveň vzrůstá význam Číny, jakožto vývozní trh a investiční lokalita a to v současné době hlavně pro evropské státy, hlavně EU a v našem případě Českou republiku. Autor se zejména zaměří na analýzu významu textilního a oděvního průmyslu z pohledu Číny, EU a vzájemné spolupráce.
Annotation:
This Thesis deal with general historical and current development and territorial, political and economic importance of China. China is world leader in production of textile and clothing industry and every year China extend its export. Batch production and infinite capacity of cheap labour signify for China cost advantage compare to international competitors. Push to the price of international market is very enormous in many production areas. In addition to cancellation of quota restrictions – Agreement on Textiles and Clothing (ATC) even intensify this development. Together grow up the importace of China as export market and investment lokality, at present for European states, especially for EU and in our case for Czech Republic. Author focus on analysis of importance of textile and clothing industry from the view of China, EU and relative cooperation.
OBSAH
OBSAH ...1
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...3
ÚVOD...5
I SOUHRNNÉ TERITORIÁLNÍ INFORMACE ...7
1HISTORICKÝ VÝVOJ...7
1.1 Počátky dějin...7
1.2 Císařské období ...7
1.3 Čínská republika ...10
1.4 ČLR……... ...12
2GEOGRAFIE...14
3SPOLEČNOST...18
4POLITICKÁ SITUACE A VÝVOJ...22
4.1 Celkový přehled ...22
4.2 Výkonná moc...23
4.3 Zákonodárná moc ...23
4.4 Soudní moc ...24
4.5 Administrativní členění ...25
5EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ČÍNY...26
5.1 Stručný přehled ekonomického vývoje Číny ...27
5.2 Velikost čínské ekonomiky dle HDP ...29
5.3 Přímé zahraniční investice v Číně...30
5.4 Vývoz – Dovoz...31
II ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE...35
1VÝZNAM ODĚVNÍHO A TEXTILNÍHO PRŮMYSLU ZPOHLEDU EU,EVROPY...36
1.1 Textilní a oděvní průmysl ve východní Evropě...36
1.2 Význam textilního a oděvního průmyslu ve východní Evropě...38
1.3 Produkční ztráty středovýchodních evropských států v počátku roku 2005 ...39
1.4 Konec ATC: Výzva pro východoevropský textilní a oděvní průmysl ...41
2VÝZNAM ODĚVNÍHO A TEXTILNÍHO PRŮMYSLU ZPOHLEDU ČÍNY...42
2.1 Konec desetiletého přechodného období ...43
3VÝZNAM ODĚVNÍHO A TEXTILNÍHO PRŮMYSLU ZPOHLEDU SPOLUPRÁCE EU-ČÍNA...44
3.1 Nízká racionalita návratu k textilním kvótám pro Čínu – vzájemná liberalizace trhu...44
3.2 Usilování Evropské unie k otevření trhu s Asií...46
III ANALÝZA VYBRANÝCH EKONOMICKÝCH VÝSLEDKŮ...48
1SWOTANALÝZA...48
2AKTUÁLNÍ TRENDY...49
2.1 Závěr SWOT - Narůstající blahobyt a stávající urbanizace ...50
2.2 Závěr SWOT - Vysoký požadavek na technologické a kvalitativní vysoce hodnotné investiční a spotřební zboží...50
3OBECNÝ ZÁVĚR SWOT ANALÝZY...52
4ZAHRANIČNÍ OBCHOD EVROPSKÁ UNIE –ČÍNA...52
5ZAHRANIČNÍ OBCHOD ČESKÁ REPUBLIKA –ČÍNA...53
5.1 Vyhodnocení vzájemného obchodu ...53
5.2 Složení českého vývozu a dovozu dle obchodních segmentů...54
5.3 Vyhodnocení terciárního sektoru mezi ČR a Čínou...55
ZÁVĚR ...57
SEZNAM TABULEK, OBRÁZKŮ A GRAFŮ...61
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...62
PŘÍLOHY...65
SUMMARY ...66
ZÁZNAM O DIPLOMOVÉ PRÁCI...67
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ATC Agreement on textiles and clothing CCC Obchodní překážka
CCCT The China Chamber of Commerce For Import and Export of Textiles CCP Chinese Communist Party (Čínská komunistická strana)
CEPA Closer Economic Partnership Agreement
CIA Central Inteligence Agency (Ústřední zpravodajská služba) CNTIC China National Textile Industry Council
CO2 Carbon dioxide (oxid uhličitý) ČLR Čínská lidová republika ČNB Česká národní banka ČR Česká republika EU Evropská Unie
GATT General Agreement on Tariffs and Trade (všeobecná dohoda na clech a obchodu)
HDP Hrubý domácí produkt IPR Právní prosazení
MFA Ministry of Foreign Affairs
NPC National People´s Congress (Národní lidové shromáždění) PZO Organizace zahraničního obchodu
RMB Čínský jüan
SVEZ Sektor středních a východních zemí
SWOT Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats USA United States of America (Spojené státy americké) USD Americký dolar
WTO World Trade Organization (Světová obchodní organizace)
ÚVOD
Tématem této diplomové práce je „Analýza ekonomického vývoje Číny se zvláštním zaměřením na textilní a oděvní průmysl“. Autorka chce poukázat na stále rostoucí vliv Číny v 21. století a její expanzi do všech lidských oborů, kterému není schopno zabránit ani sjednocování Evropy. Dokážeme odolávat hospodářskému vlivu Číny nebo se Čína stane podobnou velmocí jako Japonsko a zaplaví nás nejenom výrobky, ale i novými technologiemi a patenty? Je otázkou, zda nebude současný politický systém v Číně hlavní překážkou při expanzi této velmoci nebo by případný rozpad stávajícího systému zavinil naprostou stagnaci celkového rozvoje.
První část práce pojednává o historickém, geografickém a společenském vývoji Číny.
Toto širší pojetí vývoje je důležité pro pochopení dalšího kontextu práce, kde se již autorka zabývá ekonomickou situací Číny a jejími obchodními vztahy s Evropskou unií při zvláštním zaměření na Českou republiku.
Tato práce je systematicky rozdělena do několika základních částí, které na sebe obsahově navazují.
V „úvodní“ části seznamuje autorka čtenáře s problematikou, jenž je stěžejním bodem práce a kterou se bude snažit v dalších částech teoreticky, empiricky a hlavně analyticky vysvětlit.
V části zabývající se „souhrnnými teritoriálními informacemi“ bude nejprve znázorněná minulá i současná politicko-ekonomická a teritoriální situace Číny. Autorka zde také uvádí historický vývoj od první dynastie Sia přes císařské zřízení, Čínskou republiku až po období ČLR. Dále zde autorka uvádí údaje o geografické poloze Číny a demografickém vývoji.
Část „Rozvojové spolupráce“ bude již věnována hlavní problematice – „textilnímu a oděvnímu průmyslu“. Zde je vysvětleno, jaký význam má tento sektor v Číně, respektive ve střední a východní Evropě, v EU a zejména v České republice. Tyto široké územní celky jsou porovnávány v podkapitole, jejímž cílem je znázornit nutnost spolupráce v oblasti textilní a oděvní, mezi EU, ČR a Čínou. Tato nejrozsáhlejší kapitola představuje taktéž situaci z let minulých na čínském trhu v oděvním sektoru –
neustále udělované kvóty a směrnice USA a EU pro vývoz textilu z Číny, respektive dovoz do EU a situaci, která nastala ihned po pádu těchto omezovacích kvót.
V části „Analýza vybraných ekonomických výsledků“ autorka vytvořila SWOT analýzu, která představuje současnou situaci pro možného investora v Číně: Aktuální trendy, faktory růstu, zahraniční obchod EU-Čína, zahraniční obchod ČR-Čína.
V poslední části „závěrečné“ je celá představená problematika shrnuta.
Čína je světovým leaderem leaderem v produkci textilního a oděvního průmyslu a každým rokem rozšiřuje markantně svůj vývoz. Sériová výroba a nekonečně se jevící zásoba levné pracovní síly obstarávají Číně značné nákladové výhody oproti svým mezinárodním konkurentům. Tlak na cenu světového trhu je v mnohých produkčních oblastech enormní. Navíc následné zrušení množstevních omezení – Agreement on Textiles and Clothing (ATC) ještě posílilo tento vývoj. Není tedy divu, že mnozí podnikatelé na tuto situaci reagují značně znepokojeně.
Zároveň vzrůstá význam Číny, jakožto vývozní trh a investiční lokalita a to v současné době hlavně pro evropské státy, EU a v našem případě Českou republiku. Stabilní hospodářský růst, rušení četných regulací ve spojitosti se vstupem Číny do WTO a neustále vzrůstající vrstva platebně silných spotřebitelů poukazují na možnost vzrůstu odbytu. Již dva roky je Čína třetí největší investiční lokalitou pro evropské textilní odvětví. Při dezolátní hospodářské situaci ve vnitrozemí a váznoucím odbytu se textilní a oděvní vývoz z Číny významně rozvinul.
Hlavním cílem této diplomové práce bude tudíž objasnit vlivy, trendy a důvody minulých ekonomicky slabých let Číny a na druhou stranu vysvětlit čínský hospodářský boom v letech současných, přičemž autorka se zaměří na textilní a oděvní průmysl, který má zásadní význam pro evropskou a zároveň i českou ekonomiku.
I SOUHRNNÉ TERITORIÁLNÍ INFORMACE
1 Historický vývoj
1.1 Počá tky dějin1
První rozpoznaná dynastie Sia trvala od roku 2200 do 1750 před naším letopočtem a vyznačovala přechod od pozdní neolitické doby do doby bronzové. Dynastie Sia byla počátkem dlouhé éry kulturního rozvoje a dynastického nástupnictví, které vedlo k více urbanizované civilizaci dynastie Šang v letech 1750 až 1040 před naším letopočtem.
Králové dynastie Šang nejvíce vládli v oblasti severní Číny a jejich armáda často vedla války proti sousedním osídlení a kočovným pastýřům ze severu. Hlavní města dynastie Šang byla centrem intelektuálského života pro krále. Intelektuální život se vyvíjel významnou cestou za vlády dynastie Šang a vzkvétal během vlády další dynastie Čou v letech 1040 až 256 před naším letopočtem. Čína má skvělé školy intelektuálního myšlení, které se rozvíjely za vlády této dynastie.
Prolínání migrace, rasového míšení a vývojových trendů charakterizuje čínskou historii od jejich nejranějších počátků a má za následek svérázný systém psaní, filozofie, umění, sociálního a politického uspořádání a civilizace, která trvá přes 4000 let. Od počátku zaznamenané historie si Číňané vyvinuli silný smysl pro jejich původ, jak mytologický tak reálný.
1.2 Cís ařské období2
Přes několik tisíciletí Čína pohlcovala národy z okolních oblastí do vlastní civilizace a přitom převzala nejužitečnější instituce a inovace zajatých národů. Národy z periferních oblastí Číny byly přilákány takovými úspěchy jako je jejich propracované obrázkové písmo, technologické vývojové trendy, sociální a politické společenství. Propracovanost jejich uměleckého talentu a intelektuální kreativity dlouho činila čínskou civilizaci dominantní ve východní části Asie. Proces přizpůsobení se pokračoval po staletí přes
1 Zpracováno dle: Čapek V./ Pátek J., Světové dějiny I., 1994, Fortuna, 58 s.(176)
2 Zpracováno dle: Čapek V./ Pátek J., Světové dějiny I., 1994, Fortuna, 58-62 s.(176)
dobytá území a kolonizaci, dokud se hlavní území Číny nepodřídilo jednotnému zákonu. Čínský stát byl prvně sloučen a prohlášen za impérium za vlády dynastie Čchin v letech 221 až 206 před naším letopočtem. Ačkoli dynastie Čchin vládla krátce, dala vzniknout trvalým jednotným strukturám jako jsou standardizované zákonné kódy, byrokratické procedury, formy psaní, měnové soustavy a vzor myšlení a vědy. Toto bylo upravováno a zdokonalováno do nástupu dynastie Chan.
Jiné opakující se historické téma bylo ustavičný spor převážně zemědělsky založených Číňanů proti hrozbě, která představovala bezpečí a způsob života národů na okraji jejich teritoria. Po staletí většina cizinců přišla přes střední Asii na sever nebo západ. Tato událost dostala Číňany do podvědomí okolního světa. Číňané viděli jejich doménu jako soběstačné centrum světa a z této idey odvodili tradiční čínský název jejich země Zhongguo, doslovně Střední Království nebo Centrální Země. Ti, kdo byli v centru civilizace, se lišili od barbarských národů venku, jejichž kulturnost byla pokládána za nižší než čínské standardy. Po staletí Čína čelila častým invazím ze střední Asie včetně těch hlavních nájezdů ve dvanáctém století kmeny Khitan a Jurchen, ve třináctém století Mongoly a v 17.století Mandžui, ze kterých všichni zanechali otisk na čínské civilizaci.
Čínské státy budovaly rozlehlou obrannou zeď, kterou časem pojmenovaly „Velká zeď“. Velká zeď je skutečně řada nepřiléhajících zdí, pevností a dalších obranných staveb, které byly postaveny nebo přestavěny za vlády dynastií Qin, Han, Sui (589 – 618), Jin (1115 – 1234) a Ming (1368 – 1643), spíše než jednotné na sebe navazující zdi. Velká zeď se rozkládá od pobřeží provincie Hebei k severozápadní provincii Gansu , oficiálně je 6,000 km dlouhá, ačkoli neoficiálně se rozpětí odhaduje od 2,700 km až k 5,000 km.
Obr.1: Čínská zeď3
Dynastie Tchang (618 – 907) a dynastie Sung (960 – 1279) představovaly významný bod rozvoje čínské kultury a vzájemných vztahů s odlehlými státy. Vláda mongolské dynastie Juang (1279 – 1368) byla jak obdobím zahraniční okupace, tak i vzájemného ovlivňování kultur. Navzdory otevřenosti těchto období, která příležitostně přinesla velvyslance a misionáře ze Středního východu a z Evropy, pohled Číny na svět zůstával převážně nenarušený až do devatenáctého století, kdy se Čína poprvé střetla s Evropany. Mandžuská dynastie dobyla Čínu a jmenovala dynastii Čching (1644 – 1911), která vládla v období velkých vítězství relativního klidu. Když se počet Evropanů začal zvyšovat, tak čínští dvořané očekávali , že se budou chovat na základě tradičního podřízeného vztahu, který se vyvíjel po staletí mezi jejich vládcem a představiteli států ze Střední Asie, kteří přišli přes „hedvábnou cestu“ ( Silk Road) a z Jihovýchodní Asie nebo ze Středního Východu, kteří obchodovali přes moře. Velmoci západu udeřily na Čínu v plné síle v době velkých vnitřních odbojů a velkých ekonomických a sociálních změn. Koncem devatenáctého století byla Čína vojensky poražena kvalitní západní technikou a zbraněmi a vláda byla sužována častými odboji.
Jak Čína čelila dynastickému úpadku a hrozícímu teritoriálnímu rozdělení, začala přehodnocovat svoji pozici s ohledem na její domácí rozvoj a invazi ze západu. Rokem
3 Zdroj: http://www3.natinalgeographic.com/countries/country_china.html, staženo dne: 25.10.2007
1911 byl tisíce let starý dynastický systém císařské vlády narychlo svržen následkem reforem, modernizací a nakonec také revolucí.
1.3 Čínsk á republik a4
Konec císařské vlády byl po čtyři dekády doprovázen významným socioekonomickým rozvojem a sociopolitickými konflikty. Počátečnímu ustanovení vlády v západním stylu (Čínská republika) následovalo zvláštní úsilí navrátit trůn. Nedostatek centrální autority vedl k regionální fragmentaci, vojenské diktatuře a občanské válce. Hlavní postavou v revolučním hnutí, která svrhla císařskou vládu, byl Sunjatsen (1866 – 1925), který současně s ostatními republikánskými politickými vůdci vybudoval parlamentní demokracii. Toto úsilí bylo zmařeno válečníky s císařskými a polo-demokratickými nároky, kteří se uchýlili k politické vraždě, odboji, občanské válce a tajné dohodě se zahraničními sílami (zejména Japonsko) ve snaze získat kontrolu. V tomto období bylo významné politické a sociální hnutí „May Fourth Movement“ (1919), ve kterém se zabývali studiem vědy a demokracie a které se přidružilo k novému patriotismu, které se zaměřilo na protivládní hnutí a hnutí proti Japonsku. Sunjatsen se nakonec obrátil na Sovětský svaz pro inspiraci a podporu, protože západní velmoci, které se staraly o jižní vojenskou vládu se sídlem v Kuang-čou, si ho nevšímaly. Sověti vyhověli Sunjatsenovi a jeho straně Kuomintang. Poradci ze Sovětského svazu pomohli jeho straně založit politické a vojenské výcvikové aktivity. Jiang Jieshi (1888 - 1975) byl klíčovým specialistou ve vývojových trendech a byl zástupcem Sunjatsena v dřívějších revolučních dnech. Moskva také podporovala Čínskou komunistickou stranu (CCP), která byla založena Mao Zendongem (1893 - 1976) a další v Šanghaji v roce 1921.
Poradci ze Sovětského svazu doufali ve spojení Kuomintangu a CCP, ale byli připraveni pro obě strany a vyjít z toho vítězně. Boj o moc v Číně začal mezi Kuomintangem a CCP, ačkoliv obě strany také usilovaly o sjednocení Číny.
Předčasná smrt Sun Yatsena v roce 1925 způsobila roztržku v Kuomintangu a posléze i neklid mezi stranou Kuomintang a CCP. Vojenská akademie Čankajšek vyškolila novou generaci úředníků, kteří brzo nastoupili na Severní expedici. Zhou Enlai (1898 -
4 Zpracováno dle: Jacques Gernet´s, A History of chinese civilization, 1982, Cambridge UP, 420 s.
1976), který se stal později premiérem Číny za vlády komunistů, byl politický komisař na této akademii. Jiang, nástupce Sunjatsena, ukončil spolupráci s jeho poradci ze Sovětského svazu a s komunisty, ale v roce 1927 úspěšně porazil severské válečníky a sjednotil Čínu. Období, mezi roky 1928 až 1937, je často nazývané jako Dekáda Nanking kvůli národnímu rozvoji, který se konal za vlády Jianga před druhou světovou válkou a hlavním městem Číny bylo Nanking. Severní expedice vyvrcholila ve zmocněném Pekingu, které bylo přejmenované na Beiping.Pak vláda Nankingu obdržela mezinárodní uznání jako výhradní zákonná vláda Číny.
S rozkolem mezi Kuomintangem a CCP v roce 1927 se začala CCP zabývat zbrojením proti režimu Jiang. Rudá armáda byla založena v roce 1927 a po řadě povstáních a vnitřních politických sporech CCP oznámila založení Čínské Sovětské republiky v roce 1931, pod vedením Maa v provincii Jiangs. Jiangova armáda vedla řadu strašných vyhlazovacích výprav a tak Rudá armáda a CCP uprchla z Jiangovi armády. Během března Mao upevnil svoje postavení v CCP a v roce 1935 se stal předsedou.V tomto postavení vydržel až do jeho smrti v roce 1976.
Japonsko napadlo Mandžusko v roce 1931,v roce 1932 založilo loutkovou vládu Mandžuska a brzy vtiskla jih do Severní Číny. V roce 1936 incident Xia (tzn. Jiang Jieshi byl nedobrovolně držen místní vojenskou mocí do té doby, než souhlasil s druhou frontou s CCP) přinesl nový podnět odporu Číny k Japonsku. Nicméně srážka mezi vojenskými jednotkami Číny a Japonska 7.7.1937 znamenala začátek války v plném rozsahu. Šanghaj byla napadnuta a brzy poražena. Náznak krutosti rozhodnutí Tokia zničit vládu Kuomintangu se odrážel v ohavnostech spáchaných armádou Japonska okolo Nankingu v průběhu 6 týdnů v prosinci roku 1937 a v lednu 1938. Historicky známé jako „Masakr Nanking“ (bezohledné únosy, rabování, žhářství, hromadné popravy) se odehrávalo v jeden hrůzostrašný den, kdy bylo údajně zabito 57.418 čínských válečných zajatců a civilistů. Japonské zdroje odmítají přiznat celkem 142.000 mrtvých během tohoto masakru, ale čínské zdroje uvádějí něco přes 340.000 mrtvých a 20.000 znásilněných žen. Japonci rozšířili jejich válečný program do Pacifiku, Jihovýchodní Asie, Jižní Asie a v roce 1941 vstoupily Spojené státy americké do války.
Kuomintang a CCP spojili své vojenské síly a porazili Japonce. Občanská válka mezi Kuomintangem a CCP se obnovila v roce 1946, armáda Kuomintangu byla poražena a
ustoupila z několika ostrovů při pobřeží i Tchaj-wanu v roce 1949. Mao a ostatní vůdcové strany CCP obnovili hlavní město a přejmenovali na Peking.
1.4 ČLR 5
Převzetí pevniny komunisty v roce 1949 nastavilo scénu pro budování nové společnosti stavěné na Marxisticko-Leninském modelu plném třídního boje a dělnických zájmů v režii CCP. Čínská lidová republika byla stěží zřízena 1.10.1949, kdy si povšimli nebezpečí ze strany Spojených států amerických, kteří byli ve válce v Severní Koreji a byli zvoleni podpořit jejich sousední komunistický stát Korejskou lidově demokratickou republiku. V roce 1950 armáda ČLR se spojenci ze Severní Koreji vpadli na Korejský poloostrov a těšili se počátečnímu úspěchu, který ale po dvou letech 27.7.1953 vyvrcholil v příměří. Mezitím se Čína chopila moci v Tibetu.
Období upevňování a ekonomického rozvoje podporované prezidentem Liou Šao-čchi (1898-1969) a premiérem Zhou bylo hrozně pozměněno neblahými anti-intelektuálními (jako například Kampaň Sta květů, rok 1957), ekonomickými (Velký skok vpřed, 1958 – 1959) a politickými (Velká kulturní proletářská revoluce, rok 1966 – 1976) experimenty vedených Mao Zedongem a jeho stoupenci. Rokem 1959 Čína ukončila spolupráci se Sovětským svazem, v roce 1962 bojovala o hranice s Indií a v roce 1969 vedla spor s vojenskými jednotkami ze Sovětského svazu. V roce 1969 Mao posvětil maršála Lina Biao (1908 - 1971) jako jeho právoplatného dědice, ale v roce 1971 Lin zemřel. Méně radikální vůdcové jako například Zhou a více-premiér Deng Xiaoping (1904- 1997), kteří byli politicky ospravedlněni po ostudě na samém počátku Kulturní revoluce, uhájili několik kontrol, vyjednáváních zahájených se Spojenými státy americkými. Tímto také končí generace extrémního nepřátelství k Washingtonu. Smrtí Maa v roce 1976 skončil extrémní vliv na stranu a pod vedením Deng Xiaoping a jeho stoupenců se Čína stává obdobím pragmatických ekonomických reforem a otevírá se okolnímu světu.
5 Zpracováno dle: Fairbank J.K., Dějiny Číny, 2004, Lidové noviny, 523 s.
Období reformních aktivit doopravdy začalo až v roce 1978 a posléze udělalo z Číny jednu z největších ekonomik na světě, obchodní partnery, jakož i objevující se regionální vojenskou sílu. „Čtyři Modernizace“ (zemědělství, průmysl, věda a technologie, národní obrana) se staly předním programem uvnitř strany, země a společnosti. Blaho Číňanů rostlo značně, obzvláště podél pobřežních oblastí a městských oblastí zapojených do průmyslové výroby pro světový trh. Ještě se tu vyskytla tzv. „pátá modernizace“politika jako příliš pomalý krok pro objevující se generaci. Počáteční demokratické tendence v letech 1978-1979 byly v Číně potlačeny v období, kdy se ekonomické reformy teprve nastartovaly. Zatímco Deng upevnil svoji moc v Číně, tak volání po politické reformě se znovu dostalo na veřejnost v polovině 80.let 20.století a proreformní vůdcové byli dosazeni na místa ve vedení: Zhao Ziyang (1919 – 2005) byl jmenován premiérem a Hu Yaobang (1915 – 1989) byl generálním tajemníkem CCP. Nicméně demokratické tendence byly v roce 1989 násilně potlačeny armádou na náměstí Tiananmen.
Po incidentu na náměstí Tiananmen reformátoři vytrvali a dokonce překonali světovou kritiku pod vedením Jianga Zemina (chráněnec Denga). Když Deng odcházel do penze, tak nová rostoucí generace technokratů vládla Číně a dohlížela na její modernizaci.
Politický pokrok se časem dostavil. Termín hranice(určení kompetencí) byl zaveden na všech úrovních v politice a ve vládě, kariérní postup se stal systematický a neregulérní volby se začaly konat na regionální úrovni. Desítky tisíc čínských studentů odešlo studovat do zahraničí, mnoho se jich pak vrátilo a podílelo se na budování moderní Číny a někteří se ve své zemi stali milionáři. Čína v říjnu roku 2003 vypustila prvního čínského „taikonauta“ Yanga Liweiho do vesmíru na 22 hodin a tím dala světu na vědomí, že se pomalu stává supervelmocí. Druhou výpravu do vesmíru absolvovali 2
„taikonauti“v říjnu 2005 a let vesmírem trval 115 hodin. Čína do budoucna plánuje zrealizovat „vesmírnou chůzi“ a v letech 2009 – 2012 setkání na povrchu oběžné dráhy.
Na počátku 21.století se objevila nová generace vůdců a postupně nahradila generaci starou. Jiang Zemin se postupně vzdal své vůdcovské role a v roce 2004 se přesunul na pozici staršího, zkušeného politika, který měl ale stále ještě vliv přes své chráněnce.6
2 Geografie
Poloha:
Obvykle je charakterizována jako část Východní Asie. Čína se nachází na jih od Mongolska a Sibiře, na západ od Korejského poloostrova a Japonska, na sever od Jihovýchodní Asie, na východ od Střední Asie a Jižní Asie.
Obr.2: Mapa Číny7
Rozloha:
Čína má celkovou rozlohu přibližně 9.596.960 km2 . V celkové rozloze je zahrnuto 9.326.410 km2 pevniny a 270.500 km2 jezer a řek ve vnitrozemí. Vzdálenost od východu na západ je dlouhá přibližně 5.000 km (od řeky Amur k horám Pamir ve Střední Asii), vzdálenost od severu na jih je dlouhá zhruba 4.050 km (od Provincie Heilongjiang k Provincii Hainan na jihu a další 1.450 km dále na jih od Zengmu Shoal.8
6 Zpracováno dle: http://www.benbest.com/history/China.html,
7 Zdroj: http://www3.nationalgeographic.com/places/countries/country_china.html, staženo dne 28.10.2007
8 Zpracováno dle: http://www.nationsencyclopedia.com/Asia-and-Oceania/China-location-size-and- extent.html
Hranice:
Čína má 22.117 km dlouhé hranice se 14 zeměmi. Tyto hranice zahrnují: Afghánistán (76km), Bhútán (470km), Barma (2.185km), Indie (3.380km), Kazachstán (1.533km), Severní Korea (1.416km), Kyrgyzstán (858km), Laos (423km), Mongolsko (4.677km), Nepál (1.236km), Pákistán (523km), Rusko (4.300km), Tádžikistán (414km) a Vietnam (1.281km).9
Délka pobřeží:
Čínské pobřeží se táhne v délce 14.500km10 od hranic se Severní Koreou až po Vietnam na jihu. Čínské pobřeží je omýváno Východočínským mořem, Žlutým mořem a Jihočínským mořem.
Nároky na přímořský prostor:
Čína si nárokuje 12 námořních mil teritoriálního moře, 24 námořních mil přilehlých oblastí, 200 námořních mil výhradních ekonomických oblastí a 200 námořních mil kontinentální plošiny nebo vzdálenost na okraj kontinentální plošiny.11
Hraniční spory:
Čína je zapojena do řady sporů s Malajsií, Filipínami a Tchaj-wanem. V roce 2002
„Prohlášení o vedení stran v Jihočínském moři“ uklidnilo napětí, ale neodpovídalo právně závaznému obchodnímu řádu požadovaném několika účastníky. Čína také okupuje Paracelské ostrovy, které jsou také požadovány Vietnamem a Tchaj-wanem.
Většina z hornatých a zmilitarizovaných hranic s Indií je sporných, ale Peking a Dillí se zavázaly začít řešit diskuzi o nejméně sporném středním pásmu. Čínská správa části Kašmíru (území obsazené Indií, nárokované Pákistánem) je ve skutečnosti předmětem sporů mezi Indií a Čínou. Indie neuznává předané území Pákistánu Číně v roce 1964.
9 Zpracováno dle: http://www.nationsencyclopedia.com/Asia-and-Oceania/China-location-size-and- extent.html
10 Zdroj: http://www.nationsencyclopedia.com/Asia-and-Oceania/China-location-size-and-extent.html, staženo dne 27.10.2007
11 Zpracováno dle: K.Federhofer, Čína, interní materiál Kongresové knihovny, 3 s.
V říjnu roku 2004 Čína podepsala dohodu s Ruskem na vymezení jejich 4.300km dlouhé hranici, která byla příčinou jejich dlouholetého sporu.12
Reliéf:
Hory pokrývají 33% zemského povrchu Číny, náhorní plošiny 26%, pánve 19%, roviny 12% a kopce 10%. Tudíž 69% čínského povrchu tvoří hory, kopce a vysočiny. Číma má 5 hlavních horských pásem a 7 z nich má vrchol hory vyšší než 8.000 metrů nad mořem. Hlavní topografické rysy zahrnuje Tibetská náhorní plošina, Kchun-lun, pohoří Tangla a Transhimaláj. V Himalájích, které jsou nejvyšším pohořím na světě, se nachází Mt. Everest (8.844,4 metrů nad mořem) a K-2 (8.611 metrů nad mořem) a které jsou navzájem sdílené Nepálem a Pákistánem. Nejnižší bod v Číně a také druhý nejnižší bod na světě po Mrtvém moři se nachází 140 km na jihovýchod od Ürümči a je 154 metrů pod mořskou hladinou. Zároveň to bývá také nejteplejší místo(49,6 stupňů Celsia) v Číně.13
Hlavní řeky:
Čína má 50.000 řek tvořící přibližně 420.000 km na délku a každá má plochu povodí více než 100 km2. Většina řek teče ze západu na východ a ústí do Tichého oceánu. Řeka Jang-c´-tiang s délkou 6.300 km, která vyvěrá v Tibetu, teče přes vnitrozemí Číny a ústí do Žlutého moře blízko Šanghaje. Jang-c´-t´iang má plochu povodí 1,8 milionů km2 a je to po řece Amazonce a řece Nilu třetí nejdelší řeka na světě. Druhá nejdelší řeka v Číně Chuang-che (Žlutá řeka), která také vyvěrá v Tibetu, je dlouhá 5.464 km a plochu povodí má 752.000 km2 . Řeka Chej-lung-t´iang teče 3.101 km v severovýchodní Číně a dalších 1.249 km v Rusku, kde je známá pod jménem Amur. 14
Podnebí:
Většina zemí se nachází v severním mírném pásmu. Zde je komplex klimatických typů v rozsahu od nízkých teplot na severu k tropickým teplotám na jihu(např. od -30 stupňů
12 Zpracováno dle: K.Federhofer, Čína, interní materiál Kongresové knihovny, 8 s.
13 Zpracováno dle: K.Federhofer, Čína, interní materiál Kongresové knihovny, 11 s.
14 Zpracováno dle: K.Federhofer, Čína, interní materiál Kongresové knihovny, 17 s.
Celsia v lednu na severu k 28 stupňů Celsia v červnu na jihu). Roční úhrn srážek se liší od oblasti k oblasti. Největší roční úhrn srážek je podél jihovýchodního pobřeží a to přibližně 1.500 mililitrů. Nejmenší úhrn srážek je na severozápadu a to přibližně 50 mililitrů. Střídá se zde mokré monzunové období v létě a suché monzunové období v zimě. Severní Čína je ovlivňována sezónním studeným a suchým prouděním ze Sibiře a Mongolské pánve mezi měsíci září až březen. Letní monzunové proudění přináší teplé a mokré proudy na jih Číny.15
Přírodní zdroje:
Čína má značné minerální rezervy a je to největší světový producent antimonu, přírodní tuhy, wolframu a zinku. Další neméně důležitý minerál je bauxit, uhlí, surová ropa, diamanty, zlato, železná ruda, olovo, magnetit, mangan, rtuť, molybden, zemní plyn, fosfát, cín, uran a vanad. Hydrologický potenciál Číny je největší na světě a to díky rozsáhlým horským pásmům.
Využití půdy:
Na základě odhadů z roku 2006 je 14,86% (přibližně 1.4 miliónů km2)čínské půdy orné.
1,3% (116.580 km2 ) půdy je vyčleněno na stálou výsadbu.16 Čína je schopná nasytit největší populaci na světě a ještě má přebytek na vývoz, i když poměrně málo využívá půdu na stálou výsadbu.
Faktory prostředí:
Nejaktuálnější ekologické otázky v Číně jsou znečišťování ovzduší (skleníkové plyny a částice oxidu siřičitého) od nadměrného využívání uhlí, které produkuje kyselý déšť (úbytek vody zvláště na severu, znečištění vody od neupraveného odpadu, odlesnění, odhadovaná ztráta 20% zemědělské půdy od roku 1949, eroze půdy, ilegální obchod s ohroženými druhy). Odlesnění bylo hlavní příčinou nejzávažnější přírodní pohromy záplavy. V roce 1998 zemřelo 3.656 lidí, 230 miliónů bylo zasaženo záplavami. Emise
15 Zpracováno dle: http://www.travelchinaguide.com/intro/climate.htm
16 Zpracováno dle: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ch.html
oxidu uhličitého patří mezi nejvyšší na světě a každým rokem rostou. Emise CO2 v roce 1991 byly odhadnuty na 2.4 biliónů tun, v roce 2000 toto číslo vzrostlo na 2.8 biliónů tun. Množství vyprodukovaného CO2 je dvakrát vyšší než v Indii a Japonsku, ale stále jen polovina toho, co vyprodukují Spojené státy americké. Množství ozónu je také vysoké, ale poslední dobou má klesající tendenci. Emise CO2 jsou nejvíce produkovány při spalování uhlí. Boj proti znečišťování a podpory na vyčištění pomohly zredukovat rostoucí míru průmyslového znečištění.17
3 Spole č nost
Populace:
Čína 5.1.2005 oficiálně přiznala narození 1.3 biliónu obyvatel(nezapočítává se Hongkong, Macao a Tchaj-wan). Zdroje americké vlády odhadly počet obyvatel Číny v červnu roku 2006 na 1.313.973. Tempo přírůstku obyvatel bylo odhadnuto na 0,59%
ročně. V roce 2003 byla celková hustota obyvatelstva 135 obyvatel na km2 . Nejvíce zalidněné provincie jsou na jihu: Ťiang-su (712 obyvatel na km2), Šan-tung (587 obyvatel na km2 ), Che-nan (546 obyvatel na km2). Šanghaj bylo nejvíce zalidněné město s 2.646 obyvatel na km2 . Nejméně zalidněné oblasti jsou na západě (Tibet má nejnižší hustotu obyvatelstva a to pouze 2 obyvatele na km2 ). V roce 2004 žilo 62%
populace na venkově a 38% populace žilo ve městech. Přibližně 94% populace žije na zhruba 46% půdy. Na základě výzkumu z roku 2000 nejvíce obyvatel žilo v provinciích Che-nan (91.2 milionu obyvatel) a Šan-tung (89.8 milionu obyvatel). Nejméně obyvatel žilo v provincii Čching-chaj (4.8 milionu obyvatel) a v Tibetu (2.6 milionu obyvatel).
V dlouhodobém horizontu (rok 2035) bude 70% obyvatel Číny žít ve městech.18
17 Zpracováno dle: http://www.worldbank.org/
18 Zpracováno dle: K.Federhofer, Čína, interní materiál Kongresové knihovny, 21 s.
Tab.1: Vývoj populace19
2006 2050 (1)
Pořadí
Stát Obyv.(v mil.) Stát Obyv.(v mil.)
1. Čína 1338 Indie 1640
2. Indie 1134 Čína 1606
3. USA 296 Pakistán 381
4. Indonésie 241 USA 349
5. Brazílie 196 Nigérie 339
6. Pakistán 151 Indonésie 319
7. Bangladéš 147 Brazílie 264
8. Nigérie 139 Bangladéš 239
9. Rusko 138 Etiopie 194
10. Japonsko 127 Kongo 164
(1)Odhad
Demografie:
Čína byla po mnoha století nejlidnatějším národem světa. Když Čína poprvé po roce 1949 sčítala lid, tak se počet obyvatel pohyboval kolem 582 miliony. V roce 2000 provedla páté sčítání lidu a populace vzrostla téměř dvakrát na 1.2 biliony. Kvůli rychle rostoucí populaci se čínská vláda v roce 1970 rozhodla pro přísnou regulaci plodnosti a dovolovala pouze jedno dítě. Čínská vláda úspěšně dosáhla tohoto cíle a snížila míru plodnosti. V roce 1971 měla jedna žena v průměru 5.4 děti a v roce 2004 to už bylo pouze 1.7 dětí na jednu ženu. Nicméně populace neustále roste a lidé chtějí stále více dětí. Vyskytuje se zde také vážná nerovnováha v pohlaví. Sčítáním lidu se získaly relevantní údaje, že se narodí 119 chlapců na 100 dívek a mezi čínským, často migrujícím obyvatelstvem byl tento poměr dokonce 128:100. Tato situace vedla Peking v červnu roku 2004 k zákazu selektivních interupcí plodů ženského pohlaví. Dodatečně předpokládaná délka života stoupala a nyní má Čína stále více stárnoucí populaci. Je odhadováno, že 11,8% populace dosáhne v roce 2020 65-ti let a více. Na základě odhadů v roce 2006 bude čínská věková struktura vypadat takto: 0-14 let (20,8%), 15-
19 Zpracováno dle: Kolektiv autorů, Lexikon zemí 2003, 2002, Fortuna Print, 97 st
64 (71,4%), 65 a více let (7,7%). Odhady prováděné v roce 2006 ukazují porodnost téměř 13.3 narozených na 1000 obyvatel a úmrtnost téměř 6.9 na 1000 obyvatel. V roce 2006 byla odhadnuta předpokládaná délka života od narození na 74.5 let pro ženy a na 70.9 let pro muže. Dětská úmrtnost je odhadována 23.1 na 1000 živě narozených.20 Migrace:21
V roce 2006 bylo odhadováno, že Čína dosáhla čistého záporného přírůstku – 0.39 na 1000 obyvatel. Zvyšující se pohyb obyvatelstva, velké množství lidí stěhující se z venkova do měst, ze zastavěného území do málo rozvinutých oblastí, ze středních a západních regionů směrem k východnímu pobřeží, je důsledek rychle se měnícího reformního období ekonomického rozvoje a moderní zemědělské postupy, které zredukovaly potřebu pracovní síly v tomto odvětví. Ačkoli jsou sídelní požadavky rozptýleny do různých intervalů, tak migrujícímu obyvatelstvu není oficiálně povoleno mít trvalé bydliště v nových městech. Počátkem roku 1994 bylo odhadnuto, že Čína měla nadbytek zemědělců (přibližně 200 miliónů) a očekával se nárůst na 300 miliónů zemědělců na začátku 21.století. V roce 2005 bylo oznámeno, že migrující obyvatelstvo vzrostlo v roce 1993 ze 70 miliónů na 140 miliónů v roce 2003 (překročilo to 10%
národní populace).
Další migrační problémy jsou s více než 2 000 Tibeťany, kteří ročně přecházejí do Nepálu. Vláda se snaží předejít těmto vystěhováním a tlačí na nepálské úřady navracet ilegální uprchlíky. Příliv Korejců ze severu do severovýchodní Číny je také pokládán za další ilegální aktivitu. Přibližně 1.850 osob v roce 2004 uprchlo ze Severní Koreji do Číny, ale ta je stále vidí jako ilegální přistěhovalce spíše než emigranty a posílá mnoho z nich zpátky. Někteří z nich, kteří uspěli, získali azyl v zahraničí nebo mezinárodním školám bylo povoleno odejít do Jižní Koreje.
20 Zpracováno dle: K.Federhofer, Čína, interní materiál Kongresové knihovny, 28 s.
21 Zpracováno dle: http://www.migrationinformation.org/Profiles
Jazyky:
Oficiální jazyk Číny je světově uznávaná čínština. V Číně existuje mnoho etnických skupin a to je také hlavní příčinou výskytu jazyků menšin.
Všechny čínské dialekty sdílejí obvyklou psanou formu, která se vyvíjela a byla upravena během dvou tisíciletí a slouží jako společná vazba mezi Číňany. Vláda agresivně rozvíjela jak čínský těsnopis, tak hláskování jako cestu pro zvyšování gramotnosti a přepisování čínských názvů. Systém hláskování byl představen v roce 1958 a byl schválen jako standardní systém pro římské značení čínských osobních jmen a geografických názvů Státní radou v roce 1978.22
Náboženství:23
Tradičním náboženstvím v Číně je konfucianismus a buddhismus. Konfucianismus není náboženství, ačkoli se ho někteří pokoušeli naplnit rituály a hodnotami náboženství, ale spíše filozofie a systém etického chování, které vedlo čínské společenství od pátého století před naším letopočtem. „Kong Fuzi“ je v Číně vážená osoba pro svou znalost starověku a jehož psaní podporovalo mír, soulad a dobré mravy v rodinném životě a v celé společnosti.
Stanovit odhad počtu přívrženců k různým vírám je obtížné (jako procento z populace, institucionalizované náboženství, jako je křesťanství a islám, představuje pouze 4% a 2% populace). V roce 2005 čínská vláda uznala existenci odhadovaných 100 miliónů přívrženců k různým sektám buddhismu, několika chrámů a klášterů (nyní jako památky a turistické atrakce). Buddhistická Asociace byla založena v Číně v roce 1953 a měla oficiálně dohlížet na buddhistické aktivity. Podle Ministerstva zahraničí v roce 2005 přibližně 8% populace vyznává Buddhismus, 1,5% Islám, 0,4% patří Katolické církvi pod záštitou vlády, přibližně 0,4% patří neoficiální Římskokatolické církvi a 1,5% patří Protestantům. Nicméně Katolíci a Protestanti mají také početné ilegální skupiny.
22 Zpracováno dle: K.Federhofer, Čína, interní materiál Kongresové knihovny, 18 s.
23 Zpracováno dle: http://chineseculture.about.com/library/china/whitepaper/blsreligion.htm
Vzdělání:24
Za vzdělávání v Číně je odpovědné Ministerstvo školství. Obyvatelstvo mělo v průměru pouze 6.2 let povinné školní docházky, ale v roce 1986 byl stanoven cíl na rok 2000 dosáhnout povinné devítileté školní docházky. Vzdělávací systém poskytuje základní vzdělání na 5 let zdarma, na které se nastupuje v sedmi letech. Pak následuje středoškolské vzdělání na 5 let. Ministerstvo školství podává zprávu, že na základní škole je účast 99% a na střední škole je účast téměř 80%. Od roku 1985, kdy došlo ke zrušení studovat zdarma na vysokých školách, zájemci o studium na vysokých školách se ucházejí o stipendia na základě teoretických znalostí. Soukromé školy byly povoleny až na počátku 80.let 20.století.
Rozvojový program Spojených národů oznámil, že Čína měla v roce 2003 116.390 mateřských školek s 613.000 učiteli a 20 milióny dětmi. V té době zde bylo 425.846 základních škol s 5.7 milióny učiteli a 116.8 milióny studenty. Všeobecné středoškolské vzdělání mělo 79.490 institucí, 4.5 miliónu učitelů a 85.8 miliónů studentů. Bylo zde také 3.065 specializovaných středních škol s 199.000 učiteli a 5 miliony studenty.
V roce 2003 Čína podpořila 1.552 univerzit s 725.000 učiteli a 11 miliony studenty.
Míra gramotnosti v Číně byla v roce 2002 téměř 90,9%.
4 Politická situace a vývoj
4.1 Celkov ý přeh led25
Čína je jednotný, socialistický stát a její vláda nabádá svůj národ, aby se soustředil na socialistickou modernizaci a to vlastní cestou. Politický systém v zemi je veden členy CCP (66 milionůčlenů). Od roku 1982 jsou politické procesy řízeny stranou CCP a také jsou stále více řízeny státním zřízením. Zřízení CCP bylo upraveno v roce 2002 a státní zřízení bylo upraveno v roce 1988, 1993, 1999, 2004. Tyto dvě zřízení vyzdvihují zásady demokratického centralismu, podle kterých jsou zástupci orgánů strany CCP a státu voleni nižšími orgány. Uvnitř reprezentativních a výkonných orgánů se musí
24 Zpracováno dle: http://www.moe.edu.cn/english/ (Ministerstvo školství ČLR)
25 Zpracováno dle: K.Federhofer, Čína, interní materiál Kongresové knihovny, 39 s.
respektovat rozhodnutí většiny menšinou. Teoreticky se Národní strana kongresu řadí mezi nejmocnější stranu, ale momentálně má největší vliv ústřední výbor strany CCP.
4.2 Výk onná mo c26
Hu Jintao je prezidentem Číny již od března roku 2003. Viceprezidentem je Zeng Qinghong. Články Ústavy č.79-80 stanovují pro prezidenta a viceprezidenta, kteří byli voleni pomocí NPC, pětileté volební období a ne více než dvě volební období za sebou.
Prezident se zabývá aktivitami zahrnujícími státní záležitosti a přijímá diplomatické zástupce z jiných zemí. Následkem rozhodnutí stálého výboru NPC prezident jmenuje a odvolává zplnomocněné zástupce v zahraničí, schvaluje a ruší smlouvy, uzavírá důležité dohody s jinými státy. Viceprezident vypomáhá prezidentovi při jeho práci a zastupuje prezidenta v době jeho nepřítomnosti. V případě, že obě pozice jsou neobsazeny, tak předseda stálého výboru NPC se stává zastupujícím prezidentem do té doby, než NPC zvolí nového prezidenta a viceprezidenta.
Vláda je vedena Státní radou (podobný orgán jako kabinet). V čele Státní rady je předseda Wen Jiabao. Jsou zde také čtyři místopředsedové a pět státních radních. V roce 2006 zde bylo 22 ministerstvech a 4 komise podřízené Státní radě. Čínská lidová banka a Národní kancelář auditu jsou také součástí Státní rady. Pětileté období úřadu ubíhá současně s těmi z NPC a můžou být zvoleni pouze na dvě po sobě jdoucí volební období. Vládních schůzek Státní rady se účastní předseda, místopředsedové, státní radní a generální tajemník Státní rady. Státní rada podává zprávy o své činnosti NPC.
4.3 Zákonodárná moc27
Podle ústavy je NPC nejvyšší orgán státní moci a vykonává zákonodárnou moc státu.
Zástupci NPC jsou voleni z provincií, autonomních regionů, centrálně spravovaných obcí a armády. Volby jsou vedeny stálými orgány NPC, stálou komisí a pravidelně se konají nejméně dva měsíce před koncem vládnoucího období NPC. Zástupci slouží po
26 Zpracováno dle: http://www.worldfactbook.com
27 Zpracováno dle: http://www.worldfactbook.com
pětileté období a scházejí se každoročně po dva až tři týdny, většinou v březnu nebo v květnu. NPC je zplnomocněno doplnit ústavu, kontrolovat výkon ústavy, volit prezidenta a viceprezidenta ČLR, předsedu Státní komise pro vojenství, prezidenta Nejvyššího lidového soudu a prezidenta Nejvyšší lidové prokuratury. Mezi další zodpovědnosti NPC patří zkoumání a schvalování národního hospodářství, plánů sociálního rozvoje, státního rozpočtu a rozhodování o otázkách války a míru. Současný předseda stálé rady NPC je Wu Bangguo, bývalý místopředseda a nynější člen CCP.
Stálá komise NPC se skládá z předsedy, 15 místopředsedů, generálního tajemníka a 153 členů. Členům stálé komise není dovoleno vykonávat administrativní, soudní a prokuraturní pozice, ve skutečnosti jsou to často starší členové CCP, bývalý státní vedoucí nebo úředníci. Stejně jako u členství NPC předseda a místopředseda nemohou sloužit více než dvě volební období po sobě. Ostatní výbory (Výbor zahraničních věcí, Výbor školství, Výbor pro vědu,Výbor pro spravedlnost, Výbor pro finance a ekonomii, Výbor pro kulturu, Výbor zdravotnictví) fungují pod vedením stálé komise.
4.4 Soudní moc28
Čína má čtyřstupňovou soustavu soudů. Na vrcholu je Nejvyšší lidový soud v Pekingu.
Soudy nižší instance jsou Vrchní lidové soudy v provinciích a samostatných regionech, další soudy jsou na střední úrovni. Soudy nejnižší instance jsou v okresech, městech a městských obvodech. Speciální soudy pojednávají o událostech ovlivňujících armádu, železniční přepravu, námořní přepravu a lesní hospodářství.
Soustava soudů vykonává soudní moc na základě ústavy nezávisle a technicky bez zasahování správních orgánů, státních organizací nebo jednotlivců. Nejvyšší lidový soud dohlíží na řízení místních soudů a speciálních soudů, zatímco soudy na vyšší úrovni dohlížejí na správu soudů na nižší úrovni. Na každé úrovni jsou soudy zodpovědné orgánům státní moci, které je vytvořily. Soudci jsou voleni maximálně na dvě po sobě jdoucí období.
28 Zpracováno dle: www.worldfactbook.com
4.5 Administrativní členění
Čína má 22 provincií, 5 autonomních oblastí a 4 samosprávné územní celky:
Tab.2: Provincie Číny29
Umístění Provincie
Heilongjiang Jilin Severovýchod Číny
Liaoning Shandong
Hebei Shanxi Sever Číny
Shaanxi Jiangsu Anhui Henan
Hubei Střední Čína
Zhejiang Hunan Jiangxi Fujian Guangdon Jih Číny
Hainan Guizhou
Yunnan Jihozápad Číny
Sichuan Gansu Severozápad Číny
Qinghai
Čína má také dvě zvláštní správní oblasti a to Hongkong, který se vymanil z nadvlády Britů v roce 1997 a Macao, které se vymanilo z nadvlády Portugalců v roce 1999.
29 Zpracováno dle: Kolektiv autorů, Lexikon zemí 2003, 2002, Fortuna Print, 98 st
5 Ekonomická charakteristika Č íny
V této kapitole autorka popisuje ekonomický růst a současný ekonomický stav Číny.
Od zahájení ekonomických reforem v roce 1979 má Čína jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Od roku 1979 do 2005 reálné HDP vzrostlo v průměru o 9,7 % ročně, v roce 2005 HDP vzrostlo o 9,9%. Během roku 2006 reálné HDP vzrostlo o 10,2%. Mnoho ekonomů spekuluje o tom, že by se Čína mohla stát největším světovým vývozcem v průběhu několika let a největší ekonomikou během několika desetiletí, pod podmínkou, že vláda bude pokračovat a prohlubovat ekonomické reformy, zejména pokud jde o neúčinné, státem vlastněné podniky, státní bankovní systém a fixní systém měnových kurzů. A k tomu ještěČína čelí dalším obtížným výzvám jako je znečištění a rostoucí příjmová nerovnost, která ohrožuje sociální stabilitu.30
Obchod hraje hlavní roli v čínské prosperující ekonomice. V roce 2006 vývoz vystoupil o 27% na 968 bilionů dolarů, zatímco dovoz rostl o 20% na 791 bilionů dolarů, tedy vytvářející obchodní přebytek 177 bilionů dolarů. Čína je nyní třetí největší obchodní velmocí po USA a Německu. Čínský obchodní boom je převážně výsledek velkého přílivu přímých zahraničních investic do Číny, přibližně 60 bilionů dolarů v roce 2005.
Přes polovinu obchodu v Číně je realizováno zahraničními investičními firmami.31 Vstup Číny do WTO byl dlouho diskutovaný. V roce 2001 Čína vstoupila do WTO.
Největší diskuze o vstupu Číny do WTO probíhaly právě mezi Čínou a USA. Význam vstupu do WTO je pro Čínu obrovský. Po roce 2001 proběhly a stále probíhají změny ekonomické, sociální i politické. Samozřejmě, že se vedle pozitivních dopadů objevují i dopady negativního rázu.32
Čínská ekonomika se stává starostí mnoha amerických politiků. Na jedné straně čínský ekonomický růst představuje obrovské příležitosti pro americké vývozce. Na druhé
30 Zpracováno dle: W. M. Morrison, China´s Economic Conditions, 2006, interní materiál Kongresové knihovny, 17 s.
31 Zpracováno dle: www.wto.org
32 Zpracováno dle: Joseph Fewsmith, The political and Social Implications of China´s Accession to the WTO, 2001, JSTOR, 574 – 591s.
straně nárůst vývozu z Číny do USA vytváří konkurenční tlak na různá průmyslová odvětví v USA. Mnoho amerických politiků argumentuje, že větší úsilí by mělo naléhat na Čínu plně realizovat závazky z WTO a změnit různé hospodářské politiky považované za škodlivé pro ekonomické zájmy USA, jako například jejich měnovou politiku a jejich používání subvencí podpořit státem vlastněné firmy.
5.1 Stručný přehled ekonomického vývoje Číny Období před reformami
Před reformou v roce 1979 Čína prováděla centrálně plánované nebo direktivní hospodářství. Většina ekonomické produkce byla řízena a kontrolována státem, který nastavil výrobní cíle, ceny a přerozdělil zdroje v celém hospodářství. V průběhu 50. let 20. století byly domácí farmy kolektivizovány do různých společenstvích. Ústřední vláda provedla rozsáhlé investice do fyzického a lidského kapitálu, aby podpořila vývoj industrializace. V roce 1978 státem vlastněné podniky vyprodukovaly přibližně tři čtvrtiny průmyslové výroby. Soukromé podniky a zahraniční investoři v té době téměř neexistovali. Hlavní cíl čínské vlády bylo vytvořit relativně soběstačnou ekonomiku.
Zahraniční obchod byl omezen pouze na ty produkty, které nemohly být vyrobeny nebo nebyly k dostání v Číně.
Vláda udržovala čínskou ekonomiku relativně stagnující a neúčinnou, zejména kvůli nízkému zisku pro firmy, konkurence prakticky neexistovala, kontrola cen a produkce způsobila rozsáhlou deformaci ekonomiky. Životní úroveň byla značně nižší než v ostatních rozvojových zemí. Vláda doufala, že by postupné reformy podstatně zvýšily ekonomický růst a zvedly životní úroveň.
Období zavedení ekonomických reforem
Čína zahájila několik ekonomických reforem na počátku roku 1979. Ústřední vláda uvedla cenové a majetkové pobídky pro farmáře, které jim dovolily prodávat část úrody na volný trh. Vláda založila čtyři zvláštní ekonomické zóny podél pobřeží. Tyto zvláštní ekonomické zóny vznikly pro přilákání zahraničních investic, posílení vývozu a zavedení vyspělé technologie do Číny. Další reformy usilovaly o delegování kompetencí do několika odvětví, zejména do obchodu. Místní správa prováděla
podnikům ekonomickou regulaci. Pobřežní oblasti a města byla označována za oblasti pro budování obchodu, které nabízely výhodné podmínky pro zahraniční investory.
Období po reformách (1979-2006)
Tab.3: Tempo růstu HDP33
Časové období Tempo růstu HDP
1960-1978 5,3%
1979-2005 9,7%
1995 10,9%
1996 10%
1997 9,3%
1998 7,8%
1999 7,6%
2000 8,4%
2001 8,3%
2002 9,1%
2003 10%
2004 10,1%
2005 9,9%
2006 11,1%
V tabulce 3 můžeme pozorovat, že od zavedení ekonomických reforem v roce 1979 hospodářství Číny rostlo výrazně rychleji než v období před reformami. Od roku 1960 do roku 1978 bylo tempo růstu HDP odhadnuto na 5,3%. V průběhu období reforem (1979-2005) bylo průměrné roční tempo růstu HDP 9,7%. V roce 2006 bylo tempo růstu HDP 11,1%. Od zavedení ekonomických reforem velikost hospodářství v reálných hodnotách vzrostlo jedenáctkrát a HDP na osobu vzrostlo osmkrát.
Zdroje ekonomického růstu34
Ekonomové připisují příčinu ekonomického růstu dvěma faktorům: rozsáhlým kapitálovým investicím a rychlému růstu produkce. Ekonomické reformy vedly k vyšší efektivitě, posílily výkon a zvýšily zdroje pro další investice do hospodářství.
33 Zdroj: www.stats.gov.cn
34 Zpracováno dle: W. M. Morrison, China´s Economic Conditions, 2006, interní materiál Kongresové knihovny, 7 s.
Čína udržovala vysokou míru úspor. V roce 1979 se domácí úspory držely na 32%
HDP.Ale většina úspor byla vytvořena ziskem od státem vlastněných podniků. Ekonomické reformy vedly ke značnému růstu úspor domácností. V roce 2005 se úspory vyšplhaly téměř na 50% HDP.35
Zlepšení produktivity bylo do velké míry způsobeno přerozdělením zdrojů k výkonnějšímu využití a to zejména v odvětví, které bylo dlouho dobu kontrolované vládou. Mezi tyto odvětví patří zejména zemědělství, obchod a služby. Větší část ekonomiky byla vystavěna konkurenci. Místní správě bylo dovoleno zavést a řídit podniky na tržních zásadách, bez vlivu ústřední vlády. Přímé zahraniční investice podpořily nové technologie a efektivnější procesy.
5.2 Velikost čínské ekonomiky dle HDP36
Velikost čínské ekonomiky budu autorka uvádět v amerických dolarech a to použitím nominálního měnového kurzu. HDP v roce 2006 činilo 2,64 bilionu USD, HDP na obyvatele bylo 2,001 USD.
35 Zpracováno dle: Louis Kuijs, Investment and Saving in China, 2005, interní materiál The World Bank Office, 20s.
36 Zpracováno dle: http://www.imf.org/external/country
Tab.4: Srovnání vybraných zemí37
Země HDP
(v mil. USD) HDP/obyv.
USA 13,194,700 44,190
Japonsko 4,366,459 34,188
Německo 2,915,867 35,204
Čína 2,644,642 2,001
Česká Republika 142,517 13,848
Data v tabulce ukazují, že čínské hospodářství a životní úroveň je mnohem nižší než u USA, Japonska a Německa.
5.3 Přímé zahraniční investice v Číně
Obchod, investiční reformy a pobídky vedly k nárůstu přímých zahraničních investic.
Přímé zahraniční investice byly hlavním zdrojem růstu kapitálu v roce 2006.
Tab. 5: Země, ze kterých plynou největší investice do Číny38
Země
Investované množství 2005
(v mld. USD)
Investované množství 2006
(v mld. USD)
Meziroční růst (%)
Hongkong 17,95 20,23 13
Britské panenské
ostrovy 9,02 11,25 25
Japonsko 6,53 4,60 -30
Jižní Korea 5,17 3,89 -25
USA 3,06 2,87 -6
Tchaj-wan 2,15 2,14 -1
Singapur 2,20 2,26 3
Kajmanské
ostrovy 1,95 2,1 8
Německo 1,53 1,98 29
Nezávislý stát
Samoa 1,36 1,54 13
37 Zpracováno dle: http://www.imf.org
38 Zdroj: http://www.uschina.org/info/forecast/2007, staženo 20.11.2007
