Příručka mediální výchovy
Mediální výchova na gymnáziích
Mgr. Dana Krouželová a kolektiv spoluautorů
Koalice nevládek Pardubicka, o. s.
2010
Příručka mediální výchovy
Mediální výchova na gymnáziích
Obsah:
Úvod modul 1
Mediální výchova a mediální gramotnost modul 2
Role médií v informační společnosti modul 3
Public Relations a reklama modul 4
Masová komunikace a žurnalistika modul 5
Mediální produkce modul 6
Vizuální komunikace modul 7
Mediální legislativa a regulace v ČR modul 8
Média v politice
Poděkování
5
7
23
39
57
79
95
111
127
141
Úvod
Média tvoří významnou součást našeho života. Jsou spolutvůrci obrazu světa ko- lem nás. Skrze ně svět poznáváme, bavíme se, vzděláváme se, nakupujeme potřeb- né i nepotřebné… S médii se probouzíme i usínáme, provázejí nás na cestě do ško- ly, do práce, trávíme v jejich společnosti volný čas. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že ovlivňují nejen naše životní potřeby, postoje a hodnotová měřítka, ale určují i společenské trendy.
Mediální výchova je novým povinným tématem vstupujícím do školního vzdělává- ní. Studenti se díky mediální výchově učí využívat média jako zdroje informací, pou- čení a zábavy. Jsou schopni vytvářet vlastní mediální produkty. Získávají potřebnou orientaci v široké mediální nabídce i nezbytný kritický odstup od jejího působení.
Příručka mediální výchovy (dále jen příručka) reflektuje aktuální potřebu gymnázií zavádět do výuky mediální výchovu jako povinnou součást vzdělávání. Primárně je určena učitelům gymnázií, kteří vyučují mediální výchovu nebo se na její výu- ku teprve připravují. Může samozřejmě sloužit také dalším zájemcům, které téma mediální výchovy zajímá nebo inspiruje k rozvoji aktivního přístupu ve vzdělávání k mediální gramotnosti.
Příručka je součástí MEDIA SETU – komplexního metodického a informačního ná- stroje podporujícího výuku mediální výchovy. Jednotlivé nástroje – Příručka me- diální výchovy, Pracovní listy, Příručka dobré praxe, krátkometrážní výukové filmy a webová platforma www.mediasetbox.cz – tvoří ucelený soubor, v němž každý nástroj má svůj význam a funkci. Součástí MEDIA SETU je CD s výukovými materiály v elektronické verzi.
Příručka obsahuje celkem osm výukových modulů pokrývajících širokou škálu me- diálních témat. Každý modul je doplněn cíli výuky, klíčovými slovy, doporučenou odbornou literaturou a návrhem organizace výuky. Moduly jsou dále rozvíjeny pro- střednictvím Pracovních listů s praktickými náměty a aktivitami k výuce. Na moduly příručky vhodně navazují čtyři krátkometrážní výukové filmy (PR a reklama, Maso- vá komunikace, Žurnalistika, Mediální produkce), které mají přímou vazbu zejména na moduly 3, 4 a 5.
Cílem příručky je poskytnout učitelům mediální výchovy dostatečnou teoretickou oporu v oblasti mediální výchovy a rozvíjet správné používání médií pro vzdělávání a obohacování životního stylu a dále tyto znalosti a hodnoty předávat studentům.
Příručka pojednává stručnou, přehlednou a srozumitelnou formou o základních tématech souvisejících s mediální výchovou.
5
Těžiště zveřejněných informací v příručce je v současné mediální realitě, nejsou však opomenuty ani významné historické mezníky související s vývojem médií. Pří- ručka nemá ambice popisovat historický ani technologický vývoj médií. Naopak si klade za cíl přinést ucelený vhled do mediální problematiky v potřebných spo- lečenských souvislostech a podporovat u studentů především schopnost kritické reflexe a selekce mediální produkce.
Text příručky lze studovat jednak souvisle v pořadí jednotlivých kapitol, jednak i výběrovým způsobem na základě orientace dané nadpisy kapitol. Souvislé studi- um v pořadí kapitol je vhodnější, neboť tak dochází k postupnému rozvoji znalostí od jednodušších témat ke složitějším. Příručka vychází z české i zahraniční odborné literatury vztahující se k jednotlivým mediálním tématům. Má-li být optimálně vyu- žita, je předpokladem také vlastní zájem a kreativita vyučujícího, studium relevant- ní literatury uvedené v jednotlivých modulech příručky a sledování nejnovějších trendů v mediální výchově.
Protože vývoj médií jde především po stránce technické a technologické velmi rychle dopředu, mohou být některé informace již zčásti překonané. Obsah příruč- ky bude tedy nutné průběžně aktualizovat v návaznosti nejen na tyto změny, ale reflektovat také navazující celospolečenské změny a trendy. Zásadní aktualizace budou zveřejňovány na webových stránkách www.mediasetbox.cz. Tyto stránky se postupně naplní dalšími potřebnými nástroji k výuce mediální výchovy, například přehledem historického vývoje médií, mediálním slovníčkem, soutěžemi apod.
Věřím, že se příručka stane pro učitele dobrým průvodcem a přínosným nástrojem podporujícím výuku mediální výchovy a to v základních pojmech, strukturách a souvislostech kulturních, politických, sociálních, ekonomických i etických.
Dana Krouželová
6
virtuální realita
postmodernismus
mediální gramotnost mediální výchova masová média informační společnost
globalizace
7
modul 1
Mediální výchova a mediální gramotnost
8 Mediální výchova a mediální gramotnost
Obsah:
Základní informace k modulu Skrze média poznáváme svět Ovlivňují média kvalitu života?
Kukátko do historie... aneb historické mezníky mediální výchovy ve světě Vývoj pohledů na mediální výchovu v Čechách
Kukátko do teorií... aneb pojmy, koncepty a přístupy k mediální výchově Vznik nové estetiky postmoderní doby
Spasí svět informační společnost, globální sítě a korporace?
Pasivní konzument masové kultury nebo mediálně gramotný člověk?
Shrnutí
9 11 12 13 14 16 18 19 21 22
„Vše, co víme o naší společnosti a o našem světě, poznáváme prostřednictvím médií.“
(N. Luhmann)
9
Základní informace k modulu
Modul 1 slouží jako teoretická opora výkladu učitele a je doplněn Pracov- ním listem 1, obsahujícím praktické aktivity studentů k dílčím tématům modulu. Učitel získá přehled o fungování médií ve společnosti, jejich roli, významu, poslání, historii. Seznámí se s mediální gramotností jako novo- dobou kompetencí ve výchově a vzdělávání člověka. Mediální výchovu bude vnímat jako cestu k dosažení mediální gramotnosti. Získá přehled o teoretickém a historickém zázemí mediální výchovy a jejím zasazení do širších společenských souvislostí. V závěru modulu se seznámí s přístupy a koncepty mediální výchovy v zahraničí a v České republice. Získané po- znatky bude schopen předat studentům formou výkladu, diskuze a prak- tických cvičení.
Časová dotace:
3 vyučovací hodiny:
• 2 hodiny teoretického výkladu učitele podle modulu 1
+ diskuze k jednotlivým dílčím tématům modulu
• 1 hodina praktických cvičení podle Pracovního listu 1
Doporučené pracovní pomůcky k výuce jsou uvedeny v Pracovním listu 1.
Organizace výuky:
Učitel
provádí výklad teoretické části modulu
iniciuje diskuzi se studenty po ukončení výkladu
podává instrukce k pracovním aktivitám v pracovním listu 1.
2.
3.
1.
2.
3.
Student
aktivně se zapojuje formou diskuze nad tématy modulu
prezentuje praktické příklady podle dílčích témat modulu
vyplňuje pracovní list, pracuje v týmu, prezentuje výsledky aktivit týmu
3×
10
ARENDTOVÁ, H.: Krize kultury.
Edice Váhy, Svazek 11, Praha 1994, ISBN 80-204-0424-4.
BREČKA, S.: Mediálna výchova: Heslár mediálnej komunikácie – zošit 1.
Národné centrum mediálnej komunikácie, Bratislava 1999.
BURTON, G., JIRÁK, J.: Úvod do studia médií.
Barrister & Principal, Brno 2001, ISBN 80-85947-67-6.
MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. 2. vyd.
Portál, s. r. o., Praha 2002, ISBN 80-7178-714-0.
McLUHAN, M.: Jak rozumět médiím: Extenze člověka. 1. vyd.
Odeon, Praha 1991, ISBN 80-207-0296-2.
MIČIENKA, M., JIRÁK, J. a kol.: Základy mediální výchovy.
Portál, s. r. o., Praha 2007, ISBN 978-80-7367-315-4.
MUSIL, J.: Komunikace v informační společnosti.
Univerzita J. A. Komenského, Praha 2007, ISBN 80-978-80-86723-39-6.
NUMERATO, D.: Mediální výchova: Oddůvěrňování důvěrného světa.
Revue pro média 2004, roč. 4, č. 8.
REIFOVÁ, I. a kol.: Slovník mediální komunikace.
Portál, s. r. o., Praha 2004, ISBN 80-7178-926-7.
VŠETEČKA, J., TURECKIOVÁ, M.: Vzdělávání a rozvoj podle kompetencí.
Univerzita J. A. Komenského, Praha 2008, ISBN 978-80-86723-54-9.
Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání [online].
Výzkumný ústav pedagogický v Praze (VÚP). Dostupné na www: http://www.vuppraha.cz/.
Při tvorbě modulu bylo čerpáno z níže uvedené odborné literatury a materiálů, které lze doporučit k získání rozšířených znalostí modulu:
Klíčová slova
Globalizace, informační společnost, masová média,
mediální výchova, mediální gramotnost, postmodernismus, virtuální realita.
Mediální výchova a mediální gramotnost
11
Skrze média poznáváme svět
Není pochyb o tom, že média tvoří významnou součást našeho života. Jsou spolu- tvůrci obrazu světa kolem nás, skrze ně svět poznáváme, bavíme se, volíme politiky, vzděláváme se nebo činíme rozhodnutí – někdy třeba jen nákupní, jindy životně dů- ležitá. S médii se probouzíme i usínáme, provázejí nás na cestě do školy i do práce, trávíme v jejich společnosti volný čas. Rádi se s nimi bavíme – někoho láká virtuální svět počítačových her a globální velkofi lmy, jiný dá přednost rituálu domácí pohody u televizního seriálu či začátku dne s oblíbenými novinami u šálku dobré kávy.
Skrze média nahlížíme na běžnou sociální realitu od raného dětství. Média jsou na- šimi společníky i v období dospívání a dospělosti, „loučíme“ se s nimi až na sklonku života. Ani netušíme, že mediální sdělení ovlivňují během aktivního života nejen naše životní potřeby, postoje a hodnotová měřítka, ale určují i společenské trendy, spoluvytvářejí kulty hvězd i nepřátel. Říkají nám, co je správné, dokonalé a nejlepší.
I když někdy jen naznačují. Přitom si neuvědomujeme (mediálně gramotní ANO), že média nám často a sofi stikovaně podsouvají takové vidění světa, které může být zkreslené a tendenční. Žijeme nepochybně ve věku informací. Kdo stojí za těmito informacemi, kdo a za jakých okolností je vybírá, třídí, zpracovává a zařazuje do médií? Každé médium někomu patří. Je zřejmé, že vlastníkům médií jde především o ekonomické hodnoty – prodej, tržby, zisk. Jak zajistit maximální sledovanost tele- vizního pořadu? Přitažlivými tématy. Katastrofy, násilí, erotika – osvědčený recept, který zaručeně přitáhne pozornost „běžného“ diváka, posluchače, kupujícího.
Mediálně gramotný člověk má oproti „běžnému“ mediálnímu konzumentovi ne- spornou výhodu. Zná pozadí fungování médií a nabízený „koktejl přitažlivých té- mat“ vyhodnotí kriticky. Je vybaven kompetencemi, které mu umožní se v záplavě informací, myšlenek a obrazů orientovat a vybírat taková témata, která s ním ne- manipulují, ale naopak ho vzdělávají, kultivují, lidsky i profesně obohacují. Zná spleti vlastnických vztahů médií a orientuje se alespoň částečně v mediální legisla- tivě. Chápe teorie žánrů i specifi čnosti jednotlivých médií (periodický tisk, časopisy, televize, rozhlas, fi lm, internet). Zná principy fungování reklamy a není ochoten podlehnout jejím nástrahám, protože ví, že mohou být „pastmi“, za jejichž doko- nalostmi stojí špičkové týmy psychologů a sociologů. Bez mediální gramotnosti se v záplavě informací a obrazů současného světa vůbec neobejdeme!
Média se natrvalo usídlila v životě společnosti i v jejích rituálech…
Známe však pozadí fungování médií?
12
Ovlivňují média kvalitu života?
Novodobá tendence „života s médii“ přináší sice množství rizik, ale může mít pro člověka také řadu výhod a obohacení. Média přinášejí potřebné informace a zábavu, rozšiřují naše vidění světa o pohledy do rozmanitého geografi ckého, sociálního a kulturního prostředí – tím nás vzdělávají a kultivují. Plní funkci informační, soci- ální, vzdělávací a zábavnou.
Osobní zkušenost a prožívání reality se děje za vydatné pomoci médií. Vzniká tím poměrně velký prostor k potenciálnímu zneužití médií, například k prosazení ná- zorů a hodnot, které mohou sloužit soukromým zájmům politických a ekonomic- kých elit. Další potenciální nebezpečí pramení ze škodlivého vlivu mediovaných sdělení zobrazujících společensky nepřijatelná jednání. Častá mediální konzumace násilných scén na televizní obrazovce, pobyt ve světě virtuální reality počítačových her a bezbřehé nabídky internetového prostředí mohou mít na lidskou psychiku negativní vliv. V souvislosti s možnostmi počítačů a touto simulací reality se již ob- jevují první klinické výzkumy, např. vliv dlouhodobého pobytu ve virtuální realitě.
Nová dimenze lidské existence – virtuální realita často zastiňuje reálné podání svě- ta. Nové technologie vytvářejí vlastní podobu sdělení, které má multimediální cha- rakter s významnou obrazovou složkou. Informace a obrazy z reálného života se mísí s umělými kontexty. Obrysy určující reálný svět jsou posunovány, díky vývoji techniky a našim manipulovatelným mozkům, stále více do virtuálního prostředí.
Zpravodajství, reklama, fi lm či televizní seriály zprostředkovávají divákům nejen reálnou skutečnost, ale vytvářejí virtuální realitu. Do reálného prostředí vnikají umělé kontexty a takto „konstruovaná“ (smyšlená či deformovaná) realita je nám nabízena prostřednictvím masových médií. Není pochyb o tom, že hlavním cílem je získání masového publika a dosažení vyšších zisků pro vlastníky globálních mediálních sítí. Příjem takto „konstruované“ reality má za následek, že v myšlení a prožívání člověka vzniká chaos. Mnohdy nelze rozlišit, co je skutečná realita a co realita virtuální. Toho umí mistrně využívat kulturní průmysl, který tak často degra- duje člověka na pasivního konzumenta masové kultury.
Vliv médií ve společnosti:
pozitivní:
informace zábava socializace
negativní:
násilné obsahy riziko zneužití moci manipulace
Mediální výchova a mediální gramotnost
13
Kukátko do historie… aneb historické mezníky mediální výchovy ve světě
Pokud jde o historické mezníky oboru, nelze opomenout německou mediální peda- gogiku po druhé světové válce. Do výuky německého jazyka na školách bylo zavede- no kritické čtení novin jako součást programu tzv. „denacifi kace“. Funkce mediální pedagogiky byla v tomto případě především obranná – sledovala spíše politické než kulturní cíle. Tato prvopočáteční „mediální výchova“ měla zabránit masové indok- trinaci a přispět k vytváření kritického a racionálního přístupu k médiím. Měla být cestou, jak posílit demokratický charakter společnosti.
Dalším impulzem k rozvoji mediální výchovy byla přibližně od 50. let 20. století komercializace médií, jejíž počátky lze vysledovat především v americkém prostře- dí. O nutnosti zabývat se oblastí masových médií v rámci vzdělávacího procesu se začíná diskutovat od 70. let 20. století ve Velké Británii, USA a Kanadě. Přístupy k tématům mediální výchovy a mediální gramotnosti se však v těchto zemích vlivem společenského prostředí značně lišily.
Do systému školní výuky byla mediální výchova nejprve integrována v USA. Tam byl k zařazení této výuky vyvíjen silný tlak především ze strany rodičů a pedagogů.
Alarmující skutečností pro ně byly nečekané potíže mladých Američanů při správ- ném vyhodnocování informací z masových médií. Informace ze zpravodajství pova- žovali za stejně důležité jako údaje z reklamy.
Největší význam pro rozvoj mediální výchovy lze přičíst mezinárodní organizaci UNESCO, která se tématu věnuje od šedesátých let minulého století. Zasadila se o to, aby byla mediální výchova integrována do učebních osnov a mimoškolních programů pro vzdělávání v jednotlivých zemích.
Máme-li se přesunout do nám bližšího geografi ckého prostředí – území Evropy, ne- lze si nevšimnout, že zejména vyspělé západoevropské země nechtěly zůstat v ob- lasti výchovy k mediální gramotnosti pozadu. Koncem sedmdesátých let pronikla výchova k mediální gramotnosti do Velké Británie, Německa a v neposlední řadě do skandinávských zemí. Postupná realizace výuky mediální výchovy v evropském pro- středí byla podnícena zejména obavami z vlivu americké kultury na kultury národní.
Evropské země začaly mít strach z potlačování národních a lokálních kulturních tradic a ze sílícího vlivu tzv. „amerikanizace“ jejich kultury.
V oblasti mediální výchovy v evropském pojetí byly nejaktivnější Britové, kteří v roce 1991 vydávají komplexní soubor teoretických statí a praktických metodic- kých pomůcek k této problematice.
14
Lze tedy shrnout, že výchova k mediální gramotnosti má ve vyspělých západních demokraciích, zejména ve Velké Británii, Spojených státech amerických a Kanadě, téměř třicetiletou historii, disponuje odborným zázemím a politickou podporou.
Společenská poptávka po ní existuje tedy dlouhodobě. Tyto skutečnosti se promítly do systému primárního a sekundárního vzdělávání. S mediální výchovou ve zmí- něných zemích se nečeká až na vstup do školy. Seznamují se s ní již rodiče dětí předškolního věku, což s sebou přináší pozitivní přijetí výuky v pozdějším systému institucionalizovaného vzdělávání. Mediální výchova je vnímána jako důležitý so- cializační činitel.
Vývoj pohledů na mediální výchovu v Čechách
V českém prostředí nemá výchova k mediální gramotnosti pravděpodobně žádnou historii a většinové populaci je toto téma nejspíš neznámým pojmem. Přesto lze za prvotní, velmi rané náznaky mediálně výchovných snah, označit některá díla J. A. Komenského, který prosazoval důležitost čtení „novin“ alespoň 1× týdně jako součást vyučování pro žáky od 11 – 12 let. Byl přesvědčen, že jsou významným ná- strojem formování žákovy osobnosti. Komenskému lze právem přičíst, i když s jis- tou mírou nadsázky, také evropské prvenství ve výkladu účinku médií na člověka.
Již v roce 1631 se v díle „Labyrint světa a ráj srdce“ poprvé zabývá diferencovanými účinky médií. Pracuje s myšlenkou, že někomu znějí noviny (označuje je jako „píš- ťaly“) trpce, někomu sladce. Byl si již tehdy vědom rozdílného vnímání mediálního sdělení publikem. Bohužel však myšlenky mediálně výchovných snah na dlouhá tři století v českém prostředí zapadly.
Teprve v meziválečném období začíná vycházet československý časopis Duch novin (1928–1931), který usiluje o rozvoj studia médií, ustavení samostatného oboru a zařazení čtení novin do školní výuky. Dá se říci, že zmiňované prvotní snahy byly do jisté míry nadčasové, avšak nelze je považovat za předchůdce výchovy k mediál- ní gramotnosti. Současná podoba tohoto oboru se odvozuje teprve od jeho historie především v západní Evropě, Spojených státech amerických, Kanadě a v Austrálii.
První impulzy k rozvoji mediální výchovy:
Mediální výchova a mediální gramotnost
•
•
•
program tzv. „denacifi kace“
komercializace médií
amerikanizace mediálního průmyslu
15
Počátečním impulzem, který rozhýbal rozsáhlé společenské změny, byl politický převrat v roce 1989. Vlivem demokratizačních změn ve společnosti došlo nejen k politickému uvolnění, ale také k pronikání globalizačních vlivů ve sféře médií.
To vedlo k posílení komercializace mediální produkce a k posílení vlivu médií ze- jména na děti a mládež.
Seriózní diskuze o mediální výchově se u nás vedou teprve od poloviny 90. let 20. století – tedy téměř se třicetiletým zpožděním oproti vyspělým západním de- mokraciím. Téma mediální výchovy je rozvíjeno na několika úrovních, od akade- mické přes politickou až ke školské. Mediální výchova se začíná postupně etablovat v rámci kurikulární reformy vzdělávacího systému. Postupné zařazování mediální výchovy do školní výuky na českých školách probíhá od roku 2006 na základě tzv.
rámcových vzdělávacích programů a školních vzdělávacích programů.
Mediální gramotnost je v České republice (stejně jako v ostatních demokraticky založených zemích) vnímána jako základní kompetence důležitá pro život člově- ka žijícího ve společnosti ovlivňované produkcí masových médií. K tomu, aby byl člověk úspěšně zapojen do mediální komunikace, musí být vybaven kompetencemi (schopnostmi, znalostmi, dovednostmi, postoji a hodnotami) k získání kritického odstupu od účinků masově vyráběné mediální produkce. Díky těmto získaným kom- petencím je schopen využívat média jako zdroje informací, poučení a zábavy.
První impulzy mediální výchovy v Čechách:
1631
1600 1700 1800 1900 2000
1928 1989 2006
1631 názory J. A. Komenského 1928 časopis Duch novin 1989 politický převrat v ČR
2006 rámcové vzdělávací programy
16
Kukátko do teorií… aneb pojmy, koncepty a přístupy k mediální výchově
Teoretické zázemí mediální výchovy vychází z poznatků v oblasti mediálních studií, zejména z teorie masové komunikace. Čerpá také z ostatních vědních oborů jako je sociologie, psychologie, pedagogika a kulturální studia. Jestliže mediální gra- motnost vyžaduje schopnost poznat a pochopit média, je třeba objasnit, v jakém smyslu se slovo médium v masové komunikaci používá. Obory, které se zabývají mezilidskou a sociální komunikací, označují pojmem média to, co zprostředkovává někomu nějaké sdělení – média jsou v těchto oborech chápána jako komunikační prostředek. Slovo médium pochází z latiny a znamená prostředek, prostředníka, zprostředkující činitel – tedy to, co zprostředkovává nebo zajišťuje.
Mediální komunikace je jednou z forem sociální komunikace. V 90. letech 20. stole- tí začal pojem mediální komunikace nahrazovat dřívější označení masová komuni- kace. Ta vyjadřuje především její společenský rozměr – tzn. účinky, dosah a povahu adresátů. Snahou společností postavených na demokratických principech je dosaže- ní mediální gramotnosti cestou mediální výchovy. Z důvodů přesnější interpretace je vhodnější používat pojem výchova k mediální gramotnosti před pojmem mediál- ní výchova. Název mediální výchova („media education“) se sice v českém prostředí používá, ale obsahově přesnější je označení výchova k mediální gramotnosti, při- čemž se v tomto případě vychází z doslovného anglického „media literacy“.
Záměrem kriticko-hermeneutické větve je pochopení médií a jejich obsahů a kri- tický přístup k nim. Právě schopnost kritické refl exe mediálně gramotného člověka umožňuje nalézat v mediálním obsahu taková sdělení, ve kterých jsou uplatněny manipulační a propagační techniky. Schopnost interpretace mediálních sdělení vy- tváří dovednost odhalit skryté záměry a cíle jejich tvůrců. Mediálně gramotnému člověku se tím vyjasní rozdíly mezi realitou a virtuální realitou.
V pojetí a přístupech k mediální výchově, jako součásti primárního a sekundárního vzdělávání, se objevují v zemích s rozvinutými demokra- tickými principy tyto dva základní koncepty:
Mediální výchova a mediální gramotnost
•
•
tzv. kriticko-hermeneutická větev
tzv. learning-by-doing
17
Druhým konceptem je takzvaný learning-by-doing, což doslova znamená učení pra- xí. Podle tohoto konceptu je důležité realizovat vlastní mediální produkty, a tím zís- kávat praktické znalosti a dovednosti v mediální sféře. Koncept, pocházející z USA, spočívá převážně v praktickém pojetí výuky. Vlastní tvůrčí práce poskytuje znalosti a dovednosti, jakými jsou například rozšíření vyjadřovacích schopností, posílení povědomí o výrazových prostředcích, rozvíjení analytického, tvůrčího a kritického myšlení. Je rozvíjen také smysl pro spolupráci, poznávání rolí a schopnost vyjádřit i obhájit svůj názor.
Pokud jde o pojetí, cíle a přístupy k mediální výchově ve vyspělých západních de- mokraciích (zejména ve Velké Británii, USA, Kanadě) lze vysledovat nejen rozdíly, ale i některé shodné aspekty. Výuka mediální výchovy vycházející z konceptu kri- ticko-hermeneutické větve (jejímž záměrem je pochopení médií a jejich obsahů a kritický přístup k nim) je charakteristická především pro Kanadu a skandinávské země. Mediální výchova v těchto zemích se zaměřuje na rozvíjení kritického myšle- ní a jejím cílem je zejména objasnit, jak jsou média ovlivňována komerčními zájmy a jak ty zasahují do jejich obsahu, techniky a distribuce.
Výuka mediální výchovy vycházející z konceptu tzv. learning-by-doing (doslova učení praxí založeném na realizaci vlastních mediálních produktů, a tím získávání praktických znalostí a dovedností v mediální sféře) je charakteristická především pro USA a Austrálii. Hlavním cílem výuky mediální výchovy v USA je především obrana před sílícím vlivem sexu a násilí v mediích, zatímco v Austrálii je výuka zaměřena na ochranu minorit a obranu před přílišnou amerikanizací. Australané vnímají mediální výchovu především jako nástroj kulturní ochrany. Stejně tak při- stupují k mediální výchově ve Francii, kde je prvořadým cílem ochrana domácí kul- turní produkce před vlivy amerikanizace.
Výuka mediální výchovy vycházející z integrace obou konceptů – kriticko-hermene- utické větve a tzv. learning-by-doing, je charakteristická pro Velkou Británii, větši- nu zemí kontinentální Evropy a také pro Českou republiku. V těchto zemích je roz- víjeno kritické myšlení ruku v ruce se získáváním praktických znalostí a dovedností v mediální sféře přímou realizací mediálních produktů. V českém prostředí mediál- ní gramotnost (v pojetí Rámcových vzdělávacích programů pro gymnázia) zahrnu- je spojení přístupu dovednostního („skills“) a znalostního („knowledge“).
Jiné pojetí modelů mediální výchovy může existovat podle geografi ckého prostředí.
Pro toto členění jsou charakteristické čtyři základní modely orientované spíše na záměry a cíle, jichž má být dosaženo prostřednictvím mediální výchovy. Porovnání jednotlivých modelů a jejich stručná charakteristika je uvedena v tabulce na násle- dující straně.
18
Vznik nové estetiky postmoderní doby
Téma výchovy k mediální gramotnosti lze vnímat v širších společenských souvis- lostech. Zařazením tématu do kontextu evropského myšlenkového směru konce 20. století – postmodernismu asi lépe vyniknou tyto souvislosti. Postmodernismus je na straně jedné vnímán jako epocha společenského chaosu, fragmentace, neklidu, ztráty morálních měřítek a na straně druhé jako deziluze plná her slov a významů.
zdroj: NUMERATO, D.: Mediální výchova: Oddůvěrňování důvěrného světa.
Revue pro média 2004, roč. 4, č. 8.
Kanadský
Název modelu: Charakteristika:
Spojených států amerických
Zaměřuje se na rozvíjení kritického myšlení a rozvoj aktivního občanství.
Cílem je zejména obrana před sílícím vlivem sexu a násilí v médiích.
Latinskoamerický Zaměřuje se na posílení etických, ná- boženských a rodinných hodnot, klade důraz na rezistenci vůči ideologii.
Australský Hlavním cílem je ochrana minorit.
Postmodernismus, jako ryze evropský myšlenkový směr konce 20. století, lze velmi zjednodušeně charakterizovat těmito základními znaky:
Mediální výchova a mediální gramotnost
•
•
•
•
alternativnost lidských přístupů ke světu názorová pluralita
odmítání nadřazenosti racionality v procesu poznání
relativizace poznatků, hodnot, postojů
19
V podmínkách masových medií výrazně dominuje svět obrazů a symbolů (ikonosfé- ra) před prostředím slova (logosférou), což může (převedeno do technologických prostředků) signalizovat upřednostňování audiovizuálních medií před tištěnými.
Upadá tradice, vítězí móda. Jisté je, že mnohé rysy komerční (běžné) mediální kul- tury odrážejí prvky postmodernismu.
V podmínkách masových medií došlo ke skutečné revoluci, která vedla ke vzniku nové estetiky. Kulturní změny směřující k postmoderně na počátku třetího tisíciletí podporují vznik spotřebně orientovaného člověka, vyznávajícího jakési „evangelium blahobytu“, charakteristické hromaděním věcí a spotřebním přístupem k životu.
Spasí svět informační společnost, globální sítě a korporace?
Typickým znakem postmoderní éry konce 20. století je expanze nových komuni- kačních a informačních technologií provázená rostoucím vlivem konzumního způsobu života.
První teoretické koncepty defi nující pojem informační společnost se objevují od 70. let 20. století. Navazují přitom na koncepty tzv. postindustriální společnosti, je- jíž podstatou je posun od hodnot materiálních (ekonomická prosperita, hmotné zabezpečení, sociální pořádek) k hodnotám postmateriálním. Novými hodnota- mi informační společnosti se stávají znalosti a vědění. S tím pochopitelně nabývá na významu přístup k informacím a schopnost s nimi pracovat.
V postmoderní kultuře dominují symboly a obrazy na úkor prostředí slova.
Pro informační společnost jsou charakteristické tyto klíčové aspekty:
•
•
•
•
•
obrovský objem informačních toků převaha práce s informacemi integrování činností
globalizační tendence
postmoderní kultura
20
Tyto trendy jsou umocňovány sílícím významem nadnárodních korporací, růs- tem objemu médií a mediálních produktů. Překotný nárůst objemu informací zprostředkovaných medii významně posunuje společenskou roli médií a masové komunikace. Ekonomické, společenské i kulturní procesy překračují hranice stáva- jících státních útvarů a propojují se v tržním, sociálním i kulturním prostředí mimo rámec jedné země.
Vznik a rozvoj nadnárodních korporací ve všech významných oblastech hospodář- ského života, počínaje výrobou spotřebního zboží a konče třeba bankovnictvím, velmi omezil možnosti jednotlivých států regulovat chování národních ekonomik.
Rozvoj globálních trhů dosáhl takové síly, že se mu národní státy musely přizpůso- bit. Rozrůstající se nadnárodní korporace se chovají tak, aby dostaly trh pod kont- rolu – vertikálně i horizontálně se koncentrují.
V mediální sféře se globalizace projevuje zejména tak, že dochází ke vzniku nadná- rodních korporací (jako nového typu vlastnických struktur) a do hry vstupuje mezi- národní produkce a výměna mediálních produktů. Převládá závislost politických a ekonomických systémů na informačních a komunikačních technologiích. Dochází k zesílení informačních toků nejen uvnitř států, ale i napříč hranicemi států.
Obchod a průmysl (nevyjímaje mediální průmysl) se stále více globalizují a globál- ní produkty stále více ovládají také mediální trh. Kdo by neznal světové mediální magnáty Murdocha či Berlusconniho? Propojení politické moci s mocí nadnárod- ních mediálních korporací však činí objektivitu poskytovaných informací velmi zra- nitelnou.
Globalizace médií může mít mnoho výkladů a také mnoho podob. Nejtypičtějším znakem je zejména vlastnické propojení mediální produkce na nejrůznějších mís- tech zeměkoule. Zjednodušeně to znamená, že k dispozici jsou podobné či stejné mediální produkty (fi lmy, seriály, reality show) ve stejný čas na různých místech světa.
Produkty mediálního průmyslu mají tendenci k zestejňování (homogenizaci) v nadnárodní úrovni. Vytvářejí se záměrně takové produkty, které jsou srozumi- telné bez ohledu na rozdílnost kultur. Jaké to však může představovat nebezpečí?
Pochopitelně přirozený úpadek národní a lokální kultury. Pokud chceme hledat na tomto procesu nějaký pozitivní prvek, lze říci, že dochází ke komunikaci, která
„zmenšuje“ svět a přibližuje národní kultury.
Mediální výchova a mediální gramotnost
21
Pasivní konzument masové kultury nebo mediálně gramotný člověk?
Mezilidská komunikace současné postmoderní doby má především masový charak- ter a vychází z obrovské informační nabídky. Současná tzv. informační společnost je producentem, distributorem a zároveň konzumentem informačních produktů různého druhu. Díky této „informační přesycenosti“ vzniká nebezpečí ztráty orien- tace ve sděleních, která přicházejí z různých zdrojů různé kvality. Chybí schopnost informace selektovat, analyzovat a kriticky je hodnotit.
Vzniká společenská poptávka po novodobých kompetencích, k nimž nepochybně patří mediální gramotnost. Tato kompetence je charakteristická schopností a do- vedností rozumět, rozlišovat, kriticky hodnotit a analyzovat média a informace v nich obsažené. Jedná se o významnou kompetenci z hlediska jednotlivců i celé společnosti. Její potřeba vzniká z nutnosti poznat a pochopit masová média.
Je zřejmé, že pro „život s médii“ je třeba být vybaven takovými kompetencemi, díky nimž se média stanou prostředkem rozvoje osobnosti na úkor pasivní spotřebitel- ské konzumace. V důsledku toho se soustavná příprava pro „život s médii“ – mediál- ní výchova stává součástí výchovy a vzdělávání ve většině liberálně demokratických společností a rozvíjí se posledních třicet let.
Dnes již není pochyb o tom, že média jsou jedním z faktorů ovlivňujících kvalitu ži- vota člověka. Jsou významným socializačním činitelem spolu s výchovou v rodině a v prostředí školy. Systematická výchova směřující k dosažení mediální gramotnosti by měla nepochybně začínat již od dětského věku.
Tento přístup je podporován zejména ve Velké Británii, Kanadě a dalších zemích, kde má mediální výchova tradici, širokou veřejnou podporu a kvalitní institu- cionální zázemí. Být minimálně od školního věku vybaven mediální gramotnos- tí, naučit se kriticky myslet a rozlišovat mediální obsahy s kvalitní informač- ní hodnotou od těch ideově a esteticky prázdných, manipulativních či dokonce nebezpečných, patří k základním cílům mediální výchovy v zemích založených na demokratických principech.
Média jsou potenciálním zdrojem vlivu a moci, „zrcadlem“ sociální reali- ty, nástrojem socializace člověka.
S mediální výchovou začít již od dětství!
22
Shrnutí…
Úlohou médií v demokratické společnosti je především informovat, přesvědčovat a pobavit. Zobrazení skutečnosti však neodpovídá realitě. Média s fakty a obrazy manipulují, předkládají nám konstruovanou realitu (prostřednictvím umělých kon- textů, virtuální reality, významovými posuny).
Žijeme v období sílícího aktivního vstupu médií do sociálně komunikačního života společnosti. Tím roste potřeba vědět, v čem tento aktivní vstup spočívá. Schopnost správně vyhodnocovat mediální sdělení se stává stejně důležitou jako dovednost pracovat s informačními technologiemi.
Mediální gramotnost je v dnešních demokraticky založených zemích vnímána jako základní kompetence důležitá pro život člověka žijícího ve společnosti ovlivňované produkcí masových médii. Uživatel mediální produkce by měl mít média „pod kon- trolou“, měl by být vybaven takovými kompetencemi, díky nimž dokáže vyhodnotit věcnou správnost mediovaných sdělení a jejich hodnotovou platnost.
Mediálně gramotný člověk se orientuje v záplavě informací, je vybaven schopnos- tí kritického odstupu od účinků masové mediální produkce a úspěšně se zapojuje do mediální komunikace. Disponuje kompetencemi, díky nimž využívá média jako zdroje informací, poučení a zábavy. Základem mediální gramotnosti jsou rozšířené informační a komunikační dovednosti reagující na měnící se povahu informací ve společnosti. Dosažení mediální gramotnosti je rámcovým cílem mediální výchovy, do níž se promítají základní poznatky a dovednosti nutné pro „život s médii“.
Podle Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia (RVP G) představuje me- diální gramotnost soubor poznatků a dovedností, které člověku umožňují nakládat s mediální produkcí, jež se mu nabízí, účelně a poučeně, dovoluje mu média vyu- žívat ke svému prospěchu a dává mu nástroje, aby dokázal odhalit oblasti mediální produkce, které se jím snaží skrytě manipulovat. Při tvorbě Rámcového vzděláva- cího programu pro gymnázia se zohledňovaly zkušenosti ze zemí Evropské unie, zejména pak Německa a Velké Británie. Mediální výchova je jedním z tzv. průře- zových témat, která vstupují do systému základního a vyššího sekundárního vzdě- lávání v České republice. Jsou vnímána jako aktuální a společensky potřebná. Tato témata mají především ovlivňovat postoje, hodnotový systém a jednání žáků.
Mediální gramotnost = novodobá kompetence ve výchově a vzdělávání člověka.
Mediální výchova a mediální gramotnost
globalizovaná mediální kultura
informační společnost
masová média
mediální výchova
netholismus
socializace diverzifi kace
propaganda
konzumismus
reality show zábavní průmysl
23
modul 2
Role médií v informační společnosti
24
Obsah:
Základní informace k modulu
Informační společnost a mediální kultura Média a globalizační procesy
Česká mediální scéna v éře globalizace
Mediální gramotnost v kontextu výchovy a vzdělávání Vliv médií na děti a mládež
„Dobrá“ a „špatná“ mediální výchova Shrnutí
25 27 28 30 31 33 36 38
„Na konci šedesátých let převzala moc nad Západem televizní realita – to znamená, že lidé začali věřit tomu, co viděli v tele- vizi na úkor toho, co viděli kolem sebe po zbytek času.“
(Pier Paolo Passolini)
Role médií v informační společnosti
25
Základní informace k modulu
Modul 2 slouží jako teoretická opora výkladu učitele a je doplněn Pracov- ním listem 2, obsahujícím praktické aktivity studentů k dílčím tématům modulu. Učitel se seznámí s vývojem a soudobými trendy globalizované mediální kultury, s její expanzí a sílícím vlivem ve společnosti. Modul při- blíží globalizační tendence mediální scény v mezinárodním i v českém pro- středí. Učitel získá přehled o vlivu médií na děti a mládež, a to zejména z hlediska psychologických a sociálních dopadů na formující se osobnost žáka a studenta. Upevní si poznání, že média je třeba vnímat nejen jako aktivního činitele socializace člověka, ale i jako spolutvůrce jeho osob- nosti. Závěr modulu je věnován konkrétním příkladům „dobré“ a „špatné“
mediální výchovy. Získané poznatky bude učitel schopen předat studen- tům formou výkladu, diskuze a praktických cvičení.
Časová dotace:
3 vyučovací hodiny:
• 2 hodiny teoretického výkladu učitele podle modulu 2
+ diskuze k jednotlivým dílčím tématům modulu
• 1 hodina praktických cvičení podle Pracovního listu 2
Organizace výuky:
Učitel
provádí výklad teoretické části modulu
iniciuje diskuzi se studenty po ukončení výkladu
podává instrukce k pracovním aktivitám v pracovním listu 1.
2.
3.
1.
2.
3.
Student
aktivně se zapojuje formou diskuze nad tématy modulu
prezentuje praktické příklady podle dílčích témat modulu
vyplňuje pracovní list, pracuje v týmu, prezentuje výsledky aktivit týmu
Doporučené pracovní pomůcky k výuce jsou uvedeny v Pracovním listu 2.
3×
26
BURTON, G., JIRÁK, J.: Úvod do studia médií.
Barrister & Principál, Brno 2001, ISBN 80-85947-67-6.
ČERMÁK, I., NAVRÁTIL, M.: Vliv virtuální reality na psychiku jedince.
Československá psychologie, 1997, roč. 41.
JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B.: Média a společnost. Vyd. 2.
Portál, s. r. o., Praha 2007, ISBN 80-7178-697-7.
MUSIL, J.: Komunikace v informační společnosti.
Univerzita J. A. Komenského, Praha 2007, ISBN 80-978-80-86723-39-6.
MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Čtvrté, rozšířené a přepracované vydání.
Portál, s. r. o., Praha 2009, ISBN 978-80-7367-574-5.
RAMONET, I.: Tyranie médií.
Mladá fronta, Praha 2003, ISBN 80-204-1037-6.
ŠTĚTKA, V., KOUŘIL. V.: Vlastnická struktura českého mediálního trhu s ohledem na globalizační procesy, analytický materiál k projektu „Zkvalitnění mediálního prostředí pro působení občanských iniciativ“.
Institut demokracie pro všechny, Brno 2005.
BRDKOVÁ, L.: Když dítě žije na webu.
MF Dnes, příloha Vzdělávání, 18. 11. 2009.
SAK, P.: Člověk a vzdělání v informační společnosti.
Portál, s. r. o., Praha 2007, ISBN 80-978-80-7367-230-0.
Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007–2013 [online].
MŠMT, 2007, [cit. 9. 10. 2009].
http://www.msmt.cz/mladez/koncepce-statni-politiky-pro-oblast-deti-a-mladeze-na-obdobi-2007-2013/
Struktura společnosti [online]. Mediální skupina MAFRA, 2010, [cit. 23. 7. 2010].
http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_o-spolecnosti_struktura-spolecnosti.htm/
Při tvorbě modulu bylo čerpáno z níže uvedené odborné literatury a materiálů, které lze doporučit k získání rozšířených znalostí modulu:
Klíčová slova
Globalizovaná mediální kultura, informační společnost, masová média, mediální výchova, netholismus, socializace, reality show, zábavní průmysl.
Role médií v informační společnosti
27
Informační společnost a mediální kultura
Rozvoj informačních a komunikačních technologií je jedním z určujících trendů současné informační společnosti. Role médií v této společnosti je velmi dominant- ní. Média přitom nelze vnímat pouze jako výrobní systémy, ale také jako tvůrce a distributory kulturních a symbolických obsahů. Tyto obsahy „putují“ ke spotřebiteli (divákovi, posluchači, čtenáři, uživateli internetu apod.) prostřednictvím mediální produkce. Výstupem mediální produkce jsou konkrétní mediální produkty. Medi- álními produkty mohou být: kniha, noviny, časopis, fi lm, televizní seriál, reklama, webová stránka, fotografi e, počítačová hra, CD, videokazeta, ale také třeba opera, koncert, divadelní hra.
K charakteristickým rysům současné informační společnosti patří globalizovaná mediální kultura. Jaké jsou její rysy a co všechno si lze představit pod tímto po- jmem? Nejtypičtějším rysem je vlastnické propojení kulturní produkce na nej- různějších místech zeměkoule. Zjednodušeně to znamená, že k dispozici jsou po- dobné nebo stejné produkty kulturního průmyslu ve stejný čas na různých místech světa. Mediální producenti vytvářejí záměrně takové produkty, které jsou srozu- mitelné bez ohledu na rozdílnost kultur. To konkrétně může znamenat, že si časopis Cosmopolitan můžeme koupit nejen v Praze, ale třeba i v Káhiře. Český divák v multikině shlédne úspěšný globální velkofi lm stejně jako divák v jiné části světa, a to pouze s rozdílem jiné jazykové mutace. Unifi kovaný mediální produkt si koupíme – stejně jako například „hotdogy“, hamburgery či popcorny, ve všech významných metropolích světa. Ještě typičtější je celosvětové propojení televizní produkce pořady typu reality show. Jednotný scénář, dramaturgie, typologie herců, moderátorů i účinkujících. Nádherná, téměř snová atmosféra, pohádkové výhry a především situace vyvolávající vlny emocí. Divácky úspěšné reality show jako např.
Milionář či Star Dance dojímají televizní diváky nejen v evropských zemích a na americkém kontinentě, ale přitahují k obrazovkám také diváky v řadě muslimských a hinduistických zemí.
Dalším typickým příkladem globalizované mediální kultury je seriálová televizní tvorba. Seriály se staly jakýmsi globálním kulturním rámcem, ovlivňujícím hodno- ty a postoje diváků v celé řadě zemí a kultur. Hrdinové seriálů se posunuli do role módních ikon a je tomu tak napříč různými kontinenty. Co to může znamenat? Na straně jedné nepochybně stírání kulturních, sociálních a náboženských rozdílů, na straně druhé jisté potlačování národní a lokální identity se silným vlivem (pozi- tivním i negativním) na hodnotová měřítka, formování životních postojů a norem.
Otázkou zůstává, zda jsme na konzumaci takto homogenizované a unifi kované kul- tury připraveni. V Čechách pod vlivem globalizované mediální kultury žijeme více než dvacet let. Výchova k mediální gramotnosti však teprve klepe na dveře...
28
Média a globalizační procesy
Pod vlivem působení mediálních produktů, které přinášejí zprostředkované po- znání světa, jsou do značné míry formována naše očekávání, představy, hodnoty a normy. Někdy může jít o věrné podání skutečnosti, jindy může být realita částeč- ně či zcela deformovaná – uměle konstruovaná. Proč? Protože mediální produkt může (ale nemusí) být fi kcí či iluzí, vytvořenou člověkem za účelem dosažení ně- jakého cíle – například ekonomického nebo politického. Je přizpůsoben potřebám, zájmům a vlivům pestré mozaiky společenských vztahů, které jsou pro běžného mediálního konzumenta složité a pravděpodobně i velmi netransparentní.
V posledním desetiletí můžeme pozorovat rozvoj globálního systému komerčních médií, která ovlivňují směřování a obsah národních médií ve většině zemí světa. Mé- dia jsou součástí struktury společnosti, a tudíž i součástí ekonomické a mocenské základny. Média jsou vlastněna a kontrolována převážně silnými mediálními insti- tucemi, v jejichž vlastnické struktuře fi gurují nadnárodní korporace. Dostávají se do rukou těch, kteří disponují významnou ekonomickou a politickou mocí. Je prav- děpodobné, že díky tomuto koncentrovanému vlastnictví mohou mediální instituce sledovat své dlouhodobé cíle a zájmy. Trh médií je řízen ekonomickými kritérii a mediální instituce jsou tak ekonomickými podniky, jejichž cílem je dosažení zisku z prodeje zboží a služeb. Globalizace médií není jen ekonomickým procesem, ale také procesem společensko-kulturním a procesem technologických proměn.
Vliv globalizované mediální kultury ve společnosti roste. Dochází k pro- línání kulturních vzorců, hodnot a norem. Televizní seriály, reality show, globální velkofi lmy, PC hry.
Nejviditelnější oblasti globalizačních tendencí mediální scény:
Role médií v informační společnosti
•
•
•
oblast technologická (celosvětové šíření komunikačních prostředků) oblast ekonomická (globalizace mediálního průmyslu včetně proměn vlastnických struktur)
oblast kulturně-symbolická (dochází ke globálnímu toku informací
ovlivňujících tvorbu kulturních identit)
29
Na tyto tendence lze nahlížet různými úhly pohledů. Zajisté pozitivním hodno- cením bude přínos médií k intenzivnějšímu propojování světa rychlou výměnou informací, prezentací celosvětově významných událostí a rozvojem globálního po- vědomí veřejnosti. Pokud jde o tendence týkající se rozvoje elektronicky zprostřed- kované informace, ta přináší nepochybně sílící vliv elektronických médií na úkor médií tištěných. Jestliže se zaměříme na trend transformace mediálních institucí, lze vypozorovat silné vlivy na vytváření obrovských konglomerátů překračujících hranice států. Typické je uzavírání nejrůznějších dohod o spolupráci na úrovni me- diálních organizací. Tyto tendence souvisejí se vznikem a posilováním vlivu národ- ních korporací jako nového typu vlastnických struktur.
Pro snadnější pochopení tématu se raději přesuňme ke konkrétním příkladům. Ty- pickou ukázkou světového mediálního giganta, který koncentruje mediální produk- ci, je společnost SONY. Ta vyrábí především spotřební elektroniku, ale mimo jiné vlastní i fi lmové studio Columbia. Jen namátkou jmenujme některé další mediální giganty – Time Warner, Walt Disney Company, NewsCorp (News Corporation me- diálního magnáta Ruperta Murdocha). Murdochovy společnosti působí v knižním průmyslu (Harper Collins), v denním tisku (Th e Sun, Th e Times) i ve fi lmu (společ- nost Fox). Vysoká míra horizontální a vertikální koncentrace, kterou tyto korpo- race disponují, zrychluje globální toky informací. Informace jsou na straně jedné ekonomickými komoditami, na straně druhé kulturními formami se symbolickým obsahem. Jejich značný potenciál proměňovat či nahrazovat lokální a národní kul- turní identity ve prospěch importovaných kulturních vzorců může představovat jistá rizika pro lokální a národní kulturní produkci. Nelze však opomenout také frekventovaný pojem diverzifi kace z pohledu vlastnických vztahů a chování mediál- ních institucí. Diverzifi kace (rozšiřování) podnikatelských činností mediálních in- stitucí úzce souvisí s horizontální koncentrací, tedy vlastnickou integrací, kdy tyto instituce mají tendenci rozšiřovat svou podnikatelskou činnost z důvodu snížení rizik. To znamená, že společnosti působící v jedné oblasti médií se snaží pronikat do jiných oblastí médií. Například vydavatel denního tisku proniká do společnosti provozující televizní vysílání.
Globalizace médií je proces:
•
•
•
technologických proměn
společensko kulturní
ekonomický
30
Česká mediální scéna v éře globalizace
Pokud jde o české prostředí, globalizační tendence v mediální sféře (zejména proces transformace vlastnictví médií), lze vysledovat počínaje přelomovým rokem 1989 a tento proces probíhá, zdá se, kontinuálně doposud. Současné vlastnické vztahy na české mediální scéně – zejména v oblasti tisku, rozhlasového a televizního vysílání, disponují vysokou mírou horizontální a vertikální integrace a diverzifi kace. Stejné tendence jsou charakteristické pro hudební, knižní a fi lmový trh.
Nejvýznamněji se podílejí na vlastnictví českých médií majitelé z německy hovo- řících zemí. Denní tisk vlastnicky ovládají německé a švýcarské mediální skupiny, v rozhlasové sféře dominují francouzští vlastníci.
Ve fi lmovém, knižním a hudebním průmyslu se odrážejí zájmy vlastníků globál- ních společností Time Warner, Sony, Walt Disney Company a dalších. Pokud jde o komerční televizní stanice, je viditelný evropský i americký vlastnický vliv. Právě
„amerikanizace“ je významným faktorem globalizace nejen celosvětové, ale i české mediální scény. Většina televizních pořadů, fi lmové a hudební produkce pochází z americké provenience a nepochybně v masovém měřítku zaplňuje mediální pro- stor. Vlivem „amerikanizace“ kulturního průmyslu dochází i v českém prostředí k ovlivňování postojů, životního stylu a chování jedinců i sociálních skupin.
Česká mediální scéna nese všechny charakteristické znaky globalizace. S tím sou- visí pronikání zahraničního managementu do vedení mediálních institucí, což je pochopitelně spojeno s politikou vlastníků mediálních konglomerátů. Otázkou zů- stává, zda jsou tendence pronikání zahraničního managementu přínosem k rozvoji české mediální scény.
Zahraniční management může vnést určité kosmopolitní myšlení, nové inspirace ve způsobu řízení lidí, nová pojetí komunikace či motivace. Na druhou stranu tyto tendence mohou vnášet jistý pevný řád, který může být (zejména v případě němec- kého managementu) pro některé české manažery obtížně akceptovatelný.
Abychom si udělali konkrétní představu, jak se projevují globalizační tendence na české mediální scéně, můžeme pro názornost uvést mediální skupinu MAFRA. Ta je příkladem velké a vlivné mediální instituce nesoucí charakteristické znaky sou- časné globalizace médií v českém prostředí. V její struktuře se plně projevuje za- hraniční vlastnictví s koncentrací vertikální a horizontální. Produktové portfolio je diverzifi kováno do více oblastí (tisk, TV, hudba, mobil, internet, tiskárna, …), čímž dochází nejen k rychlému sdílení informací, ale především k minimalizaci ekono- mických ztrát.
Role médií v informační společnosti
31
Mediální gramotnost v kontextu výchovy a vzdělávání
Média jsou rámcem, skrze nějž máme snadný přístup k sociální realitě. Ovlivňují pozitivně i negativně psychický vývoj dětí a mládeže a mají formativní vliv na jejich socializaci, ať už v prostředí rodiny, mezi vrstevníky či při začleňování do širších společenských vazeb. Prvotní náhled na média vzniká v prostředí rodiny. Ta se stá- vá první komunikační platformou, kde se vytváří a formuje vztah k médiím. Existují rodiny, ve kterých je mediální konzumace podporována – např. sledováním oblíbe- ných televizních pořadů, jež bývají dětem odměnou za jejich správné chování. Dále jsou rodiny, které uplatňují kritický odstup od vlivu médií a dětem sledování tele- vizních pořadů zakazují nebo přistupují k mediální nabídce selektivně. Volí medi- ální produkty, jejichž obsahy působí výchovně a formují osobnost dítěte pozitivním směrem. Bohužel existují i takové rodiny, v nichž děti tráví ve společnosti ideově prázdných televizních seriálů a počítačových her převážnou část volného času a neselektovaná mediální konzumace se stává součástí jejich denního režimu.
TV MF Dnes
Mediální skupina MAFRA
Lidové noviny
Hudba
Gratis
Mobil Internet
Struktura společnosti MAFRA:
Tiskárny
Mafraprint
METRO
iDNES.cz lidovky.cz JobDNES.cz Automodul.cz RealityiDNES.cz TOPkontakt.cz internettrading.cz Óčko
iDNES.tv
Expresradio Classic FM
Expansion Group
Tisk Multimédia
32
Zdá se tedy, že se prvotní „výchova k mediální gramotnosti“ v rodinném prostředí ubírá dvěma různými směry. Tím prvním je pravidelná a rodiči podporovaná „kon- zumace“ mediálních obsahů, druhý směr naopak preferuje jejich restrikci. Oba zmíněné směry „rodinné mediální výchovy“ přitom vytvářejí a ovlivňují prvotní vztahy k mediálním obsahům. Je třeba více rozvinout aktivity rodičů a vychovatelů, aby se sami zajímali o mechanismy používané zejména hromadnými sdělovacími prostředky a byli schopni selektovat informace a obrazy přicházející z médií. Pří- kladem pro nás může být Velká Británie, kde jsou kurzy mediální výchovy organizo- vány pro rodiče a vychovatele dokonce již dětí předškolního věku.
Pod vlivem všudypřítomné mediální nabídky dochází k formování hodnotové- ho systému dětí a mládeže. Jisté přitom je, že tato skupina populace (a nejen ta) nemá dostatek zkušeností, znalostí, dovedností ani schopností kritické refl exe, aby se s rostoucí mediální nabídkou dokázala vyrovnat. Média potom mohou formo- vat osobnost člověka nesprávným směrem. Aby tomu tak nebylo a média sloužila především k rozvoji osobnosti a formování pozitivních vlastností člověka (např.
odolnosti proti konzumismu, odolnosti vůči manipulativním a propagandistickým sdělením), je třeba začít s mediální výchovou nejprve v rodině a kontinuálně navá- zat mediální výchovou v systému školního vzdělávání. Lze tedy shrnout, že vztah k médiím a jejich obsahům probíhá kontinuálně během socializačního procesu jedince. Vzniká nejprve v rodině a souběžně (nebo později) se přesouvá na další aktéry socializace – vzdělávací a výchovné instituce, zájmové a vrstevnické skupiny a zejména na samotná média. Je proto nezbytné, aby výchova k mediální gramot- nosti sledovala socializační proces jedince a kontinuálně probíhala v rodinném a institucionálním prostředí. Přestože je téma výchovy k mediální gramotnosti velmi aktuální a potřebné, bohužel stav poznání v této oblasti v rodinách České republiky není příliš velký. K tématu se váže pouze několik výzkumných prací, zaměřených zejména na pozici médií ve volném čase dětí a mládeže, což bude náplní další kapi- toly této příručky.
Výchova k mediální gramotnosti probíhá kontinuálně během procesu socializace jedince:
Role médií v informační společnosti
•
•
•
•
v rodinném prostředí ve vrstevnických skupinách
v zájmových skupinách (Skaut, Junák, …)
výukou mediální výchovy v systému školního vzdělávání
33
Vliv médií na děti a mládež
Volný čas dětí a mládeže je nepochybně významnou sociologickou, ekonomickou a pedagogickou kategorií. Jak uvádí Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mláde- že na období 2007–2013, pro sociální pozici dětí a mládeže je charakteristická níz- ká zakotvenost v systému sociálních rolí. V žádném dalším životním období není jedinec schopen zajímat se o tak široké spektrum zájmových aktivit jako v dětství a mládí. Ve srovnání s dospělostí se dětství a mládí vyznačují značnou zájmovou pluralitou. Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007–2013 uvádí některé zajímavé analýzy, týkající se podílu médií na trávení volného času dětí a mládeže v České republice. Graf, uvedený dále, naznačuje tendence skupiny dětí a mládeže více využívat elektronická média (TV, rozhlas, CD, internet) na úkor médií tištěných, např. knih a časopisů. Zájem dětí a mládeže se stále více posouvá do oblasti videosféry.
Podíl jednotlivých médií na čase věnovaným médiím 2000, věková skupina 15–30 let:
•
•
•
•
•
•
Činnosti spojené s počítačem spolu se sledováním televize ve volném čase mládeže jsou nejčastějšími aktivitami.
Již v roce 2000 trávila česká mládež ve společnosti médií kolem třetiny svého bdělého stavu a kolem dvou třetin svého disponibilního času (bez času v práci a ve škole).
Od roku 1992 do roku 2000 se dramaticky snížil počet přečtených knih.
K největšímu poklesu četby došlo u mládeže ve věku 19–23 let (skupina, ve které více než třetina studuje na vysokých školách a četbu mají vlastně „v popisu práce“).
Mládež (věková skupina 15–30 let) „ve společnosti“ televize tráví 32 % svého disponibilního volného času.
Mládež (věková skupina 15–30 let) četbou knih stráví jen 6 % tohoto času a četbou novin dokonce jen 3 %.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Četba časopisu (3 %)
Práce s internetem (4 %) Četba novin (3 %) Práce s počítačem (6 %) Četba knih (6 %) Poslech CD (17 %)
Sledování videa (2 %) Počítačové hry (2 %) Kino (2 %)
Televize (32 %)
Rozhlas (23 %)
34
Díky expanzi komunikačních médií dochází ke zrychlení výměny informací, což sebou pochopitelně přináší jisté psychologické a sociální dopady. Hodně se hovoří o neblahém vlivu prožívání „skrze média“ a souvisejících dopadech na životní styl dětí a mládeže, na jejich zdravotní a psychický stav. Hrozí vznik „nových závislos- tí“, zesilují se negativní dopady na kvalitu řeči a myšlení vlivem ochuzování slovní zásoby, průniku anglismů, zprimitivnění jazyka kompozičně i stylově. Tyto ten- dence zvyšuje především rostoucí vliv internetu na lidskou komunikaci. Od roku 2000 také prudce narůstá čas strávený s počítačem. Rozvíjí se nová dimenze lidské existence – virtuální realita. Informace a obrazy z reálného života se mísí s umělými kontexty. Virtuální realita mnohdy zastiňuje reálné podání světa.
Dlouhodobý pobyt člověka ve virtuální realitě může mít dalekosáhlé psychologic- ké důsledky. Může způsobovat nejen narušení emoční stability, ztrátu originality myšlení a snížení kontaktů se sociálním prostředím, ale dokáže nastartovat také změny v agresivních vzorcích chování a růst depresivně autistického prožívání.
Z hlediska negativního vlivu komunikačních médií na děti a mládež jsou pokládány za závažné především dva prvky – násilí a erotika. Problematika mediálního násilí je zkoumána zejména v anglosaských zemích. Existující studie se shodují v názoru, že na zločinnosti mladistvých se vedle vlivů biologických a výchovných podílí také vliv televizního násilí. Uveďme alespoň jeden příklad výzkumu, který probíhal téměř 30 let a přinesl alarmující závěry v oblasti vlivu sledování násilných scén v televizi během dětství na prokazatelný nárůst záznamů v trestním rejstříku v dospělosti.
Novým aktuálním tématem, o kterém se v České republice zatím příliš mnoho neví, je vznik nového typu závislosti tzv. netholismu. Netholismus představuje různé druhy závislostí na internetu a počítačích. O závislosti přitom hovoříme, jestliže někdo tráví více než 50 % svého volného času při počítačových hrách nebo na inter- netu. Jak se chová typický netholik? Obvykle svůj počítač vůbec nevypíná. Nedokáže mít totiž pod kontrolou čas, který u něj tráví. Neumí ani oddělit každodenní činnos- ti (například jídlo) od práce na počítači. Kvůli této závislosti často ruší domluvené termíny s odůvodněním, že chce ještě pracovat na počítači. Mívá posunutý denní
Podle průzkumu realizovaném na Michiganské univerzitě v roce 2003 se ukázalo, že např. mezi muži (na začátku výzkumu v roce 1977 to byly ještě děti), kteří hojně sledovali televizní pořady obsahující násilí, bylo 3krát více odsouzených za trestné činy, než mezi ostatními muži. Tito páchali také více dopravních přestupků a jevili větší sklony k napadání svých partnerek.
Role médií v informační společnosti
35
Vliv médií na děti a mládež
pozitivní:
informace kultura a zábava technické kompetence
negativní:
netholismus konzumismus zvyšování kriminality
a noční rytmus – k počítači vstává velmi brzy nebo u něj ponocuje. Postupně ztrá- cí sociální kontakty a uzavírá se do sebe. Netholik závislý na počítačových hrách obvykle lže o této závislosti, projevuje se neklidně a nervózně, když nemůže delší dobu hrát. Potřebuje stále více času k uspokojení ze hry a pokud nemá peníze na ná- kup dalších her, může si je opatřovat krádeží. Postupně u něho dochází k narušení vztahů s rodinou, zanedbávání učení, opouštění dřívějších zájmů a přátel.Nebezpečí této nové závislosti tkví v tom, že v konečné fázi může dojít k rozštěpení osobnosti na reálnou a virtuální. Přitom „úspěch“ ve virtuálním světě často vyva- žuje skutečné nedostatky z reálného života. Virtuální život je mnohem snadnější než reálný a závislý „netholik“ dříve či později již nedokáže žít v reálné společnos- ti. Nenaučí se ani řadě sociálních dovedností mezi vrstevníky a dospělými, a to se s největší pravděpodobností projeví v budoucnu v soukromém i profesním životě.
Hlavní roli v boji proti této závislosti musí hrát rodina. Bohužel zásadním problé- mem je nedostatečná informovanost rodičů, kteří mohou v určitých případech také trpět podobnou závislostí. Škola může na toto nebezpečí upozorňovat rodiče, může nabídnout volnočasové aktivity.
Chceme-li závěrem zhodnotit, zda média mají na děti a mládež negativní či pozitiv- ní vliv, musíme přijmout existenci dvou názorových protipólů. První z nich zaujímá kritický pohled. Přisuzuje médiím negativní vliv – odpovědnost za zvyšování kri- minality, vznik „nových závislostí“, rozklad morálních hodnot a rozvoj hod- not konzumních. Oproti tomu opačný pohled vnímá média jako užitečné spojence, přinášející nejen potřebné informace, kulturu a zábavu masám, ale i ochraňují- cí projevy svobody.
