Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská
Hlavní specializace: Hospodá ř ská politika
Z AHRANI Č NÍ INVESTICE V Č R A JEJICH VÝVOJ V LETECH 1991 - 2006
diplomová práce
Autor: Ivana Jíchová
Vedoucí práce: Doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc.
Rok: 2007
Prohlašuji na svou č est, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě a s použitím uvedené literatury.
Ivana Jíchová
V Praze, dne 10. 5. 2007
Tímto bych cht ě la pod ě kovat vedoucímu diplomové práce Doc. Ing. Tomášovi Ježkovi, CSc. za cenné p ř ipomínky, nám ě ty a poskytnuté materiály, které mi pomohly p ř i vypracování diplomové práce.
Ivana Jíchová
Anotace
Práce vymezuje problematiku zahraničních investic v České republice a to od počátku 90. let a až do roku 2006. V teoretické části se velmi důkladně zabývám faktory, které působí na investorovo rozhodování o umístění investice v zahraničí. Mezi těmito faktory výrazně vyčnívají investiční pobídky, proto jsou v dalších kapitolách rozebrány velmi podrobně. Poté analyzuji systém investičních pobídek v České republice, v Polsku, Slovensku a Maďarsku.
V hlavní části analyzuji příliv zahraničních investic do České republiky.
Annotation
This thesis defines the issue of foreign investments in The Czech Republic in the period since 1990 until 2006. I deal with the factors influencing a decision-making of an investor very carefully in the theoretical part. Investment incentives belong to the main stimulations and that is the reason why I examine them into the detail in further chapters. Then I analyze the system of investment incentives in The Czech Republic, Poland, Slovakia and Hungary. I analyze the inflow of foreign investments into The Czech Republic in the main part of my thesis.
Obsah
ÚVOD ... 5
1. INVESTICE ... 7
1.1. Členění investic ... 7
1.1.1. Přímé zahraniční investice (PZI) ... 9
1.2. Význam pro hostující ekonomiku... 12
1.2.1. Ukazatele hodnotící význam PZI v hostující ekonomice ... 13
1.2.2. Optimální výše PZI... 15
1.3. Předpoklady pro získání zahraničních investorů... 15
2. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ INVESTIČNÍ ROZHODOVÁNÍ ... 17
3. INVESTIČNÍ POBÍDKY ... 21
3.1. Definice investičních pobídek... 21
3.2. Členění investičních pobídek ... 22
3.2.1. Pobídky podle druhu... 22
3.2.2. Pobídky podle způsobu... 24
3.3. Investiční pobídky podle práva Evropského společenství ... 25
3.3.1. Multisektorální rámec z roku 1998... 27
3.3.2. Multisektorální rámec z roku 2002... 27
3.3.3. Role Evropské komise v oblasti veřejné podpory ... 28
3.3.4. Co je a není veřejnou podporou... 30
3.3.4.1. Rozpočtová opatření jako veřejná podpora ... 30
3.3.4.2. Veřejná podpora týkající se jednotlivých odvětví průmyslu (sektorová podpora) 31 3.3.4.3. Veřejná podpora platná napříč průmyslovými odvětvími (horizontální podpora) 31 4. INVESTIČNÍ POBÍDKY ČESKÉ REPUBLIKY ... 33
4.1. Vznik agentury CzechInvest... 33
4.1.1. Vytvoření agentury pro zahraniční investice... 33
4.1.2. Aplikace vládního „předzákonného“ systému investičních pobídek ... 34
4.1.3. Aplikace zákona o investičních pobídkách ... 35
4.2. Aktuální stav poskytování investičních pobídek ... 37
4.3. Postup při schvální investiční pobídky ... 39
4.4. Investiční pobídky (IP) v okolních státech ČR... 39
4.4.1. IP Německa... 40
4.4.2. IP Polska ... 40
4.4.3. IP Slovenské republiky... 41
4.4.4. IP Maďarska ... 42
4.4.5. Stručné srovnání systému IP ČR a okolních států... 43
5. ZAHRANIČNÍ INVESTICE V ČR V LETECH 1991 - 2006 ... 45
5.1. PZI v ČR v letech 1991 – 1998 ... 48
5.2. Zhodnocení prvního zkoumaného období... 52
5.3. PZI v ČR v letech 1999 – 2006 ... 55
5.3.1. Jeden příklad z praxe ... 57
5.4. Zhodnocení druhého sledovaného období... 59
ZÁVĚR ... 64
Přílohy ... 66
Použitá literatura ... 76
Seznam tabulek ... 79
Seznam grafů... 79
Summary ... 80
Keywords... 80
JEL Classification... 80
Úvod
Na počátku devadesátých let minulého století nastal zásadní zlom ve vývoji zemí střední a východní Evropy. Státy stály před úkolem transformovat stávající systém centrálně plánované ekonomiky na tržní systém. Mezi tyto země patřila i Česká republika. Proces přeměny byl dlouhý, složitý a zároveň neexistoval návod, jak tuto změnu provést.
Mezinárodní měnový fond sice měl „určitý scénář“, ale průběh realizace byl plně v odpovědnosti jednotlivých států. Radikálně se změnily politické poměry, začala se vytvářet demokratická společnost, bylo třeba vytvořit zcela nové institucionální prostředí, nový právní řád a zároveň pozměnit myšlení obyvatel, které po dlouhých letech totalitního režimu bylo deformováno, tak, aby si lidé uvědomovali odpovědnost za sebe sama.
Transformace byla zahájena m.j. procesy privatizace a restitucemi. Byly zakládány nové podniky na principu soukromého financování. Ale po dlouhých letech v systému plánované ekonomiky zde chyběly potřebné úspory a proto bylo třeba „lákat“ kapitál ze zahraničí.
V této práci bych se chtěla zaměřit právě na příliv investic do České republiky, jejich vývoj a zhodnotit systém, který měl vstup finančních zdrojů do naší země podpořit - systém investičních pobídek, který byl zaveden v druhé polovině 90. let jako reakce na zavedení podobných programů po celé Evropě.
V první části práce se zaměřím na teoretické vymezení investic, druhy investic a zkusím objasnit nějaký důvod, proč se jednotlivé země snaží o příliv investic – tedy jaký význam mají investice pro hostující ekonomiku. V další části uvedu některé faktory, které ovlivňují investorovo rozhodování při umístění investice. V popisu těchto faktorů se podrobněji zmíním o investičních pobídkách. V rámci systému investičních pobídek jsou někdy poskytovány podpory velkého rozsahu. Proto popíšu systém regulace poskytování veřejných podpor v Evropské unii. Protože v okamžiku, kdy podpory poskytuje každý stát, investoři budou bojovat o maximální podpory a aby jednotlivé státy byly úspěšné v přílivu PZI, budou se předhánět v poskytování podpor, což může vést k neefektivnímu fungování systému investičních pobídek. Měla by tu být tedy nějaká regulace, která by tomu zabránila.
Myslím si, že by zde měla určitým způsobem zasáhnout Evropská komise.
V analytické části se pak zaměřím přímo na vývoj systému investičních pobídek v České republice. Protože podobnou strategii „lákání“ investic ze zahraničí mají i ostatní
státy Evropy, porovnám ji pouze se systémem IP okolních států1. V závěru podám podrobné informace o přílivu investic do ČR od počátku devadesátých let až do současnosti. Nejprve uvedu stručné srovnání přílivu přímých zahraničních investic s ostatními státy střední Evropy.
Dále uvedu přiliv PZI do České republiky z pohledu systému investičních pobídek, tedy jaký vliv měla podpora na přitékající investice a jaký byl příliv investic bez podpory. Jinými slovy budu hledat odpověď na otázku, zda existuje nějaký rozdíl mezi objemem investic v systému bez pobídek a v systému s pobídkami. Rozdělím si tedy sledované období na dvě části, kdy hraniční bude rok 1998.
Velmi často lze slyšet, že investiční pobídky jsou pouze pro zahraniční investory.
Pravda to není, i když určitým způsobem jsou (nebo alespoň byly) domácí firmy diskriminovány2. Podívám se tedy jakou část pobídnutých investic tvoří domácí investice a jakou část zahraniční investice. Na konci každého období podrobněji rozeberu stav PZI podle různých kritérií. Např. podle teritoriální struktury původu investorů nebo podle oboru, ve kterém je investice uskutečněna či podle místa provedení investice. U posledního kritéria si troufám odhadnout, že nejvíce z hlediska umístění investice bude investováno v Praze a Středočeském kraji. Co se týče původu investic, myslím si, že nejvíce firem investujících u nás pochází z Evropské unie a konkrétně z Německa. Jsem zvědavá, jestli se tato hypotéza potvrdí či ne.
1 Státy, se kterými sousedí Česká republika, patří mezi největší konkurenty jako hostitelské země pro PZI
2 V původním systému byl požadavek na výši podpořené investice 25 mil. USD, což pro domácí podniky představovalo určitý problém.
1. Investice
Obecně lze investice vymezit různě. Tak např. v obecné ekonomické teorii jsou investice považovány za „ekonomickou činnost, při níž se subjekt vzdává současné spotřeby s výhledem zvýšení produktu v budoucnosti“3. Také lze říci, že investice jsou chápány jako
„obětování dnešní (jisté) hodnoty za účelem získání budoucí (většinou méně jisté) hodnoty“4. Macmillanův slovník moderní ekonomie definuje investice jako „tok výdajů určený na realizaci projektů, jejichž produkce neslouží ke spotřebě. Tyto investiční projekty mohou zvyšovat fyzický i lidský kapitál, stejně jako zásoby“.
Investování však předchází odložená spotřeba, neboli úspora z hrubého domácího produktu. Jde tedy o nespotřebovanou součást hrubého domácího produktu. Z toho lze odvodit, že investice na jedné straně vycházejí z úrovně hrubého domácího produktu, spotřeby a jiných výdajů, zároveň na druhé straně ovlivňují v budoucnosti tyto veličiny. Investice mají dva účinky: důchodový – investice působí na řadu dalších výdajů a tím přispívají k růstu nominálního HDP (tento růst je mnohem vyšší než výše investice díky výdajovému multiplikátoru, který zde působí) a kapacitní – investice zvyšují kapacity firem, umožňují tak růst potenciálního hrubého domácího produktu5.
1.1. Č len ě ní investic
Investice můžeme rozlišit například z makroekonomického a mikroekonomického pohledu6.
Podle makroekonomického hlediska lze rozlišit investice hrubé a čisté. Celková částka nových investičních statků (budov, strojů, výrobního a jiného zařízení, hmotných zásob) přidaná k existujícím investičním statkům v ekonomice se označuje jako hrubá investice. Protože celkový produkt společnosti je tvořen spotřebními statky a investičními statky, lze z toho odvodit, že vyšší výroba investičních statků znamená nižší spotřebu. Takže dnes obětovaná spotřeba ve prospěch investic tak vytváří předpoklady pro rychlejší růst ekonomiky v budoucnosti. V metodice národních účtů se do hrubých investic (pod názvem tvorba hrubého kapitálu) zahrnují: pořízení a úbytky hmotných fixních aktiv, pořízení a
3 Kalínská, E.: Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy, VŠE, Praha 1999, str. 3
4 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 16
5 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 16 - 17
6 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 17
úbytky nehmotných fixních aktiv a změna stavu zásob (včetně strategických vládních rezerv).
(Do hrubých investic se však nezapočítávají změny předmětů dlouhodobé spotřeby pořízených domácnostmi, změny zbraní pořízených vládou a ani finanční investice.) – První dvěčásti pak tvoří hrubou tvorbu fixního kapitálu.
Čistá investice je tvořena čistým přírůstkem zásob investičních statků v ekonomice v průběhu daného období. Jsou to vlastně hrubé investice snížené o znehodnocení kapitálu (odpisy). Ve statistikách nejsou často uváděny proto, že je ne příliš snadné určit znehodnocení kapitálu. Dá se odhadnout, že čisté investice tvoří méně než polovinu hrubých investic.
Při analýze investic bychom si měli dát pozor na rozlišování pojmů investice a investiční statky. Investice představují tokovou veličinu za určité období. Investiční statky můžeme vyjádřit jako stav k určitému okamžiku. To znamená, pokud jsou investice větší než opotřebení, dochází k rozšiřování investičních statků; pokud jsou menší, objem investičních statků se zmenšuje. V literatuře se můžeme setkat ještě s jedním pojmem, a to obnovovací investice. Představují tu část hrubých investic, která nahrazuje opotřebení investičních statků. Takže by se vlastně měly rovnat odpisům. Ale protože se odpisy vyjadřují z historických pořizovacích cen, neumožní plnou obnovu investičních statků.
Mezi důležité ukazatele ekonomického vývoje a hospodářské politiky státu patří ukazatel míry investic. Je využíván pro měření intenzity investování. Je vyjádřen jako podíl tvorby hrubého fixního kapitálu a hrubého domácího produktu. Velmi často má kolísavý charakter. V období expanze stoupá, v období recese klesá. V ČR se pohybuje hodnota tohoto ukazatele kolem 20 – 30 %. A protože míra investic je vyšší než míra hrubých domácích úspor, je část investic financována ze zahraničí.7
Z mikroekonomického hlediska můžeme investice obecně definovat jako rozsáhlejší peněžní výdaje, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy během delšího časového úseku. Můžeme je členit na hmotné, nehmotné a finanční. Mezi hlavní formy investic patří investice do hmotného a nehmotného majetku. Ale pokud vycházíme z finančního pojetí, lze je klasifikovat jako nákup cenných papírů (např. akcií, obligací)8.
Dále lze rozčlenit investice podle způsobu výkonu vlastnických práv. Rozlišujeme tak investice portfoliové a přímé. Obě formy mohou mít podobu nákupu cenných papírů. Zatímco však portfoliové investice jsou většinou spojeny s krátkodobým vynaložením kapitálu, mohou mít spekulativní charakter nebo investor chce pouze diverzifikovat riziko při
7 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 19
8 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 26
investování9, přímé investice představují dlouhodobější vztah, kdy investor chce získat rozhodující podíl ve společnosti a tak se podílet na jejím řízení.10
Podle místa umístění investice pak rozlišujeme investice domácí a zahraniční.
Zahraniční investice se definuje jako „investice uskutečněná v cizí zemi soukromou společností nebo jednotlivcem. Nemívá charakter vládní pomoci.“11 Kalínská definuje zahraniční investici jako převzetí aktiv v jiné zemi. Aktiva může převzít vláda, instituce či jednotlivci jedné země v zemi druhé.
1.1.1. Přímé zahraniční investice (PZI)
V posledních několika desetiletích se začíná silně projevovat globalizace, která velkou měrou ovlivňuje i oblast investování. Zvyšují se objemy poskytovaných PZI jak ve vyspělých tak i rozvinutých zemích, čímž se posiluje úloha mezinárodních společností v ekonomice.
„V roce 2003 existovalo ve světě okolo 64 tisíc nadnárodních firem. Měly 870 tisíc zahraničních poboček a v souhrnu vytvořily přibližně třetinu celosvětového hrubého domácího produktu. Stav PZI se v roce 2002 více než ztrojnásobil proti roku 1990 a dosáhl více než 7 trilionů USD.“12 Vývoj přílivu PZI ve světe ukazuje následující tabulka (v mld.
USD) :13
Tabulka č. 1 – Příliv PZI ve světě v letech 1994, 2000, 2003 a 2005
1994 2000 2003 2005
(odhad)
Svět celkem 258 1402 575 884
Vyspělé země 149 1129 388 629
Rozvojové země 109 274 187 265
Zdroj: Lavička V.: Přímé zahraniční investice překonaly útlum, HN 11.6. 2004
9 v ČR jsou do této kategorie zahrnovány i nákupy finančních derivátů
10 Kalínská E.: Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy, 1999, str. 4
11 Pearce, D. W. a kol.: Macmillanův slovník moderní ekonomie, 4. vydání, Praha, Victoria Publishing, a. s., 1993
12 Srholec M.: PZI v ČR, Linde s.r.o., 2004, str. 25
13 Lavička V.: PZI překonaly útlum, Hospodářské noviny 11. 6. 2004 v Valach J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 416
Příliv PZI kulminoval v roce 2000. Pokles v letech 2001-2003 byl způsoben celkovým ochlazením světové ekonomiky po teroristických útocích v USA v září 2001, poté došlo opět k růstu. Největšími příjemci PZI v absolutním vyjádření jsou USA, Čína, Francie, Nizozemsko, Británie a Německo14.
PZI jsou specifickou formou mezinárodních, dlouhodobých toků kapitálu. Pro PZI je charakteristické, že investoři tak získávají dlouhodobou kontrolu nad svými společnostmi v zahraničí. Proto jsou také rizika a příjmy z investice posuzovány z delšího hlediska a je tak požadován i větší výnos než např. u portfoliových investic. Můžeme rozlišit dvě hlavní formy PZI – horizontální a vertikální. U horizontálních PZI je hlavní motivací snaha o zvýšení podílu na trhu hostitelské země nebo snížení nákladů spojených s přístupem na tento trh.
Zahrnují tedy kompletní produkční proces. To pak vede k tomu, že buď vytlačují dovoz či nahrazují domácí výrobu. Vertikální PZI mají opačný cíl. Snaží se nákladově optimalizovat jednotlivé fáze výrobního procesu. Motivem pro to může být dostupnost levné pracovní síly, přírodních zdrojů či specifických znalostí v dané oblasti. Tím, že jsou alokovány různé fáze výrobního prostoru do různých zemí, vytvářejí se tak mezinárodní produkční sítě a tak roste i mezinárodní intrafiremní obchod. Pokud ale vezmeme v úvahu Heckscherovu-Ohlinovu teorii zahraničního obchodu, za předpokladu volného mezinárodního obchodu a homogenních výrobních faktorů, se vyrovnávají relativní ceny faktorů i faktorová vybavenost a tak klesá zájem o vertikální PZI15.
Při rozlišování PZI je kromě motivace důležitý i způsob vstupu do zahraniční ekonomiky. Pokud vznikne zcela nový ekonomický subjekt, jedná se o tzv. investici na zelené louce. Tato PZI převažuje u exportně orientovaných firem. Vlastníci však musí počítat s tím, že nějakou dobu trvá výstavba nového provozu, získání a zaškolení zaměstnanců a podobných překážek. Naopak u horizontálních PZI je častější vstup do již existující firmy (označujeme ho jako akvizice nebo fúze). Noví majitelé přebírají od původního vlastníka vše
„jak to stojí a leží“. Tato forma může mít i podobu privatizace přímým prodejem do rukou zahraničního vlastníka. Hlavně v tranzitivních ekonomikách je tento vstup spojen s rozsáhlou restrukturalizací. Pokud je následná produkce vyráběná pomocí kapacity, která byla vytvořena investicemi nového vlastníka, jsou tyto fůze a akvizice označovány jako investice na hnědé louce16.
14 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 417
15 Kadeřábková A., Spěváček V., Žák M.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na ceste do EU, Linde s. r. o., 2003, str. 286 - 287
16 Kadeřábková A., Spěváček V., Žák M.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na ceste do EU, Linde s. r. o., 2003, str. 288
Obecně se za zahraniční přímou investici považuje kapitálový výdaj, při němž investor dosahuje takového podílu na základním kapitálu zahraničního podniku, který mu umožňuje ovlivňovat řízení firmy a podílet se na její kontrole. Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) je kritériem pro zařazení mezi PZI minimálně 10% podíl kmenových akcií, resp.
hlasovacích práv pro zahraniční společnost.17
Pokud bych měla uvést některé přesné definice, co to je přímá zahraniční investice, různé instituce PZI definují různě.
Podle České národní banky, která používá definici OECD v souladu s EUROSTATem a MMF, je PZI definována následovně: „Přímá zahraniční investice odráží záměr rezidenta jedné ekonomiky (přímý investor) získat trvalou účast v subjektu, který je rezidentem v ekonomice jiné než ekonomika investora (přímá investice). Trvalá účast implikuje existenci dlouhodobého vztahu mezi přímým investorem a přímou investicí a významný vliv na řízení podniku. Přímá investice zahrnuje jak původní transakci mezi oběma subjekty, tak všechny následující kapitálové transakce mezi nimi a mezi afilovanými podniky, zapsanými i nezapsanými v obchodním rejstříku.“ Přímá investice je dále definována jako
„Podnik zapsaný nebo nezapsaný v obchodním rejstříku, v němž zahraniční investor vlastní 10 a více procent akcií (podílu) nebo hlasovacích práv u zapsaného podniku nebo ekvivalent u nezapsaného podniku.“18 Přímá investice zahrnuje jak přímo, tak i nepřímo vlastněné afilace, které se podle procenta podílu investora na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dělí na dceřiné společnosti (více než 50% podíl), přidružené společnosti (10 – 50% podíl) a pobočky (100% vlastněná trvalá zastoupení nebo kanceláře přímého investora; pozemky a stavby přímo vlastněné nerezidentem; mobilní zařízení operující v ekonomice alespoň 1 rok).
Dále se za součást PZI považuje podíl nerezidentské společnosti na základním jmění společnosti, reinvestovaný zisk a ostatní kapitál, zahrnující úvěrové vztahy s přímým investorem. Přímé zahraniční investice pak vyjádříme vztahem19:
Přímé zahraniční investice = základní jmění + reinvestovaný zisk + ostatní kapitál
Základní kapitál zahrnuje vklad nerezidenta do základního kapitálu společnosti (základní kapitál v pobočkách, všechny podíly v dceřiných a přidružených společnostech).
Reinvestovaný zisk je podíl přímého investora (v poměru k přímé majetkové účasti) na hospodářském výsledku nerozděleném formou dividend.
17 Kalínská E.: Přímé zahraniční investice jejich úloha v regionu střední a východní Evropy, 1999, str. 4
18 Kalínská E.: Přímé zahraniční investice jejich úloha v regionu střední a východní Evropy, 1999, str. 4, 5
19 www.cnb.cz
Ostatní kapitál zahrnuje přijaté a poskytnuté úvěry, včetně dluhových cenných papírů a dodavatelských úvěrů, mezi přímými investory a jejich dceřinými společnostmi, pobočkami a přidruženými společnostmi. Tyto úvěrové vztahy jsou zachyceny v mezipodnikových pohledávkách a závazcích.
Podle devizového zákona se přímou zahraniční investicí rozumí takové „vynaložení peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových práv a jiných majetkových hodnot, jehož účelem je založení, nabytí nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů investujícího tuzemce nebo tuzemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v zahraničí nebo investujícího cizozemce nebo cizozemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v tuzemsku, a to zejména některou z těchto forem:
• vznik nebo získání výlučného podílu na podnikání včetně jeho rozšíření,
• účast v nově vzniklém nebo existujícím podnikání, jestliže investor vlastní nebo získá nejméně 10 % podílu na základním kapitálu obchodní společnosti nebo družstva nebo nejméně 10 % podílu na vlastním kapitálu společnosti nebo nejméně 10 % hlasovacích práv nebo jiný podíl na podnikání společnosti přesahující 10 %,
• další poskytnutí nebo přijetí finančních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo práv v rámci ekonomických vztahů založených přímou investicí,
• finanční úvěr spojený s dohodou o podílu na rozdělení zisku nebo s výkonem účinného vlivu na řízení podniku,
• užití zisku ze stávající přímé investice do této investice (reinvestice zisku)“.20
1.2. Význam pro hostující ekonomiku
21Jestliže na různé investiční aktivity máme málo vlastních zdrojů, mohou být zahraniční investice použity jako další, dodatečné zdroje. Ty pak vedou k rychlejšímu růstu HDP. Tento význam je zvláště důležitý pro investory či země, kde úroveň HDP je poměrně nízká. Získání dodatečných zdrojů pak umožňuje posílit investiční tempo a zprostředkovaně vytváří větší disponibilní zdroje pro spotřebu. Lze shrnout, že zahraniční investice jsou tak
20 Devizový zákon č. 219/1995 Sb
21 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 418 - 420
potencionálním faktorem hospodářského růstu a zvyšování životní úrovně obyvatelstva.
Proto velmi často lze nalézt u mnoha zemí takové součásti hospodářské politiky, které se orientují na příliv PZI.
Zahraniční investice se mohou využít pro řešení celé řady úkolů, např. obnovu průmyslu a zemědělství, rozvoj obchodu, vybudování normálního evropského standardu infrastruktury, obnovu bytového fondu, pro nutná opatření k zamezení zhoršování životního prostředí či ke zvyšování počtu pracovních míst.
Další význam PZI lze přiřadit jejich dopadu na měnovou politiku státu, na jeho platební bilanci. Pokud dochází k deficitu obchodní bilance, mohou zahraniční investice pomoci řešit tento problém. Z dlouhodobého hlediska je však důležité, aby příliv PZI přesahoval jejich odliv a odliv těmito investicemi vytvořených zdrojů (zisků, dividend, úroků) zpět do zahraničí.
Velmi často se PZI považují za prostředek, pomocí kterého je zvyšována produktivita domácích výrobců a jejich konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Dochází tak k integraci domácích a zahraničních trhů a umožňuje se efektivní směna. Zahraniční firmy do domácí ekonomiky přenáší své know how.
Velmi významné jsou však ještě investice z pohledu jednotlivého investora – např. obchodní společnosti. Pokud jsou např. domácí zdroje omezené, nebo dostupné pouze za horších podmínek (vyšší úrokové míry, kratší doba splatnosti atd.), mohou zahraniční zdroje plnit výraznou roli ve financování aktivit podniku. Zde pak plní funkci tzv. strategičtí investoři, kteří usilují o trvalou efektivní přítomnost v ekonomice.
1.2.1. Ukazatele hodnotící význam PZI v hostující ekonomice22
Pro hodnocení významu přímých zahraničních investic v hostující ekonomice lze použít několik indexů. Analýza je založena na srovnání určitých ukazatelů výkonnosti pro domácí a zahraniční firmy (např. jejich vývozní intenzity) nebo na vyjádření ve formě podílu na daném agregátu (např. podíl vývozu zahraničních firem na celkových vývozech národní ekonomiky). V rámci Zprávy o světových investicích, publikované každý rok UNCTAD, nalezneme dva indexy o přílivu PZI – Index přílivu PZI a index potenciálu přílivu PZI.
22 Kadeřábková A.: Základy makroekonomické analýzy, 2003, str. 103 - 105
Index přílivu PZI (IPEI) měří relativní úspěšnost zemí při lákání PZI. Je vyjádřen jako podíl země(i) na globálních (w) přílivech PZI a na globálním HDP.
IPEI = (PZIi/PZIw) / (HDPi/HDPw)
Když se hodnota indexu rovná jedné, země mají příliv PZI ve stejně velké proporci k jejich relativní ekonomické velikosti. Pokud je větší než jedna, země získávají větší množství PZI v relaci k HDP. Index je konstruován tak, aby byly vyloučeny tzv. daňové ráje (zde je příliv PZI motivován mimořádnými faktory) a využívá průměrné údaje za tři roky.
Index potenciálu přílivu PZI (IPOI) je založen na osmi ukazatelích (jsou to jednak výkonnostní, jednak kvalitativní, resp. infrastrukturní charakteristiky), které jsou rozhodující pro ovlivnění přílivu PZI do dané ekonomiky. Konstrukce tohoto indexu je tak složitější. Mezi tyto ukazatele patří: teplo růstu HDP, důchod na hlavu, podíl vývozů na HDP, počet telefonních linek na 1000 obyvatel, spotřeba energie na obyvatele, podíl výdajů na výzkum a vývoj na HND, podíl vysokoškolských studentů na populaci a rizikovost země. Za každou tuto charakteristiku jsou vypočteny dílčí indexy (INDVi) (podíl rozdílu hodnoty daného ukazatele pro příslušnou zemi (Vi) a jeho nejnižší hodnoty v rámci sledovaných zemí (Vmin) a rozdílu nejvyšší (Vmax) a nejnižší (Vmin) hodnoty daného ukazatele v rámci sledovaných zemí). IPOI je pak vyjádřen jako jejich průměr a jeho hodnota se pohybuje v intervalu (0,1).
INDVi = (Vi – Vmin) / (Vmax – Vmin)
HDP na hlavu zachycuje úroveň ekonomického rozvoje země. Ukazuje velikost domácí poptávky, dostupnost rozvinutých institucí, kvalitních životních podmínek. Může naznačovat i vyšší produktivitu práce a silnější inovační schopnosti.
Reálný růst HDP indikuje budoucí velikost trhu, která se řadí k hlavním faktorům přílivu PZI.
Podíl vývozů na HDP charakterizuje úroveň otevřenosti země. Nadnárodní podnikání prostřednictvím obchodu zároveň vytváří předpoklady pro příliv PZI.
Počet telefonních linek na 1000 obyvatel je základní charakteristikou fyzické infrastruktury nutné pro založení podnikání. Dostupnost telekomunikací, ale i dopravních sítí je pak důležitá pro koordinaci výrobních aktivit nadnárodních korporací mezi jednotlivými zeměmi.
Spotřeba energie na obyvatele upozorňuje na náklady energií, které jsou významným faktorem při ovlivňování přílivu PZI.
Podíl výdajů na výzkum a vývoj na HND přibližuje technologické a inovační schopnosti země.
Vyšší podíl vysokoškolsky studujících na celkové populaci ukazuje na lepší potencionální pracovní sílu. Čím více je obyvatelstvo vzdělanější, tím lépe se bude přizpůsobovat požadavkům nových investorů ze zahraničí a bude moci splnit jejich očekávání.
Rizikovost země v sobě zahrnuje různá politická a podnikatelská rizika, která mohou ovlivnit úspěch investice v dané zemi. Čím vyšší je hodnota tohoto dílčího ukazatele, tím je menší přitažlivost pro investory.
1.2.2. Optimální výše PZI
Mezi teoretiky i praktiky je často vedena diskuze, jaká by měla být optimální výše PZI.
Zastánci zdůrazňují pouze klady přílivu PZI, to znamená příliv kapitálu, kvalitní management, nový know how apod. a jsou pro maximální příliv PZI. Druhá skupina ekonomů však zdůrazňuje i nepříznivé důsledky investování pomocí zahraničního kapitálu – např. ekonomickou a politickou závislost, přesuny zisků, snížení zahraniční konkurence aj. Pokud bychom chtěli nějak zhodnotit tuto diskuzi, pak je určitě důležité, v jaké formě přicházejí PZI a jak napomáhají technických a technologickým změnám. U nás byl po revoluci v listopadu 1989 nedostatek kapitálu a proto jsme jakýkoliv příliv vítali. Je však jasné, že nelze pomocí zahraničního kapitálu financovat celý rozvoj naší ekonomiky. Primárně je třeba podporovat domácí tvorbu zdrojů a úspory a až poté lákat zdroje ze zahraničí23.
1.3. P ř edpoklady pro získání zahrani č ních investor ů
24Aby mohl stát na své území přilákat zahraniční investory, musí být splněny určité předpoklady. Prvním předpokladem je stabilní dlouhodobý politický vývoj. Těžko bychom našli na evropském kontinentu nějaký stát, který by se rozvíjel pouze v rámci svých vlastních
23 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 418
24 Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 420 - 423
hranic. Jednotlivé státy se vydaly cestou otevírání svým sousedům a jejich ovlivňování.
Vytváří se tak politická kompatibilita prostředí.
Mezi další předpoklad lze zařadit možnost porozumění myšlení a chování lidí a kultuře investora. V užším slova smyslu pak možnost čitelnosti a srozumitelnosti hospodářských a legislativních signálů, nutných pro rozvoj obchodní sféry, např.:
• srozumitelné účetnictví,
• kompatibilní ustanovení obchodního, trestního, občanského a jiného. práva,
• objektivnost a účinnost soudnictví,
• daňový systém,
• existence přiměřených cel,
• transparentnost politických struktur státní správy,
• stabilní vývoj směnných kurzů a předvídatelný vývoj inflace,
• reálná možnost transferů kapitálu přes hranice,
• nikoliv přátelská naladěnost obyvatelstva k zahraničí,
• dostupnost dopravními prostředky, existence telekomunikačního spojení apod.
V neposlední řadě lze sem ještě zařadit:
• předpisy k sestavení takových účetních závěrek, které je možné v mezinárodním měřítku konsolidovat,
• existence mezinárodních úmluv o zamezení dvojího zdanění,
• existence koncernových účetních předpisů a umožnění pouze jednoho zdanění uvnitř holdingu.
2. Faktory ovliv ň ující investi č ní rozhodování
Dnes se velmi často setkáváme s tím, že vlády jednotlivých zemí se snaží lákat investory do svých zemí a tomu také přizpůsobují hospodářskou politiku. Zakládají státní agentury, které se věnují získávání zahraničních investorů a poskytování různých informací.25 Existují však i specifické motivy, které stimulují zahraniční investory ke vstupy do cizí ekonomiky. Mezi ně lze zahrnout26:
• možnost získání know how,
• získání kvalifikovaného pracovního týmu,
• rozšíření nebo doplnění výrobního programu,
• nalezení nových trhů,
• zlepšení kapacitního vytížení,
• úspora nákladů,
• získání výhodného či alespoň přiměřeného kapitálového výnosu,
• získání jiných výhod.
Obecně však platí, že ten, kdo usiluje o zahraniční investici, musí dobře zvážit, jaký má být hlavní účel, např.
• získání kapitálu pro celý podnik či pro určitou jeho část nebo pro konkrétní zamýšleny projekt,
• získání know how,
• nalezení nových trhů,
• zlepšení kapacitního vytížení,
• zvýšení tržeb, snížení nákladů,
a podle toto se rozhodnout při získávání kapitálu, o vhodné formě a i podmínkách takové investice.
Stimulaci investorů můžeme rozdělit do několika oblastí27:
• Obecná ekonomická
• Obecná neekonomická
• Specifická ekonomická
• Specifická neekonomická
25 V České republice je za tímto účelem zřízena agentura CzechInvest.
26 Valach J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2006, str. 422
27 Petříček V.: Vývoj investičního prostředí v České republice, 2003, str. 41 - 44
K obecně ekonomickým motivům a podmínkám země lákající investice patří:
o makroekonomická stabilita země,
o nastavení základních ekonomických parametrů podnikatelského prostředí, o velikost trhu země,
o mezinárodní limity pro poskytování veřejné podpory.
Mezi obecně neekonomické faktory, které přitahují investice, můžeme přiřadit:
o politická a bezpečnostní stabilita země,
o úroveň dopravní, energetické komunální infrastruktury, o odpovídající úroveň a kapacita odborných a vysokých škol,
o dostatečná kapacita a konkurenceschopná nabídka energetických medií, o kvalitní síť komunální infrastruktury,
o dlouhodobá průmyslová tradice země, úroveň technické i manažerské kvalifikace tuzemské pracovní síly,
o stabilita podnikatelského prostředí, stabilita, průhlednost a mezinárodní kompatibilita technických a právních předpisů spojených s vymahatelností práva a efektivním působením soudů i ostatní veřejné administrativy,
o geografická poloha země,
o povinnost nezpochybnitelného dodržování norem ochrany životního prostředí, bezpečnosti práce a sociální politiky státu,
o transparentnost a systémovost poskytování investičních pobídek ze strany státu a princip aplikování předběžné, průběžné a následné kontroly v rámci realizovaného investičního záměru.
Specifické ekonomické stimuly jsou např.:
o daňové pobídky pro vymezený okruh oborů podnikání, které mohou mít řadu forem, z nichž nejčastěji používanou je forma snížení nebo odpuštění daně z příjmu právnických osob na určité období,
o zrychlená forma odpisů, a to jak u strojního vybavení, tak u průmyslových nemovitostí,
o celní zvýhodnění dovozu vybraných technologií až do zavedení nulového cla,
o možnost vytvoření bezcelní zóny zejména v případě realizace investice strategického významu,
o veřejné dotace na vytvoření nového pracovního místa,
o veřejné dotace na rekvalifikaci zaměstnance,
o veřejná dotace obci ke krytí části nákladů na vybudování investičně připraveného území,
o veřejná dotace na regeneraci území nebo na regeneraci průmyslové nemovitosti.
Do kategorie specifické neekonomické stimuly lze zařadit:
o možnost využití tradičních ekonomických a obchodních vztahů na vybraná teritoria,
o tradičně solidní úroveň technických inženýrů,
o vysoká úroveň kreativity dělnických technických pracovníků,
o dlouhodobá tradice a zkušenosti v širokém spektru oborů zpracovatelského průmyslu,
o nevyužité kapacity vývojových pracovníků,
o široký sortiment a nevyužité kapacity subdodavatelské základny země; o průběžné zdokonalování investičního prostředí,
o zlepšování parametrů sociálního a zdravotního zabezpečení pracovníků, o rychlá a efektivní nabídka pozemků i průmyslových nemovitostí
o schopnost operativněřešit otázky infrastruktury,
o schopnost operativně a racionálně řešit otázky posuzování vlivu stavby na životního prostředí,
o zabezpečení pracovní síly v potřebném množství a struktuře včetně kapacit na případnou rekvalifikaci apod.
Podle teorie lokalizace (Dunning, 1981) se firma rozhodne k investování v cizí zemi za předpokladu, „že převáží výnosy z přesunu (či budování nových) kapacit do cizí země nad náklady na tento přesun. To nastává v okamžiku, kdy má firma tři základní výhody oproti místní konkurenci – vlastnictví specifických aktiv, internalizace a lokalizace těchto aktiv.
První dvě podmínky jsou dány endogenně, avšak, zda jich firma využije, závisí pouze na lokalizačních výhodách. Ty jsou pro firmu exogenní a jsou závislé na charakteristice ekonomiky hostitelské země a také na motivech investování dané firmy v zahraničí“.28
Konkrétní kritéria rozhodování investorů o umístění PZI v ČR ukázal průzkum poradenské firmy PricewaterhouseCoopers. Faktory, které označili investoři za důležité při
28 www.newton.cz – Investiční pobídky a jejich efektivnost – výzvy a pasti hospodářské politiky vůči PZI
jejich rozhodování o umístění investice v ČR ukazuje následující tabulka. Hodnocení jednotlivých faktorů probíhalo na stupnici 1 až 10, přičemž 1 = zcela nepodstatné, 10 = rozhodující. Jak ukazuje tabulka, investoři při rozhodování o umístění investic investiční pobídky velmi sledují a rozhodují se podle nich. Proto se také mnoho vlád zaměřuje na tuto aktivní investiční stimulaci. Ani v České republice to není výjimkou.
Tabulka č. 2 – Kritéria rozhodování investorů v ČR
Kritérium Hodnocení
Velikost domácího trhu 4,4
Korupce 5,8
Byrokracie 6,3
Telekomunikace 6,8
Dostupnost pozemků 7,2
Dostatečná infrastruktura 7,6
Dostupnost kvalifikovaného místního manag. 7,6
Politická stabilita 7,6
Příznivé daňové klima 7,8
Investiční pobídky 8,1
Hospodářská stabilita 8,1
Výrobní a pracovní náklady 8,4
Zdroj: Plchová B. a kol.: Česká republika a Evropská unie (vybrané kapitoly), VŠE 2005
3. Investi č ní pobídky
Investiční pobídky patří mezi jeden z mnoha nástrojů hospodářské politiky státu. A to velmi významný nástroj, protože se velkou měrou podílejí na lákání investic ze zahraničí. Ale i tento nástroj má mnoho svých odpůrců i zastánců. Odpůrci poukazují na zbytečnou zátěž veřejných rozpočtů, znevýhodňování domácích subjektů, diskriminaci a jiné. Naopak zastánci argumentují počtem nově vytvořených pracovních míst, které pobídnuté PZI vytvoří, lepším přístupem k nových technologiím a novým modelům řízení. Myslím si však, že tato diskuze je zbytečná, protože v době, kdy investiční pobídky již poskytují téměř všechny státy Evropy, je důležitější se zaměřit na nastavení tohoto systému, než dlouze řešit otázku, zda investiční pobídky ano či ne.29
Jak jsem se již zmínila v úvodu druhé kapitoly, v posledních letech velmi vzrostl objem PZI. Tyto PZI jsou velkým lákadlem pro většinu vlád a tak vzniká velká konkurence na straně poptávky. A právě proto se dnes velmi často setkáváme s aktivní politikou vlád vůči zahraničním investorům. Na druhé straně, pokud určitý investor obdrží pobídku, omezuje tak rizika spojená s investováním v cizí zemi (zdlouhavé seznámení se s prostředím, pomalá administrativa, vyšší náklady na investici z důvodu neznalosti prostředí aj.).
3.1. Definice investi č ních pobídek
Vymezení investičních pobídek existuje mnoho, já však za nejlepší a nejvýstižnější považuji definici UNCTAD. Tato organizace definuje investiční pobídku jako „opatření hostitelské země zaměřené na ovlivnění investičního rozhodnutí, které má za cíl přilákat investory“30. A v užším pojetí lze vymezit investiční pobídku, jako „opatření, které je specificky zaměřené na určité investory. Tedy jakákoliv měřitelná výhoda, která je povolená daným firmám. Tím vláda povzbuzuje dotčené subjekty k určitému chování“31. Obecnou definici investičních pobídek podle českých předpisů jsem nenalezla, jen v zákoně O investičních pobídkách je zmiňováno, že investiční pobídkou se rozumí „slevy na daních z příjmů, převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu, hmotná podpora na vytváření nových pracovních míst a převod pozemků“.
29 Jako první v Evropě poskytovalo investiční pobídky z tranzitivních zemí Maďarsko, a to již v roce 1996.
30 UNCTAD: Key Terms and Concepts in IIAs: A Glossary, United Nations, New York and Ženeva, 2004, str.
101
31 tamtéž
3.2. Č len ě ní investi č ních pobídek
Pokud budeme podrobněji zkoumat jednotlivé systémy investičních pobídek různých zemí, zjistíme, že nabízejí celý mix pobídek, kombinují všechny možné druhy tak, jak je to pro danou zemi nejefektivnější. Pokud daná země disponuje velkými finančními prostředky, zaměřuje se hlavně na poskytnutí finančních výhod (tedy přímé pobídky) – např. Německo, jiné země s menším objemem prostředků nabízejí spíše nefinanční (nepřímé) pobídky. Tak je to například v České republice a v ostatních tranzitivních zemích. Můžeme tak rozlišit
„locational incetives“, kdy pobídka slouží k přilákání nové PZI do konkrétní hostitelské země, nebo „behavioural incentives“, tedy pobídka, která má povzbudit daného investora k takovým krokům, které jsou vládou požadovány, jako např. zapojení domácích dodavatelů, školení zaměstnanců, export a výzkum a vývoj32.
3.2.1. Pobídky podle druhu
Podle druhu lze rozčlenit pobídky na finanční, fiskální a ostatní33.
Finanční pobídky představují přímou podporu investic, kdy hned na začátku investice je poskytnuta investorovi určitá hotovost. Mohou být použity na uhrazení jak kapitálových, tak produkčních nákladů. Většinou je poskytují ekonomicky silné země. Lze sem zahrnout:
• vládní granty: „přímé subvence“ na pokrytí (částečně) kapitálových, výrobních anebo marketingových nákladů ve spojení s investičním projektem,
• subvencované úvěry a úvěry garantované: subvencované půjčky, půjčky garantované, garantované exportní úvěry,
• vládní pojištění za výhodnějších sazeb - veřejně zajištěný rizikový kapitál zapojený do investic zahrnující vysoký komerční risk. Vládní pojištění za výhodných sazeb je většinou k dispozici ke krytí určitých typů rizika, jako je nestálost měnových kursů, devalvace měny anebo nekomerčních rizik, jako je vyvlastnění a politické nepokoje (často poskytované mezinárodními organizacemi).
Fiskální pobídky poskytují spíše země, které nemají dostatek finančních zdrojů. Dnes je najdeme téměř ve všech zemích, které pobídky poskytují. Poskytující vládě nevznikají
32 UNCTAD: Incentives, New York and Geneva, 2004, str. 5
33 UNCTAD: Incentives, New York and Geneva, 2004, str. 5 - 7
žádné přímé náklady, pouze jsou ochuzeny o část daňových příjmů, které by v případě investování v jiné zemi stejně vybrány nebyly. Podle UNCTAD sem patří:
• pobídky na bázi zisku: redukce sazby daně ze zisku,
• pobídky na bázi kapitálových investic: zrychlené odpisy,
• pobídky na bázi pracovní: snížení příspěvků do systému sociálního zabezpečení, odpočet ze zdaněných příjmů založených na počtu zaměstnanců nebo na jiných výdajích spojených s pracovní silou,
• pobídky na bázi prodeje: snížení daně z příjmu podle celkových příjmů,
• pobídky na bázi importu: výjimka z cel na dovážené kapitálové statky, zařízení nebo suroviny a vstupy ve spojení s výrobním procesem, daňové úvěry pro cla placené na importované materiály a zásoby,
• pobídky na bázi exportu: výjimky z vývozní daně, navrácené clo, přednostní daňové zpracování příjmů z vývozu, daňové výhody na domácí prodej výměnou za exportní výkonnost,
• pobídky na bázi ostatních specifických výdajích: snížení daně z příjmu korporací založené například na výdajích vztahujících se k marketingovým a propagačním aktivitám,
• pobídky na bázi přidané hodnoty: snížení daně z příjmu korporací založené na podílu domácího výstupu na celkovém výstupu.
Mezi ostatní pobídky lze zařadit takové, které jsou poskytovány nefinančním způsobem. Patří sem:
Regulační pobídky
• snižováni ekologických, zdravotních, bezpečnostních a pracovních standardů,
• dočasné nebo trvalé výjimky ze splnění platných standardů,
• stabilizační klauzule zabezpečující, že existující regulace nebudou upraveny na úkor investorů.
Subvencované služby
• subvencovaná vyhrazená infrastruktura: elektřina, voda, telekomunikace, doprava, vyhrazená infrastruktura za nižší než komerční cenu,
• subvencované služby, včetně podpory u identifikovaných zdrojů financí, zaváděcí a řídící projekty, uskutečnění předinvestičních rozborů, informace o trzích, dostupnost surovin a dodávek infrastruktury, poradenství o výrobních
procesech a marketingových technikách, pomoc při tréninku a rekvalifikacích, technické zařízení pro vývoj know-how a zlepšení kvality kontroly.
Tržní výhody
• preferenční vládní kontrakty,
• uzavření trhu pro další vstupy nebo zaručení monopolních práv; ochrana před dovozní konkurencí.
Devizové výhody
• speciální zacházení ve vztahu k cizím měnám, včetně speciálních směnných kursů, speciální převod zahraničního dluhu za účast na základním jmění, eliminace směnných rizik na zahraničních půjčkách, oprávnění čerpání úvěrů na devizovém trhu a speciální oprávnění na repatriace kapitálových výdělků.34
3.2.2. Pobídky podle způsobu
Pobídky můžeme dále členit podle způsobu, jakým mohou vlády tyto pobídky poskytnout, na přímé a nepřímé, tj. podle toho, zda vláda poskytne přímou finanční podporu nebo danému subjektu poskytne nějakou úlevu.
Přímou podporu lze získat na:
• investiční výstavbu,
• nákup technologie,
• výzkum a vývoj,
• tvorbu pracovních míst, rekvalifikace pracovní síly,
• nákup pozemků a zavedení infrastruktury,
• na získání úvěru – nižší úroky, delší doba splatnosti, garance státu.
Nepřímou podporu lze uplatnit ve formě:
• daňových úlev,
• celních úlev,
• úlevy v předpisech.35
34 UNCTAD: Incentives, New York and Geneva, 2004, str. 13 - 15
35 www.newton.cz – Investiční pobídky a jejich efektivnost – výzvy a pasti hospodářské politiky vůči PZI, str. 13
3.3. Investi č ní pobídky podle práva Evropského spole č enství
Z pohledu práva Evropského společenství se na investiční pobídky nahlíží jako na veřejnou podporu. Základní pravidlo bylo již součástí Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství z roku 1957. Zde je uvedeno36, že „nestanoví-li tato Smlouva jinak, jsou se společným trhem neslučitelné jakékoliv formy podpory poskytované státem nebo ze státních prostředků, které zvýhodňováním určitých podniků nebo určitých odvětví výroby narušují soutěž nebo hrozí narušením soutěže, pokud nepříznivě ovlivňují obchod mezi členskými státy“.
Jednotlivá kritéria pak blíže znamenají:
• pravidla veřejné podpory pokrývají pouze opatření, při kterých dojde k přesunu státních prostředků,
• poskytnutím veřejné podpory dochází ke zvýhodnění příjemce podpory, které by za běžných tržních podmínek nezískal,
• k potenciálnímu narušení soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy dochází již ve chvíli, kdy příjemce podpory vykonává podnikatelské aktivity a účastní se trhu, na kterém probíhá obchod mezi členskými státy.
Pokud jsou splněny všechny tři body, dochází k poskytnutí veřejné podpory, která je všeobecně neslučitelná se společným trhem. Veřejná podpora však může být prohlášena za slučitelnou pouze za těchto podmínek:
• má napomoci hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností,
• má napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu nebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu,
• má usnadnit rozvoj určitých hospodářských aktivit nebo oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem,
• má napomoci kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a soutěže ve Společenství v míře odporující společnému zájmu,
• jiné druhy podpor, které mohou být vymezeny rozhodnutím Rady přijatým kvalifikovanou většinou na návrh Komise.
36 www.compet.cz – Manuál pro poskytovatele a příjemce veřejné podpory, str. 1
Článek 87 Smlouvy o ES také uvádí případy veřejné podpory, které jsou automaticky vyňaty z výše uvedeného obecného zákazu. Jedná se o podpory, které lze vymezit jako pomoc sociálního charakteru, jako pomoc určenou na likvidaci škod způsobených mimořádnými událostmi a pomoc určenou ekonomice určitých oblastí Spolkové republiky Německo dotčených rozdělením Německa.37
Investiční pobídka je tedy formou veřejné podpory a ta je z pohledu Evropské unie zakázána. Právo ES je založeno na obecném zákazu poskytování veřejné podpory. Ten ovšem není absolutní. Proto je třeba vyřešit otázku, zda investiční pobídky lze vůbec poskytnout.
Smlouva o založení Evropského společenství obsahuje možné dva druhy poskytnutí veřejné podpory. U prvního, který je slučitelný se společným trhem, není třeba souhlasného rozhodnutí Evropské komise a členský stát ho může poskytnout beze všeho. Druhá skupina veřejných podpor může být považována za slučitelnou na základě individuálního rozhodnutí Evropské komise. S jejich poskytnutím musí členský stát vyčkat do okamžiku, než jej Evropská komise schválí. Investiční pobídky jsou pokryty ustanoveními článku 87 Smlouvy o založení ES v odstavci 3 písm. a) a c)38.
Obecně lze právní normy pokrývající investiční pobídky rozdělit na právo primární a právo sekundární. Uvedený článek 87 Smlouvy o založení ES spadá pod právo primární.
Sekundární právo je tvořeno legislativními akty orgánů Společenství. A protože se pomocí IP většinou řeší problém zaostalých regionů, spadají IP do kategorie veřejných regionálních podpor. Zde pak platí čtyři základní předpisy39:
• Pravidla pro národní regionální podporu č. 98/C 76/06,
• Multisektorální rámec pro regionální podporu velkým investičním projektům č. 98/C 107/05,
• Multisektorální rámec pro regionální podporu velkým investičním projektům č. 2002/C 70/04;
• Sdělení Evropské komise týkající se veřejné podpory obsažené v prodejích pozemků a budov ze strany veřejných orgánůč. 97/C 209/03.
37 www.compet.cz – Manuál pro poskytovatele a příjemce veřejné podpory, str.2
38 ve výčtu na předešlé straně se jedná o první a třetí bod
39 Kincl M.: Investiční pobídky jako forma veřejné podpory, 2006, str. 16
3.3.1. Multisektorální rámec z roku 199840
Tento předpis je zaměřen na poskytování regionální veřejné podpory tzv. velkým investičním projektům. Avšak definici „velkého investičního projektu“ zde nenajdeme.
Obecně se bere za to, že projekt je takto klasifikován, pokud splňuje jednu ze dvou níže uvedených podmínek. Důvod, proč byl tento rámec přijat, je prostý. Velké investiční projekty se vyznačují vysokými náklady. A když investor zvažuje lokalitu investice, má tendenci vybírat „bohatší státy“, které mu nabídnou větší veřejnou podporu. Rámec měl jednak zavést přísný řád a jednak omezit výši veřejné podpory. Tohoto cíle však nebylo dosaženo a proto byl po čtyřech letech přijat nový Multisektoráolní rámec.
Podmínky, podle kterých je rozhodováno o tzv. velkém investičním projektu, jsou následující:
• celkové náklady projektu činí nejméně 50 mil. EUR, celková intenzita veřejné podpory je nejméně 50 % povoleného regionálního stropu pro velké subjekty v oblasti, kde má být investice uskutečněna a veřejná podpora na jedno vytvořené či zachované pracovní místo činí 40 tis. EUR,
• celková výše veřejné podpory činí nejméně 50 mil. EUR.
3.3.2. Multisektorální rámec z roku 200241
Nový rámec byl přijat z důvodu selhání starého rámce. Ten měl za cíl snížit míru veřejné podpory. Byl založen na notifikaci každého případu regionální podpory EK. Míra podpory byla stanovena příslušnou regionální mapou a poté ještě modifikována třemi faktory:
faktorem soutěže, faktorem kapitálu – pracovní síly a faktorem vlivu na region. Tato modifikace ale byla výsledkem rozhodovací pravomoci Komise. To však vedlo k tomu, že žadatel o veřejnou podporu často nemohl předvídat, jak notifikace dopadne. A zároveň systém nezaručoval, že ve všech případech velkých investičních celků dojde ke snížení míry veřejné podpory pod maximální hranici. Zároveň notifikace každého jednotlivého projektu kladla na pracovníky EK velké administrativní břemeno. Byl tedy přijat nový rámec, který měl uvedená negativa odstranit a zároveň přispět k zprůhlednění a zjednodušení celého procesu. Nový rámec stanovuje objektivní kritéria pro určování výše podpory, která jsou závislá na výši
40 Kincl M.: Investiční pobídky jako forma veřejné podpory, 2006, str. 32
41 Kincl M.: Investiční pobídky jako forma veřejné podpory, 2006, str. 40
investice. Výše podpory tak nebude záviset na rozhodnutí Komise, ale bude odvozená z toho, v jaké oblasti se nachází investice. Zároveň se snížil počet projektů, které musí projít notifikačním řízením. Tím přechází pravomoc o rozhodnutí o veřejné podpoře na členské státy. Ty mají však povinnost informovat Komisi o poskytnutí podpory. Dále jsou v Rámci vymezena kritéria, podle kterých budou v notifikaci zamítnuty žádosti o podpory a nebudou tedy poskytnuty.
3.3.3. Role Evropské komise v oblasti veřejné podpory42
Do vstupu ČR do Evropské unie, tedy 30. dubna 2004, byla rozhodovací pravomoc při posuzování slučitelnosti veřejné podpory se společným trhem v pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Tato pravomoc po 1. květnu 2004 přešla na Evropskou komisi a ÚOHS se stal pouze centrálním koordinačním, poradenským, konzultačním a monitorovacím orgánem v oblasti veřejné podpory.
Jak jsem se již zmínila, pokud daný stát chce poskytnout podporu, musí mít souhlas EK. Ta postupuje v tzv. notifikačním řízení.
Forma a obsah notifikace. Členský stát nejprve poskytne veškeré nezbytné informace. Rozsah těchto informací závisí také na druhu veřejné podpory, která má být poskytnuta. K tomuto účelu jsou k dispozici strukturované formuláře. Od počátku roku 2006 lze potřebné informace zasílat v elektronické podobě.
Předběžné posouzení. Komise má rozhodnout o dané podpoře neprodleně. Do dvou měsíců vydá rozhodnutí, které může nabývat tří podob – a) oznamované opatření nepředstavuje podporu; b) oznamované opatření představuje podporu, avšak Komise zjistí, že neexistují žádné pochybnosti o jeho slučitelnosti s principy společného trhu; c) Komise zjistí, že existují pochybnosti a slučitelnosti oznamovaného opatření s principy společného trhu, přijme „rozhodnutí o zahájení formálního šetření“.
Pokud je Komisí vydáno rozhodnutí a) nebo b), je ukončeno řízení a členský stát může zahájit realizaci podpory. Pokud tomu tak není, řízení pokračuje v tzv. formálním šetření.
Formální šetření. Účelem tohoto šetření je zajistit celkové posouzení daného případu prostřednictvím dalšího zkoumání sporných záležitostí společně s příslušným členským státem. V této fázi může vydat Komise čtyři různá rozhodnutí: a) „nejde o veřejnou podporu“:
jde o případ, kdy Komise zjistí, že po vhodné úpravě ze strany příslušného členského státu
42 www.compet.cz - Manuál pro poskytovatele a příjemce veřejné podpory, str. 3 - 5
